Tina byla už na odchodu a stála u dveří.
ŠÉFKA: “ Klidně jim vyřiďte tu pochvalu od policejního prezidenta.“
TINA: “ Vyřídím.“
Tina odešla z kanceláře.
Semir a Tom dohrály žolíky a šli jsi pro bundy. A potkali Tinu.
SEMIR: “ Kde je Jan??“
TINA: “ Už odešel na oběd.“
SEMIR: “ A s kým??“
TOM: “ S kým asi. S Elenou.“
TINA: “ Elena přijela pro Jana.“
Semir, Tom a Tina už byly před služebnou a stály u stříbrného BMW a Tina stála u své vínové Octavie. Vycházela šéfka
SEMIR: “ Šéfová, půjdete s námi na oběd??“
ŠÉFKA: “ Nejdu. Jdu na oběd se státním návladním a s policejním prezidentem. Když tak za váma přijdu.“
SEMIR: “ Dobře.“
Šéfka nasedla do svého červeného mercedesu a odjela.
TOM: “ Ty jdeš za otcem??“
TINA: “ Ano.“
TOM: “ Pak za náma přijď.“
TINA: “ Jasně.“
Tina nasedla do svého auta a odjela. Také odjeli Semir a Tom
Tina přijela za otcem na jeho pracoviště. Tina vešla do autosalonu, protože její otec pracuje jako ředitel autosalonu. V autosalonu stály auta pěkně nablízkaná a čistá. Tina vyšla schody a zaťukala na taťkovu kancelář. Po hlasu “ dále“ vstoupila Tina do kanceláře.
OTEC: “ Ahoj. Tino.“
TINA: “ Ahoj, tati.“
OTEC: “ Posaď se u nás.“
TINA: “ Díky.“
Tina se posadila do pohodlného křesla.
TINA: “ Co pak potřebuješ??“
OTEC: “ Znala jsi Moniku Berghammerovou??“
TINA: “ Osobně jsem jí neznala. Občas se o Monice zmínila Petra. Proč??“
OTEC: “ Protože, Monika zemřela při autonehodě. A volali mě v Vídně, že se máš stavit za jistým Danielem Bergmanem. On mi také poslal dopis, ale nepíše co po tobě chce.“ Tady máš dopis jen si ho přečti.“
Tina si vzala od otce dopis, který si přečetla.
TINA: “ Ty jsi znal tu Moniku??“
OTEC: “ Ano. Monika tě viděla když ti byli asi 2 až 3 roky. Pak se už neobjevila ani nenapsal řádku.“
TINA: “ Petra mi ukazovala její fotku, ale to už je dávno. Že to ten Bergman nenapsal do toho dopisu, co po mě chce.“
OTEC: “ Musíš tam zajez. Vem si ten dopis sebou.“
Tina s otcem se ještě bavili. Tina pak zajela za Semirem, Tomem, Hotem a Bonrátem na jejich oblíbené místo
Tina přišla a u stolu seděl jenom Tom.
TINA: “ Kde jsou všichni??“
TOM: “ Ahoj. Přišla si jak duch. Hrajou šipky.“
Tina se posadila.
TOM: “ Co pak chtěl otec??“
TINA: “ Jde o jednu příbuznou, která zemřela při autonehodě. Já jsem ji neznala. Viděla mě když mi byli 2 až 3 roky.“
TOM: “ To si pamatovala tvoje jméno takovou dobu. Otec o ní ví?? Ozvala se někdy??“
TINA: “ Neozvala se. Nenapsala ani řádku. Přejdu rovnou k věci.“
TOM: “ A to je co??“
TINA: “ Otci volali z Vídně. Přesněji Právník naši příbuzné, že se mám stavit ve Vídni a zajít za tím právníkem.“
TOM: “ To neřekli o co jde??“
TINA: “ Neřekli. Poslali taťkovi dopis, ale v dopise bližší informace nepíšou.“
TOM: “ To tam musíš zajet??“
TINA: “ Musim. Když je to naléhavý.“
Tom zahlídl v dáli šéfovou.
TOM: “ můžeš to rovnou vysvětlit šéfoví.“
TINA: “ Hmmm.“
Šéfka k nim přišla. Posadila se na volnou židli.
TINA: “ Asi nebudete mít velkou radost. Potřebuji pár dní volna.“
ŠÉFKA: “ proč??“
Tina vysvětlila šéfový celý její problém. Jak si tak povídali přišel za nimi Semir.
SEMIR: “ Nechcete si zahrát šipky s námi??“
ŠÉFKA: “ Půjdem.“
Semir, Tom, Tina a šéfka odešli na šipky.
Druhý den odjížděla Tina do Rakouska. Tina se loučila s Tomem a s Martinem před domem.
MARTIN: “ Bude mi smutno.“
Tina si sedla na bobek.
TINA: “ Nebude.“
MARTIN: “ Bude.“
Martin odešel do svého pokoje. Tina se zvedla.
TOM: “ Až tak se ozvy, jak si dorazila.“
TINA: “ Ozvu se.“
Dali si pusu velkou na rozloučenou. Martin přiběhl s plyšovým medvídkem.
MARTIN: “ Tady máš, aby ti nebylo smutno.“
TINA: “ Děkuju.“