Tina11, Autor na Cobra 11 - Die Autobahn Polizei" - Kobra11.

Speciální Corvette pro strážce Autobahnu

15. 12. 2015 Tina11

Automobily

0 komentářů

Speciální team vytvořil nové vozy pro německou dálniční policii služební vozy. Nejedná se o známé značky jsou – Porsche 911, Audi ani dokonce domácí automobilky BMW a Mercedes Benz. Ale jedná se o americkou značku – Corvette C7. Policejní vozidlo zrychlí z 0 na 100 km/h za 4,2s a vytáhne až 290 km/h.

Celý článek najdete zde: http://autosalon.iprima.cz/v-nemecku-pozor-nove-dalnicni-stihacce-neujedete

zdroj: autosalon.iprima.ce

Hana nebo Monika 2/4

15. 12. 2015 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

TINA: “ Pak ses ocitla pod jejich mocí.“

MONIKA: “ Byla jsem tam úplně sama, bála jsem se, pořád jsem myslela na rodiče. Jeden den mě z místnosti dostali ven a já jsem myslela na útěk. Ale nešlo to, hlídali mě jako oko hlavě.“

TINA: “ Kam tě odvedli?“

MONIKA: “ Byla to jedna velká místnost, kde bylo plno světla. Chvilku mi trvalo, než jsem si na to světlo zvykla. Posadili mě na židli, kde byla pohovka, stůl a židle. Pak tam přišel jeden chlap v bílém.“

TINA: “ A říká ti něco jméno Müller?“

MONIKA: “ Ano, tak ho jmenovali. Pak mě vzal a položil mě na tu pohovku, kde mě…….“

TINA: “ Kde tě zhypnotizovali, aby měli nějakou pojistku, že si nic nebudeš pamatovat. Chtěli ti něco vštěpit do hlavy, abys jim to pak řekla po několika letech.“

MONIKA: “ Musela jsem si zapamatovat jeden kód.“

TINA: “ Jaký kód?“

MONIKA: “ Měli sebou ještě specialistu přes počítače, který jim zjistil, že v hlavní zemské bance v Kolíně nad Rýnem bude za několik let jejich cenný poklad miliardovou cenu. Ten kód je sestavený s čísel – 1854765188.“ Tina si kód zapsala na kousek papíru.

TINA: “ Ale vždyť se ten kód může kdykoliv změnit.“

MONIKA: “ Měli informace, že ne.“

TINA: “ Teď se přesuneme, když tě našli kolegové. A ty si pamatuješ, jak ses probrala v nemocnici?“

MONIKA: “ Ano, kdo mě našel, kam mě odvezli – to mám velký okno. Když jsem probrala v nemocnici, vyhrkla jsem jméno Monika Baumannová.“

TINA: “ Protože ti nenašli žádné příbuzné, dali tě do pěstounské péče.“

MONIKA: “ Ano, velmi mi pomáhali. Jsem jim vděčná, že jsem se dostala na hudební konzervatoř.“

TINA: “ Myslím si, že jsi řekla úplně všechno, co potřebujeme vědět.“ Vypla diktafon. „A tuhle tu holčičku si pamatuješ?“ Položila na stůl fotografii malé Hany.

MONIKA: “ Tu znám. Je mi hrozně podobná……. To jsem já…….“

TINA: “ To je, když ti bylo šest let. A jmenovala ses Hana Hartmannová.“

MONIKA: “ To už je let. Myslíte si, že budu potřebovat nějakou odbornou pomoc, když jsem byla zhypnotizovaná?“

TINA: “ To nechám na tvém rozhodnutí. Je i na tvém rozhodnutí jaké jméno budeš užívat – jestli Monika nebo Hana.“

MONIKA: “ Asi moje rodné jméno. A co ta hypnóza? Už jsem úplně v pořádku, že bych si měla pamatovat svou minulost.“

TINA: “ Müller ti dal do hlavy ten kód, který sis musela pamatovat, když jsi ho teď vyslovila, a dál bys měla žít pod jménem Moniky. Nejsem psycholog, ale spíše bys měla zajít nějakým odborníkem, aby ti pomohl. Ale nějaké detaily z dětství si asi pamatovat nebudeš.“

MONIKA: “ Pomohl by mi nějaký příbuzný.“

TINA: “ Nedávám velké naděje, že bych někoho našla z rodiny. Můžu to zkusit.“

MONIKA: “ Vy jste zlatá.“ Objala Tinu.

