Semir: Tak a teď?
Tom: Doleva, doprava?
Semir: Doleva, doprava – ty naviguješ tak se rozhodni!
Tom: Já to mam rozhodnout? Tak prosím, můžeme si to vyměnit!
Kolega: Támhle to je!
Semir: No prosim.
Tom: No prosim.
Semir: Jaký no prosim?
Tom: Tak jeď.
Semir: Ale ty bys to nenašel, co?


Služebná: Dobrý den. Koho mám ohlásit?
Semir: Šípkovou růženku a Krakonoše.

Semir: Sakra!
Tom: Zastav!
Semir: To stihneme!
Tom: Neblbni, zastav!
Semir: To nic není, projedu to! Věř mi!
Tom: Neblázni!
*BMW se zapíchne čumákem do země…*
Tom: To nic není … projedu to … veř mi
Semir: Víš co neříkej nic.

Tom: Menší auto si už nenašel?
Semir: Nekecej – do městskýho provozu je ideální.
Tom: A co když vyjede z města?
Tom: Co to tady tak hrozně smrdí?
Semir: Taky nevoníš po fialkách!

Semir: Člověk musí vědět kdy přestat! No co je ? Říkals abych zabrzdil, tak sem brzdil…
Tom: Už nikdy, už nikdy v životě stebou nesednu do auta!
Semir: Jo! A co ty dva hlíhdový vozy před rokem? Zrušils je za jedinej den!
Tom: To bylo úplně něco jinýho!
Semir: A co na tom bylo jinýho?
Tom: Tenkrát sem se zachoval jak to vyžadovala situace!
Semir: Já teď taky nic jinýho neudělal! Vlak jede, vidim že to nestihnem tak dupnu na brzdu! To je všechno!