Prosím nekopírova !!
Blend – Katja Woywood
Tak trochu jsem se nudila a udělala jsem pár blendů, které bych chtěla udělat ke každému herci AFC11. Prosím nekopírovat!!
5.5. 2014 – 11.5. 2014
Navstevnost za minuly tyden (5.5. 2014 – 11.5. 2014) je:
Pondeli: 179
Utery: 176
Streda: 131
Ctvrtek: 188
Patek: 148
Sobota: 164
Nedele: 156
Pondeli: 179
Utery: 176
Streda: 131
Ctvrtek: 188
Patek: 148
Sobota: 164
Nedele: 156
Celkem: 1142
ZOO Ústí nad Labem
Zoologická zahrada Ústí nad Labem je zoologická zahrada v Ústí nad Labem, umístěná na svahu Mariánské skály východně od centra města. Předchůdcem zahrady byla soukromá ptačí rezervace založená roku 1908.
Historie
Předchůdcem současné zoologické zahrady se stala soukromá ptačí rezervace, kterou pod názvem „Lumpepark“ založil ústecký podnikatel a obchodník s železářským zbožím Heinrich Lumpe (1859–1936). Tento uznávaný amatérský ornitolog odkoupil v roce 1908 od obce pozemky o rozloze 3,5 hektaru v prostoru bývalé cihelny na jihovýchodním svahu Mariánské skály a založil zde park na ochranu ptactva. Založení parku konzultoval s odborníky, jako byli např. Jiří Janda, který v roce 1930 založil pražskou Zoo, přírodovědec Josef Kořenský nebo zahradní architekt Rudolf Jenatský. Byla vybudována infrastruktura (vodovod, cesty a mostky, fontány, oplocení) a vysázeny stromy, keře a květiny.
V letech 1913–1914 byla vybudována umělá jeskyně a tzv. Jindřichův hrádek (dnes Trpasličí hrádek) vystavěné z tufu dovezeného až z Durynska. V roce 1913 přikoupil Lumpe sousední pozemek, na kterém měla být postavena sklárna, aby zabránil znehodnocení svého parku. Lumpepark, ač byl před první světovou válkou proslaven i v zahraničí, byl soukromou rezervací, kam neměla veřejnost běžně přístup a návštěva byla možná pouze na pozvání majitele. V říjnu 1914 byl park poprvé na dva dny otevřen pro veřejnost jako dobročinná akce ve prospěch Červeného kříže. Akce se během války několikrát opakovala.
V roce 1919 Lumpe získal podporu ministerstva školství a osvěty ohledně ochrany svého parku proti výstavbě průmyslových podniků v okolí a na počátku 20. let zpřístupnil svůj park trvale veřejnosti. Park zůstával uzavřen pouze v období zimního krmení a jarního hnízdění. Už v roce 1922 byl přivítán 100 000 návštěvník od založení parku a v následujících letech se roční návštěvnost blížila k 50 000 osob. Park po přikoupení okolních pozemků měl již pět hektarů. Park sloužil především k propagaci ochrany ptactva, protože ptáci nebyli umístěni v klecích a voliérách, ale hnízdili volně v přírodě. V roce 1928 zde bylo napočítáno na 81 druhů ptáků. V roce 1935 byl v parku natočen zvukový dokumentární film o ochraně ptactva.
V roce 1936 Lumpe nečekaně zemřel při svém lázeňském pobytu v Dubí. Dohled nad parkem převzal jeho synovec Alfred Lumpe. Chod parku se podařilo udržet i přes těžkosti během druhé světové války a uzavřen byl až na jaře 1945. V roce 1946 byla rodina Alfreda Lumpeho odsunuta do Bavorska a park se jako znárodněný majetek dostal pod národní správu a stal se nehlídaným městským parkem s názvem Sady Edvarda Beneše. V letech po válce se v parku začaly objevovat klece a výběhy se zvířaty a došlo k proměně na zoologickou zahradu, která v roce 1957 přešla do správy města.
V roce 1959 se ředitelem zahrady stal MVDr. Dušan Sedlář, který jím byl až do roku 1968. V tomto období zahrada získala exotická zvířata jako šimpanzi, levhart skvrnitý, mandril rýholící, nandu pampový, medvěd himalájský, tygr indický, lama alpaka, plameňák chilský, krajta tygrovitá aj. Ve správní budově bylo vybudováno exotárium, vznikly malé pavilony šelem a opic a další výběhy. Na konci 60. let zde bylo chováno 75 druhů s počtem 326 kusů.
V roce 1972 se ředitelem stal Ing. Bořek Voráč. V 70. letech dosáhla zahrada velkého územního rozmachu, když se rozrostla na dnešních 26 hektarů zabráním okolních polí a zahrádek. Začaly se stavět nové pavilony šelem (1976–1980), dvoupodlažní exotárium (1975–1978), výběhy pro nosorožce, žirafy, slony, zebry a antilopy.
