Po dlouhé se vrací Tina s dvouletým chlapcem Martinem do Kolína. Přijeli na večer, kdy je Tom vůbec nečekal. Trochu ho chtěli překvapit.
U Toma byl na návštěvě Semir. Když Semir odcházel tak přijelo aut, které bylo podobné Tininu autu. Pak z auta vystoupila Tina. Tom byl ještě byl v domě a Semir byl úplně zticha a šel radši na stranu, aby nepřekážel a chtěl, aby se přivítali v klidu a jenom oni 3.Semir se rozloučil a rychle odcházel k autu a zvolal: “ Venku na tebe čeká překvapení.“
TOM: “ Jaký překvapení???“
SEMIR: “ Pojď se podívat ven!!!“
Tom se tedy vyšel a vidí jen Semira.
TOM: “ Tady nikdo není.“
SEMIR: “ Podívej se pořádně.“
Udiví známé auto, které je podobné Tininu autu a nechce tomu věřit a už něco tuší. Po chvilce vyběhne zpoza rohu malý chlapec.
Tom vykřikl: “ Martine. Kde pak máš maminku???“
TOM: “ Semire víš, kde je??“
SEMIR: “ Kdo ?? Vim, ale nepovím. Hledej. Dej mi Martina a hledej.“
Tom tedy našel překvapení. Tom se tedy přivítal s Tinou a byly jako 2 hrdličky
SEMIR: “ Haló vy dva. Tady máte dítě.“
Semir poslal malého Martina k rodičům a odjel.
Tom ukázal překvapení pro Tinu a malého Martina. Tině se moc líbil dětský pokojíček a Martinovi se moc zalíbili autíčka a velký plyšový medvěd. Pro Tinu měl taky malý dáreček a dostala malého plyšového medvídka.
Ráno Tina jela za babičkou a dědou přivítat se s nimi a malý Martin se hrozně těšil.
Semir se hned vyptával Toma na parkovišti u dálnice, co se dělo večer.
SEMIR: “ Proč přijela Tina tento týden?? Vždyť měla přijet až příští týden.“
TOM: “ Tině volala šéfka. Tina neví o, co se děje a co má šéfka na srdci. Jó a strašně se jí líbilo překvapení.
SEMIR: “ Jaký překvapení???“
TOM: “ Jaký asi. Ten pokojíček se moc líbil Tině a Martinovi, hlavně ten plyšový medvěd. Tak co jaký byl prodloužený víkend?? Jak jste si to užili s Andreou???“
SEMIR: “ Docela dobře. Byly jsme v krásném prostředí uprostřed lesa v dřevěné chatce u jezírka. A ty??“
TOM: “ Já jsem se nudil doma, ale byl jsem na obědě u Tininých rodičů“
SEMIR: “ To tě pozvaly??“
TOM: “ Ano, pozvaly. Sami.“
Tina přijela na služebnu za šéfkou. Měla sebou malého Martina. V kancelář seděla Andrea. Bonrát a Hote měli nějakou akci na dálnici. Andrea se přivítali s Tinou a Martinem.
ANDREA: “ Co tady děláš?? Vždyť jste měli přijet až příští týden.“
TINA: “ Šéfka mi volala, abych přijela dříve, protože se mnou chce něco probrat.“
ANDREA: “ A víš co to je??“
TINA: “ To mi šéfka vůbec neřekla do telefonu.“
ŠÉFKA: “ Tino, pojďte ke mně do kanceláře.“
TINA: “ Postaráš se mi o Martina??“
ANDREA: “ Jó pohlídám. Prohlédneme si to tady??“
MARTIN: “ Ano.“
Tina odešla do kanceláře k šéfce a dlouho probírali Tinin příchod na pracoviště. Mezitím přišel Bonrát s Hotem, protože jim skončila akce na dálnici.
BONRÁT: “ Čí je to špunt?? Půjdeš ke mně??“
ANDREA: “ Tiny. Proč??“
HOTE: “ Před služebnou je její auto.“
ANDREA: “ Todle je strejda Bonrát a Hote.“
HOTE: “ Jak se jmenuješ??“
MARTIN: “ Martin.“
HOTE: “ Půjdeš se mnou?? Ukážu ti auta?? Chceš??“
MARTIN: “ Ano“
BONRÁT: “ Ty to s dětma nějak umíš Hote.“
Hote odešel s Martinem.
BONRÁT: “ Proč chce šéfka Tinu???“
ANDREA: “ Něco prý probrat. Ptala jsem se Tiny a Tina mi nic neřekla bližší informace. Co jí chce šéfka.“
BONRÁT: “ Něco o Janovi?? Ale vždyť tu má být 14 dní.“
ANDREA: “ Vůbec netuším. Pak se zeptej Tiny, když seš tak zvědavej.“
Centrála dala vědět Semirovi, Tomovi a Janovi, že se mají vrátit do kanceláře, protože musej pomoct Hotemu a Bonrátovi s papírováním za minulý měsíc.
