O dvě hodinky později……. Tina seděla v kuchyňce nad křížovkou, kde si dávala malý oraz od ověřování jmen, které Tina s Tomem proháněli počítačem. Jestli by se na někoho nehodil na popis. Po chvilce k ní přišel Tom, který si šel pro kafe, ale kafe v kávovaru došla.
TOM: “ To už je zase prázdný?“ A držel v ruce prázdnou nádobku.
TINA: “ Byli to dva skřítci – jeden byl široký a druhý byl dlouhý.“ Tomovi došlo, že to byl, Hote s Bonrátem. „A třetí skřítek bystrozraký ti tady něco nechal.“ Tina vzala jeden hrníček, který stál vedle jejího. Tomův hrnek položila do čela stolu. Tom se jenom usmál.
TOM: “ Děkuji ti skřítku.“ Dal Tině polibek a pak si sedl na židli.
TINA: “ Není zač.“
TOM: “ Prošel jsem polovinu jmen a nic, co by měli něco společného s Melisou.“
TINA: “ Je pravda, že to hledání jehly v kupce sena, ale zase Lichtemberg nemůže říct, že jsme nic nepodnikli.“ Přišla je navštívit Engelhardtová, v ruce měla kabelku a kabát a rozhodnutá, že půjde dom.
ŠÉFKA: “ Tak jsem mluvila se státní zástupkyní Schrankmannovou, všechny spisy vám pošle až zítra. Klidně běžte domů, dneska jste toho udělali dost.“
TOM: “ Stejnak bychom už dneska nic nevypátrali.“
ŠÉFKA: “ Tak vám přeji pěkný zbytek dne.“
TINA: “ I vám.“
ŠÉFKA: “ Nashle zítra.“
TOM, TINA: “ Nashle.“ Šéfka odešla ze služebny dom.
TOM: “ A teď alou za Martinem a Péťou, ať si jich během svátků trochu užijeme.“
TINA: “ To samé jsem ti také chtěla nabídnout.“
TOM: “ Jen nepovídej.“
TINA: “ Ale opravdu.“
TOM: „“ Ty moje kecko.“ Dal Tině 2 polibky a odešel do své kanceláře, trochu ji poklidit. Tina v kuchyňce ještě chvilku seděla a pak se odebrala umýt hrnky, Bonrátovi položila vyluštěnou křížovku na stůl a poklidila Andrein stůl.
U mamky a taťky……. Vínová Octavia zastavila před domem Tininých rodičů. A na zahradě domku dováděl Tinin otec se svými vnuky, tak trochu se vrátili do dětských let – na zahradě to vypadalo jako v nějaké galerii se sochami – na zahradě stáli 4 sněhuláci a iglú.
PÉŤA: “ Přijela mamka s taťkou.“
MARTIN: “ Tak jedeme za nimi.“ Dědeček si vzal malého Péťu na koníčka a s Martinem šli za Tinou a Tomem, kteří se k nim chystali. Rodičové se přivítali se svými dětmi a pak odešli na zahradu se podívat na jejich výtvory. Na zahradě byl ještě Tinin bratr Petr. Děti šli dodělat jednoho sněhuláka.
PETR: “ Dlouho jsme se neviděli.“
TOM: “ To je sice pravda, ale zase tě rádi vidíme.“ Tina se do debaty nezapojila, protože trochu pomohla Péťovi a Martinovi dostavět jednoho sněhuláka, který nabil takové velikosti, že byl jejich největší sněhulák.
OTEC: “ Tak se půjdeme ohřát.“ Otec, Tom a Petr odešli dovnitř.
MATKA: “ Kde pak jste nechali Tinu?“
TOM: “ Vrací se do dětských let.“
Druhý den……. Tina s Tomem přišli na služebnu a zavítali rovnou za Engelhardtovou, která seděla ve své kanceláři. Tom s Tinou jenom nakoukli.
TOM: “ Dobré ráno. Co tak brzy po ránu?“
ŠÉFKA: “ Dobré. Musela jsem se ještě stavit u Schrankmannové pro ty vaše spisy.“ Držela v ruce. Tina si pro ně došla.
TINA: “ Že moc děkujeme.“ Šéfka se jenom usmívala. Tina s Tomem odešli z kanceláře. Tina s Tomem si rozdělili spisy – každý měl dva.
