Rubrika: Kniha povídek 10. díl

První případ 3/3

30. 12. 2012
Kniha povídek 10. díl
0 komentářů
V autobazaru……. Tom se Semirem zašli za vedoucím autobazaru Krüger.
SEMIR: “ Gerkhan.“
TOM: “ Kranich. Dálniční policie.“ Prokázali se služebními průkazy.
VEDOUCÍ: “ A v čem vám můžu vyhovět?“
SEMIR: “ Kdo si od vás vypůjčil červenou Alfu Romeo s PZS APX 600.“
VEDOUCÍ: “ Ach ano. Jeden mladík asi tak před týdnem a půjčil si ho na 3 týdny. Něco se stalo s autem?“
TOM: “ Dneska ta červená Alfa Romeo způsobila dvě dopravní nehody. Auto jsme pak našli v pískovně.“
VEDOUCÍ: “ Už jsem o tom slyšel v rádiu.“
SEMIR: “ A kdo si půjčil?“
VEDOUCÍ: “ Podívám se.“ Odešel na recepci a koukal se do papírů. Mezitím Tom se Semirem přišli za vedoucím. „Byl to Alexander Gerlach.“
TOM: “ A adresa?“
VEDOUCÍ: “ Donauweg 45, Kolín-jih.“
SEMIR: “ Děkuji, moc jste nám pomohl.“ Rozloučili se a odešli z autobazaru. Semir volal Andree, aby se podívala na Gerlacha, ale Andrea jim řekl, že se mají hned objevit na služebně, protože Tina pro něco má.
Na služebně……. Tina, Tom, Semir a šéfka byli v Semirově a Tomově kanceláři, kde si povídali o Alexandrovi Gerlachovi. Za Tinou na nových obrazovkách byli fotky Alexandra Gerlacha a jeho manželky. A na druhé články z novin. Tina si vzala si slovo.
SEMIR: “ Copak to je ptáčka?“
TINA: “ Alexander Gerlach byl zaměstnancem firmy Märlin. Byl propuštěn minulý rok po požáru z jedné hal, kde mu zemřela manželka.“
TOM: “ On je vdovec?“
TINA: “ Ano, ale k tomu se ještě dostanu. Gerlach věděl o hazardních hrách bývalého ředitele firmy Märlin, ale ten minulý rok těžce onemocněl a zemřel. Na jeho místo byl dosazen součastný ředitel Bergman. Bergman nemá potuchy, že musí zaplatit část peněz do berlínského kasina.“
ŠÉFKA: “ Kolik jim dluží?“
TINA: “ Je to skoro 1,5mil €. Firma se už málem zkrachovala, ale nový programem se zachránila. A část peněz opět použil na své hazardní hry.“
SEMIR: “ Co ten požár?“
TINA: “ Ten požár jim pomohl od krachu. Požár jim vynesl 5mil €. Podle zprávy od hasičů, začalo hořet z elektroinstalace.“
TOM: “ Takže to můžeme brát jako podvod, aby zaplatil své dluhy.“
TINA: “ Podle hasičů si s tou elektroinstalací hrál. Zde uhořela manželka Gerlacha. Byla to nehoda, manželka také pracovala u firmy Märlin jako dělník. Do haly se vracela pro svou kabelku.“
ŠÉFKA: “ A nikdo netušil, že v hale někdo zahyne. Ale Gerlach měl dostat nějaké peníze od pojišťovny.“
TINA: “ Ani cent.“
TOM: “ To by pak souviseli dnešní nehody.“
SEMIR: “ A ublíží firmě, když dá nějaké peníze tomu maniakovi?“
TINA: “ Firma si vede docela dobře. Trochu se jich dotkne, když budeme počítat i to kasino.“
TOM: “ A rodina?“
TINA: “ Jejich dcera žije v USA, kde je vdaná.“
ŠÉFKA: “ Když víte tuto skutečnost, že v brzké době se Gerlach pokusí informovat Bergmana. Zajeďte do firmy a k němu domů.“
SEMIR: “ Platí adresa Donauweg 45.“
TINA: “ Ano.“
Gerlachův dům……. Komisařové a kolegové prohledávali celý dům. Sousedé se divili, co se to Gerlacha děje, když to byl slušný člověk. V domě byli nějaké informace o firmě Märlin. Tina byla u BMW a přes vysílačku mluvila s Andreou, aby zjistila majitele stříbrného Golfa. K Tině přišla jedna postarší paní – sousedka.
SOUSEDKA: “ Dobrý den, máte chviličku?“
TINA: “ Dobrý den, ale zajisté. Jen povídejte.“
SOUSEDKA: “ Jsem sousedka odnaproti. Pan Gerlach byl v poslední době moc divný a jezdil s červeným autem. Věčně nebyl doma. Pan Gerlach má své auto v garáži.“
TINA: “ To s ním vůbec nevyjížděl. Myslím v posledních dnech?“
SOUSEDKA: “ Vůbec. Jenom pořád to červené auto. Ale dneska s ním někam jel.“
TINA: “ A nevíte, kde Gerlach pracoval, když byl propuštěn?“
SOUSEDKA: “ Chodil na menší brigády, aby tento dům udržel nad vodou. Do nějaké tiskárny v Düsseldorfu.“
TINA: “ A co jejich dcera? Jezdila do Kolína po matčině smrti?“
SOUSEDKA: “ Vůbec ne. Ta je teď pořád v Americe.“
TINA: “ Znáte tuto chalupu?“ Ukázala jí fotku s dřevěnou chalupou na břehu jezera.
SOUSEDKA: “ To jejich chalupa. Hodně tam jezdili, ale je to někde u Aachenu, je tam jezero. Myslíte si, že něco má s těmi nehodami?“
TINA: “ To se teď snažíme zjistit, ale důkazy ukazují proti němu.“
SOUSEDKA: “ No už půjdu.“
TINA: “ Děkuji za informace.“
SOUSEDKA: “ Není za co. Nashledanou.“
TINA: “ Nashledanou.“ Sousedka odešla domů a k Tině přišel Tom se Semirem.
SEMIR: “ To byla sousedka?“
TINA: “ Ano, Gerlacha se tu málo kdy objevil. A pořád jezdil s červenou Alfou Romeo. A pracoval jako brigádník v Düsseldorfské tiskárně.“
TOM: “ Od čeho jsou sousedky.“
SEMIR: “ Teď vyrazíme do firmy.“ Komisařové nasedli do BMW a odjeli do firmy Märlin.
U Wehebachovského jezera……. Zde Alexandr Gerlach trávil svůj čas, kde si připravoval svůj plán, aby dostal prachy od firmy Märlin za smrt své manželky. Gerlach držel jednu zaměstnankyni ve svém hausbótu, který byl přivázán k molu a byl přimrzlý k vodě. V hausbótu seděla na židli paní Fischerová, přivázaná lany a pod stolem ležela bomba.
Ve firmě Märlin……. Ředitel Bergman dostal fotku se spoutanou ženou na nějaké lodi a pod tím byl vzkaz: “ Chci 2mil €, jinak zemře.“
BERGMAN: “ Co se to dneska děje?! Nejdřív mám dlužit nějaké prachy a teď zase 2mil € za unesenou.“
TAJEMNÍK: “ To ti hned vysvětlí o, co jde.“ Oba dva se z okna, kde viděli přijíždět BMW a poznal komisaře Gerkhana, který už u něho byl. Sekretářka rovnou zavedla dálniční policii za ředitelem Bergmanem.
BERGMAN: “ Chtěl jsem vám volat…….“
SEMIR: “ To jsou mí kolegové. Co se stalo?“
BERGMAN: “ Někdo mi volal, že mu dlužím 1,5mil € a za únos 2mil €.“ Ukázal jim fotku.
TOM: “ Přišli jsme vás informovat, že jeden bývalý zaměstnanec bude chtít po firmě peníze jako odškodnění. A tím právě souvisejí ty dnešní útoky.“
SEMIR: “ A ty dlužené peníze jsou pro kasino v Berlíně a váš bývalý předchůdce si ty peníze vzal od firmy.“
BERGMAN: “ O tom mě nikdo neinformoval. Tři lidi z firmy mají život na kahánku a já mám platit nějakým dvoum cvokům.“
TINA: “ Může firma postrádat 3,5mil €?“
TAJMENÍK: “ Proč?“
TINA: “ Těch 1,5mil € musíte zaplatit, nesmí mít žádné podezření, že bývalý ředitel je po smrti. Ty dva miliony se vám zase dostanou zpátky do rukou.“
SEMIR: “ To kasino máme ověřené, že váš předchůdce dluží, takže to není žádný podvod, ale po delším čase by chtěli víc a to by mohlo zrujnovat vaší firmu.“
BEGMAN: “ Do toho kasina mám čas do zítra, ale ještě dneska je zaplatím. Bude to mít trochu dopad na firmu, ale co se dá dělat. A ty dva miliony obstarám. Předání peněz mi ještě řekne.“
TAJMENÍK: “ A kdo to vlastně je?“
TOM: “ Alexander Gerlach.“
TAJEMNÍK: “ Ale ten u nás dříve pracoval. Loni mu uhořela manželka v naší firemní hale.“
TINA: “ Už víte, kdo je ta unesená?“
BERGMAN: “ Asi dělnice…….“
TAJEMNÍK: “ Měla tu plno kolegyní.“
TINA: “ Zavedete mě k nim?“
TAJMENÍK: “ Ale zajisté.“ Vzal sebou fotku a společně s Tinou odešli do dílen, kde u stolečku seděly 3 kamarádky unesené.
