Kniha povídek 8. díl Archivy - Strana 3 z 4 - Cobra 11 - Die Autobahn Polizei"

Roztomilí, ale nebezpeční 2/3

7. 1. 2011 Tina11

0 komentářů

Na KTU……. Hartmut byl zasypán plyšáky a nikam se ani nehnul.

SEMIR: “ Tady to vypadá.“

HARTMUT: “ Jako po atomové bombě. Asi si vyvěsím cedulku, že prodávám plyšáky. Aspoň si trochu přivydělám.“

TOM: “ Našel jsi něco?“

HARTMUT: “ Ty plyšáci jim pomohli, aby z Holandska do Německa propašovali krek. A krek je také v té tuhle a dalších bednách.“

TINA: “ A kolik toho je?“

HARTMUT: “ Přesně jsem to nevážil, ale odhadem to vidím tak na 50kg.“

SEMIR: “ A odběratel jim dá za to pěkné milionky.“

HARTMUT: “ A co mám dělat s těmi plyšáky? Mám si tu udělat hračkářství?“

TINA: “ Pro ty plyšáky si přijede majitel a odveze si je.“

HARTMUT: “ Tak to se mi ulevilo.“

TOM: “ A co otisky?“

HARTMUT: “ Je jich strašně moc. Bude mi chvilku trvat, než to dám do kupy a navíc se mi nedostali do ruky. A co ten krek?“

SEMIR: “ Jen ho pěkně ulož do bezpečí.“

HARTMUT: “ A ještě něco. Ten krek je docela dost kvalitní a o něho má zájem ve Španělsku, Anglii, Skotsku a další státy na východ.“

TOM: “ A teď víme, kam se obrátil na odběratele.“

HARTMUT: “ Krek zítra odvezu do našeho centrálního skladu, kde bude zničen.“

SEMIR: “ Až budeš mít hotové ty otisky tak dej vědět.“

HARTMUT: “ Rozkaz.“

Helmut měl svého dobrého kamaráda Markuse u policie. Spolu se znají od malička. Markus se pokusil všechno zjistit, co po něm chtěl Helmut.

HELMUT: “ Máš ty informace?“

MARKUS: “ Víš, co jsem teď udělal? Hledal jsem informace o kolezích a za to by mě mohli vyhodit.“

HELMUT: “ To bych nerad, ale nutně to potřebujeme.“

MARKUS: “ Něco jsem zjistil. Ten případ vyšetřuje dálniční policie. Na tom případu dělá jistý Semir Gerkhan, Tom a Tina Kranichovi. Jejich přímou nadřízenou je Anna Engelhardtová. To vaše zboží je na jejich technickém oddělení. Ale při takové množství se odváží do centrálního skladu, ale nemám tušení kam.“

HELMUT: “ Prosím zjisti mi to. Můj šéf na tom trvá. A ještě něco o těch komisařích.“

MARKUS: “ No dobře, ale jde mi o krk.“

HELMUT: “ Máš to u mě.“

Na služebně……. Hartmut zajel na služebnu. Tom se Semirem seděli ve své kanceláři. K nim do kanceláře přišel Hartmut se spisy.

TOM: “ Už máš něco?“

HARTMUT: “ To bych tu asi nebyl. Prošel jsem všechny otisky. Z naší databáze mi vypadla dvě jména – Axel a Helmut Lorenzovi. Oba dva se pohybují na drogové scéně několik let. Jejich šéfem je jistý Ludvik Missing. Poslední roky obchoduje pouze s krekem. Hlasně se zajímá o státy, kde se to jenom hemží mladými lidmi – letní střediska.

SEMIR: “ Co ty pneumatiky?“

HARTMUT: “ Patří terénnímu vozidlu. Podle vzorku se jedná o Volkswagen TOUREG. Alfa Romeo je čistá jako sklo, kromě otisků Lorencových.“

TOM: “ Určitě máš ještě něco.“

HARTMUT: “ V domě se našli otisky bot asi 3-4 osob. Abych nezapomněl. Ty plyšáci byli označeni, kteří mají v sobě krek a kteří ne. A je toho nejméně 100kg za 200mil €.“

TOM: “ Naši přítelíčkové si nenechají ujít svůj krek.“

V úkrytu………. Helmut a Axel zašli za svým šéfem do jeho kanceláře.

LUDVIK: “ Kde je naše zboží?“

HELMUT: “ NA technickém oddělení dálniční policie. Zítra se bude převážet do jejich centrálního skladu ve Wedenu, kde bude zničen.“

LUDVIK: “ Tak se o to postarejte. Je mi jedno jak, ale těch 100 kilo chci zítra vidět v mojí kanceláři.“

AXEL: “ Jistě.“

LUDVIK: “ A co ještě víte o té dálniční policii?“

HELMUT: “ NA tom případu dělá Semir Gerkhan a manželé Kranichovi. Služebnu vede Anna Engelhardtová.“

LUDVIK: “ Co jsou zač ty Kranichovi.“

HELMUT: “ Tina a Tom Kranichovi. Spolu jsou už několik let. Mají spolu dvě děti. Kranichová pochází ze slunné Itálie. Do Německa se přestěhovala před několika lety, zde žijí i její rodiče a bratr.“

LUDVIK: “ A je aspoň krásná?“

HELMUT: “ Tak se podívej sám.“ Podal šéfovi Tininu fotku v jednom starším novinovém článku. Na dalších fotkách byli Semir a Tom.

