Semir, Tom, Tina a Andrea měli volnou sobotu a neděli. Každý si volný víkend strávili podle svého. Všichni byly v Kolíně.
Tina si trochu přispala. Když chtěla vsát, tak za ní přišel Tom. Tina byla ještě rozespalá. Tom držel v ruce malou snídani do postele.
TOM: “ Dobrý ráno. Jak se vyspal náš brouček??“
TINA: “ Dobrý. Velmi dobře.“
TINA: “ Dobrý. Velmi dobře.“
Dali si velkou pusu na přivítanou. Tom si sedl vedle Tiny na postel
TINA: “ My něco snad slavíme??“
TINA: “ My něco snad slavíme??“
TOM: “ Dalo by se říct, že ano.“
Tom předal Tině bílou obálku, kde byl zájezd do Paříže na 12 dní, protože slaví výročí svatby. Tina rozbalila obálku.
Tom předal Tině bílou obálku, kde byl zájezd do Paříže na 12 dní, protože slaví výročí svatby. Tina rozbalila obálku.
TINA: “ Paříž. Na 12 dní.“
TOM: “ Líbí??“
TINA: “ Líbí. Co ty jsme tak mohli slavit.“
TINA: “ Líbí. Co ty jsme tak mohli slavit.“
TOM: “ Nejsou to narozeniny.“
TINA: “ Tak jedině výročí svatby. Jak víš, že se chci podívat do Paříže??“
TOM: “ Na to tě znám pěkně dlouho.“
TINA: “ Kam dáme na těch pár dní Martina??“
TINA: “ Kam dáme na těch pár dní Martina??“
TOM: “ No přece k babičce.“
TINA: “ Semir o tom ví??“
TOM: “ Neví. To je pro Semira malý překvapení.“
TINA: “ Ale to Semir nebude mít velkou radost. Smím-li se zeptat, kdy odjíždíme??“
TINA: “ Ale to Semir nebude mít velkou radost. Smím-li se zeptat, kdy odjíždíme??“
TOM: “ Pozítří.“
Semir přišel do kanceláře a v kanceláři byl akorát Bonrát, Hote, Andrea a šéfka. Šéfka vyšla z kanceláře a Semir přišel za ní.
SEMIR: “ Šéfová, kde je Tom a Tina??“
ŠÉFKA: “ Já jsem myslela, že vám to řekli.“
SEMIR: “ Mě nikdo nic neřekl.“
ŠÉFKA: “ Tina a Tom odjeli na 12 dní pryč.“
Odpoledne se stala dopravní nehoda na dálnici A3 na 202 km. Bonrát a Hota byli už na místě. Za chvilku tam přijel Semir. Šel rovnou za ni ma.
BORÁT: “ Kde jsou Tom a Tina??“
SEMIR: “ Odjeli pryč na 12 dní.“
HOTE: “ My taky o tom nevíme.“
SEMIR: “ Co se tu stalo??“
BORÁT: „Mrtvý řidič z černého golfa. Jméno je Karl Heinz. Pracuje u spediční firmy SPED, a. s. u firmy pracuje přes 10 let. Pracuje řidič kamionu.“
HOTE: “ Víš kam odjeli?““
SEMIR: “ Hote, na to se mě ptáš zbytečně, protože šéfová mi více neřekla. Tak se jí zeptej??“
BORÁT: “ Slavěj něco??“
SEMIR: “ To nevim.“
Semir odjel do kanceláře pro další informace o Karlu Heinzovi.
SEMIR: “ Víš něco o Karlu Heinzovi??“
ANDREA: “ Heinz pracoval u firmy už přes 10 let. Dneska měl volno, protože přijel z e zahraničí. Přijel ze Španělska, vezl víno.“
SEMIR: “ Jaký postavení měla firma??“
ANDREA: “ Docela dobré. Dobrý vztahy s ostatními firmami kam dováželi jejich značkové víno.jinak to je všechno. Heinz měl rodinu. Bydlí Kolín-východ se 2 dětmi, které žijí v Anglii a kde studují angličtinu. Tady máš adresu.“
Andrea předala adresu na lístečku Semirovi.
SEMIR: “ Nevíš, co je s Tinou a s Tomem??“
ANDREA: “ Ne, ani mi nic neřekli. Na jak dlouho??“
SEMIR: “ Na 12 dní.“
Semir odjel do spediční firmy. Šel za ředitelem. Zaťukal na dveře od kanceláře. Semir vstoupil do kanceláře.
SEMIR: “ Gerkhan, dálniční policie.“
ŘEDITEL: “ Dobrý den. Majer, ředitel firmy. Co tu chce policie??“
SEMIR: “ Jde o vašeho zaměstnance Karla Heinze. Dnes odpoledne měl na dálnici smrtelnou nehodu.“
ŘEDITEL: “ Dneska měl volno. Byl to dobrý řidič. Vždy dovezl svoji zakázku včas a zaměstnanci si na něho nestěžovali.“
SEMIR: “ Kdo si sním nejvíce rozuměl??“
ŘEDITEL: “ Jeho největší kamarád spíše jeho kolega Martin Bauman. Dobře spolu vycházeli, byli jako 2 bráchové.“
SEMIR: “ Kde ho najdu??“
ŘEDITEL: “ Já vás za ním zavedu.“
Majer zavedla Semira za Baumanem.
