Rubrika: Kniha povídek 8. díl

Letní droga 3/3

15. 11. 2010
Kniha povídek 8. díl
0 komentářů
U Hartmuta…… Hartmut mezitím obstaral úplně stejné ampulky, jako jsou ve stříbrném kufříku. Po chvilce dorazila dálniční policie na KTU.
HARTMUT: “ Tak co máte za lubem.“
SEMIR: “ Ať ti to vysvětlí hlavní aktér plánu.“
TINA: “ Tak trochu potřebujeme udělat past. Tak ty ampulky potřebujeme naplnit obyčejnou vodou.“
HARTMUT: “ Hned mi bylo podezřelí, že v tom něco bude. Ty pravé ampulky s morfiem jsou schované na dobrém místě.“ Naplnil prázdné ampulky vodou, aby si je vzal Jungman až příjde na KTU.
Večer na KTU přišel Jungman pro svoje zboží. Jungman se vlámal zadním vchodem na technické oddělení. Při hledání svého pokladu si svítil baterkou. Hartmut dal ampulky na dobře viditelné místo. Pravé ampulky byli pod klíček na tajném místě. Jungman si vzal svoje zboží a odešel stejnou cestou z technického. Druhý den ráno dal Hartmut echo, že Jungman si byl pro svoje zboží.
            Na služebně……….
ŠÉFKA: “ Už sklapla vaše past?“
TOM: “ Hartmut se ozval, že nepravé ampulky jsou pryč“
ŠÉFKA: “ A ještě udělat sklad.“
TINA: “ Vedoucí volal z toho skladu, že morfium je na místě. Semir a Martin jsou na cestě do skladu. Transport nejspíše pojede až zítra.“
ANDREA: “ Interpool nám poslal typ, kdo by se mohl podílet na tom obchodu.“
ŠÉFKA: “ A to je kdo???“
ANDREA:
„Jeden obchodník z Turecka. Přiletí zítra kolem dopoledního na Düsseldorfské letiště.“
ŠÉFKA: “ Už něco objevili, Hote s Bonrátem v těch novinách??“
ANDREA: “ S Martinem to všechno prošli. Také si ověřovali u Interpoolu. I na fotkách je ten náš turecký obchodník. Pak ještě našli, že Jungman obchodoval s italským a se španělským obchodníkem, ale ty byli před několika dny zatčeny.“
TOM: “ A máš nějaké informace o tom Turkovi??“
ANDREA: “ Interpool mi poslal toto. Turecký obchodník jede několik let v drogovém světě v tvrdých drogách. Vždy policii unikl. Turek je velkým dealerem a je to král v tomto oboru.“
            Jungman se ozval přes mobil svému tureckému odběrateli, když přijede a že má u Jungmana zamluveno 100 ampulek s morfiem. Jungman svoje ukradené ampulky měl schované ve svém trezoru. Pak se Jungman spojil se svým pomocníkem Adamem, který pracoval ve skladišti.
ADAM: “ Máš to??“
JUNGMAN: “ Ano.“
ADAM: “ Dneska k nám dorazila zásilka s morfiem. A zítra se bude rozvážet.“
JUNGMAN: “ To se moc hodí. Zítra přiletí náš turecký odběratel. Říkal, že se to moc ujalo.“
ADAM: “ Tak to je moc výborný. Ten transport pojede ve stejnou hodinu a stejnou trasu.“
JUNGMAN: “ Takže se pak uvidíme na našem místě.“
ADAM: “ Dobře.“
            Celá služebna se připravovala na zítřejší akci. Prošli si celou trasu, kudy pojede transport, který jim poskytl vedoucí skladu. Všichni seděli u velké nástěnné mapy Kolína nad Rýnem. Šéfka si vzala hlavní slovo a celou akci vzala do svých rukou. Také se o tomto dni dozvěděla zásahová jednotka, která bude připravena zakročit, až to bude nutné.
            Druhý den………. Tina s Martinem jeli na letiště, kde sledovali Jungmana a tureckého obchodníka. Tom se Semirem měli hlídačku u dálnice se zásahovou jednotkou. Adam s dalšími lidmi čekali na transport ze skladu, až pojedeme okolo nich. Transport pojede po dálnici A47.
            Tina seděla na železné sedačce v druhém patře, kde mohou čekat cestující na svůj let. A odsud měla dálniční policie pěkný výhled na celou halu, kde čekala na Martina, který šel na toaletu. Martin se vrátil se 2 kávami v papírových kelímcích a ještě se špatnou zprávou.
TINA: “ Tak proto ses zdržel.“ Martin předal Tině její kafe, jak ho má ráda.
MARTIN: “ Mám ještě špatnou zprávu.“
TINA: “ A jakou?“
MARTIN: “ Let číslo 578 z Istanbulu má půlhodinové zpoždění, protože jedno letadlo z Madridu má problémy na odletové dráze.“
TINA: “ A co kolínské letiště??“
MARTIN: “ Tam je dneska zkušební cvičení proti teroristům.“
TINA: “ A kde jsi toto všechno vzal??“
MARTIN: “ Na informacích kde se také ptal i Jungman. A ještě někomu volal.“
TINA: “ A jiný velký letiště poblíž tu není ale až ve Frankfurtu…….“
MARTIN: “ Ale to trochu z ruky.“ Tina volala Tomovi na mobil.