TINA: „Teď tě tu na chvilku nechám. Domluvíme se na dalších postupech.“

MONIKA: “ Jsem docela unavená.“ Tina sklidila všechny fotografie ze stolu a dala je do spisu zpět. Tina odešla z kanceláře, zavítala ke kolegům do kanceláře. Tom se Semirem hráli na počítači hru s auty.

TINA: “ Kdo bude na místě vítěze.“ Položila na stůl diktafon se spisem a s kódem.

SEMIR: “ Teď nikdo.“

TOM: “ Jak jsi uspěla?“

TINA: “ Řekla všechno, co si pamatovala. Moniku chtěli kvůli kódu, který pamatovala do zemské banky. Kde je ten náš mladej chytrolín.“ Tina to řekla v domnění, že jsou v kanceláři oni sami. Jenže chyba. Petersová stála mezi dveřmi.

PETERSOVÁ: „Ten mladej chytrolín je ještě tady.“ Komisařové se k ní otočili. „Copak zastesklo se vám po mně.“

TINA: “ To zase ne.“

PETERSOVÁ: “ Já se ptám jenom, že to vyznělo jako pomoc, abych zase vytáhla vaše skvrny a obrazce. Že by neúspěch.“

TINA: “ Tím bych zase jistá nebyla.“ Semir předvedl názornou ukázku z diktafonu. Petersová trochu přišla o řeč. „Nejsem vystudovaný psycholog, ale je mi záhadou, že jako vystudovaný psycholog nepoznala, že Monika byla zhypnotizovaná.“ Psycholožce Evě Petersové se moc nelíbila Tinina věta, tak naštvaně odešla.

SEMIR: “ Vypadá to, že se Petersová naštvala.“ Do kanceláře přišla Engelhardtová.

ŠÉFKA: “ Petersová vzala nějakou rychlou čáru.“

TOM: “ Jenom taková menší roztržka v rozhovoru.“

ŠÉFKA: “ Doufám, že hned nepoletí za Schrankmannovou.“

SEMIR: “ U ní bych byl jist.“

ŠÉFKA: “ Co Monika?“

SEMIR: “ Všechno máme tu.“ Mával diktafonem. “ Tu ještě kód do zemské banky.“

ŠÉFKA: “ Tino, odvezete Moniku do jednoho našeho bytu, kde vás pak vystřídá Herzberger a Bonrát.“

TINA: “ Dobře.“

TOM: “ A my máme, padla.“ Myslel ve srandě.

ŠÉFKA: “ Tak rychlý zase nebude. Ještě tu máte plno restů, které bych ráda viděla, a zaměřte se, po čem by mohli jít Gerlachovi.“

TINA: “ Ještě bych se podívat na příbuzné Moniky. Docela by jí to pomohlo.“

ŠÉFKA: „Dobře. Bude to jako hledání jehly v kupce sena.“

TINA: “ Já vím. Monika počítá, že se to může a nemusí povést.“

Tina dostala klíče od jednoho z bytu, kam Tina odvezla Moniku. Provedla ji bytem, Tina dala Monice prášek na spaní, aby se trochu prospala z toho všeho, co dneska prožila.

V podvečerních hodinách……. Tina s Monikou seděli v kuchyni a hráli „Člověče, nezlob se.“

MONIKA: “ Ten spánek mi moc pomohl.“

TINA: “ To je dobře. Zítra se pustím do hledání tvých příbuzných.“

MONIKA: “ Docela bych ráda poznala zapomenutou tetu, neteř, strejdu,…….“

TINA: “ Aspoň by se ti životem procházelo líp, když máš za sebou takovou minulost.“

MONIKA: “ To máte pravdu, ale ještě lepší, kdyby se to vůbec nestalo.“

TINA: “ Úplně tě chápu.“ Do jejich rozhovoru se ozval zvonek u dveří. Tina šla otevřít svým kolegům – Tom, Hote a Bonrát, chvilku se zdrželi a pak Tina s Tomem odešli. Scházeli po schodech k hlavním dveřím.

