——————–
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Kateřino, dneska to bude jenom o vás a taky bude jenom na vás, co prozradíte ze svého života posluchačům Tandemu. Já se budu jenom ptát a těšit, kam nás vlastně zavedete. Mám takový pocit, že ta první zastávka bude v Litoměřicích, ale to už jsem prozradil víc, než jsem chtěl. Všem přeju dobrou zábavu a dáme si písničku.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Prozradil jsem Litoměřice, které se Kateřiny Velebové opravdu bytostně týkají.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
No, já jsem se narodila v Litoměřicích, ale jenom proto, že v Roudnici nad Labem malovali porodnici.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Jo, takhle, vážně, jinak byste narodila v Roudnici.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Jinak bych se narodila v Roudnici nad Labem.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
No, tak Litoměřice jako místo narození byly tedy náhodné, čili vy jste bydlela potom v Roudnici?
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Já jsem celý dětství prožila v Roudnici nad Labem s maminkou, s tatínkem, chodila jsem tam na základní školu, do hudební školy, na gymnastiku, rodiče mě docela teda, musím říct, zapsali, když jsem byla malá, do všech možných kroužků, protože.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Já myslím, že hodně sport, ne. Tatínek byl významnej sportovec nebo je.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
No, byl, můj tatínek byl výbornej desetibojař, mistr republiky, tenkrát působil v tehdejší Rudý hvězdě v Pardubicích. Myslím, že asi nejlíp mu šel sprint, takže jako mě a protože mám bratra, tak mě a mýho bratra vlastně nedá se říct, že nutil, já jsem třeba dělala sportovní gymnastiku, která mě nesmírně bavila, nás tenkrát trénoval pan Komrska se Zdenkou Komrskovou, který mají jakoby výbornou dceru, která je úspěšná ve sportovní gymnastice. No, a taky jsem hrála na klavír čtyři roky, což mě teda vůbec nebavilo, protože jsem doma neměla klavír a musela jsem chodit cvičit k tátovi do práce a měla jsem takovou paní profesorku, která pořád ťukala do toho klavíru tou tužkou, ten rytmus.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
To vás strašně znervózňovalo.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Strašně a já jsem to neměla vůbec ráda, ale vlastně dneska jsem vděčná za to jako, že jsem na ten klavír chodila a že jsem měla možnost se aspoň trošku něco naučit, protože pak se mi to samozřejmě hodilo dál, že jo, když jsem na šla konzervatoř, tam jsem to všechno zúročila, no.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Poslyšte, ale to divadlo tam třeba vůbec nezaznělo v těch vašich dětských tužbách. Kde se to tam poprvé objevilo.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Tak myslím si, že ty děti, že jo, tak nějak jako chcete bejt letuškou, doktorkou, herečkou, zpěvačkou, já jsem asi spíš chtěla bejt zpěvačkou, protože jsem.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Já se vás teď zeptám, jestli to u vás bylo stejný jako u těch zpěvaček, o kterejch já vím, nebo respektive holčiček, který chtěly být, že si na to hrály se švihadlem.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Je to tak? Protože to má šňůru, je to jasný.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Ano, ano, já jsem si vždycky vzala švihadlo, postavila jsem se v chodbě před velký zrcadlo, vzala jsem si maminky boty na podpatku o pět čísel větší, nějaký šaty, sukně, její korále, řetízky a pustila jsem si kazeťák a začala jsem zpívat.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Tak to souhlasí, přesně takhle si to představuju, ano. No, ale zpěvačkou jste se nakonec nestala.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Zpěvačkou jsem se nestala a vlastně vzniklo to tak, že já jsem chodila na tu sportovní gymnastiku a tam byla trenérka, která nemohla mít děti a strašně si mě oblíbila a my jsme vždycky jakoby jednou za rok měli takový jakoby, my jsme udělali takovej táborák a tam jsme hráli různý scénky a tak jsme se předváděli a já s tou mojí kámoškou jsme byli takový jakoby organizátorky toho všeho, takže vlastně ona byla ta, která mi řekla, ty musíš jít jako na nějakou školu hereckou a tak, takže ona byla ta, která mi sehnala všechny podklady, vlastně tenkrát, když mi bylo těch, já nevím, 13 let a teda jako předala to mejm rodičům, který se pak o to zajímali a tatínek se mnou jel na den otevřených dveří a tak nějak pak jsem udělala přijímačky.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
A už jste byla ztracena.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Až jsem byla ztracena.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Ke kariéře Kateřiny Velebové, hosta dnešního Tandemu, se samozřejmě dostaneme. Ale když mluvím o tom dostávání se někam, tak mám takový pocit, že jste se sem dneska do studia dostávala asi taky trošičku těžko, protože prostě doprava je taková, jak dovolí taky počasí a kvantum automobilů v Praze, čím jste jela sem?