ŘEDITEL: “ Martine, někdo s vámi chce mluvit.“
Martin uklízel svůj kamion a za chvilku přišel.
ŘEDITEL: “ Já vás nechám o samotě. Potřebujete ještě něco??“
SEMIR: “ Všechny výjezdy za hranice Německa.“
ŘEDITEL: “ Dobře.“
Majer odešel.
SEMIR: “ Gerkhan, dálniční policie.“
MARTIN: “ Bauman. Kvůli čemu jste tady??“
SEMIR: “ Kvůli vašemu kolegovi Karlu Heinzovi.“
MARTIN: “ Něco se mu stalo??“
SEMIR: “ Přišel o život při jedné nehodě na dálnici.“
MARTIN: “ Vycházeli jsme spolu velmi dobře. Občas jsme spolu jezdili se zakázkami, hlavně do Španělska a do Portugalska.“
SEMIR: “ Věděl jste, že Heinz měl volno??“
MARTIN: “ Ano, věděl. Domlouvali jsme se, měli jsme se sejít tady a projít si zakázky na příští měsíc.“
SEMIR: “ To zatím bude všechno. Kdyby jste si na něco vzpomněl. Dejte mi vědět.“
MARTIN: “ Dobře. Naschle.“
SEMIR: “ Naschle.“
Semir předal svoji vizitku Martinovi. Cestou potkal Majera. Majer mu předal papíry, které chtěl Semir.
ŘEDITEL: “ Tady máte ty papíry, které jste chtěl.“
SEMIR: “ Děkuji. Naschle.“
ŘEDITEL: “ Naschle.“
Semir nasedl do auta a odjel na manželkou mrtvého řidiče.
SEMIR: “ Znali jste se velmi dobře s Martinem Baumanem??“
MANŽELKA: “ Znali jsme se velmi dobře. Občas spolu jezdili do zahraničí a občas jsme jezdili společně na dovolenou.“
SEMIR: “ Měl nějaké nepřátelé ve firmě??“
MANŽELKA: “ Já o ničem nevím. Občas jsme si povídali o práci a to bylo málo kdy. Možná, že by mohl mít na manžela spadeno náměstek ředitele Johan Braun.“
SEMIR: “ Johan Braun. A co??“
MANŽELKA: “ Jednou jsme se bavili o tom, že Braun pašuje z Německa drogy do zahraničí v lahvích od vína. Slyšel i rozhovor Brauna jednoho muže.“
SEMIR: “ Ještě o tom někdo ví??“
MANŽELKA: “ Vím o tom já a jeho kamarád Martin. Jinak už o nikom nevim. Jestli o tom neví ještě ředitel.“
SEMIR: “ To mi zatím bude stačit. Tady máte mají vizitku. Kdyby jste se na něco vzpomněla.“
Semir předal manželce vizitku.
SEMIR: “ Naschle.“
MANŽELKA: “ Naschle.“
Semir dorazil do kanceláře.
SEMIR: “ Andreo, zjistíš mi jedno jméno??“
ANDREA: “ Jaký??“
SEMIR: “ Johan Braun.“
Andrea zadala jméno do počítače.
ANDREA: “ Johan Braun už byl jednou trestaný za pašování kokainu z Německa do Španělska a do Portugalska. Seděl 5 let a před 2 měsíci ho propustili z kolínského vězení.“
SEMIR: “ Díky.“
Semir odcházel do kanceláře a Andrea ještě na Semira volala.
ANDREA: “ Volal Hartmut, že něco našel.“
SEMIR: “ To si nemohla říct dřív??“
ANDREA: “ Neptal si se.“
Semir odjel za Hartmutem.
SEMIR: “ Ahoj Hartmute.“
HARTMUT: “ Ahoj Semire. Kde máš Tinu s Tomem??“
SEMIR: “ To vůbec nevím. Co pro mě náš??“
HARTMUT: “ V autě jsem našel obálku s penězi a také přeříznuté brzdy.“
Hartmut předal Semirovi obálku s penězi. Na obálce bylo napsáno: “ Bergman.“
SEMIR: “ Kolik je v tý obálce??“
HARTMUT: “ 20 000 eur.“
SEMIR: “ Ještě něco??“
HARTMUT: “ To je všechno. Nic víc jsme nenašli.“
SEMIR: “ Díky Hartmute. Ahoj.“
HARTMUT: “ Ahoj.“
Semir je u šéfové v kanceláři a dávali dohromady důkazy z případu.