LUDVIK: “ To je ale kus. A mám takový nápad.“

AXEL: “ To bude asi něco velkého.“

LUDVIK: “ To si piš, že ano. Na tu zítřejší akci zapomeňte. O krek se postaráme společně.“

HELMUT: “ NA čem spočívá tvůj nápad?“

LUDVIK: “ Výměna kreku za vrchní komisařku Tinu Kranichovou.“

AXEL: “ To tu ještě nebylo. A jak to chceš udělat?“

LUDVIK: “ Nápad se mi rodí v hlavě.“

Druhý den……. Semir byl dávno na služebně a seděl ve své kanceláři. Tom přišel na služebnu a po cestě se zdravil s kolegy a s Andreou.

SEMIR: “ Ahoj.“ Kde pak máš drahou polovičku?“

TOM: “ Ahoj. Tina tu měla být.“

SEMIR: “ Tak se třeba zastavila u otce……. Vysvětlení se vždy najde.“ Do kanceláře nakoukla Andrea.

TOM: “ Něco se děje?“

ANDREA: “ Máte práci. Nehoda na A49 ve směru na centrum, 91km. Hote a Bonrát jsou na místě.“

SEMIR: “ Je někdo mrtvý?“

ANDREA: “ Ne, jenom těžce a lehce zraněni. A Hote, zaznamenal i Tinino auto.“

TOM: “ A co je s ní?“

ANDREA: “ To mi Hote neřekl.“ Semir a Tom rychle vyběhli z kanceláře a vydali se na místo nehody.

Na místě nehody………. Přes oba dva jízdní pruhy byl kamion, do kterého narazila vínová Octavia, která prudce brzdila, a při nárazu se aktivovali airbagy. Na Octavii se řítil velký železný válec, který se utrhl z odtahového náklaďáku, válec udělal z Octavie harmoniku. Zde už byli kolegové. Hartmut se svými lidmi zajišťovali stopy. Na místo nehody přijelo stříbrné BMW. Tom šel za Hotem.

TOM: “ Hote, kde je Tina? A co se jí vlastně stalo?“

HOTE: “ Jako kdyby se do země propadla.“

TOM: “ Vždyť…….“ Podíval se na její zdevastované auto.

SEMIR: “ Jak se mohla někam ztratit. To nemá žádnou logiku.“

BONRÁT: “ Kolegové pro jistotu prohledávají okolí, jestli někde Tina neleží zraněná.“

TOM: “ Hartmute, máš něco?“

HARTMUT: “ Podle brzdných stop Octavie narazilo do kamionu a hned se aktivovali airbagy. U středových svodidel jsem našel hnědou skleněnou lahvičku, která je cítit chloroformem a tím byla Tina omámena, rychle ji vyndali a bezpečnostní pás nebyl poškozený.“

TOM: “ Takž Tinu museli odepnout. Naši obchodníčci chtějí vyměnit Tinu za ten krek.“

SEMIR: “ Už je už na místě?“ Hartmut se podíval na hodinky.

HARTMUT: “ Za 10-15 minut budou na místě. Na technickém se podívám na Octavii, ale vypadá to, že s ní nemanipulovali.“

TOM: “ Až budeš něco vědět tak dej vědět.“

HARTMUT: “ To je samozřejmé.“ Semir a Tom odjeli služebnu a Annu Engelhardtovou informovat, co se stalo. Missing a jeho kumpánové drželi Tinu ve starém domě v bývalé pískovně v Erenfeldu. Tina pořád ležela na matraci omámena po chloroformu.

LUDVIK: “ Takže tomu policajtíkovi jsem nachystal malý vzkaz v jejím autě a pak musíme počkat.“

HELMUT: “ Na podmínky musí přistoupit.“

AXEL: “ Co zákazník z Neapole?“

LUDVIK: “ Co nevidět přiletí. Ještě mi dá vědět.

HELMUT: “ To chceš udělat v jeden den?“

LUDVIK: “ Ano. Musím si to promyslet.“

AXEL: “ Plán se musí nechat uležet.“

LUDVIK: “ Moje řeč.“

…..pokráčko zas příště….

Povídka č.90: Roztomilí, ale nebezpeční 1/3

5. 1. 2011 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

Dětem se pomalu blížili dny velkého nic nedělání – letní prázdniny, ale ještě pár týdnů si musí počkat na konečné vysvědčení. Ve vzduchu bylo cítit jarní i letní atmosféra a teploty byli dost vysoké.

Dálniční policie měla po dlouhé době volný víkend. Tina s Tomem a dětmi byli pozváni k Tininým rodičům na nedělní oběd. U paní Berghammerové byl Hartmut, kde si vyzvedával malou Natálku. Hartmut přinesl malou pozornost paní Berghammerové za hlídání Natálky.

MATKA: “ Hartmute, to jste nemusel.“

HARTMUT: “ Je to jenom taková malá pozornost.“

MATKA: “ Tak teda moc děkujeme. A nechcete zůstat na oběd?“

HARTMUT: “ Ne, děkuji za pozvání, ale bude lepší, když půjdeme, doma toho máme plno na práci. Děkuji za hlídání a i nový vůz.“

OTEC: “ To byla maličkost. Rád vyhovím a nabírám nové zákazníky.“

NATÁLKA: “ Tati, zůstaneme. Příjde Martin s Péťou.“ Jen co to Natálka řekla tak do rodinného domku přišla rodina Kranichova.

TINA, TOM: “ Ahoj.“

MATKA, OTEC: “ Ahoj.“
Martin a Péťa letěli za babičkou a dědou se s nimi přivítat.

NATÁLKA: „Tak zůstaneme.“ Všechny děti začali skandovat jako na Expedici Apalucha.

