Na statku……. Dr. Ambach s Erikem se dovezli terénním autem ke statku. Ambach vystoupil z auta, aby otevřel bránu na dvůr statku. Kim slyšela hlasy a vrnět motor. Raději zpozorněla a poslouchala, co se bude dít. Dr. Ambach a Erik vyklízely věci ze statku. Dr. Ambach několikrát volal Anitě, ale ta mobil vůbec nebrala.
AMBACH: „Vůbec mi to nebere.“
ERIK: „Vybyla se jí baterka, mohl se jí rozbít…“
AMBACH: „Nemám z toho dobrý pocit.“
ERIK: „Třeba sedí u fízlů.“
AMBACH:„Nežvaň a vyklízej. Potom se zbavíme ty holky.“
Když Kim uslyšela kroky do sklepa, schovala se mezi regály a vzala si do ruky jednu láhev s vínem. Jen, co Erik prošel okolo Kim, vzala ho po hlavě lahví. Erik ležel na zemi. Kim vzala nohy na ramena, vyběhla na dvůr. Dr. Ambach vytáhl na Kim zbraň.
KIM: „Kde je moje dítě?“
AMBACH: „Je tam, kde má být.“
KIM: „Já chci své dítě.“
AMBACH: „Je o něj dobře postaráno.“
KIM: „Já vám nevěřím.“
Tmavě modrý Peugeot se vřítil na statek. Dr. Ambach obrátil zbraň na dálniční policii. Tom po dr. Ambachovi opětoval střelbu. Dr. Ambach nasedl do auta, objel mohutnou lípu uprostřed nádvoří, při výjezdu ze statku naboural policejní auto, které blokovalo výjezd ze statku. Dr. Ambach ujížděl po polní cestě. Tom šel ke Kim, jestli nepotřebuje pomoc, během, co Ambach objížděl lípu. Semir se mezitím s autem otočil, Tom vypustil Johannese, aby dělal společnost Kim. Tom nasedl do auta, u brány informovali kolegy, aby se postarali o Kim a Erika ve sklepě. Peugeot hned vyrazil za Ambachem. Na polní cestě byly výmoly, a tak cesta byla rozhoupaná. Tom s dr. Ambachem si vyměňovali palbu.
TOM:„Můžeš jet trochu klidněji.“
SEMIR:„Potřebuješ snad blicí pytlík.“
TOM:„Ne, v tom se nedá střílet.“
SEMIR:„To kritizuješ můj styl jízdy.“
TOM:„To za každej vymetenej rigol dostaneš euro.“
SEMIR:„A kolik jsem už projel?“
TOM:„Tohle není terénní auto.“
SEMIR:„Zkouším, co vydrží.“
TOM:„Já jenom, aby se nám nerozpadlo pod zadkem.“
Dr. Ambach to chtěl vzít zkratkou přes pole. Vedle pole byl les, ze kterého vyšel mohutný jelen šestnácterák. Dr. Ambach se lekl, až z toho strhnul volant a skončil v nakupených smotaných balíkách slámy. Co se dr. Ambach vzpamatoval, uviděl před sebou Toma se Semirem se zbraně mi v ruce.
Nemocnice sv. Terezy……. Tom se Semirem zajeli s Kim na dětské oddělení, kam nechala Anna Engelhardtová převést z bytu Schüllerové. Kim si malé děti prohlížela a mezi nimi našla svého Míšu. Spolu odešli domů.
Ivan se po hrozné autonehodě zotavoval velmi dobře. Ještě byl napojen na přístrojích. Kim se šla na Ivana podívat a říct mu, že všechno dopadlo dobře.
V Římě……. Tina seděla v civilu u Lorence a Moriniho v jejich kanceláři. Tina drbala Rexe na hlavě, kterou měl položenou v jejím klíně. Měli mezi sebou velmi veselý hovor. Do jejich kanceláře vstoupila Katja, která se stará o technické zázemí daných případů. Měla v ruce zprávu z technického – rozbory z krve z šatů, co našel Rex a Morini v popelnici, daleko od vily Innes. Na Lorencův stůl položila krabici s osobními věcmi Donatiové.
LORENCO:„Ahoj Katjo, co pro nás máš?“
MORINI: „Ahoj.“
KATJA: „Tady máte ten rozbor a osobní věci.“ Odcházela pryč z kanceláře.
