Rubrika: Výlety po okolí

Přírodní park Altmühltal (Bavorsko)

10. 3. 2013
Výlety po okolí
0 komentářů
Přírodní park Altmühltal
Přírodní park Altmühltal
Podél malebné říčky Altmühl, po prosluněných loukách s černým bezem a divokou skalnatou oblastí prozkoumáte jedinečný pás krajiny v srdci Bavorska a zažijete nezapomenutelné okamžiky. Kouzelná příroda spojená s toulkami po kulturních dějinách malebného jurského regionu Altmühl. Užijte si nádherné panoramatické výhledy, působivou přírodu, fascinující stavitelské umění, vzácné svědky minulosti a moderní architektury i techniky.
Každé roční období zde má své zvláštní kouzlo: Na jaře se ztrácejí stezky v rozkvetlých loukách a alejích, v létě lákají prosluněné svahy v údolích k ranním procházkám a v pozdním odpoledni svádí zase stinné lesní cesty k pěšímu výletu. A na podzim se krajina ukáže zahalená do pestrých, zářivých šatů.
Při svých toulkách Přírodním parkem Altmühltal se seznámíte s krajinou i s lidmi – příjemná setkání, která se vyplatí. Před 3000 let obývali tuto krajinu keltové, po nich následovali Římani. O tom dodnes svědčí mohutné valy, zrekonstruované tvrze a úchvatné nálezy pokladů. V pozdějších dobách se v oblasti Altmühltal zdržovali také další kmeny – Alemani, Bajuvárové a Frankové – díky tomu se zdejší kraj stal tavícím kotlem bavorských kmenů. Později začaly šlechtické rody stavět zámky a hrady a biskupové k uctění boha nádherné kostely a kláštěry. Přesvědčte se raději sami na vašich toulkách nebo si o tom nechte vyprávět u přátelských hostitelů v Přírodním parku Altmühltal. Ochutnejte čerstvě uvařené pivo místního regionu a dejte si pořádné občerstvení s Altmühltalskými specialitami.

TURISTŮM PRO RADOST

  • Nádherné panoramatické výhledy
  • Prosluněné pláně s černým bezem
  • Pozoruhodné skalní formace
  • Stinné bukové lesy

NENECHTE SI UJÍT

  • Průlom Dunaje ve Weltenburské úžině
  • Naleziště zkamenělin v kamenolomu
  • Historická města a nádherné stavby
  • Kulturní dědictví UNESCO – limes romanum

Další informace

Informationszentrum Naturpark Altmühltal
Notre Dame 1
85072 Eichstätt
Telefon: +49(0)8421 9876-0
Telefax: +49(0)8421 9876-54
E-mail: info@naturpark-altmuehltal.de
Domovská stránka: http://www.naturpark-altmuehltal.de
zdroj: bavorsko.eu

Město a lyžařské středisko Garmisch-Partenkirchen

10. 3. 2013
Výlety po okolí
0 komentářů
Garmisch-Partenkirchen
Olympijské skokanské můstky v Garmisch-Partenkirchenu
Garmisch-Partenkirchen je město a lyžařské středisko v Bavorsku (Německo), asi 100 km na jih od Mnichova, poblíž hranice s Rakouskem, ležící pod horským masivem pohoří Wetterstein.
V roce 1936 se zde konaly Zimní olympijské hry a v letech 1978 a 2011 mistrovství světa v alpském lyžování. Každoročně se zde na Nový rok koná závod ve skocích na lyžích, který je součástí Turné čtyř můstků. Na jaře 2007 byl 57 let starý skokanský můstek stržen a postaven nový, který měl premiéru 21. prosince 2007.
Z města jezdí zubačka pod vrchol nejvyšší německé hory Zugspitze (2962 m n. m.).
Město má necelých 30 tisíc obyvatel.