TOM: “ Hartmute, máš to marný. Děti mají větší rozhodnutí.“

TINA: “ Přece jim nezkazíš jejich radost.“

TOM: “ A taky se pochlubíš, kde jsi to byl.“

Druhý den ráno……. Semir jel na služebnu po několika týdnech. Po chvilce jeho BMW ztrácelo danou rychlost a Semir zajel do odstavného pruhu, kde jeho BMW úplně dojelo.

SEMIR: “ Autíčko nenechávej mě ve štychu. První den v práci po dovolené.“ Ale na přístrojové desce svítala oranžová kontrolka ve tvaru benzínové pumpy. „To se mi jenom zdá.“ Dal výstražná světla a pak volal Tomovi, jestli by ho neodtáhl na benzínku.

Po dálnici A33 si jel velký kamion z Amsterdamu. Kamion převážel pěkné malé plyšové hračky různých druhů. Tento kamion sledovala černá Alfa Romeo s kolínskou SPZ. Kamion měl namířenou jednoho skladištního prostoru pro jeden obchod s hračkářstvím v Kolíně-Bonn. Lidé z Alfy Romeo měli na tento kamion velký zálusk, protože převáží velmi cenný náklad.

U Schrödera karavanu s občerstvením byli, Hote s Bonrátem, kde si dělali malou přestávku. Po chvilce přijela vínová Octavia, Tina zašla rovnou za Hotem a Bonrátem. Pod velkým slunečníkem si Tina sundala sluneční brýle a dala si je na hlavu.

TINA: “ Ahoj.“

HOTE, BONRÁT, SCHRÖDER: “ Ahoj.“

SCHRÖDR: “ Kde jsou kolegové?“

TINA: “ To opravdu netuším.“

HOTE: „A kdy má nastoupit Semir?“

TINA: “ Dneska a Hartmut přijel už včera. Abyste byli v obraze.“

BONRÁT: “ Nejčerstvější zprávy dne.“

SCHRÖDER: “ Čím posloužím?

TINA: “ Jako minule.“

SCHRÖDER: “ Rozumím.“

HOTE: “ Schrödere, kde to je tvoje překvapení.“

SCHRÖDER: “ Už se na tom pracuje. Já stíhám všechno.“

Semir se mohli ukousat nudou, než přijel jeho zachránce Tom. Semir si začal číst z nudy katalog dopravních sazeb a porušování dopravních předpisů na dálnicích a silnicích. O pár minut později Semir zahlédl ve středovém zrcátku přijíždět šedostříbrný mercedes. Semir vystoupil z auta k němu, přišel Tom.

SEMIR: “ Kde si tak dlouho?“

TOM: “ Všude jsou samé zácpy. Před prázdninami začínají kopat silnice.“

SEMIR:
Jako každý rok. Až jsem si z tý nudy začal číst dopravní sazebník.“

TOM: “ Chceš se dostat na úroveň Bonráta a Hota. A co pak se stalo tvému plecháči.“

SEMIR: “ Došel mi benzín.“

TOM: “ Ale nejbližší benzínka je až za 10km a tam je i výjezd.

SEMIR: “ Pravidla silničního provozu znám jako své boty. Tak buď té dobré laskavosti a lásky ke svému parťákovi a odtáhni mě na tu benzínku.“

TOM: “ Když jsi to tak hezky řekl, tak tě nenechám ve štychu.“ Když se mezi sebou dohodli, tak Tom odtáhl Semira na benzínku. Mezitím na A33 se muži v černé Alfě připravovali a akci. Kamion chtěli odvést do svého úkrytu, kde by si vzali svoje zboží, ale měli menší problém – bylo jich na tu akci málo a tak museli nějak improvizovat. Spolujezdec vytáhl zbraň a začal po kamionu střílet, ale při kličkování se pořád strefovat do nákladního prostoru, ale ne do pneumatik.

Tina, Hote a Bonrát čekali u stolečku na Schröderův zázrak. Schröder přinesl na velkém talíři vzletně udělané palačinky. A položil před ně.

SCHRÖDER: “ Palačinky alá Schröder. Recept je přímo tajný. Přeji vám dobrou chuť.“ Každému dal vidličku.

HOTE: “ Tino, zakroj jako první.“

BONRÁT: “ Dáma má přednost.“

TINA: “ Tak dobře.“ Zakrojila do palačinky a ochutnala.

SCHRÖDER: “ Tak co? Chutná?“

TINA: “ Schrödere, klobouk dolů. Je to fakt výborný.“

SCHRÖDER: “ Díky. Jsem rád, že chutná.“
Hote a Bonrát ochutnali také.

HOTE: “ Moc dobrý.“

BONRÁT: “ Fakt vynikající.“ Všichni se cpali dobrou Schröderovou palačinkou. Schröder spokojeně sledoval jak jim chutná. Z vínové Octavie se ozvala vysílačka.

CENTRÁLA: “ Centrála všem vozům. Černá Alfa Romeo se státní značkou MXK 320 se řítí po A33 na 167,5km směrem Kolín-Bonn. Spolujezdec Alfy střílí po kamionu z Holandska.“

TINA: “ To je přece kousek od nás.“ Odložila vidličku a rychle šla k vozu. Vzala vysílačku. „Tady Kobra1, přebíráme to.“

HOTE: “ Ale né…….“

BONRÁT: “ To nám přece nemůžeš udělat.“ Tina přišla k nim., stoupla si k nim ze zadu a rukama je objala po jejich ramenou.

TINA: “ Řekněte Schröderovi možná, že vám to dá do krabičky sebou.“ Odešla do Octavie, nasedla a odjela. Schröder rychle dal palačinku do krabičky, Hote ji zbalil a nasedli do policejního Porsche. Černá Alfa Romeo zblejskla vínovou Octavii ve zpětném zrcátku.