O dvě a půl hodiny později……. Tina s Tomem společně seděli v Tomově a Semirově kanceláři, nechala Andrein počítač pro potřebu Hotovi nebo Bonrátovi. To se na půl Tina s Tomem prokousali spisy od Schrankmannové. Hledali svého viníka nehody Melisy Köhlerové-Lichtembergové. Tina ve svém spise narazila na jednoho muže – Stefan Stein. Taková malá nepodstatná figurka v případu, ze kterého se stala důležitá osoba. Nesprávně obvinil pachatele – André Präger, který údajně zavraždil na objednávku manželku mandanta, kterého zastupovala Melisa. Za mlčení dostal nějaké peníze, za které se pak po procesu vypařil pryč. Proč měl Stefan na Melisu spadeno, protože vyřkla to, že on zabil tu mladou ženu, se kterou se důvěrněji znal. Stefan chtěl, aby se svým mužem rozela, ale ona nechtěla, a tak ji Stefan zabil. A jak s tím souvisí ten druhý pachatel? I s ním měla nějaké problémy – půjčila jsi od velkého šéfa Andrého Prägera, a jak jsi mu je včas vracela a mladý Präger se právě hodil šéfovi, který mu udělal takový menší průser – zpronevěřil šéfovi peníze – miliony v ruletě.
Tině právě zaujal Stefan Stein, který se po procesu vypařil za hranice Německa. Tak si to šla ověřit na počítač k Andree. Ale u PC seděl, Hote, dopisoval zprávu pro Engelhardtovou.
HOTE: “ Tino, potřebuješ jít sem?“
TINA: “ Klidně si to v klidu dopiš.“
HOTE: “ To tvoje je důležitý. Ta zpráva pro šéfku pár minut počká.“
TINA: “ Díky, Hote.“ Hote, pustil Tinu sednout do křesla, jeho zprávu mu hodila na lištu. A najela do databáze viníků. Kam zadal jméno Stefan Stein, kde ji vyjelo, že měl něco s dočiněním případem Melisy Köhlerové a že je 3 roky po smrti. “ To by odpovídalo, co říkal Petr.“
HOTE: “ To je ten váš člověk?“
TINA: “ Možná. Ještě si tu jeho smrt ověříme.“
HOTE: “ Zemřel v Holandsku při potápění. Tobě se to nějak nezdá?“
TINA: “ Docela ne, byla to taková nenápadná figurka v případu. Třeba se něco během procesu stalo mezi Melisou a Steinem.“
HOTE: “ A teď se ji pomstil ze záhrobí.“ Tina se jenom usmívala, když volala holandským kolegům do městečka Katwijk.
TINA: “ ……. Kranichová, dálniční policie z Kolína nad Rýnem. Chtěla bych si něco ověřit. Jedná se o smrt Stefana Steina, který se utopil 23. 07. 2008 při potápění ve vašem městečku……. To bude velmi milé……. Díky……. Nashle.“ Zavěsila.
HOTE: “ Tak co?“
TINA: “ Stefan Stein byl skutečně v Holandsku, kde měl svou osudnou nehodu. Jeho zmizení oznámili turisté, a druhý den ho prohlásili za mrtvého.“
HOTE: “ Klidně svou smrt mohl inscenovat.“
TINA: “ Jeho tělo vůbec nenašli. Jeho zprávu o nálezu nám pošlou. Ještě se podíváme na zoubek Andrého Prägera, který sedí za vraždu jedné ženy.“ Tina zadala jméno André Präger, kde se jí objevili malé delikty Prägera.
HOTE: “ Ještě stále sedí.“
TINA: “ Mohl by nám něco říct. Nevypadá, že by někoho zavraždil. Tak se za ním půjdeme podívat.“ Tina vstala z křesla, došla k sobě do kanceláře pro bundu a pak se zase vrátila k Hotovi. “ Až přijde fax od holandských kolegů, tak mi to polož na stůl.“ Vzala si spis do ruky.
HOTE: “ Jasně.“ Hote, se usadil k PC a dopisoval svou zprávu. Tina zašla za Tomem do kuchyňky.
