The South or Garden façade and corps de logis of Sanssouci
V průběhu 19. století se zámek stal sídlem Frederick William IV. Byl zaměstnán architekta Ludwiga Persius obnovit a rozšířit palác, zatímco Ferdinand von Arnim byl obviněn z důvodu zlepšení, a tak pohled z paláce. Město v Postupimi, s jeho paláci, byl oblíbeným místem pobytu pro německé císařské rodiny až do pádu dynastie Hohenzollern v roce 1918.
Fridrich Veliký (1712-86). Po druhé světové válce, palác se stal turistickou atrakcí ve východním Německu. To bylo plně zachována s náležitým ohledem na jeho historický význam, a byla otevřena pro veřejnost. Po německém sjednocení v roce 1990, konečné přání Frederick stalo: jeho tělo bylo nakonec se vrátil ke své milované paláce a pohřbil v novém hrobě s výhledem do zahrady se mu podařilo vytvořit. Sanssouci a jeho rozsáhlé zahrady se stal světového dědictví UNESCO v roce 1990 pod ochranou UNESCO, [2] v roce 1995, byla Nadace pro pruské paláců a zahrad v Berlíně-Braniborsku stanovených k péči o Sanssouci a další bývalé císařské paláce a jeho okolí Berlin. Tyto paláce jsou nyní navštívilo více než dva miliony lidí ročně z celého světa.
Frederick the Great (1712-86).
Frederick velký je náčrtek pro plán Sanssouci byl prototyp pro palác (sever je nahoře). Jediný enfilade deset hlavních místností tvoří-jih čelí sbor de logis. Na sever, dvě segmentová kolonády tvoří cour d’honneur. Dva lemovat křídla služby (skrytý od pohledu, stíněné stromy a na které se vztahuje popínavé rostliny) zajišťuje nezbytné, ale všední domácí offices.The místa a uspořádání Sanssouci nad vinice odrážela pre-romantický ideál harmonie mezi člověkem a přírodou, v krajina nařídil lidský rozměr. Vinařství, nicméně, byl vzít druhé místo na konstrukci paláce zahrad a parků. Hory, na níž Frederick vytvořil jeho terasy vinice měla stát ústředním bodem jeho panství, korunován nový, ale malé, palác-„mein Weinberghäuschen“ ( „můj malý viniční dům“), jak to nazval Frederick [3]. Díky své rozsáhlé výhledy do krajiny uprostřed přírody, Frederick chtěl bydlet tam sans souci ( „bez péče“) a následovat jeho osobní a umělecké zájmy. Z tohoto důvodu byl palác určený pro použití Fredericka a jeho soukromé hosté pouze během letních měsíců, od konce dubna do začátku října.
Dvacet let po jeho vytvoření Sanssouci, Frederick postavil nový palác (Neues Palais) v západní části parku. Tak daleko větší palác byl v přímém kontrastu s uvolněnou étos za Sanssouci, a zobrazí Frederick moc a sílu na světě, v barokním stylu. Design Nového paláce měl demonstrovat, že Prusko schopnosti byly neoddiskutovatelným navzdory jeho blízkosti porážku v sedmileté války ‚. [4] Frederick dělal žádné tajemství z jeho záměru, a to i s odkazem na novou výstavbu jako jeho „fanfaronnade“ ( “ chlubit „)
Tento pojem Grand Palace jež mají zapůsobit vedla k porovnání paláce v Postupimi do Versailles, [6] s Sanssouci je vržen do role jednoho z Trianons. Tato analogie, ale snadno pochopitelná, ignoruje původní zásluhy koncept, který stojí Sanssouci, palác, pro které byly vytvořeny celého parku a nastavení. Na rozdíl od Trianons, Sanssouci nebyl nápad, aby se vyhnuli větší paláce, z toho prostého důvodu, že čím větší palác, neexistovala v době početí Sanssouci je. Je však pravda, že Sanssouci byla určena k soukromé útočiště spíše než zobrazení síly a síly a architektonické hodnoty. Na rozdíl od Trianons, Sanssouci byl navržen tak, aby se celý sobě samé.
One of the two segmented colonnades enclosing the cour d’honneur on the northern side of the palace.
V parku, na východ od paláce, je Sanssouci Obrazárny, postavený 1755 – 1764 pod dohledem architekta Johann Gottfried Büring. Stojí na místě bývalého skleníku, kde Frederick zvedl tropického ovoce. Obrazárna je nejstarší existující muzeum postavené pro vládce v Německu. Podobně jako palác sám, to je dlouhá, nízká budova, kterému dominuje centrální klenutou luk ze tří zátok.