HELMUT: “ Máme za zadkem poldy.“

AXEL: “ Tak se jich zbav. Ten kamion musíme dostat.“ Helmut se vyklonil z okénka a začal střílet po vínové Octavii. Tina se vyhýbala kulkám a také se bránila střelbou. Tinina kulka se zavrtala do nádrže s benzínem černé Alfy. A kdyby dál střílela tak by vyletěli do vzduchu a benzín vytékal na dálnici. Helmut prostřelil kamionu pneumatiky, řidič kamionu kormidloval po dálnici, ale po pár vteřinách řidič kamionu neměl šanci udržet kamion na kolech a tak se převrátil na dálnici. Tina prudce zabrzdila před kamionem, ale za Octavii se dělala jedna velká nehoda. Auta do sebe narážela jako divá. Tina vyběhla z auta a šla napomoct řidiči kamionu, do kterého vletělo, dalo auto, když Tina s řidičem utekli do bezpečí. Hote s Bonrátem se protlačili nehodou až k Tině a řidiči, kteří byli u vínové Octavie. Tina už dala vědět na služebnu, co se stalo. Černá Alfa Romeo zmizela jako kdyby se propadla do země. Během pár minut zde byli kolegové, sanitky a hasiči. Tina se zastavila u jedné lesní cesty z dálnice. U ní se zastavili, Hote s Bonrátem. Tina se zakoukala na malý betonový výstupek ze země, který měl stopy oleje a benzínu.

TINA: “ Jediná možnost kam se ztratila černá Alfa Romeo. Budou ji muset odstavit, protože jim odtéká olej a benzín.“

HOTE: “ Takže tu mají úkryt.“

TINA: “ Už víš něco o tom kamionu?“

BONRÁT: “ Ten kamion jel z Amsterdamu do jednoho skladiště v Bonnu. Převážel plyšové hračky.“

HOTE: “ To chtěli ukrást hračky. Co by s nimi dělali.“

TINA: “ Třeba v těch plyšákách je něco cenného. Ať se na ně podívá Hartmut.“

BONRÁT: “ Dobře. Už se na tom pracuje.“

TINA: “ Hote, pojď se mnou se podívat na ten úkryt. Bonráte, kdyby přijeli Semir s Tome tak jim řekni, kde jsme.“

BONRÁT: “ Rozkaz.“ Tina s Hotem odešli po cestě do hlouby lesa a sledovali stopy oleje a benzínu. Mezitím přijelo BMW a mercedes. Tom se Semirem zašli rovnou za Bonrátem. „Ahoj Semire. Tak tě vítám.“

SEMIR: “ Díky. Kde máš Hota a Tinu?“

BONRÁT: “ Šli se projít do lesíka. Mají údajně úkryt, kde by se mohli skrývat naši pachatelé z černé Alfy Romeo. Ještě se nevrátili.“

TOM: “ Tak se na ně půjdeme podívat.“

SEMIR: “ To samý jsem měl taky na mysli.“ Skupinka následovala stopy Tiny a Hota. Tina a Hote, byli v malém domku a obhlíželi si domek zvenčí. Vedle domku stála černá Alfa Romeo a stopy dalšího auta, kterým ujeli. Pak se šli podívat do domku. Hote, uslyšel hlasy.

HOTE: “ Někdo sem jde.“ Raději se ozbrojil. Tina se nenápadně podívala z okna a zahlédla 3 postavy.

TINA: “ Hote, nemusíš se bát. To jsou naši kolegové.“ Hote, přišel k Tině. Založil svoji zbraň. „Pojď mi pomoct odtáhnout jednu bednu. Ono to spíš vypadá na truhlu.“ Tina s Hotem si vzali bílé gumové rukavice, aby nezanechali svoje otisky na truhle a vytáhli z dřevěné podlahy velkou a těžkou dřevěnou truhlu.

HOTE: “ Co v tom tak může být?“

TINA: “ To se hned dozvíme.“ Pomocí paklíče Tina otevřela zámek na truhle. Když do domku vstoupil Semir s Tomem a Bonrátem. Tina otevřela víko od truhly.

SEMIR: “ To jsou mi poklady.“ Všichni se koukali na obsah truhly, kde byl malé kulaté prášky – drogy. Jednalo se o krek. Krek byl, dám do velkých igelitových sáčků a v tomto sáčku byli menší pytlíky s drogou a ještě byli nasáčkované do ještě malých pytlíčků.

TINA: “ Tak mám takové tušení, že to samé bude i v plyšových hračkách z Holandska.“

TOM: “ Už jste něco našli?“

HOTE: “ Venku jsme našli stopy od pneumatik a černou Alfu Romeo.“

SEMIR: “ Ať se na to tady podívají technici.“

V úkrytu…….

AXEL: “ Šéfe, máme problém.“

LUDVIK: “ Jakej?“

HELMUT: “ Všechno zboží mají fízlové.“

LUDVIK: “ To je snad vtip. Víte kolik milionů v tom je?!“

AXEL: “ Víme, ale…….“

LUDVIK: “ Jaký ale?!“

HELMUT: “ Fízlové se tam objevili moc rychle. Takže celý kamion mají fízlové.“

AXEL: “ A už asi objevili i ten domek.“

LUDVIK: “ VY dva jste……. Ten krek musíme dostat zpět. Jinak budu…….“

HELMUT: “ My to napravíme.“

LUDVIK: “ To bych vám radil a co nejdříve. A taky zjistěte, kde to naše zboží je.“

AXEL: “ Jistě náš šéfíku.“ Oba dva se sebrali a odjeli k domku u dálnice A33, ale tam už byli technici a plno policistů. Jejich auto zastavilo několik metrů dál, aby je neviděli.