TINA: “ Uděláme si malý výlet do Ossendorfu.“
TOM: “ Do Ossendorfu?“
TINA: “ Cestou ti to vysvětlím.“
TOM: “ Miláčku, to bych byl moc rád.“ Tom si došel pro kabát a vyrazili do Ossendorfu.
Na služebně šéfka Anna Engelhardtová hledala své dva komisaře – Tinu a Toma. A tak se optala Hota, který seděl za Andreiným PC.
ŠÉFKA: “ Kde je Tina s Tomem?“
HOTE: “ Odjeli do Ossendorfu.“
ŠÉFKA: “ Do Ossendorfu?“
HOTE: “ Ano, kvůli jednomu případ od Melisy. Jeli se podívat za jedním vězněm.“
ŠÉFKA: “ Dobře, až se vrátí tak přijdou rovnou do mé kanceláře.“
HOTE: “ Velice rád jim to vyřídím.“ Engelhardtová odešla do své kanceláře.
Ve věznici Ossendorf……. Zde se Tina s Tomem spojili s ředitelem věznice, který jim tak trochu něco řekl o Andrém Prägerovi. Ředitel šel s nimi do výslechové místnosti, kam ho zavede vězeňská služba. Komisařové a ředitel šli pomalu k výslechové místnosti.
ŘEDITEL: “ Co se týče Andrého Prägera, je to úplně neškodný vězeň. Co tu sedí těch několik let, neudělal žádnou blbost.“
TOM: “ Pokud se takhle dobře chová, tak by mohl být předčasně propuštěn.“
ŘEDITEL: “ To ano, ale ještě se zodpovídá za ty zpronevěřené peníze. Už jsem dal i návrh, aby ho propustili, ale bylo to zamítnuto.“
TINA: “ To nikdy nechtěl objasnit případ? Jestli skutečně to byl on.“
ŘEDITEL: “ Ne. Nikdy o tom nemluvil, že by chtěl obnovit proces.“
TOM: “ Chodil někdo za Prägerem?“
ŘEDITEL: “ Ano, jeho kamarádi z té jeho bandy. A další 4 sedí tady s ním.“
Vězeňská dozorce došla pro Prägera do jeho cely.
DOZORCE: “ Prägere, máte tu návštěvu.“
PRÄGER: “ Já a návštěva? Návštěvu jsem tu neměl ani nepamatuji.“
DOZORCE: “ Jasně. Tak jdeme.“ Präger spolu s dozorcem odešli do výslechové místnosti, kde už čekala Tina s Tomem a ředitelem. Tina s Tomem postávali v místnosti, než přišel Präger. Do místnosti přišel dozorce spolu s Prägerem, Prägera odvedl k židli, kam si sedl. Dozorce hned odešel, ale počkal za dveřmi.
ŘEDITEL: “ Chci vám představit komisaře z dálniční policie – Tina Kranichová a Tom Kranich.“
PRÄGER: “ Proč se mnou chcete mluvit?“
TINA: “ Pamatujete si na Melisu Lichtembergovou?“ Posadila se naproti Prägerovi, kde měla přehozenou svou bundu. A položila spis s případem na stůl.