The south façade of the Sanssouci Picture Gallery.
Jižní orientace zahradní fasády. Fridrich Veliký ignoroval jeho architekta, poradenství v místě piano nobile na nízké přízemí. Jako výsledek, palác nepodařilo maximálně využít jeho umístění. Jeho okna postrádají názorů, a je patrné z jeho spodní terasy se zdá být více než oranžérie palace.Following smrti Fredericka nové éry, viditelné znamení, která byla změna v architektonické styly. Neo-klasicismus, populární i jinde v Evropě, ale ignoroval Frederick, teď si našla cestu do Postupimi a Berlína za vlády nového krále Frederick William II. Nařídil výstavbu nového paláce v novém více módní styl, a zůstal na Sanssouci jen příležitostně.
Recepce a pokoje byly renovovány a zcela změnil ihned po smrti Fredericka. Frederick William von Erdmannsdorff obdržela komise pro renovaci. Zatímco Frederick byl výstavbu nového paláce v barokním slohu v letech 1763 a 1769, Erdmannsdorff, zastánce nových neo-klasicistním stylu, vytvořil Schloss Wörlitz Wörlitz v parku, první neo-klasicistní palác v Německu. V důsledku jeho vlivu, Sanssouci se stal prvním z paláců v Postupimi a Berlíně, které mají být předělán s neo-klasický interiér. V roce 1797 byl Frederick William II následoval Frederick William III, navštívil Sanssouci ještě méně často, než jeho otec, raději strávit letní měsíce v Paretz paláci nebo na Pfaueninsel v Berlíně.
Architektura Sanssouci
Architektonický detail z centrálního přídi zahradní fasády: Atlas a Caryatids.It nebyla náhoda, že Fridrich vybrané rokokové architektury u Sanssouci. Světlo, skoro náladový styl, pak v módě přesně hodí the light-hearted použití, pro něž to vyžaduje ústup. Rokokové umění se objevily ve Francii na počátku 18. století jako pokračování barokního stylu, ale v kontrastu s těžšími tématy a tmavší barvy baroko, rokoko bylo charakterizováno bohatstvím, slušností, hravost a lehkost. Rokokové motivy se zaměřily na bezproblémový aristokratický život a na světle-veselý romantiku, spíše než o hrdinských bitev a náboženských postav. Oni také točí kolem přírodních a vnější nastavení, což zase vyhovuje Frederick ideální přírody a designu je v naprosté harmonii. Palác byl dokončen stejně jako Frederick se předpokládá ve svém předběžném skic (viz obrázek výše)
Palác má jediné-patro hlavní blok s dvěma doprovodnými boční křídla. Budova zabírá téměř celou horní terasy. Potenciál monotónnost průčelí je prolomen centrální luk, jeho dome vystupujících nad valbovou střechou, s názvem paláce na ní v pozlacených bronzových písmen. Sekundární straně křídla na zahradní vpředu jsou promítány dvěma symetrickými řadami stromů každém zastavení ve volném-stojící laťových altány, bohatě zdobené zlacenými ornamenty.
Zahrada před palácem zdobí vyřezávané postavy Atlas a Caryatids, seskupených ve dvojicích mezi okny ukáže, že tyto podpory balustrádou výše. Popraven v pískovci, tato čísla obou pohlaví představují Bacchants, společníci boha vína Bakcha, a pochází z dílny sochaře Friedrich křesťanské plucha. Stejné dílně vytvořil vázy na zábradlí a skupiny andělíčky nad okny v kopuli.
Lemovat sbor de logis jsou dvě vedlejší křídla, poskytující velké ubytovací služby a domácí kanceláře nutné, aby sloužil 18. století-monarcha, i když je na ústupu od světa. V době Frederick, byly tyto jediné-patro křídla pokrytá listy, aby přezkoumaly své světské účely. Východního křídla ubytoval sekretářky ‚, zahradníci‘ služebníky a pokoje ‚, zatímco západní křídlo paláce konat kuchyně, stáje a remise (trenér dům).
Frederich pravidelně zabíral palác každé léto po celý život, ale po jeho smrti v roce 1786 zůstala většinou neobydlených a zanedbané až do poloviny 19. století-. V roce 1840, 100 let po přistoupení, Frederick na trůn, jeho velký synovec Frederick William IV a jeho manželky přestěhoval do pokoje pro hosty. Královský pár zachována stávající nábytek a nahrazuje chybějící kusy nábytku od času Fredericka. Prostor, ve kterém Frederick umřel měl být obnoven do původního stavu, ale tento plán nebyl nikdy vykonán z důvodu nedostatku autentických dokumentů a plánů. Nicméně, křeslo, ve kterém Frederick umřel byl se vrátil k paláci v roce 1843.
