Rubrika: Kniha povídek 1. díl

Povídka č. 9: Žlutá stužka 1/2

10. 3. 2008
Kniha povídek 1. díl
0 komentářů
Po prodlouženém víkendu v Bavorsku se vrátili Tina a Tom v pozdních večerních hodinách. Malý Martin byl s babičkou a s dědou v Düsseldorfu u Katriny (sestra otce odTiny).
Druhý den ráno hledala mobil po celém baráku. Vypůjčila si Tomův mobil a volala si na svůj mobil.
TOM: “ Kde je můj mobil??“
TINA: “ Já ho mám.“
TOM: “ Na co ho potřebuješ??“
TINA: “ Protože se mi ztratil mobil. Už jsem prohledala celý barák a nikde jsem ho nenašla.“
Mezitím zazvonil zvonek u dveří. Samozřejmě to byl Semir. Semir předával Tomovi noviny a dopisy od listonoše, kterého potkal u dveří.
SEMIR: “ Co tady děláte??“
TOM: “ Tina hledá mobil.“
TINA: “ Už jsem ho našla.“
Tina našla svůj mobil v gauči úplně až naspodu gauče.
TINA: “ Vracim mobil.“
SEMIR: “ Jak jste si užili prodloužený víkend??“
TOM: “ Docela dobře. Proč??“
SEMIR: “ Jen tak. Kde jste byly??“
TINA: “ V Bavorsku.“
SEMIR: “ V Bavorsku??“
TOM: “ To se tak divíš.“
TINA: “ To si nemůžeme vyjet za hranice Kolína.“
SEMIR: “ Ale jó. Kde jste byly??“
TINA: “ V malebné přírodě uprostřed lesa v jedné chatové osadě, kde je velké jezero s lodičkami a s hausbótama. Byly jsme na výletě v Mnichově. Chodili jsme na procházky po okolí chatové osady.“
TOM: “ Tak co. Jak se má Andrea??“
SEMIR: “ Andrea se šíleně nudí doma a už chce být v práci. No prostě chce být mezi máme.“
TOM: “ Vždyť může být u matky né, aby nebyla sama doma.“
SEMIR: “ No to může, ale matka odjela na delší čas mimo Kolín.“
TOM: „A co otec?? Ten je v Kolíně??“
SEMIR: “ Otec není v Kolíně odjel s matkou. Andrea mi řekla, že se mám zeptat Tiny jestli by nemohla jet do Itálie k tvý tetě.“
TINA: “ To nevim jestli to teta příjme a jestli někam nepojede.“
SEMIR: “ Kdyby s tím tvoje teta souhlasila tak by jsem Andreu odvez, ale nevim, kdy budeme mít nějaký volný týden.“
TINA: “ To můžu zjistit, kyd budeme mít delší volno a tety se zeptám.“
Tina už byla v kanceláři a Semir s Tomem si sedli na své oblíbené parkoviště u dálnice, ale bez Jana, protože je dovolené. Tina viděla na stole v kanceláři papír formátu A4 a na něm byl ještě malý papírek, kde bylo napsáno: “ Předat pí. Englhartové.“ Tina si přečetla A4 a zjistila, že příští měsíc mají prodloužené volno. Papír potom předala šéfce.
Centrála zavolala Semira a Toma k nehodě A3. Při nehodě byla usmrcena Jana Klainová.
SEMIR: “ Už něco víte o Janě Klainové??“
BONRÁT: “ Zatím ne. Ale Tina prohání údaje Klainové v počítači.
Semir a Tom zatím dorazili do kanceláře a povídali si se šéfkou. Za chvilku přišla Tina s informacemi o Janě Klainové.
ŠÉFKA: “ Máte něco??“
TINA: “ Jana Klainová pracovala jako manager ve firmě na výrobu lihovin. Klainová byla dost často v zahraničí a prosazovala firmu a výrobky v zahraničí. Dělala účetní v malém obchodu s oblečením. V obou firmách byla dost oblíbená a s kolegama vyházela velmi dobře. Ředitel firmy by velice spokojen, protože prosazovala firmu v zahraničí a i na německém trhu. Klainová je vdaná a má 1 dítě.“
TOM: “ Tuto žlutou stužku jsme našli v autě. Podíváš se na to??“
TINA: “ Podívám“
SEMIR: “ Máš adresy??“
TINA: “ Ten obchod je v Düsseldorfu, firma sídlí v Cáchách a bydlí v Kolíně-Bonn.“
Tina odešla z kanceláře od šéfky.
SEMIR: “ Jak to todle máme stihnout?? Když tady není Jan.“
ŠÉFKA: “ Bonrát a Hote mají hodně práce. Tak jedině vám může pomoct Tina.“
Semir a Tom odešli z kanceláře od šéfky a zastavili se u Tiny.
SEMIR: “ Máš nám s tím pomoct.“
TINA: “ S čím??“
SEMIR: “ Oběhnout ty 3 adresy.“
Tina držela v ruce 3 lístečky a adresami.
SEMIR: “ To si máme vybrat.“
TINA: “ Hmm.“
Semir si vytáhl obchod v Düsseldorfu, Tom bydliště v Kolíně-Bonn a Tině zůstala firma v Cáchách. A vyrazili na cestu, co jim určoval lísteček.
Tina dorazila do firmy v Cáchách a sešla se ředitelem firmy. Ředitel firmy milí a ochotný.
TINA: “ Nevíte jestli neměla Klainová ve firmě nebo v rodině nepřátelé.“
ŘEDITEL: “ Ne, to opravdu nevim a ani netušim.“
TINA: “ Měla ve firmě dobrou pověst??“
ŘEDITEL: “ Klainová byla velmi dobrá zaměstnankyně. Dobře preferovala firmu a výrobky v zahraničí a s tím ji ještě pomáhala Elena Krügerová.“
TINA: “ Kdo je Elena Krügerová??“
ŘEDITEL: “ Krügerová je tedy dobrá kamarádka Klainové. Měli spolu jednu kancelář. Občas spolu jezdili do zahraničí preferovat firmu a výrobky.“
TINA: “ Mohla by jsem mluvit s Elenou Kügerovou??“
ŘEDITEL: “ Jistě. Chcete, já vás za ní zavedu.“
TINA: “ To budu ráda.“
Ředitel zavedl Tinu za Elenou. Vstoupili do dveří a Elena zahlédla ředitele a Tinu. Eleně vrtalo hlavou co tady dělá Tina a jestli to vůbec je Tina.
ŘEDITEL: “ Vedu vám Tinu Kranichovou od dálniční policie.“
ELENA: “ Velmi mě těší. Elena Krügerová.“
ŘEDITEL: “ Já vás tady nechám o samotě, aby jste si mohli popovídat.“
Ředitel odešel a Eleně se rozzářili oči a objala Tinu. Tina a Elena se znají od základní školy. Elena odešla ze základní školy v 7. třídě a odjela s rodiči pryč z Itálie. Tina o Eleně vůbec neslyšela.“
ELENA: “ Co tady děláš??“
TINA: “ Přišla jsem kvůli tvé kamarádce Janě Klainové.“
ELENA: “ Co se jí stalo??“
TINA: “ Měla vážnou dopravní nehodu na dálnici, kde přišla o život.“
ELENA: “ Ale to nemůže být pravda.“
TINA: “ Jak jste spolu vycházeli??“
ELENA: “ Velmi dobře. Byly jsme nejlepší kamarádky ze školy. Studovali jsme spolu střední školu v Berlíně. Jana mě sem jednou zatáhla a hrozně jsem se líbila řediteli a od příštího měsíce jsem pracovala. S Janou jsem si tu pracovala velmi. Ráda.“
TINA: “ To mi je moc líto. Víš co znamená ta žlutá stužka??“
ELENA: “ Žlutá stužka je organizace, která pomáhá dětem v Africe. Posílá peníze do Afriky na jídlo, vzdělání a na obživu rodin. Jana do toho byla úplně zazřanáa zatáhla do toho i mě. Tady máš internetovou adresu, aby sis přečetla více o tý organizaci.“
TINA: “ Jinak. Jak se máš??“
ELENA: “ Docela dobře. A ty??“
TINA: “ Docela dobře.“
ELENA: “ Jé ty seš vdaná??“
TINA: “ Ano.“
ELENA: “ A s kým?? Znám ho??“
TINA: “ Asi né. Jmenuje se Tom Kranich. Jméno jsem převzala od Toma.“
ELENA: “ Už jste si založili rodinu??“
TINA: “ Už jó. Máme 2 letého syna Martina.“
ELENA: “ Nechceš jít na oběd nebo na kafe??“
TINA: “ Dneska asi né, ale si zítra by jsme mohli jít na ten oběd o polední pauze. Tady máš mojí vizitku.“
ELENA: “ Dobře. Ještě ti dám vědět. Tady máš zase moji vizitku. Když tak vezmu nějaký spisy o Janě.“
TINA: “ Jasně. Tak ahoj.“
ELENA: “ Ahoj.“
Semir stál u okna a viděl, že přijela tmavě vínová Škoda Octavia a že to nejspíš bude Tina. Tina přišla do kanceláře.
SEMIR: “ Máš něco??“
TINA: “ Mám.“
ŠÉFKA: “ Tino, Semire pojďte ke mně do kanceláře.“
Tina a Semir se odebrali k šéfce.
ŠÉFKA: “ Tak co. Máte něco??
SEMIR: “ V obchodě dělala účetní asi 6 let. Dobře s Klainovou vycházeli, velmi dobře. Nikdy s Klainovou neměli problémy. Účetnictví dělala doma.“
ŠÉFKA: “ A co vy Tino.“
TINA: “ Ve firmě s Klainovou vycházeli velmi dobře. Nejlépe s Elenou Kügerovou, byly to kamarádky ze střední školy. Elena se do firmy dostala přes Klainovou. Ředitel byl s Klainovou spokojen.“

