Brocken je nejvyšší hora v pohoří Harz ve středním Německu. Má kupolovitý tvar a je tvořena žulou. V horní části je meteorologická stanice, botanická zahrada (alpinarium) a konečná místní úzkorozchodné dráhy (Brockenbahn).
S místním mlhovitým počasím se pojí fenomén Brockenského strašidla a mnoho místních legend. Ze zdejší německé mytologie čerpal i Johann Wolfgang von Goethe.
Hora leží v Národním parku Harz.
Klima
Na Brockenu často panují extrémní povětrnostní podmínky. Vrchol se nachází nad hranicí lesa a klima na Brokenu odpovídá klimatu Islandu.
| Mlha | 306 dní v roce |
| Pokrytý sněhem | 100 dní v roce |
| Teploty pod nulou | 85 dní v roce |
| Minimální zimní teplota | -28 ° C |
| Průměrná roční teplota | 2,9 ° C |
| Maximální rychlost větru | 263 km/h |
Historie
Během rozdělení Německa na Brockene vzhledem k blízkosti státních hranic a vynikající příležitostí pro rozhlasové hluboko na území Německa byla vybudována základna NDR ministerstva státní bezpečnosti. Na stanici byla také Brockene GRU, poslední ruský radiorazvedchiki levé stanice, 30. března 1994.
Brockenské strašidlo
Brockenské strašidlo
Brockenské strašidlo (německy Brockengespenst), nazývané též horský přízrak, je ohromně zvětšený stín pozorovatele, vržený na horní povrch mraků proti slunci. Tento jev se může objevit na jakémkoliv mlhavém horském svahu nebo okraji mraku, nebo dokonce z letounu, ale časté mlhy a snadná dostupnost kvůli nízké nadmořské výšce vrcholu Brocken, nejvyšší hory v pohoří Harz v Německu, vytvořily místní legendy, z nichž čerpá fenomén své jméno. Brockenské strašidlo bylo pozorováno a popsáno Johannem Silberschlagem v roce 1780, a od té doby bylo často zaznamenáno v literatuře o daném regionu.
Tento „přízrak“ se objevuje, když slunce svítí zezadu na horolezce, který se dívá dolů z hřebene nebo vrcholu hory do mlhy. Světlo projektuje horolezcův stín prostřednictvím mlhy, často v nezvyklém trojúhelníkovém tvaru díky perspektivě. Zdánlivé zvětšení velikosti stínu je optická iluze, ke které dochází, když pozorovatel porovnává svůj stín dle relativně blízkých oblaků, které mají být ve stejné vzdálenosti jako vzdálené pozemní objekty viděné přes mezery v oblacích, nebo jen podle jeho velikosti. Stín padá také na vodní kapky v různé vzdálenosti od oka, čímž klame prostorové vnímání. Přízrak se může hýbat (někdy zcela náhle) kvůli pohybu mrakové vrstvy.
Hlava postavy je to často obklopená zářící svatozáří. Kroužky barevného světla se objevují přímo proti Slunci, když sluneční světlo se odráží od mraku jednotně velkých vodních kapek.