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Já jsem jela autem.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Autem, no, to jste asi parkovala tady.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
No, zaparkovala jsem dobře, ale tam, kde jsem zaparkovala, tak před autem stojí docela velká hromada sněhu, takže si myslím, že možná přijdu k autu a auto bude pod hromadou sněhu, protože si myslím, že to padalo ze střechy. Ale trošku se jakoby zaparkovala tak jakoby třeba dva metry před tou hromadou, takže doufám, že to bude v pořádku.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Tak si držme palce, no, a co říkáte dopravě jako takové.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
No, tak myslím si, že já strašně ráda jezdím autem, odpočinu si vždycky jakoby, když řídím, ale ty řidiči kolem mě myslím si, že jsem docela dost jako sprostá, když jedu sama v autě.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Jsi sama sobě pro sebe jste si sprostá.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Ne, to já křičím na celý auto. No, mně to strašně vadí, když se jakoby rozsvítí ta zelená a teďka ti řidiči, než se jako rozjedou, než jako zařaděj tu jedničku a jedou a vždycky, no, to je pro mě jako něco neuvěřitelnýho.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Vy jste trošku netrpělivá, viďte.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Ano, to jsem, to jste mě odhadnul teda správně.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
No, tak já vím, o čem mluvím, protože já jsem taky někdy, ale za tím volantem to opravdu může.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Já rostu, já fakt rostu. To je šílený.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Přenášet teda těžký chvíle, no, to je pravda. Co říkáte třeba tomu, když jste tak netrpělivá, zavedení té, toho 50kilometrového limitu na mnoha místech.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
No, to je strašný, to je třeba na Nuselským mostě, že jo, teďka zavedli tu padesátku nebo někde jako na Jižní spojce. Jako ta 70 byla podle mě úplně jako ještě vlastně tak jako akorát, ale ta padesátka, budou větší zácpy, já to vůbec jako nechápu, proč to udělali. Kvůli hluku?
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
No, tak je to kvůli hluku, ale co vy si myslíte o tom, pomůže to, jako že by byl menší hluk?
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
To si nemyslím, to si rozhodně nemyslím, protože těch aut tam bude samozřejmě víc, jak se pojede pomalu, budou větší zácpy, takže jako podle mě to hluku vůbec, jako že by ten hluk byl menší, vždyť to je úplnej nesmysl.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Já mám takový pocit, že už k tomu jaksi i odborníci pomalu docházejí. Nechci samozřejmě se dávat na některou ze stran těch, toho sporu, ale co bych určitě tedy jaksi zdůraznil, že jsem viděl reportáž, kdy je ta 50kilometrový limit i v místě, kde 300 metrů na každou stranu není žádná zástavba, čili se to naprosto míjí jaksi vůbec účinkem. Čili 50kilometrový limit ne. Ale co říkáte třeba tomu, když mám teď příležitost si popovídat s mladou řidičkou, že při každém zastavení vám policie dává dýchnout. Souhlasíte?