Žlutá stužka 2/2

10. 3. 2008
Kniha povídek 1. díl
0 komentářů
Tom přijel do kanceláře a šel rovnou za šéfkou, kde byli Tina a Semir.
SEMIR: “ Máš něco??“
TOM: “ Jistě. Ve firmě a v obchodu neměli žádné problémy s Klainovou vycházeli dobře. Nejlépe si rozuměla s Elenou Kügerovou.“
ŠÉFKA: “ Co ta žlutá stužka??“
TINA: “ To je organizace, která pomáhá lidem v Africe.“
ŠÉFKA: “ Víte o té organizaci nevíte??“
TINA: “ Internetové stránky ví víc.“
ŠÉFKA: “ Ještě máte něco??“
SEMIR: “ Už ne.“
Všichni tři odešli z kanceláře.
SEMIR: “ Už víš něco o tom prodlouženým volnu??“
TINA: “ Jistě. Příští měsíc. Bude skoro celej týden. Za 14 dní máte školení v Mnichov na týden.“
SEMIR: “ Co? Školení. My dva.“
TINA: “ Hmm.“
TOM: “ To mám ohromnou radost.“
SEMIR: “ Proč??“
TOM: “ Protože, jsem se domluvil s jedním kamarádem, že si popovídáme o starých časech a dohodli jsem se ten víkend, kdy máme to školení.“
SEMIR: “ Kam si měl jet??“
TOM: “ Do Mnichova. Kde je to školení??“
TINA: “ V Mnichově.“
TOM: “ To zase na konci školení budem psát.“
TINA: “ Ne, sobota a neděle je volnější. Takže si budete dělat co chcete, ale večer v sobotu máte nějakou přednášku na hodně dlouho.“
SEMIR: “ No, vidíš máš to v pohodě můžeš jet za kámošem, já tě když tak omluvím. Už ses domlouvala s tetou?“
TINA: “ Ještě ne, ale v brzké době jí budu volat.“
SEMIR: “ Dík.“
Za nimi přišla šéfka.
ŠÉFKA: “ Víte, kde sídlí ta organizace??“
TINA: “ Někde v Kolíně.“
ŠÉFKA: “ Tak zjistěte adresu. Semir a Tom tam rádi zajedou.“
SEMIR: “ Jistě, šéfová.“
TINA: “ Tady je adresa.“
TOM: “ Dík. Jsi zlato.“
TINA: “ Já vim.“
Semir a Tom se vrátili z návštěvy od té organizace. Hned šli za šéfkou.
SEMIR: “ Klainová přispívala na chudé děti asi 10 let. S ředitelem organizace si dobře rozuměli. Moc v lásce je neměli Majer a Schwarz.“
ŠÉFKA: “ Víte něco o nich??“
TOM: “ Tina je prohání počítačem.“
ŠÉFKA: “ Až budete vědět tak mi řekněte.“
SEMIR: “ Jistě.“
Odešli z kanceláře.
TOM: “ Už něco máš??“
TINA: “ Majer a Schwarz seděli za mřížemi v Berlíně za pašování nekvalitního lihu za hranice Německa a také Afriky. Z Afriky byl dál pašován až do Austrálie, kde z něj vyráběli omamnou látku, která byla určována na diskotéky. V Africe za líh dostali diamanty, které dále prodávali v Německu, Rakousku, ve Španělsku a ve Francii.“
TOM: “ Maj oba rodiny?? A co ta organizace??“
TINA: “ Ne, nemaj. Oba dva žijou sami. Organizace existuje asi přes 20 let. Hodně pomáhali ve střední Africe. Do střední Afriky nejvíce putují peníze. Minulý rok vydělala organizace přes 1 mild. eur. Peníze rozdělila na 2 části: 1. část šla do střední Afriky a 2. do jižní Afriky. Klainová vycházela velmi dobře s ředitelem organizace. Klainová zatáhla i Elenu Kügerovou, která velmi přispívala penězi.“
TOM: “ Elenu Krügerovou znáš??“
TINA: “ Elenu znám už od základní školy.“
TOM, SEMIR: “ Od základky??“
TINA: “ Ano, ale Elena odešla v 7. třídě pryč s rodiči a pak už jsem ji neviděla a ani jsem o ní neslyšela. Byly jsme dobré kámošky.“
TOM: “ To by to mohla říct více o Klainové??“
TINA: “ Zítra jdeme na oběd.“
Druhý den se sešla Tina a Elena v nóbl restauraci. Povídali si o různých věcech.
TINA: “ Co mi ještě řekneš o Klainový??“
ELENA: “ O Janě?? Vždyť jsem to všechno řekla. Už mě nic nenapadá.“
TINA: “ Co jména Majer a Schwarz??“
ELENA: “ Počkej. Ty jména jsem četla na internetu. Tedy na stránkách žluté stužky. Majer a Schwarz rozdělujou peníze mezi ty rodiny hlavně ve střední Africe.“
TINA: “ Majer a Schwarz seděli za mřížemi za pašování nekvalitního lihu právě do Afriky. Za líh dostávali diamanty, které pak prodávali v Německu, Rakousku, ve Španělsku a ve Francii.“
ELENA: “ Jedině část peněz dávali za ty diamanty. A co ten líh??“
TINA: “ Líh pak putoval z Afriky do Austrálie. Z lihu vyrábějí omamnou látku.
ELENA: “ Odkud berou ten líh??“
TINA: “ Jedině z vaší firmy. Když líh vyrábíte a pak ho rozváží do různých koutů Německa nebo zahradnice Německa.“
ELENA: “ Pak to na jedině přišla Jana a Majer a Schwarz to zjistili, že o tom ví a pak musela zemřít, aby to neroznášela informace dál.“
TINA: “ Jestli ti todle Jana řekla tak si v nebezpečí i ty.“
ELENA: “ Jana se mi o tom zmínila.“
Když se Tina a Elena dostatečně popovídali tak se rozloučili. Informace řekla Semirovi, Tomovi a šéfce.
Když Elena dojela domů tak do jejího bytu vešel Majer a Elenu omámil a odvezl ji na tajné místo. Elenu drželi pod zámkem, aby neutekla.
Druhý den ráno Tina vešla do kanceláře a Hote Tině dával dopis.
HOTE: “ Od koho to je??“
TINA: “ Nevim.“
Mezi tím přišli Semir a Tom. Tina rozdělala obálku, kde bylo napsáno: „Držíme vaší kamarádku Elenu Krügerovou ve starém skladišti na kraji Kolína. Přijďte sama, když né tak Elena Krügerová zemře. Přijďte ve 13:00.“
Dopis přečetli Semir s Tomem a šéfka.
Když nastala hodina „H“ tak už byly namístě Tina, Semir, Tom a hlídkové vozy. Bonrát, Hote a ostatní policisté obklíčili skladiště.
Tina vešla do starého skladiště. Na konci dlouhé chodby byla Elena a Majer. Elena měla u hlavy pistoli.
MAJER: “ Jen pojďte pomalu k nám.“
TINA: “ Proč??“
MAJER: “ Abyste viděla z blízka vaší kamarádku“
Tina šla pomalu. Do skladiště se dostali Semir a Tom jako 2 myšky, aby měli na očích Tinu a Elenu. Tina byla skoro na konci chodby. K Eleně a Majerovi přišel Schwarz a namířil pistoli na Tinu.
MAJER: “ Stůjte!!“
Tina se zastavila.
MAJER: “ Tak co. Přišli jste na to. Kdo zabil Klainovou??“
TINA: “ Jó. Přišli jsme a víme proč??“
MAJER: “ To jste dobrý, že jste na to přišli.“
Majer a Schwarz zmáčkli spoušť najednou. Tina a Elena leželi na zemi. To se rozběhl za Tinou, ale Tina a Elena nebyli mrtví, protože je zasáhla slepá kulka.
TOM: “ Jseš v pořádku??“
TINA: “ Jó. A co Elena??“
SEMIR: “ Elena je v pořádku.“
Tom dal Tině zbraň. Tina a Elena šli spolu a Tom šel se Semirem. Když zahlídl Toma a Semira tak se ozvala přestřelka, která skončila zraněním Majera. Na chvíli se přestřelka uklidnila. Uprostřed velké hali se objevila Elena, protože se rozdělila s Tinou. Okamžitě se Elena objevila na mušce Majera. V postraní uličce šla Tina se zbraní v ruce. Když vystřelil Majer a Schwarz na Elenu tak se rozběhla Tina a postřelila Schwarze a shodila Elenu na zem. Semir a Tom byly poblíž a zastřelili Majera a Schwarze. Tom a Semir přiběhli k Eleně a Tině.
SEMIR: “ Nestalo se vám nic??“
TINA: “ Mě né.“
ELENA: “ Mě taky ne.“
Před skladištěm poděkovala Elena Tině za pomoc.
SEMIR: “ Co teta?? Už si sní o tom mluvila??“
TINA: “ Jó. Mluvila. Teta nikam nejede a že Andrea může přijet. Aspoň se teta nebude nudit sama doma.“
SEMIR: “ To bude mít Andrea radost.“
Tina pak představila Elenu Tomovi, Semirovi, Hotovi a Bonrátovi.
Konec!!!
Autorka: Tina11

