U Tininých rodičů…….Octavia přijela k domku Tininých rodičů, kde přespala spolu se svými dětmi. Babička s dědečkem se starali o Péťu a Martina, když Tom odjel na služební cestu. V obýváku akorát seděl Tinin otec, jeho manželka Rézi už byla v posteli spolu s Péťou a Martinem. Otec chtěl jít také už spát, když se v domě objevila Tina.
TINA: “ Kde jsou všichni?“
OTEC: “ Ahoj. Šli už spát.“ Na Tině bylo vidět, že unavená a zdrcená z případu. Posadila se k jídelnímu stolu v obýváku. Druhá část obýváku měl svůj prostor gauč s křesly a skleněným konferenčním stolkem. Otec zašel do baru, který byl součástí nábytkové stěny. Z baru vzal lahev se skleničkami, otec do skleniček nalil pěti hvězdičkovou Metaxu.
OTEC:“ Tu máš něco na odreagování.“ Podal Tině do ruky skleničku. Otec si přisedl k Tině, přiťukli si a vychutnávali si Metaxu.
TINA: “ To mi pomohlo.“
OTEC: “ S mamkou jsme sledovali tvůj případ. Udělal to skutečně otec?“
TINA: “ Pro novináře je verze, že to byl otec a druhá verze je, že otec za tím nestojí – podle testu na střelný prach. Hartmut bude dělat ještě další testy.“
OTEC: “ A ta dívenka je na tom jak?“
TINA: “ Její zranění není vážné.“
OTEC: “ To je dobrá zpráva. Ještě abyste našli příbuzné té malé.“
TINA:“ V to doufám také.“ V obýváku se objevil Péťa. „Co ty tady?“ Péťa se usadil v Tinině klíně.
PÉŤA:“ Slyšel jsem hlasy, tak jsem se přišel podívat…….“
TINA:“ Podívat……. Abys o něco nepřišel.“
PÉŤA: “ A taky jsem ti přišel dát pusu na dobrou noc.“ Otec šel umýt skleničky do kuchyně, uklidil láhev zpátky do baru. Péťa dal mamince na každou tvář jednu pusu a jednu velkou na rty.
TINA:“ A teď alou do pelechu.“ Péťa slezl z maminčina klína. Dědeček se objevil v obýváku.
OTEC: “ A já nedostanu pusu na dobrou noc. Pokud si dobře pamatuji, žádnou jsem nedostal.“ Dědeček si moc dobře pamatuje, že už dostal, ale chtěl ještě jednu pusu od Péti, kterou mu dal i teď.
PÉŤA:“ Dobrou noc.“
TINA, OTEC:“ Dobrou noc.“ Péťa odešel do svého pelechu. Tina vstala od stolu, zastrčila židli ke stolu, otec zhasl v kuchyni a společně odešli do svých postelí.
Ráno na služebně…….Tina byla hned po ránu u šéfky Engelhardtové v její kanceláři, kde byla také i státní zástupkyně Schrankmannová.
SCHRANKMANNOVÁ:“ Včerejší večerní zprávy nešly, přehlídnou……. Co vás to mělo být……. Prý tajemství…….“
TINA: “ V době jsem mluvila s jednou starou paní…….“
SCHRAMKNANNOVÁ:“ Stará dáma……. Ještě mi řekněte, že do té vily spadla z nebe.“
TINA:“ Dá se to tak říct. Najedou se, objevila ve vile. Jediné vysvětlení je mezi tou starou dámou a tou vilou.“
SCHRANKMANNOVÁ:“ Já tady z vás jednou vyrostu…….“ Šla se podívat ven z okna. Tina se šéfkou po sobě louply očima.
ŠÉFKA:“ Už má něco Hartmut zpracovaného?“
TINA:“ Zatím nic.“
SCHRANKMANNOVÁ:“ Budu ráda, když mě budete informovat o případu.“ Sebrala si své věci a odešla z kanceláře. Rozloučila se s Tinou a šéfkou, potom spolu odešli za Andreou.
ANDREA:“ Sára a Rainer Müllerovi nemají žádné záznamy. Tady máš jejich adresy do zaměstnání.“ Předala malé pírky s adresami do práce Sáry a Rainera.
TINA:“ Díky. Ještě se zajedu podívat do vily.“
ŠÉFKA:“ Nezapomeňte na malou Gittu.“
TINA: “ Nezapomenu.“
Na KTU…….Hartmut, než odjel na obhlídku místa činu, provedl test, zda byl otec vrahem. Hartmut prozkoumal smrtící zbraň, ze které vzal otisky prstů. Na spoušti byla lepkavá hmota, vzal kousek vzorku na vatovou tyčinku, hned udělal rozbor. Po rozboru si šel zastřílet ze zbraně. Na zem si natáhl metr, podle kterého vždy vystřelil jednu ránu. Hartmut střílel na figurínu, kterou mu vždy vyměňoval jeho kolega, a ránu srovnávaly podle fotografie, kterou pořídl patolog. Hartmut tuto záhadu rozlousknul při čtvrtém pokusu.
