- mědirytina města Düsseldorf
Düsseldorf – mědirytina
Aachen – mědirytina z roku 1641
- mědirytina města Aachen/Cáchy z roku 1641
Kolín n/R – mědirytina z roku 1641
- na intenetu jsem našla barokní mědirytinu města Kolína z roku 1641. Jedná se o pohled z ptačí perspektivy.
- Autor byl Merian d. Ä., Matthäus.
zdroj: zeno.org
Články v časopisu – Kolín nad Rýnem a okolí (CZ)
Naskenovala jsem pro Vás nějaké články z časopisu z edice MF Dnes – Objevte Německo (2013). Vybrala jsem pro Vás články – Kolín nad Rýnem, Düsseldorf, Aachen a údolí řek Rýn a Mosely. Prosím nekopírovat!!
Čokoládový symbol Kolína nad Rýnem
V čokoládovém muzeu v Kolíně nad Rýnem byl vyroben čokoládový reliéf Kolínského dómu z mléčné Alpské čokolády. Hodí se jako dárek, je dána do ozdobné krabičky.
Velikost: 8×9 cm
Hmotnost: 50 gramů
zdroj: facebook.com, koeln.de
Letiště Düsseldorf/Flughafen Düsseldorf International
Mezinárodní letiště Düsseldorf (IATA: DUS, ICAO: EDDL) se nachází 9 km od centra Düsseldorfu, hlavního města německé spolkové země Severního Porýní-Vestfálska. Je to třetí největší letiště v Německu.
Historie
První leteckou událostí v okolí letiště bylo přistání LZ 3 3 km jižně od současného letiště. 19. dubna 1927 bylo po dvou letech stavby letiště otevřeno. Společnost Lufthansa otevřela pravidelné lety do Berlína, Hamburku, Kolína nad Rýnem a do Ženevy. Před II. sv. války byl civilní provoz na letišti zavřen a od roku 1939 sloužilo německé Luftwaffe.
Po válce bylo letiště pro veřejnost opět otevřeno v roce 1948. Pravidelné lety do Londýna zde začala provozovat společnost British European Airways. V roce 1950 došlo k prodloužení hlavní ranveje na 2 475 m.
V roce 1964 byla zahájena výstavba nového terminálu a v roce 1969 došlo k opětovnému prodloužení hlavní dráhy na 3 000 m.
V roce 1947 byl otevřen nový centrální terminál a terminál B, o rok později byla zahájena výstavba železnice, spojující letiště s Düsseldorfským hlavním nádražím, která byla dokončena v roce 1977.
11. dubna 1997 vypukl na letišti požár, během něhož zahynulo 17 lidí. Oprava terminálu trvala tři roky a stála vládu více než sto milionů .
V roce 2000 bylo otevřeno Düsseldorfské letištní nádraží s kapacitou 300 vlaků denně a v roce 2001 byly otevřeny nové odbavovací haly terminálu B.
Vybavení
Letiště je napojeno na letiště A44, nacházejí se zde 2 nádraží. Lety jsou naváděny na dvě vzletové a přistávací dráhy do tří mezinárodních a jednoho domácího terminálu. Kontrolní věž prošla v roce 2007 rekonstrukcí, moderní je i letištní hotel, VIP salonek a velká budova parkovišť.
Stojánka je schopna pojmout 107 letadel, přistávací dráhy jsou schopny přijmout i letadla typu Airbus A380 nebo Antonov An-225.
Letištní časopis
Das Magazin je časopis pro návštěvníky letiště, který informuje o nových leteckých společnostech, nových destinacích, různých bonusech, ale i samotném letišti a jeho okolí. Das magazin je k dostání v mnoha letištních obchodech zdarma, nebo také za předplatné.
Galerie
-
Mezinárodní letiště Düsseldorf -
Interiéry letiště -
Kabinková lanová dráha a kontrolní věž -
Vlakové nádraží
zdroj: wikipedia
Visutá dráha ve Wuppertalu
Visutá dráha ve Wuppertalu patří ke světovým unikátům dopravních prostředků a její známost sahá daleko za hranice města. Celý (úřední) název zní Einschienige Hängebahn System Eugen Langen („jednokolejnicová visutá dráha systému Eugen Langen“). Dráha byla vybudována roku 1900 podle plánů inženýra Eugena Langena, roku 1901 získala úřední povolení a je v provozu dodnes. Systém byl původně plánován i pro další města jako Berlín, Hamburk, Londýn a také pro německá koloniální území.