Povídka č. 8: Nová droga v Německu 1/2

10. 3. 2008
Kniha povídek 1. díl
0 komentářů
Po dlouhé se vrací Tina s dvouletým chlapcem Martinem do Kolína. Přijeli na večer, kdy je Tom vůbec nečekal. Trochu ho chtěli překvapit.
U Toma byl na návštěvě Semir. Když Semir odcházel tak přijelo aut, které bylo podobné Tininu autu. Pak z auta vystoupila Tina. Tom byl ještě byl v domě a Semir byl úplně zticha a šel radši na stranu, aby nepřekážel a chtěl, aby se přivítali v klidu a jenom oni 3.Semir se rozloučil a rychle odcházel k autu a zvolal: “ Venku na tebe čeká překvapení.“
TOM: “ Jaký překvapení???“
SEMIR: “ Pojď se podívat ven!!!“
Tom se tedy vyšel a vidí jen Semira.
TOM: “ Tady nikdo není.“
SEMIR: “ Podívej se pořádně.“
Udiví známé auto, které je podobné Tininu autu a nechce tomu věřit a už něco tuší. Po chvilce vyběhne zpoza rohu malý chlapec.
Tom vykřikl: “ Martine. Kde pak máš maminku???“
TOM: “ Semire víš, kde je??“
SEMIR: “ Kdo ?? Vim, ale nepovím. Hledej. Dej mi Martina a hledej.“
Tom tedy našel překvapení. Tom se tedy přivítal s Tinou a byly jako 2 hrdličky
SEMIR: “ Haló vy dva. Tady máte dítě.“
Semir poslal malého Martina k rodičům a odjel.
Tom ukázal překvapení pro Tinu a malého Martina. Tině se moc líbil dětský pokojíček a Martinovi se moc zalíbili autíčka a velký plyšový medvěd. Pro Tinu měl taky malý dáreček a dostala malého plyšového medvídka.
Ráno Tina jela za babičkou a dědou přivítat se s nimi a malý Martin se hrozně těšil.
Semir se hned vyptával Toma na parkovišti u dálnice, co se dělo večer.
SEMIR: “ Proč přijela Tina tento týden?? Vždyť měla přijet až příští týden.“
TOM: “ Tině volala šéfka. Tina neví o, co se děje a co má šéfka na srdci. Jó a strašně se jí líbilo překvapení.
SEMIR: “ Jaký překvapení???“
TOM: “ Jaký asi. Ten pokojíček se moc líbil Tině a Martinovi, hlavně ten plyšový medvěd. Tak co jaký byl prodloužený víkend?? Jak jste si to užili s Andreou???“
SEMIR: “ Docela dobře. Byly jsme v krásném prostředí uprostřed lesa v dřevěné chatce u jezírka. A ty??“
TOM: “ Já jsem se nudil doma, ale byl jsem na obědě u Tininých rodičů“
SEMIR: “ To tě pozvaly??“
TOM: “ Ano, pozvaly. Sami.“
Tina přijela na služebnu za šéfkou. Měla sebou malého Martina. V kancelář seděla Andrea. Bonrát a Hote měli nějakou akci na dálnici. Andrea se přivítali s Tinou a Martinem.
ANDREA: “ Co tady děláš?? Vždyť jste měli přijet až příští týden.“
TINA: “ Šéfka mi volala, abych přijela dříve, protože se mnou chce něco probrat.“
ANDREA: “ A víš co to je??“
TINA: “ To mi šéfka vůbec neřekla do telefonu.“
ŠÉFKA: “ Tino, pojďte ke mně do kanceláře.“
TINA: “ Postaráš se mi o Martina??“
ANDREA: “ Jó pohlídám. Prohlédneme si to tady??“
MARTIN: “ Ano.“
Tina odešla do kanceláře k šéfce a dlouho probírali Tinin příchod na pracoviště. Mezitím přišel Bonrát s Hotem, protože jim skončila akce na dálnici.
BONRÁT: “ Čí je to špunt?? Půjdeš ke mně??“
ANDREA: “ Tiny. Proč??“
HOTE: “ Před služebnou je její auto.“
ANDREA: “ Todle je strejda Bonrát a Hote.“
HOTE: “ Jak se jmenuješ??“
MARTIN: “ Martin.“
HOTE: “ Půjdeš se mnou?? Ukážu ti auta?? Chceš??“
MARTIN: “ Ano“
BONRÁT: “ Ty to s dětma nějak umíš Hote.“
Hote odešel s Martinem.
BONRÁT: “ Proč chce šéfka Tinu???“
ANDREA: “ Něco prý probrat. Ptala jsem se Tiny a Tina mi nic neřekla bližší informace. Co jí chce šéfka.“
BONRÁT: “ Něco o Janovi?? Ale vždyť tu má být 14 dní.“
ANDREA: “ Vůbec netuším. Pak se zeptej Tiny, když seš tak zvědavej.“
Centrála dala vědět Semirovi, Tomovi a Janovi, že se mají vrátit do kanceláře, protože musej pomoct Hotemu a Bonrátovi s papírováním za minulý měsíc.
SEMIR: “ Není ti toto auto (tmavě vínová Škoda Octavia) povědomé Tome.“
TOM: “ Docela ano. A vím komu patří.“
JAN: “ Kdo je to??“
SEMIR: “ To auto patří jedné manželce ze služebny.“
JAN: “ Pořád nevim.“
TOM: “ Mé manželce. Jmenuje se Tina.“
JAN: “ To jsem nevěděl, že máš manželku.“
SEMIR: “ Takovou dobu spolupracujeme a ty sis toho prstýnku nevšiml.“
Všichni tři vešli do kanceláře. Samozřejmě, že si Hote a Bonrát hrajou s Martinem. Tina s Andreou rozebírají o čem si povídala Tina se šéfkou.
TOM: „ Jane, to je moje manželka Tina.“
JAN: “ Jan Richter. Policejní komisař, ale ještě ne úplně. Doufám, že to dotáhnu aspoň na vrchního komisaře.“
TINA: “ Tina Kranichová. Hodně jsem o vás slyšela z vyprávění. Budu vám držet palce.“
JAN: “ Díky. Nebudem si radši tykat?“
TINA: “ Jasně.“
JAN: “ Kde pracuješ?“
TINA: “ U policie. Přesněji u dálniční policie jako hlavní komisařka.“
JAN: “ Moc žen se u policie nevidí. Tady? Proč jsem tě tady neviděl?“
TOM: “ Tina byla na mateřské dovolené v Itálii. Celé 3 roky.
JAN: “ Ten malý kluk je tvůj syn?“
TINA: “ Ano. Jmenuje se Martin.“
SEMIR: “ Představíme ti dalšího strejdu Mrtinku. Chceš?“
MARTIN: “ Ano“
SEMIR: “ Martinku, todle je strejda Jan.“
JAN: “ Ahoj Martine. Já jsem tvůj nový strejda Jan.“
MARTIN: “ Ahoj.“
JAN: “ Chceš jít na chvilku ke mně, Martinku??“
MARTIN: “ Ano.“
JAN: “ Chceš něco ukázat, Martine??“
MARTIN: “ Ano.“
JAN: “ Na chvíli si Martina vypůjčím. Nevadí??“
TINA: “ Ne, nevadí.“
TOM: “ Co po tobě chtěla šéfka??“
TINA: “ Nech se překvapit. Řeknu ti to večer.“
Večer si povídají Tom a Tina. Martin je u babičky a dědy. Chtěli si udělat takový malý společný večer jenom Tina a Tom bez Martina. Tina uklízela čisté nádobí z myčky do skříně.
TOM: “ Co chtěla šéfka??“
TINA: “ Šéfka??“
TOM: “ Ano, šéfka.“
TINA: “ Šéfová mi řekla, že od příštího týdne nastupuju jako sekretářka.“
TOM: “ Co?? Jako sekretářka. Místo Andrey??“
TINA: “ Ano, místo Andrey.“
TOM: “ Proč??“
TINA: “ Protože Andrea půjde na ……..“
Tina přišla za Tomem do obýváku a sedla si vedle Toma.
TOM: “ na mateřskou??“
TINA: “ Ano. A ví to vůbec Semir??“
TOM: “ To vůbec netušim. A todle ti řekla šéfka.“
TINA: “ Ano. Jan bude pracovat u nás dál. Šéfka mluvila s policejním prezidentem.“
TOM: “ Co ji řek.“
TINA: “ Že Jan bude mít prodlouženo asi tak o 6 měsíců u dálniční policie jako policejní komisař.“
TOM: “ Budeš chodit s náma do terénu??“
TINA: “ To mi šéfka vůbec nesvěřila, ale počítej s tím, že budu v kanceláři.“
TOM: “ Vždyť seš policajt a né sekretářka.“
TINA: “ Šéfka mi to dala, protože ví jak by to dopadlo, kdyby to dala Hotovi a Bonrátovi. Šéfka mi to svěřila. Za to já nemůžu. Stejnak by jsem dělala pomocné práce. Pomáhala bych Andree. Možná, že v pozdější době bych chodil s váma do terénu až by jsem se vrátila do starých kolejí“
TOM: “ Musím se s tím smířit, že budeš v kanceláři.“
TINA: “ Nezapomeň se zeptat Semira jestli o tom ví:“
TOM: “ O čem??“
TINA: “ O Andree.“
TOM: “ Jó tak to povim večer, jak to s ni ma dopadlo.“