Frederick William IV, projektant zaujatý jak architekturou tak zahradní architekturou, proměnil palác ustoupit od svého strýce do velké samotářské plně funkční a módní dům. Malý servis křídla byla rozšířena v letech 1840 a 1842. Bylo to nezbytné, protože zatímco Frederick philosophised a hrál hudbu Sanssouci, rád se žít skromně bez nádhera. Jak on stárl, jeho skromnost se vyvinul do lakota. On by nedovolil opravy vnější fasády a dovolil jim v pokoji jen s velkou nechutí. To byl přičítán jeho přání, že Sanssouci by měla trvat pouze jeho života .
Východní křídlo. Tyto dvě služby křídla, téměř neviditelný z očí do zeleň v době Fridricha Velikého, byl přestavěn v 19. století Frederick William IV, který se proměnil zámek v konvenčnější královské rezidence pro rodinu a doplnění soud use.The zahrnuto mezanin, který slouží pro obě křídla. Kuchyň byla přesunuta do východního křídla. Frederick velký je malý vinný sklep byl zvětšen poskytovat dostatek skladovacích prostor pro rozšířené domácnosti, zatímco nový patře ložnice poskytované zaměstnanci.
Západního křídla, stal se známý jako „The Ladies ‚křídlo“, poskytující ubytování pro ženy-v-čekající a hosty. To bylo společné uspořádání v střední-19th-století domácností, které často měly odpovídající „Wing bakalářský“ pro svobodné muže hostů a členů domácnosti. Pokoje byly zdobeny složitými boiseries, obložení a tapiserie. Toto nové ubytování pro ženy byl zásadní: v zábavné Sanssouci byl minimální době vlády Fridricha Velikého, a je známo, že ženy se nikdy bavit tam, tak tam žádné zařízení pro ně . Frederick oženil Alžběta Kristýna Brunšvicko -Bevern v roce 1733, ale oddělil se od jeho manželky po jeho nástupu na trůn v roce 1740. Queen bydlel sám v Schönhausen paláci v Berlíně po oddělení, a Frederick přednost Sanssouci být „sans femmes“ (bez žen)
The south facing garden façade. Frederick the Great ignored his architect’s advice to place the piano nobile upon a low ground floor. As a result, the palace failed to take maximum advantage of its location. Its windows are devoid of views, and seen from its lower terraces it appears to be more of an orangery than a palace.
„Flétna koncert Sanssouci“ tím, Menzel, 1852, líčí Frederick velký hrát na flétnu v jeho hudbě místnosti v Sanssouci.In tradici barokní, hlavní místnosti (včetně ložnice) jsou všichni na piano nobile, které bylo v Sanssouci V přízemí výběrem Fredericka. Zatímco vedlejší křídla mají horních patrech, sbor de logis obsazené král zabírá celou výšku konstrukce. Komfortu byl také prioritou v uspořádání místností. Palác vyjadřuje současné francouzské architektonické teorie v jeho apartmá dvojí ideály dvorské komfort, zahrnující dvě řady pokojů, jeden za druhým. Hlavní pokoje tvář zahrady, hledá směrem na jih, zatímco služebníka čtvrtletí v řadě za sebou, jsou na severní straně budovy. Byt double tedy skládá z hlavní místnosti a zaměstnance komory. Dveře připojit apartmány s sebou. Jsou uspořádány jako „enfilade“, takže celý vnitřní délka paláce lze posoudit na první pohled.
Frederick načrtl své požadavky na dekoraci a uspořádání, a tyto náčrtky byly vykládány umělci jako Johann August Nahl se Hoppenhaupt bratři, Spindler bratři a Johann Melchior Kambly, kteří si nejenom díla vytvořená díla, ale zdobené pokoje v rokoko styl. Zatímco Frederick pramálo záleželo etikety a módy, on také chtěl být obklopen krásnou předmětů a uměleckých děl. On zařídil své soukromé byty podle jeho osobního vkusu a potřeb, často ignoruje současné trendy a módy. Tyto „self-kompozice“ v rokokovém umění vedl k termínu „Frederician rokoko“ [11].
