Rubrika: Spolkové země

Braniborsko (Land Brandenburg)

zemská vlajka

Země Braniborsko
(německy Brandenburg, dolnolužickosrbsky Kraj Bramborska, dolnoněmecky Bramborg/Brannenborg) je jedna ze 16 spolkových zemí Německa. Rozkládá se na severovýchodě Německa a obklopuje svým územím spolkovou zemi Berlín. Jejím hlavním městem je Postupim (Potsdam). V současných hranicích existuje od 1. srpna 1992.
Jako Braniborské markrabství bylo od roku 1157 nezávislým státem, od roku 1701 bylo nejdůležitější součástí mocného Pruského království, v jehož rámci se roku 1871 stalo součástí Německého císařství a po konci první světové války Výmarské republiky. Součástí Pruska zůstalo až do konce druhé světové války. Poté bylo autonomní zemí Sovětské okupační zóny, poté bylo v letech 19491952 zemí Německé demokratické republiky. V letech 1952-1990 bylo zrušeno a rozděleno mezi několik krajů. Obnovy jako spolkové země se dočkalo 3. října 1990 současně se znovusjednocením Německa.

Zemský znak Braniborskaznak Braniborska

Geografický přehled

Braniborsko patří se svými 29 476 km² mezi rozlohou největší spolkové země Německa a zároveň je největší z nových spolkových zemí. Na severu sousedí se spolkovou zemí Meklenburskem-Předním Pomořanskem, na západě se spolkovými zeměmi Dolním Saskem a Saskem Anhaltskem, na jihozápadě a jihu se spolkovou zemí Svobodný stát Sasko, na východě s polským vojvodstvím Lubušským (Lubuskie) a Západopomořanským (Zachodniopomorskie).
Braniborsko je součástí rozsáhlé Severoněmecké nížiny, která je v jeho okrajových částech přerušována pahorkatinami. Moderní Braniborsko se rozkládá mezi řekami Labem na západě, a Odrou a Nisou na východě. Jádro Braniborska i dnes Němci označují jako Braniborská marka (Mark Brandenburg).
Město Berlín s přilehlou oblastí tvoří aglomeraci označovanou jako metropolitní region Berlín/Braniborsko (Metropolregion Berlin/Brandenburg).
Mimo velká města jako je na západě Brandenburg an der Havel nebo na východě Frankfurt nad Odrou j Braniborsko řídce osídlenou zemí.
Na jihovýchodě moderního Braniborska se rozkládá i německá část Dolní Lužice a malá část Horní Lužice, kde žije západoslovanská lužickorsbská menšina, jejíž příslušníci zde hovoří Dolnolužickou srbštinou.
Západně od Lužic se rozkládá území, na jihozápadě ohraničené Labem, jimž protéká řeka Halštrov (Elster). Spolu se zvlněným Flämingem, rozkládajícím se na jihozápadní hranici Braniborska, však toto území nebylo dlouho součástí Braniborska. Zatímco Fläming je jeho součástí od Vídeňského kongresu, výše uvedené území protékané Halštrovem je součástí Braniborska teprve od roku 1990. Severně od Flämingu a západně od Berlína se rozkládá Havolsko (Havelland), jímž protéká řeka Havola (Havel). Jižně od Berlína se rozkládá Teltow a severovýchodně od Berlína Barnim. Na severozápadě Braniborska se rozkládá Prignitz, na severovýchodě Ukerská marka
Územím Braniborska protékají řeky Havola (Havel), Černý a Malý Halštrov (Schwarze Elster a Kleine Elster), Spréva (Spree), Ukra (Ucker), Labe (Elbe), na hranici s Polskem Odra a Nisa, a další menší řeky. Na severu při hranici se spolkovou zemí Meklenburskem-Předním Pomořanskem se nachází i řada jezer.

Berlín (Land Berlin)

Berlín (německy Berlin) je městem a zároveň i spolkovou zemí Spolkové republiky Německo. Hlavním městem Německa se stal roku 1991 a od sjednocení Německa (a tím i obou částí města) patří Berlín k největším městům v Evropě.