TOM: “ Co se děje???…….. To mám ještě chybělo….. A co letiště v Kolíně???…….. To je ještě lepší………. Tak tam tedy počkejte. A kdyby se něco dělo tak dej vědět……… Ahoj.“ Zavěsil
SEMIR: “ Co se děje??“
TOM: “ Let z Istanbulu se o půlhodiny zpozdí.“
SEMIR: “ A co Kolínské……….“
TOM: “ To je zavřené kvůli cvičení.“
SEMIR: “ Dneska není náš den……… Tak to můžeme rovnou zabalit.“
TOM: “ Engelhardtová ti řekne, co máme dělat.“ Semir dal vědět Engelhardtové, co se děje. I Jungman dal zprávu o letadle svému pomocníkovi Adamovi. Adam s dalšími lidmi pokračovali ve svém plánu, jak byli domluvený s Jungmanem. I dálniční policie pokračovala ve své akci. Když se transport s morfiem projel kolem Adamovy skupiny tak Adam jel se svým kamionem za transportem. Další 2 tranzitní vozy najeli vedle transportu s morfiem. Otevřel se zadní dveře od kamionu, kde seděl Adam za volantem, kde se objevili 2 muži, kteří skočili na transportér a řidiče se spolujezdcem omámili plynem, ale předtím navrtali díru do kabiny řidiče. Řidič i spolujezdec hned byli omámeni. Natáhli ocelové lano s úchytem, aby transportér dal do kamionu. Chlapy z transportu přeskočili zpátky do kamionu, spustili nájezdové plošiny pro transportér a další lidé navíjeli lano a transportér pomalu jel do kamionu. Semir se koukal přes dalekohled.
SEMIR: “ Tome, vem si dalekohled.“
Tom si vzal dalekohled a společně se koukali, jak Adamova parta překládá transport s morfiem do kamionu.
TOM: “ Tak takhle to ti naši chlapci dělají.“
SEMIR: “ Tak se vydáme za nimi.“
TOM: “ Sám bych to líp nevymyslel.“ Všichni nasedli do svých aut a rozjeli se za kamionem a dalšími auty. Kamion dorazil do jedné staré opuštěné skladištní haly v Kolíně-Bonn. Zásahová jednotka zaujala místa a velitel se držel u Semira a Toma. Vysílačkou se ozval šéfčin hlas.
ŠÉFKA: “ Tome, Semire,…….“
SEMIR: “ Šéfová, dojeli jsme do staré skladištní haly v Kolíně-Bonn. Jungman a ten Turek ještě nedorazili.“
ŠÉFKA: “ Jestli se do 15 minut neobjeví tak spusťte akci. Toho Turka a Jungmana si podáme později.“
SEMIR: “ Dobře šéfová.“
            Tina s Martinem přešlapovaly na letišti v Düsseldorfu. Stále sledovali Jungmana, který si četl noviny v hale na železné sedačce.
TINA: “ Tak jak se ti u nás líbí??“
MARTIN: “ A to moc. To jsem netušil, že to bude tak příjemné místo. A jak dlouho jsi u dálniční policie?“
TINA: “ Už hodně dlouho. Od roku 1997. Ale před tím jsem pracovala na kriminálce v Kolíně a ještě v Miláně.“
MARTIN: “ Ty ses narodila v Itálii??“
TINA: “ Ano, Miláno je moje rodné město.“
MARTIN: “ Myslel jsem, že jsi cizinka. Za to já jsem z Bavorska.“
TINA: “ Trochu to jde na tobě vidět. Moje maminka je taky z Bavorska a přestěhovala se do Milána, kde se potkala s mým otcem a žili v Miláně dlouho, celá rodina se přestěhovala do Kolína.“
MARTIN: “ Celá rodina?? To je vás hodně?“
TINA: “ Tak já mám bratra a sestru. Sestra mi před několika lety zemřela při autonehodě.“
MARTIN: “ Tak to mi je líto. Jak dlouho tu budeme trčet.“
TINA:“ Vypadá to ještě na hodně dlouho.“
            Mezitím dálniční policie a zásahová jednotka vtrhla do skladiště. Všechny účastníky na obchodu zatkli, vysvobodili řidiče a spolujezdce z transportu.
            Na letišti v Düsseldorfu přistálo letadlo z Turecka. Tina pořád byla na místě, po celou dobu než přišel Martin.
MARTIN: “ Tino, mám něco.“
TINA: “ A co pak?“
MARTIN: “ Omylem jsem vyslechl telefonát Jungmana.“
TINA: “ A dál.“
MARTIN: “ Ten obchod chtějí přesunout na zítra. Ve stejný čas jako.“
TINA: “ Engelhardtová nebude čekat do zítra.“ Martin se koukal přes zábradlí na celou halu.
MARTIN: “ Tino, můžeš.“ Tina přišla k němu.
TINA: “ Tak tady jsou.“ Jen co Tina vzala mobil do ruky a chtěla volat Tomovi, ale ten ji předběhl. “ Tome, co se děje?…….“ Šli pomalu za Jungmanem a Turkem. „………. Konečně přistálo letadlo z Turecka………. Právě jdeme za nimi………. Dobře………. Ahoj.“ Turek a Jungman nasedli do svého auta – stříbrný Jaguár.
MARTIN: “ Něco důležitého??“
TINA: “ Kolegové zatkli Jugmanovu skupinu a taky volal se svým komplicem.“
MARTIN: “ To bude, co jsem slyšel u informací.“
TINA: “ Dostali jsme úkol. Musíme je zastavit.“
MARTIN: “ Jasné a vystižné.“
            Stříbrný Jaguár a vínová Octavia vjeli na dálnici A44, kde byl v celku klidný provoz. Do vínové Octavie se ozvala vysílačka s Tomovým hlasem.
TOM: “ Kobra11, volá Kobru1.“
MARTIN: “ Tady Kobra1.“
TOM: “ Kde jste?“ Martin se v kolínských dálnicích moc nevyzná a tak předal Tině vysílačku.
TINA: “ Právě jedeme do A44 směr na Mnichov na 137 km. Je to stříbrný Jaguár s SPZ AXZ 3118.“
TOM: “ My jsme na druhé straně Kolína. Takže to musíte zatím zvládnout sami.“
TINA: “ Je nám to jasný.“ Tom zavěsil vysílačku a Martin taky.