Osobnosti města

zdroj: wikipedia

Visutá dráha v Drážďanech (Schwebebahn Dresden)

16. 10. 2012
Výlety po okolí
0 komentářů
Visutá dráha v Drážďanech – Schwebebahn Dresden spojuje městské části Loschwitz a Oberloschwitz. Je dlouhá 274 m, spočívá na 33 podpěrách a překonává výškový rozdíl 84 m. Provoz byl zahájen 6. května 1901. Podobně jako wuppertalská dráha byla postavena podle systému Eugena Langena. Je nejstarší provozovanou horskou visutou dráhou a zároveň jedinou s pevnou dráhou.
Drážďanská visutá dráha představuje zvláštní formu lanové dráhy s kyvadlovým provozem, jejíž pojezdy se nepohybují po nosných lanech, ale po kolejnicích na ocelových nosnících. Oproti wuppertalské dráze nemají vozidla vlastní pohon, ale jsou tažena lanem. Pohon obstarává strojovna v horní stanici.
Dráha překonala 2. světovou válku nepoškozená. V letech 1984 – 1992 však byla mimo provoz v důsledku probíhající celkové rekonstrukce.
Soubor:Schwebebahn 2.jpg
  • Křížení s ulicí
  • Dolní stanice
  • Příjezd do dolní stanice
  • Pohled na Modrý zázrak.

Berlín – barvité kosmopolitní město s pohnutou historií

26. 6. 2012
Výlety po okolí
0 komentářů
Z amerického i ruského vojáka, kteří v dobových uniformách pózovali turistům před berlínskou Braniborskou bránou, se vyklubali dva slovenští brigádníci.
Zrenovovaný Říšský sněm. Od loňska tu navíc stojí zábrany a platí přísnější bezpečnostní opatření.
A superdlouhý bílý hummer, určený k projížďce po městě, řídil muž mluvící rusky. Málokterou metropoli poznamenaly dramatické události moderní doby tak absurdně a ostře jako Berlín. A málokterá se mění tak prudce jako on. Moje generace pamatuje šedivé ulice centra, kam jezdila do muzeí a nakupovat levné dětské prádlo, boty nebo lahůdky. To všechno ale smetl pád Berlínské zdi. Dnes je to barvité kosmopolitní centrum. Pravda, s pohnutou historií.

Zeď jako turistická atrakce

Snoubenci, kteří se měli brát, ráno zjistili, že se k sobě nedostanou. Mezi jejich ulicemi vyrostla 13. srpna 1961 zeď. Politické vedení NDR nechalo svézt zedníky z celé země. Pracovali pod dohledem vojáků. Značnou část zdi postavili přes noc. Jedenáct dní na to zastřelili pohraničníci prvního člověka, který se ji pokusil překonat. Byla důsledkem studené války mezi Američany a Rusy. Měla zabránit útěkům lidí z bývalé NDR do někdejší Německé spolkové republiky přes Západní Berlín. Uprchly jich asi tři milióny. V místě označovaném jako Invaliden friedhof se dívám škvírou mezi panely do kdysi zaminovaného koridoru mezi dvěma stěnami.
Trabanty jsou v Německu neustále populární.
Trabanty jsou v Německu neustále populární.
FOTO: Petr Veselý, Právo
Ze 165 kilometrů dlouhé zdi zbylo dnes jen pár miniaturních torz. Kdo tu ale nezažil ostnaté dráty a pohraničníky se psy i samopaly, ten se těžko vžije do někdejší atmosféry absurdity a strachu. Z razítek v pasu, která kdysi znamenala výlet do jiného světa, se dnes stala turistická atrakce, stejně jako z kousků zdi, prodávaných na trzích. „Ty navíc nemusí být pravé,“ upozorňuje nás Vladislav Martynek, překladatel s mexickým pasem a českými rodiči, který vystudoval v Západním Berlíně a žije tu.

