Ve firmě Danken……. Ředitel Frank Danken si k sobě povolal své poskoky – Alberta a Marka.
DANKEN: “ Jak to dopadlo s lékaříčkem?“
ALBERT: “ Dostal pěkných zásahů, jak jste si přál.“
MARK: “ Nasedl do svého auta a ujížděl pryč. Viděli jsme ho, jak odbočuje k dálniční policii.“
DANKEN: “ Jestli dostal pořádné rány tak fízlům nemohl nic říct. A ještě se musíme postarat o toho novináře.“
ALBERT: “ Taky ho máme zničit jako Hansena?“
DANKEN: “ Toho podám sám osobně.“
Na služebně……. Lidi z technického pomalu končili, už měli veškeré stopy zajištěny. Odtahová služba nakládala Hansenovo auto na odtahový vůz, aby se na něj mohl Hartmut podívat pěkně z blízka. Když vínová Octavia a BMW přijeli na parkoviště dálniční policie, když vycházel ze služebny Hartmut. Tina hned vnutila Hartmutovi Hansenův notebook. Pak komisařové zašli za šéfkou do její kanceláře.
ŠÉFKA: “ Jak jste postoupili?“
SEMIR: “ Víc jak k názvu léku, co způsobuje smrt, jsme se moc nedostali.“
ŠÉFKA: “ Přece si dělal Hansen nějaké podklady.“
TINA: “ Ty právě teď hledáme, kde jsou. Jinak si pečlivě schovával novinové ústřižky.“ Předala šéfové šanon, ve kterém si šéfka listovala.
TOM: “ Mluvili jsme s tím novinářem, který psal ty články. Byl dost hovorný.“
ŠÉFKA: “ To se divím. Novináři moc hovorní nejsou.“
SEMIR: “ Máme taky ještě typ na jednu farmaceutickou firmu Danken.“
ŠÉFKA: “ Tak se jí podívejte na zoubek.“
TINA: “ Ještě byste měla vědět, že se Hansen z firmy Danken už jednou sešel, aby stáhli lék z prodeje.“
ŠÉFKA: “ Je mi jasné, co po firmě chtěl Hansen. A měl dneska ráno s ním schůzku.“ Komisařové odešli z kanceláře a zamířili rovnou za Andreou.
SEMIR: “ Andreo, můžeš nám něco zjistit?“
ANDREA: “ A copak to je?“
TOM: “ Potřebujeme nějaké informace o firmě Danken.“
ANDREA: “ Dobře. A Hote s Bonrátem vám přivezly nahrávky z benzínek.“ Všichni tři odešli za Hotem a Bonrátem, kde právě přinesly záznamy z kamer od benzínových pump.
HOTE: “ Ještě to není všechno. Ještě pár jich máme v autě.“
SEMIR: “ Není toho nějak hodně?“
HOTE: “ My za to nemůžeme, to nám dali sami od sebe.“ Odešli pro další nahrávky.
SEMIR: “ Tak já dojdu pro nějaké to občerstvení.“ Odešel z místnosti.
TOM: “ Miláčku, ty můžeš…….“ Objal Tinu kolem pasu. „Navštívit tu tvou kamarádku.“
TINA: “ Myslíš Terku?“
TOM: “ Přesně tu. Udělejte si pěkný dámský večer. Třeba ti poví, jak to všechno dopadlo.“
TINA: “ Vyřídím, že pozdravuješ.“ Dali si velký polibek. „Krásný večer přeju.“ Dala Tomovi pusu na rty a odešla z místnosti.
V malé hospůdce……. Tina s Terkou si šli ven popovídat o starých časech. Usadili se v jedné malé hospůdce v centru města.
TINA: “ Terí, chtěla bych se tě na něco zeptat. Jestli nechceš o tom mluvit, pochopím to, už je to hodně let…….“
TERKA: “ Trochu jsem čekala, že se na to zeptáš. Museli jsme se s mamkou odstěhovat za tetou ze dne na den do Čech, abychom se před ním ukryly. Přítel byl zatčen, několik let strávil na odvykačce a pak byl přemístěn do basy. Před několika měsíci nám oznámili, že zemřel na následky zranění, které si uvodil při jedné rvačce vězňů.“
TINA: “ To jste si museli pořádně oddychnout.“
TERKA: “ To ano, obzvlášť mamka. Obrátíme list. A co děláš vlastně ty, máš někoho?
TINA: “ Pracuji u dálniční policie, a jestli ti stačí na vysvětlení toto.“ Ukázala Terce svůj svatební prstýnek.