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
No, moc ne, že jo, protože to se člověk ani nemůže napít teda jako večer před tím, než jako ráno pojede. Protože.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Protože je tam zbytkáč.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
No, určitě, určitě, takže já když jako půjdu večer na večírek s přátelema, tak jako ráno si sednu do auta, pojedu někam třeba do studia do Řeporyjí, že jo, přes celou Prahu, takže nepojedu samozřejmě autobusem, protože bych tam jako jela dvě hodiny, a zastaví mě, dají mi dýchnout, no, tak samozřejmě, že nadýchám, to bych se nemohla už celej život dotknout alkoholu.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
No, tak já mám takový pocit, že si člověk bude muset večer trošičku jaksi utrhovat od pusy.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
No, asi jo, no, já samozřejmě nesouhlasím s tím, aby se člověk napil večer někde, sednul do auta a jel, že jo, může někoho porazit, může se stát opravdu velký neštěstí a pak ten člověk s tím musí žít, to ne. Ale jako myslím si, při každým zastavení dávat dýchnout, je teda jako.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
No, tak to je slovo do pranice.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Hostem Tandemu je herečka Kateřina Velebová, vracíme se k její kariéře, kterou jsme přerušili ve stádiu, kdy jste se dostala na konzervatoř. Ano, taky jste zdůraznila, že tam jste kvitovala s povděkem, že jste neopustila klavír, že vám to bylo ku prospěchu, jestlipak jste klavír někdy využila ve svých rolích.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
No, a to je právě zajímavý ještě, že já jsem vlastně přišla na školu a tam jsme si měli vybrat mezi klavírem a kytarou.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Vy jste si vybrala kytaru.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Já jsem si vybrala kytaru. Já jsem si vybrala kytaru, protože jsem měla na ten klavír fakt jako špatný vzpomínky. Ale ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
No, takový to ono ťukání.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
A tam jsem měla skvělýho pana profesora, který když mě viděl, tak mi řekl, dobrý den, no, podívejte se, vy jste herečka, nebudeme se tady trápit, přijďte vždycky v pololetí a na konci, domluvíme si, co zahrajete, pár akordů na zkouškách a myslím, že to bude stačit.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
A dopadlo to takhle?
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Dopadlo to takhle, on byl skvělej, no, tak já jsem pár akordů uměla, takže jsem vlastně jakoby dělala tu kytaru, no.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Tak ale že byste teď mohla být lídrem dívčí skupiny kytarový, to nehrozí. No, nakonec to dopadlo dobře, samozřejmě hlavně tedy s konzervatoří, jaksi s hereckou, to znamená, že jste absolvovala a co následovalo poté, angažmá?
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
No, tak já už jsem vlastně v pátým ročníku udělala konkurz do hudebního divadla Karlín do muzikálu Anděl s ďáblem v těle, takže už v pátým ročníku jsem hostovala, to se hrálo, nevím, tři roky možná, no, a vlastně v pátý a šestým ročníku už každej ten vlastně ročník hraje v žižkovským Divadle Járy Cimrmana, kde za rok nazkoušíte asi tak tři hry, no, a tam se na vás mají jezdit koukat režiséři z oblastních divadel a tak. Takže samozřejmě jakoby těch telefonů jsme všichni absolvovali jako spoustu, nicméně pak jakoby skončí ta škola a vy vlastně jako nevíte, co s váma bude, protože mám pocit, že v Český republice je těch škol strašně moc s tím uměleckým zaměřením. Myslím si, že.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Já dokonce slyšel, že 150 herců vychází.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
No, tak vidíte, já jsem si myslela tak 80 a i to je strašně moc.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Je to strašně moc.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Takže jakoby pak ten skok do tý reality dost šílenej a hlavně po tý konzervatoři, kde jakoby nastoupíte ve 14 letech a máte pocit, že jste dobyli svět, že jo, vy jste v Praze a jako můžete všechno a teďka máte tu hereckou školu a to, takže to je pak jako teda opravdu, to je pád, to je opravdu velkej pád. A my jsme vlastně s Klárkou Issovou, která teda, musím říct, že už ji znají, ale ta teda taky neměla žádný angažmá, tak jsme se rozhodli, že uděláme soukromej projekt, že si na něj seženeme peníze, vybrali jsme si hru, sehnali jsme režiséra a všechno jsme to jakoby teda zvládli.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
A v divadle A Studio Rubín jste začali hrát Služky od Jeana Geneta a tam s váma hrál i Jirka Korn, jak jste ho přemluvili, čím jste ho ukecali.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
No, tohle to byl docela dobrej tah, to napadlo vlastně pana režiséra Richarda Bobka, kterej s náma, kterej ty Služky režíroval a my jsme to zkoušeli docela dlouho, protože to je těžká věc, to je opravdu jakoby absurdní drama a nám tenkrát pan režisér řekl, jestli jsme se jako nezbláznili, že po škole hned takhle chceme dělat takhle těžkou věc. A my jsme dva měsíce zkoušeli sami a pak jsme oslovili teda Jirku Korna a já jsem tenkrát nemohla a na tu schůzku s ním šla Klárka a Richard Bobek a myslím, že zabraly Klárčiny velký oči.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Tak ty jsou velice podmanivý, nedivím se. No, a co následovalo potom, tak k tomu se dostaneme v tom dnešním povídání s Kateřinou Velebovou hned za chvilku.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Tak já jsem trošičku mystifikoval naše posluchače, když jsem řekl, že si budeme povídat s Kateřinou Velebovou hned po písničce o její další kariéře, protože my to povídání na chviličku přerušíme, ale velice příjemným intermezzem, neboť naši posluchači jsou zvyklí, že zhruba v tuhle dobu dostávají svůj pravidelný příděl klasiků českého humoru. Dneska jim ho budete, Kateřino, servírovat vy, tak koho jste vybrala?