Obdivovaný Říšský sněm

Parta Italů leží na trávníku před Reichstagem (Říšským sněmem). Jejich bezstarostná pohoda kontrastuje s pohnutou historií budovy. Ve třicátých letech ji poškodil požár zinscenovaný nacisty. V něm symbolicky lehla popelem politická bezradnost, ale také tolerance Výmarské republiky. Vypukl nacistický teror a hon na Židy i další menšiny. Nebylo divu, když se sovětská vlajka, kterou v roce 1945 vztyčil na jeho vrcholu rudoarmějec, stala jedním ze symbolů porážky fašistického Německa.
FOTO: Petr Veselý, Právo
Od té doby uplynulo 54 roků, než tu deset let po sjednocení země začal opět zasedat německý spolkový sněm, tedy parlament (1999). Dominantou zrenovované budovy se stala kopule ze skla a oceli. Patří k atrakcím Berlína. Po rampě na jejím vnitřním obvodu pohodlně vyjdete až na vrchol, odkud je krásný výhled nejen po okolí, ale také dolů do zasedacího sálu, na hlavy poslanců. Brit Norman Foster získal za rekonstrukci řadu cen.
Dříve stačilo vystát na prohlídku kopule a střechy Reichstagu frontu, od loňska se kvůli zpřísněným bezpečnostním opatřením musíte objednávat předem přes internet (www.bundestag. de, kapitola Visit the Bundestag).
Beton je mramor 21. století, tvrdili architekti, kteří vedle sněmu vybudovali rozsáhlý komplex kanceláří pro poslance i vládu. Vznikla tu atria a dvorky v různém stylu, třeba japonských zahrad. Vytváří pěkné prostředí a lidé se díky nim ve zdejším labyrintu lépe orientují. „Přestavba sněmu stála 600 miliónů marek, komplex dalších 450 miliónů,“ říká Vladislav Martynek.
Razítka někdejších pasováků se dnes stala turistickou atrakcí.
Razítka někdejších pasováků se dnes stala turistickou atrakcí.
FOTO: Petr Veselý, Právo

Bitvy o bohyni vítězství

U Braniborské brány nenarazíte jen na mladíky v historických uniformách, ale také na postavy z Hvězdných válek, na muže vyrábějící obrovité mýdlové bubliny a další atrakce. Brána se stala symbolem Berlína, i jeho někdejšího rozdělení na dvě města, dva státy a dva mocenské bloky. Ale také symbolem opětovného sjednocení. „Právě tady se začali shromažďovat lidé při pádu Berlínské zdi,“ říká Vladislav Martynek. Sešel jsem do stanice metra, kterou tu nedávno otevřeli.
Veliké obrazy a fotky na jejích stěnách dokumentují bouřlivou historií původně celní brány i sochy na jejím vrcholu. Tu si například Napoleon odvezl v roce 1806 do Francie jako doklad svého vítězství nad německými armádami. Němci ji po porážce Francouzů (1814) zase triumfálně vrátili zpět. Při jejím restaurování nahradili dubový věnec železným křížem. A bohyni míru Eirene začali chápat jako Viktorii, bohyni vítězství.
Vzpomínka na lidi, které pohraničníci zastřelili při pokusu překonat Berlínskou zeď kousek od Říšského sněmu.
Vzpomínka na lidi, které pohraničníci zastřelili při pokusu překonat Berlínskou zeď kousek od Říšského sněmu.
FOTO: Petr Veselý, Právo

Na lodičce po jezírku

Za Braniborskou bránou leží Tiergarten, kdysi lovecký revír Fridricha III., dnes veliký park. „Po válce tu lidé káceli mohutné stromy,“ vypráví Vladislav Martynek. „Nebylo čím topit. Celkem jich ve městě padlo víc než 1 200 000. Také tu pěstovali brambory, mrkev nebo zelí, aby měli co jíst. Velmi pragmaticky jim pomohl strohý fakt, že 40 procent plochy Berlína tvoří zeleň. Improvizovaná pole hlídali i přes noc policisté, aby je strádající lidé nerozkradli.“ Dnes se tu můžete procházet, svést po jezírku na lodičce nebo posedět v pivní zahrádce. Prakticky v centru města.

Dívali se na ně jako na exoty

Uprostřed Postupimského náměstí, jednoho z dopravních uzlů, stojí budka s hodinami a také semafory z roku 1914, tedy prvními na světě. Kolem ní se vypínají moderní budovy z oceli, skla a betonu, sídla velkých společností. Po válce tady fungoval černý trh. Stál tu také panel, na kterém běžely necenzurované zprávy určené východoněmeckým občanům. A proti nim zase billboard lákající západní Němce k nákupu levného zboží v obchodech ve východní části. Pak náměstí proťala Berlínská zeď. Politici vedoucí NDR nechali strhnout okolní budovy, aby pohraničníci měli přehled a volné palebné pole.
Zbytky Pamětního kostela císaře Viléma, jeden ze symbolů Západního Berlína.
Zbytky Pamětního kostela císaře Viléma, jeden ze symbolů Západního Berlína.
FOTO: Petr Veselý, Právo
Dlouhá léta tu stála i vyhlídková plošina, ze které mohli západní turisté sledovat lidi na Východě jako rybky v akváriu. Koleje předválečné tramvajové linky mizely u paty zdi. Dnes je zde zase rušný dopravní uzel. Lidé sem jezdí za nákupy i za zábavou. Oblíbeným místem se stalo kruhové nádvoří uprostřed Sony Centra, kde se Berlíňané shromažďují při velkých sportovních utkáních, která sledují na velkoplošné obrazovce. Podobně jako fandové u nás na Staroměstském náměstí.

