Moje rodina si hned Tom oblíbila, ale Tomův otec měl velký problém, ale ten zatím neprozradím. Narodil se nám chlapeček Martin, ale hned jsem s ním neodešla z porodnice, protože měl malou porodní váhu. Malého Martina jsme mohli navštěvovat do porodnice, ale většinou jsem tam chodila já, protože Tom měl hodně práce. Jednoho dne jsem se zašla podívat na Martina, ale šla jsem ještě na kontrolu ke svému lékaři – mému tatínkovi. Ale otec ve své kanceláři nebyl. Tak jsem se šla podívat na Martina. Zde jsem se zeptala, kde bych mohla najít mého otce, ale jeden lékař spíše primář oddělení, kde leží miminka když mají malou porodní váhu mi pověděl, že tu dneska celý den není a potěšil mě jednou dobrou zprávou, že si můžu Martina odvést zítra a nebo zítra. Hned jsem měla radost, ale za chvilku mě přešla, protože jsem uviděla Tomova otce, který chtěl se mnou mluvit. Rozloučila jsem se s primářem a šla jsem Tomovým otcem do jeho kanceláře. Já jsem jenom čekala, co Tomova otce vypadne. Samozřejmě, že jsme se začali hádat, kvůli tomu, že se nikdo pak nebude moc starat o Martina, že jsem se nikdy neměla zamilovat do Toma a takovéto řeči. Já jsem z toho byla úplně na nervy. Naštvaně jsem odešla z kanceláře a měla jsem chuť si dát nějakého malého panáka, ale ještě jsem nemohla. Do nemocnice jsem přijela s kamarádkou a tak mě odvezla domů. Prostě jsem myslela, že bych nejraději Tomova otce na místě zabila. Doma jsem seděla v obýváku na gauči a před sebou na stolečku jsem měla láhev nějakého alkoholu a koukala jsem na tu láhev a ještě mě strašně bolela hlava, chtěla jsem si vzít prášek proti bolení hlavy, ale raději jsem to nechtěla zkoušet, co to se mnou udělá. Po chvilce přišel domů Tom. Tak mě hned utěšoval a řeka jsem mu, co se stalo. Najednou se ozval zvonek u dveří. Kde stál Tomův otec. Já jsem z toho neměla velkou radost, ani Tom. Tom a otec raději odešli do kuchyně. Kde si tak povídali více nahlas a já jsem měla ještě větší hlavu, ale po chvilce zvoní u dveří můj otec. Hned se mi udělalo lépe. S otcem jsem šla do ložnice, kde jsem mu všechno řekla. Otec mi dal takový prášek, mi to moc neuškodí, ale hned jsem po něm usnula. Když jsem usnula na posteli v ložnice tak můj otec odešel za Tomem a Tomovým otcem do kuchyně. Teď řeknu ten problém Tomova otce – Tomův otec chtěl z Toma, aby pokračoval v jeho řemesla, aby se stal gynekologem, ale Tom tohleto povolání nechtěl a tak se stal policajtem. A také se otci Toma nelíbilo, že se oženil s policajtkou. Tohleto nemohl Tomův otec přenést přes srdce. Tinin otec se smířil, že jeho dcera Tina nepůjde po jeho stopách jako on. Ale když viděl Tinin otec, že Tinu tento obor baví a že vyhrává nějaké ty ceny tak ji podporoval ve všem. Když Tomův otec naštvaně odešel z našeho domu, Tinin otec vysvětlil Tomovi, že Tina teď spí a ať tohle to zatím nechá plavat. Druhý den jsem s Tomem jeli si vyzvednout našeho Martina. Šla jsem Tomovi ukázat našeho Martina, chvilku si ho pochoval a po chvilce přišel můj otec. Otec si také pochoval Martina. Martina jsem předala sestře, že nám Martina připraví na odvoz domů. Tina, Tom a můj otec jsme šli do jeho kanceláře. Asi tam po 10-ti minutách přišel Tomův otec, kde zase trochu rozvíjel prach v rodině. Tom pak svého otce vyvedl z kanceláře a pak jsme si v klidu odvezli Martina domů. Na Martina se chodila koukat celá dálniční policie. Ale už nevím jestli jsme se s Tomovým otcem usmířili.