U vily……. Než Tina zajela do Sářiny práce, zastavila se na místě činu, kde pobíhali policisté v uniformách. Ve stejný čas se tu Tina setkala s Hartmutem.
TINA:“ Ahoj.“
HARTMUT:“ Ahoj. Mám pro tebe pár věcí hotových.“
TINA:“ Tak sem s nimi.“
HARTMUT:“ K tomu bude praktická ukázka.“ Tina šla s Hartmutem na chodbu, kde byli zastřeleni rodiče. Hartmut si odložil kufřík se svými proprietami na zem. „Podíval jsem se na tu zbraň.“
TINA:“ Máš slovo.“ Dal Tině do ruky metr, kterou spolu položili na zem. Na mapě měl Hartmut označená místa.
HARTMUT:“ Taky mi to potvrdil i patolog.“ Postavil se podle metru. “ Tato vzdálenost je metr dvacet, ze kterého bylo stříleno. Jednoznačně z toho vyplívá, že otec nezabil svou rodinu.“
TINA:“ Dobrá práce. A co otisky.“
HARTMUT: “ Na zbrani jsem nenašel ani jeden otisk, čistá jako sklo. Na spoušti jsem našel stopy po lepkavé hmotě. Po rozboru jde o smůlu, která patří – Pinus Strobus neboli borovici vejmutovce.“
TINA: “ Před vilou rostou dva statné jehličnany.“ Tina při odchodu ven z vily si všimla na dřevěném futru krev. Krev se uchytila na malém poškození na futrech.
HARTMUT:“ Máš něco?“
TINA: “ Stopy po krvi. Nedávno se tu někdo musel škrábnout.“
HARTMUT:“ Třeba může patřit tomu tvému duchovi.“
TINA:“ Když se na to podíváš, tak to zjistíme, komu patří.“ Hartmut tedy si vatovou tyčinku, na kterou nabral krev z futra. Před vilou hledali borovice. Původní majitelé u vily si zasadili dvě borovice vejmutovky, za ty roky borovice vyrostli do výše až na střechu vily. Tina si všimla zlomené větve.
TINA:“ Támhle jsou zlomené dvě větve. Tichá cesta pro vraha.“
HARTMUT:“ Vrah se tak na střechu a dostal se na půdu, kde se ukrýval.“
Tina s Hartmutem vyšli na půdu, Hartmut položil na zem kufr se svými věcmi, které potřebuje na místu činu. Půda byla velice prostorná se zaprášenými věcmi – staré dřevěné skříně a bedny, krabice s hračkami,……. V každém koutě byla pavučina, ale i na ostatním předmětech. Hartmut si nasadil gumové rukavice, Tina si též oblékla gumové rukavice.
HARTMUT:“ Měl bych na tebe jednu prosbu.“
TINA:“ Jakou?“
HARTMUT:“ Jestli by ses nezhostila jednoho úkolu. Když tu sebou nemám žádné kolegy. Tak je zastoupíš.“
TINA:“ Co to bude.“ Hartmut podal Tině fotoaparát do ruky.
HARTMUT:“ Jestli by sis mi to tady zdokumentovala.“
TINA:“ To mi svěříš takový důležitý úkol.“
HARTMUT: “ To ti půjde jako báseň.“ Tina s Hartmutem přešli k otevřenému oknu. Tímto oknem vlezl vrah.
TINA: “ Tudy se dostal náš vrah.“
HARTMUT:“ Tamhle naproti jsou zbytky kůry z borovice.“ Na střešní plošince byla kůra z boty od vraha, když se dostávala na půdu vily. Tina si všimla na okenním ránu stopy boty, kde byli malé zbytky kůry se smůlou z borovice.
TINA:“ Krásný otisk z boty.“ Hned ho odfotila.
HARTMUT: “ Rychle se učíš.“ Tin se podívala na Hartmuta blbým pohledem. Hartmut věděl, že Tinu tou poznámkou neurazil. Tina s Hartmutem se vrhli na věci v půdním prostoru. Tina si vzala na starost světle modrou pánskou košili. Bylo evidentně vidět, že tato košile tu leží velmi krátce. Prohlédla si ji, odfotila ji i udělala detailní fotografie. Na košili byli malé částečky ze smůly z borovice. Hartmut podal Tině velký pytel na důkazy, do kterého dala Tina košili. Hartmut se zabýval jednou skvrnou na dřevěné podlaze. Skvrna měla pravidelnou fazónu, byla tu delší dobu – měla světlou barvu.