Tam, kde se kdysi střílelo, vládne dneska idylka

Televizní věž Fernsehturm na Alexanderplatzu připomíná párátko s nabodnutou olivou. Je nejvyšší stavbou západní Evropy (365 m). Byla jedním ze symbolů NDR a neodmyslitelně patří i k dnešnímu Berlínu. Je z ní krásný výhled a v „olivě“ pod vrcholem pak kavárna, která se otáčí kolem své osy. Kdysi sem stál vstup 30 feniků, tedy asi 1 Kč, dnes zaplatíte 11 eur. Dřív se otočila o 360° za hodinu, dneska za půl. „Zrychlilo se to tak, že si nemusíte ani kafe míchat,“ žertuje Vladislav Martynek. Sedíme v restauraci Ganymed Brasserie, přesněji řečeno u stolku, který stojí na chodníku u řeky Sprévy.
Televizní věž Fernsechturm na Alexandrově náměstí. Pod vrcholem má otáčející se kavárnu.
Televizní věž Fernsechturm na Alexandrově náměstí. Pod vrcholem má otáčející se kavárnu.
FOTO: Petr Veselý
Restaurace je součástí jednoho z mála zachovaných bloků starých domů v centru města. Takhle nějak to zřejmě vypadalo v Berlíně 19. století. Za rohem stojí divadlo, kde uváděl své hry slavný Bertold Brecht. I tady kdysi stříleli pohraničníci. Teď tu výletní lodě vozí dobře naložené turisty s růžolícími tvářemi. Delikátní rybí maso dravé dorády usmažil kuchař na bylinkách. Bílý sauvignon z Alsaska voní jemně po citrusech. Idyla ve městě, do kterého historie mnohokrát zaťala své drápy, budí dojem, jako by to už nikdy nemělo být jinak.
Originální plastika v atriu DZ Bank. Tuto budovu stojící kousek od Braniborské brány navrhl slavný Frank O. Gehry, spoluautor pražského Tančícího domu.
Originální plastika v atriu DZ Bank. Tuto budovu stojící kousek od Braniborské brány navrhl slavný Frank O. Gehry, spoluautor pražského Tančícího domu.
FOTO: Petr Veselý, Právo

Na co máte chuť

Berlín, to ale není jen historie a politika. Může se chlubit svými galeriemi, divadly, muzei, operou nebo filharmonickými orchestry (ten nejslavnější, Berlínskou filharmonii, diriguje Sir Simon D. Rattle, partner české operní zpěvačky Magdaleny Kožené). Je tu vyhlášená zoo, jsou tu zahrady, zámky, bohémské čtvrti, bary a kluby s bohatým nočním životem atd. Každý si z toho guláše, nebo jak říkají Němci z eintopfu, může vybrat to svoje chutné sousto.
zdroj: novinky.cz

Most v Řezně má bohatou historii – vypráví o ďáblu a ženské lsti

24. 6. 2012
Výlety po okolí
0 komentářů
Mathäus Runtinger si tu sumu naškrábal ve spěchu a bez valného zájmu na okraj své účetní knihy. Číslice a písmena nedbale nahozené na papír jako kdyby říkaly: Ach ano, abych nezapomněl, Heinrich Dorfmann mi dluží 26 tisíc guldenů. Za tu částku by si přitom mohl najmout čtyři tisíce nádeníků.
Most v Řezně
Runtinger nebyl žádné béčko. Obratný a – moderní terminologií řečeno – workoholický kupec se zpočátku zaměřoval na sůl, pak přesedlal na luxusní zboží. Z Benátek vozil látky, z Ruska kožešiny, z Brabantska šperky, z Orientu koření.
Narodil se do šťastného města ve šťastnou dobu. V roce 1402, kdy si zapsal pohledávku, se Regensburg, česky Řezno podle říčky Řezná vlévající se do Dunaje v jeho nejsevernějším ohybu, řadil mezi největší a nejbohatší města nejen Německa, ale i tehdejšího světa.