MARTIN: “ Jak je máme zastavit?“
TINA: “ Musíme vymyslet nějaký pěkný plán.“
            Tomovi a Semirovi to trvalo asi tak půlhodinky než se vymotali z Bonu na dálnici A44. Vínová Octavia pořád sledovala stříbrný Jaguár. Ozvala se vysílačka.
TOM: “ Kde teď jste?“
TINA: “ Na 142 km.“
TOM: “ Posili, jsou na cestě.“
TINA: “ Ty dorazí, až bude po všem.“
TOM: “ Jako vždy.“
            Jungman a Turek v klidu jeli po dálnici. Ani zatím si Jungman nevšiml vínové Octavie. Turek a Jungman si spolu povídali, jak se morfium dobře ujalo a o dalších obchodných věcech. Opět se Octavii ozval Tomův hlas.
TOM: “ Engelhardtová spustila akci.“
MARTIN: “ Rozumíme.“
TOM: “ Jsme od vás okolo 5 km.“ Oba dva součastně zavěsili vysílačky. Martin zapnul modrý majáček za předním sklem. Jungman se podíval do zpětného zrcátka, kde uviděl blikat modrý majáček. Jungman přidal plyn a začal kličkovat po dálnici. Vínová Octavia následovala Jaguár. Turek vzal zbraň a začal po dálniční policie střílet.
MARTIN: “ On ti ustřelil zrcátko.“
TINA: “ Nevzrušuj se zrcátkem a střílej po nich taky.“ Martin vzal do ruky zbraň, začal střílet po Jaguárovi. Kulky se zakusovaly do zadního skla, zadních světel, karoserie,……. Tinina Octavia to také schytala do chladiče a pak do předních pneumatik. Tina měla problém, udržel Octavii na dálnici. Octavia najela na plošinu odtahové služby. Octavia se proletěla vzduchem. Jak se na to koukal Jungman a Turek na letící Octavii vzduchem tak Jungman narazil do kufru auta, které jelo před ním, Octavia dopadla na dálnici na kapotu a skončila na střeše. Jaguár narazil do středových svodidel společně s nabouraným vozidlem, kde byli mimo hru a byli lehce zraněni. Po nárazu z Octavie vytekla nafta, na dálnici nad naftou se kymácely holé dráty. Tina s Martinem vylezli z auta s lehkými zraněními. Na místo velké nehody přijelo stříbrné BMW s posilami. Tom se Semirem viděli, jak jejich auto explodovalo. Tom běžel za Tinou a Martinem. Tina s Martinem leželi na dálnici a byli očmouzený na obličeji po požáru Octavie.
MARTIN: “ Tino, jsi celá??“
TINA: “ Jsem celá.“
MARTIN: “ Tak takovýhle vzrušení po pár dnech u dálniční policie jsme si trochu představovali jináč. Tohle to je u dálniční policie pořád.“
TINA: “ Dalo by se to tak říct.“ Oba dva se na sebe pousmáli. K nim přiběhl Tom se Semirem.
SEMIR: “ Jste oba dva v pořádku?“
MARTIN: “ V naprostém.“ Tom pomohl vstát Tině a Semir zase Martinovi.
TINA: “ To jsem si toho auta moc neužila.“
TOM: “ Ty se chceš vyrovnat Semirovi?“
TINA: “ Jen to ne.“ Semir se raději nevyjadřoval.
            Posili se postarali o Jungmana a Turka.
Po ošetření Tina s Martinem se pak zastavili u Tom a Semire, kteří stáli u BMW.
SEMIR: “ Tak první případ má úspěšně za sebou.“
TOM: “ Velice dobrá práce.“
MARTIN: “ Co mě ještě čeká.“
TINA: “ To se nech překvapit.“
            Všichni nasedli do BMW a odjeli na služebnu udělat kopu hlášení. Morfium se dostalo do pravých rukou.
Konec!!!

Autorka: Tina11

Letní droga 2/3

10. 11. 2010
Kniha povídek 8. díl
0 komentářů
U manželky……. Manželka Jana seděla v obýváku na gauči a utírala si slzy z očí, když se dozvěděla, co se stalo jejímu manželovi.
TINA: “ Jestli chcete můžeme přijít jindy.“
MANŽELKA: “ To je dobrý. Jen se ptejte.“
MARTIN: “ Jak se váš pan manžel dostal k ampulkám s morfiem?“
MANŽELKA: “ Asi z práce. Do jejich hotelu jezdí turisté ze zahraničí. Především z turistických letovisek – Řecko, Itálie, Francie, Turecko, Španělsko, Portugalsko, Egypt,…….“
TINA: “ A mezi nimi byli odběratelé morfia. Váš manžel vám řekl o morfiu?“
MANŽELKA: “ Ano, dost často. Prý v tom měl prsty ten jejich vedoucí.“
TINA: “ Harald Jungman.“
MANŽELKA: “ Přesně on.“
MARTIN: “ Váš manžel dneska ráno na dálnici jel v červeném Renaultu, který patřil Haraldovi Jungmanovi.“
TINA: “ Nevíte jak se váš manžel dostal do toho červeného Renaultu??“
MANŽELKA: “ Erik byl včera na jednom večírku.“
TINA: “ Tak by se váš pan manžel dostal do toho Renaultu.“
MANŽELKA: “ Erik mi slíbil, že se vrátí domů, ale on vůbec nepřišel.“
MARTIN: “ O jaký večírek se to jednalo?“
MANŽELKA: “ Oslavovali letošní sezónu. Vydělali dost peněz a přijelo jim hodně turistů. Takový čísla jsou opět po několika letech.“
TINA: “ A kde jste byla vy?“
MANŽELKA: “ Byla jsem u své kamarádky. A také mi bylo divné, že se Erik vůbec neozýval a několikrát jsem mu volala.“
MARTIN: “ Nemluvil váš pan manžel jak by se chtěl pomstít jemu vedoucímu??“
MANŽELKA: “ Ano, schovával si novinové články, kde se psalo o morfiu. A také měl tajné fotky z obchodních předání. Za každou cenu chtěl Jungmana dostat do vězení.“
TINA: “ Mohli by jsme si ty články a fotky vzít??“
MANŽELKA: “ Ale ovšem. Já to už nebudu potřebovat a budeme mi to…….“ Odešla do skříně po desky, ve který to všechno bylo. Desky pak předala Tině.