TOM: “ Bez tvé pomoci bychom byli pořád na mrtvém bodě.“

TINA: “ Jak jde vidět, jsem pro vás nepostradatelná.“

TOM: “ S tím můžu jenom souhlasit.“ U hlavního vchodu si dali pár polibků jako dva mladí lidé. Došli k autu. „Co kdybychom šli na menší večeři.“

TINA: “ A co naše dvě malé ratolesti.“

TOM: “ Aspoň jednu malou chvilku jenom s tebou o samotě.“

TINA: “ Co mám s tebou dělat.“ Dali si pusu na rty. Tom si vzal od Tiny klíče od auta – Škoda Superb Combi, nasedli a odjeli.

Ráno na služebně……. Tina přišla na služebnu, v tom ji zblejskla Andrea, která už úřadovala za svým stolem.

ANDREA: “ Ahoj, Tino, co ty tady?“

TINA: “ Ahoj. Nabídla jsem se Monice, že se jí pokusím najít příbuzné.“

ANDREA: “ Ale kolegové nikoho nenašli.“

TINA: “ Já vím, ale teď je jiná doba.“

ANDREA: “ Tak ti přeji štěstí při hledání.“

TINA: “ Díky.“ To už se u nich objevila Engelhardtová.

ŠÉFKA: “ Tino, to jsem ráda, že vás vidím. Ozvala se mi Schrankmannová.“

TINA: “ Kvůli Petersové?“

ŠÉFKA: “ Ano, náležitě jsem ji to vysvětlila a navíc uznala svou chybu, že k nám Petersovou poslala.“

TINA: “ Schrankmannová uznala svou chybu, to se stává málo kdy.“

ŠÉFKA: “ To ano,…….“

ANDREA: “ Tak hlavní, že se to všechno vyjasnilo.“

ŠÉFKA: “ A co je se zemskou bankou a braty Gerlachovými?“

ANDREA: “ Požádala jsem o pomoc Interpol a kolegové ze Švýcarska mají posílat fax. Hlavní ředitel banky se vrátil z dovolené.“

ŠÉFKA: “ Obratem pošlete Toma a Semira do té banky.“

ANDREA: “ Jistě.“ Šéfka odešla do své kanceláře. „Nejsi zklamaná, že nemusíš na kobereček k Schrankmannové.“

TINA: “ Vůbec ne, asi se jí trochu rozsvítilo.“ Odešla do své kanceláře.

V úkrytu…….

MARK: “ A co teď budeme dělat?“

RENÉ: “ Nevim!“

MARK: “ Jak nevím. Ty jsi měl plány.“

RENÉ: “ Teď opravdu nevím, když se v tom hrabaj fízlové.“

MARK: “ Co když mají tu dívku. Mohla by jim vyžvanit.“

RENÉ: “ Ať si jí zatím nechaj, nemůže nic říct, když je oblblá.“

MARK: “ Müller je po smrti, aby nám s tím pomohl.“

RENÉ: “ Musíme si poradit sami.“

MARK: “ Tak mi řekni jak.“

RENÉ: “ Tu holku maj fízlové. Určitě k ní zavolali psychouše.“

MARK: “ No dobře…….“

RENÉ: “ Nebo to celé odpískáme.“

MARK: “ To né bráško. Za tu 1 miliardu eur to musím e dotáhnout až do konce.“

RENÉ: “ Tak já vymyslím plán.“

Na služebně……. Tina se prokousávala rodinou Hartmannových. Tu se objevili na služebně Tom se Semirem.

TOM: “ Dobré ráno.“

ANDREA: “ Dobré ráno.“

SEMIR: “ Už se ozvali kolegové ze Švýcarska“

ANDREA: “ Před chvilkou poslali fax. Ve Švýcarsku udělali tři banky. Vždy se jim podařilo utéct.“ Předala jim faxy.