Nadchl i Otce vlasti

Kostely, uzoučké klikaté průchody, dobře udržovaná zeleň, spousta historie a obchodů čekajících téměř na každém rohu, to vše najdete ve starém centru města pamatujícího více než dva tisíce let. Nejstarší kamenný most v Bavorsku, přetínající Dunaj, tady postavili v letech 1135-1146.
Stavba se stala vzorem pro další přemostění i v jiných evropských městech, kupříkladu v Londýně či pro proslavený opěvovaný bílý most ve francouzském Avignonu. Kamenný přechod přes Dunaj posloužil i nedočkavým rytířům při jejich druhé a třetí výpravě, když se právě tudy ubírali utkat se ve Svaté zemi s nevěřícími.
V Řezně dnes žije 150 tisíc obyvatel, přičemž každý osmý je student.
V Řezně dnes žije 150 tisíc obyvatel, přičemž každý osmý je student.
FOTO: Vladimír Plesník, Právo
Podle některých názorů se ve skvostu, tvořeném hned šestnácti oblouky, zhlédl i německý císař a český král Karel IV. Zalíbil se mu do té míry, že urychlil budování kamenného mostu v Praze. Gotická stavba je nejen dodnes působivá, ale městu přinášela nemalé zisky v podobě tučného mýtného.
„Do roku 1997 po něm přejížděly taxíky a autobusy, v roce 2008 ho úřady uzavřely úplně. Teď se nákladem 7,5 miliónu eur (181 mil. korun) rekonstruuje. Ublížily mu nejen vibrace, ale také tuny soli na jeho povrchu,“ vysvětluje Erwin Maurer, šéf městské marketinkové agentury.
Podle legendy se dílo nedařilo, a tak, jak už to tak chodí, se stavbařům nabídl jako zachránce ďábel. Za svou pomoc si vymínil maličkost, duše prvních tří, kteří na most vkročí. „Těšil se na starostu, největšího boháče a vrchního stavitele. Žena posledně jmenovaného na pekelníka vyzrála. Na most před otevřením nahnala dvě slepice a psa,“ říká s úsměvem Erwin Maurer.

Šest na zelí i skvosty kulturního dědictví

Stoleté hradby a mládím dýchající životní styl se ve městě připomínajícím středověk vůbec nevylučují. Vždyť v Řezně dnes žije na 150 tisíc obyvatel, přičemž každý osmý z nich je student střední školy či univerzitní posluchač. Současný ráz prastarého sídla vytvářejí jak nádherné domy bohatých středověkých obchodníků, tak malé řemeslnické obchůdky a dílny, kluby, restaurace a módní butiky. A ještě jednu pozoruhodnost musíme zmínit.
FOTO: Právo
Díky přítomnosti mnoha studentů se město pyšní nejvyšší koncentrací hospod a restaurací ve Spolkové republice. Vždyť jich tu najdete hned 350! Určitě si nenechte ujít Wurschkuchl, nejstarší hospůdku s proslulými klobáskami hned u Kamenného mostu. S pozdravem Sechs auf Kraut! (Šest na zelí!) do ní prý vcházeli už stavitelé mostu.
Nástup moderní techniky se nevyhnul ani starobylému Řeznu. Do mobilního telefonu si mohou zájemci stáhnout aplikaci, která vám poví to podstatné o místních kostelech, mostech, pivovarech, parcích, náměstích či muzeích, a ještě si můžete cestou poslechnout několik krátkých příběhů z dějin města.
Návštěvník tak snadno zjistí, že v roce 2006 zařadila OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) městskou čtvrť Stadtamhof, kterou se starým městem spojuje již zmiňovaný most, mezi místa světového dědictví. Jedna z prohlídek je věnována Napoleonovi, který do města zavítal v roce 1809. Jiná, nazvaná Věda a pověry: případ čarodějnice Kathariny Keplerové, matky astronoma Johanna Keplera, připomíná pochmurné časy inkvizice. Ostatně památník velkého německého vědce najdete v domě, kde prožil konec života.