TINA: “ Tak mi vás nebudeme dál trápit. Kdyby jste si na něco vzpomněla tak dejte vědět.“ Předala svoji vizitku manželce do ruky. Tina s Martinem se rozloučili a odešli k Octavii. Zastavili se u vínové Octavie.
MARTIN: “ Teď jsem pochopil, co jsi tím myslela, co jsi řikala na služebně.“
TINA: “ Teď už víš, proč to dělám já.“ Předala Martinovi klíče od Octavie. „Trochu se projeď.“
MARTIN: “ Díky. Semir mě nenechal.“
TINA: “ Semir je na svoje BMW velice háklivý.“ Nasedli do Octavie a odjeli do Düsseldorfu.
MARTIN: “ Můžu mít jednu takovou osobní otázku.“
TINA: “ Tak se ptej.“
MARTIN: “ Jaký to je pracovat s manželem na jednom pracovišti??“
TINA: “ Vztahy máme dobrý jak v práci tak i doma. S Tomem si rozumíme moc dobře.“
MARTIN: “ To si nelezete na nervy.“
TINA: “ Ne.“
MARTIN: “ Je zvykem, že manželé pracují na jiných pracovištích. A pak večer si vyprávějí, co se jim stalo.“
TINA: “ Tak asi jsme výjimka. Je fakt, že si spolu rozumíme, předem společně tušíme, co se tak stane.“
MARTIN: “ Já bych to asi nepřežil být se svojí přítelkyní 24 hodin 7 dní v týdnu a 365 dní roce jí být pořád po boku.“
TINA: “ Taky se najdou ještě další páry jako jsme my dva s Tomem.“
MARTIN: “ Kde je to skladiště?“
TINA: “ Na dalším výjezdu budeme sjíždět. Navedu tě.“
            Před skladem…….
Zde už stálo stříbrné BMW a Semir s Tomem čekali na Tinu s Martinem. O pár minut později přijela vínová Octavia.
SEMIR: “ Vidíš to co já?“
TOM: “ Vidim. Co je na tom špatného, že Tina půjčila svůj služební vůz Martinovi.“ Vínová Octavia zastavila za BMW. Společně odešli do skladiště za vedoucím, který ví o všem ve skladišti.
VEDOUCÍ: “ Vydali jsme 100 ampulek morfia.“
TINA: “ V čem jsou k vám ty ampulky morfia přivezeny??“
VEDOUCÍ: “ V takových malých železných nádobkách, které jsou vystlané molitanem, aby se morfium nerozbilo.“
SEMIR: “ A tyto nádobky jsou předávány určitým podnikům.“
VEDOUCÍ: “ Ano, jsou vždy zabaleny v originále.“
MARTIN: “ A kolik je těch ampulek v té nádobce?“
VEDOUCÍ: “ Jsou vždy po 20-ti kusech. Ale někdy příjdou i po 10-ti kusech Každý podnik dostane určený počet, který si u nás zažádá.“
TOM: “ Ze zdrojů jsme se dozvěděli, že se vám ampulky s morfiem ztratili přímo ze skladiště.“
VEDOUCÍ: “ Ano, to je pravda. Už to bude tak 2 dny, kdy zmizeli. Na toto nás upozornila jedna lékárna a nemocnice, že se jim do rukou nedostali jejich ampulky a navíc nám ještě chyběli lidé na rozvoz.“
MARTIN: “ Takže vaše firma rozváží ty ampulky?“
VEDOUCÍ: “ Ano, přímo do rukou odpovídající osoby.“
TINA: “ Kolik ampulek se ztratilo pro tu nemocnici a lékárnu?“
VEDOUCÍ: “ Každý podnik měl dostat 50 ampulek. A teď jsem si vzpomněl, že ta druhá zakázka morfia byla přímo ukradena, když ji naši řidiči rozváželi.“
SEMIR: “ A bylo to ohlášeno našim kolegům v Düsseldorfu?“
VEDOUCÍ: “ Mají to nahlášené na policejné stanici, kde řidiči vypověděli, že je i s celým automobilem odvezli na nějaké místo. Řidiči byli omámeni, z auta si vzali pravé morfium a místo toho dali obyčejnou vodu. Když se řidiči probrali tak byli na dálniční odpočívadle. A druhý den bylo rozvezeno morfium na určená místa. I tu krádež ze skladiště mají nahlášenou vaši kolegové a to jich zmizelo 300 ampulek.“
TOM: “ Tyto krádeže trvají dlouho?“
VEDOUCÍ: “ Už od těchto letošních letních prázdnin, ale zatím se nikdo nenašel, kdo to všechno dělá. Občas se o tom psalo v novinách.“
MARTIN: „Kdy vám dojde další várka?“
VEDOUCÍ: “ Měli by dojet koncem tohoto týdne.“ Komisařové se dozvěděli, co potřebovali tak se s vedoucím rozloučili a odešli ze skladu.
SEMIR: “ Víme, kdy příjde přibližně další várka morfia.“
MARTIN: „
Nejspíš si Jungman bude chtít doplnit zásoby pro svého odběratele.“
TOM: “ Ale ještě něco je u Hartmuta na KTU.“
TINA: “ A ty krádeže ve skladišti musel udělat komplic Jungmana, aby mu zjišťoval kdy přijede transport s morfiem.“
SEMIR: “ Velký zásoby si brali přímo ze skladiště.“
TOM: “ A když jich bylo málo tak přepadli transport.“ Semir a Martin odcházeli k autům. Tina se tak nenápadně zeptala Toma, co tím myslel na služebně. Martin předala Tině klíče od Octavie, Martin a Semir nasedli do BMW. Tina nasedla na místo řidiče v Octavii a Tom nasedl do Octavie. Obě dvě auta společně odjela na služebnu.