Všeobecný přehled
Berlín leží na severovýchodě Německa, zhruba 70 km západně od hranic s Polskem, je obklopen spolkovou zemí Braniborsko (Brandenburg). Městem protéká řeka Spréva (Spree), vodní plochy (především jezera) tvoří 6,6 % celkové plochy; mimo mnoha parků a obdobných zelených ploch se na území města nachází i lesní porosty (17,9 % celkové plochy).
Průměrná výška nad mořem: 34 m n. m. Nejvyšší bod: Teufelsberg, 115 m n. m. (jedná se o umělý násyp, vzniklý ze zbytků stavebního materiálu vybombardovaných domů).
Vzdálenost Berlín-Praha činí kolem 350 km. Cesta vlakem trvá necelých pět hodin, cesta letadlem kolem 40 minut.

Dějiny města

První historicky doložené zmínění Berlína pochází z roku 1244. Roku 1451 se Berlín stává vládním městem braniborských markrabích a kurfiřtů, 1701 pak hlavním městem Pruského království, 1871 hlavním městem nově založené Německé říše.
Berlín byl v minulosti tolerantním městem, kde nalezlo útočiště mnoho pronásledovaných uprchlíků, mimo jiné hugenoti z Francie (po r. 1685) a protestanti z Čech (po r. 1730), jejichž někteří potomci, žijící v tzv. České vesnici (Böhmisches Dorf), až do druhé poloviny minulého století ještě hovořili česky. Ve dvacátých letech minulého století se z Berlína stává evropská metropole s bohatým politickým, vědeckým a hlavně kulturním životem. Tolerance končí roku 1933 příchodem Hitlera k moci.
Po druhé světové válce, kdy město bylo z velké části zničeno (např. 40 procent obytné plochy), byl Berlín rozdělen do čtyř sektorů. Počátkem studené války se Berlín dostal do středu konfliktů mezi vítěznými mocnostmi. Již roku 1948 dochází k Berlínské blokádě (kdy veškeré zásobování města se koná výlučně leteckým spojením) a posléze k politickému rozdělení města. K faktickému rozdělení dochází stavbou Berlínské zdi 13. srpna 1961.
Po pádu Berlínské zdi roku 1989 začíná nová kapitola města. Berlín se stává městem se zázemím a hlavním městem SRN.
Věková struktura Struktura podle sektorů
věk podíl věk podíl sektor podíl
pod 6 5,0 % 20 – 45 39,7 % zemědělství 0,54 %
6 – 15 7,8 % 45 – 60 26,8 % výrobní odvětví 19,27 %
15 – 20 5,3 % přes 60 15,4 % služby 80,19 %
Struktura podle národnosti[1]
původ absolutně podíl *)
Evropa 339 002 7,3 %
Evropská unie 128 148 27,7 %
Asie 66 983 14,4 %
Afrika 17 750 3,8%
Turecko 116 665 25,2%
Polsko 42 889 9,2%
Srbsko a Černá Hora 24 337 5,2%
Rusko 14 065 3,0%
Chorvatsko 11 378 2,5%
Bosna a Hercegovina 10 463 2,3%
*) podíl na počtu občanů neněmecké národnosti
Pohled na Berlín s Braniborskou bránou vpravo
V důsledku koncentrace obyvatel jiných národností do jistých obvodů nebo jejich částí má tento stav mimo kulturní pestrosti i negativní stránky – základní školy, kde podíl cizinců činí i přes 90 procent žáků, nejsou v některých čtvrtích Berlína výjimkou. Integrační modely sedmdesátých a osmdesátých let, zpočátku nadějné, ztroskotaly, částečně se dá hovořit o uzavřených ghettech různých menšin cizinců. Jedná se zejména o arabské resp. palestinské přistěhovalce či nositele asylu, ale též i o jistou část tureckého obyvatelstva, které v Berlíně žije mnohdy již ve třetí generaci (která je pak integrována méně než ona druhá).
V Berlíně existuje i velká židovská obec, se svými 11 000 členy (podle jiných údajů pak 13 000) největší židovská obec v Německu. V tom je obsaženo ovšem přibližně 8000 vystěhovalců z bývalého SSSR počátkem devadesátých let. To znamená, že méně než jedna třetina obce pochází ještě z doby dřívějšího Západního Berlína. Před holocaustem v Berlíně žilo asi 170 000 Židů, z nichž asi 90 000 emigrovalo. Ze zbylých jich jen asi 8000 přežilo holocaust.
Rudá radnice v Berlíně