AXEL: “ To snad né.“

HELMUT: “ Dneska nám to nějak nevychází.“

AXEL: “ Za to nám šéf utrhne hlavu. Tak musíme zjistit, kdo to má nastarost.“

HELMUT: “ Souhlasím.“

Okolo domku se motali technici a sbírali nejrůznější stopy k dopadení mladíků a o co tu jde. Po celém domku bylo plno otisků prstů, zajistili černou Alfu Romeo a plno dalších stop. Naši komisařové dálniční policie stáli u stříbrného BMW, kam přišel, Hote.

TOM: “ Nějaké novinky?“

HOTE: “ Ve sklepě domku se našli další balíčky, plno otisků a SPZ Alfy je falešná.“

SEMIR: “ Takže tu máme plno plyšáků, několik kilo nějakých prášků a ani nevíme, co to je a plno dalšího stop.“

TOM: “ To ti ten první den začíná pěkně. Takže ti dva chtěli ukrást kamion. Je lepší, když je na to více lidí.“

TINA: “ Tak třeba pracují jenom ve dvouch.“

SEMIR: “ Ať Hartmut se pořádně podívá na ty otisky.“

TOM: “ Tak se zajedeme podívat na služebnu. Třeba Andrea něco našla o tom kamionu.“

Na služebně…….

ANDREA: “ Prověřila jsem si obě dvě adresy v Amsterdamu i tu skladištní halu. Obě dvě to jsou ziskové firmy a dlouho spolupracují. Všechno okolo nákladů souhlasí.“

TOM: “ Teď musíme počkat na otisky prstů.“

ANDREA: “ Abych nezapomněla, pro ty plyšové hračky si přijede majitel skladiště a obchodu.“

SEMIR: “ Ale ty plyšáci jsou u Hartmuta.“

ANDREA: “ Řekla jsem ji, kde je najdou.“

ŠÉFKA: “ Tak informujte Hartmuta, ať jim je vydá.“

TINA: “ Aspoň by si Hartmut trochu přivydělal.“

TOM: “ Tak ho poctíme svoji návštěvou.“

V úkrytu…….

ALEX: “ Šéfe, i náš malý domek mají v hrsti poldové.“

LUDVIK: “ Sakra.“

HELMUT: “ Ale stále nevím, kam je odvezli.“

LUDVIK: “ Tak to koukejte zjistit. Nebo s vámi je ámen.“

ALEX: “ Rozkaz šéfe.“

…..pokráčko zas přiště….

Sbohem, Katrino! 5/5

20. 12. 2010 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

Druhý den……. Semir, Andrea, Hartmut a Natálka šli vyprovodit šéfku Annu, Hota a Bonráta. Hartmut posílá malou Natálku zpět do Kolína, aby nezameškala školu, ale Natálce se moc nechce a raději by zůstala s tatínkem. Trochu ji přemluvila Andrea se šéfkou a Natálka souhlasila. Anna, Hote, Bonrát a Natálka odletěli do Kolína, kde na ně čekala Tina s Tomem. Hote s Bonrátem se postarali o Natálku, kterou odvezli k Tinině matce kde je všechno domluveno. Tina s Tomem odvezli šéfku přímo na služebnu.

ŠÉFKA: “ Jak jste postoupili?“

TOM: “ Pomalými krůčky, ale trochu dál.“

TINA: “ Už hledáme identitu našeho tajemného muže.“

ŠÉFKA: “ Jak jste dostali k jeho identitě?“

TOM: „Přes otisk prstu, který zanechal na jednom papírku.“

TINA: “ Databáze pořád hledají.“

ŠÉFKA: “ To jsem nevěřila, že se tak daleko dostanete.“

TOM: “ Jak to všichni snášejí?“

ŠÉFKA: “ Abych pravdu řekla tak dost těžce ale Hartmut nejvíce.“

Na služebně……. Šéfka s Tomem zamířili přímo do šéfčiny kanceláře a Tina šla zvednout zvonící telefon do Tomovy kanceláře.

TINA: “ Kranichová, dálniční policie.“

JÜRGEN: “ Dobrý den paní komisařko Kranichová. Už vás zase budu trochu trápit. Tak už je to vyrovnané 3:3 pro vás.“ Tina se podívala na Susannu která procházela okolo kanceláře a dala já znamení, aby zavolala šéfku a Toma. „Už vaši technici objevili ty indicie?“

TINA: “ Ano. Proč tak na nich trváte?“

JÜRGEN: “ Ještě k tomu patří třetí a poslední papírek.“ Do kanceláře přiběhla šéfka, Tom a pan Klain. Rozhovor se rovnou nahrával do notebooku. “ Teď mě dobře poslouchejte, paní komisařko. Pojedete do Hagenu do ulice Glückbugrsstrasse 26A, kde na vás V té krabičce třetí díl do vaší hádanky. Co vám výjde tak tam mě najdete, ale tomu zatím necháme volný průběh.“

TINA: “ V čem mám hledat ten papírek?“

JÜRGEN: “ Malá dřevěná krabička. Přijeďte sama. Zdůrazňuji sama.“ Zavěsil a Tina také.