V 80. letech došlo k významnému nárůstu jak druhů, tak i počtu chovaných zvířat. Výstavba nových pavilonů probíhala především v horní části zahrady. V roce 1984 byla otevřena restaurace Koliba s areálem minigolfu, rovněž vznikla Naučná stezka dinosaurů s dřevěnými maketami prehistorických zvířat a Dětský svět s plastovými modely zvířat a skluzavkami. V roce 1988 bylo dosaženo historického rekordu v návštěvnosti, který nebyl nikdy překonán – 178 143 osob.
V roce 1990 ve funkci ředitele vystřídal Ing. Voráče MVDr. Vladimír Mikulica. Došlo k přestavbě některých pavilonů, vznikla Dětská ZOO pro bezprostřední kontakt dětí se zvířaty. Nově přibyla zvířata jako osel somálský, anoa nížinný, panda červená nebo vydra malá. V roce 1996 se ředitelkou stala Ing. Zdenka Jeřábková. Došlo k rekonstrukci lachtaního bazénu. Zoo se stala členem Unie českých a slovenských zoo a Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA).
V letech 2000–2005 bylo vybudováno vytápění geotermální energií, kdy je voda o teplotě 32 °C čerpána z hloubky 514 metrů. V letech 2001–2004 byl postaven nový pavilon slonů, rovněž byl rekonstruován Bornejský pavilon a pavilon šelem. V roce 2001 vstoupila zahrada do Světové asociace zoologických zahrad a akvárií (WAZA). Od roku 2005 se ředitelem zahrady stal Mgr. Tomáš Kraus.
V roce 2011 byla z finančních důvodů odložena stavba Asijského domu na neurčito, podobně jako další projekty – Africká savana, pavilon pro aligátory atd. V roce 2012 však byla dokončena velice potřebná rekonstrukce zebřích stájí. Město Ústí nad Labem přidělilo zoologické zahradě roku 2013 peníze na rekonstrukci tuleního bazénu, která mimo jiné obsahuje také vybudování bazénku pro březí samici a na rekonstrukci pavilonu orangutanů.
Zvířata v Zoo
Zoo chová celkem 204 druhů zvířat ve více než tisíci kusech. Řada z nich je velmi vzácných. Mnoho druhů se zde také podařilo odchovat, jako například levharty mandžuské, irbise, nosorožce a jiné.
Existuje hrozba, že zde bude ukončen chov slonů, jelikož se ani jeden z pokusů o umělé oplodnění samice Dehli nepodařil. S pomocí sponzorů bude zachována snaha o udržení tohoto chovu.
K nejúspěšnějším naopak patří chov zebry Hartmanové, která je v zoo chována od roku 1975. Do roku 2007 se narodilo 91 mláďat a zoo byla v roce 1992 pověřena vypracováním návrhu evropského chovného programu. Odchov se daří i u orangutanů bornejských (v zoo od roku 1989) a levhartů mandžuských.
Servis pro návštěvníky
Zahrada má dva vstupy: dolní v Drážďanské ulici, kam zajíždí trolejbusové linky 51, 55, 56, 57, 58, 59 a autobus 101 a horní vchod v ulici Výstupní, kde zajišťuje dopravní spojení autobus č. 5. Ve střední části zahrady funguje v letních měsících restaurace Koliba s minigolfem a od roku 2007 u spodního vchodu existuje restaurace Savana, která má vlastní vstup z Drážďanské ulice a je proto otevřená i mimo běžnou provozní dobu zahrady. V roce 2006 byla otevřena cukrárna U geparda v horní části zahrady. Od roku 2007 jezdí v zahradě silniční vláček, který dopravuje návštěvníky do horní části zahrady (převýšení areálu činí 96 m). Pro děti je v zahradě několik dětských hřišť, největší je Dětský svět s laminátovými modely zvířat a Dětská ZOO s dřevěným modelem tzv. Minivětruše. Kromě Naučné stezky dinosaurů vznikla v roce 2008 u příležitosti 100. výročí založení Lumpeparku zprovozněna Naučná stezka Lumpepark s informačními panely a výukové centrum Zooškola Heinricha Lumpeho.
Zajímavosti
V roce 1989 se zde natáčel film Dva lidi v ZOO. Hlavní zvířecí filmovou hvězdou se stal tehdy maličký samec orangutana Ňuňák, který zde po natáčení i se svou budoucí partnerkou Ňuninkou zůstal natrvalo.