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Vybrala jsem Vladimíra Menšíka. No, tak to byl, mně se strašně líbil ve všech filmech, přirozenej chlapík, bodrej, takovej jakoby pravej Čech, bych řekla.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Řekněte, pro nás pro tu generaci, která jsme ho zažili, dokonce osobně, tak Vladimír Menšík představuje opravdu, já bych řekl přímo vrchol a jak je to s tou generací vaší, s tou mladší, je to pořád taková úžasná osobnost?
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Je, je, určitě, já miluju všechny starý komedie, že jo, či nejenom český nejenom s Vladimírem Menšíkem, třeba Světáky, Což takhle dát si špenát, všechny tyhle ty věci, jako na který se koukám a který každým rokem opakujou v televizi několikrát, tak vždycky se na ně podívám a vždycky se tomu zasměju, protože mám prostě pocit, že nechci nikoho jako urazit nebo hanit, ale jakoby těch dobrejch scénářů v dnešní době je opravdu strašně málo.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
I já mám takový pocit, že s tím vašim chápáním humoru je to úplně v pořádku, takže si Vladimíra Menšíka opravdu zasloužíte.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Kateřina VELEBOVÁ, herečka je hostem dnešního Tandemu a já navážu na to povídání, které jsme o vaší kariéře přerušili někde v Divadle A Studio Rubín, čili na Malostranském náměstí, Služby od Jeana Geneta už jsou dávno odehrány a vy jste přešla potom, jestli se nepletu, zkusím tipnout, Divadlo Radka Brzobohatého. Tak to byla další štace a tam hrajete do dneška.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Tam hraju do dneška, tam jsem vlastně dostala nabídku asi před třema rokama nebo už možná čtyřma, ono to strašně letí a jsem za to nesmírně vděčná, je to úžasný s panem Brzobohatým stát na jevišti, hraju po jeho boku asi ve čtyřech hrách, jednou je to dcera, jednou je to milenka. A je to právě to, o čem jsme mluvili před tím, že vlastně by ta generace, že jo, těch scénáristů, herců, že jo, těch hereckých bardů, je to pro mě úžasná obrovská škola, jako že vůbec tohle to můžu jako zažít a prožít a vidět jakoby takovýhle lidi při práci, že jo, ještě s paní Hankou Maciuchovou, která tam taky hraje v několika hrách, je to pro mě jako úžasný, úžasná příležitost.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Máte pravdu, hrát po boku svých kolegů a vrstevníků tak, jako jste to třeba předváděli ve Služkách, tak je jedna věc, tam se člověk tak nějak jaksi to divadlo osahává, ale pak najednou, když se postavíte vedle Radka, tak to je najednou, to je /nesrozumitelné/ a najednou vidíte, jak on to dělá, jak to dělali ti, kteří to opravdu uměli.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Tak on tam je na tom jevišti, že jo, on nemusí dělat vlastně vůbec nic. Prostě tam přijde a je tam. Jako čím méně gest, že jo, tím jako to je lepší, no, jo, no.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Divadlo Radka Brzobohatého není ovšem divadlo se stálým angažmá, tam jsou herci jaksi najímáni na jednotlivé role, nevadí vám, že nejste ve stálém angažmá.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Ne, mně to vůbec nevadí, mně to vůbec nevadí. Já jsem tam asi v šesti nebo v sedmi hrách, já jsem dost vytížená a vlastně nemusím tak, jak třeba mi říkají kolegové, který jsou v angažmá, mám spolužáka, kterej je v Plzni nebo v Pardubicích, že jo, to je takový to jakoby, že přijdete před tu nástěnku a teďka se koukáte, jako kde co hrajete, kdy se začne zkoušet nová hra, kde budete napsaní a já jsem až dole a je to takový, jste jakoby hodně jakoby svázanej, si myslím, no. Mně to takhle vyhovuje.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Vy si můžete v podstatě říct, tuhle tu roli beru, tuhle tu neberu. Ovšem k tomu je potřeba ještě taková drobná věc, člověk musí bejt dobrej.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