TINA: “ Můžeme vás na chvilku vyrušit?“
MONIKA: “ Ale ano.“
TINA: “ Jsem od dálniční policie. Potřebuji vědět, kdo je na této fotografii.“ Tajemník jim ukázal fotografii. Kamarádky ji hned poznali a vyděsili.
PETRA: “ To je Anna Fischerová.“
EVA: “ A kdo ji mohl……. Unést?“
TINA: “ S tím právě souvisejí ty dnešní nehody a propuštění pana Gerlacha minulý rok“
MONIKA: “ Všechny nás ta tragédie zasáhla.“
PETRA: “ Po smrti se její manžel hodně změnil.“
TINA: “ A kde bydlí paní Fischerová?“
PETRA: “ Kaiserstrasse 2.“
TINA: “ A nevíte, kde najdu tuto chalupu?“ Ukázala jim fotku z Gerlachova bytu.
MONIKA: “ To je v blízkosti Aachenu.“
EVA: “ Wehebachovské jezero. U té chalupy stojí i hausbót.“
TINA: “ Kotví na jezeře?“
MONIKA: “ Ano, spolu vyjížděli na vodu.“
TINA: “ Díky, to je všechno.“
MONIKA: “ A jak jsou na tom…….“
TINA: “ Pan Frälich a pan Weiss jsou mimo ohrožení života.“ Na každé z pracovnic se objevil malý úsměv na rtu.
PETRA: “ To je moc dobře.“ Tajemník s Tinou odešli z dílny. Po cestě do kanceláře Tině zazvonil mobil.
TINA: “ Šéfová, něco se děje?“
ŠÉFKA: “ Máme tu další nehodu. Zase z firmy Märlin.“
TINA: “ My tu máme unesenou a Gerlach chce 2mil €.“
ŠÉFKA: “ Zajeďte se podívat na tu nehodu a já se pojedu podívat za manželem té unesené.“
TINA: “ Jmenuje se Anna Fischerová, bydlí na Kaiserstrasse 2. A ta chalupa je ideální místo, kde se mohla ukrývat paní Fischerová.“ Tina s tajemníkem se potkali v hlavní hale spolu s Tomem a Semirem.
ŠÉFKA: “ A kde je?“
TINA: “ Wehebachovské jezero u Aachenu.“
ŠÉFKA: “ Úkoly víte, předám to Andree, ať se na tu chalupu podívá. Kdyby se něco dělo, dejte mi vědět.“
TINA: “ Zajisté.“ Zavěsila společně se šéfkou. “ Je tu další nehoda.“
TOM: “ Zase někdo z firmy Märlin.“
TINA: “ Ano, Engelhardtová jede domů té unesené Anně Fischerové a my se máme zajet podívat na nehodu.“
SEMIR: “ Všechno jsme řekli vašemu šéfovy. Na cestě jsou kolegové s odposlouchávacím zařízením. A kdyby se Gerlach ozval dříve, dejte nám vědět.“
TAJEMNÍK: “ Samozřejmě.“ Komisařové odjeli na místo nehody.
Na dálnici……. Nehodu mladé dívky z firmy Märlin vyšetřoval, Hote spolu s Bonrátem. Mladá žena utrpěla středně těžké zranění. K nehodě dorazilo BMW. Komisařové hned zavítali za Hotem a Bonrátem.
TOM: “ Tak co se tu stalo?“
BONRÁT: “ Stejný scénář jako u těch předchozích, ale tentokrát to byl stříbrný Golf přihlášený na Gerlacha.“
SEMIR: „A řidička?“
HOTE: “ Řidička – Isabela Klainová. Je středně těžce zraněna.“
SEMIR: “ Ta chalupa by byl pěkný úkryt pro unesenou.“
TOM: “ Wehebachovské jezero je docela dost velký……….“
TINA: “ S Andreou se pokusím zjistit, kde chalupa přesně je.“
SEMIR: “ A my dva odjedeme zpátky do firmy.“
HOTE: “ A co máme dělat my?“
SEMIR: “ Vy jeďte za tou zraněnou, třeba ta řidička něco ví.“ Tom se Semirem odjeli do firmy. Hote, půjčil klíčky od Porsche, aby se nějak dostala na služebnu.
Ve firmě Märlin……. Zde už byla Engelhardtová a pan Fischer. V kanceláři ředitele Bergmana byl odposlouchávací zařízení. Gerlach se ještě neozval.
ŠÉFKA: “ Už máte ty dva miliony?“
BERGMAN: “ Už brzy by měli dorazit.“
ŠÉFKA: “ A před pár minutami pan Bergman poslal na účet kasinu těch 1,5mil €.“
SEMIR: “ A teď jenom čekat.“
Celá firma byla vzhůru nohama, co se vlastně dneska dělo. Zaměstnanci byli propuštěni dříve, aby na dobré zprávy jako to všechno dopadne, dověděli doma.
Tina s Andreou hledali přesnou polohu chalupy u Wehebachovského jezera. Andrea se spojila s katastrálním úřadem v Aachenu, kde pracuje její kamarádka, ale tam jim moc to neřekla, protože si užívá na dovolené.
Už se ozval Gerlach, že chce své peníze předat v pískovně poblíž města Türnlich. Peníze musí přenést sám ředitel a unesená paní Fischerová je v pořádku. Šéfová utěšovala pana Fischera, že jeho paní je po smrti a že Tina dělá, co může.
V Tinině kanceláři zazvonil telefon. Na druhém konci aparátu byl Petrův kamarád, který pracuje na úřadě v Aachenu. A u kolegů na katastrálním úřadě se dozvěděl potřebné informace. Tina si to všechno zapsala na kus papírku, kde chalupa leží. To už na služebně přijel, Hote s Bonrátem. Tina si oblékala bundu a zastavila se u Andrey
HOTE: “ Mluvili jsme s paní Klainovou. Ta několik týdnů před útoky mluvila s Gerlachem.“
BONRÁT: “ Vůbec by ji nenapadlo, že to dojde až tak daleko, když s ním mluvila. Z rozhovoru měla divný pocit.“
ANDREA: “ Kde je ta chalupa?“
TINA: “ Úplně na tom nejodlehlejším místě.“ Položila lístek na Andrein stůl.
HOTE: “ To je to nejlepší místo.“ Tina pomalu odcházela a pak se otočila na Hota a Bonráta. “ Tak jdete?“
BONRÁT: “ Rádi bychom, ale jak…….“ Tina jim hodila klíče od Porsche, které chytil, Hote.
TINA: “ Vemte sebou pár kolegů.“ Odešla ze služebny. Po cestě k jezeru volala šéfové, kde je uvězněna paní Fischerová. Za šéfkou přišel Tom se Semirem když mu vše dovysvětlili, co má dělat.
TOM: “ Něco novýho?“
ŠÉFKA: “ Volala Tina, že má přesnější polohu chalupy. Je s kolegy na cestě. Zajedu tam s jejím manželem.“
SEMIR: “ Vy se mezitím postaráme o Gerlacha.“ Šéfová vzala pana Fischera a společně odjeli za Tinou. Komisařové s Bergmanem vyrazili směrem do pískovny.
V pískovně……. Bergman přijel na místo, které mu popsal Gerlach. Gerlach na Bergmana už čekal. Bergman vystoupil z auta a šel směrem ke Gerlachovi s taškou s penzemi. Tom se Semirem se na toto předávání koukali z jedné písečné duny.
Vínová Octavia s policejním komandem dorazili k chalupě a hausbótu. Pár kolegů hlídalo okolí, tina si na sebe vzala neprůstřelnou vestu a pak společně s Bonrátem odešli se podívat na hausbót. Hote, s kolegy šli prohledávat chalupu.
Berger předal peníze Gerlachovi. Gerlach si je vzal, Bergman odcházel ke svému autu. Tina s Bonrátem se zbraní v ruce vstoupili na hausbót, kde objevili paní Fischerovou, jak sedí u jídelního stolu přivázána lany k židli a pod stolem byla zamaskovaná bomba. Tina vyndala z úst paní Fischerové roubík a přeřezala lana.