TINA: “ Tak mi to konečně řekni, co Semir měl za průpovídky.“
TOM: “ Semir uznal, že je moc rád, že jsi s námi v našem týmu.“
TINA: “ A kdy to usoudil?“
TOM: “ Jednal se o případ jak jsme našli tu mrtvou
u dálnice bez dokladů…….“
TINA: “ Už vím. Co tak moudrého vyslovil.“
TOM: “ Semir řekl toto – Taky si tvé manželky velice vážím.“
TINA: “ To mu snad ani nevěřím.“
Na služebně……. Všichni komisaři odešli za šéfkou do její kanceláře.
ŠÉFKA: “ Už jste se trochu pohli dál??“
TINA: „Mrtvý Erik Kraus věděl o Jungmanových kšeftech s morfiem. Schovával si novinové články a fotky z jednotlivých obchodů. Za každou cenu chtěl Jungmana usvědčit na obchodování s morfiem.“
ŠÉFKA: “ I jeho manželka věděla o jeho aktivitách??“
TINA: “ Dost často se na toto téma bavili.“
ŠÉFKA: “ Víte jak se dostal Kraus do Jungmanova auta??“
SEMIR: “ Erik byl na večírku hotelu, kde oslavovali úspěšnou letní sezónu.“
MARTIN: “ Manželka vypověděla, že vůbec její manžel nepřišel domů a když se mu chtěla dovolat tak měl vypnutý mobil.“
ŠÉFKA: “ A Krasu na to všechno pěkně doplatil.“
MARTIN: “ Sklad léčiv v Düsseldorfu objednal další morfium, které ji bylo ukradeno. Ze skladu před 2 dny bylo ukradeno asi tak 300 ampulek morfia. A morfium si berou přímo z transportu, když rozváží morfium po určených podnicích a to morfium je pomenších baleních.“
TOM: “ Ty krádeže morfia začali v letošní letní sezoně. Do Kolína jezdili turisté z velkých letních letovisek a jezdili do hotelu U Zlatého orla.“
SEMIR: “ Jak nám jedna recepční řekla, že do jejich hotelu hodně jezdili dva muži z Turecka a Itálie.“
ŠÉFKA: “ A to jenom o tomto věděl Krasu??“
TOM: “ Jenom on a jeho manželka. Ostatním to bylo úplně jedno.“ Do kanceláře přišla Andrea.
ANDREA: “ Patolog vám poslal zprávu. Erik Krasu byl otráven morfiem. Měl toho dost v krvi, že by to zabilo i 2 tunového slona.“
SEMIR: “ Jak se tedy projevuje morfium ve zdravém těle?“
ANDREA: “ Má to takový účinky, když vypiješ láhev alkoholu najednou. Začneš ztrácet vědomí, všechno se ti rozmazává až úplně omdlíš. A
člověk zemře na zástavu srdce.“
MARTIN: “ Jinak tělo reaguje na malé dávky a na velký dávky a také kolik si toho za ten den vezmeš. A mladí to mají jako drogu, po které jsou mimo a dá se to trochu přirovnat k extázi.“
TOM: “ Hartmut se ozval?“
ANDREA: “ Ano, na Renaultu nebylo nic poškozeno. Renault byl jako ze škatulky.“
ŠÉFKA: “ Trošku se podívejte na novinové články a také i ty fotky. Popřípadě se spojte s ostatními kolegy a Interpolem.“ Všichni odešli z kanceláře. Zastavili se u nich Hote a Bonrát.
SEMIR: “ Máte něco??“
HOTE: “ Je to už 2 dodávka morfia, kam nedorazila vůbec a dostala se v pozdějším termínu.“
BONRÁT: “ Asi se dvakrát lékárně a nemocnici stalo, že místo morfia měli vodu.“
TOM: “ O tomto mluvil vedoucí ve skladu.“
MARTIN: “ Jungman si umí dobře poradit.“
TINA: “ Co kdybychom na Jungmana připravili takovou malou past.“ Všem přítomným svitlo, co Tina má na mysli kromě Martina.
TOM: “ To by šlo Hartmut má u sebe ty ampulky z dneška.“
ANDREA: “ Ano.“
TOM: “ A tak Hartmutovi můžeme říct náš plán.“
SEMIR: “ Ale Engelhartdová by měla o tom taky vědět.“
TINA: “ O to se postarám.“ Semir, Tom a Tina šli udělat svoje úkoly.
MARTIN: “ Nějak mi ušlo o, co jde.“
ANDREA: “ To je napadl takový plán.“
HOTE: “ Ale nikdy ho nevysloví nahlas.“
BONRÁT: “ To se dozvíš až to vypukne na plno.“
HOTE: “ Než si to zařídí tak si tě vezmeme do parády.“
ANDREA: “ Tak se podívejte na ty novinové články na ty fotky.“ Hote a Bonrát si vzali na starost Martina s novinovými články a fotkami. Tina nakoukla do kanceláře Tom a Semira.
TINA: “ Naši past můžeme rozjet.“ Všichni vrchní komisaři odešli ze služebny a odjeli za Hartmutem.
….. Pokráčko zase příště…..

Povídka č. 87: Letní droga 1/3

4. 11. 2010
Kniha povídek 8. díl
0 komentářů
Na celé Německo spadlo podzimní atmosféra – na zem padali pěkně zbarvené listí, bylo chladnější počasí, dost často pršelo. Také se blížil čas dušiček – 2.11. Tina s Tomem odjeli do Milána dát květiny a zapálit svíčku na hrob Tininy sestry. Také jela Tinina matka, otec a Petr. Všichni přespali u jedné příbuzné Petry v jejím bytě v panelovém domě. Péťa s Martinem byli u sestry Tinina otce.