PRÄGER: “ To je ta právnička. Něco se jí stalo?“
TINA: “ Před 2 dny zemřela při dopravní nehodě.“
PRÄGER: “ To mi je líto. Byla velice fajn. Velmi milá dívka.“
TINA: “ A co Stefan Stein?“
PRÄGER: “ Takovej frajírek. To on všechno hodil na mě. S tou vraždou té ženy nemám nic společného, přiznávám ty ukradené peníze mému šéfovi. Ale toto jsem uvedl do protokolu.“
TINA: “ Takže Stein byl váš nepřítel?“
PRÄGER: “ Tak se to dá říct. Dám krk na to, že to udělal on.“
TOM: “ Docela si věříte.“
PRÄGER: “ To ano, ale…….“
TINA: “ Ale co?“
PRÄGER: “ Když jsem šel jednou za tou právničkou, než mě obvinili. Tak se ta právnička se Steinem pohádali v její kanceláři.“
TINA: “ Vybavujete si, o čem se bavili?“
PRÄGER: “ Právnička řekla svůj názor, že to všechno udělal Stein, že zabil tu ženu. Řvali na sebe jako kočka a myš. Stein to celé vyvracel, že to není pravda.“
TOM: “ Proč jste to nepoužil u soudu?“
PRÄGER: “ Stein chtěl, abych mlčel a dělal, že jsem nic neslyšel.“
TINA: “ Kdyby se ten případ zase otevřel, byl byste ochoten říct, co jste teď řekl.“
PRÄGER: “ Otevřít ho kvůli takové maličkosti. To si klidně odsedím těch pár let, když tady hniju tolik let.“
TOM: “ A nemáme se o to aspoň pokusit. Jiný by se mohl přetrhnout, aby vypadl z basy. Hledal by různé důkazy.“
TINA: “ Je to jen na vás. Stačí udělat ten správný krok. Třeba byste mohl dostat jenom podmínku a byl byste na svobodě.“
PRÄGER: “ Tak dobře, dávám plné svolení se to pokusit otevřít.“
TOM: “ Ještě jedna doplňující otázka. Stein vám dal peníze za mlčení?“
PRÄGER: “ Ano, dal mi dvě-tři zálohy. Dělalo to kolem 35 000 marek.“
TINA: „Už vás dál nebudeme zdržovat. Můžete jít.“ Ředitel houknul na dozorce, který stál za dveřmi. Dozorce se s Prägerem ještě zastavili mezi dveřmi…….
PRÄGER: “ Jestli se to podaří, budu vám nadosmrti moc vděčný.“ Tina se jenom usmála, a odešli do cely. Tina vstala ze židle a vzala si svou bundu a pak desky s případem.
ŘEDITEL: “ Velmi milí a hodný kluk. Ten by neublížil ani mouše“
TINA: “ I kdyby si Präger vzal do ruky zbraň a měl by někoho zabít, tak by se raději vzdal.“
TOM: “ Vidím úplně stejně.“ Vzal si svůj kabát z opěradla od židle a společně odešli k východu z věznice. Než Tina s Tomem odešli, od kolegy si převzali své služební zbraně, oblékli se a rozloučili se s ředitelem. Odešli z věznice ven. Šli k mercedesu.
TOM: “ Opravdu si myslíš, že Schrankmannová povolí otevřít ten případ.“
TINA: “ Chtělo to ještě další důkazy, jinak to Schrankmannová nedovolí.“
TOM: “ Ale bylo by to vhodné, když jsi mu to slíbila.“
TINA: “ To je samozřejmé.“ Nasedli do mercedesu a odjeli směrem na služebnu.
Na služebně……. Tina s Tomem se zastavili u Hota, který právě přebíral fax od holandských kolegů.
TINA: “ Už přišel fax od kolegů z Holandska?“
HOTE: “ Před malou chvilkou. Než to poslali, tak volali, že nám ještě posílají papíry k trvalému pobytu.“ Předal fax Tině. Fax si prohlížela.
TINA: “ Takže Stefan Stein žil do roku 2008 v Holandsku.“
TOM: “ Od 2008 musel do letošního žít v Kolíně anebo v jiném státě.“
HOTE: “ Engelhardtová chce, abyste k ní přišli, až se vrátí z výletu.“
TOM: “ Tak tedy jdeme.“ Odešli do šéfčiny kanceláře. Tom poslušně zaklepal na dveře a společně s Tinou vstoupil do kanceláře. Šéfka rychle ukončila telefonát.
TINA: “ Tak nás tady máte.“
ŠÉFKA: “ Nějak se mi zatajují vaše kroky v případu. Lichtemberg je nervózní, co jste už vypátrali. A jak bylo v Ossendorfu?“
TOM: “ Výborně. Chtěli jsme si něco prokonzultovat s Andrém Prägerem – obviněný z vraždy mladé ženy.“
ŠÉFKA: „A je to snad náš podezřelí?“
TINA: “ Podezřelí ne, ale náš svědek.“
ŠÉFKA: “ Svědek?“
TINA: “ Ano, slyšel hádku mezi Melisou a Steinem, když byl za ní v kanceláři. A Präger vše slyšel. Chtěl to použít u soudu, ale Stein mu zaplatil mlčenlivost.“
ŠÉFKA: “ Takže Präger si myslíte, že sedí v Ossendorfu nevině?“
TOM: “ Ano.“