Nová droga v Německu 2/2

10. 3. 2008
Kniha povídek 1. díl
0 komentářů
Semir se baví s Tomem na parkovišti u dálnice.
SEMIR: “ Tome, co chtěla šéfka po Tině??“
TOM: “ Po Tině chtěla, aby příští týden nastoupila do práce.“
SEMIR: “ Už tak brzo??“
TOM: “ Totiž šéfka řekla Tině, že bude pracovat místo Andrey.“
SEMIR: “ Co? Místo Andrey??“
TOM: “ Ano, Andrea ti nic neřekla??“
SEMIR: “ Co měla říct??“
TOM: “ Když ti to řeknu tak to nebude překvapení pro tebe.“
SEMIR: “ Radši mi to řekni.“
TOM: “ No, tak dobře. Ale není to na mě. Včera odpoledne řekla Andrea Tině, že budete 3 v bytě.“
SEMIR: “ 3?? Jak?? Potom to znamená, že budu tátou.“
TOM: “ Ano, Semire. Gratuluji i za Tinu.“
SEMIR: “ Já tomu nechci věřit:“
TOM: “ Ale já jsem nic neřek. Je to jasný.“
SEMIR: “ Jasný.“
Po chvilce přijela na parkoviště Tina.
TOM: “ Co tady děláš??“
TINA: “ Mám předat tento dopis Semirovi.“
SEMIR: “ pro mě?? Od koho??“
TINA: “ Od Andrey.“
Semir otevřel a v něm stálo: “ Přijeď za půl hodinky na naše známé místo. Ahoj Andrea.“
Jen co si dopis přečetl tak odjel za Andreou. Za chvilku přijel Jan. Chvíli si povídali Tina. Tom a Jan než zavolala centrála Toma a Jana k nehodě na dálnici.
Odpoledne potvrdil Tomovi tu zprávu, co mu řekl Tom dnes ráno.
V pondělí byla už Tina v kanceláři a trochu jí zaučovali Hote a Bonrát do denního režimu, ale nemuseli tak moc, protože už něco ovládala a ještě Hote s Bonrátem dělali na půl z Tiny blbce, že neumí s PC……..
Za chvilku zvonil telefon. Telefon zvedl Hote: “ Dobrý den. dálniční policie u telefonu Hercberger.“
Telefonující: “ Na dálnici A3 na 140 km směr Kolín se stala dopravní nehoda a je tu 6 aut v sobě.“
HOTE: “ Dobře. Posílám hned policejní hlídky a sanitku.“
Na místě nehody se šli Semir, Tom, Jan, Hote a Bonrát.
BONRÁT: “ jde o jistého Markuse Fischera. Tina prohání informace počítačem.“
HOTE: “ Markus Fischer pracuje u firmy v Düsseldorfu. Firma je známá na trhu. Firma vyrábí součástky do aut. Fischer pracoval jako manager firmy. Dost často byl na služebních cestách v zahraničí. Fischer je ženatý a má 1 dítě.tady je adresa firmy a adresa jeho bydliště.“
SEMIR: “ Jane, pojedeš za jeho ženou. A my dva pojedeme do firmy.“
Semir a Tom byly ve firmě Markuse Fischera. Tině předali nějaký papíry a podklady o firmě, aby je prohnala počítačem. Mezitím přišel Jan od vdovy Markuse Fischera.
SEMIR: “ Co si zjistil??“
JAN: “ Fischer měl nastoupit na místo ředitele ve firmě už příští týden. Stávající ředitel jde do důchodu.“
TOM: “ Proč Fischer??“
TINA: “ Ve firmě měl dobrou pověst. Dobře v zahraničí prosazoval firmu a výrobky. Jedině by měli zálusk na místo ředitele Josef Nowak a Martin Klein.“
SEMIR: “ Kdy měli o místo zájem??“
TINA: “ Když se ve firmě vyhlašoval konkurz na ředitele firmy Nowak a Klein se též přihlásili, ale sám ředitel firmy vybral Markuse Fischera.“
JAN: “ Víš něco bližšího o Kleinovi a Nowakovi??“
TINA: “ Klein a Nowak seděli ve věznici v Kolíně za zabití 2vou lidí v jedné firmě. Odseděli si oba dva 15 let za dobré chování oba pustili před 6-ti lety. Od té doby pracujou ve firmě. Akorát si Klein a Nowak změnili jména.“
TOM: “ Oni mají rodiny??“
TINA: “ Klein a Nowak jsou šťastně ženatí. Klein má 2 děti a Nowak 1 dítě.“
ŠÉFKA: “ Už něco máte??“
SEMIR: “ Už něco málo ano, ale nemáme zatím žádné důkazy.“
ŠÉFKA: “ jinak nějakou stopu??“
JAN: “ Pár ano.“
TINA: “ Volal Hartmut, že něco pro vás má.“
ŠÉFKA: “ A hned máte náplň dne.“
TOM: “ Vyžádáš si spisy Nowaka a Kleina??“
TINA: “ Ano.“
ŠÉFKA: “ Jaký spisy??“
TINA: “ To je dlouhé vysvětlování.“
Semir, Tom a Jan dorazili k Hartmutovi.
TOM: “ Tak co pro nás máš??“
HARTMUT: “ Někdo si hrál s autem Fischera, hlavně s brzdovým zařízením. Přeříznutá brzdová hadička.“
SEMIR: “ Brzdová hadička??“
HARTMUT: “ Ano, Semire. Jó a ještě něco. V autě jsme našli tudle malou lahvičku. Neptej te se mě co to je, protože nevíme.“
SEMIR: “ Takže si to máme zjistit sami.“
HARTMUT: “ Přesně tak.“
Na služebně………
ŠÉFKA: “ Když seděli za vraždu v Kolíně. Co ta malá lahvička v autě a pak policie je našla u Nowaka v bytě??“
TINA: “ Když vyšetřovala tamní policie tak ani nepřišli co to vlastně je. Lahvička má divný nápis a ani se to nepokoušeli rozluštit nebo tak něco.“
SEMIR: “ Našli na technickém lahvičku v autě.“
ŠÉFKA: “ Tu to lahvičku??“
JAN: “ To je ona.“
ŠÉFKA: “ Tino, zkusíte to rozluštit nebo zjistit. Co to vlastně je??“
TINA: “ Pokusím se.“
ŠÉFKA: “ Tino, ještě todle jméno a tu adresu.“
TOM: “ Je v tom spisu něco zajímavého.“
ŠÉFKA: “ Ani moc né. Akorát ta lahvička mi nedává smysl.“
O 2 později na služebně………
JAN: “ Už máš rozluštěnou tu lahvičku??“
TINA: “ Ještě ne, ale pracuji na tom.“
SEMIR: “ Co ta adresa??“
TINA: “ Už 5 let neexistuje.“
TOM: “ Co to jméno??“
TINA: “ Falešný. Ani Interpol nezná to jméno ani tu adresu.“
JAN: “ Takže nic nemáme.“
SEMIR: “ Dá se to tak říct.“
TOM: “ Doufejme, že nám ta lahvička pomůže poposunout se dál v případu.“
HARTMUT: “ Ještě jsme našli rozbitou navigaci auta.“
SEMIR: “ Našel si na ní něco??“
HARTMUT: “ Možná se něco na ní něco najdem, ale potřebuju pomoc od Tiny.“
TINA: “ Né“
HARTMUT: “ Prosííííím.“
TINA: “ No, tak dobře.“
Celou noc pracovali Semir, Tom, Jan a přehrabovali se v papírech. Tina a Hartmut se pokoušeli zprovoznit navigaci přes počítač a dostat se navigace. Hodiny ubíhali a ubíhali. K ránu už všichni spali a na stole kromě Tiny a Hartmuta. Tina rozluštila nápis na lahvičce a zadala ho do navigace jako heslo. Pomocí hesla se o stali do navigace, kde byla zadána adresa a u dresy bylapoznámka, kde má být předáno 20 000lahviček jednomu dealerovi do Rakouska. Hartmut zvolal: “ Máme to.“
SEMIR: “ Co??“
HARTMUT: “ Poslední adresa je stará nádiva v průmyslový zóně ve 12 h.“
ŠÉFKA: “ Dobře jeďte tam. Tino, zavolejte zásahovou jednotku a všechno jim řekněte.“
TINA: “ Jistě.“
TOM: “ Co ta lahvička?? Už něco víte??“
HARTMUT: “ Pomohla nám dostat se navigace. Nápis skrýval heslo.“
TINA: “ Heslo se pokusím prohnat počítačem.“
ŠÉFKA: “ Dobrý nápad. Až něco najdete dejte mi vědět a taky Semirovi, Tomovi a Janovi“
TINA: “ Dobře“
Semir, Tom a Jan byly na cestě. Tina se ozvala vysílačkou.
SEMIR: “ Co se děje??“
TINA: “ V lahvičce se skrývá droga. Klein a Nowak propašovali do Německa, která není u nás tak známá. Dobře je známá ve Francii a ve Španělsku. V těchto zemích je dost rozšířená a tak se pokusili ji prosadit v Německu a taky se pokusí propašovat ji do Rakouska.
SEMIR: “ takže na todle musel přijít i Fischer a proto ho zabili Klein a Nowak, aby nic neřek policii a řediteli firmy. Ale, proč chtěli bejt jeden z nich ředitelem firmy??“
TINA: “ Protože, by vyhodili všechny zaměstnance a dali si svoje kumpány a stroje už nemusej kupovat akorát je přizpůsobí na výrobu drogy.“
SEMIR: “ Měli to chlapci dobře vymyšlení. Zásahová jednotka je na místě??“
TINA: “ Už by tam měli být.“
SEMIR: “ Dík za cenné informace.“
Ve starém baráku mezitím proběhl obchod, Semir, Tom a Jan přijeli včas. Zásahovka obklíčila celý barák a čekají na velitele až jim zavelí “ akce“. Obchod proběhl sevším šudy a velitel zavelel „akce“. Zásahovka vtrhla do starého baráku zatkla gang a Klein a Nowak utekli, ale Semir, Tom a Jen se o ně postarali. Kleina a Nowaka dostali a zatkli a k přestřelce nedošlo.
Tento případ skončil v archivu. Klein a Nowak skončili za mřížemi až doživotně.
Konec !!!
Autorka: Tina11

Povídka č. 7: Narozeniny

3. 3. 2008
Kniha povídek 1. díl
0 komentářů
Ten čas letí za nedlouho bude malému Martinovi už 1 rok. Tina s Martinem jsou zatím pořád v italském Caorle, a Tom za nimi neustále jezdí. Zatím co si Tina s malým užívají mateřské, Tom se Semirem a někdy s kamarádem Janem musí pracovat na těžkých a nebezpečných případech
Tom a Semir jako obvykle projíždějí svojí oblíbenou dálnici A3 a v tom se dvě auta narazí do sebe za nimi. Jsou 2 těžce zranění. Samozřejmě, že Semir s Tomem okamžitě a aktivně zasáhnou.
SEMIR: “ To je hrozný zaková mladá holka a ona jezdí jako blázen, málem zaplatila životem.“
TOM: “ Prosim tě co se tak rozčiluješ?? Takovýhle případy zažíváme dnes a denně.“
SEMIR: “ No prostě mě štve, když si takováhle pitomá holka a navíc krásná, málem ukončí život, jenom proto, že jezdí jak namydlenej blesk.“
TOM: “ Máš pravdu pitomá, pitomá,………… ale počkej, slyšel jsem dobře ty si řekl krásná??“
SEMIR: “ Jo tak jsem to řekl a co má bejt???“
TOM: “ Koukám, že se pochlubím Andree, jak tady básníš o obětích nehod.“
SEMIR: “ Andree ani muk prosim tě. To snad ani nemůžu nahlas říct, že se mi líbí nějaká ženská???“
TOM: “ No, jo. Dobrý no. Omlouvám se…..“
SEMIR: “ Omluva se nepřijímá pokud mě pozveš na oběd…….“
Po pár hodinách v kanceláři…………
SEMIR: “ Ten oběd byl dneska fakt dobrej……….“
TOM: “ To jo, je Semire abych nezapomněl u mě na stole jsou v červených deskách papíry k tý dnešní nehodě na dálnici, mrkni se na to, třeba tě tam bude něco zajímat nebo spíš někdo.“
SEMIR: “ Co zas do mě rejpeš??
TOM: “ No já nevim, já jsem myslel, že by tě třeba mohlo zajímat jak se jmenuje ta pitomá holka, jo a je vlastně ještě krásná.“
SEMIR: “ to mě nezajímá, řekl jsem to prostě jen tak, byla hezká tak jsem to řekl, no.“
TOM: “ No vždyť já neřikám, že nebyla hezká, ale nerozebírám to pořád jako ty.“
SEMIR: “ Vždyť ty si s tím teď začal, já bych si na to ani nevzpomněl.“
TOM: “ No jó. Tak se jmenuje …….“
SEMIR: “ Ale to mě nezajímá …………“
TOM: “ Pane bože………….“
SEMIR: “ Já jsem Semir. To za prvý a za druhý nevim co mi to pořád vnucuješ, když nám Andreu a tu nadevšechno miluju. Tak nevim o co ti zase jde.“
TOM: “ Teresa Carlassare, 25 let, studentka psychologie, pochází z Itálie, vlastně tam má trvalí bydliště, tady v Kolíně jenom studuje a bydlí v pronájmu.“
SEMIR: “ Teresa, hmm…… a psycholožka……….“
TOM: “ Počkej to jméno mi je nějaký povědomí, kde já jsem ho jenom slyšel. Mám takovej pocit, že ho znám od Tiny.“
SEMIR: “ Třeba by jsme za ní měli jet do nemocnice a zeptat se jí.“
A tak Semir s Tomem nasedli do stříbrného BMW a už si to jedou do nemocnice, kde leží slečna Carlassare.
SEMIR: “ Pokoj 204.“
TOM: “ Tady to je.“
Tom zaťuká a vstoupí se Semirem do pokoje. Teresa spí, nemůže se moc hýbat, protože utrpěla otřes mozku. V tom se probudí……
TERESA: “ Co tu chcete??“
SEMIR: “ My jsme z polniční dálnice. Teda co to zase kecám. Jsme z dálniční policie Kranich a Gerkhan.
Tom se smíchy za kuckává.
SEMIR: “ Tak jsem se spletl, no.“
TOM: “ Slečno Carlassare, slyšíte mě??“
TERESA: “ Ale ano. Slyšim vám moc dobře, když jste mě vzbudili.“
TOM: “ Víte, já vim, že to na co se vás zeptám nesouvisí s policií a ani ne stou vaší nehodou, ale já když jsem poprvé viděl vaše jméno tak mě hnedka napadlo, že tohle jméno znám od mojí ženy. Tina Kranichová dívčím jménem Berghammerová.“
TERESA: “ Ona je z Itálie??
TOM: “ Ano. Znáte jí tedy??“
TERESA: “ Asi před 6 lety jsme byli kamarádky. Ale pak jsme se nějak nepohodli a ona odjela do Německa. Od té doby jsme se neviděli.“
TOM: “ Já věděl, že to vaše jméno znám. No, za pár dní bude našemu synovi 1 rok a budete tady v Německu oslavovat narozeniny, kdy by vás pustili z nemocnice.“
TERESA: “ Asi za týden. Proč??“
TOM: “ Že bych přichystal takové malé překvapení, když to budou Martinovi narozeniny, tak bych měl dárek i pro Tiny.“
TERESA: “ A jaký?? To myslíte mě??“
TOM: “ Přesně tak. Ještě vám zavolám. Tak se mějte a ať jste co nejdřív zdravá, vy náš dárečku.“
TERESA: „Děkuju vám, moc. Jste milý.“
SEMIR: “ tak my se taky uvidíme na narozeninách. A já jsem taky milý??“
TERESA: „Od vás jsem toho ještě moc neslyšela, ale podle přeřeku s váma asi bude pěkná švanda.“
SEMIR: “ Děkuju……“
Naschle…..
Dny se blížili k slavnému dnu k Martinovým narozeninám a příjezd Tiny z Itálie.
Teresa už byla domluvená s Tomem, že přijde na oslavu a že přinese vzpomínkové album. Tom doma také prohledal skříň, kde mají schovaná všechna alba. Tom už měl vše zařízeno a domluveno s osobami, které příjdou na oslavu.
Tina než odjela z Itálie tak si ještě baví s Petrou a Martínek dávno už spí.
PETRA: “ A víš co má Tom pro Martina??“
TINA: “ Nevim.“
PETRA: “ On ti neřekl.“
TINA: “ Neřekl.“
PETRA: “ Třeba chystá velký překvapení pro tebe a Martina.“
TINA: “ Je to možný. Nevolal ti Tom??“
PETRA: “ Proč se ptáš??“
TINA: “ Jen tak. Jestli ti neřekl co má pro Martina.“
PETRA: “ Vim, ale nepovim.“
TINA: “ Co mám s tebou dělat. Zabít tě nemůžu to byla škoda a na víc tě mám moc ráda. Jsi ta nejmilejší teta na světě.“
PETRA: “ Díky za pochvalu. Ale stejnak ti to neřeknu.“
Druhý den Tina odjížděla s Martinem z Itálie do Německa na oslavu.
PETRA: “ Přeji vám šťastnou cestu do Německa.“
TINA: “ Díky. Až dojedu tak ti dám vědět.“
PETRA: “ Ahoj Martinku. Pozdravuj ode mě taťku.“
MARTIN: “ Vyřídím. Ahoj. Škoda, že nejedeš s námi.“
PETRA: “ Mě je to taky líto, že s vámi nejedu. Ale dárek si ode mě dostal. A líbí??
MARTIN: “ Moc se mi líbí.“
TINA: “ Tak my pojedeme.“
PETRA: “ Ahoj.“
MARTIN: “ Ahoj.“
TINA: “ Ahoj. Ozvu se ti.“
Petra dala Martinovi pusu. Tina usadila Martina do auta a odjeli. Petra jim ještě zamávala.
Tina přijela do Německa i s Martinem. Jeli hned domů. Když přijeli domů a doma nikdo nebyl.
MARTIN: “ Mami, kde je taťka??“
TINA: “ Nevim. Někde se třeba schovává.“
Tina si všimla, že na stole v kuchyni leží malý lísteček. Tina si ho přečetla zprávu od Toma.
TINA: “ tak ty můj malej šmudlo. Už vím, kde je náš tatínek.“
MARTIN: “ Tak jedem za tatínkem.“
“ Ahoj miláčku. Přijeď s Martinem do restaurace U Srdíčka. Tvůj miláček Tom. P.S. Posílám vám pusu.“
TINA: “ To víš, že jo.“
Tina a Martin jeli za Tomem. Na lístečku bylo napsáno:
Tina přijela před restauraci. Tom, Semir a Teresa je zahlídli z okna. Tom šel naproti Tině a Martinovi. Tom se přivítal s Tinou a s Martinem, jako kdyby se neviděli celou věčnost. Tom dal obou dvou velkou pusu na přivítanou.
TOM: “ Myslel jsem, že s vámi přijde i Petra??“
TINA: “ Chtěla přijet s námi, ale něco jí do toho přišlo.“
TOM: “ Půjdem dovnitř??“
TINA: “ Jo.“
Celá rodinka šla dovnitř. Tina se přivítala se Semirem, s Andreou, Hotem, Bonrátem, s rodinou a na konec s Teresou. Když ji Tina uviděla nemihla uvěřit vlastním očím. Přátelsky se objali, jako kdyby se před 6 lety nic nestalo. Tina představila Terese svého Martina.
Tina a Teresa si sedli o samo tě, aby si promluvili a by si vysvětlili co se stalo před 6 lety.
TERESA: “ Opravdu máš milého muže. Vybrala sis dobře. Vždy si měla dobrý vkus.“
TINA: “ Já vim. Co ty děláš??“
TERESA: “ Studuji školu se zaměřením na psychologii. A co ty??“
TINA: “ Teď jsem na mateřský, ale pracuji u dálniční policie jako vrchní komisařka.“
Tak si povídali a prohlíželi si alba a za vzpomínali na staré časy, které spolu strávili.
Martin dostal plno dárečků, ze kterých měl velkou radost. Jeden dárek byl hezčí než ten druhý.
Tinou a Teresou přišel Tom.
TOM: “ Co tu probíráte??“
TINA: “ Starý časy.“
TOM: “ Nechcete si zahrát s námi šipky??? Potřebujeme hráče.“
TINA: “ Já jdu. A ty??“
TERESA: “ Já ne.“
TINA: “ Prý jsem ve šipkách přebornice.“
TERESA: “ Kdo to řikal??“
TOM: “ Já.“
TERESA: “ Jak to víš??“
TOM: “ Už Tinu znám pěkně dlouho. Viď???“
TINA: “ Hmm.“
Tom dal Tině velký polibek a šli na šipky. Teresa šla taky a povídala si Tininou matkou.
Oslava skončila až v pozdních večerních spíše ranních hodinách.
Konec!!!!
Autor: Tina11 a Andrea