Gerlach držel v ruce malou krabičku s červeným čudlíkem. Semir si toho všimnul a upozornil Toma. Bergman odjížděl pryč. Gerlach zmáčknul červený čudlík, ten aktivoval odpočet na bombě v hausbótu. Na útěk měli 15 vteřin. Bonrát si toho všimnul. Všichni tři vybíhali pryč, Gerlach znova zmáčknul červený čudlík, tím byla vyvolána exploze. Tina, Bonrát a paní Fischerová už leželi na zemi a kolem nich byli samé věci po explozi hausbótu. K místu exploze přijela šéfová s panem Fischerem. Hote, přispěchal na pomoc. Pomohl vstát všem třem a paní Fischerová visela na manželově krku.
Gerlach si to ujížděl ve svém autě ven z pískovny a dálniční policie jela za ním. Gerlach měl namířeno do své chalupy pro nějaké věci na útěk ze země. Když Gerlach zaregistroval modrý majáček u BMW, které jelo za ním, znejistil a přidal plyn. Gerlach přemýšlel, co udělá, když má za zády policii, a tak Gerlach sjel ze silnice na lesní cestu, zajel až ke dřevěnému altánku, kde nechal auto a běžel do hlouby lesa. Les se rozprostíral kolem Wehebachovského jezera, kde to dobře znal a měl namířeno k chalupě.
U chalupy byla sanita, kde byla paní Fischerová v péči lékařů. Hasiči odklízely trosky po explozi a hasili hořící hausbót. Tina s Hotem byli v chalupě, kde si připravoval Gerlach svou pomstu na firmu na Märlin. Při chomýtla se k nim šéfová. Bonrát mezitím vzal vysílačku v Tinině autě, kde Tom se Semirem potřebovali pomoc. Pak se objevili u kolegů v chalupě.
TINA: “ Bonráte, něco se děje?“
BONRÁT: “ Tom se Semirem potřebují pomoc. Gerlach je tu někde v lese.“
ŠÉFKA: “ Jde si pro svoje věci, aby mohl zdrhnout.“ Tina si sundala gumové rukavice a hodila je na zem. Společně s Hotem a Bonrátem odešli do hlouby lesa s dalšími kolegy. Gerlach utíkal ke své chalupě. Aby trochu zbrzdil dálniční policii, pár krát po nich vystřelil, Tom se Semirem se schovávali za stromy. Tina s kolegy šli po výstřelech. Bonrát v dáli zahlídl Gerlacha, jak běží za jeden strom a tak nenápadně špitl na Tinu a naznačila rukama, že Gerlacha dostanou do kleští. Gerlach se ohlížel, jestli ho nesledují policisté, když se otočil zády ke stromu, před nosem měl tři policejní zbraně a tři policisty – Tina, Hote a Bonrát. Kolegové zatkli Gerlacha a odešli k policejním vozům.
Na služebně……. Zde si ředitel Bergman vyzvedl své 2mil € a za vše poděkoval spolu s panem Fischerem. Dálniční policie měla za sebou úspěšně svůj první případ v novém roce.
Konec!!

Autorka: Tina11

První případ 2/3

28. 12. 2012
Kniha povídek 10. díl
0 komentářů
Na služebně……. Komisařové přišli na služebnu a kolegové upřeně dívali na Tinu, jak je celá od krve. I šéfka s Andreou měli oči na Tině.
ŠÉFKA: “ Tino, stalo se vám něco?“
TINA: “ Ne, to je krev jednoho řidiče.“
SEMIR: “ Co ten řidič Hubert Frälich?“
ANDREA: “ Pracuje ve firmě Märlin jako dělník.“
TINA: “ Märlin……. Ta vyrábí ty železné železnice.“
ANDREA: “ Ano, s několika letou tradicí.“
ŠÉFKA: “ A rodina?“
ANDREA: “ Je ženatý, jedna dcera a syn.“
ŠÉFKA: “ Tak se pusťte do práce.“ Odešla do své kanceláře.
TOM: “ Semire, zajedeš do té firmy a vy dva vyrazíme za manželkou.“
SEMIR: “ Už tu nejsem.“ Andrea dala Semirovi adresu, kde firma sídlí a odešel ze služebny.
ANDREA: “ A já ti přemáchnuty ty tvé věci.“
TINA: “ To budeš moc hodná.“
U manželky……. Julia Frälichová se právě vracela z nákupu, když přijel šedostříbrný mercedes. Tina s Tomem zastavili paní Frälichovou.
TOM: “ Paní Frälichová?“
FRÄLICHOVÁ: “ Ano, kdo se ptá?“
TOM: “ Kranich, dálniční policie. A to je moje kolegyně.“ Prokázali se svými průkazy.
TINA: “ Jsme tu kvůli vašemu manželovi.“
FRÄLICHOVÁ: “ A co se mu stalo?“
TOM: “ Měl dopravní nehodu.“
FRÄLICHOVÁ: “ Je snad mrtvý?“
TINA: “ Není, leží v nemocnici s těžkým zraněním.“
FRÄLICHOVÁ: “ Můj ty bože……. A mohla bych ho vidět?“
TOM: “ Rádi vás odvezeme do nemocnice.“
FRÄLICHOVÁ: “ To budete moc hodní. Jenom si odložím věci domů.“
V nemocnici……. Tina s Tomem zavezli paní Frälichovou do nemocnice. Stáli před pokojem jejího manžela, který byl po operaci a ležel na JIP. A koukali si na pana Frälicha přes sklo. Z pokoje vyšel jeho ošetřující lékař, který byl dneska u nehody na dálnici.
FRÄLICHOVÁ: “ Vy jste ošetřující lékař mého manžela – Hubert Frälich.“
LÉKAŘ: “ Ano, vašemu manželovi se daří dobře. Je mimo ohrožení života. Při nehodě ztratil plno krve, ale to by vám mohla vyprávět tady paní komisařka.“
FRÄLICHOVÁ: “ Opravdu?“
TINA: “ Ano, bylo to za pět minut dvanáct.“
LÉKAŘ: “ Takový čin by se měl oceňovat tou nejvyšší cenou. V mé ordinaci vám řeknu více.“
FRÄLICHOVÁ: “ Mockrát vám děkuji.“
TINA: “ Není za co.“ Paní Frälichová s lékařem odešli do ordinace.
TOM: “ Tak půjdeme, ty můj hrdino.“ Odešli k autu, kde se ozývala vysílačka.
ANDREA: “ Tome,……. Tino,………. Ozvěte se.“
TINA: “ Copak se děje?“
ANDREA: “ Další nehoda na A20, 160km. Semir spolu s Hotem a Bonrátem jsou na cestě.“
TINA: “ Rozumím. Jedeme tam.“ Tom s Tinou nasedli do mercedesu a odjeli na místo nehody.
Na A20……. BMW a mercedes dorazili součastně k místu nehody. Komisařové hned vyhledali Hota a Bonráta.
SEMIR: “ Co se tu stalo?“
BONRÁT: “ Úplně stejný scénář jako při první nehodě. Alfa Romeo vytlačila bílou Škodu Fabii.“
HOTE: “ Řidič se jmenuje Paul Weiss a pracuje ve firmě Märlin jako…….“
TOM: “ Jako Hubert Frälich.“
BONRÁT: “ Přesně. Weiss byl odvezen s těžkými zraněními do nemocnice.“
TINA: “ Tak si posvítíme na tu firmu Märlin.“
Na služebně…….
ŠÉFKA: “ Takže už máme 2 nehody, při kterých šlo o zaměstnance firmy Märlin. Oběti leží v nemocnici. A Alfa Romeo zmizela beze stopy.“
SEMIR: “ Takže jde o něco ve firmě.“
ŠÉFKA: “ Za ředitelem zajděte ještě jednou.“
TOM: “ Ředitel nebude moc šťasten.“ Do kanceláře přišla Andrea.
ANDREA: “ Přišla zpráva, že se našla červená Alfa Romeo v pískovně v Dortmundu.“ Komisařové spolu s Andreou odešli z kanceláře.
V pískovně……. Zde už policejní jeřáb vytahoval z vody červenou Alfu Romeo. Když byla Alfa Romeo na písku, hasiči Alfu odmontovali popruhy z jeřábu. Alfa Romeo měla promáčknuté přední blatníky a stopy laků po dnešních nehodách.
TOM: “ Otisky prstů tu asi nenajdeme.“
SEMIR: “ Jsou tu krásně vidět stopy po dnešních nehodách.“ Hasiči otevřeli kufr, jestli v kufru neleží majitel vozidla.
