Na KTU…….
TOM, HOTE, BONRÁT:“ Ahoj Hartmute.“
HARTMUT:“ Ahoj kluci. Už něco víte o Semirovi a Tině?“
BONRÁT:“ O Semirovi zatím nic nevíme.“
TOM:“ Dneska jsme našli Tinu.“
HARTMUT:“ Doufám, že je v pořádku.“
TOM: “ Musíme jen čekat, než probudí. Pak bychom se mohli hnout dál z místa.“
HARTMUT: “ Teď vám položím jednu otázku. Pročpak jsme přišli?“
HOTE: “ Potřebujeme tvojí pomoc.“ Vyndal z kapsy u bundy projektil, který postřelil Tinu. „Rádi bychom se dozvěděli něco o tomto projektilu.“
TOM:“ Touto kulkou byla Tina postřelena.“
HARTMUT:“ Tak se na ní podíváme.“ Převzal si náboj od Hoteho. Náboj naskenoval do počítače a prohnal ho databází. Když počítač našel shodu, všichni upřeli zrak na monitor.
HOTE:“ Naše kulka má vroubek.“
HARTMUT:“ Byla použita při bankovním přepadení.“
TOM:“ Před dvěma lety v Hamburku.“
HARTMUT:“ Může se pokusit o náboji další informace a majitele.“
TOM:„“ To budeš moc hodný.“
HARTMUT:“ Bude mi ctí.“
Tom trávil hodně času s Tinou, která vypadala jako Šípková Růženka. Aby si Tom krátil svůj čas u lůžka Tiny, četl jí rozečtenou knihu o Robinovi Hoodovi.
Bylo kolem desáté hodiny večerní a Tom usnul na Tinině lůžku. Touto dobou se Tina probouzela. Tina si všimla, že na jejím lůžku leží Tom, několikrát ho Tina něžně pohladila ukazováčkem po jeho tváři.
TINA:“ Tome,…….“ Promluvila na spícího Toma, který se po malé chvilce probudil. Kouknul na Tinu.
TOM:“ Tino, miláčku,…….“
TINA:“ A co Semir? Máte ho?“
TOM:“ Zatím ne, pořád ho hledáme. Ale tím se teď netrap.“ Na Tinin pokoj se šel podívat lékař. Se sestrou je viděli přes sklo, že je u Tiny nějako veselo.
LÉKAŘ:“ Prospáno?“
TINA:„Až mě z toho bolí rameno.“
LÉKAŘ:“ Řeknu sestře, aby vám něco dala na bolest. Váš manžel vám řekne, co se stalo. Moc ji neunavte.“
TINA:“ Propustím tě, až mi dočteš tu kapitolu.“
TOM:“ To bude na dlouho.“
TINA:“ To vůbec nevadí.“
LÉKAŘ:“ Dá se říct, že jsem tu tak trochu nadbyteční. Tak přeji pěkné čtení.“
TOM, TINA:“ Díky.“ Lékař odešel z pokoje.
Druhý den…….Tom přišel na služebnu ve velmi dobré náladě. Šéfka Anna Engelhardtová seděla ve své kanceláři a dělala papíry. Tom zaťukal na šéfčiny dveře, a pustila Toma do kanceláře.
TOM:“ Dobré ráno, co tady tak brzo.“
ŠÉFKA:„Dobré, musím dělat tyhle papíry. Něco se snad stalo? Máte dobrou náladu.“
TOM:“ To mám a to velikou. Mám dobrou zprávu z nemocnice. Tina se včera večer probudila.“
ŠÉFKA:“ Tak to je výtečná zpráva. Taky něco pro vás mám. Hartmut našel majitele té kulku, co postřelila Tinu.“ Předala Tomovi spis. Tom se v nich listovali.
TOM:“ Heiko Dietz. Má toho dost.“
ŠÉFKA:“ Dietz prošel několika partami – loupeže, dealerství, různé podvody,…….“
TOM:“ S pomocí jeho zbraně. Ta ho má taky docela dost na svém kontě.“ Šéfka Engelhardtová vstala ze svého křesla, vzala si bundu a oblékla si jí.
ŠÉFKA:“ Tak jdeme za Tinou.“ Tom položil spis na šéfčin stůl, společně odešli do nemocnice.
V nemocnici……. Tina byla ještě na JIP, kde nabírala nové síly do žil, aby mohla jít brzy dom. Pročítala si časopisy vypůjčené od sester. Tom vešel do pokoje první.
TOM:“ Ahoj.“
TINA:“ Ahoj.“ Dali si pusu na rty. Potom vešla do pokoje šéfová. “ Šéfová.“
ŠÉFKA:“ Dobré ráno, jsem ráda, že jste v plné síle.“
TINA:“ Taky mi je o něco lépe. Asi mám tu správnou medicínu.“ Tina loupla po Tomovi očima.