Spojení a městská doprava

Berlín je dobře napojen na celoněmeckou i evropskou síť dálnic. Kolem Berlína vede vnější, zcela uzavřený dálniční okruh; vnitřní okruh byl plánován, ale v blízké budoucnosti zřejmě realizován nebude.
I železniční spojení je uspokojivé (z/do Prahy pět rychlíků Eurocity denně v pravidelných intervalech). Největší berlínské nádraží je Berlin Hauptbahnhof (hlavní nádraží) otevřené v roce 2006 na místě bývalého Lehrter Bahnhof. Berlin Hauptbahnhof je považováno za největší nádraží Evropy. Další významná nádraží jsou Ostbahnhof, Spandau, Südkreuz a Gesundbrunnen.
Berlín momentálně disponuje třemi letišti: Tempelhof, Tegel a Schönefeld. První dvě, ležící uvnitř města mají být v budoucnosti uzavřena ve prospěch (dříve východoberlínského a po sjednocení méně využívaného) letiště Schönefeld, ležícího na jihovýchod od Berlína, které má být rozšířeno.
Síť městské hromadné dopravy patří k nejhustším mezi evropskými městy; po sloučení obou částí města byla propojena a dále rozšířena. Jedná se o kombinaci metra, městské železnice, tramvajové a autobusové sítě.
V posledních letech si získala velkou oblibu nejen mezi turisty i doprava něčím, co připomíná rikšu – jízdní kola, která pojmou mimo řidiče ještě dvě další osoby; jezdí zejména v centru (mimo zimních měsíců).

Kultura, umění, věda, památky

Berlínská televizní věž, v popředí kopule chrámu a Humboldtova univerzita
Berlín se vyznačuje velkým počtem kulturních a vědeckých zařízení, z nichž některé dosáhly velké známosti a popularity i v zahraničí. Kulturní pestrost a tolerance se přitom traduje hlavně z doby Západního Berlína, který se stal v tomto smyslu „svobodným“ městem podle hesla „pro každého něco“. Současná situace a výhledy do budoucnosti jsou však silně ovlivněny finanční krizí města (diskuse o zavření nebo sloučení oper, o subvencích pro kulturní a vědecká zařízení atd.).

Nejvýznamnější kulturní zařízení

Z kulturních, uměleckých a vědeckých zařízení a událostí lze jmenovat jen výběr:
  • vedle nesčetných divadel, malých forem a kabaretů celkem tři opery: Státní opera, Německá opera a Komická opera (Staatsoper, Deutsche Oper, Komische Oper)
  • velké množství muzeí, z nichž nejznámější jsou Pergamonské muzeum, Egyptské muzeum (s originálem sošky Nefertiti)
  • velice známá botanická zahrada, celkem dvě zoologické zahrady, jedna z nich s velice známým akváriem
  • Národní galerie, často s výstavami jiných galerií (roku 2004 zde hostovalo Museum of Modern Art z New Yorku)
  • Berlínský filmový festival
  • Christopher street day, jeden z největších pochodů za práva homosexuálů
  • Karneval kultur (Karneval der Kulturen), velký průvod městem, většinou o letnicích, kde se během asi tří dnů prezentuje většina v Berlíně žijících národností (2004: asi 1,5 milionu účinkujících a návštěvníků)
  • Berlínská filharmonie (mezi dirigenty patřil například světoznámý Herbert von Karajan, dnes je jejím šéfdirigentem Sir Simon D. Rattle, partner Magdaleny Kožené)
  • tři univerzity: Svobodná univerzita, Humboldtova univerzita a Technická univerzita), mimo to další vědecká a výzkumná zařízení a instituce
  • k dalším celosvětově známým událostem patří i každoroční maratonský běh městem.
Berlín v noci
Z dalších pozoruhodností a památek je možno jmenovat Říšský sněm (Reichstag), Braniborskou bránu, světoznámou třídu Unter den Linden stejně tak jako Karl-Marx-Allee, zámek Schloss Charlottenburg, bývalý přechod Checkpoint Charlie, East Side Gallery (zbytek Berlínské zdi), televizní věž Fernsehturm, chrám Berliner Dom a zříceninu kostela Kaiser-Wilhelm-Gedächtniskirche, Kurfürstendamm a Alexanderplatz (bývalé „západní“ a „východní“ centrum města), celý nový komplex na Postupimském náměstí (Potsdamer Platz) a v nejbližším okolí (kde v devadesátých letech minulého století vznikla více méně celá nová čtvrt‘), v neposlední řadě pak i památky v blízké Postupimi.