ŠÉFKA: “ Už víte, kdo je ten Bergman??“
SEMIR: “ Ještě ne. Andrea se o to pokouší. Možná, že budou o něm vědět ve firmě.“
ŠÉFKA: “ Ale pořád nechápu proč měl Karl Heinz ty peníze autě.“
SEMIR: “ To nevim, ale zjistím to. Tak mě napadlo mě jestli někoho nevydíral.“
ŠÉFKA: “ Možný to je. Lepší bude, když se zeptáte jeho kolegy.“
SEMIR: “ To už mě taky napadlo.“
Tom a Tina si užívali výročí svatby ve Francii. Jezdili na výlety vypůjčeným autem, chodili k moři a sbírali mušličky na památku. Užívali si klid od Semira.
Semir, Bonrát a Hote šli do firmy a ve firmě dělali domovní prohlídku. Pátrali, kde by mohli být ukrytý kokain a komu patří obálka s penězi. Prohledali celou firmu, ale nic nenašli. Semir zašel za Baumanem.
SEMIR: “ Víte komu patří ty peníze??“
MARTIN: “ To nevim. To jméno je majitele sklárny, kde vyrábějí lahve pro naši firmu.“ Semir zajel do sklárny.
SEMIR: “ tady mám ty peníze.“
BERGMAN: “ Díky.“
Bergman odešel s penězi do sklárny, aby si je uložil. Semir otevřel jednu dřevěnou bednu, která stála před sklárnou na dvoře. Vyndal láhev a ta byla poněkud lehká. Rozbil jí o zeď a v láhvi byla ještě jedna menší láhev na pašování kokainu. Semir rozbil ještě 2 láhve. Bergman vyběhl ze sklárny.
BERGMAN: “ Co to děláte??“
SEMIR: “ Gerkhan, dálniční policie. Pro koho děláte tydle láhve??“
BERGMAN: “ Pro Baumana a jeho pár lidí.“
Semir ukázal šéfové, jako pašují přes hranice kokain.
ŠÉFKA: “ Mají to hezky vymyšlené.“
SEMIR: “ To jo.“
ŠÉFKA: “ Už víte, kdy vyjede ten kamion kokainem??“
SEMIR: “ Ještě ne. Bylo by dobré ještě jednou prohledat firmu obzvlášť kamiony, které budou vyrážet pryč.“
ŠÉFKA: “ Dobře.“
Druhý den jel Semir opět do firmy. Prohledal kamion, otevřel jednu dřevěnou bednu v kamionu a vzal jednu láhev do ruky a rozbil jí. Z láhve vyteklo jenom červené víno. Pomáhal mu Hote. Otevírali další a další bedny s vínem. A v bednách byly láhve s červeným vínem.
ŠÉFKA: “ Máte něco??“
SEMIR: “ Ne. Pravý kamion už bude pryč.“
Martin byl ve své kanceláři a v počítači našel nákladní list, který si vytiskl a šel do hangáru, kdy byly dřevěné bedny se stejným listem, který držel v ruce. Martin otevřel jednu bednu a rozbil jednu láhev o zeď.
MARTIN: “ Takhle to je.“
Přišli za ním Braun se svými lidmi.
BRAUN: “ Vy jste na to přišel??“
MARTIN: “ Já jsem na to nepřišel. Tak kvůli tomu jste zabili Karla.“
BRAUN: “ Přesně tak. Aby to nevyžvanil řediteli. Tak jsme ho umlčeli.“
Semir obcházel ještě jednou firmu a uviděl hangár do kterého vlezl. Braun měl na mušce Martina a chtěl ho zabít, ale v pravou chvíli se objevil Semir. Zachránil Marina do smrti a Brauna s jeho lidmi odvedli policisté. Martin daroval láhev vína Semirovi,
MARTIN: “ Mockrát vám děkuji.“
SEMIR: “ To nestojí za řeč. Děkuji za víno. Můžu se zeptat stojí v krámě vaše víno??“
MARTIN: „160 eur.“
SEMIR: “ Tolik??“
MARTIN: “ Hmmm.“
Večer na služebnu přijeli Tina a Tom. Tina si povídali s Andreou před služebnou a Tom byl se Semirem v kanceláři.
SEMIR: “ Tak co jak jste se měli??“
TOM: “ Docela dobře. Od koho máš to víno. Od tajné lásky??“
SEMIR: “ Ne. Od jednoho kluka z případu.“
Tom si prohlížel láhev vína. Na láhvi byla malá cedulka s cenou: “ 160 eur.“
TOM: “ To je pěkně drahé víno, ale musí být dobrý.“
SEMIR: “ To máš pravdu. Dáš si??“
TOM: “ Dám. A máš vývrtku??“
SEMIR: “ Ne. A ty??“
TOM: “ Ne.“
Tina přišla za ni ma do kanceláře a na stůl položila kapesní nůž s vývrtkou. Semir a Tom se tak na sebe podívali a pak na Tinu. Všichni pak vypili víno za 160 eur.
Konec!!!
Autorka: Tina11