TOM: “ Potřebovali peníze, aby mohli zdrhnout hodně daleko, kde ještě o nich neví.“

ANDREA: “ Taky se ozval Interpol. Bratři Gerlachovi celou dobu se zdržovali po celé Evropě.“

SEMIR: “ Jako stěhovavý ptáci.“

ANDREA: “ Namočili do všeho, kde se sypou peníze.“

SEMIR: “ A banka.“

ANDREA: “ Už jsem vám domluvila schůzku u ředitele.“ Semir s Tomem odešli ze služebny, ale před tím Semir vrátil Andree na stůl faxy, které jim dala.

V bance……. Ředitel zemské banky odvedli Toma a Semira do své prostorné a bohatě vybavené kanceláře, kde si všichni sedli – ředitel so svého křesla a Tom se Semirem na židle naproti ředitelovi.

ŘEDITEL: “ S čím můžu pomoct dálniční policii.“

SEMIR: “ Chtěli bychom vědět, co tu máte tak vzácného, že na váš poklad brousí zuby dva bankovní lupiči.“

ŘEDITEL: “ Mohli by tak pro pár cenných papírů nebo peníze. To je kvůli té dívce, co ji zabili rodiče?“

TOM: “ Ano, odkud to víte?“

ŘEDITEL: “ Když se stalo, dost jsem o to zajímal a uvažoval jsem, že ji nějak finančně zajistím, či s manželkou si ji vezme pod svá křídla, ale jiní rodiče byli rychlejší. A když jsem se to dozvěděl na dovolené. Tak mě tak napadá pouze jedno, co by tak chtěli.“

SEMIR: “ A co to je?!“

ŘEDITEL: “ Jde o zlaté cihly, které za těch 19 let nabili dost vysoké hodnoty.“

TOM: “ Kolik?“

ŘEDITEL: “ Cena se vyšplhala na 1 miliardu eur.“

SEMIR: “ To je sumička.“

ŘEDITEL: “ Samozřejmě, že náš poklad je dobře střežen jako oko v hlavě. Je u toho zabudovaný systém, který hned nahlásí policii, že se nám někdo pokouší ukrást zlaté cihly.“

SEMIR: “ Mohli bychom to vidět?“

ŘEDITEL: “ Ale samozřejmě.“

Tina zašla za Andreou.

07.12.-13.12.2015

14. 12. 2015 Tina11

Náštěvní kniha+Návštěvnost

0 komentářů

Návštěvnost za minulý týden (7.12. 2015 – 13.12. 2015) je:

Celkem	769
Pondělí	88
Úterý	110
Středa	114
Čtvrtek	115
Pátek	109
Sobota	110
Neděle	123

Povídka č.121: Hana nebo Monika 1/4

13. 12. 2015 Tina11

Kniha povídek 11. díl

0 komentářů

Tom se Semirem byli na jednom dálničním odpočívadle, který je propojen s benzínovou pumpou. Hote a Bonrát tu montovali radar, že tu skásnou nějaké rychlíky s rychlým motorem pod zadkem. Tom se Semirem byli na benzínce pro něco na zub a na žízeň, také mysleli na kolegy.

SEMIR: “ Kdy pak se ti vrátí Tina?“

TOMA: “ Dneska večer by se měla vrátit. Proč se ptáš?“

SEMIR: “ Tak jde vidět, že ti chybí.“

TOM: “ Ty máš nápady.“

SEMIR: “ Ale to myslím vážně.“

TOM: “ Tak dobře. Tina mi chybí. Spokojen.“

SEMIR: “ Už jo.“ Oba dva se smáli. Z benzínové pumpy vycházela jedna mladá dívka, která neměla potuchy, že jí dva chlapy, chtějí unést do svého úkrytu. Bratři Gerlachovi potřebují tu mladou dívku – Moniku Baumannovou, kvůli svému plánu. Mark Gerlach vystoupil z auta a šel na věc. Monika už byla u auta, když ji Mark chtěl omámit chloroformem, v tom Monika vydala ze sebe hlasy. Tom se Semirem se otočili a běželi Monice na pomoc. To už Mark upustil kapesník na zem a utíkal do terénního auta, který odjížděl pryč.