Se stavbou trati se započalo roku 1898, první část trati byla uvedena do provozu 1. března 1901; další dvě části byly otevřeny roku 1903. Při otevření trati existovalo 26 vozů (každý o hmotnosti kolem 6,5 tun), které byly později nahrazeny moderními. Z původních se zachoval jen jeden, kterým 24. října 1901 císař Vilém II. Pruský při své návštěvě města podnikl výlet. Dnes je možno si tento „císařský vagon“ (Kaiserwagen) pronajmout pro zvláštní jízdu.
Dráha je nesena nosnými pilíři ve tvaru obráceného V, které mají odstup až 33 metrů (pro mnohé obyvatele města je tato konstrukce neodmyslitelná od vzhledu Wuppertalu). Při stavbě těchto pilířů, nosných kolejnic a konstrukce stanic bylo spotřebováno kolem 19 200 tun oceli.
Provoz probíhá na trati dlouhé 10 km ve výšce kolem 12 metrů nad hladinou říčky Wupper, kterou sleduje, a dále ještě 3,3 km ve výšce kolem 8 metrů nad ulicemi města. Jízda jedním směrem se zastávkami ve 20 stanicích trvá 30 minut. Ročně je přepraveno kolem 23 milionů cestujících (2003), v průměru tedy 75 000 za den.
Jako hlavní důvod pro volbu tohoto dopravního systému je uváděna okolnost, že industrializace ve Wuppertalu proběhla velmi brzo a malé údolí kolem říčky Wupper bylo v době rozhodnutí zcela zastavěno, takže realizace jiných dopravních prostředků nepřipadla v úvahu. Eugen Langen, který systém koncipoval, rozpoznal také výhody této dráhy pro neschůdné oblasti, další výhodou byla relativní flexibilita systému i v případě překonání mnoha zákrutů (jako tomu bylo u říčky Wupper). Během doby své existence byla dráha vícekrát modernizována při zachování původního vzhledu konstrukce.
Kolín nad Rýnem – domov nejslavnější vody i svrchně kvašeného piva
O své letiště se Kolín dělí s nedalekým Bonnem, o řeku, jejíž jméno má v názvu, se stovkami dalších obcí. Dělí se s celým rozlehlým regionem také o římský úsvit svých dějin. O co se nedělí s nikým, je místní pivo Kölsch a voňavka Kolínská voda.
S vodou je v Kolíně spojeno mnohé a město na ní v četných ohledech skutečně stojí. Na první pohled je to především „otec německých řek“ Rýn. Díky němu římská „colonia“ na svém dnešním místě vznikla. Řeka je odnepaměti významnou dopravní tepnou, což bylo důležité v počátcích naší éry stejně jako dnes. Postojíte-li půl hodiny na břehu veletoku, napočítáte jistě kolem desítky „šífů“, které proplují oběma směry.
Město muzeí
V Kolíně je na 170 muzeí a galerií, takže návštěvník musí opravdu vážit, kterému věnuje svůj čas. Kromě muzeí klasických, jako je třeba Římsko-germánské muzeum, obrazové galerie, zaměřené na ten či onen druh umění, jsou tam i instituce dost neobvyklé.
Jednou z nich je Muzeum světových kultur. Průvodkyně hned na počátku zdůraznila: „Nejsme etnografické muzeum.“ Je ale obtížné říci, jaké muzeum to vlastně je. V jeho sálech je demonstrováno prolínání kultur od minulosti do dob nedávných, vzájemné obohacování jedněch druhými. Lidé na různých koncích světa a v různých dobách docházeli dříve či později ke stejným poznatkům. Např. takové kopí prodělalo z hlediska tvaru, velikosti a váhy stejný vývoj v Asii, v Americe i v Africe.
Na šutru
FOTO: Bohuslav Borovička, Právo
Dalším muzeem, v němž by člověk musel strávit opravdu hodně času, aby se mu rozsvítilo, je Muzeum Kolumba. Světici jménem Kolumba byl zasvěcen kostel, z něhož po válce zbyly jen trosky. Ty byly zakomponovány do moderní stavby spolu s římskými vykopávkami.
Nad tím v několika patrech jsou expozice, z nichž je nepřipravený návštěvník trochu na rozpacích. Může ho dokonce napadnout, že si z něho dělají legraci. V prospektu muzea stojí, že člověk by tam měl chodit pomalu, v zadumání a snažit se pochopit souvislosti mezi věcmi, které jsou výsledkem hravé kreativity. Čtvrtky papíru s čárami sem a s čárami tam, kosočtverce s úsečkou uvnitř, dvě desítky psacích strojů na nízkém pódiu. Možná si opravdu dělají legraci.
Nejslavnější voda
Kolín je domovem kolínské. Možná někteří z vás pamatují holiče. Ti po dokončení svého díla napatlali zákazníkovi na hubu pitralon. Seděl-li v křesle pan doktor, poštmistr nebo řídící učitel, vmasírovali mu do tváří kolínskou.