Na barové židličce sedí Erdogan a už má v sobě hodně alkoholu kvůli své přítelkyni. Po chvilce se objeví jeho kolega René, který právě hledá Erdogana. Mě a ani Moniku nenapadlo, že se právě bavíme s herci z Kobry11. Renému jsem pomohla odvést Erdogana k hotelu. Ještě jsem si chvilku s Reném povídala a pak jsem se rozloučili. Druhý den večer přišel Erdogan a René se po včerejšku omluvit. My jsme jejich omluvu přijali. A ještě nám pomohli trochu rozluštit pár křižovatek a další věci okolo autoškoly. Při této konverzaci se nějak pořád koukal René a já jsem raději držela zpátky. Když Erdogan a René odcházeli z baru tak jsem šla s nimi k hotelu. Než jsem odešla domů, přišel ke mně René a zeptal se mě, co dělám zítra večer, že by jsi chtěl semnou vyjít. Já jsem samozřejmě řekla ano. Když přišla domů a vešla jsem do svého pokojíčku, kde jsem měla vylepené nad televizí plakáty Kobry11 a velký plakát Reného. Hned mi došlo s kým jdu vlastně na tu večeři a koho jsem včera večer odvedla k hotelu. Druhý den jsem s Reném prožila pěkný večer. Prošli jsme se po večerním Kolíně a byla jsem jako v sedmém nebi. Tak jsme se zastavili u řeky Rýn, kde byl pěkný výhled na město. René ke mně přišel jako duch, objal mě kolem pasu, sklonil se ke mně a dal mi malý polibek. A pak padali polibky. Po procházce jsem šla vyprovodit Reného k hotelu. Před hotelem jsme se stali pastvou pro oči Cariny, Erdogana, Hota a Bonráta. Rozloučili jsme se a já jsem šla šťastně domů. Druhý den jme měli zkoušky do jednotlivých divadel po Německu. V křesílkách seděli ředitelé divadel. Každý z nás měl naučenou určitou scénu, kterou zahrál na jevišti. Zde se také přišli podívat René, Erdogan a režisér Kobry. Po skončení scén jsme měli volno a tak jsem se sešla s Reném a Erdoganem. Pak mi představili jejich režiséra. Režisérovi jsem se moc líbila, a tak jsem pak v sobotu šla za nimi na jejich autogramové místo – kde měli představování nové druhé řady. Seznámila jsem se všechny herci Kobry.
Režisér mi ukázal jeho představu jakou by jsem mohla hrát roli v Kobře. Také čerpal z mých povídek, které jsem mu přinesla. Dostala jsem roli komisařky Tiny Berghammerové, která pochází z Itálie. Takže někde bude jako autor scénáře. Odpoledne byl takový hlavní program – byla jsem představena lidem, kteří byli moc zvědaví na novou tvář dálniční policie, já jsem si připadala jako malý človíček mezi velkými herci, kteří se v tomto hereckém umění pohybují dlouho. Další týden jsem úspěšně udělala zkoušky na řidičák a taky jsme to ten den pěkně řádně oslavily u Moniky baru. V posledním ročníku jsem začala s Kobrou natáčet novou druhou řadu i když to bylo pro mě moc těžké všechno zvládat, ale nakonec jsem hereckou školu završila úspěšně a také dostal roli i můj bratr Petr jako právník. Jakou služební autíčko jsem dostala vínovou Škodu Octavii. Během školy jsem také chodila na policejní kurz, abych měla nějaké základy o policii, jak se má zacházet se zbraní, pouty, vyšetřovací metody a tak dále. Jak se vyvíjel můj vztah s Reném?? Moc dobře. Byla jsem ráda, že jsem našla takového milého muže a že nám vydrželo hodně dlouho, ale také i seriálu.

Tento sen se mi zdál ke konci letošních prázdnin. Byl moc pěkný.

Já a moje kamarádky Verča a Terka jsem si vyrazili na autogramiádu do Kolína nad Rýnem. Nebyla to nejen autogramiáda, ale tak jak se natáčejí díly Kobry 11, výbuchy a honičky na dálnici.

Já jsem šla za Tomem Kranichem, který stál v takové uličce se stolečkem. Už jsem měla všechny autogramy, ale ještě mi chyběl od Toma. Tak jsem mu dala fotku s jeho portrétem. Tom mi ji podepsal a pak mi dal malý lísteček s jeho telefonním číslem a adresou. Tom po chtěl, abych mu dala moje číslo a adresu. Tak jsem mu to napsala na malý lísteček a předala. Zrovna přišli Semir a Jan. O chvilku přišli Terka a Verča. Verča a Terka si vzali podpisy od Semira a Jana. Nějak jsme se dali do řeči a pěkně jsme se spolu popovídali. Pak si Terka vyměnila se Semirem čísla a adresu a Verča zase s Janem.

V jednom místě velké haly bylo velké pódium a už před pódiem sedělo plno lidí. Na pódium vyšel muž a řekl „Jestli si někdo nechce zahrát po boku herců z Kobry v jedné scéně“. Verča nás hecovala, abychom si šli zahrát. Já a Terka jsme po dlouhé době kývli a šli na to. V zákulisí nám vysvětlili, co máme dělat.

Na tuto scénu se také dívali 2 čeští scénáristé, kteří pracují na scénářích a akcích Kobry. My jsme se hrozně moc líbil scénáristům a pak si nás odchytli v zákulisí, že si s námi chtějí popovídat, že jsme se jim moc líbili.

Tak jsem šli do jedné kavárny v centru města. Já a Terka jsme se přiznali, že píšeme příběhy o Kobře 11 a náhodou jsme měli u sebe ukázky našich příběhů, tak jsme jim je předali.

Pak se nás scénáristé zeptali, jestli nechceme hrát v Kobře 11. Já, Terka a Verča jsme se rozhodovali asi tak 3 dny a přikývli jsme na jejich nabídku. Scénáristům se moc líbili naše příběhy a že některé použijí a změní některé postavy a přidají nás tři.

Podle našich příběhů jsem hrála vrchní komisařku Tinu Berghammerovou a později Kranichovou, Terka si zahrála sekretářku Andreu Schäferovou a Verča byla moje kamarádka ze školy jako Elena Krügerová později Richterová.

Já jsem musela naučit střílet, zacházet se zbraní a ještě dalších věcí. Tom mě učil střílet. Terka se učila pracovat s počítačem a dostat se do světa počítačů a Verča pracuje jako manager v jedné formě.

Já, Terka a Verča jsme se odstěhovali do Německa. Každá jsme se nastěhovala ke svému miláčkovi.

Při natáčení dílů Kobry 11 jsme se užili moc legrace. Já a Tom jsme si dali svůj první polibek před kamerou. Každá jsme se věnovala herectví, když jsme to původně v plánu neměli.