Zelené plochy

Berlín se chlubí i rozsáhlými zelenými plochami. K nejznámějším patří např. Tiergarten, ležící poměrně v centru města, oblíbený pro procházky, známý jako místo kde se pořádá Love Parade a kde je možno na víkend i opékat selata a zejména – jak to činí turečtí obyvatelé – jehňata.

Památky související s židovskou obcí

V důsledku své minulosti má Berlín i mnoho památek, souvisejících s berlínskou židovskou obcí. K těm nejznámějším patří

Partnerská města

Níže uvedená partnerství uzavřelo město Berlín jako celek (stav k 16. prosinci 2006[4]); jednotlivé obvody mají další partnerská města.
USA Los Angeles, USA (1967) Maďarsko Budapešť, Maďarsko (1991) Japonsko Tokio, Japonsko (1994)
Francie Paříž, Francie (1987) Belgie Brusel, Belgie (1992) Argentina Buenos Aires, Argentina (1994)
Španělsko Madrid, Španělsko (1988) Indonésie Jakarta, Indonésie (1993) Česko Praha, Česko (1995)
Turecko Istanbul, Turecko (1988) Uzbekistán Taškent, Uzbekistán (1993) Namibie Windhoek, Namibie (2000)
Rusko Moskva, Rusko (1990) Mexiko Ciudad de México, Mexiko (1993) Spojené království Londýn, Spojené království (2000)
Polsko Varšava, Polsko (1991) Čína Peking, Čínská lidová republika (1994)

Související články


Bavorsko (Freistaat Bayern)

Svobodný stát Bavorsko
je územně největší ze šestnácti spolkových zemí Spolkové republiky Německo, co do obyvatelstva pak druhá nejlidnatější spolková země. Hraničí na východě s Českem a rakouskými spolkovými zeměmi Salcburskem a Horním Rakouskem, na jihu s rakouskými spolkovými zeměmi Tyrolskem, Vorarlberskem a Salcburskem, na západě s Bádenskem-Württemberskem, na severu se spolkovou zemí Hesenskem, se Svobodným státem Durynskem a Svobodným státem Saskem. Bavorsko patří mezi nejbohatší spolkové země Německa. Pochází odtud i současný papež Benedikt XVI. Hlavním městem je Mnichov (München).
Vlajka

vlajka

Znak
znak

Geografie
Označení „svobodný stát“ („Freistaat“) má demonstrovat demokratický a republikánský charakter země, nikoliv, jak je často mylně uváděno, nějaké zvláštní postaveni mezi ostatními spolkovými zeměmi SRN (toto označení používá ze spolkových zemí ještě Sasko a Durynsko). Označení „svobodné hanzovní město“, resp. svobodné a hanzovní město (Freie Hansestadt, Freie und Hansestadt), které používají spolkové země Hamburk a Brémy má jiný (středověký) původ, souvisí se středověkými výsadami pro města.
Povrch území je převážně kopcovitého rázu, který zde zůstal jako památka na prvohorní hercynské vrásnění. Pahorkatiny severního Bavorska jsou tvořeny břidlicemi, grafity a rulami, které místy vystupují v zajímavé skalní útvary. Jedná se o Fichtelgebirge (česky Smrčiny) s nejvyšší horou Schneeberg (1051 m n. m.) a Frankenwald (Francký les). Porost býval kdysi jedlový, ale pro svou hospodářské nedůležitost musel bohužel ustoupit porostu smrkovému. I smrky podléhají populační explozi. Proto byl v roce 1973 zřízen ve Frankenwaldu na ploše o rozloze 972 km² přírodní park. Přestože lesy pokrývají pouze polovinu území, je park lákadlem pro mnoho turistů.
Na jihu se táhne vnější vápencová linie nejvyššího horského systému v Evropě, Alp (nepočítáme-li ovšem Kavkaz). Hřeben na bavorsko-tyrolských hranicích se vlivem působení tektonických desek posunul oproti původní poloze asi o 80 až 200 km. Možná právě to je jedna z příčin, proč reliéf u okraje tak prudce mění charakter z velehor na rovinu. V pleistocénu formoval krajinu Alp ledovec, který nám zanechal četná jezera, např. Chiemsee nebo Ammersee.
Bavorsko je obdivováno mnohými zahraničními návštěvníky díky svojí krásné a čisté přírodě, pivu a klobásám a tradiční lidové architektuře. Na jihu, v Alpách jsou lyžařská centra z nichž nejvýznamnější je Garmisch-Partenkirchen. V Alpách se také nachází řada krásných jezer a na hranicích s rakouskou spolkovou zemí Tyrolskem leží i nejvyšší hora Německa Zugspitze (2962 m).
Územím Bavorska protéká evropský veletok Dunaj i řada jiných řek jako je Inn, Lech, Mohan (Main) a další