Povídka č. 6: Narození syna Martina

3. 3. 2008
Kniha povídek 1. díl
0 komentářů
Tině už se to krátí pár týdnů už bude v devátém měsíci těhotenství, samozřejmě, že za ní Tom řádně jezdí zda-li jeho milovaná žena něco nepotřebuje, ale co si budeme povídat, nejvíce by Tina potřebovala stálou přítomnost Toma.
Semir s Tomem jedou z oběda do kanceláře.
TOM: “ Kdybys věděl Semire, jak já se už těším až mi to naše miminko začne říkat tati.“
SEMIR: “ A to si jako myslíš, že hned jak se narodí, tak ti bude říkat tati, jó??“
TOM: “ Ale né, až bude samozřejmě větší…..“
SEMIR: “ Tak to se teda načekáš…….“
TOM: “ Už zase začínáš s tím tvým rejpáním?? Počkej až Andrea bude mít před porodem, to si na tobě smlsnu, počkej….“
SEMIR: “ No to se teda opovaž!!!“
TOM: “ No a zase jsme u toho, ty vždycky můžeš rejpat a já ne!! A takhle to je se vším.“
SEMIR: “ Já na to mám právo, to je odplata za ty tvoje pozdní příchody, vždycky bych všechno zařídil sám a ty si pak příjdeš skoro k hotovýmu.“
TOM: “ jak to myslíš?? Párkrát jsem přišel pozdě, no, to je toho. A ty se hnedka urazíš……. A jak si to myslel, že přijdu pozdě k hotovýmu, a kdo teda za tebe riskuje života, hmm.“
SEMIR: “ Říkal jsem skoro, zapomněl si, že mezi tou větou bylo nepatrný, ale zato důležitý slovíčko skoro.“
TOM: “ No jo, promiň Semire, už se nebudeme hádat, co ty na to??“
SEMIR: “ Platí…..“
Semir a tom dorazilo stříbrné BMW na služebnu. Zatím začne Tomovi zvonit mobil, volá Petra z Caorle….
TOM: “ Ano?? Proč voláš ty, čekal jsem, že bude volat Tina.“
PETRA: “ Tina?? Ta nemůže ani kdyby chtěla…
TOM: “ A jako proč by nemohla?? Petro, co se stalo??“
PETRA: “ Tinu odvezli do nemocnice.“
TOM: “ Jak to?? Pane bože, co jí se jí stalo??“
PETRA: “ No, ty si snad spal zimním spánkem, ne?? Vždyť je snad těhotná, ne??“
TOM: “ A neni to nějak brzo??“
PETRA: “ Já nevim, jestli už porodí, ale ona seděla v křesle a nejednou jí začalo bolet břicho a myslela si, že už bude rodit.“
Tom zavěsil a uklidil si mobil na své místo v saku……
TOM: “ Tak, tak dobře…. Jedu tam…..
SEMIR: “ Co se děje??“
TOM: “ Tina asi bude každou chvíli rodit, měl bych za ní asi hnedka jet, co myslíš??“
SEMIR: “ No, to bys měl, nebo chceš počkat až to mu mrňousovi bude deset??“
TOM: “ Tak já frčim. Čau Semire.“
SEMIR: “ Čau.“
Tom nasedl do modrého mercedesu a jel do Itálie. Mezitím přijel na služebnu Jan a ptá se Semira.
JAN: “ Co se mu stalo??“
SEMIR: “ Má něco velmi důležitého??
JAN: “ A co??“
SEMIR: “ To vim. To mi neřekl.“
Mezitím Tom dorazí do Caorle a volá Petře v jaké, že je Tina nemocnici….
V Caorleské nemocnici HOSPEDALE BELLA SANTA MONICA…..
Tom hledal porodnické oddělení a protože v italštině není dost zdatný, tak přemýšlí jak se zeptat……
Po chvíli zastaví jakého si doktora.
TOM: “ Signore!! Teda, co to kecám!! Vlastně doktore!!
DOKTOR: “ Si, signore. Cosa volette??“ (Co si přejete)
TOM: “ Já hledám – cercho (čérko) mia moglie, si chiasma Tina Kranich.“
DOKTOR:“ E cosa e sucesso a vostra moglie??“ (Co se stalo vaší ženě??)
TOM: “ Ježiši, no prostě bude rodit!!! Partorite!!
DOKTOR:“ A, adresso loso… Tina Kranich e a 2. piano.“ (Aha, teď vím. Tina Kranichová bude ve 2. patře.)
TOM: “ Tak, děkuju. Grázzie!!
Tom dorazil na porodnické oddělení a tam už seděla Petra.
TOM: “ Tak co??“
PETRA: “ Nic…. Leda, že by ti stačil kluk 50 cm a jmenuje se Martin!!
TOM: “ To není možný, tak už je na světě!!“
PETRA: “ Jo, jo, jo, jo,.“
TOM: “ Chci je vidět, teď hned.“
Petra tedy Toma zavedla na pokoj, kde leží Tina i s malým Martinem Kranichem.
Tom se hned vrhne k Tině a dají si velký a dlouhý polibek, hned potom se rychle kouká na jejich maličkého Martina, který spokojeně spinká.
TOM: “ Má oči po tobě, nosík a pusinku po mě, prostě překrásném klučina!!
Koukej, co jsem mu donesl.“
Tom donesl plyšového medvídka s červenou mašlí.
Tom si vezme malého Martínka do ruky.
TINA: “ Opatrně…“
TOM: “ Já vím, musím přeci musím na našeho malého Martínka dávat pozor….. Miluju tě, Tino…“
TINA:“ Vždyť já tebe taky, miláčku…“
V tom zazvoní Tomovi mobil, zvedne te Tina. Volá Semir…
SEMIR: “ je, ahoj Tino, tak co??“
TINA: “ Máme kluka Martínka!!“
SEMIR: “ Tak to gratuluju. Taky už se moc těším až bude konečně mít s Andreou miminko….. Mohla by si mi prosím tě dát Toma??“
TINA: “ ráda bych, ale právě se mazlí s Martinem a jak tak koukám tak jen tak nepřestane.“
Tom předal Martinka Tině.
TOM: “ Ale proč né…. Musim se mu pochlubit.“
Zval si mobil a mluvil se Semirem.
SEMIR: “ Tak co?? Nemůžeš se přestat kochat,co??“
TOM: “ To je fakt, jsme šťastnej, že je oba mám a že jsou v pořádku.
SEMIR: “ No, to já jsem taky rád. Jo a Tome měl by si sem co nejdřív přijed, šéfová volala, že jsou 2 velký nehody……“
TOM: “ To si děláš snad srandu, ne?? Já přeci od tuď nemůžu jen tak hned odjet!!
SEMIR: “ to byl vtip…“
TOM: “ No proto!! A už zase začínáš??!!“
SEMIR: “ Neřikal si mi náhodou, že už se nebudeme hádat??“
Konec!!!
Aurorka: Andrea