No, to určitě, to určitě.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Tak u vás se to povedlo, čili vy nemáte asi nouzi o nějaký příležitosti, kromě Divadla Radka Brzobohatého dostáváte příležitosti, no, v dabingu určitě, protože tam využívají váš krásný alt, takový velice zvláštní hlas, kterým nedisponuje každá mladá herečka. Čili dabing určitě.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Ten dělám, zaplaťpánbůh hodně.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
A co jiné příležitosti herecké, myslím na jevišti kromě Divadla Radka Brzobohatého.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Tak, já jsem hostovala ještě vlastně, když jsme hráli ty Služky, tak jsem hostovala v Divadle Pod Palmovkou, ve Výstřelech na Broadwayi, a pak jsme ještě dělali jeden projekt taky soukromej Rudou magii v Divadle v Celetný a jinak jakoby jsem vlastně stálým hostem Divadla Radka Brzobohatýho a jsem tam moc spokojená.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Posloucháte Tandem, posloucháte povídání Kateřiny Velebové, mladé herečky, která toho zase ještě tolik tak v životě moc zažít nemohla. I když co já vím, ale každopádně nechtěl bych to přivolávat, ale jestlipak si zavzpomínáte taky na nějakou chvilku, kdy vám nebylo úplně do zpěvu, může to být třeba vzpomínka herecká.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Přesně tak, o tom chci zrovna mluvit, protože jak jste řekl, jsem mladá, já nemám za sebou žádný jako šílený katastrofy.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Zaklepejte to, proboha.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
A samozřejmě jakoby těch krušnejch chvilek jsem prožila dost, ale o tom jakoby bych nechtěla tady jako mluvit úplně. Právě se zase vrátím k tý herecký práci, kdy stojíte na jevišti a úplně se vám zatmí před očima a vy nemáte, co máte říkat a teďka jako počítáte a teďka říkáte, co já budu dělat, já uteču nebo už tady nechci bejt a nemůžete si vzpomenout a máte pocit, že to trvá strašně dlouho.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
A kolegové to vůbec netuší, jak je vám hrozně.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
No, kolegové to třeba tuší, ale máme třeba v divadle takový jakoby kolegy, který se jako na vás dívaj a vědí, že jste úplně vyřízení.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Schválně vám to přejou, jo.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
No, tak přejou.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Jmenujte je, co to je za darebáky, co to je za lumpy.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
A teďka na vás koukají a říkají, tak co, jak se z toho jako vysekáš, no, no.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Tak někdy jsou to chvíle, kdy si člověk rád takhle vychutná kolegu, ale nesmí to trvat dlouho.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
To jsou šílený, no, to jsou šílený chvíle. My jsme takhle jednou hráli na Silvestra Boží dopuštění v Divadle Radka Brzobohatýho a měli jsme záskok, ten dělal Péťa Vágner a ten přišel na jevišti, začal mluvit, mluvit, mluvit a najednou jako měl okno a my jsme mu všichni strašně pomáhali, ale on nechtěl, takže jakoby se sbalil a utekl z toho jeviště dveřma a my jsme ho nechtěli pustit, takže jsme se tam začali na tom jevišti prát, pak jako teda opravdu utekl a my jsme zjistili, že za jevištěm má schovanej scénář a že tam jako běží, aby se podíval jako, pak se vrátil, odříkal to znovu. Tak to byla taková jako vtipná chvilka, ale tady to jsou teda jako opravdu krušný chvíle na tom jevišti, když nevíte jako, co máte říct, no. A pak to jakoby záhadným způsobem zase naskočí, no.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Samozřejmě to je ten lepší případ, ale jsou chvíle, kdy to nenaskočí a nejvíc se to stává v těch hereckejch snech. Už jste měla takovej nějakej sen.