Mechanoskopie je jedna z metod kriminalistické techniky, zabývající se zejména identifikací nástrojů podle zanechaných stop na místě činu. Nástroje jsou často používány pachatelem k překonávání nejrůznějších překážek – dveří, zámků, cylindrických vložek, mříží a dalších. Nástroj použitý pachatelem zanechává stopy, které mohou sloužit k zjištění jaký druh nástroje byl použit (skupinová, rodová či druhová identifikace). V mnoha případech je pak možné provést individuální identifikaci (ztotožnit zajištěný nástroj se stopou). Mechanoskopie se také zabývá zkoumáním porušených schránek na úschovu hodnot (trezory, sejfy, příruční pokladny), porušeného skla, plomb, mechanicky poškozených oděvů a předmětů. Ve zvláštních případech se také zkoumá provaz či jiné škrtidlo při sebevraždách oběšením. Významným průkopníkem československé mechanoskopie byl vrchní strážmistr četnictva Ladislav Havlíček, který napsal knihu „Mechanoskopie – stopy a znaky řemeslných nástrojů“. Začátkem roku 1931 byla u Ústředního četnického pátracího oddělení v Praze zřízena samostatná mechanoskopická skupina, která se začala zabývat zkoumáním a srovnáváním stop zločineckých nástrojů. V krátké době se této skupině, vedených Ladislavem Havlíčkem podařilo na základě mechanoskopického zkoumání usvědčit celou řadů „kasařů“ a tento druh kriminality dostat pod kontrolu.
-
Nejnovější příspěvky
Nejnovější komentáře