Povídka č. 5: Případ v Hannoveru

1. 3. 2008
Kniha povídek 1. díl
0 komentářů
Tinaje podobu mateřské dovolené v Itálii u své tety Petry v Caorle, aby nemusela být v Kolíně a nenudila se sama doma a tak odjela do Itálie. Tina je v Itálii u Petry asi tak 6 měsíců. Po dlouhé době se tom rozhodl, že se pojede podívat na Tinu a tetu Petru do Caorle a říct jim novinky z Kolína.
Za 3 dny Tom odjíždí do Caorle za Tinou na 3 týdny. Tom dorazil do Caorle v pozdních večerních hodinách. Přivítal se akorát s tetou Petrou, Tina už dávno spala, protože byla unavená po cestě, kterou absolvovali odpoledne. Navštívili vzdálenou příbuznouv Neapoli.
Druhý den se Tom přivítal s Tinou. Odpoledne si vyšel náš mladý pár na menší procházku po Caorli. Sedli si do parku, kde je krásný výhled na moře. Popovídali si o novinkách z Kolína. Tina s Tomem se pokoušeli být co nejvíce spolu, protože si na nějaký čas neuvidí. Jezdí na malé výlety po okolí.
Semir a Jan si dokonale rozumí a taky s Tomem. Semir a Jan spolu vyšetřují malé případy. Janovi to náramně jde. Dává si důkazy dobře dohromady, aby dávali smysl. Semir se občas věnuje a vymýšlí různé nápady pro Toma, kvůli dětskému pokojíčku pro Tinu. Je to malé překvapení, až se vrátí zpět z Caorle do Kolína.
Po 3 týdenním pobytu v Itálii se vrací Tom zpět do Kolína. Je co se vrátil čekal na nějvelký případ. Šlo o velkou bankovní loupež v Hannoveru, kde bylo zabito asi 5 lidí.Hannoverská kriminálka má plno důkazů, ale nemůžou se hnout z místa, protože jim hlava gangu Mark Keller stále uniká. Hannoverský kapitánpožádal šéfku od dálniční policie, aby jim pomohli s případem. Šéfka kývla na nabídku, protože nemají žádný velký případ, že pomůžou Semir, Tom a Jan v Hannoveru.
Hannoverský kapitán přijel do Kolína, aby se seznámil s Tomem, Janem a se Semirem a taky s případem. Kapitán začal: “ Jde o velkou skupinu o 30 lidech, která vyloupila banku přímo v centru Hannoveru. Při přepadení bylo zabito 5 lidí – členové banky. Při loupeži ukradli 10 mileur. 1. ½ peněz mají pro sebe a 2. ½ peněz mají na nakoupení kokainu od dealera od z Itálie. Kokain budou prodávat na německém trhu a ještě budou chtítpropašovat část kokainudo České republiky. Italský dealer má přiletět do Hannoveru a také máme nasazeného informátora na Itala a víme o jeho krocích jen co se objeví na letišti v Hannoveru.Mark Keller má velké problémy s Italem a dluží mu asi 20 mil eur. Prý mu nechal zabavit 10 kg kokainu a peníze, které zabavila italská polici při jedné razii v Římě. Pokud Italovi nedá peníze tak Kellerovi zabije rodinu za to jestli Keller dá peníze.“
SEMIR: “ Co je vlastně zač ten Mark Keller???“
KAPITÁN: “ Keller je nejznámější v Berlíně, kde vykradl banky ve velkém se svou partou. V Berlíně si odseděl 5 let z 10 let, protože Kellera z věznice dostal právník.Seznámil se s Italem a od té doby spolu obchodují, ale od razie v Římě se moc rádi nemají“
Semir, Tom a Jan odjeli do Hannoveru, kde stráví několik dní.
Kapitánovi se ozval informátor, že dealer z Itálie přijede za dny, jen co vyřeší nějaký problém v Římě. Tuto zprávu předal Semirovi, Tomovi a Janovi.
SEMIR:“ Tak co ?? Jak se máTina??
TOM: “ Tina se má dobře, ale už se moc těší domů. To víš ten 3 týdenní pobyt jsem si chtěl trochu užít s Tinou. Odjeli jsme na pár dní do Benátek.
SEMIR: “ Do Benátek??
TOM: “ Co je na tom tak divní zajet si do Benátek. Vždyť tam jezdí zamilovaný lidi na pár dní. Odpočinout si od městského vzduchu.“
SEMIR: “ Vždyť jó. Já už se dál radši nebudu vyptávat. Co jste dělali v Benátkách???“
TOM: „To je naše tajemství.“
SEMIR: “ Jak pokračuješ s pokojíčkem??
TOM: “ Docela jsem na tom dobře. Pokojíček je zařízený, ale chybí my vybavení. Petra my dala nějaké katalogy s vybavením pokojíčků. Některé pokoje jsou moc hezký.
SEMIR: “ Andrea pár pokojíčků našla, ale nebyly tak hezký. Máme pár nápadů.
TOM: “ Až se vrátíme tak to dáme nějak dohromady.
Kapitán dotelefonoval s Janem.
JAN: “ Už zítra přiletí Ital ve 12 h a obchod se má uskutečnit v 13 hve starém skladištiv průmyslové zóně na okrajiHannoveru.„
Informátor sledoval Itala od letiště až do skladiště, kde se setkali se Semirem, Tomem,Janem a kapitánem. Celé skladiště bylo hlídáno zásahovou jednotkou, aby nepropásli až přijede Mark Keller a Ital. Za chvilku se objevili oba dva. Všichni čekali až dojde k obchodu. Keller předal Italovi peníze a Ital předal kokain Kellerovi. Po předání došlo k přestřelce, protože do skladiště vrhla policie, zásahová jednotka pochytala polovinu gangu. Semir, Tom aJan se rozdělili. Semir a Tomšli poKellerovi a Jan s kapitánem po Italovi. Všichni vjeli na dálnici a vznikla přestřelka. Oba vozy Kellera a Itala se staly nepojízdními a byli na místě mrtví. Vozy Semira, Toma, Jana a kapitána byly též nepojízdnými.
Zásahová jednotka pozatýkala všechny lidi ve skladišti a tento případ může dát do archivu.
Kapitán poděkoval šéfové,ale Semirovi, Tomovi a Janovi za vyřešení případu. Všichni se vrátili do Kolína.
Konec !!!!
Autorka: Tina11