TOM: “ Kufr je prázdný.“
SEMIR: “ Ty jsi někoho v něm čekal?“
TOM: “ Třeba například majitele vozidla…….“
SEMIR: “ Místo toho máš samou vodu.“ Semirovi zazvonil mobil. Volala mu Andrea. „Naši Alfu Romeo si někdo vypůjčil v autobazaru Krüger.“
TOM: “ Tak se tam zajedeme podívat.“
SEMIR: “ Sigi, postarej se, aby se Alfa co nejdříve dostala do rukou Hartmuta.“
SIGI: “ Samozřejmě.“ Semir s Tomem nasedli do BMW a odjeli do autobazaru.
U paní Weissové……. Octavia zastavila u rodinného domku, kde si na zahradě hrála dcera paní Weissové a babička – stavěli velkého sněhuláka. Dcerka si hned všimla Tiny a zavolala na babičku, která to šla s Tinou vyřídit.
BABIČKA: “ Copak si přejete?“
TINA: “ Kranichová, dálniční policie. Přišla jsem za Isabelou Weissovou.“ Prokázala se svým průkazem.
BABIČKA: “ To je moje dcera. Pojďte dál.“
TINA: “ Díky.“ Babička zavedla Tinu za Isabelou, která byla v obýváku.
BABIČKA: “ Isabelo, máš tu návštěvu.“
TINA: “ Kranichová, dálniční policie.“
ISABELA: “ Isabela Weissová. Mami, já už to tady vyřídím.“ Babička odešla zpátky za svou vnučkou. “ Kvůli čemu jste přišla?“
TINA: “ Přišla jsem kvůli vašemu manželovi.“
ISABELA: “ Co se stalo Paulovi?“
TINA: “ Váš manžel měl nehodu, leží v nemocnici.“
ISABELA: “ Proboha. Musím jet za ním.“
TINA: “ Jestli chcete, zavezu vás tam.“
ISABELA: “ To budete moc hodná. Vezmu si jenom věci a řeknu to matce.“
TINA: “ Dobře, počkám v autě.“
V nemocnici……. Tina s paní Weissovou zašli k pokoji jejího manžela. V pokoji byl lékař, který ho má na starosti i pana Frälicha.
ISABELA: “ Jek je na tom můj manžel Paul Weiss?“
LÉKAŘ: “ Je mimo ohrožení života. To je dneska po třetí, co se vidíme.“
TINA: “ Máme na sebe štěstí.“
LÉKAŘ: “ Jestli chcete, zastavte se za mnou tak za 20 minut, musím ještě něco vyřešit.“
ISABELA: “ Dobře, zastavím se u vás.“ Lékař se s dámy rozloučil a odešel pryč. „To je pan Frälich.“
TINA: “ Odkud ho znáte?“
ISABELA: “ Z firemních večírků. Teď mě napadl jeden člověk, který by za tím mohla být.“
TINA: “ Někdo z firmy?“
ISABELA: “ Ano, propuštěný zaměstnanec. Alexander Gerlach. Byl propuštěn minulý rok, ale další podrobnosti nevím.“
TINA: “ To vůbec nevadí. My si to zjistíme sami. Už vás nechám.“
ISABELA: “ Děkuji za odvoz.“
TINA: “ Není za co. Nashle.“
ISABELA: “ Nashle.“ Tina odjela na služebnu. Po cestě volala Andree, aby se podívala na Alexandra Gerlacha.

Povídka č.107: První případ 1/3

26. 12. 2012
Kniha povídek 10. díl
0 komentářů
Přibližně rok trvalo, než se celá služebna postavila, opravila a vybavila novým vybavením. Kolegové byli rozházení do služeben po celém území Severního-Vestfálska a Porýní. Komisařové dálniční policie – Semir Gerkhan, Tom Kranich a Tina Kranichová byli na tu dobu na německo-belgických hranicích, kde pomáhali belgickým kolegům. Andrea Schäferová vypomáhala ve firmě Žlutá stužka, kde pracuje Tinina kamarádka Elena Richterová. Andrea s Elenou jezdili po veletrzích a podobných akcích, aby lidé přispívali na chudé lidi v Africe. Jejich šéfová Anna Engelhardtová se prozatím usídlila na ministerstvu vnitra.
Vztah Hartmuta a Karen se vyvíjel velmi dobře, ale nakonec ztroskotal na rozhodnutí Karen, která přijala zakázku v Americe na hodně dlouho. A Natálka se svým otcem zůstali zase sami.
Vánoční atmosféra byla už v plném proudu, příbytky domů měli vánoční nádech, ale města byla vyzdobená tak krásně až oči jenom přecházeli. Na vánoční trhy jezdili obdivovat zahraniční turisté, kde to krásně vonělo vánočním svařeným vínem a sladkými dobrotami.
Služebna byla celkem hotová kolem vánočních svátků, ale slavnostní otevření připadne až po vánočních svátcích, začátkem následujícího roku.
Vánoční trhy si samozřejmě nemohli ujít i naši komisařové, kde se také neplánovaně střetli u hlavního vchodu na trhy. Tina s Tomem tu byli společně s dětmi a s babičkou dědou, ale ti se jim nějak ztratili, protože jejich děti se zasekli u kolotočů a dalších zábavních hrách.
SEMIR, ANDREA: “ Ahoj.“
TINA, TOM: “ Ahoj.“
SEMIR: “ Na nákupech?“
TOM: “ Ano, ale musíme najít zbytek naší rodiny. Nějak se nám ztratili.“
ANDREA: “ U kolotočů je vždycky najdete.“
SEMIR: “ Jeden zdroj mi řekl, že naše milovaná služebna je napůl hotová a už to chtějí někdy otevřít.“ Toto tajemství mu vyzradil, Hote s Bonrátem.
TINA: “ Ten tvůj tajný zdroj nám to řekl taky, ale něco mluvil o letošku.“
ANDREA: “ Pokud je nenapadne zrovna na čtyřiadvacátého.“
TOM: “ Štědrý den – je to opravdu super nápad.“
SEMIR: “ Almara je čeho schopná. Leden by byl lepší.“
ANDREA: “ Ale těm na hoře to nevysvětlíš. Ale vy jste stejnak pryč.“
TINA: “ Už jsme to slíbili Petře, že za ní přijedeme na Vánoce.“ Ještě si chvilku popovídali, rozloučili se a popřáli si krásné Vánoce a šťastný Nový rok.
Anna Engelhardtová dlouho přemlouvala státní zástupkyni Schrankmannovou, aby slavnostní otevření nechala až leden, protože její lidi by nebyli moc nadšení, kdyby to bylo mezi svátkama. Na konec se Schrankmannová nechal přemluvit a otevření nechá na leden. Komisařové si tak mohou v klidu užít své Vánoce.
Leden……. V polovině ledna se otevírala nová služebna pro své zaměstnance. Na slavnostním otevření se tu objevila Anna Engelhardtová se svými lidmi – Semirem, Tomem, Tinou, Andreou, Hotem, Bonrátem a Hartmutem. Měli na sobě slavnostnější oblečení, aby nepřišli jako utržení ze řetězu. Novinky byli takovéto – modernější vybavení služebny, prostornější kanceláře, dvě nové obrazovky, které viseli na stěně v Semirově a Tomově kanceláře. Obrazovky byli dotykové. Dalšími novinkami byli nové služební vozidla – stříbromodrá a nové uniformy se zbarvili na modré.
O dva týdny později……. To už byla služebna plně připravena a kolegové se pomalu stěhovali své věci do svých nových kanceláří a pomalu se tu rozbíhal klasický chod služebny. Tina s Andreou se seznamovali s novými programy. Hote s Bonrátem přišli do Tomovi s Semirovi kanceláře.
HOTE: “ Chlapci potřebujeme od vás pomoc.“
SEMIR: “ O co se jedná?“
BONRÁT: “ Potřebujeme pomoc na té nové spojce na Bonn a Kolín.“
HOTE: “ Jsou tam děsný zácpy a další kolony se tvoří i na A4.“
TOM: “ Pomůžeme svým kolegům?“
SEMIR: “ Stejnak nemáme co dělat, tak je nenecháme ve štychu.“
HOTE: “ Díky kluci.“ Hote s Bonrátem rovnou odešli za služebny. Tom si vzal kabát a vyšel ven za Tinou, která seděla u Andrey a jedla čokoládovou tyčinku.
TOM: “ Tino, povíš šéfové, kdyby se ptala, kde jsme. Jeli s Hotem a Bonrátem.“
TINA: “ Zajisté.“ Tom si kousl do tyčinky.
TOM: “ Máš to dobrý.“
TINA: “ Já vím.“ Pak dal Tině pusu na rty a odešel ze služebny. Když Semir odcházel, poslal Andree pusu vzduchem, jak to dělají mladí.