TINA:“ Co by to tak mohlo být.“
HARTMUT: “ To se hned uvidíme.“ Vzal si do ruky rozprašovač s roztokem, roztok rozprášil na skvrnu. Potom si vzal do ruky malou UV baterku s modrým světlem. “ Náš malý testík nám ukázal, že jde o krev, pomalu se tu vsakovala do dřeva. Už tu bude delší dobu.“
TINA:“ Co by se tu mohlo stát……. Je tu docela horko.“
HARTMUT: “ To máš pravdu. Košile bude propocená.“
TINA:“ Náš vrah tu nějakou dobu musel být a na něco čekat……“
Hartmut, aby zjistil, jak stará je krev, vzal si sebou kousek vzorku. Vzorek si dal do skleněné skleničky s víčkem.
Po prohlídce půdy se Tina s Hartmutem se rozloučili. Tina se odebrala ke svému služebnímu vozu. Po cestě k autu ji zastavila jedna reportérka z televize RTL. Zeptala se jí, jestli by nedala malí rozhovor poledních televizních novin. Tina s tím souhlasila.
REPORTÉRKA:“ Pověděla zraněná dívka, co se stalo osudnou noc?“
TINA: „Ještě jsem s dívkou nemluvila. Vyčkáváme, až ošetřující lékař povolí s dívkou si promluvit.“
REPORTÉRKA: “ V těchto chvílích se na státním zastupitelství koná tiskovka,…….“ Jak Tina slyšela slovo tiskovka, bylo ji jasné, že ti spunktovala almara. Nesměla na sobě znát, že o ničem neví. “ kterou vedle státní zástupkyně Schrankmannová spolu se šéfkou dálniční policie Engelhardtovou. Hned na úvod tiskovky padla otázka, za rodinnou tragédií stojí otec. Ale nebyla ještě jednoznačně odpovězena.“
TINA:“ Je potvrzeno, že za rodinnou tragédií nestojí otec.“ Reportérka si ukončila svou reportáž a Tina odešla ke svému autu. K vile přijel šerif od manheimské policie ve služebním voze. Tina se hned u něj zastavila.
NEUMANN:“ Dobrý den, chystal jsem se na vaši služebnu předat vám výpověď toho svědka.“ Podali si ruce na přivítanou.
TINA:“ Dobrý den, na služebně byste mě asi těžko hledal. Mám okolo případu spousty lítání, když mám případ na starosti sama.“
NEUMANN:“ Jak to? Vždyť tu máte kolegy.“
TINA: “ Odjeli povinně na školení.“
NEUMANN: “ Jo to znám moc dobře. Jinak jsem se pobavil s místními lidmi. Před 30 lety tu žila jedna rodina a z čista jasna se odstěhovala. Dlouho byla vila opuštěná. Párkrát ve vile přespávali bezdomovci. Před půl rokem se sem nastěhovali Müllerovi a chtěli vilu renovovat.“
TINA:“ Klíč k případu se skrývá v milosti – před 30 lety.“
NEUMANN: “ Paní Müllerová pověděla sousedce, že mají příbuznou na severu Německa.“
TINA:“ Jméno neřekla? Nebo aspoň, kde pracuje?“
NEUMANN: “ Na jméno při rozhovoru nepřišla řeč. Příbuzná bydlí v malé vesničce a za prací dojíždí do velkého města. A pracuje ve výzkumné laboratoři a dost často pracuje v zahraničí.“
TINA:“ To bude hledání jehly v kupce sena. Ale aspoň se máme čeho chytit.“
NEUMANN: “ Ta dívenka vám toho řekne více.“ Předal Tině výpověď od svědka, rozloučili se a každý se rozjel svým směrem.
Frankfurt nad Mohanem…….Tom se Semirem pilně chodili na přednášky. Měli malou přestávku mezi semináři, když končila pauza Tom se Semirem zdržovali začátek další hodiny. Zastavili se mezi dveřmi v jedné místnosti, kde běžela televizní polední zprávy televize RTL. Hltavě sledovali danou reportáž, protože se v ní zrovna objevila Tina, která hovořila v den ohlášení rodinné tragédie a druhý den během poledního vysílání. Komisaři nic neslyšeli, protože byl stažený zvuk.
SEMIR:“ Jen, co vytáhneme paty z Kolína tak se něco stane.“
TOM:“ A muselo se stát něco velkýho.“
Přednášející si dělal čárky, kdo je hodině. Měl u všech čárku, ale u Toma a Semira mu chyběli. Přednášející by rád chtěl začít včas.
PŘEDNÁŠEJÍCÍ: “ Ví tu někdo, kde je Gerkhan a Kranich.“ V učebně bylo hrobové ticho, nikdo se nehlásil. Tak se je vydal hledat. Učitel je našel u televize.
PŘEDNÁŠEJÍCÍ:„Koukám, že televize je přednější než další hodina.“
TOM:“ Jenom jsme chtěli vědět, co se děje v našem městě, když jde o naši kolegyni.
PŘEDNÁŠEJÍCÍ:“ Po školení si můžete dělat, co chcete.“ Přednášející jim mírně rukou naznačil, že je čas odejít na přednášku. Když Tom potom volal Tině, byla Tina spolu se svým otcem na obědě