Povídka č. 4: Dětský pokojíček

29. 2. 2008
Kniha povídek 1. díl
0 komentářů
Je tu další příběh dálniční policie………
Když byly Tina a Tom na svatební cestě ve Španělsku tak se tam také dohodli na jménech pro své budoucí miminko, když to bude holčička, tak se bude jmenovat Tina a když to chlapeček, tak to bude podle přání Toma Martin.
Potom se Tina s Tomem dohodli, že bude Tina během těhotenství a mateřské v Itálii u Petry v Caorle….
A Tom?? Se Semirem zase pracoval na velmi zajímavých a nebezpečných případech….
Semir s Tomem jeli v autě po dálnici A3……..
TOM: “ Hele Semire, chtěl bych udělat takový malý překvápko….“
SEMIR: “ Pro mě?? Ale já mám narozeniny až za 4 měsíce.“
TOM: “ Prosim tě pro tebe ne, myslel jsem samozřejmě pro Tinu….. ……. Zařídit pokojíček…..“
SEMIR: “ Jé a já už jsem se chtěl těšit….. no nic….. pro Tinu, zařídit pokojíček??? Já myslel, že spolu normálně spíte v ložnici, jako normální novomanželé. To jste se pohádali, že chceš pro Tinu zařídit pokojíček??? A nebo snad musí mít rodina Karnichů extra pokoje zvlášť??? Ach jo, Tome to si celej ty, samý extrabuřty!!!!!“
TOM: “ Ale ne, proboha…!!! Pro naše budoucí miminko přece!!!“
SEMIR: “ Jo aha, pro toho vašeho špunta…. Tak to máš říct hned a ne, že to z tebe musim páčit jak z chlupatý deky.“
TOM: “ Říká se tahat jako z chlupatý deky, Semire…..
SEMIR: “ No jo, no jo…..“
TOM: “ A jakže si oslovil naše miminko??“
SEMIR: “ No, špunt…. Nebo proti tomu snad něco máš??? Je to malý, tak je špunt.“
TOM: “ Moje a Tiny dítě není žádnej špunt, takový jméno si dej svýmu dítěti a jak koukám, tak to jméno nebude daleko od pravdy, protože jestli bude po tobě……… myslim vejškově…..“
SEMIR: “ Nevrážej mě ani moje za nějakej čas budoucí miminko.“
TOM: “ To jsem nevěděl, že ty budeš mít sám miminko…… a Andrea o tom ví, že seš těhotnej??“
SEMIR: “ Ha, ha, ha …. Moc vtipný. Myslel jsem to obrazně , až budeme mít spolu s Andreou mimčo.“
TOM: “ Aha, no proto!!“
SEMIR: “ A vůbec, tak jsem malej, no jo!!! To je toho, co mi pán bůh ubral na vejšce, to mi zase přidal do mozku….“
TOM: “ A tim chceš říct co??? Že já jsem sice vysokej, ale blbej, nebo co???
SEMIR: “ Tome, nic takovýho jsem neřekl, ale nemám rád, když velký lidi pomlouvaj trpaslíky………………. A zvlášť na místě toho trpaslíka se jedná o mě!!!“
TOM: “ No jo, tak seš jakoby větší než já…“
SEMIR: “ No proto…….“
TOM: “ Ale jenom tady v autě…….“
SEMIR: “ zase začínáš?????“
Mezitím se nic moc nestalo na dálnicích neděje, akorát na dálnici A3 na 60 km se stala menší dopravné nehoda, dvě auta o sebe škrtla a nikdo nebyl těžce zraněn.
TOM: “ Tak co, Semire ani jsme se nedohodli ten pokojíček. Pomůžeš mi s tím teda????“
SEMIR: “ Že váháš, to víš, že ti pomůžu, co bych pro starýho kámoše neudělal. A pomůže nám i Andrea, ženský přece jenom líp v těchto věcech orientujou.
TOM: “ Jo, jo ,jo. Hele jak si to myslel s tím starým…….???“
SEMIR: “ No, to byl jenom vtip.“
TOM: “ jen aby………….. co myslíš Semire,neměl bych si zajít na kosmetiku???“
SEMIR: “ A já tam půjdu s tebou…………….“
SEMIR: “ No, přece, že už jsme dlouho kámoši. Jak jinak bych to měl asi myslet???“
TOM: “ No, jak tě znám…. Pořád si ze mě děláš srandu….“
SEMIR: “ Já a srandu, kde si na to přišel??? Já jsem vážnost převtělená do SEMIRA GERKHANA – NEJLEPŠÍHO POLICAJTA DÁLNIČNÍ POLICIE POD SLUNCEM!!!!!“
TOM: “ No jo, jo, jo, jo, jo. To víš, že jo……..“
Mezitím zvoní Tomovi mobil….. Volá Tina….
TOM: “ Ahoj miláčku, máš se dobře??? Pečuje o tebe Petra jak se patří???“
SEMIR: “ Ó Ó Ó , miláčku, aby ses mi tady nerozpustil… a že jí pozdravuju a Andrea taky.“
TINA: “ To víš, že ano. Dojela jsem v pořádku a Petra o mě pečuje.“
TOM: “ Tak se měj, lásko. Večer ti ještě zavolám a to bude zase na dlouho, znáš mě přeci, ne??? Posílám pozdrav od Semira a Andrey. Tak pá miláčku. MULIJU TĚ… POSÍLÁM PUSU… „
SEMIR: “ Úplně se červenáš ….. ach jó jak puberťák…“
TOM: “ No a co??? Ty když si nedávno prosil Andreu o papíry k tý nehodě na dálnici A2 tak si byl červenej jak paprika…. Tak se neposmívej, protože…“
Tom nedopoví, protože jak Semir nesleduje cestu a baví se s Tomem tak do něčeho narazí tedy spíš porazí……
TOM: “ Ty si zajel člověka !!!!“
SEMIR: “ Nesmysl!!! Už si někdy viděl někoho tak mrňavýho???“
TOM: “ Třeba to byl nějakej tvůj příbuzném.“
SEMIR: “ To vůbec není vtipný.“
Semir s Tomem rychle vyskočí z auta a co nevidí, pod koly Semirova stříbrného BMW leží veverka….
TOM: “ Ty si zabil veverku!!!“
SEMIR: “ Já?? Já nemůžu za to, že při jízdě furt něco kecáš a já pak nekoukám dopředu!!!“
Tom se „toho“ dotkne a zjistí zajímavou věc…
TOM: “ Vždyť je to plyšový…“
SEMIR: “ Ukaž!!!“
Semir vezme plyšovou veverku do ruky……
SEMIR: “ To jsem se lekl, že je nebo spíš byla živá…. To bych nikdy neodpustil.“
TOM: “ Asi to nějak ulítlo z támhletý cedule. Je tam šipka a nápis “ HOSPODA U VEVERKY“
Semir vezme plyšáka a hodí ho po Tomovi…..
SEMIR: “ No to můžeš vzít jako dárek tomu svýmu budoucímu špuntovi, teda promiň, dítěti…..“
TOM: “ To mu radši koupím vetší a hezčí veverku!!!“
Zatím v kanceláři….
SEMIR: “ Tak Andrea vybrala nějakej nábytek a věci do to ho pokoje, viděl jsem to a je to moc pěkný…“
TOM: “ Já jsem taky něco koupil, tak už to budeme moct nějak dohromady.“
SEMIR: “ Tak jo, zítra to přivezou k tobě z obchoďáku v půl třetí, takže to budeme moct začít smontovávat.“
TOM: “ Cože, to mi chceš říct, že už si to objednal aniž bych to věděl, viděl a schválil??“
SEMIR: “ Co zase máš??? Chtěl si s tím snad pomoct ne??? A navíc to vybrala Andrea a ta má stejnej vkus jako Tina, takže to bude dobrý, prosim tě!!! A je jedno, že se to tobě nebude líbit, hlavně, že se to bude líbit Tině, ne??“
TOM: “ To je sice fakt, ale stejně se mi to nezdá………“
SEMIR: “ Je to v pohodě, na těch pokojíčcích jsou tak zajímavý věci až jsem začal nějak těšit budeme mít s Andreou taky Malého špunta….“
TOM: “ No vy budete mít určitě špunta, geny se nezapřou a zvlášť otcovský.“
SEMIR: „Cože??? Co si řekl moje mu Andreinýmu miminku????“
TOM: “ Už jsem zticha…“
Konec!!!
Autorka: Andrea

Povídka č. 3: Kobra 11 aneb Tomův velký den

21. 2. 2008
Kniha povídek 1. díl
0 komentářů
TOM:Semire , je už všechno v pořádku?????
SEMIR: Ale pak by ne, jenom si ještě uprav tohoto motýlka, máš ho blbě uvázaného.
TOM: Ježiš marja Semire, já vim, je ostuda, tak neuvázal bys mi ho ty????
SEMIR: Tak ukaž…… ono se to žení a ani si to neumí uvázat motýla. Tak hotovo…… ale jinak ti to sekne, kámo.
TOM: Jakýpak docela, to když ses ženil ty, tak jsem ti musel pochválit i tkaničky na botách, ale když se žením já to „PAN“ Semir se uráčí říct jenom: DOCELA TI TO SEKNE!!!
SEMIR: Tak promiň Tome, seš prostě ženich jak VYTRŽENEJ Z ČÍTANKY, no
TOM: Že to aspoň uznáš. Ty posliš Semire, myslíš, že se budu TINĚ líbit????
SEMIR: Jak jako líbit????? Vy jste spolu 2 roky a teprve ve váš svatební den se mě zeptá jestli se jí bude líbit???? Nezdá se ti, že mě ptáš trochu pozdě??? A navíc to přeci musíš vědět sám a vůbec myslíš si, že by se tě Tina vzala, kdyby ses jí nelíbil??? A hlavně MILUJE TĚ TOME…..
TOM: MILUJE MĚ. Zasní se Tom. A já miluju jí NADEVŠECHNO NA SVĚTĚ.
SEMIR: No vidíš. Tak se seber a jedeme. A ne, aby ses před oltářem ROZBREČEL!!!!! Tady máš pro všechny případy kapesník.
TOM: Ale Semire !!!!! Tom vezme kapesník a hodí ho po Semirovi.
SEMIR: Omlouvám se, PANE ŽENIHU, omlouvám se …….
Zatím u Tomovi nastávající ženy doma.
TINA: Jsem hrozně nervózní. Jen aby to dopadlo dobře.
ANDREA: Co myslíš??? Obřad nebo manželství?????
TINA: Obojí mám docela takový strach, že Tomovi do naší svatby něco vpadne a bude po všem.
ANDREA: No, tak by se ta svatba v nejhorším případě odložila, není důvod se strachovat.
TINA: Odložila …….??????? A co kdyby se do ní Tomovi potom už nechtělo?????
ANDREA:NESMYSL!!!! Jak můžeš něco takovýho vyslovit???? Tom tě miluje, jseš jehoŽIVOTNÍ LÁSKA!!!!
TINA: Já vím – vždyť on moje taky!!!!!
Svatba se konala 11. 11. 2006 v 11:00 v kostele. Před kostelem jsou všichni přátelé a známí obou novomanželů, samozřejmě že nechybí ani ŠÉFOVÁ, BONRÁT, HOTE a ani jejich dlouholetá kamarádka ANDREA.
Tomovi šel za svědka samozřejmě Semir a Tině šla jako svědka Andrea.
Už přijíždějí ……. Samozřejmě, že Semirově stříbrném BMW, kde na kapotě Semirovaauta byla velká a krásná svatební panenka se ženichem, které řídí Semir, vedle něj sedí jeho žena Andrea a za nimi Tom se svou nevěstou.
Tina měla na sobě překrásné svatební šaty. Dlouhé byly až na zem. Šaty měly samé krajky. Až oči přecházeli!!!!
Když vystoupí, všichni kolem poskakují, šéfová a Tom si podávají ruce.
ŠÉFOVÁ: Tak Tome, konečně do toho taky praštíš, už jsem měla obavy, že nám zůstaneš navždy svobodný.
TOM: No vidíte, já už jsem také myslel, zůstanu snad do smrti sám a že jediný kdo mě bude obskakovat bude tady Semir, ale naštěstí se to nesplnilo!!!!
SEMIR: Hele, co máš proti mýmu obskakování?????
Tak už jsou svojíTOM a TINA KRANICHOVI.
Na hostině…….
SEMIR: Tina a Tomjsou jako dvě hrdličky, vůbec se mnou Tom nebaví…….
ANDREA: Na naší svatbě to nebylo jinak. Tak je nech mají se rádi!!
Když se všichni baví tak se Tina s Tomem na chvíli vytratí a když je Semir začne hledat…..
SEMIR: Sakra Tome, kde jste byli, hledám vás a vy nikde……..
TOM: No, tak už tu máš. No řekne Tom kamenným výrazem.
SEMIR: Co se děje, seš vykuleném a bílej jako stěna. Stalo snad něco????
TOM:TEĎ, TEĎ, TEĎ ……
Koktá Tom a ukazuje na dveře koupelny, kde s Tinou vedly. Podle jeho reakce asi důležitý rozhovor.
SEMIR: No co???? Tome co, pohádali jste se ????? Tom najednou vyskočí vezme Semira do náruče a vyhodí ho nad sebe.
TOM VYKŘIKNE:BUDU TÁTA!!!!!!!!
SEMIR: který se vzpamatovává z toho letu nad Tomovou hlavou a řekne: KECÁŠ!!???
TOM:NE, NE, NE !!!!! Teď ni to Tina řekla!!! Já jsem taj šťastnej!!!!
SEMIR: Takže jasnovidka NEKECELA????
TOM: Jak vidíš tak ne. Všechno se mi splnilo. Jdu to říct ostatním. BUDU TÁTA, BUDUTÁTA, OPAKUJE SI POŘÁD TOM.
SEMIRse zamyslí:
SEMIR: Tak já za ní asi taky zajdu!!! I když si tebe ani jako tátu vůbec nedovedu představit, ale Tina bude dobrá matka……říká si pro sebe Semir. Tome počkej dej mi na ní číslo nebo radši rovnou celou adresu!!!!!!
Druhý den odjeli Tom s Tinou na svatební cestu na týden do Španělska, kde vymýšleli jméno pro své budoucí miminko.
Konec !!!
Autorka: Andrea

