Důkaz (též důkazní prostředek) je v případě trestního, soudního či správního řízení věc nebo postup, které mohou přispět k objasnění projednávané věci v rámci dokazování, například výpověď, listina, doličný předmět, ohledání či rekonstrukce atd.
Důkaz v českém trestním řádu
Český trestní řád 141/1961 Sb. vymezuje pojem důkazu v obecných ustanoveních o dokazování, v § 89. Za důkaz může podle tohoto zákona v trestním řízení sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména
- výpovědi obviněného a svědků; důkaz výpověďmi svědků, znalců a obviněného se provádí zpravidla tak, že se tyto osoby vyslýchají (§ 2 odst. 11 trestního řádu)
- znalecké posudky
- věci a listiny důležité pro trestní řízení
- ohledání
- dále jsou v zákoně jako formy důkazů výslovně popsány či zmíněny například konfrontace, rekognice, vyšetřovací pokus, rekonstrukce, prověrka na místě, záznam telekomunikačního provozu, důkaz o výslechu přečtením protokolu atd.
Věcnými důkazy jsou předměty, kterými nebo na kterých byl trestný čin spáchán, jiné předměty, které prokazují nebo vyvracejí dokazovanou skutečnost a mohou být prostředkem k odhalení a zjištění trestného činu a jeho pachatele, jakož i stopy trestného činu. Listinnými důkazy jsou listiny, které svým obsahem prokazují nebo vyvracejí dokazovanou skutečnost vztahující se k trestnému činu nebo k obviněnému.
Předmětem dokazování v trestním řízení je
- zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin
- zda skutek spáchal obviněný
- případně z jakých pohnutek byl čin spáchán
- okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání
- podstatné okolnosti mající vliv na posouzení nebezpečnosti činu
- podstatné okolnosti k posouzení osobních poměrů pachatele
- podstatné okolnosti umožňující stanovení následku a výše škody způsobené trestným činem
Důkaz pro trestní řízení může vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout každá ze stran řízení. Pokud důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není to důvodem k jeho odmítnutí. Důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení nesmí být použit v řízení s výjimkou případu, kdy se použije jako důkaz proti osobě, která takového donucení nebo hrozby donucení použila (§ 89 trestního řádu 141/1961 Sb.). Při rozhodování v hlavním líčení, jakož i ve veřejném i neveřejném zasedání smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které byly při tomto jednání provedeny (§ 2 odst. 12 trestního řádu 141/1961 Sb.). Obviněný má právo se ke všem důkazům vyjadřovat (§ 33 odst. 1 trestního řádu 141/1961 Sb.).
Náklady důkazů jsou součástí nákladů řízení. Předseda senátu může jako podmínku provedení důkazu uložit té straně, na jejíž návrh nebo v jejímž zájmu je důkaz prováděn (není-li osvobozena od soudních poplatků), před provedením důkazu složit zálohu odpovídající předpokládaným nákladům důkazu. Náklady důkazů, které nejsou kryty zálohou, hradí stát. (§ 140-141 OSŘ)
Orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 6 trestního řádu 141/1961 Sb.).
Teorie důkazů
Teorií důkazů se zabývá právní obor nazývaný důkazní právo.
V trestním řízení se důkazy dělí na usvědčující a ospravedlňující.
Původní důkaz pochází přímo z pramene (např. výpověď očitého svědka), odvozený důkaz ze zprostředkovaného pramene (například reprodukce tvrzení očitého svědka jiným svědkem).
Přímý důkaz přímo potvrzuje nebo vyvrací dokazovanou skutečnost. Nepřímý důkaz dokazuje jinou skutečnost, která však objasňuje dokazovanou skutečnost, a důkazní význam má jen ve spojení s jinými důkazy.