Masarykovo zdymadlo, Ústí nad Labem
Zdymadlo Střekov, též známé jako Masarykova zdymadla či Zdymadla T. G. Masaryka, je zdymadlo na Labi v Ústí nad Labem, bezprostředně pod hradem Střekovem v místní části Střekov na pravém břehu a jižním výběžkem místní části Ústí nad Labem-centrum na levém břehu. Bylo vybudováno v letech 1924 až 1936.[1] Účelem bylo především splavnit Labe v oblasti střekovských peřejí, které byly často nesjízdné. V době vzniku patřilo k největším zdymadlům v republice a k nejmodernějším v Evropě. Celé zařízení je také známo pod názvem Střekovská přehrada či Střekovský jez. Jedná se o předposlední umělou přehradu na Labi, jenž stojí v cestě labské vodě na její cestě do Severního moře (poslední je labský stupeň v Geesthacht).
Ve vodní elektrárně, která je součástí zdymadla, jsou instalovány tři vertikální Kaplanovy turbíny o celkovém výkonu 19,5 MW. Tato elektrárna je zajímavá tím, že je využívána trvale – nejen v energetických špičkách, jak je obvyklé u převážné většiny podobných vodních děl. Kvůli nedokončeným pobřežním komunikacím dovoluje provozní řád vzdutí na 141,8 m n.m. a ze stejného důvodu byl snížen spád na 7 metrů a výkon na 3×5 MW. S celkovým výkonem 15 MW se jedná o největší průtočnou elektrárnu v povodí Labe.
Střekovskou nádrží je vytvořeno jezero dlouhé 19,8 km o celkovém objemu 16,1 mil. m3. Kromě zajištění splavnosti snižuje nebezpečí vylití Labe z břehů v úseku Lovosice – Zálezly a umožňuje také odběry povrchové vody pro hospodářské účely.
Zajímavostí vodního díla je rybí přechod. V dělicím pilíři mezi jezem a elektrárnou byl zřízen rybí přechod komůrkového typu. Léta praxe ukázala, že s jeho pomocí migrují jen některé druhy středně velkých ryb. V současné době je přestavován s většími parametry tak, aby touto propustí mohly plout i velké ryby jako je např. losos. Na tuto investici přispívá ze svých fondů PHARE.
Zdymadlo je chráněná technická památka.
Zámeček Větruše, Ústí nad Labem
Větruše (dříve též Ferdinandova výšina, německy Ferdinandshöhe) je spočinek kopce Ořechovka, jenž se tyčí nad údolím řeky Labe na území města Ústí nad Labem. Tvoří jednu z významných dominant města a je oblíbeným výletním cílem. Nachází se zde zámeček s rozhlednou a restaurací a hotelem, nedaleko se nachází přírodní a zrcadlové bludiště. Nedaleko zámečku má horní stanici lanová dráha Větruše z centra města.
Historie
- 826 – údajně první stavba hradu Wittrusch na Soudném vrchu – vyhořel
- 1839 – při hledání vodního pramenu objeveny ruiny základových zdí hradu, Johann Thomas
- 1847 – dokončena stavba vyhlídkové restaurace, vrch přejmenován na počest císaře Ferdinanda Ferdinandova výšina (Ferdinandshöhe)
- 1895 – plán města na rozšíření restauračního zařízení do honosnější podoby
- 13. červenec 1896 – schválení plánu a přestavba na honosnou budovu v pozdně historizujícím stylu se secesními prvky
- 15. říjen 1896 – položen základní kámen
- 7. říjen 1897 – přestavba dokončena
- 1945 – vrch byl opět přejmenován na původní název Větruše
- 1950 – objekt převeden na organizaci Československá obec sokolská
- 1953 – objekt přešel pod správu organizace Státní výbor pro tělesnou výchovu a sport
- 1954 – správcem Turista Praha, n.p.
- 1958 – správcem Restaurace a jídelny
- 1984 – úvahy o přístavbě hotelu
- pol. 80. let 20. století – objekt uzavřen a chátral
- 13. červen 2000 – plamen zničil střechu věže
- 2001 – schválilo zastupitelstvo města Ústí nad Labem zakoupení objektu do majetku města. Město koupilo objekt Větruše za 2 010 000 korun. Na sklonku roku 2001 proběhlo „zakonzervování“ objektu, aby dále nechátral. Potom se město pustilo do náročné rekonstrukce. Zámeček byl postupně rekonstruován nákladem okolo 70 000 000 Kč.
- prosinec 2005 – znovuotevření areálu pro veřejnost
- srpen 2007 – projevil se neprovedený geologický průzkum, který měl být součástí rekonstrukce areálu a došlo ke dvěma po sobě následujícím (v rozmezí několika dní) sesuvům půdy pod vyhlídkovou opěrnou zdí, která se zhroutila a město bylo nuceno tuto vyhlídkovou terasu pro veřejnost uzavřít
- první polovina roku 2009 – obnoven provoz vyhlídkové terasy pro veřejnost
- prosinec 2010 – zprovozněna lanovka z centra města
- podzim 2012 – zprovozněn hotel