ŠÉFKA: “ Je to dost nebezpečné bylo by dobré kdyby…….“

KLAIN: “ Nechci vám do toho mluvit. Vaše kolegyně by tam měla jet sama.“

TINA: “ Určitě mě bude sledovat. Kdyby uviděl jedno policistu tak ho chladnokrevně zabije.“

TOM: “ Šéfová, Tina má pravdu. On určitě počítá, že s Tinou poje já.“

ŠÉFKA: “ Moc se mi to nelíbí. Raději bych s vámi někoho poslala.“

TINA: “ Bude to tak lepší, když pojedeme jenom my dva.“

TINA, TOM: “ Šéfová, prosím…….“

ŠÉFKA: “ No dobře. Ať je po vašem.“

Před továrnou……. Mercedes dorazil k bývalé továrně na výrobu mýdla. Tina s Tomem vystoupili z mercedesu a pomalým krokem šli k továrně. Když Tina s Tomem byli asi 200metrů od továrny, zničeho nic kus tovární zdi z cihel explodovalo. Tina s Tomem byli velkým tlakem odhozeni na zem. Všude byli kusy rozbité zdi.

TOM: “ Jsi v pořádku?“

TINA: “ Nic mi není.“ Tom pomohl Tině vstát ze země. Koukali na zničenou továrnu. Vešli dál do továrny, kde viděli na vysoké římse, byla dřevěná krabička, o které mluvil Jürgen, ve které byl papírek s nápisem: „burger.“ K této krabičce vedla cesta po skleněné střeše.

TOM: “ Tak tady to nepůjde.“

TINA: “ Jedině po tý skleněný střeše. Jinak se k tomu nedostaneš.“

TOM: “ Budeš tam muset jí ty. Pode mnou by se to rozpadlo.“ Tina s Tomem obešli továrnu z venku, došli k 2metrové zdi, kde Tom pomohl Tině vylézt nahoru.

TOM: “ Buď opatrná.“

TINA: “ Neboj se.“

TOM: “ Někdy mě toto slovíčko děsí.“ Udělal Tině stupínek z rukou, jako kdyby lezla na koně. Tina pomalu vylezla až na horu zdi. Tom pozoroval Tinu, jestli je všechno v pořád když vylezla až nahoru tak dala Tomovi znamení, že je vše pořádku. Tom šel zpátky do přední části továrny. Tina si na skleněné střeše vybírala takovou cestu – z celých skleněných tabulek kdyby šlápla na rozpraskanou tak by letěla na zem. Mezi římsou a dalším ochozem byla černá díra. Při akci je sledoval Jürgen ze svého auta, který stál v jedné malé uličce. Když se Tina natahovala po krabičce, Jürgen odpálil další nálož, která způsobila zřícení zdi, na která stála Tina a padala temně černé díry. Tom volal Tinino jméno a do ruky mu spadla krabička. Tina spadla na měkký podklad a byla zasypaná sutí ze zdi. Tom šel rychle napomoct Tině. Tina si pomalu sundavala ze sebe suť. Tom jí pomohl vstát. Tina byla celá špinavá od prachu z cihel.

TINA: “ Teď asi chápu, co jsi myslel.“

TOM: “ Miláčku, dobrý?“

TINA: “ Dobrý.“ Tom objal Tinu kolem pasu a dal jí pusu na rty. “ A co ta krabice?“

TOM: “ Ta mi spadla rovnou do ruky.“ Uslyšeli středně hlasité pípnutí. V rohu místnosti byla bomba. Tina s Tomem přišli blíž. Měli 30 vteřin, aby rychle vyšli ven.

TINA: “ Tak to měl hezky připravený.“

TOM: “ Rychle pryč.“ Oba dva vzali nohy na ramena, vyběhli ven a továrna byla srovnána se zemí. Jürgen hned odjel pryč. Tina s Tomem leželi na zemi a podívali se na sebe.

TINA: “ To bylo těsně.“

TOM: “ Až moc. A to jsem málem o tebe přišel.“

TINA: “ Naše rodina má tuhý kořínek.“

TOM: “ Tak toho jsem si všimnul.“

Během pár minut byli na místě hasiči. Tom byl u mercedesu a mluvil se šéfkou přes vysílačku.

ŠÉFKA: “ Už jsme objevili jméno našeho tajemného muže.“ Přišla Tina od hasičů. “ Ale to je na delší povídání. A hasiči něco našli?“ Tom předal vysílačku Tině.

TINA: “ Hasiči našli všude plastickou trhavinu. A celá továrna už neexistuje.“

ŠÉFKA: “ Rychle přijeďte na služebnu.“

TINA: “ Jistě, šéfová.“ Tom zavěsil vysílačku.

TOM: “ Ty teda vypadáš. Cihly máš všude.“ Vyndal z Tininých vlasů malý kousek cihly s maltou.

TINA: “ Aspoň jde vidět, že jsem pracovala.“ Mile se usmála na Toma.

Na služebně………. Engelhardtová byla u Susanny kde byli i Hote s Bonrátem. Na služebnu přišli dva policisté – čistý a špinavý. Šli rovnou ke skupince u Andrejina stolu.

HOTE: “ Tino, co se ti stalo?“

TINA: “ Spadla na mě cihlová zeď.“

BONRÁT: “ To je malta.“ Vyndal ji z vlasů malý kousek malty.