Italský voňavkář Giovanni Maria Farina se v roce 1709 usadil v Kolíně a jemu zasvětil i svůj nejproslulejší výrobek – Kolínskou vodu.
Kolínská voda
FOTO: Bohuslav Borovička, Právo
V jeho domě, ve Farina Haus, je dnes muzeum, v němž jsou široce a barvitě dokumentovány dějiny nejslavnější voňavky. Lahvičky a flakóny, které jsou samy o sobě uměleckými díly a jež používaly osobnosti jako Mozart, Napoleon nebo Mark Twain. Je tam vidět, jak se kolínská vyráběla tehdy a nyní a spousta dalších zajímavostí.
Konkurenční kolínskou začali sto let po Farinovi vyrábět v domě 4711 v Glockengasse. Také tam se může návštěvník ponořit do světa kolínské, a dokonce si svou vlastní (pod dohledem odborníka) namíchat. Eau de Cologne a kolínská 4711 jsou jistě nejslavnějšími vodami, přinejmenším v Evropě.
Šontání po štatlu
To jen v Praze se domnívají, že jezdit „šalinou na prýgl“ je nejoblíbenější zábava Brňanů. Z vlastní zkušenosti vím, že daleko zajímavější je „šontat po štatlu“. Také v Kolíně vás právě courání po městě přivede na ta nejzajímavější místa.
Někdejší doky se svými domy, připomínajícími přístavní jeřáby, módními obchody a galeriemi dnes patří k vyhledávaným adresám. Historické centrum, za války téměř srovnané se zemí, bylo obdivuhodně (kromě radnice) zrekonstruováno. Heu Markt, Alter Markt, náměstí, která se už připravují na vánoční trhy a kde si můžete v některé z hospod dát třeba „kolínský kaviár“, což není nic jiného než tmavý prejt na cibulce.
Kolínská katedrála
FOTO: Bohuslav Borovička, Právo
Když hospoda a prejt, tak u toho musí být i Kölsch. Svrchně kvašené pivo, řídké, neudrží pěnu, proto se nosí ve skleničkách po dvou deci. Jsou prý lidé, kterým chutná. Každopádně je to další „voda“, kterou Kolíňané „futrují“ svou identitu.
Při „šontání po štatlu“ jistě nikdo nevynechá Fischmarkt. Je to kousek nábřeží pod kostelem sv. Martina a je to kousek vpravdě kouzelný. Úzké barevné, občas hrázděné domy jsou replikami těch, které tu stávaly před válkou. Parčík, hospody, prostor pro cyklisty (ti jsou v Kolíně dosti neurvalí) i bruslaře a pomalu plynoucí řeka.
Repliky původních domů na Fischmarkt
FOTO: Bohuslav Borovička, Právo
Když se zase vrátíte na nábřeží, máte na dohled železniční most Hohenzollern. Je jevištěm nové módy. Lidé, kteří se mají rádi, zamknou svou lásku na zámek a klíč hodí do vody. Na mostě přes Rýn visí těch zámků prý na 40 tisíc. Pod zámkem jsou tu nejen dvojice, ale třeba i karetní společnost, čítající deset párů.
A potom, opatrně našlapujíce, neboť pod vámi je sál kolínské filharmonie, dojdete ke katedrále. Ta je se šesti milióny lidí ročně nejnavštěvovanější turistickou atrakcí celého Německa.
Zlatá svatyně tříkrálová
O tom, jak je vysoká, kdo ji stavěl a kdy, se dočtete v každém průvodci. Méně se ví, že když Gerhard Richter navrhl v roce 2007 vitráž pro jedno z oken katedrály, arcibiskup kolínský se zděsil. Barevné geometrické obrazce prý patří do mešity, a ne do katolického chrámu. Správní rada však novinku podpořila, a tak když se okno slavnostně odhalovalo, dlel arcibiskup na návštěvě v Polsku.
Relikviář Tří králů v katedrále
FOTO: Bohuslav Borovička, Právo
Tím nejcennějším, co katedrála uchovává, jsou ostatky tří králů, orientálních mudrců, kteří se přišli poklonit Mariinu synkovi. Jednou do roka se v relikviáři otevře okno a věřící jsou připuštěni do bezprostřední blízkosti. Prý existují snímky, pořízené bleskem, na nichž jsou vidět tři lebky s královskými korunami.
Svatí mužové podle legendy skonali v Arménii. Matka prvního křesťanského císaře Konstantina, (později) svatá Helena, je převezla do Milána. Tam je uloupil Fridrich Barbarossa a důsledkem této svatokrádeže je, že se Kolín stal opravdu významným poutním místem.
zdroj: novinky.cz