ANDREA: “ Já chci taky pusu.“
TINA: “ Letecká taky dobrá…….“
ANDREA: “ Ale to není to ono.“
Dálniční policie na nové výstavbě spojky na Bonn a Kolín rozpouštěli zácpy, aby byl provoz plynulejší.
Tina s Andreou měli po zaučení s novým programem. Tina si odnášela svou židli do své kanceláře.
ANDREA: “ Tak mě tak napadlo. Co že je tak Tom pozorný? Bude ten mít snad třetí přírůstek?“
TINA: “ To zase ne…….“ Přišla k Andree a v ruce držela katalog. „Neměl se blbě ptát, co chci k Vánocům.“
ANDREA: “ A to je co?“
TINA: “ Zimní+letní zahrada v jednom.“
ANDREA: “ Jak to prosím tě vypadá?“ Tina ukázala Andree v katalogu, jak to vypadá.
TINA: “ Nejdřív se postaví letní terasa, na kterou se pak na podzim přidělají okna, a když je příhodné teplo tak sundáš ty okna.“
ANDREA: “ To je ale hezký. Celoroční využití. A ani to moc nestojí.“
TINA: “ A co pak ti dal Semir?“
ANDREA: “ Dovolenou.“
TINA: “ A kam vyrazíte?
ANDREA: “ Pojedeme se podívat na egyptské pyramidy. Už nad tím uvažujeme delší dobu.“Andrea ukázala Tině v katalogu, jak vypadá jejich zájezd do Egypta s projížďkou po řece Nil. Tina byla do katalogu začtená, když zazvonila pevná, kterou Andrea zvedla.
„Schäferová, dálniční police……. Předám.“ Podívala se na Tinu. “ Je po tobě sháňka.“
TINA: “ Po mně?“ Odložila katalog.
ANDREA: “ Tom potřebuje tvou pomoc.“ Předala Tině sluchátko.
TINA: “ Tome, co se děje?“
TOM: “ Potřebujeme tvou rychlou pomoc. Semir zapomněl dodat šťávu do svého plechového miláčka.“
TINA: “ A kde jste?“
TOM: “ A4, 55km.“
TINA: “ A co Hote s Bonrátem?“
TOM: “ Ty mají jiné starosti.“
TINA: “ Dobře, už jsem na cestě.“
TOM: “ Díky.“ Zavěsil, tina po chvilce také.
ANDREA: “ Co se děje?“
TINA: “ Semirovi došla šťáva a je mám odtáhnout na benzínku.“
ANDREA: “ Vždyť s nimi jel, Hote s Bonrátem.“
TINA: “ Ti dva mají jiné starosti.“ Došla do své kanceláře pro klíče od auta a vyrazila na cestu.
A4……. Tom se Semirem čekali na svou záchranu – Tinu. Když dorazila Octavia, byli radostí bez sebe. Octavia odtáhla BMW na nejbližší benzínku. Tom s Tinou odvezli auta na parkoviště, kde čekali na Semira až se vrátí z benzínky, kde si kupoval něco na zub. V BMW se ozvala vysílačka. Tom se pro natáhl.
CENTRÁLA: “ Centrála, Kobře11.“
TOM: “ Kobra11, slyší.“
CENTRÁLA: “ Nehoda na A4, 72,5km. Hromadná nehoda. Viník nehody ujel.“
TOM: “ Kobra11 rozumí a přebíráme to.“ Odložil vysílačku.
TINA: “ To nám to pěkně začíná.“
TOM: “ Jeď napřed. Počkám tu na našeho kolegu.“
TINA: “ Jako bych tu už nebyla.“ Nasedla do Octavie a vyrazila k nehodě. Tom nasedl do BMW a jel naproti Semirovi. Semir si nasedl do BMW.
SEMIR: “ To je moje auto.“
TOM: “ Máme práci.“
SEMIR: “ Ani škrábanec.“
TOM: “ Jasný…….“ Odjeli za Tinou, která se od svědků dozvěděla, že jde o červenou Alfu Romeo. Tina si všimla jednoho řidiče, který ležel ve svém voze, který byl převrácený na střechu a nemohl se hýbat. Kolem hlavy řidiče byla velká kaluže krve – měl poranění krční tepny a byla to dost velká rána. Krev stále tekla, Tinu dala pod hlavu svou bundu a tekoucí krev zastavila tím, že ucpala krkavici svými prsty. Krev kolem stříkala všude a tak byla trochu více od krve. A volala Andree.
TINA: “ Andreo, potřebuji tu kolegy, sanitku a vrtulník. Mám tu řidiče s tepenním krvácením. Ale honem rychle, ztratil hodně krve nebo tu bude oběť…………. Díky.“ Zavěsila a uklidňovala řidiče. Mezitím dorazilo BMW.
TOM: “ Tino,…….“
TINA: “ Červená Alfa Romeo, APX 600.“
SEMIR: “ Hote a Bonrát jsou na cestě.“ BMW vyrazilo za Alfou Romeo, ale ta byla dávno pryč. Po chvilce dorazilo Porsche. Hote s Bonrátem se na chvilku zarazili a ztuhli, když viděli tu kaluž krve a Tinu. Alfa Romeo jako kdyby se do země propadla. BMW se vrátilo zpátky nehodě. Lékaři si převzali pacienta a Tina byla celá od krve. Hote, jí dal svou bundu přes záda. Vrtulník odvážel řidiče, když dorazilo BMW. Bonrát podal Tině její bundu, která byla trochu od krve, jak podložila řidičovi hlavu.
TOM: “ Jak to s ním vypadá?“
TINA: “ Ztratil plno krve, ale přežije to.“
HOTE: “ Bylo to za pět minut dvanáct.“
TOM: “ Jsi mu zachránila život.“
SEMIR: “ Co se tu stalo?“
BONRÁT: “ Červen Alfa Romeo vytlačila z dálnice černý Golf. Po Alfě jsme vyhlásili pátrání.“
HOTE: “ Řidič z toho Golfu se jmenuje Hubert Frälich. Andrea ho prověřuje.“

Služebna v plamenech 3/3

22. 10. 2012
Kniha povídek 10. díl
0 komentářů
Na služebně…….
MEERMANN: “ Už víte, o koho jde.“
SEMIR: “ Meermanne, bude lepší, když se vzdáte. Už jste u toho udělal dost.“
MEERMANN: “ Když víte, jak se jmenuji, tak vám asi dojde, že máte nasvědomí mnou dceru.“
ŠÉFKA: “ Tak pochopte, že moji lidé s tím nemají nic společného.“
TOM: “ Vaše dcera se sama vrátila do domu, i když jsme ji říkali, aby se vrátila.“
MEERMANN: “ Od toho jsem pověřil vaší kolegyni.“
SEMIR: “ Stejnak se basy nevyhnete, bude to tak doživotí. Když jste nám udělal ze služebny kůlničku na dříví.“
MEERMANN: “ Chci vědět pravdu!“
ŠÉFKA: “ Naše kolegyně určitě objasní váš problém, tak se konečně vzdejte, pro nás všechny to bude lepší.“
Na KTU……. Tina si pročítala spis, když k ní přišel Hartmut.
HARTMUT: “ Měla by ses trochu prospat.“
TINA: “ Jak se znám, tak neusnu.“
HARTMUT: “ Tak našla jsi ještě něco?“
TINA: “ Exploze Meermannova domu byl úplně z prvních případů dálniční policie. Přimotali se k tomu tak náhodou. O Nikolině smrti vůbec nic nevěděli. Nehodu vedli kolegové v Aachenu. Přečteš tohoto po Semirovi?“ Ukazovala Hartmutovi Semirovu zprávu.
HARTMUT: “ Nemůžeš to vyluštit.“
TINA: “ Ne, to je horší než od Hota.“
HARTMUT: “ Je tu, že Hana se sama vrátila do domu pro tu vstupenku, i když ji varovně upozorňovali.“
TINA: “ Takže ho tam zapomněla, když poprvé odcházela z domu. Po cestě si vzpomněla, že nemá vstupenku na koncert. Ale proč jí její otec nehodil na ten koncert?“
HARTMUT: “ Ve zprávě se píše, že měl výjezd a matka byla u rodičů. A jiný příbuzní neměli v Kolíně.“
TINA: “ Případ rovnou spadl do rukou BKA. A taky by mě zajímalo, jak se Meermann dostal k důkazům?“
HARTMUT: “ Že by měl jakého spoluviníka, když seděl v base.“
TINA: “ Ale vždy se po několika letech důkazy ničí, když je naprosto jasné.“
HARTMUT: “ To ano, ale ta zbraň musela zmizet už dávněji. A tou zbraní bylo stříleno po Nikole. Když jsem prozkoumal kulky.“ Na KTU se objevil Tinin otec.