Goethe se nemýlil

Řezno si ještě více než příznivci historie oblíbili milovníci dávných řemesel. Staří mistři tu totiž vyrábějí své produkty stejně jako jejich dědové. Kloboučnická dílna Král klobouků na náměstí u katedrály svatého Petra je vyhlášená po celém Bavorsku. Totéž platí i pro ruční výrobu kartáčů, provozovanou tradičně rodinou Ernstů v jedné z bočních uliček.
Kloboučnická dílna Král klobouků poblíž katedrály svatého Petra je vyhlášená po celém světě.
Kloboučnická dílna Král klobouků poblíž katedrály svatého Petra je vyhlášená po celém světě.
FOTO: Vladimír Plesník, Právo
Waitrand Ernest s dcerou Caroline Jägerovou v ní vyrábějí kartáče včetně malířských štětců již ve čtvrté generaci. „Naše řemeslo vymírá,“ říká majitel dílny. „Nemáme učně.“ Caroline sedí v dílně za obchodem, šikovně spřádá, uzluje a čistí širokou škálu ručních výrobků, jako jsou kartáče na boty, smetáky, péřové prachovky či masážní kartáče, zatímco návštěvníci obchodu jí nahlížejí přes rameno.
Dílna je krásně cítit slámou, dřevem a dalším přírodním materiálem a také mýdlem. Celkovou atmosféru místa jen podtrhuje více než století staré, ale dosud plně funkční vybavení. Johann Wolfgang Goethe, kníže německých básníků, přičinlivý úředník, všestranný vědec a zdatný manažer v jedné osobě, při pohledu na okolí Řezna poznamenal, že v takovém prostředí krásné a blahobytné město vzniknout prostě muselo. Od té doby mu daly za pravdu tisíce návštěvníků.
zdroj: novinky.cz

Zámek Moritzburg

12. 5. 2012
Výlety po okolí
0 komentářů
Lovecký zámek Moritzburg (kterému se přezdívá Perla saského baroka) leží ve vesnici Moritzburg v Sasku (Německo), asi 14 km severozápadně od Drážďan. Zámek založil vévoda Mořic Saský, ale současnou barokní podobu získal za panování Augusta Silného podle návrhu Matthäuse Daniela Pöppelmanna.
Zámek obsahuje rozsáhlé sbírky loveckých trofejí, ale také čínského, japonského a míšeňského porcelánu. Je zde také umístěna tzv. Federzimmer (péřová místnost), tedy místnost s ložním zařízením Augusta Silného vytvořeného z mnoha per exotických ptáků.
Na tomto zámku se natáčela známá pohádka Tři oříšky pro Popelku.
Soubor:Schloss.Moritzburg.Ansicht.von.Suedwest.2005.08.01.530.jpg
Původní stavbu si nechal postavit vévoda Mořic Saský v letech 1542–1546 jako lovecký zámek v renesančním stylu na vrcholu žulové hory v bažinaté dolině.
V letech 1661–1672 za vlády kurfiřta Jana Jiřího II. byla k zámku přistavěna kaple podle návrhu Wolfa Caspara von Klengela. Kaple obsahuje pískovcovou a štukovou výzdobu, nástropní malby, oltář a lóži pro saského panovníka. Tato původně luteránská kaple začala sloužit ke konání katolických bohoslužeb v roce 1699, dva roky po konverzi Fridricha Augusta I. ke katolictví.
Za vlády Fridricha Augusta Silného také došlo k výrazné proměně exteriérů a okolí zámku. Dvorní architekt Matthäus Daniel Pöppelmann vypracoval návrh na přestavbu loveckého zámečku v barokním stylu, kdy původní čtyři bašty byly zvýšeny a přestavěny na rohové věže a propojeny s renesančním zámečkem, čímž byla vytvořena současná charakteristická podoba. Také byla přeměněny bažiny v park a rybníky, z nichž Horní velký, Dolní velký a Zámecký jsou největší, přičemž na Zámeckém rybníku leží ostrov se zámkem. Rekonstrukce skončila v roce 1733, kdy zemřel August Silný.
Od roku 1933 využíval areál Arnošt Jindřich Saský jako svoje sídlo a zřídil i prostory pro oficiální návštěvy, následně v roce 1945 byl zámek Wettinům vyvlastněn.