            Tinini rodiče odešli na hrob matčiny kamarádky ze školy. Tina a Tom byli u hrobu Tinina kamarádů z policejní školy – Hana a Michal. Oni dva byli snoubenci a pracovali na stejném pracovišti. Zemřeli při jednom případu v Kolíně, když měla být Tina odsouzena za vraždu svých kamarádů. Tina jim dala na hrob jeden velký věnec se s tuhou: „Vzpomínám.“ A pak společně zapálili 2 svíčky. Tom Tinu objal kolem pasu a Tom dal Tině pusu na tvář. Tina položila hlavu na Tomovo rameno a tak trochu na vzpomínala.
Pak společně odešli ke Katrinýmu hrobu, kde už byla celá rodina. Po zapálení několika svíček odjeli na malý oběd.
            V Kolíně……. Vrchní komisař Semir Gerkhan byl u šéfky Anny Engelhartdové v její kanceláři.
SEMIR: “ Šéfová, co se děje?“
ŠÉFKA: “ No Semire, moc vás nepotěším.“
SEMIR: “ Šéfová, nenapínejte.“
ŠÉFKA: “ V pondělí až se vrátí Tina s Tomem tak jim představíte našeho mladého kolegu.“
SEMIR: “ To se tu má objevit ještě tento týden??“
ŠÉFKA: “ Ano, příjde dneska odpoledne.“
SEMIR: “ To je zase nějaký výmysl od Schrankmannový.“
ŠÉFKA: “ On sama to tak rozhodla. Mladý kolega přichází rovnou z policejní školy.“
SEMIR: “ Šéfová, vždyť máme plno práce a Schrankmannová se dá do tohoto bordelu začátečníka.“
ŠÉFKA: “ Taky jsem to obhajovala, ale Schrankmannová mi na to řekla, že to zvládneme.“
SEMIR: “ Tina s Tomem nebudou moc šťastni.“
ŠÉFKA: “ Já už s tím nic neudělám. I kdyby se služebna bourala tak Schrankmannová má větší slovo.“
SEMIR: “ Radši půjdu informovat Tinu s Tomem.“ Šéfka se pousmála a Semir odešel z kanceláře.
            V Miláně……. Tina s Tomem byli na malé procházce po městě. I když město Miláno znají jako svoje boty, ale vždy jsou ještě nějaká malá místa, která stojí za objevení. Tina vytáhla Toma na jeden kopec nad Miláno, kde je místo zamilovaných. Na kopci stojí studna, kam zamilovaní házejí zámky s jejich uzamčenou lásku, aby jim nikdo nevzal jejich lásku. A láska jim vydržela až do smrti. Tina s Tomem seděli na lavičce pod velkým vzrostlým stromem, kde byl výhled na město.
TOM: “ Škoda, že jsem nepoznal tvoji sestru.“
TINA: “ Katrina by se ti určitě líbila.“
TOM: “ To teď myslíš jako, že bych…….“
TINA: “ Chtěla jsem jenom říct, že je tedy byla úplně stejná jako já.“
TOM: “ Ale na světě jenom jedem originál Tiny Kranichové, který teď vlastním já.“ Tina nestačila nic říct a dali si tolik polibků, že se k tomuto místo strašně hodí. “ Za nikoho jiného bych tě nevyměnil. Nadevše tě tak miluji.“
TINA: “ To vím takových let. Taky mě moc miluji.“ Tom dal Tině jeden velikánský polibek, pak se ozval Tomův mobil. Tomovi volal Semir.
TOM: “ Ahoj Semire, už nás po nás tak toužíš?“
SEMIR: “ Ahoj. Mám pro vás špatnou zprávu.“
TOM: “ Služebna lehla popelem.“
SEMIR: “ Tome, tohle to je vážný. Schrankmannová vám dala nastarost jednoho kluka rovnou z policejní školy.“
TOM: “ Rozuměl jsem dobře.“
SEMIR: “ Tome, rozuměl jsi dobře. Dneska se příjde představit.“
TOM: “ Že to Schrankmannová udělala schválně.“
SEMIR: “ Nad tím jsem taky uvažoval.“
TOM: “ Do takovýho blázince…….“
SEMIR: “ Šéfka to Schrankmannový řikala taky, ale prý se s tím nic udělat nejde.“
TOM: “ Tak se máme na co těšit.“
SEMIR: “ Už budu končit. Už jde šéfka, Schrankmannová a vedou naši mladou posilu.“
TOM: “ Tak je tam všechny pozdravuj.“
SEMIR: “ Ale jistě. Ahoj.“ Než Tom stačil říct ahoj, tak Semir zavěsil. Do kanceláře přišla Schrankmannová, šéfka s mladým kolegou.
ŠÉFKA: “ Semire, tak to je ten náš učenec.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Chci vám představit mladého kolegu Martina Steina.“
SEMIR: “ Semir Gerkhan, velice mě těší. Doufám, že se ti u nás bude líbit.“
MARTIN: “ Také mě těší. Taky doufám, že se mi zde bude líbit.“
            Tom ještě byl ze zprávy od Semira trochu mimo.