LORENCO:„Kam jdeš?“
KATJA: „Nebudu vás rušit. Dobře se bavte.“
MORINI: „Co jí je?“
TINA: „Nemá ráda v této kanceláři příměs kolínského ovzduší. Raději jí vyhovuje čisté římské ovzduší.“
MORINI: „To chceš říct, že na tebe žárlí.“ Rex to hned potvrdil svým štěkotem.
LORENCO:„Samozřejmě. Podívej i Rex ti to potvrdil. Má tak spadeno i na mě.“
MORINI:„Na vás?“
TINA:„Moje osoba se hodně motá okolo Lorence. Tráví spolu hodně času, jdeme spolu na večeři…“
MORINI:„To je přeci samozřejmé, když je tu vzácná návštěva. Tina vám ani nemůže líst do zelí, když je vdaná.“
LORENCO:„Když jsi to pochopil, tak se podívej na ty výsledky.“ Morini vzal výsledky do ruky a pročítal je.
MORINI:„Ta krev na šatech je Elisy Donatiové, jak na té bustě.“ K Morininu přišel uniformovaný policista s informací ústní i na papíře…. „Děkuji. Na kamerových záznamech cestou do chemičky se našlo auto Daria a Flavia. V čase, kdy byla zabita Donatiová.“ Tina se prohrabovala krabicí.
LORENCO:„Vraha bychom už měli, ale co motiv.“
TINA:„A co tohle.“ Ukázala Lorencovi fotku, na které byla Elisa a manžel Innes. Všichni si vzali bundy a vyrazili za Innes Bellottiovou.
Innes všem přišla otevřít.
INNES:„Co tu zase chcete. Vraha snad máte.“
LORENCO:„Můžeme dál?“
INNES:„Pro mě za mě.“ Komisaři vešli do domu. Innes se usadila u jídelního stolku v kuchyni. Ostatní postávali okolo. Morini s Rexem se uchýlili do postranní. Hlavní slovo si vzal Lorenco a Tina.
LORENCO:„Lupiči Elisu Donatiovou nezabili. Mají akorát na svědomí krádeže.“
INNES:„Tu bustu jste našli u Lariniho.“
LORENCO:„Tu noc jí zabít nemohl. Jak by mohl vědět v Palermu, že Elisa je přepadena lupiči.“
TINA:„Byla jste to vy.“
INNES:„Já? Co je to za nesmysl.“
TINA:„Tu noc, co byla Elisa přepadena, šla jí na pomoc. Rozvázala jste ji.“
LORENCO:„Potom jste si všimla té fotky – vašeho manžela a Elisu.“
INNES:„Věděla jsem, že mě opustil. Nevěděla jsem s kým… uviděla jsem tu fotku.“
TINA:„Popadla jste bustu a praštila Elisu do hlavy.“
LORENCO:„Doma jste se převlékla, zakrvácené věci jste dala do pytlíku a odnesla ji do popelnice o několik ulic dál.“
TINA:„Policii jste chtěla zavolat…“
INNES:„Než bych dopajdala domů, už pomalu začalo svítat. Nechala jsem to na Mariniovi, brzy po ránu chodí věnčit psa své dcery.“
MORINI:„Tak půjdeme paní Bellottiová.“
Další večer……. Tento večer byl závěrečný k oslavám k výročí a narozenin Vincenza Martinelliho a Angela Rossettiho. Postupně si rozbalovali své dárečky od hostů. Nesměla tu chybět Tina, která měla na sobě šaty bez rukávů s průsvitnou krajkou u výstřihu ve žluté barvě. K tomu vzala příhodné šperky a doplňky. Tinin otec a Lorenco se oblékli do večerních obleků.
LORENCO: „Musím opět říct, že ti moc sluší.“
TINA: „Díky. Oboje dvoje šaty jsou, dostala od mého Toma.“
LORENCO:„Má dobrý vkus.“
TINA:„Bude potěšen, až mu to vyřídím.“
O dva dny později……. Tina se svým otcem se vracely z Itálie do Kolína nad Rýnem. Cestou domu přespaly u jejich příbuzné Petry v Miláně.