Náboženství, „kmeny“ a jazyk

  • římsko-katolické 58,50 % (v roce 2003) ( v roce 1950 71,9 %)
  • evangelické: 23 % (1950 26,8 %)
  • jiné konfese a náboženství: asi 4 %
Bavoři sestávají ze 4 „kmenů“:
  • „vlastní“ Bavorové (Altbayern, znamená něco jako „Starobavoři“)
  • Frankové
  • Švábové (Schwaben)
  • po roce 1945: víc než 2 000 000 uprchlíků, odsunutých především ze Sudet
Hovoří se zde několika alemánskými dialekty, které patří ke třem skupinám:

Slavní rodáci a lidé spojení s Bavorskem

Bavorská hymna je oficiální hymna bavorského státu. Melodii složil Konrad Max Kunz v roce 1860. Původní text je od Michala Öchsnera z roku 18601861.
Gott mit dir, du Land der Bayern
1. Gott mit dir, du Land der Bayern,
deutsche Erde, Vaterland!
Über deinen weiten Gauen
ruhe seine Segenshand!
|: Er behüte deine Fluren,
schirme deiner Städte Bau
Und erhalte dir die Farben
seines Himmels, weiß und blau! 😐

2. Gott mit dir, dem Bayernvolke,
dass wir, uns’rer Väter wert,
fest in Eintracht und in Frieden
bauen uns’res Glückes Herd!
|: Dass mit Deutschlands Bruderstämmen
einig uns ein jeder schau
und den alten Ruhm bewähre
unser Banner, weiß und blau! 😐


Bádensko-Württembersko (Land Baden-Württemberg)

Bádensko-Württembersko je jedna ze 16 spolkových zemí Německa, rozkládající se na jihozápadě tohoto státu. Bádensko-Württembersko vzniklo dne 25. dubna 1952 sloučením tehdejších spolkových zemí Bádenska, Württemberska-Bádenska a Württemberska-Hohenzollernska na základě výsledků referenda v těchto spolkových zemích. Až do 31. srpna 1955 byl součástí této země zemský okres Lindau (Bodensee), náležející do roku 1945 k Bavorsku. Metropolí Bádenska-Württemberska je historická württemberská metropole Stuttgart. Dalšími velkými městy jsou Mannheim, Karlsruhe a Freiburg im Breisgau.

Historické části

Bádensko-Württembersko se rozkládá převážně na území středověkého kmenového vévodství Švábska, ovšem severní část náležela ke kmenovému vévodství Frankám. Dle pozdějšího historického členění zahrnuje tato spolková země historické země Bádensko, Württembersko a Hohenzollernsko.

Významná města

Hlavní město: Stuttgart
Rozloha: 35 751 km²
Časové pásmo: +1
obyvatelstvo
Počet obyvatel: 10 718 327
Hustota zalidnění: 300 ob. / km²
Jazyk: němčina
Národnostní složení: Němci
Náboženství: protestantství
správa regionu
Nadřazený celek: Německo
Druh celku: Německá spolková země
Podřízené celky: 4 vládní obvody s 35 zemskými a 9 městskými okresy
Předseda vlády Günther Oettinger
mezinárodní identifikace
ISO 3166-2: DE-BW

Spolkové země

Bundesland
Hauptstadt
1
Bádensko-Württembersko
Stuttgart
2
(Freistaat) Bayern
München
3
Berlín
Berlín
4
Braniborsko
Potsdam
5
(Freie Hansestadt) Brémy
Brémy
6
(Freie und Hansestadt) Hamburk
Hamburk
7
Hessen
Wiesbaden
8
Mecklenburg-Vorpommern
Schwerin
9
Niedersachsen
Hannover
10
Nordrhein-Westfalen
Düsseldorf
11
Rheinland-Pfalz
Mohuč
12
Sársko
Saarbrücken
13
(Freistaat) Sachsen
Drážďany
14
Sachsen-Anhalt
Magdeburg
15
Šlesvicko-Holštýnsko
Kiel
16
(Freistaat) Thüringen
Erfurt
Spolková republika Německo je federativní republikou složenou ze 16 spolkových zemí (německy Bundesland, plurál Bundesländer) s vysokým stupněm autonomie. Termín spolková země však není v souladu s německou spolkovou ústavou, v níž se označují jako země (Land, plurál Länder). Ve své dnešní podobě vznikly německé spolkové země na území někdejšího „západního“ Německa v letech 19451952, na území bývalé NDR dne 3. října 1990. Svými hranicemi však do značné míry navazují na pruské provincie a spolkové země Výmarské republiky.
Samostatnými zeměmi jsou i dvě města Berlín a Hamburk, zatímco Brémy se skládají ze dvou měst, jenž jsou zároveň městskými okresy.
Spolkové země se dále dělí na 438 okresů (Kreise).