TINA: “ Co se stalo?“
TOM: “ Služebna neshořela, ale máme přírůstek……….“
TINA: “ Jakej přírůstek??“
TOM: “ Schrankmannová nám přidělila jednoho mladíka na hlídaní z policejní školy.“
TINA: “ To se mi jenom zdá. Celá služebna je vzhůru nohama a oni nám dají…….“
TOM: “ Tino, je zbytečné se rozčilovat.“
TINA: “ Tak se mi zdá, jestli to není taktický manévr.“
TOM: “ Ty máš na mysli, jak jsme si se Semirem sehnali tebe místo toho mladíka.“
TINA: “ Semir určitě taky na to pomyslel.“
            V pondělí……. Hote s Bonrátem si vzali do parády Martina. Společně kontrovali vybrané vozy na dálnici A57, kde byla omezená rychlost kvůli novému přivaděči na tuto dálnici. Někdy se tu dělali velké kolony aut. Bonrát rozháněl kolonu aut a Hote s Martinem kontrolovali jeden vůz. Na výpomoc přijel Semir. Semir se zastavil u Bonráta.
SEMIR: “ Jak mu to jde?“
BONRÁT: “ Docela dobře. S Hotem si náramně rozumí. Kde jsou naši kolegové??“
SEMIR: “ Už by tu pomalu měli být.“
       
V mercedesu……. Tina si četla dnešní ranní tisk a Tom sledoval dopravu.
TOM: “ Jak se těšíš na tu novou posilu.“
TINA: “ Docela ano. Od Andrey jsem slyšela samou chválu.“
TOM: “ A kde vlastně jsou?“
TINA: “ Andrea mi řikala, že jsou na A57 u rozkopaného přivaděče na A57 a na B18.“
TOM: “ Ty jsi jako Hote a Bonrát. Všechno víš všechno znáš.“
TINA: “ O této stavbě se mluví asi tak půl roku.“ Tina se radši začetla do ranního tisku. Tom se zakoukal do středového zpětného zrcátka, kde se řítil červený Renault. Řidič jel jako, kdyby celou noc nasával alkohol. Kolem mercedesu projel jako tryskáč.
TOM: “ Máme tu práci.“
TINA: “ To ten den začíná pěkně.“ Odložila noviny, zapla modrý majáček za předním sklem a ozvala se přes vysílačku na centrálu. „Kobra11, centrále.“
CENTRÁLA: “ Co se děje, Kobro11??“
TINA: “ Pronásledujeme červený Renault s SPZ AKW 315 po A44 směr Kolín-jih. Potřebujeme posily.“
CENTRÁLA: “ Posily jsou na cestě.“ Tina zavěsila vysílačku. Vysílačka se ozvala v Porsche. „Centrála, Kobře19.“
BONRÁT: “ Tady Kobra19.“
CENTRÁLA: “ Kobra11 potřebuje pomoct na A44. Pronásledují červený Renault ve směru Kolín-jih. Jeho SPZ je AKW 315.“
BONRÁT: “ Už jsme na cestě.“ Zavěsil vysílačku na svoji místo.
SEMIR: “ Hote, Martine, máme tu práci.“
HOTE: “ Aspoň poznáš naše kolegy v akci.“
SEMIR: “ Martine, pojedeš semnou.“ Všichni nasedli do svých aut a rozjeli na dálnici A44. Práci přenechali ostatním kolegům. Mercedes a Renault kličkovaly mezi auty.
TOM: “ To si předtím musel někde pěkně šlehnout.“
TINA: “ Za chvilku to napálí do svodidel.“ Řidič Renaultu se udělalo špatně a omdlel a hlavu mu spadla na volant. Renault narazil do středových svodidel, odtud se odrazil na projíždějící auto, které narazilo do dalšího auta. Červený Renault narazil d o cisterny. Ostatní vozidla i mercedes začali brzdit až se jim kouřilo z pneumatik. Mercedes se ještě dostal před kamion s nábytkem, řidič prudce zabrzdila a jeho přívěs zabral oba dva jízdní pruhy. Před mercedesem se udělala nehoda a To zabrzdil těsně před nehodou, kamion s nábytkem asi tak 3-4 metry od mercedesu. Tina s Tomem vystoupili z mercedesu. Tina vzala vysílačku.
TINA: “ Kobra11, centrále.“
CENTRÁLA: “ Tady centrála.“
TINA: “ Nehoda na dálnici A44 na 167,5 km. Pošlete sanitku a hasiče.“
CENTRÁLA: “ Rozumím.“ Najedou se objevil letící modrý motorový člun, který se utrhl z vozíku na převážení lodí před bariérou z kamionu. Motorový člun prorazil přívěs s nábytkem. Tina s Tomem se krčili u mercedesu. Po celé dálnici byli kusy a třísky z nábytku. Motorový člun nakonec skončil v obytném přívěsu. Tina s Tomem šli napomoct lidem. Tina šla se podívat na řidiče z červeného Renaultu. Tina rychle vytáhla řidiče i kufřík a Tom viděl jenom explozi. Tom vykřikl Tinino jméno a běžel rychle za Tinou.
TOM: “ Tino,……. Miláčku,…….“ Tina ležela vedle mrtvého řidiče.
TINA: “ Jsem v pořádku.“ Tom pomohl Tině vstát z dálnice.
TOM: “ Jak je na tom??“
TINA: “ Ten už nám k tomu nic neřekne.“
            Během pár chvil zde byli posily, sanitky a hasiči. BMW a Porsche se ještě někdy courali. Tina měla na sobě bílé gumové rukavice, byla u mercedesu, kde měla otevřený stříbrný kufřík z Renaultu. Kufřík ležel na kapotě mercedesu. V kufříku byli malé ampulky s bílou tekutinou. Ampulky leželi v molitanových prostorách, aby se při cestě nerozbily. Tina držela jednu ampulku v ruce a volala s Andreou. Každá ampulka měla na sobě vyryto svoje takové registrační číslo.