Jejich cesta se zkomplikovala na A3. Před nimi se postavila napříč cisterna s benzínem. Před cisternou udělal holandský řidič s karavanem smyk, když mu při předjíždění udělal myšku mladý motorkář. Do cisterny narazil řidič, který se staral o svou těhotnou manželku. Řidič cisterny utíkal do bezpečí. Po nárazu vozidla se tank cisterny poničil a benzín začal vytékat na zničenou kapotu auta. Tina prudce zastavila, až se ze Škody Superbu Combi hustě zakouřilo z gum. V protisměru nahánělo BMW lupiče, kteří vyloupili klenotnictví v centru města. Po cestě se dohadovali, jak se zbaví policie. Auto najelo na vozík, které táhl osobní automobil. Náklad z vozíku se rozletěl do všech stran. Tina s otcem šli na pomoc mladému páru do auta, které bylo zaklíněno v cisterně. Tina vytáhla z auta těhotnou ženu a otec těžce zraněného muže. Odtáhli je bezpečí. Auto s cisternou explodovalo. Tina s otcem chránily mladý pár svými těly. Hořící cisternou prolétlo auto z protisměru. Otec si toho hned všiml.
OTEC:„Tino, …“
Tina zahlídla auto v hořící cisterně. Bafla ženu a odtáhla ji na stranu, aby na ně nespadlo, hoří auto. Hořící auto spadlo na dálnici kousek od Tiny, skončilo na střeše. Otec hned běžel do Superbu pro hasicí přístroj, kterým hasil auto s lupiči.
V protisměru u středových svodidel zastavilo BMW. Tom volal přes vysílačku pomoc. Tom se Semirem přeskočili středová svodidla. Když viděli Tinu s otcem, věděli, že zabránili velké tragédii. Komisaři si hned šli pro svůj úlovek do auta. Lupiči byli zraněný a zatčený.
Pro zraněného mladíka přiletěl vrtulník, mladou maminku odvezla sanitka. Tina s otcem byli pořád s ní, než odjela do nemocnice.
OTEC:„Že to tak dopadlo.“
TINA:„Můžeš si tento hrdinský čin zapsat do deníčku.“
OTEC:„To je nápad.“ Zastavili se u Škody Superb.
TINA:„Co jsem způsobila.“
OTEC:„Jsi mě navedla, že bych mohl psát paměti.“
TINA: „Kdy s tím chceš začít.“
OTEC: „Až budu v důchodu.“
TINA: „Ty a důchod.“
OTEC: „Někdy na mě bude čekat.“ Oba dva se na sebe usmívali od ucha k uchu. Semir s Johannesem byl na procházce u krajnice dálnice. Semir se na chvilku otočil a Johannes vzal čáru. Běžel za Tinou.
TINA: „Johannesi… Kde se tu bereš.“ Vzala si basetku do náručí. Hned se basetce dostalo drbání. „Tati, můžu ti představit Johannese. Je to naše kolegyně.“
OTEC:„Kolegyně?“
TINA:„Když je to basetka, říká se mu Johannes.“ Po chvilce k nim přišel Semir.
SEMIR:„Tak tady jsi.“
TOM:„Je v dobrých rukou.“
SEMIR:„Ještě jsem vám ani nepoděkovali za vaši pomoc.“
OTEC:„Není vůbec zač.“
SEMIR:„Johannesi, měl by ses proběhnout.“ Johannes se podíval na Semira. Tichými signály vyslal Semirovi, ať si trhne nohou. Opět si položil hlavu na původní místo.
TINA: „Evidentně se mu nechce. Jestli chceš, ráda se o Johannese postarám.“
SEMIR: „Vážně?“
TOM: „Radši to ber, než si to Tina rozmyslí.“ Tina vypustila Johannese na zem, naskočil na zadní sedadla, dveře mu otevřel Tinin otec. Semir se šel rozloučit s Johannesem. Otec si šel sednout do auta na místo spolujezdce.
TOM:„Brzy se uvidíme.“ Dal Tině polibek.
TINA: „Čau.“
TOM: „Čau.“ Tina nasedla do auta. Škoda Superb Combi odjel pryč. Semir se smutně koukal na odjíždějící auto.
TOM:„To už ti je teď smutno po Johannesovi.“
SEMIR: „Ale vůbec…“
TOM:„Vždyť to na tobě vidím. Bude o něj dobře postaráno. Pak si pro něj zajedeš.“
SEMIR: „Já vím…“
TOM:„Ale před tím tu musíme uklidit ten bordel.“
Odebrali uklízet zbytky po velké havárii.