Severní Porýní-Vestfálsko (Land Nordrhein-Westfalen)

Severní Porýní-Vestfálsko je nejlidnatější, nejzápadnější a čtvrtá největší spolková země Německa. Její metropolí je velkoměsto Düsseldorf. Severní Porýní-Vestfálsko je průmyslovou základnou Německa. Vzniklo dne 23. srpna 1946 v rámci Britské okupační zóny Německa sloučením dosavadních pruských provincií Vestfálska a Severního Porýní. V dnešním rozsahu pak existuje od 21. ledna 1947, kdy byl k němu připojen dosavadní Svobodný stát Lippe.
Soubor:Flag of North Rhine-Westphalia (state).svg
Düsseldorf je hlavním městem německé spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko (německy Nordrhein-Westfalen). Žije v něm 581 858 obyvatel na ploše 217,0 km². Nejstarší část města je čtvrť Kaiserswerth. Z Düsseldorfu pocházel známý spisovatel Heinrich Heine.
Visutá dráha ve Wuppertalu patří ke světovým unikátům dopravních prostředků a její známost sahá daleko za hranice města. Celý (úřední) název zní Einschienige Hängebahn System Eugen Langen („jednokolejní visící drážní systém Eugen Langen“). Dráha byla vybudována roku 1900 podle plánů inženýra Eugena Langena, 1901 získala úřední povolení a je v provozu dodnes. Systém byl původně plánován i pro další města jako Berlín, Hamburk, Londýn a také pro německá koloniální území.
Se stavbou trati se započalo roku 1898, první část trati byla uvedena do provozu 1. března 1901; další dvě části byly otevřeny 1903. Při otevření trati existovalo 26 vagonů (každý vážící kolem 6,5 tun), které byly později nahraženy moderními; zůstal jen jeden, kterým 24. října 1901 císař Vilém II. Pruský při své návštěvě města podnikl výlet. Dnes je možno tento „císařský vagon“ (Kaiserwagen) pronajmout na výlety.
Dráha je nesena nosnými pilíři ve tvaru obráceného V, které mají odstup až 33 metrů (pro mnohé obyvatele města je tato konstrukce neodmyslitená ze vzhledu Wuppertalu). Při stavbě těchto pilířů, nosných kolejnic a konstrukce stanic bylo spotřebováno kolem 19 200 tun oceli.
Historický Kaiserwagen nad říčkou Wupper Celkový pohled Historický Kaiserwagen nad říčkou Wupper Celkový pohled
Provoz se koná na trati dlouhé 10 km ve výšce kolem 12 metrů nad hladinou říčky Wupper, kterou sleduje, a dále ještě 3,3 km ve výšce kolem 8 metrů nad ulicemi města. Jízda jedním směrem se zastávkami ve 20 stanicích trvá 30 minut. Ročně je přepraveno kolem 23 milionů cestujících (2003), v průměru tedy 75 000 za den.
Jako hlavní důvod pro volbu tohoto dopravního systému je uváděna okolnost, že industrializace ve Wuppertalu proběhla velmi brzo a malé údolí kolem říčky Wupper bylo v době rozhodnutí zcela zastavěno, takže realizace jiných dopravních prostředků nepřipadla v úvahu. Eugen Langen, který systém koncipoval, rozpoznal také výhody této dráhy pro neschůdné oblasti, další výhodou byla relativní flexibilita systému i v případě překonání mnoha zákrutů (jako tomu bylo u říčky Wupper). Během doby své existence byla dráha vícekrát modernizována při zachování původního vzhledu konstrukce.
Tuto dráhu jsme mohli vidět v jednom díle v K11. Ale už jsi nevzpomenu si na jméno toho dílu. Tento případ řešili Tom a Semir…..