TINA: “ A prach z cihel.“

ŠÉFKA: “ Jako kdybych to neříkala.“

TOM: “ Ale teď jsme v tom nevině, šéfová. On nás musel sledovat.“

TINA: “ Chtěl zabít dvě mouchy jednou ranou.“

TOM: “ Šéfová, ten dotyčný nás chce vyprovokovat.“

ŠÉFKA: “ Ten dotyčný se jmenuje Michael Jürgen. Pracoval u armády a později u policie jako vrchní komisař u LKA. Mimo jiné se také chvilku ohřál u hasičů, kde dělal pyrotechnika. Než odešel od LKA tak mu zemřela manželka při požáru jejich domu. Ten požár udělal údajně nějaký chlap a oba dva se nenáviděli od mladých let. Ale nikdy se nenašel.“

TOM: “ Ty požáry by mohli vysvětlovat takovou pomstu za jeho manželku. Musel na někoho svést. A jestli se ty dva neměli rádi tak bych to pochopil ale, aby kvůli tomu musela zemřít jeho manželka tak mi připadá nějaký divný.“

TINA: “ Kdy jste na něho přišli?“

ŠÉFKA: “ U Interpoolu. Je to divné, ale takhle to má napsané v životopisu.“

TINA: “ Když dělal u LKA a taky by měli mít o něm složku v jejich kartotéce.“

ŠÉFKA: “ Na to jsem se už ptala jejich kapitána a také policejního prezidenta. A bylo mi řečeno, že byla jeho složka smazána.“

TINA: “ A jaká je souvislost mezi Jürgenem a tou pojišťovnou Allianz? A je pořád v dluzích.“

HOTE: “ Chtěl zaplácnout nějaké dluhy.“

ŠÉFKA: “ Ve spise o žádných dluzích není ani čárka.“

TOM: “ Tak požáry a pojišťovna jsou dvě odlišné věci.“

ŠÉFKA: “ Spíš si myslím, že to je jenom náhoda, že ty požáry vznikly právě u Allianz.“

TINA: “ A nebo Jürgen si hledal za sebe náhradu, aby to mohl hodit na Markuse de Lucu který měl dluhy. Ale ty požáry neumím vysvětlit.“

TOM: “ Spíš bych se přikláněl Tinině verzi.“

ŠÉFKA: “ Teď nebudeme rozbírat. Nějaký motiv se vždy najde. A jestli budete mít zájem tak si o Jürgenovi můžete přečíst víc.“

Tina se šla vykoupat, protože ten cihlový prach měla všude. A Tom si četl Jürgenův spis ve své kanceláři. Když se Tina vykoupala tak měla na sobě botasky, tmavé džíny a bílou podprsenku hledala v šatně čistou modrou košili s býlími kostičkami, ale nikde ji nemohla najít. Pak uslyšela kroky a tak se rychle zakryla ručníkem a schovala se za šatny a po očku koukala, kdo to je a jestli náhodou nejde, Hote nebo Bonrát. Ani jeden z nich to nebyl a byl to Tom, který držel něco za zády. A za šatnami zůstávala dál.

TOM: “ Přede mnou se chovávat nemusíš.“

TINA: “ To já radši kdyby náhodou přišel vetřelec. Přišel jsi jen tak anebo máš něco důležitého.“

TOM: “ Dalo by se říct, že jsem přišel kvůli oboum věcem. A nechybí ti něco náhodou?“ Předal Tině její čistou modrou košili s kostičkami.

TINA: “ To jsem hledala. Děkuji, můj zachránče.“ Sundala si ze sebe ručník a oblékla si košili a začala si pomalu zapínat knoflíky od spodu na horu, ale Tom to udělal za Tinu a Tina dala ruce pryč. Tom ji zapnul všechny, knoflíky kromě posledního knoflíku, aby Tina měla větší výstřih. Tina si zapla i ten poslední knoflík, ale Tom jí ho zase rozepnul a objal ji kolem pasu a začali se líbat. Ale moc jim jejich soukromí nevydrželo. K šatnám se blížil Bonrát a volal Tinino jméno.

TOM: “ Nikdo nám nedopřeje 10 minut soukromí.“ Promluvil tichým hlasem. Tina si zapla poslední knoflík a dala Tomovi polibek a vyšla zpoza šaten.

TINA: “ Už jdu.“ Tina s Bonrátem setkali se mezi dveřmi do šaten.

BONRÁT: “ Máš důležitý telefon.“ Společně odešli do Tomovy kanceláře.

TINA: “ Kranichová……“ Po chvilce přišel Tom.

JÜRGEN: “ Máte poslední kousek indicie?“

TINA: “ Ale jistě vrchní komisaři Jürgene.“

JÜRGEN: “ Odkud jste se dozvěděli moje jméno?“

TINA: “ Z otisku, který jste zanechal na jednom papírku.“

JÜRGEN: “ Stav naší hry se rapidně změnil 4:5 pro vás. Zítra se spolu setkáme v Marienburgerstrasse 36. Čas vám ještě řeknu. Jenom vy a já.“

TINA: “ Dobře.“

JÜRGEN: “ Zítra se ještě ozvu.“ Zavěsil. Tina také po pár vteřinách.

ŠÉFKA: “ Ale zítra si vezmete posily.“

TINA, TOM: “ Zajisté, šéfová.“

Večer u Tiny a Toma……. Tom seděl v posteli a zády byl opřený o polštář. Tina přišla z vedlejší místnosti v noční košili a šla rovnou do postele.

TINA: “ Miláčku, nad čím zase přemýšlíš?“

TOM: “ Pořád musím přemýšlet nad, jak jsi padala z té zdi……. Opravdu jsem měl o tebe strach.“

TINA: “ Taky jsem měla strach. Nevíš, kam padáš – buď budeš na živu anebo mrtev. Ale celá ta záležitost s dnešní továrnou – mě na tom něco nesedí.“

TOM: “ A to je co?“

TINA: “ Proč by dával na zem matraci. Jürgen chtěl vidět, co vydržíme.“

TOM: “ To jako že ten dnešek byla předehra.“

TINA: “ Hlavní show bude zítra. Když už ví, že my známe jeho jméno. Bude mu, jedno kolik lidí zemře, aby nešel za katr.“

TOM: “ Jürgen si ty baráky záměrně vybíral a hledal také takovou pojišťovnu, která má dluhy a paky bylo pro lehký si najít za sebe náhradu.“

TINA: “ Tak se tu objevila ta mladá sekretářka z kolínského deníku. Když Jürgen věděl, že po něm jde Tomfordová tak ji umlčel a pak si najde policejní služebnu, která nehodu vyšetřuje. A tak si vybral pěknou vrchní komisařku u dálniční policie.“

TOM: “ Markus de Luca vytuneloval pár bank, ale nikdy se nedostal do systému pojišťovny, protože měl jiný zdroj peněz pro zaplácnutí dluhu.“

TINA: “ Tak půjdeme spát. Potřebujeme nabrat síly na zítra.“ Zhasla svoji lampičku na svém nočním stolku a zachumlala se do peřin. Tom také zhasl lampičku a přitulil se k Tině.