TINA: “ Ahoj tati, co ty tady?“
OTEC: “ Přišel jsem se podívat, jak to jde.“
TINA: “ Docela dobře. Tati, tohle to je náš geniální technik Hartmut Freund. Hartmute, představuji ti mého otce – Petr Berghammer.“ Oba dva si podali ruce na přivítanou.
OTEC: “ Velice rád vás poznávám.“
HARTMUT: I já. Měl bych takovou otázku. Máte zájem se prohlédnout naše technické oddělení?“
OTEC: “ Velmi rád.“ Otec a Hartmut spolu odešli na prohlídku oddělení. Když měli obhlídku za sebou, Tina už spala na Hartmutově stole. Otec držel v ruce talíř s domácími kremrolemi od Tininy maminky.
OTEC: “ Bylo to moc zajímavé a pěkné. Vždy jsem tuto práci obdivoval, ale naše rodina nemá hlavu na chemii, ale spíše na zákoníky a paragrafy.“
HARTMUT: “ Od toho jsme tu my.“
OTEC: “ Něco jsem přinesl Tině. Její oblíbené domácí kremrole.“
HARTMUT: “ Já je taky moc rád. Já jí je předám.“
OTEC: “ Dobře, jako snídaně se budou určitě hodit. Řekněte Tině, že jí je posílá moje manželka.“
HARTMUT: “ Ale zajisté. Bude určitě potěšena.“
OTEC: “ Tak já už pojedu. Děkuji za pěknou prohlídku. Nashledanou.“
HARTMUT: “ Není za co. Nashledanou.“ Otec položil talíř na stůl, kde spala Tina. Nasedl do svého auta a odjel domů. Hartmut se na kremrole zaujatě koukala, ale pak je dal do lednice.
Na KTU……. Bylo něco kolem půl šesté hodiny ranní. Tina se probudila, po chvilce přišel Hartmut s kremrolemi a čerstvou kávou.
HARTMUT: “ Dobré ráno.“ Položil na stůl Tinino kafe a kremrole.
TINA: “ Dobré ráno. Kremrole úplně zbožňuji.“
HARTMUT: “ Ty jsou od tvého otce a maminky. Vypadají velmi lákavě.“
TINA: “ Ráda se s tebou rozdělím.“
HARTMUT: “ Díky. Taky je mám hrozně moc rád.“
TINA: “ Jsme zvědavá, co na ně řekneš.“ Hartmut si vzal jednu kremroli a s chutí se do ní pustil. “ Jak ti chutná?“ Hartmut se vůbec nemihl mluvit, jak mu chutnala.
HARTMUT: “ Je výborná.“ Tina se zakousla do další kremrole. Do jejich gurmánského zážitku se ozval Tinin mobil.
TINA: “ Kranichová,……. Znám……. Budu tam.“ Zavěsila.
HARTMUT: “ Kdo to byl?“
TINA: “ Meermann. Za hodinu se s ním sejdu ve starých jatkách u A2.“
HARTMUT: “ Na chycení Meermanna ti tvé síly stačit nebudou.“
TINA: “ Taky jsem, požádám o pomoc kolegy z kriminálky.“
Na služebně……. Všichni noc přežili dobře. Komisařové drželi stráž, kdyby se něco stalo. Meermannovi lidi mezitím nainstalovali bombu v zadní části služebny, kterou sám sestrojil Meermann. Meermann kdykoliv může aktivovat bombu a oběti mají 20 sekund, aby se dostali pryč. Anebo kdo do bomby silně drcnul. Meermann to oznámil dálniční policii a pak odešel se svými pomocníky pryč. Meermann jel na schůzku s Tinou.
Ve starých jatkách……. Tina vešla do haly, ale zde nikdo nebyl.
TINA: “ Meermanne, kde jste?……. Chcete snad vědět pravdu.“
MEERMANN: “ Jste sama?“
TINA: “ Ano, jsem.“
MEERMANN: “ Tak dobře.“ Přišel z vedlejší místnosti. „Jaká je pravda?“
TINA: “ Moji kolegové za nic nemůžou. Hana do domu vešla sama.“
MEERMANN: “ Hned jsem si myslel, že budete stát na straně vašich kolegů.“
TINA: “ V tom domě jste měl zemřít vy. Šlo o vaši kolegyni ve vašem pyrotechnickém týmu.“
MEERMANN: “ To je lež.“
TINA: “ Ale není. Chtěl jste vědět pravdu. Tady je. Vy jste měl milostný poměr s vaší kolegyní Nikolu ve vašem týmu, která chodila s Nowakem. Nikola zemřela ve vašem autě, kde jste měl zemřít vy. A tak Nowak udělal z vašeho domu bombovou past, kam nečekaně vešla vaše dcera. A vše na vás hodil.“
MEERMANN: “ To jako, že jsem seděl nevině? A to vaši kolegové nevěděli?“
TINA: “ Ano, moji lidé tento případ předali rovnou BKA a nehodu řešila policie v Aachenu. Další podrobnosti o případu moji kolegové neměli. Ale do basy půjdete stejnak.“
MEERMANN: “ Tak tedy zatkněte Nowaka.“
TINA: “ Ale Nowak je půl roku mrtvý.“
MEERMANN: “ Krásná obhajoba vašich kolegů.“
TINA: “ Chtěl jste zjistit pravdu, tak tady ji máte.“
MEERMANN: “ A těmto pohádkám mám věřit?!“
TINA: “ To nechám na vás. Tak jste mi nemusel dávat žádné důkazy a zjišťovat pravdu.“
MEERMANN: “ Ale takových detailů jsme chodit nemusela.“ Vytáhl zbraň a namířil ji na Tinu. Tina sahala po své zbrani, ale Meermann začal střílet jako první, Tina se schovala do úkrytu. Jak tyto rány slyšeli kolegové z kriminálky, vletěli do haly a pozatýkali pomocníky Meermanna.
Dálniční policie se bála vystrčit nos ven, aby po nich zase nestříleli. Stačilo jim, že už mají dostatečně zničenou služebnu. Ale i když nenápadně vykoukli ven, ozývala se střelba, která vycházela z reproduktorů, které byli dobře uschované. Měli na sobě senzory pohybu. Tato fingovaná střelba byla za chvilku pryč, protože byla naprogramována na určitou dobu a některé kulky od dálniční policie zasáhly reproduktory.
Střelba ve starých jatkách byla v plném proudu. Meermann utíkal ke svému autu, nasedl a ujížděl pryč po dálnici A2 směrem ke služebně dálniční policie. Tina nasedla do Octavie a pronásledovala Meermanna. Kličkovali mezi ostatními auty spolu s kolegy. Meermann hodil pár granátů pro policii a ostatním vozidlech, aby Tinu s kolegy trochu zdržel. Tina se jim bravurně vyhýbala. Pár kolegů a ostatních aut takové štěstí neměli a pod granáty explodovali a způsobili hromadnou havárku. Policisté z kriminálky se starali o zraněné. Před nimi asi tak 2km byla malá nehoda 4 aut, už to odklízeli hasiči, policisté a sanitky. Meermann pár krát vystřelil po Tině, která mu opětovně vracela. Když Tina zasáhla Meermannovo auto do zadních pneumatik, narazil do havarovaných vozidel. Tina jak sledovala Meermanna, Octavia najela na nájezd odtahové služby. Octavie mířila rovnou na zničenou služebnu, ze které vycházel Semir, Tom, Hote,Bonrát, Andrea a šéfka. Octavia proletěla rozbitým oknem a při tom zničila sloupek mezi oky. Octavia skončila rovnou na bombě, která se zaktivovala. Tom vběhl do zničené služebny, Tina se podívala do středového zrcátka, že se na její auto zřítí kus stropu. Tina se dostala ven přes rozbité čelní sklo, které si vykopla. Tom pomohl Tině ven z auta a utíkali pryč ze služebny. Semir a spol odcházeli do bezpečí, když služebna explodovala, proběhla jim myšlenka, jak dopadli Tina s Tomem. Tina s Tomem leželi na zemi před služebnou v zadní části bývalé služebny. Koukali se, jak jim krásně hoří služebna.
TINA: “ A jsme bez práce.“
TOM: “ Naše milá almara něco rychle najde.“
Na místo exploze dorazili hasiči, kolegové a sanitka. Meermann skončil v rukách kriminálky spolu s jeho lidmi. Dálniční policie se srotila u sanitky. Jenom sledovali jejich zničenou služebnu – jak ze služebny vytahovali ohořelý vrak Octavie.