Hlavní vstupní prostor, skládající se ze dvou sálů, „Vstupní hala“ a „Mramorovém sále“, je ve středu, čímž společné prostory pro hosty a montáž soud, zatímco hlavní místnosti lemovat Mramorový sál se postupně více intimní a soukromé, v tradici barokní koncepce státní pokojů. Tak, Mramorový sál byl hlavní přijímací místnosti pod centrální kupolí. Pět pokojů sousedila mramorovém sále na západě, zatímco královské apartmá leží na východ – publikum místnosti, hudební místnost, pracovna, ložnice, knihovna, galerie a dlouho na severní straně.
Palác je obecně zadané přes vstupní halu, kde bylo zadržováno formu klasického vnější kolonádou pokračoval do interiéru. Stěny obdélníkové místnosti byly rozděleny podle deset párů korintskými sloupy z bílého mramoru s pozlacenými štukové hlavice. Tři overdoor reliéfy s tématy z mýtu Bacchus odráží vinice téma vytvořené mimo. Georg Franz Ebenhech byl zodpovědný za zlacené štukové práce. Přísné klasické elegance byl zmírněn malovaným stropem, které jsou prováděny švédského malíře Johanna Harper, zobrazující bohyně Flora s ní akolytek, házeli květiny dolů z nebe.
The East Wing. The two service wings, virtually hidden from sight by foliage in the time of Frederick the Great, were remodelled in the 19th century by Frederick William IV, who transformed the palace into a more conventional royal residence for family and court use.
Sousední místnosti sloužily jako oba publikum pokoj a jídelna. Je zdoben obrazy francouzských umělců 18. století-, včetně Jean-Baptiste Pater, Jean François de Troy, Pierre Jacques Cazes, Louis Silvestre, a Antoine Watteau. Avšak zde, stejně jako ve většině místností, vyřezávané putti, květiny a knihy o overdoor reliéfy byly práce plucha a malby zdůrazňují duchu rokokové paláce. Tato bujná forma výzdoby rokoka, Rocaille byl použit v množství na stěnách a stropu v hudebním pokoji. Hodně z práce byl sochař a malíř Johann Michael Hoppenhaupt (starší). 1746 fortepiano Gottfried Silbermann, který kdysi patřil Frederick velký zůstává jako nostalgická připomínka místnosti původní účel.
King pracovna a ložnice, přestavěn po smrti Fredericka by Frederick William von Erdmannsdorff v roce 1786, nyní je v přímém rozporu s rokokovou pokojů. Tady, čisté a prosté rysy klasicismu pravidla. Nicméně, Frederick na stůl a křeslo, v němž zemřel v roce byly vráceny do místnosti, v polovině 19. století. Portréty a jednou chybějící kusy nábytku od času Fredericka také od té doby nahrazen.
Kruhové knihovna odchýlil od prostorové struktury francouzského palácové architektury. V místnosti je téměř neviditelný, přístupné přes úzký průchod z ložnice a zdůraznil jeho soukromý charakter. Cedrové dřevo bylo použito k panelu na zdi a alcoved knihovny. Harmonické odstíny hnědé umocněnou bohaté zlato-barevné Rocaille ozdoby byly určeny k vytvoření mírové nálady.
Knihovny obsahuje přibližně 2100 svazků řeckých a římských spisů a historiographies a také sbírku francouzské literatury 17. a 18. století s důrazem na těžké práce Voltaire. Knihy byly vázány v hnědé nebo červené kozí kůže a bohatě zlacené.
Severní orientace galerie přehlédl nádvoří. Zde opět, Frederick odchýlil od francouzských room design, který by měl servisní prostory umístěné v této lokalitě. Zapuštěné do vnitřní zdi této dlouhé místnosti výklenky obsahovaly mramorové sochy řecko-římská božstva. Pět oken se střídají s molem brýle na vnější stěně odráží obrazy Nicolas Lancret, Jean-Baptiste Pater a Antoine Watteau visel mezi výklenky opak.