TERKA: “ Tak ty jsi do toho praštila. A kdo pak je ten tvůj amant?“
TINA: “ Je to kolega z naší služebny. A co ty a tvůj Ondra?“
TERKA: “ Budeme spolu skoro dva roky. Samozřejmě, že už taky myslel na rodinu i na svatbu.“
TINA: “ Myslela jsem, že půjde s tebou.“
TERKA: “ Nechtěl poslouchat holčičí řeči a tak zůstal v hotelu. Pak pro mě přijde.“
Ještě tak dvě hodinky spolu pokecaly. Tina šla s Terkou a Ondrou k jejich hotelu, kde měla zaparkované vozidlo. Zde se rozloučili a jejich cesty se rozešli.
Ráno na služebně……. Tom se Semirem strávili celou noc na služebně. Semir a Tom spali ve své kanceláři. Tina s Andreou se potkali před služebnou, společně vešli na služebnu a viděli své drahé polovičky, jak si krásně spinkají ve své kanceláři. Tina s Andreou udělali kafe pro své miláčky. Každá si vzala jeden hrneček s kafem a odešli do Semirovi a Tomovi kanceláře. Hrnečky postavili každá před svého manžela a Tina ještě položila na stůl talíř s domácím štúdlem, který Tom má hrozně rád. Tina políbila Toma na tvář, jako to udělala i Andrea.
TINA: “ Dobré ráno, ty moje Šípková Růženko.“ Řekla tišším hlasem.
SEMIR: “ Nerušit, dneska mám hodinu klavíru.“ Andrea se podívala na Tinu, která byla zvyklá na tyto jejich průpovídky.
TOM: “ Tady něco krásné voní.“ Probudil se a koukl se, co to tak voní. „A kolik je vlastně hodin.“
TINA: “ Bude skoro devět.“ To už se probral i Semir.
SEMIR: “ Tino, ty si pekla?“ To už se Semir s Tomem cpali štrúdlem.
TINA: “ Pekla. K snídani přijde vhod.“
ANDREA: “ Jak dopadlo vaše večerní promítání?“
TOM: “ Bylo úspěšné.“ To už Andrea běžela zvednout telefon k sobě na stůl. Nic důležitého nebylo, byl to omyl. Tina se usadila v Tomově klíně.
SEMIR: “ A jak dopadlo tvoje rande s kamarádkou?“
TINA: “ Dobře. Probrali jsme všechno možné.“ To už byl Tinin štrúdl snězený.
TOM: “ A víš, to dopadlo s jejich otčímem?“
TINA: “ Před několika měsíci zemřel v base. Trochu se připletl do rvačky.“
SEMIR: “ Když měli takové kruté období, to se jim ulevilo.“
TINA: “ Terčině matce nejvíc.“
TOM: “ Hlavně, že už mají klid.“ To už se do kanceláře vrátila i Andrea.
ANDREA: “ O něco jsem přišla?“
SEMIR: „Vůbec ne. A kdo pak to byl?“
ANDREA: “ Jedna paní si spletla číslo.“
SEMIR: “ Miláčku, můžu se ti s něčím svěřit?“
ANDREA: “ A s čímpak?“ Tom odešel z kanceláře. Andrea se uvelebila u Semira na klíně. Tina si počkala, co vyleze ze Semira.
SEMIR: “ Asi mě roztrhneš, co teď řeknu. Nechci říct, že štrúdl od tvojí maminky není tak dobrý jako Tinin.“
ANDREA: “ Kdyby tě slyšel můj otec, ten by ti dal. Je to jejich rodinný recept.“
TINA: “ To vidím, že se po štrúdlu zaprášilo. Ale jsem ráda, že chutná. Přinesu ti recept.“
ANDREA: “ To budeš moc hodná.“ Tina odešla z kanceláře. „Já taky moc nemusím maminčin štrúdl.“ Dala Semirovi pusu a odešla pracovat. Semir se usmál jako měsíček na hnoji.
Na dálničním odpočívadle……. U benzínové pumy bylo velké odpočívadlo, které je teď zavřené, protože se tento prostor bude opravovat a stavět menší motorest s jídelnou pro kamiony a ostatní řidiče.
Komisařové s Hartmutem stáli u kaluže krve, kde byli i stopy po pneumatikách. O kousek dál byli další stopy pneumatik. To už k hloučku přišel, Hote.
HARTMUT: “ Je jednoznačné, že se ta celá událost stala zde.“
SEMIR: “ Pak nasedli do aut a prorazili tu závoru na konci.“
TOM: “ Je dost divné, že si toho tady hned nevšimli. Střelba se nedá jen tak přeslechnout.“
HOTE: “ Už několik týdnů je to uzavřené, bude se tu stavět nové parkoviště, motorest.“
HARTMUT: “ Plus pro nás, že tu to je.“
TINA: “ Už máš něco z té včerejší nehody?“
HARTMUT: “ Jo mám. Jsem ve fázi hledání majitele zbraně, se kterou zabili Hansena. Všechno dostanete pěkně pohromadě.“
SEMIR: “ Tak se půjdeme podívat na firmu Danken.“ Komisařové nasedli do BMW a odjeli do firmy Danken.