SEMIR: “ Nebojte, naši kolegové se o vás postarají.“

MONIKA: “ Nic mi není.“ Hote a Bonrát se mezitím postarali o Moniku, když Semir a Tom ujížděli v mercedesu za terénním vozem. Na dálnici A5 byl docela silný provoz, a tak se oba vozy museli hodně prokličkovávat mezi ostatními. Markovi se moc střílet nechtělo, tak René udělal pár větším manévrů – a auta byla v sobě. Mercedes zastavil v odstavném pruhu, Tom se Semirem zastavovali ostatní auta, aby nebylo moc šrotu. Mark s Reném si vesele ujížděli pryč.

Na služebně……. Tom se Semirem vyslýchali Moniku v šéfčině kanceláři, kde byla přítomná i Engelhardtová. Monika jim toho moc neřekla, než přišla Andrea s fotkami bratrů Gerlachových z kamerových záznamů, které Hote s Bonrátem prohlédli. Monika si je vybavila, když je nedávno viděla v centru Kolína, ale nevěděla, odkud je zná. Monika Baumanová byla před 19 lety zhypnotizovaná, když jimi byla unesena, v hlavě má jeden důležitý kód. Monika by jim ráda pomohla, ale komisařové šli na to špatně.

Po telefonátu se Schrankmannovou dostala dálniční policie mladičkou psycholožku – Eva Petersová, která jim měla pomoc. Petersová si promluvila s Monikou, ale té také nic neřekla. Komisařové byli zase na začátku. Andrea dostala ke spisu, kde figuruje Monika Baumanová, ale před 19 lety se jmenovala Hana Hartmannová. Tom se Semirem si pročítali Moničin spis, když s Monikou mluvila Petersová.

Tina se svou maminkou se vrátili z menšího výletu z Bad Töltz, kde byli na pár dní. Maminka Rézi byla nápomoci své kamarádce Leně a Tina tu byla spíše za takového taxíka, aby přivezla a odvezla maminku domů. Tina byla ještě na nemocenské dovolené, a pár dní mimo Kolín jí udělalo dobře.

Škoda Superb přijela k domu, který patří Tininým mamce a taťkovi. Když přišli do baráku, kde čekalo příjemné překvapení.

OTEC: “ Tak vás vítám doma.“ Otec se přivítal s Rézi a Tinou.

TINA, MATKA: “ Ahoj.“

MATKA: “ Co že nejsi v práci.“

OTEC: “ Když vím, že mi přijedou dvě ženy tak jsem si řekl, že je něčím překvapím.“

TINA: „Copak to asi bude.“ Otec odešel do kuchyně skontrovat svůj výtvor – špízy s rýží.

OTEC: “ Doufám, Tino, že hned nepojedeš za Tomem.“

TINA: „Proč?“ Odešla za otcem. Otec odkryl pokličku z pánve, kde byli krásné špízy. „Tati, buď klidný, velice ráda tu zůstanu.“

OTEC: “ To rád slyším.“

Na služebně……. Tom se Semirem seděli ve své kanceláři a neměli do čeho píchnout. Potřebovali se trochu hnout dál v případu. Potřebovali něco dostat s mladé dívenky Moniky Baumannové informace o přepadení před několika lety. S Monikou byla psycholožka Eva Petersová, která byla velmi mladá a zastupovala policejní psycholožku Mattnerovou.

SEMIR: “ Co kdybychom šli na něco malýho? Bude to na dlouho.“

TOM: “ Schröder má vždy něco. Potřebovali bychom nějakej blesk z čistého a jasného nebe.“

SEMIR: “ A kde ho chceš vzít.“

TOM: “ Časem se najde.“

SEMIR: „To si nějak věříš.“ To už se mezi dveřmi do kanceláře objevila Tina.