Na západ byly pokoje pro hosty, v němž byly podány tyto přátelé krále za natolik intimní, kteří budou pozváni na tuto většinu z jeho soukromých paláců. Dva z návštěvníků Frederick byly dostatečně odlišena a časté, že pokoje jsou obsazené byly pojmenovány po nich. Rothenburg pokoj je pojmenován po Count Rothenburg, kteří obývali jeho kruhovou místnost až do své smrti v roce 1751. Tato místnost zůstatky palác architektonicky s knihovnou. The Voltaire Pokoj byl často obsazené filozof během jeho pobytu v Postupimi mezi roky 1750 a 1753. [12] Voltaire Pokoj byl pozoruhodný pro jeho výzdobu, který mu dodává alternativní název „Flower Room“. Na žluté lakované stěny panelu se překrývají, barevné, bohatě zdobený řezby ze dřeva. Opice, papoušci, jeřáby, čápi, ovoce, květiny, věnce dal pokoj veselý a přirozený charakter. Jan Kristián Hoppenhaupt (mladší), určené místnosti mezi 1752 a 1753 od skic z Frederick.
terasovitých zahrad
Terasy zahrady, shlíží z paláce, k park.The panoramatický výhled do zahrady Sanssouci je výsledkem Fridricha Velikého rozhodnutí vytvořit terasovité vinice na jižním svahu kopce Bornstedt. Oblast byla v minulosti zalesněné, ale stromy byly pokáceny v době vlády „voják-král“ Frederick William I, aby město v Postupimi expandovat.
Dne 10. srpna 1744, Frederick nařídil holé stráně, které mají být transformována na terasovitých vinic. Tři široké terasy byly vytvořeny, s vypouklým centra maximalizovat slunci (viz plán). Na příčky nosných stěn je zdivo propíchnutí 168 prosklené niky. Laťových vín z Portugalska, Itálie, Francie, a také z nedaleké Neuruppin, byly vysazeny před zdivo, fíky a zároveň rostl v nikách. Jednotlivé části terasy byly dále rozděleny podle proužky trávníku, na kterém byly vysázeny tisy. Nízká box hedging obklopen laťových ovoce, což kruhové okrasné parteru. Ve středu tohoto „kola“, 120 kroků (nyní 132) vedly dolů další dělení terasy do šesti.
Laťových altán na Sanssouci.Below kopec, barokní okrasné zahrady, která vychází z parteru ve Versailles, byl postaven v roce 1745. Velká fontána byla postavena v centru této zahrady v roce 1748. Frederick nikdy neviděl hrát, protože kašna inženýrů činných ve výstavbě měl málo pochopení zahrnutých hydrauliky. Z roku 1750, byly mramorové sochy umístěny v okolí povodí fontány. To opět byla funkce zkopírovány z Versailles: údaje z Venuše, Merkur, Apollo, Diana, Juno, Jupiter, Mars a Minerva, jakož i alegorické obrazy čtyř živlů oheň, voda, vzduch a země. Venuše a Merkur, díla sochaře Jean Baptiste Pigalle, a dvě skupiny lovců byly alegoriemi prvků (vítr a voda), který předkládá Lambert Sigisbert Adam, předložil majitel Versailles, francouzské King Louis XV. Zbývající čísla pocházela z dílny François Gaspard Adam, renomovaný sochař v Berlíně. Od 1764, francouzský Rondel, jak to přišlo být známý, byl dokončen.
Nedaleko se zeleninovou zahradu, která Frederick William I položil se někdy před rokem 1715. Voják-král z legrace dal tento jednoduchý zahradní název „Můj Marly“, [13] v odkazu na velmi podobné zahrady na letní sídlo Louis XIV v Marly-le-Roi.
V jeho plánech pro důvody, Frederick klade velký důraz na kombinaci obou okrasné zahrady a praktický, což dokazuje svou víru, že umění a přírody by měla být jednotná.
Park
The Chinese House, designed by Johann Gottfried Büring between 1755 and 1764; a pavilion in the Chinoiserie style: a mixture of rococo elements coupled with Oriental architecture.
V návaznosti na terasovité vinice a dokončení paláce, Frederick obrátil svou pozornost k krajiny z větší blízkosti paláce a tak začal vymýšlet Sanssouci parku. V jeho organizaci parku, Frederick pokračoval, co začal v Neuruppin a Rheinsberg [14]. Rovnou hlavní třídy bylo stanoveno, nakonec 2,5 km dlouhé, začíná na východě na obelisk 1748 a rozšířila v průběhu let do New paláce, které označí jeho západním konci.
Pokračování zahradnické téma terasovitých zahrad, 3000 ovocné stromy byly vysazeny v parku, a skleníky a školky stanoveno, vyrábějící pomeranče, melouny, broskve a banány. Sochy a obelisky byly také postaveny, s reprezentacemi bohyně Flora a Pomona. Frederick měl několik chrámů a hlouposti postavený ve stejném stylu rokoka jako palác sám. Některé z nich byly malé domky, které kompenzovat nedostatek prostory v paláci sám.