SEMIR: “ Co je s Meermannem?“
TINA: “ Je v rukouch kriminálky s jeho lidmi.“
ANDREA: “ Co se doopravdy stalo?“
TINA: “ Hrála v tom žárlivost mezi Nowakem a Meermannem. Boj o jejich kolegyni.“
TOM: „“ Co se s ní stalo?“
TINA: “ Nakonec zemřela při autonehodě, kdy měl zemřít Meermann. A jeho dům byl past, aby v něm zemřel.“
ŠÉFKA: „A místo toho to odnesla jeho dcera.“
BONRÁT: “ A co bude s námi?“
ŠÉFKA: “ Státní zástupkyně nás někam různě rozhází, než se to tady upraví, přestaví a tak.“
HOTE: “ Bude to trvat nejmíň rok.“
ANDREA: “ Ten uteče jako voda.“ Ke kolegům se přijel podívat Hartmut se svou Lucy.
HARTMUT: “ Tady to teda vypadá.“
SEMIR: “ Menší škody jsme neuměli napáchat.“
HARTMUT: “ Ale hlavní je, že se vám nic nestalo a že jste celý a živí.“
TINA: “ Ale odvedli jsme dobrou práci.“
HARTMUT: “ Přinesl jsem ti tvého psíka.“ Předal Tině psíka.
TINA: “ Děkuji.“
Dálniční policie odjížděla domů a čekali, co s nimi bude dál, až to všechno rozhodne státní zástupkyně Isolde Schrankmannová. Jejich služebna byla stržena a místo se stavěla úplně nová služebna s novým vybavením.
Konec!!
Autorka: Tina11

Služebna v plamenech 2/3

19. 10. 2012
Kniha povídek 10. díl
0 komentářů
Na KTU……. Zde probíhali v plném proudu analýzy důkazů od Meermanna. Tina si trochu zdřímla na Hartmutově stole a v ruce držela psíka od Petra. Když přišel Hartmut s hrníčky, Tina už byla vzhůru.
HARTMUT: “ Tady máš kafe.“
TINA: “ Díky.“ Vzala si hrníček a rovnou se napila. „Máš něco?“
HARTMUT: “ Kouknul jsem se na tu zbraň. Jedná se o BERETU 70, ráže 35mm.“
TINA: “ Už byla použita?“
HARTMUT: “ Asi tak před 15 lety. Zbraň se objevila v případu Meermann.“
TINA: “ A neměla ta zbraň být dávno zničena.“
HARTMUT: “ Zničena ano, ale někdo ji ukradl ze skladu doličných předmětů.“
TINA: “ Takže byl vystavěný falešný papír na zničení. A pokud Meermann si nechal tu zbraň, pokud mu patří.“
HARTMUT: “ Zbraň nepatří Meermannovi, ale Haraldu Nowakovi. Ten s ní střílel po nějakém autu.“
TINA: “ A už máš ten spis?“
HARTMUT: “ Čekám až příjde.“
TINA: “ Co to ostatní?“
HARTMUT: “ Jenom čekám na výsledky těch kousků bomby. A ty se můžeš podívat na otisky na té vstupence a fotografii. A vrhnu se na tu tvou bombu, co jsi přivezla, ale je to jenom atrapa.“
TINA: “ Tak dobře.“
HARTMUT: “ Tvůj talismánek?“
TINA: “ Ne, ten je Petra. Dala jsem mu ho, když jsem chodila tak do první nebo druhé třídy. Koupila jsem ho na výletě v Římě. U jednoho stánku s hračkami. Když zavřu oči, tak ho vidím.“
HARTMUT: “ A je tam ještě?“
TINA: “ Pokaždé kdy jsem jela do Říma, šla jsem na to místo, bylo to poblíž Kolosea, ale už tam není.“
HARTMUT: “ Ale je fakt moc pěkný.“
TINA: “ Když jsem ho zahlídla, tak jsem ho musela koupit.“
HARTMUT: “ Tak se pustíme do práce.“
TINA: “ Mě se mi tak nechce.“
HARTMUT: “ Ale kolegové čekají na naši pomoct.“ Tak tedy odešli do laboratoří, kde začali dělat na důkazech.
Na služebně bylo hrobové ticho. Meermann je pozoroval dalekohledem, jak si všichni lámají hlavu nad případem.
SEMIR: “ Krucinál, kdo to je.“
TOM: “ Zapátrej do hluboké minulosti.“
SEMIR: “ To se mi ti lehko řekne. A do basy jsme jich dostali už hodně.“
TOM: “ Tak jedno vyslov, aby to správné.“
SEMIR: “ Tome,…….“
ŠÉFKA: “ Teď jsem si vzpomněla, že před několika týdny propustili někoho, který vyhodil svůj barák do vzduchu. A kde zemřela dcera a že za to může policie.“
SEMIR: “ Ty noviny se už nenajdou.“
TOM: “ A kdy to přibližně bylo?“
ŠÉFKA: “ Asi tak dva týdny.“
HOTE: “ Já jsem taky četl.“
BONRÁT: “ Hote, ale ty noviny sis schoval.“
ANDREA: “ Říkals, že to ukážeš šéfové.“
HOTE: “ To je pravda. Jdu se hned na to podívat.“ Odešel po čtyřech ke svému stolu. Prohledal všechny šuplíky v jeho stole. “ Tady je to.“ Hote, přišel k ostatním.
SEMIR: “ Dobrá práce.“
HOTE: “ Díky, ale pak mi to úplně vypadlo z hlavy.“
TOM: “ Taky už máš na to věk.“
SEMIR: “ Frank Meermann byl, propustili předčasně za dobré chování.“
ANDREA: “ Dávala vám vinu, že za smrt jeho dcerky můžete vy.“
TOM: “ Ale byla to nehoda. Podle svědků ta dcerka se vrátila zpátky do domu, kde zemřela v plamenech.“
SEMIR: “ Ta jeho dcera hrála na nějaký nástroj.“
ŠÉFKA: „Ano, myslím, že na housle. Ten část zde v Kolíně byl velký mistr na housle, kam měla také namířeno.“
ANDREA: “ A Tina má to všechno objasnit, jak to vlastně všechno bylo.“
BONRÁT: “ Doufejme, že brzy.“
Na KTU……. Tina brala otisky prstů ze vstupenky a z fotografie. Pak je naskenovala do počítače. Hartmut se postaral o atrapu bomby, kterou také naskenoval do počítače.
HARTMUT: “ Jak to jde?“
TINA: “ Čekám na výsledky.“
HARTMUT: “ Tady je ten spis.“
TINA: “ To šlo ale rychle.“ Převzala si od Hartmuta spis, začala si v něm pročítat.
„Takže Meermann chce, abych objasnila smrt jeho dcery, která zemřela při explozi jejich domu. A pak tu máme tu zbraň, se kterou se střílelo po někom.“
HARTMUT: “ Kdy se to přibližně stalo?“
TINA: “ Bude to skoro 17 roků – plus, mínus.“
HARTMUT: “ Frank Meermann, co je to za člověka.“
TINA: “ Meermann pracoval jako pyrotechnik u BKA. Jeho kolega Harald Nowak obvinil Meermanna, že mu zabil přítelkyni, která pracovala u BKA jako pyrotechnička. Ona dva spolu chodili několik let.“
HARTMUT: “ A máme milostní trojúhelník. Jeden na druhého svaluje vinu.“ Na počítači se objevili výsledky.
TINA: “ Ty otisky patří zemřelé dceři – Hana Meermannová, 12 let. Její matka bydlí v Norimberku a jsou spolu rozvedeni. Jejich rozvodové řízení běželo, když jim zemřela jejich dcera.“
HARTMUT: “ A co ten Harald Nowak?“ Tina zadala jeho jméno do počítače.
TINA: “ Před půl rokem zemřel. Nowak byl obviněn, že zabil Nikol Bachmannovou – to je ta jeho přítelkyně, která se zamilovala do Meermanna.“
HARTMUT: “ A kdo dal to obvinění na Nowaka?“
TINA: “ Meermann. Řízení bylo zastaveno, protože bylo málo důkazů proti Nowakovi a všechno hrálo na Meermanna.“
HARTMUT: “ Nikola Bachmanová zemřela při autonehodě v Aachenu. Když budeme brát v postas to, že Nowak chtěla zabít Meermanna, ale proč zemřela Nikola.“
TINA: “ To auto bylo přihlášené na Meermanna, a pokud si Nikola půjčila auto od Meermanna a Nowak počítal s tím, že v něm pojede Meermann.“
HARTMUT: “ A Nowak to bral, jako vážnou věc a tak chtěl ublížit jemu. Bomba v jeho domě.“
TINA: “ A tím zemřela jeho dcera – byla to nehoda. Naši kolegové to neudělali. Od té doby Nowaka nikdo neviděl.“
HARTMUT: “ A Meermann seděl nevině.“ Přišel technik se zprávou ohledně bomby a kousků bomby. Předal ji Hartmutovi. „Ta naše atrapa je úplně stejná, jak před těmi 17 lety. Tím byla zabita Hana. A ty malé kousky z bomby jsou z toho případu.“
TINA: “ Záhada celého případu je vyřešena.“
HARTMUT: “ A doufám, že to pochopí i Meermann.“

Povídka č.106: Služebna v plamenech 1/3

17. 10. 2012
Kniha povídek 10. díl
0 komentářů
Už se pomalu stímavalo a bylo kolem osmé hodiny večerní. Na služebně byla klidná atmosféra a málo zaměstnanců kromě Semira Gerkhana, Andrey Schäferové, Toma Kranicha, Anny Engelhardtové, Horsta Herzbergera a Dietra Bonráta. Komisařka Tina Kranichová byla u svých rodičů na malé rodinné oslavě, kam měl přijít i Tom, až dodělá nějakou práci pro šéfovou spolu s kolegy.