TINA: “ Ahoj kluci.“

TOM: “ Tino,…….“ Tomovi se objevil úsměv na jeho tváři. Šel se přivítat s Tinou, dali si polibek, Semir dělal, že je nevidí. „Čekal jsem tě spíš večer.“

TINA: “ Maminka zavelela, tak jsme tu dřív.“

SEMIR: “ Tome, nemluvil jsi tu před malou chvilkou o blesku z čistého nebe.“ Nenápadně se Semir s Tomem na sebe podívali

TOM: “ Potřebovali trochu tvé pomoci.“

SEMIR: “ No…….“

TINA: “ Vezmu to ve zkratce a stručně. O co se jedná.“

U vyšetřovací místnosti……. Ve vyšetřovačce byla Monika a Eva, kde povídali, ale moc rozhovor nebyl plný informací. Tina, Tom, Semir a šéfová se na ně koukali přes sklo, drželi v ruce spisy k případu a listovali v nich, k případu byli přiložené fotky.

SEMIR: “ Monika Baumannová alias Hana Hartmannová je zapletena do případu – přepadení banky v centru města v roce 1993, když bylo Haně 6 let.“

TOM: “ V bance pracoval její otec. Hana s maminkou šli do banky za otcem, kde se to semlelo k přepadení.“

ŠÉFKA: “ Přepadení udělali bratři Gerlachovi, kde si odnesli 120 000 tehdejších marek. A to nejhorší na konec. Bratři Gerlachovi zastřelili před očima Hany její rodiče. Pak Hanu unesli do úkrytu, kde ji drželi několik dní.“

SEMIR: “ Hanu našli po několika dnech v jejich úkrytu. Probrala se až v nemocnice, kde udala jako svoje jméno – Monika Baumannová.“ Tina během jejich vyprávění si prohlížela fotky ve spisu, kde ji tak trochu bylo jasné, o co se tu jedná.

TOM: “ Monika byla převezena do dětského domova, kde se jí ujali pěstounští rodiče. Pomohli Monice ve všem, aby nahradili částečně její rodiče. Monika teď studuje na hudební konzervatoři.“

ŠÉFKA: “ V té době se nenašli žádní příbuzní, aby se o Moniku postarali. Dneska se bratři Gerlachovi pokusili Moniku unést. Zatím jsme se od Moniky nedozvěděli, co po ní chtěli po tolika letech. Ve spisu je, že Monika chodila k psychiatrovi Müllerovi. Chtěli jsme od něho zjistit, co Moniku trápí, ale bohužel je po smrti.“

SEMIR: “ Požádali jsme o pomoc policejní psycholožku Evu Petersovou.“

TOM: “ Celou dobu se o to pokouší, ale marně.“

TINA: “ Když ji taky vyslýchá, jako kdyby byla zodpovědná za pětinásobnou vraždu.“

SEMIR: “ To aby měli klid.“

TINA: “ Monika má větší strach, jako kdyby byla zavřená v kleci se lvem. Občas jde vidět, že Monika dělá velké pomlky ve větách. Cítí se jako, kdyby byla zavřená, když jí bylo šest v malé místnůstce.“ Ukazovala jim fotky malé místnosti, kde byla držená Monika.

ŠÉFKA: “ Úplně podobné.“

TINA: “ V Monice dřímá druhá osoba, která se chce dostat na světlo. A to způsobilo, jestli před tím únosem se potkala s bratry.“

ŠÉFKA: “ To, že žije dvojím životem.“

TINA: “ Ne. Přirovnám to, když je člověk v programu na ochranu svědků, kde si musí změnit jméno a začít někde jinde úplně od znova.“

TOM: „Co z toho vyplívá?“

TINA: “ Že byla Monika zhypnotizovaná. Aby zapomněla na svou minulost, co se stalo v jejich šesti letech a dál. Ale někde v hlavě má něco zafixováno, co je důležité pro Gerlachovy.“

ŠÉFKA: “ V tomto stavu se můžu udělat různé věci.“

TINA: “ Když se mu řekne, ať skočí z okna, tak to udělá, ale musí se mu dát nějaký podnět, aby mohl vyskočit z okna.“

SEMIR: “ Možné další přepadení.“

TINA: “ Ano. Jde na Monice, že si k Petersové nenašla cestu, aby s jejím zážitkem svěřila. Na to jí nepomůžou žádné šablony se skvrnami.“