TINA: “ ……. Nadiktuji ti jedno číslo na ampulce……. W jako Werner, O jako Otta, A jako Adam 015…….“ Přišel Tom a ukázal ji doklady mrtvého řidiče. „……. Můžeš mi něco zjistit o Eriku Krausovi???……. A komu vlastně patří ten Renault???……. Dobře. Díky. Ahoj.“ Tina zavěsila a odložila ampulku na prázdné místo v kufříku. „Tak ten Renault patří jistému Haraldovi Jungmanovi.“
TOM: “ Co to tak může být??“
TINA: “ Andrea už to zjišťuje. Taky by to mohl vědět Hartmut.“ Tom si všiml tapety na Tinině mobilu
TOM: “ Ten obrázek mi je povědomí.“
TINA: “ Myslíš tento??“ Tom si vzal Tinin mobil do ruky a prohlížel si tapetu. Na tapetě byl Tom, pěkně se na ní usmíval a vypadal moc roztomile.
TOM: “ To je z naší dovolený.“
TINA: “ To ještě nikdo nevěděl, že spolu chodíme. Ale musím uznat, že ti to moc sluší.“
TOM: “ To myslíš vážně??“
TINA: “ Smrtelně vážně. Úplně z tebe číší láska…….“
TOM: “ K tobě.“ Vrátil mobil Tině a ukázal ji svoji tapetu v mobilu. Tina na fotce vypadala nevinně a moc roztomile.
TINA: “ Byla to moc pěkná dovolená.“
TOM: “ Taky ti to moc sluší. Takový zamilovaný oči.“
TINA: “ Tome,…….“
TOM: “ To myslíš vážně.“
TINA: “ Ale mohli by jsme si to někdy zopakovat.“
TOM: “ Právě jsem ti to chtěl na vrhnout.“ Přišli Hote, Bonrát, Semir a Martin.
SEMIR: “ Vy jste napáchali škody.“
TOM: “ Ty by jsi to udělala ještě horší.“
HOTE: “ Chci vám představit naši mladou krev – Martin Stein. To jsou kolegové Tina a Tom Kranichovi.“ S každým si podal ruku na přivítanou.
MARTIN: “ Velice mě těší.“
TINA: “ Nás taky.“
BONRÁT: “ Jak je na tom ten řidič.“
TINA: “ Ten už nic neřekne.“
MARTIN: “ Tohle to vypadá jako morfium. Na černém trhu se za něj platí zlatem.“
Na služebně……. Tina, Tom, Semir a Martin, když přišli na služebnu tak si je šéfky vyhlídla a pak vykoukla ze své kanceláře.
ŠÉFKA: “ Všichni pojďte ke mně do kanceláře.“ Všichni naklusali za šéfkou do kanceláře. „Ještě větší škody na majetku jste nemohli udělat.“ Tina s Tomem raději mlčeli a nejraději by se neviděli.
TOM: “ My jsme snažili, ale…….“
ŠÉFKA: “ Nad tím se nemá cenu rozčilovat. A už něco máte?“
SEMIR: “ Všechno prověřuje Andrea. V autě se našel stříbrný kufřík. Podle Martina se jedná, že by mohlo jít o morfium.“
MARTIN: “ Morfium se dává do malých ampulek, které úplně odpovídají v tom kufříku. Na černém trhu za morfium platí zlatem. Morfium se může použít jako droga.“
ŠÉFKA: “ Třeba jako heroin, kokain…….“
MARTIN: “ Ano, morfium má svoje výhody a nevýhody.“
SEMIR: “ A kde se hlavně objevuje.“
MARTIN: “ Tak různě. Asi se nejvíce používá v letních letoviscích, kde je hodně mladých lidí – na diskotékách.“
ŠÉFKA: “ O morfiu toho víte dost.“
MARTIN: “ Na škole v posledním ročníku jsme na to měli přednášku.“
ŠÉFKA: “ Tak se tedy pusťte do práce.“ Všichni odešli z kanceláře a zastavili se u Andrey.
ANDREA: “ Tak jsem vám něco zjistila o tom mrtvém. Erik Kraus se narodil v Kolíně. Vystudoval střední hotelu školu. Pracoval jako recepční v hotelu U Zlatého orla v Kolíně-Bonn. Kraus měl manželku. Harald Jungman byl jeho vedoucí.“
TINA: “ Co ten kód, který jsem ti nadiktovala.“
ANDREA: “ Ten kód je jako registrační značka pro morfium. Na každé ampulce je jiný kód. Ty ampulky byli odcizeny ze skladu v Düsseldorfu. Bylo jich odcizeno 100 ampulek.“
TOM: “ My jsme našli akorát 20.“
MARTIN: “ Že by už byli prodané.“
SEMIR: “ A kam bylo určeno těch 100 ampulek?“
ANDREA: “ Do jedné lékárny a do nemocnice.“
TINA: “ Morfium v lékárnách byl měl být na předpis a určité množství.“
MARTIN: “ Každý pacient v lékárně dostane určitý počet ampulek a přesné dávkování, který mu stanový jeho ošetřující lékař.“
SEMIR: “ Ve větším množství to dopadá nejhůře.“
TOM: “ Hota a Bonráta pošli do té lékárny a do nemocnice. My se podjedem podívat do toho hotelu.“
SEMIR: “ Pak se setkáme v Düsseldorfu u toho skladu.“
TINA: “ A na nás zůstalo to nejhorší.“
MARTIN: “ A to je co??“
TINA: “ To vás na policejní škole neučili, že oznámení rodině, že jí někdo zemřel je ta nejhorší věc.“
SEMIR: “ Proto to necháváme na Tině. Má na to cit.“ Odcházel ze služebny. Andrea Tomovi předala lístek s adresou hotelu. Tom než odešel tak pošeptal Tině do ucha.
TOM: “ Potom ti to vysvětlím.“ Odešel za Semirem. Tina nejdřív nechápala, ale pak jí to došlo a Andrea už věděla, o co jde.
TINA: “ Tak jdeme?“
MARTIN: “ Jedeme.“ Andrea Tině předala lístek s adresou mrtvého řidiče. Odešli ze služebny a jeli za manželkou mrtvého.
….pokráčko zas příště…..