Fasanenschlösschen

Rokokový Fasanenschlösschen
Další stavby vznikly u Dolního velkého rybníka asi 2500 m od vlastního zámku. Ještě za Augusta Silného zde vznikl jednopatrový pavilón. Význačná přestavba této části parku však proběhla za Augustova vnuka, kurfiřta Fridricha Augusta III. na sklonku 18. století. Pod vedením architekta Johanna Daniela Shadeho došlo mezi lety 1770–1776 k rozšíření jednopatrového pavilonu na dvoupatrový rokokový Fasanenschlösschen (bažantí zámeček) v čínském stylu, ten se stal centrem velké bažantnice. Dále byl na rybníku postaven přístav s molem a majákem, nebo ubytovací prostory pro saského ministra umění Camilla Marcoliniho. Součástí komplexu je i barokní až rokoková stavba Venušiny studny. Krom toho zde vznikly budovy na uskladnění ptačích sítí nebo dvorní kuchyně.

Zámek Possenhofen

12. 5. 2012
Výlety po okolí
0 komentářů
Zámek Possenhofen, někdy přezdívaný jen Possi, je bavorská stavební památka nacházející se na břehu Starnberského jezera necelých 30 kilometrů jihozápadně od Mnichova. Zámek je znám především jako působiště předposlední rakouské císařovny a české královny Alžběty Bavorské. Ta zde žila ve svém dětství společně se svými rodiči a sourozenci, poté, co její rodiče, vévoda Maxmilián Josef Bavorský a jeho žena Ludovika Bavorská, tento zámek zakoupili v roce 1834 jak své venkovské sídlo. Zámek obklopuje rozsáhlý zámecký park a zahrada.
Soubor:SchlossPossenhofen01.jpg
Historie
Na místě dnešního zámku stával původně hrad, který zde byl postaven v roce 1536, posléze však byl zničen během třicetileté války, následna pak několikrát přestavěn do dnešní zámecké podoby.
Současnost
V současné době se zde nachází studentská ubytovna (internát) a muzeum věnované císařovně Alžbětě Bavorské

Zasněžené adventní Drážďany (článek v časopisu CZ)

2. 5. 2012
Výlety po okolí
0 komentářů
imagebam.comimagebam.com

Zámek Neuschwanstein

1. 9. 2011
Výlety po okolí
0 komentářů
Neuschwanstein je zámek v Allgäu (Bavorsko, Německo) v oblasti obce Schwangau u Füssenu, který nechal postavit Ludvík II. Bavorský, pravděpodobně nejznámější bavorský panovník. Je to jeden z nejznámějších a nejnavštěvovanějších turistických cílů Německa.
Soubor:Castle Neuschwanstein.jpg

Historie

Ačkoliv připomíná středověký hrad, je Neuschwanstein poměrně mladý zámek. Ludvík II. ho nechal postavit jako své útočiště i jako monumentální operní scénu pro Richarda Wagnera. Kromě panovníka zde žilo jen několik málo sluhů a služek. Roku 1869 zde byl na pokyn ministrů zatčen soudním psychiatrem král Ludvík II. a odvezen na zámek Berg, kde o dva dny později záhadně zemřel. Po té byl dlouhou dobu zámek uzavřen a časem začal chátrat. Veřejnosti byl zpřístupněn po 2. světové válce.

Architektura

Přes vnější půvab zámku by ho z architektonického hlediska nepochválil asi žádný architekt a to kvůli spojení snad všech stavebních a architektonických slohů jak zvenku, tak v hojné míře vevnitř. Vnitřní interiéry jsou vyzdobeny drahocenným novogotickým řezbářským obložením a také ve stylu novoromantismu a historismu. Zřejmě nejkrásnější a nejproslulejší místností zámku je trůnní sál, který byl zhotoven podle vzoru slavné mešity Hagia Sofia v Istanbulu. V sále však chybí trůn, na který nezbyly finanční prostředky.

Výmar (Weimar)

17. 7. 2011
Výlety po okolí
0 komentářů
Výmar (německy Weimar) je město v německém Durynsku na řece Ilm. Leží 25 km od města Erfurt a má přibližně 63 000 obyvatel.
Na přelomu 18. a 19. století se stal Výmar centrem německého společenského a duchovního života (viz Výmarská klasika). Bylo to díky současnému působení Goetha a Schillera na vévodském dvoře.
Ve Výmaru byla vyhlášena Výmarská republika. Před a za druhé světové války bylo město baštou NSDAP, v blízkosti města byl vybudován koncentrační tábor Buchenwald.
Partnerská města