ŠÉFKA: “ Je tu jenom na jako záskok. Ale taky si myslím, že z toho nic nebude.“

SEMIR: “ Můžu mít otázku.“

TINA: “ No jistě.“

SEMIR: “ Kde ses tohle dozvěděla.“

TINA: “ Jeden úplně stejný případ se stal v Římě za mých středoškolských let na ekonomce. Dívenka se pak svěřila komisaři, když ji ukázal, všechny fotky z případu.“

TOM: “ Jediná možnost, než to zkusit. Jinak se z Moniky stane hromádka nervů.“

ŠÉFKA: “ Taky mi to přijde jako rozumná věc.“ Šéfová s Tinou se sebrali a přerušili seanci Petersové. “ Neradi vás rušíme, ale bude lepší, když své sezení přerušíte.“

PETERSOVÁ: “ Cože? Docela si rozumíme.“

TINA: „To vidím, že Monika je celá vyklepaná a uzlíček nervů.“

PETERSOVÁ: “ Jak vy to můžete vědět.“

TINA: “ Zřejmě to jde vidět i pouhým okem.“ Petersová si balila svoje věci. „Nevadí, když půjčím vaši kancelář?“ Zeptala se šéfky tichým hlasem.

ŠÉFKA: “ Vůbec ne. Bude to rozhodně lepší než tady.“ Petersová naštvaně odešla, když odcházela, podívala se na Tinu takovým vražedným pohledem. Když Petersová a šéfka odešli, Tina zavřela dveře, sedla si naproti Monice.

PETERSOVÁ: “ Co si to osobě vůbec myslí.“

MONIKA: “ Vás jsem už viděla.“

TINA: “ A kde pak?“

MONIKA: “ Na jedné fotce s místním komisařem. Tvoříte krásný pár.“

TINA: “ Díky. Moje jméno je Tina.“

MONIKA: “ Já jsem Monika. Jste úplně milejší než ta co tu byla.“

TINA: “ To mi velmi těší.“

MONIKA: “ Víte, bavili se o vás, že máte někdy přijet. Jestli můžu mít takový dotaz.“

TINA: “ Klidně se ptej.“

MONIKA: “ Kde jste byla, že o vás mluvili, jako kdyby se vás moc těšili. Asi jste tu dlouho nebyla.“

TINA: “ Teď mám takové delší volno. Před několika týdny mě postřelili a tak jsem teď na nemocenské. Kolegové se těší, až budu uschopněna.“

MONIKA: “ To si myslím. Proč jste tu?“

TINA: “ Přišla jsem tě vyzpovídat, co se stalo před několika lety. Ale na to asi už přišla řeč os mých kolegů.“

MONIKA: “ To ano……. Ráda se nechám od vás vyzpovídat než od té ženské.“ Tina se usmála.

TINA: “ Tak si na to naše popovídání přesedneme někam jinam.“

MONIKA: “ Pro to jsem též.“

TINA: “ Tak dobře. Budeme tam mít větší klid a pro tebe to bude lepší.“ Tina s Monikou opustili vyšetřovací místnost, procházeli okolo Toma, Semira, Petersové a šéfové.

PETERSOVÁ: “ Jak ji vedete.“

TINA: “ Na klidnější místo.“ Vzala si spis s fotkami, které leželi na poličce pod sklem. Tina s Monikou odešli do kanceláře Engelhardtové. Monika se usadila na gauči se stolečkem. Tina chvilku odešla za kolegy, kteří mezitím přešli do Semirovi a Tomovi kanceláře. Šéfka přinesla Tině diktafon, aby mohli nahrát rozhovor.

PETERSOVÁ: “ Tohle nemůže vyjít.“

TINA: “ Abyste nakonec nedivila.“ Odešla za Monikou.

PETERSOVÁ: “ A má vůbec zkušenosti s psychologií.“

TOM: “ Jak se to vezme.“

SEMIR: “ To nám ukáže výsledek.“

TOM: “ Jak jste viděla, že na Moniku neplatili ty vaše skvrny a obrazce.“

SEMIR: “ Někdy je dobrý pracovat i s materiálem ze spisu.“ Tom se Semirem odešli do kuchyňky se trochu občerstvit.