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Mám tak pravidelně jednou do měsíce hereckej sen, ale ne, že si nemůžu vzpomenout na text, ale že se nemůžu dostat na jeviště, že jsem v nějakým obrovským divadle, kde je spousta chodeb a já už vím, že tam mám bejt, že už tam na mě jakoby čekají ty kolegové a já se tam nemůžu dostat těma chodbama a jsem úplně vyřízená z toho a nedostanu se tam ani.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Nedostanete, a zpocená se probudíte. Naprosto znám, chápu, tohle to je, svěřte se nějakýmu psychologovi, nebo psychiatrovi, protože ten vám to určitě vysvětlí, tam v tom bude něco teda opravdu zašifrovaný, tak mně se stává, že stojím takhle v portále a mám na sobě kostým, o kterým vůbec nevím, do jaký hry patří a vůbec nevím, co tam mám říkat, vedle mě stojí pan Lukavský, to už se mně stalo asi třikrát, tenhle ten sen se mi zdál a já ho ptám, nevíte, co to hrajeme? A on říká, to jste se měl starat dřív. Takovej hodnej člověk a takhle se choval ke mně. Strašný, strašný. Tak to vám samozřejmě nepřeju.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Kateřinu Velebovou vy, kteří jste přišli do Divadla Radka Brzobohatého, jste měli příležitost vidět třeba v Barmankách, Chvilkové slabosti, Úžasné slečně Flintové a ve Lvovi v zimě, v Tančírně, ano, ale taky jste ji slyšeli a to už jsem taky naznačil, v dabingu. Dabing, mám takový pocit, když jsem o něm začal mluvit, se vám úplně očička rozsvítili, vás baví.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
No, nesmírně.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Že jo. Mám takový pocit, že teď vás asi baví ten poslední projekt, na kterém pracujete, a to je Džungle rtěnek. Já se přiznám bez mučení, ještě jsem ji neviděl, ani jeden díl, zkuste tak jako naznačit, o co tam jde.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
No, já si myslím, že by vás to ani nebavilo, protože to je seriál pro ženský.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
To je babskej seriál.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
To je babskej seriál, protože to je od autorky, která napsala Sex ve městě, nevím, jestli možná jste o tom slyšel, ale.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
No, taky se přiznám, že jsem se na to poprvé podíval, protože jsem si od toho sliboval úplně něco jinýho.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
No, právě a to právě je samozřejmě jakoby něco podobnýho, ale jestli jste o tom slyšel, tak jste se určitě na to nikdy nepodíval, protože to je opravdu babskej seriál a jestli jste se na něj podíval, tak jste řekl, ježišmarjá, to je hrozný, co se tam řeší. Takže vlastně to je od stejný autorky, která napsala Sex ve městě, tak je teda tahle ta Džungle rtěnek, akorát že tam nejsou teda čtyři baby, ale tři, který jakoby každá má nějaký svoje životní peripetie, jedna má děti, partnera, živitelka rodiny, druhá má starýho páprdu, zamiluje se do mladýho zajíčka, třetí vlastně, kterou dabuju já, tak to je svobodná holka, módní návrhářka, která se zamiluje do milionáře, bezdětná a jsou to takový jakoby holky 30 až 40 let, no, který řešej takový ty normální jako babský věci, že se sejdou, ty chlapy pomluví, koupí si botičky, šatičky a tak, no.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
Takže nic pro mě, ale ženský musí být u vytržení.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Nic pro chlapy. Přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
——————–
No, jo. No, tak jo, tak dobře. Možná, že se občas podívám, jenom abych zjistil, že to fakt není pro mě. Ale vám samozřejmě přeju, Kateřino, aby se vám dařila ta práce, nejenom na Džungli rtěnek, ale samozřejmě i na jiných dabinzích a v divadlech. Mějte se moc hezky, díky za dnešní návštěvu a ať se ten rok vydaří.
Kateřina VELEBOVÁ, herečka
——————–
Děkuju moc, na shledanou.