Píseň Das Lied der Deutschen (česky Píseň Němců) je německá hymna.
Historie hymny
Text „Das Lied der Deutschen“ napsal v roce 1841 německý básník, jazykovědec a historik literatury August Heinrich Hoffmann von Fallersleben. Tato píseň se skládala ze tří slok, z nichž první začínala slovy „Deutschland, Deutschland über alles„. V roce 1922 ji za hymnu oficiálně uznal první prezident Německé republiky, Friedrich Ebert. Melodie byla vypůjčena od rakouské hymny „Kaiserlied“, kterou složil Joseph Haydn. Píseň „Das Lied der Deutschen“ byla psána v době roztříštění Německa a první sloka vyzývala k odvržení partikularismů v úsilí o jednotu. Nacistická propaganda změnila interpretaci těchto slov a proto po druhé světové válce spojenci zakázali publikovat a uvádět první sloku, mimo to ani zde uvedené zeměpisné údaje nejsou pravdivé, neboť označují tehdejší hranice rozšíření německy mluvícího obyvatelstva, které zejména po 2. světové válce doznaly značných změn. Pokus přijmout novou hymnu v roce 1950 skončil fiaskem. V roce 1952 byla jako hymna tehdejšího Západního Německa přijata třetí sloka „Einigkeit und Recht und Freiheit“ (Jednota, právo a svoboda). Zůstala jako hymna i po sjednocení, čímž v tomto kontextu nabyla dalšího významu.
Text a český překlad
Das Lied der Deutschen Einigkeit und Recht und Freiheit Für das deutsche Vaterland! Danach lasst uns alle streben, Brüderlich mit Herz und Hand! Einigkeit und Recht und Freiheit Sind des Glückes Unterpfand: Blüh im Glanze dieses Glückes, Blühe, deutsches Vaterland! |
Píseň Němců Jednota, právo a svoboda Německé vlasti! O to se všichni snažme bratrským srdcem a rukou. Jednota, právo a svoboda Jsou zárukou štěstí. Rozkvétej v záři tohoto štěstí Rozkvétej, německá vlasti! |