PETERSOVÁ: “ A vy jim na to nic neřeknete?“

ŠÉFKA: “ Ne.“ Odešla po své práci, než se Tina něco dozví od Moniky.

PETERSOVÁ: “ To jsou mi ale způsoby.“

TINA: “ Tak jsem tu. Moniko, nebude vadit, když si nahraji náš rozhovor.“

MONIKA: “ Vůbec ne. Klidně.“

TINA: “ Dobře.“ Zapla diktafon a položila ho na stůl. „Začnu tím, že mi kolegové řekli, že jsi viděla tyhle ty dva.“ Položila na stůl fotografie bratrů Gerlachových.

MONIKA: “ Ano, viděla jsem je v Kolíně, když jsem chodila do školy na zkoušky houslí. A pak se mě dneska ráno pokusili unést.“

TINA: “ A mý kolegové tebe dostali pryč. Teď ti budu pomalu ukazovat další fotky z případu, do kterého jsi zapletena, a proto tě chtěli unést.“ Tina pokládala na stůl fotografie z místa činu z banky, kde ležela těla její matky a otce.

MONIKA: “ Šla jsem s maminkou navštívit taťku do banky, měli jsme jít spolu na oběd. Když jsme tam chvilku byli, od přepážek se otočili dva muži a začali střílet okolo. Pokladní jim dali peníze do tašek, které si přinesli.“

TINA: “ A co bylo potom?“

MONIKA: “ Běžela jsem za svým taťkou, abych mu pomohla, ale mamka mě chtěla zadržet a v tom…….“ Jak si na to Monika vzpomínala, do očí se jí dostali slzy.

TINA: “ Padli výstřely, které zabili tvou maminku a tatínka.“

MONIKA: “ Oba dva jsem objala, abych byla pořád u nich, protože jsem je měla opravdu ráda. Když měli peníze, jeden z nich měl, vzal za ruku a odvedli mě.“ Tina položila další fotografie na stůl – z úkrytu, kde byla Monika držena v malé místnůstce. Byla temná až na jedno malé okýnko u stropu.

V.Kiefer – Filmpremiere 8 Sekunden

13. 12. 2015 Tina11

Vinzenz Kiefer

0 komentářů

Vinzenz s přítekyní Mashou na premiéře filmu „8 Sekunde“
26.10.2015, Berlín

V.Kiefer – Medienboard Vorweihnachtsparty 2015

13. 12. 2015 Tina11

Vinzenz Kiefer

0 komentářů

Vinzenz na „Medienboard Vorweihnachtsparty 2015“
02.12.2015, Berlín

T.Beck – Fotocall Sat1 Deutsche Fiction

12. 12. 2015 Tina11

Tom Beck

0 komentářů

Tom na akci „Photocall Sat1“
24.11.2015, Hamburk

Město Drážďany/Dresden, Německo

11. 12. 2015 Tina11

Majitelčino cestovatelské okénko

0 komentářů

V roce 2010 jsem s mými rodiči navštívila saské velko město Drážďany. Už jsem tam byla se školou v čase vánočním a rodiče toto město chtěli vidět též. Do Drážďan jsme se vydali s cestovkou, průvodce nás provedl městem a pak jsme celý den strávili na trzích, památkách a v útrobách velkého obchodního centra pro ohřátí.

Památky v Drážďanech moc nemusím představovat, ty asi zná každý. Viděli jsme Zwinger, státní divadlo, Frauenkirchen a další.

!! Článek prosím nekopírovat, fotky jsou mé vlastní !!

Město Norimberk/Nürnberg, Německo

11. 12. 2015 Tina11

Majitelčino cestovatelské okénko

0 komentářů

V roce 2008 jsem s rodiči navštívila vánoční trhy v Norimberku. S průvodcem jsme si prošli město, kde nám řekl i malou historii, ukázal, kde jsou vánoční thy a pak jsme měli celý den na trhy a co nás zajímalo – ještě jednou si třeba projít památky, utrácet v krámech,….

Norimberský hrad, kde se zachovala velká část hradeb