NA KTU…….Katrina byla navštívit svého muže a něco mu připomenout,…….
KATRINA:“ Doufám, že jsi dneska nezapomněl?“ Hartmut hleděl do počítače.
HARTMUT: “ Co?“
KATRINA: “ Posloucháš mě?“
HARTMUT:“ Ano,…….“
KATRINA:„Mě připadá, že ne…….“
HARTMUT: “ Ale ano…….“
KATRINA:“ Tak ti to ještě jednou zopakuji. Dneska jdeme do té restaurace.“
HARTMUT:“ To je už dneska?“
KATRINA:“ Ano, dneska. Tak ti radši připomínám, abys nezapomněl. I když bys neměl.“
HARTMUT:“ Asi tě budu muset zklamat. Ten dnešní večer se bude muset odložit na jindy.“
KATRINA:“ Odložit?! To nemyslíš vážně!“
HARTMUT:“ Je tu práce jako na kostele…….“
KATRINA:“ Týdny se na to chystáme, že si spolu uděláme pěkný večer. A ty teď zkazíš.“
HARTMUT:“ Nemůžu nechat kolegy ve štychu. Podívej se, kolik je tu práce – z několika případů najednou. Všichni tu děláme přes časy za kolegy, co mi chybí.“
KATRINA:“ No to je výborný. Práce je přednější než já. Strašně jsem se těšila na ten večer.“ Jako myška se Tina objevila na KTU v rozhovoru Hartmuta a Katriny. Mlčky stála vedle Hartmuta.
HARTMUT:“ To já taky, ale musí se to odložit.“
KATRINA: “ A to mám teď nechat propadnout.“
HARTMUT:“ Mě to je jedno, co s tím uděláš. Klidně si tam běž s Andreou.“
KATRINA:“ Ta mě třeba pochopí.“ Hartmut se otočil – v periferním vidění viděl postavu – Tina.
HARTMUT:“ Kde se tu bereš?“
TINA: “ To jsem si měla před tím vyžádat pozvánku.“
HARTMUT: “ To samozřejmě, že ne.“
KATRINA:„Koukám, že jsem tu zbytečná.“ Naštvaně odešla z KTU. Ani se Katrina nerozloučila s Hartmutem a Tinou.
TINA: “ Nic mi do toho není, stalo se něco mezi vámi.“
HARTMUT: “ Katrina se naštvala, že dneska nikam nejdeme. Na tu večeři jsme se chystali dlouho.“
TINA: “ To muselo být…….“
HARTMUT: “ Tohle Katrina nikdy nepochopí, že některé věci se nedají zrealizovat, i kdybych se rozkrájel…….“
TINA:“ Když jsem byla menší, vyčítala jsem otci, že nešel se mnou na slíbenou akci, kvůli práci. Jako starší jsem pochopila, proč otec nebyl se mnou……. Když jsem pak otce viděla v novinách, nebo dostal ocenění,……. Bylo mi vše jasné.“
HARTMUT:“ Pro Katrinu je to španělská vesnice……. Tak se vrátíme k případu. Moc toho pro tebe nemám.“
TINA:“ I ta troška je lepší, než nic.“
HARTMUT:“ Kolegové včera večer našli tento otisk boty. Je úplně shodný s tím, co jsi nafotila na okenním rámu na půdě. Jde o běžnou botasku o velikosti 43.“
TINA:“ Nosí ji každej druhej člověk.“
HARTMUT:“ Další analýzy se bude muset počkat. Teď se toho na nás sesypalo a navíc mi chybí lidi.“
TINA:“ Já tomu rozumím.“
HARTMUT: “ Až něco bude, obratem se ti ozvu.“
Na služebně…….Tina přišla na služebnu, zastavila se u Andrey. Andrea dokončovala telefonát s Katrinou, ohledně dnešního večera.