Ve firmě Danken……. BMW přijeli k firmě. Před firmou stál Volkswagen TIGUAN. Ještě bylo z Volkswagenu cítit spálených pneumatik. Komisařové se šli na něho podívat.
TINA: “ Tady někdo mohutně trhal asfalt.“
TOM: “ To mi někoho připomíná.“
SEMIR: “ Ha, ha. Velmi vtipné.“ Komisařové si pořádně prohlédli pneumatiky. Bylo vidět, kde mají normální tloušťku vzorku a kde je sjetá. „Tak uděláme pár foteček pro Hartmuta.“ Jen to dořekl, udělal pár fotek pneumatik. Pak společně odešli do firmy. Zastavili se u recepční.
RECEPČNÍ: “ Dobrý den, s čím vám mohu pomoci?“
TINA: “ Dobrý den. Chtěli bychom mluvit s Frankem Dankem. Jsme od dálniční policie.“ Všichni se prokázali služebními průkazy.
RECEPČNÍ: “ Momentík.“ Místní linkou zavolala Dankenovou sekretářku, která si je pak převezme. “ Půjdete tudy.“ Ukázala jim směr do spojovacích dveří. “ Projdete skleněných tunelem, kde si vás převezme sekretářka pana Dankena.“
TINA: “ Díky.“
RECEPČNÍ: “ Nemáte vůbec zač.“ Komisařové šli po dané cestě od recepční, kde se jich ujala sekretářka pana Dankena, která je rovnou zavedla za ředitelem.
SEMIR: “ Dobrý den, Gerkhan, dálniční policie, a to jsou mí kolegové.“ Komisařové se prokázali průkazy.
DANKEN: “ A co zaválo dálniční policii do farmaceutické firmy?“
TOM: “ Návštěva jednoho muže, který byl za vámi.“
DANKEN: “ A kdo to měl být?“
TOM: “ Herbert Hansen.“
DANKEN: “ Ach ano. Byl tady jednou, chtěl, abych z trhu strhnul náš přípravek na podporu paměti. A co se mu stalo?“
TINA: “ Hansen měl vážnou nehodu a zemřel.“
DANKEN: “ To mi je líto.“
SEMIR: “ Ale jak jste si jemu přání moc nevyhověl. Na ten lék zemřelo plno lidí. Na to je už dost pádný důvod lék strhnout z trhu.“
DANKEN: “ Soucítím s lidmi, kteří tu už mezi námi nejsou. Ale přece jeden primář nemocnice nezmůže na to, abych ze dne na den strhnul náš výrobek.“
TOM: “ Co vy víte, Hansen vás mohl nahlásit na příslušném institutu, abyste sesadil váš výrobek.“
DANKEN: “ Zatím se k nám takový požadavek nedostavil.“ Komisařové se rozhodli, že svou konverzaci ukončí, protože s Dankenem by bylo to ještě na dlouhou. Rozloučili se a odešli z firmy. Semir dal vědět své milované ženě, aby se podívala na jednu SPZ – MKX 850, komu vlastně patří.
Na KTU……. Hartmut pracoval u svého počítače.
HARTMUT: “ Co vás ke mně zaválo?“
SEMIR: “ Máme pro tebe na porovnání jedny pneumatiky.“
HARTMUT: “ Tak sem s nimi.“ Semir předal Hartmutovi svůj mobil, aby z něho mohl stáhnout fotky, které Semir pořídil.
TOM: “ A máš něco o té zbrani?“
HARTMUT: „Ano, už jsem konečně dostal k informacím. Jedná se o Berettu 92, ráže 9mm. Má za sebou minulost. Ve Švýcarsku s ní byla spáchána loupež jedné banky, při které zemřel muž u ochranky, v Itálii se s ní střílelo na jedné benzínové pumpě a na jednom parkovišti, a její větší akce byla v Berlíně, kde se s ní přepadl jeden transport, při které utekl jeden vězeň.“
TINA: “ A co další stopy?“
HARTMUT: “ Veškeré stopy krve patří mrtvému Hansenovi, v jeho jsou jenom jeho otisky.“ Během mluvení s komisaři počítačem proháněl pneumatiky od Semira a ty, které se našli na odpočívadle. Bylo to jednoznačná shoda.
SEMIR: “ A jsou naprosto identické.“
HARTMUT: “ Takže jste našli druhé auto.“
Ve firmě Danken……. Do Dankenovi kanceláře přišel jeho poskok Mark.
DANKEN: “ Máme dost velkej problém.“
MARK: “ A jakej?“
DANKEN: “ Dost se okolo toho motaj fízlové.“
MARK: “ Tak je ten novinář pro nás velké nebezpečí.“
DANKEN: “ S ním už museli fízlové mluvit.“
MARK: “ Zbavit se ho!“
DANKEN: “ Samozřejmě.“
MARK: “ Dobře.“