Tuto skupinku lidí pozoroval dalekohledem Frank Meermann, který měl tak trochu větší zlost na dálniční policii. Frank s pár lidmi obsadili služebnu a jenom čekali na tu správnou chvíli. Nejdřív vyhodili do vzduchu všechna služební vozidla před služebnou. Všichni se úplně lekli. Tom se Semirem vyběhli ven se podívat, co se stalo. Koukali se na ohořelá auta, Meermann dal znamení pro střelbu. Tom se Semirem ukrývali za ohořelými auty, a opětovně vraceli střelbu, pomalu se vraceli na služebnu, kde také svištěli nad hlavami ostatních kolegů. Po služebně se ukrývali do bezpečí. Kulky rozbíjeli počítače, okna, skleněné kanceláře, tlakem od exploze se rozbíjeli okna, a nápis „Dálniční policie“ byl úplně zničený od exploze.
TOM: “ Není vám něco?“
ANDREA: “ Ne.“
HOTE: “ Co je to popadlo?!“
BONRÁT: “ Asi to bude někdo, kdo nás nesnáší.“
ŠÉFKA: “ A viděli jste někoho venku?“
SEMIR: “ Nikoho jsme neviděli.“
ANDREA: “ A dostaneme se vůbec ven?“
TOM: “ Hned tak ven se nedostaneme. Počkáme si, co budou chtít.“
HOTE: “ A co Tina?“
BONRÁT: “ Tina by nám mohla pomoct.“
SEMIR: “ Kdybychom zavolali Tině, tak by určitě na to přišli. Ten dotyčnej nebude padlej na hlavu.“
ŠÉFKA: “ Počkáme, co bude po nás chtít.“
Tina byla na malé rodinné oslavě u svých rodičů. Tině zvonil mobil, odešla do obýváku, který je propojený s kuchyní. Volal ji Frank Meermann, Tina se posadila na židli k jídelnímu stolu a jenom naslouchala úkolů Meermanna. Tina ani nemohla z toho mluvit, co se stalo jejím kolegům. Byla úplně mimo sebe, když k ní přišel otec a Petr. Vůbec je nevnímala, že přišli. Tina se lekla, když otec promluvil.
OTEC: “ Tino, něco se stalo?“
TINA: “ Co?“
PETR: “ Co se děje?“
TINA: “ Naše služebna je v troskách…….“
OTEC: “ Jak v troskách?“
TINA: “ Někdo ji chtěl vyhodit do vzduchu…….“
PETR: “ Všichni jsou mrtvý?“
TINA: “ Ne, jsou na živu……. Musím splnit nějaké podmínky. Když je…….“ Objevili se jí slzy v očích.
PETR: “ S otcem ti rádi pomůžeme.“
TINA: “ Děkuji, ale musím to vyřešit sama.“
OTEC: “ Vypadá to nějakou pomstu na Semira a Toma.“
PETR: “ Nevypadá to dobře.“
OTEC: “ Určitě to zvládneš na jedničku.“ Na Tinině obličeji se objevil malý úsměv. Od Petra si vzala kapesník, kterým si utřela slzy.
TINA: “ Děkuji, ale už musím jít.“ Už byla na odchodu, když Petr k ní přišel.
PETR: “ Tohle to si vem.“ Držel v ruce talismana ve tvaru hnědého psíka, jako klíčenka, kterého Tina dala svému bratrovi, když Tina byla ještě menší.
TINA: “ To je tvůj psík.“
PETR: “ Vem si ho. Ať ti přinese nějaké to štěstí.“
TINA: “ Díky.“ Objala Petra, vzala si psíka a odešla.
Na služebně……. Zde zavládlo ticho, a když někdo vykoukl z okna, lidi od Meermanna začali střílet. Meermann prohodil oknem kámen se vzkazem.
HOTE: “ Tome, Semire,…….“ Upozornil je na vzkaz. Tom šáhl po vzkazu s kamenem. Na vzkazu stálo: „Jediná vaše záchrana je:“ a byla u toho přiložená Tinina fotografie.
ŠÉFKA: “ A co se z toho vyklube.“
SEMIR: “ Asi nějaký nevyřešený případ anebo jeho objasnění.“ Bonrát přinesl neprůstřelné vesty ke skupince, které si oblékla Andrea se šéfkou.
Na KTU……. Tina našla v jejich poštovní schránce jejich baráku klíček od úschovny na hlavním nádraží, kde byli věci k případu. S důkazy Tina odjela za Hartmutem na KTU. Hartmut se chystal domů.
HARTMUT: “ Co ty tady?“
TINA: “ Potřebuji tvou pomoc.“
HARTMUT: “ Ale já už jdu domů. Počká to na zítra.“
TINA: “ Nepočká. Jde o život našich kolegů, kteří jsou uvězněni na služebně, která je úplně zničená.“
HARTMUT: “ Cože? A jsou…….“
TINA: “ Ne…… Ale potřebuji něco ověřit a bez tvé pomoci se nikam nehnu.“ Použila i psí oči.
HARTMUT: “ Tak dobře. Pomůžu ti. Nenecháme vaše kolegy ve štychu.“
TINA: “ To je už lepší.“ Položila na Hartmutův stůl balíček s důkazy – zbraň, části bomby, vstupenka do divadla, pár nábojů, rodinná fotografie – matka, otec a jejich dcera. Hartmut se pustil do zbraně a kousky bomby. Tin opět odjela pro další důkaz.
Na služebně……. Zde panovala napjatá atmosféra, že by se dala krájet, protože čekali, kdo za tím stojí. Bonrát a Andrea našli plán služebny, všichni si nad ním sedli.
SEMIR: “ Prakticky jsme tu uvězněni.“
TOM: “ A co teoreticky. A tady by to nešlo?“ Ukazoval na místnost s centrálním vytápěním, odtud vedli ven dveře na svobodu do místního lesíka.
ŠÉFKA: „To by šlo.“
ANDREA: “ A tady vede nějaká šachta.“ Ukazovala na šachtu, která vyúsťovala přímo do lesíku. Vchod do této šachty vedl přes malý budníček v zadní část služebny. Šachta vedla asi tak 600metrů pod zemí.
ŠÉFKA: „Ale ten budníček stojí venku.“
SEMIR: “ Budeme tak na ráně.“
TOM: “ Ale je to bezpečnější cesta ven.“
SEMIR: “ tak dobře. Tak to zkusíme.“
ŠÉFKA: “ Tak najděte nějaké baterky a jdeme.“
Posbírali nějaké baterky a šli na věc. Vyšli jako myšky k zadnímu vchodu. Tom se Semirem šli jako první, aby oblíhli okolí. Semir s Tomem měli v ruce zbraně, Semir kryl Tomovi záda, který se vydal směrem k budníčku, kde musel odemknout visací zámek na železných dveřích. Andrea, šéfka, Hote a Bonrát stály mezi dveřmi. Tom ani nestačil přeštípnout zámek, když je zasáhla sprška kulek. Andrea a spol rychle zalezli na služebnu. Semir kryl Tomovi záda palbou na Meermannovi lidi, aby se dostal zpátky na služebnu. Všichni se zase uchýlili před Andrein stůl.
MEERMANN: “ Odtud se nedostanete.“
SEMIR: “ To už jsme zjistili taky.“
MEERMANN: „Budete tu tak dlouho než vaše kolegyně pro mě něco vyjasní.“
TOM: “ A o co jde?“
MEERMANN: “ Zemřela mi dcera při explozi rodinného domu. Tak přemýšlejte.“ Odešel ke svým lidem.
ŠÉFKA: “ Dcera, exploze, rodinný dům.“
HOTE: “ To muselo být velmi dávno.“
TOM: “ Naše začátky u dálniční policie.“