ŠÉFKA:“ Přišli jsme vás tak trochu vyzpovídat.“
TOM:“ Nechali jsme prohledat místo, kde jsme tě našli. Ale žádný úkryt jsme široko daleko nenašli.“
TINA:“ K dálnici to je docela dost daleko. Možná i několik kilometrů.“
ŠÉFKA:“ Byli jste po celou dobu se Semirem?“
TINA:“ Museli nás po příjezdu rozdělit. Probudila jsem sama v místnosti. Měla jsme přes oči černou pásku a svázané ruce lepicí páskou.“
TOM:“ Co bylo potom?“
TINA:“ Ráno jsem si sundala černou pásku z očí a rukou. V místnosti bylo malé okno, kde jsem viděla, odněkud dávali krabice do auta.“
ŠÉFKA:“ Vybavujete si, co bylo napsáno na těch krabicích?“
TINA:“ Na tu dálku jsem to nepřečetla, ale vyfotila jsem to na mobil.“
TOM:“ Žádný mobil jsme u tebe nenašli.“
TINA:“ Když za mnou přišel muž, strašně jsem se lekla a mobil mi upadl na zem. Musel někam zapadnout. Vzal mě za ruku, nějak jsem se mu vysmekla, uhodil se o železnou příčku a ležel na zemi.“
TOM:“ Tak jsi měla příležitost na útěk.“
TINA:“ Když jsem běžela lesem, stříleli po mně a jednu jsem schytala.“
ŠÉFKA:“ Zřejmě po vašem útěku to tam všechno sbalily a ujeli pryč. Jestli tam byl s vámi i Semir, tak ho vzali sebou.“
TOM:“ Musíme to tam ještě jednou pročesat.“
TINA:“ Jeli jsme po nějaké lesní cestě, docela to bylo dlouho. Pořád mám na mysli něco, ale nemůžu si na to vzpomenout, co to bylo.“
TOM:“ Až si na to vzpomeneš, přepošli to po sestře, aby nám to vyřídila.“
V lesích u A7…….Engelhardtová se svými lidmi vyrazili na lov úkrytu, o kterém mluvila Tina. Když narazili na domek, nechala ho prohledat policisty, kteří zjistili, že tu nikdo není. Engelhardtová spolu s Tomem si domky prohlédli. Vstoupili do místnosti, kde byla zadržena Tina, u dveří ležel mrtvý muž.
ŠÉFKA:“ Zlomený vaz – rychlá a účinná smrt.“ Tom pod oknem našel za krabicí Tinin mobil, byl na dvě části. Tom zprovoznil Tinin mobil a hned se podíval na fotky, které pořídila Tina.
TOM:“ Mám tu Tininy fotky.“ Šéfka se koukala přes Tomovo rameno.
ŠÉFKA:“ Na počítači to uvidíme lépe.
Na služebně……. Tom, šéfka a Andrea se koukali na Tininy fotky z mobilu v jejich nové projekční síni. Na jedné z fotek byl zachycen Heiko Dietz.
TOM:“ Tenhle ten je Heiko Dietz.“
ŠÉFKA:“ Ano.“
TOM:“ Andreo, můžeš zvětšit to logo na té krabici?“
ANDREA:“ Hned to bude.“ Zvětšila logo na krabici, které neslo logo firmy „STARK AG“.
TOM:“ Stark AG, ta firma mi je povědomá.“
ANDREA:„Je v Kolíně velmi známá. Hojně staví byty a domy pro rodiny.
ŠÉFKA:„Nedávno jsem viděla jeho plakát s jeho nabídkou. Andreo, podívejte se na tu firmu z blízka.“
ANDREA:“ Samozřejmě.“ Vypadala velmi sklesle, že ještě nemají jejího muže.
TOM:“ Andreo, my tvého milujícího manžela najdeme.“
ANDREA:“ Mám o něj děsnej strach.“
ŠÉFKA:“ To máme i my.“
V přístavu v Neussu…….Bylo tu rušno. U jednoho z kontejnerů byli Tauchertovi lidi, kteří si brali svoji zásilku z Holandska. V dalším kontejneru byl uvězněn Semir.
Na služebně……. Andrea seděla u svého počítače a hledala potřebné informace o případu. Od její práce ji vyrušil telefonát z nemocnice. Andrea ho zvedla.
ANDREA:“ Andrea Schäfferová, dálniční policie, dobrý den,……. Moment, hned vám ho zavolám.“ Položila telefon na stůl a šla za Tomem do jeho kanceláře. „Tome, volají tě z nemocnice.“
TOM:“ Kdo je to?“
ANDREA:“ Ošetřující lékař Tiny.“
TOM:“ Doufám, že je vše pořádku.“ Spolu odešli k telefonu, Tom si vzal telefon k uchu. „Kranich…….“ Tom si vzal kousek čistého papírku a zapisoval si, co mu lékař diktoval. „……. Moc děkuji. Nashle.“
ANDREA:“ Děje se něco?“
TOM:“ Můžeš mi zjistit, co znamená toto číslo.“ Dal Andree do ruky papírek s čísly.
ANDREA:“ Jistě. To máš pozdrav od Tiny?“
TOM:“ Ano, lékařem hrajeme tichou poštu.“ Andrea naťukala číslo do počítače. Hned se našla další stopa.
ANDREA:“ Našlo mi to kontejner v přístavu v Neussu.“
TOM:“ Bližší specifikace by nebyla.“
ANDREA:“ Leží v doku č. 5. Už tam stojí dva dny. Připlul z Holandska.“
TOM:“ Tak se tam zajedeme podívat.“ Zašel si do své kanceláře pro sako, sebou do přístavu si vzal pár kolegů.
V přístavu byli Tauchertovi lidi hotovi. Heiko zavíral dveře od kufru od auta, když se v přístavu objevila dálniční policie. Tauchertovi lidi začali po policii střílet jako pominutí. Policie jim opětovala palbu. Semir ve vedlejším kontejneru slyšel palbu, a tak bouchal na stěny kontejneru, ale nikdo ho v tom hluku neslyšel. Tauchertovi lidi nasedli do auta a ujížděli pryč, v tom zmatku tam nechali Semira. Tomův mercedes se za nimi vydal. Za ním jeli i jeho kolegové v uniformách.
Pronásledované auto ujíždělo ulicemi Neussu. Jejich honička skončila u železničního přejezdu, kdy ještě stačili projet před projíždějícím vlakem. Mercedes zastavil těsně před projíždějícím vlakem.