Čínský dům, navržený Johann Gottfried Büring v letech 1755 a 1764; pavilon ve stylu čínský styl: směs rokokové prvky ve spojení s orientální architecture.Frederick investoval těžce v marném pokusu o zavedení systému fontány v parku Sanssouci, snaží se napodobovat jiná velká barokních zahrad v Evropě. Hydraulika v této fázi ještě v plenkách, a to i přes výstavbu čerpací domů a nádrží, kašen v Sanssouci mlčel a ještě na dalších 100 let. Vynález parní energie vyřešil problémy, o století později, a tak nádrž konečně splnila svůj účel. [15] Od kolem 1842, pruské královské rodiny se konečně mohli obdivovat funkcím jako je Velká Kašna pod terasy vinice, střelba proudy vody do výšky 38 metrů. Čerpací stanice sám se stal další zahradní altán, maskované jako turecká mešita, s komínem stává minaret.
Park byl rozšířen pod Frederick William III, a později za jeho syna Frederick William IV. Architekti Karl Friedrich Schinkel a Ludwig Persius Charlottenhof palác postavený v parku na místě bývalého zemědělského objektu, a Peter Joseph lenne byl pověřen zahradní úpravy. Široké louky vytvořil vizuální cesty mezi Charlottenhof, římské lázně a Nového paláce, a začleněné hlouposti, jako je chrám přátelství Fridricha Velikého.
Úmrtí
Frederick William I Pruska
Fridrich Veliký v roce 1991 mezi všemi vojenskými poctami
Dragon Dům byl postaven v letech 1770 a 1772 ve stylu čínský styl na severním okraji Sanssouci Park.After první světové války, a to i přes konec monarchie Němce, palác zůstal v držení rodu Hohenzollern. To se nakonec dostal pod ochranu pruské „Verwaltung der Staatlichen Schlösser und Gärten“ (Správa národního paláců a zahrad) dnem 1. dubna 1927. [16]
Když nálety na Berlín začal v druhé světové válce, nejvýznamnější díla bývalých císařských paláců byly převedeny za bezpečnost na Rheinsberg (Braniborsko) a Bernterode im Eichsfeld (Durynsko). Struktura paláce zůstala bez úhony i přes tvrdé boje v okolí v roce 1945, ale starého větrného mlýna, uchovávané v parku Frederick přidat rustikální kouzlo, byla zničena. [17]
Po skončení války byla většina položek, které byly přesunuty do Rheinsberg převedeny jako kořist do Sovětského svazu, pouze malá část se vrátil do paláce v roce 1958. Umělecké kusy z Bernterode nalezeno američtí vojáci byli nejprve odeslány do Wiesbadenu do „Centrální umění Sběratelství bod“ av roce 1957 odešel do palác Charlottenburg v Západním Berlíně.
Ve srovnání s mnoha podobných budov, palác dařilo i během téměř 50 let pod komunistickou příslušnost ve východním Německu. Kostel Sv. Salvátora v Sacrow a centra v Postupimi bylo zanedbané, a některé z historického centra v Postupimi byla zbourána. Berliner Stadtschloss (Berlin City Palace), obsahující architektonické dílo Schinkel, Erdmannsdorff a Knobelsdorff byla zbořena v roce 1950, ale Sanssouci přežil bez úhony a východoněmecká vláda snažila se Sanssouci uvedena na seznamu světového dědictví UNESCO. Toho bylo dosaženo v roce 1990 s následující citace:
Sanssouci kolem roku 1900, tento názor je stále unchanged.The palác a park Sanssouci, často označované jako „pruských Versailles“, je syntézou umělecké proudy 18. století ve městech a soudy Evropy. Že soubor je unikátní ukázkou architektonické tvorby a krajinářská architektura na pozadí intelektuální zázemí monarchický myšlenek stavu [6].
Po sjednocení Německa byla knihovna Frederick se vrátil v roce 1992 na svého bývalého domova v Sanssouci. Třicet šest-olejomalby období mezi rokem 1993 a 1995. V roce 1995 byla založena Nadace pruských paláců a zahrad v Berlíně-Braniborsku. Organizace práce, je pro správu a péči o Sanssouci a dalších bývalých císařských paláců v Berlíně a Braniborsku, které navštívilo přes dva miliony návštěvníků ročně z celého světa.
V roce 2004, fim tvůrci pro film Aeon Flux se rozhodla použít části paláce venkovní fasády a zahrad na několik filmu první scény.
A trellised gazebo at Sanssouci.