ANDREA: “ Dneska mám postaráno o zábavu na večer. Jdu s Katrinou na sklenku.“
TINA:“ Já vím. Ten večer měl patřit Hartmutovi a Katrině. Je vidět, že jsi velice nadšená.“
ANDREA:“ To máš pravdu. Snad nebudu celej večer poslouchat, jak se oba dva pohádali. Nerada bych měla hlavu jako pátrací balon.“
TINA: “ Jak je vidět, že Katrině mateřská leze na mozek.“
ANDREA: “ Krásně jsi to vystihla. Potřebovala by se dostat mezi lidi.“ Obě dvě se na sebe podívali a hned jim naskočilo jméno člověka, který by měl dát Katrinu pěkně do latě. U Andrey a Tiny se objevila šéfka Engelhardtová.
ŠÉFKA:“ Jak vypadá hledání po příbuzných.“
ANDREA:“ Zatím bezúspěšně. I když jsem dostala od Tiny malou pomoc. Chvilku to ještě potrvá. Rodiče neměli žádné sourozence
TINA: “ V tomhle nám pomůže Gitta. Nechci jí teď otravovat v nemocnici, když má za sebou operaci.“
ŠÉFKA:“ Co Hartmut?“
TINA:“ Budeme muset počkat. KTU je zasypáno naším případ, ale i jinými věci na zpracování.“
Na služebně byli odpolední hodiny. Andrea už odjela domů, aby se připravila na večer s Katrinou. Andrea musela předat děti na hlídání ke své mamince. Tina dodělávala své resty u Andreina počítače, když se u ní zastavil, Hote s Bonrátem.
BONRÁT: “ To je pro Andreu.“ Předal Tině papírové desky s chlopněmi s papíry, aby to Andrea zkontrolovala a uložila, kam patří. Tina desky položila na stůl.
HOTE:“ Andrea už ví, co s tím.“ Do rozhovoru zazvonil telefon. Tina ho zvedla.
TINA: “ Kranichová, dálniční policie,……. Zastavím se. A děkuji za zprávu……. Nashle.“ Zavěsila. Zvedla se ze židle, šla si do své kanceláře pro věci.
BONRÁT: “ Kam jdeš?“ Oblékla si na sebe bundu.
TINA:“ Do nemocnice. Popovídat si s Gittou.“ Odjela do nemocnice.
V nemocnici…….Primář dětského oddělení Eggers zavedl Tinu za Gittou na pokoj. Na stolku seděl středně velký plyšový slon od sestřiček z oddělení.
TINA:“ Ahoj Gitto.“ Držela v ruce středně velkého hnědého medvěda, kterého koupili kolegové dálniční policie. Mysleli na Gittu, aby v nemocnici nebyla tak sama.
GITTA: “ Ahoj. Jak se jmenuješ?“
TINA:“ Jmenuji se Tina a jsem od policie.“
GITTA: „To je krásný medvídek.“
TINA:“ Ten medvídek je pro tebe ode mě a od mých kolegů, aby ti tu dělal společnost.“ Tina dala Gittě medvídka do jejího klína. Gitta ho objala a zabořila hlavu do jeho chlupaté srsti.
GITTA:“ Moc děkuji.“
TINA:“ Nemáš vůbec zač. Povíš mi, co se stalo?“
GITTA:“ U nás ve škole jsme měli program k Halloweenu. Všichni jsme se vrátili dřív domů, protože Paulovi nebylo dobře. Nejdřív byla postřelena maminka. Řekla mi, abych se někam schovala. Šla jsem do té schovky a slyšela jsem rány. Další dvě rány zasáhly maminku s tatínkem. Všechno jsem viděla přes díru ve zdi, kde jsem byla schovaná.“
TINA: “ Viděla jsi, kdo střílel?“
GITTA:“ Byla to příšera.“
TINA: “ Příšera?“ Gitta ukázala na kroužkový blog formátu A4, který ležel na stolku do postele. Tina vzala blog do ruky. Pod úvodní stránkou byl namalovaný obrázek – hlavy, která vypadala jako maska čerta – Krampus (jak je nazýván v Rakousku) v období adventu.