Povídka č. 2: Na věky věků

11. 2. 2008
Kniha povídek 1. díl
0 komentářů
Za jednoho letního dne si Tina na služebně dálniční police vybavovala svoji kancelář. Při vybalování věcí z krabice se Semir ochomítal okolo Tiny. Když to viděla Andrea a nechtěla tomu uvěřit, když měli pár dní před svatbou. Semir s Andreou se pohádali a každý si myslel, že svatby sejde.
Tom se držel v ústraní i když Tinu jednou pozval na pěknou večeři, ale pořád si myslel, že s někým chodí. Tina byla pořád tajně zamilovaná do Toma, ale myslela si, že s někým chodí. A tak se oba dva drželi dál od sebe, ale Semir je chtěl dát dohromady.
Tom pozval Tinu na romantickou večeři, aby jí více poznal. Na večeři se dokonale poznali, že Tom pozval na skleničku k němu domů. Tina strávila celý večer u Toma doma.
Semir se s Andreou usmířili. Semir všechno vysvětlil Andree. Andrea to pochopila a už se moc těšili, jak spolu budou tvořit hezký pár až do smrti.
Následující den se stala na dálnici dopravní nehoda. Při nehodě přišla o život mladá řidička z Itálie. Na místě nehody ž byli Hote,Bonrát a Semir. Po chvilce přijel Tom.
SEMIR: “ Kde pak ses toulal??“
TOM: “ trochu jsem si přispal. To ti snad vadí.“
SEMIR: “ Jestli v tom náhodou nebyla Tina.“
TOM: “ Tina v tom nebyla.“
SEMIR: “ Jen aby.“
Šli spolu auto mrtvé řidičky. V autě našli maturitní fotku, kde byla také mrtvá řidička. Přišli k nim Hote a Bonrát.
HOTE: “ Mrtvá řidička se jmenuje Katrina Berghammerová.“
SEMIR: “ Podle příjmení by to mohla být………..“
HOTE: “ Sestra nebo příbuzná Tiny.“
BONRÁT: “ Katrina byla sestra Tiny. V jejím mobilu bylo Tinino číslo.“
Tina se stěhovala do nového baráčku od maminky. Se stěhováním Tině pomáhal její bratr Petr. Přijeli za ´Tinou Semir a Tom. Řekli Tině, co se stalo. Tina to mu nemohla uvěřit a Petr ji objal a Tině tekli slzy na Petrovo rameno.
Asi tak 2 až 3 dny před Semirovou svatbou se konal Katrin pohřeb v italském Miláně. Když Tina přijela do Kolína tak šéfka si pozvala Tinu do své kanceláře.
ŠÉFKA: “ Teď je na vás, jak se rozhodnete. Jestli dáte výpověď nebo zůstanete.“
TINA: “ Já jsem se rozhodla, že zůstanu. Nechci, aby vám policejní prezident přidělil učence, aby jste měli hodně práce okolo něj.“
ŠÉFKA: “ Máte úplnou pravdu. Lepší je mít už zkušenějšího policistu. Než nastoupíte na plný úvazek tak trochu si vás proškolíme a další věci okolo.“
TINA: “ Dobře.“
Jeden den tak seděli na dálničním odpočívadle Semir, Tom a Tina. Bavili se tom, co se stalo Tině.
SEMIR: “ Nechybí ti Katrina??“
TINA: “ Docela chybí. Ani jsem nevěděla, že přijede.“
TOM: “ Co vystudovala??“
TINA: “ Střední školu zaměření na zajišťování případu. Dalo by se říct, že by pracovala na technickém oddělení.“
SEMIR: “ Vybrali jste si hezké povolání. Nemáte to v rodině, že musíte bejt v té branži. To tě pak seznámíme s Hartmutem.“
TINA: “ Já to mám po otci a Petr se nechal přemluvit od jednoho kamaráda. Katrina jestli to okoukala z televize.“
TOM: “ Co dělá otec??“
TINA: “ Otec pracoval u policie a teď je ředitelem autosalonu v Kolíně.“
TOM: “ A co maminka??“
TINA: “ Mamča je doma. Nechodí do práce.“
SEMIR: “ Docela zajímavá rodinka.“
TINA: “ My jsem početnější rodinka.“
TOM: “ Jak ses dostala do Kolína??“
TINA: “ To je delší povídání, ale ve zkratce vám to řeknu. Šlo o pašování zbraní z Itálie do Německa. Náš šéf mě poslal na kriminálku do Kolína, kde jsem jim pomohla. Po vyřešení případu jsem se vrátila do Itálie. Tak plno lidí odešlo, protože nastoupil nový šéf a to bylo nad moje síly a tak jsem se odstěhovala z Itálie do Kolína“
SEMIR: “ A co Katrina s Petrem??“
TINA: “ Mamča s taťkou ti se odstěhovali jako první. Pak Petr, Katrina ještě studovala a pak já. Pak se mi tady zalíbilo, když jsme tu byly na třídním výletě.“
TOM: “ Ale proč si odešla??“
TINA: “ Nějak jsem se nepohodla se šéfem kvůli jedné věci.“
SEMIR: “ Ty jsi jela sama do Kolína řešit ten případ??“
TINA: “ sama, protože mého kolegu zastřelili při jednom případu.“
SEMIR: “ To mi je líto. Přejdeme na jiné téma. Hote s Bonrátem vymysleli, že by jsme si udělali takový menší posezení u Bonráta na zahradě…………….“
TOM: “ A další den u tebe na zahradě. Abys tak trochu více poznali……“
SEMIR: “ A hlavně tu vaší kuchyni.“
TINA: “ Tak dobře.“
Když měli prodloužený víkend tak se sešli v sobotu u Tiny v novém domečku a poseděli na zahradě. V neděli se pak sedělo u Bonráta na zahradě. Tina se zde seznámila s Jochnem (Bonrátův syn) a s Hartmutem. Po oba dny bavili a užívali si volno.
O týden na to se všichni sešli na Semirově svatbě. Svatba se konala v místním kostele v Kolíně. Andrea si vybrala za svědka Tinu a Semir si vybral Toma. Všichni už čekali až přijede svatební auto s Andreou a se Semirem. Na kapotě auta byla krásná svatební panenka s ženichem. Zanedlouho z auta vystoupil Semir – ženich a už spěchal otevřít dveře své krásné nevěstě Andree. Andrea vystoupila, měla na sobě krásné dlouhé bílé svatební šaty, které byli posetý červenými růžičkami. Ve vlasech měla krásnou korunku a dlouhý závoj. Tom s Tinou už se jich nemohli dočkat a tak k nim hned přispěchali.
TOM: „Vám to tak sluší, nádhera.“
ANDREA: “ Děkujeme, no vám to taky slušelo………“
TOM: “ Jak jako??? Jak to myslíš………..????“
TINA: “ Ale nic, to jen jeden z Andreiných vtípků………. To je legrace, že jo???“
SEMIR: “ No vždyť je to naše svatba, tak tu musí být co nejvíce legrace, ale tohle zrovna legrace nebyla……….“
ANDREA: “ No to nebyla……..“
Andrea se Semirem se na sebe lišácky usmívají……………..
ANDREA: “ To byla čistě čistá realita.“
SEMIR: “ Přesně tak.“
TOM: “ Semire, no ták…“
SEMIR: “ Copak, pane svědku??“
TOM: “ Co by pane ženichu??“
TINA: “ Tak snad jdeme, né???“
SEMIR: “ To víš, že jdeme.“
Všichni se vydali za Andreou a Semirem do kostela. Svatební obřad byl překrásný a nejedna slza ukápla……….. potom se všichni odebrali a nastoupili do aut a odjeli směrem do Andreiny a Semirovi nejoblíbenější restaurace DEL ANGOLO……
Při oslavě……………
SEMIR: “ Hádejte, proč je tohle moje a mé ženy Andrey……… jé to zní hezky mé ženy Andrey……. Moc pěkně…………“
TOM: “ No tak mluv dál, proč je to vaše nejoblíbenější restaurace???“
SEMIR: “ No vždyť jsem to teď řekl, ne??“
TOM: “ Ne!!! Proč je to vaše nejoblíbenější restaurace???“
SEMIR: “ Vždyť už jsem to jednou řikal.“
ANDREA: “ Miláčku, ty jsi to totiž nedopověděl, víš???“
SEMIR: “ Aha. Tak proto…. Jo tak tady jsme to totiž měli s Andreou 1. rande. Já už myslel, že Tom začíná hluchnout a stárnout z toho jak je to takovej starej mládenec.“
TOM: “ Zase začínáš rejpat??? To ti nestačilo před kostelem, jo???“
SEMIR: “ Kdo rejpá, kamaráde………. Jenom mluvím pravdu. Proč si někoho nenajdeš a neoženíš se??? Nemysli si, že když ti jasnovidka řekla, že budeš mít krásnou ženu a děti, tak že ti to spadne do klína samo………..“
ANDREA: “ No to je fakt…….. to je nápad, někoho Tomovi najdeme.“
TOM: “ No to je dobrý, seznamka Semira a Andrey Gerkhanových.“
SEMIR: “ No to je dobrej nápad….“
BONRÁT: “ A co takhle dát dohromady tady Tinu s Tomem, pěknej pár, ne???“
HOTE: “ Jo a hned zítra vám vystrojíme svatbu, tak!!!!“
TOM: “ No, ještě vy dva se do toho míchejte, máte už taky pěkně dost.“
SEMIR: “ Správně Borni, to je nápad!!!!! A pro začátek si dejte pusu!!! No honem………..“
Hote, Bonrát, Andrea, Semir a všichni skandovali ostatní pusu, pusu, pusu, pusu, pusu, pusu, pusu,!!!!!!!
TOM: “ No jo, no jo, tak dobře, tedy jestli proti tomu nic Tina nebude mít….“
TINA: “ no, tak to nevim…. Ale ne, nebudu………
Tak se Tina s Tomem políbili. Potom od té doby se celou oslavu až do rána Tina s Tomem k sobě nějak měli a celou dobu se od sebe ani nehnuli. Dokonce se i ráno vedle sebe probudili, no probudili měli nějak zvláštně ustláno na nerozloženém gauči.
Ráno…………………
TINA: “ Tome? Tome? No tak vstávej….“
TOM: “ Hm, nech mě ještě spát, prosím.“
TINA: “ Nechám tě spát, mě by ale jenom zajímalo, jak jsme se sem takhle dostali.“
TOM: “ Prostě jsme spolu usnuli na gauči, to je celá věda.“
TINA: “ Jo, jen aby……“
TOM: “ Tak ještě spinkej….. nebo Tino??“
TINA: “ Copak??“
TOM: “ Možná bych téhle chvíle využít abychom ti něco řekl, to se nám takhle nepoštěstí, že jsme sami.“
TINA: “ Tak povídej……“
TOM: “ No, tak jsem ti chtěl jenom říci, že jsi moc milá a že se mi moc líbíš.“
TINA: “ No tak já neřikám, že ty mě ne.“
TOM: “ Vidíš to, tak mě napadlo…………..“
Tom se k Tině sklonil a dal ji velký polibek………. A protože byli do sebe zamilovaný, jen o osobě nevěděli, tak se jeden druhému přiznali, nejdříve Tom Tině a pak Tina Tomovi…………..
Tak spolu začali chodit……………………
Autorky Tina a Andrea