SEMIR: “ Není ti toto auto (tmavě vínová Škoda Octavia) povědomé Tome.“
TOM: “ Docela ano. A vím komu patří.“
JAN: “ Kdo je to??“
SEMIR: “ To auto patří jedné manželce ze služebny.“
JAN: “ Pořád nevim.“
TOM: “ Mé manželce. Jmenuje se Tina.“
JAN: “ To jsem nevěděl, že máš manželku.“
SEMIR: “ Takovou dobu spolupracujeme a ty sis toho prstýnku nevšiml.“
Všichni tři vešli do kanceláře. Samozřejmě, že si Hote a Bonrát hrajou s Martinem. Tina s Andreou rozebírají o čem si povídala Tina se šéfkou.
TOM: „ Jane, to je moje manželka Tina.“
JAN: “ Jan Richter. Policejní komisař, ale ještě ne úplně. Doufám, že to dotáhnu aspoň na vrchního komisaře.“
TINA: “ Tina Kranichová. Hodně jsem o vás slyšela z vyprávění. Budu vám držet palce.“
JAN: “ Díky. Nebudem si radši tykat?“
TINA: “ Jasně.“
JAN: “ Kde pracuješ?“
TINA: “ U policie. Přesněji u dálniční policie jako hlavní komisařka.“
JAN: “ Moc žen se u policie nevidí. Tady? Proč jsem tě tady neviděl?“
TOM: “ Tina byla na mateřské dovolené v Itálii. Celé 3 roky.
JAN: “ Ten malý kluk je tvůj syn?“
TINA: “ Ano. Jmenuje se Martin.“
SEMIR: “ Představíme ti dalšího strejdu Mrtinku. Chceš?“
MARTIN: “ Ano“
SEMIR: “ Martinku, todle je strejda Jan.“
JAN: “ Ahoj Martine. Já jsem tvůj nový strejda Jan.“
MARTIN: “ Ahoj.“
JAN: “ Chceš jít na chvilku ke mně, Martinku??“
MARTIN: “ Ano.“
JAN: “ Chceš něco ukázat, Martine??“
MARTIN: “ Ano.“
JAN: “ Na chvíli si Martina vypůjčím. Nevadí??“
TINA: “ Ne, nevadí.“
TOM: “ Co po tobě chtěla šéfka??“
TINA: “ Nech se překvapit. Řeknu ti to večer.“
Večer si povídají Tom a Tina. Martin je u babičky a dědy. Chtěli si udělat takový malý společný večer jenom Tina a Tom bez Martina. Tina uklízela čisté nádobí z myčky do skříně.
TOM: “ Co chtěla šéfka??“
TINA: “ Šéfka??“
TOM: “ Ano, šéfka.“
TINA: “ Šéfová mi řekla, že od příštího týdne nastupuju jako sekretářka.“
TOM: “ Co?? Jako sekretářka. Místo Andrey??“
TINA: “ Ano, místo Andrey.“
TOM: “ Proč??“
TINA: “ Protože Andrea půjde na ……..“
Tina přišla za Tomem do obýváku a sedla si vedle Toma.
TOM: “ na mateřskou??“
TINA: “ Ano. A ví to vůbec Semir??“
TOM: “ To vůbec netušim. A todle ti řekla šéfka.“
TINA: “ Ano. Jan bude pracovat u nás dál. Šéfka mluvila s policejním prezidentem.“
TOM: “ Co ji řek.“
TINA: “ Že Jan bude mít prodlouženo asi tak o 6 měsíců u dálniční policie jako policejní komisař.“
TOM: “ Budeš chodit s náma do terénu??“
TINA: “ To mi šéfka vůbec nesvěřila, ale počítej s tím, že budu v kanceláři.“
TOM: “ Vždyť seš policajt a né sekretářka.“
TINA: “ Šéfka mi to dala, protože ví jak by to dopadlo, kdyby to dala Hotovi a Bonrátovi. Šéfka mi to svěřila. Za to já nemůžu. Stejnak by jsem dělala pomocné práce. Pomáhala bych Andree. Možná, že v pozdější době bych chodil s váma do terénu až by jsem se vrátila do starých kolejí“
TOM: “ Musím se s tím smířit, že budeš v kanceláři.“
TINA: “ Nezapomeň se zeptat Semira jestli o tom ví:“
TOM: “ O čem??“
TINA: “ O Andree.“
TOM: “ Jó tak to povim večer, jak to s ni ma dopadlo.“