Večerní Kolín…….Andrea s Katrinou šli k autu. Jenomže že Katrina si dala pěkně do nosu – nohy se jí motaly, byla trochu hlučnější……. Andrea podpírala Katrinu, aby jí nikde neupadla. S těžkými obtížemi Andrea usadila Katrinu do jejího auta – naštěstí Katrina měla ten nápad, že dojela pro Andreu domů, společně odjeli na dívčí večer. Andrea měla z Katriny hlavu jako pátrací balon – Katrina si prozpěvovala písničky od australské skupiny 5SOS, ale nejvíc si Katrina broukala „Castaway“. Andrea Katrininým autem moc daleko nedojela – nádrž byla totálně prázdná. Na palubní desce se hned objevil symbol. Zastavila u kraje silnice a dala výstražná světla.
ANDREA: “ No to je výborný. Se Semirem si můžete podat ruce.“ Katrina se hlučně zasmála. Andrea pošátrala v kabelce po mobilu, ze kterého si zavolala pomoc.
ANDREA:“ ……. Ahoj Tino, mohla bych tě o něco poprosit……. S Katrinou se vracím domů, ale jak si nám došel benzín…….“ Katrina se hlučně projevila zpěvem. Až si z toho musela Andrea zakrýt ucho, aby něco slyšela v telefonu. „……. Jsem na nábřeží směr z města……. Díky jsi zlato……. Ahoj.“ Zavěsila.
Když k Andree přijela vínová Octavia, byli zde kolegové – Hote a Bonrát i s odtahem.
TINA:“ Ahoj kluci.“
HOTE, BONRÁT:“ Ahoj.“
ANDREA: “ Děkuji, že jsi přijela.“
TINA: “ Nemáš vůbec zač.“
HOTE: “ Kam mám zavést Katrinino auto?“
TINA:“ K Hartmutovi na KTU.“
ANDREA: “ To je dobrý nápad.“
BONRÁT: “ My se o to postaráme.“
Bonrát pomohl Andree s Katrinou přesunout ji do Tinina auta. Když odjížděla vínová Škoda Octavia, Hote s Bonrátem se postarali o Katrinino auto.
U Hartmuta……. Hartmut se podíval z okna, když před jeho domem zastavila vínová Octavia. Hartmut šel holkám na pomoc, Hartmut vzal Katrinu do náručí a odešel s ní do domu, uložil ji pokoje pro hosty. Katrina se hlasitě projevovala. Holky zatím počkaly v obýváku.
HARTMUT: “ Díky, že jste se postarali o Katrinu.“
ANDREA: “ Nemáš zač.“
HARTMUT:“ A kde je její auto?“
TINA:“ Najdeš ho na KTU.“
HARTMUT: “ Správná volba. Poslední dobou mě štve, jak se Katrina chová.“
ANDREA:“ Jedna jediná možnost je, že Katrina by se měla dostat mezi lidi.“
HARTMUT: “ Jak toho chceš docílit.“
ANDREA, TINA:“ O jednom člověku bychom věděli, který platí na Katrinu.“ Obě dvě myslely na Semira.
Tina přivezla Andreu domů. Andrea z toho všechno byla nešťastná.
ANDREA: “ Už mě ty Katrininy problémy unavují…….“
TINA: “ Občas se to nedalo přeslechnout, co se děje. Ale moc dobře víš, že do cizích problémů nemotám.“
ANDREA: “ Ale teď se do toho se Semirem pořádně obujem.“
TINA: “ To schvaluji. Ale kdybyste potřebovali pomoc, klidně se na mě můžeš obrátit.“
ANDREA: “ Pomocná ruka se bude hodit. I teď, že jsem si s někým o tom krátce popovídala. Ještě jednou děkuji za výpomoc.“
TINA:“ Nemáš vůbec zač.“ Holky si popřály dobrou noc, rozloučili se, Andrea vystoupila z auta a odešla domů. Octavia si to zamířila ke svým rodičům.