TOM: “ Dobrou noc.“

TINA: “ Dobrou.“ Dali polibek na dobrou noc a společně usnuli.

Ráno na služebně……. Mercedes přijel na parkoviště před služebnu. Když Tina vystupovala tak zvonil mobil.

TINA: “ Kranichová,…….“ Zastavila se u Porsche. Přišel k ní Tom. „……. Dobře………. Budu tam.“ Dotyčný na druhém drátě zavěsil.

TOM: “ To byl Jürgen?“

TINA: “ Chce se mnou sejít v 11:00 na dané adrese.“

Když se o tomto dozvěděla šéfová tak hned pověřila Hota a Bonráta, že pojedou s nimi. Než Tina odjela tak jí šéfová předala tenkou neprůstřelnou vestu, kvůli její bezpečnosti a pro její klid v duši. Tina si ji oblékla.

ŠÉFKA: “ Už technici něco našli o té kulce?“

TOM: “ Před sedmy lety zabila jednu mladou ženu a ta zbraň se měla zničit před několika dny. Jedná se o automatickou zbraň značky SCHOBER 38mm. A stopy druhé auta na místě činu Markuse de Luci patří terénnímu autu.“

ŠÉFKA: „A jméno té mladé ženy?“

TOM: “ Melánie Jürgenová.“

ŠÉFKA: “ To je manželka naše Jürgena. Zjistili kolegové, proč zemřela?“

TOM: “ Jürgenová shořela v jejich domě, ale před tím byla zavražděna naší zbraní ráže 38mm.“

ŠÉFKA: “ Že se z Jürgena vyklube takový ptáček tak to jsem opravdu nečekala.“

TOM: “ Tak dneska mu je přistřihneme. Na té adrese stojí bývalí rodinný pivovar. Měl být dávno zbourán, ale památkáři ho zachránili a chtějí pivovar opravit a udělat z toho turistickou atrakci.“

Před továrnou……. Vínová Octavia přijela před hlavní bránu, kde byli velké napůl shnilé dřevěné vrata, na kterých byl rodový znak a železný visací zámek s papírem na kterém byl nápis: “ Klíč.“ A byla tam šipka směrem dolů. Tina vystoupila z auta a sáhla po kameni, který odkryla a vzala si do ruky klíč a tím si odemkla vrata, otevřela je dokořán a s Octavií vjela na pozemek pivovaru. Tina jela po cestě, která ji zavedla k bývalé velké sýpce na suroviny na výrobu piva. Tinu pozorovali její kolegové a její kroky sledovali pomocí dalekohledu z nedalekého lesíka z mysliveckého posedu. Tina vystoupila z auta a vešla do sýpky dřevěnými dveřmi. Sýpka byla přepažena zdmi a mezi zdmi byly velké mezery, aby mohli projíždět stroje pro daný materiál a brát ho ve větším množství na určitý výrobní proces piva. Mezitím se kolegové dostali do pivovaru, kde si rozdělili cestu. Tina velmi opatrně šla sýpkou a během cesty se otáčela za sebe, jestli se tam neobjeví Jürgen. Prošla celou sýpku a až se dostala do další úzké budovy, kde na konci této budovy stálo auto, ke kterému byla Tina otočená zády. Jürgen zapnul světla a nastartoval, v tu chvíli se Tina otočila k autu a před oči si dala ruce, aby něco viděla, světla ji hrozně oslňovali. Jürgen zařadil jedničku a vyrazil jako raketa. Tina uskočila na zem. Jürgen se na druhé straně otočil a opět jel na Tinu jako z divokých vajec. Tina byla v ústraní, vytáhla svoji zbraň a pár krát vystřelila po Jürgenově autě. Kulky se zakously do pláště auta a do zadních pneumatik. Jürgen převrátil svůj vůz na střechu a narazil do cihelních zdí. Tina přišla k autu, ale Jürgen v autě nebyl. Jürgen přišel tichými kroky a Tinu ze zadu překvapil Tinina zbraň spadla na zem a dal ji ke krku železnou tyč, kterou chtěl Tinu usmrtit, ale Tina se bránila a svýma rukama tlačila tyč od sebe, ale moc to nešlo, Jürgen měl velkou sílu.

JÜRGEN: “ Tak vás rád poznávám, paní komisařko Kranichová.“

TINA: “ To já taky pane komisaři. To se vždy takhle seznamujete s každým?“

JÜRGEN: “ Ano i ne. Klidně bych vás nechal na živu, jste moc krásná. Váš pan manžel měl šťastnou ruku.“

TINA: “ Díky za lichotku. Když vám to udělá radost tak si mě připište na váš seznam mrtvých.“

JÜRGEN: “ Ale i s vaším manželem. Nemám rád otevřené účty.“

TINA: “ Ten otevřený účet budete mít pořád.“ Nabrala síly, kopla Jürgena mezi nohy, ten se svalil na zem bolestí, Tina si vzala zbraň a utíkala pryč. Když se Jürgen vzpamatoval. Šel hledat Tinu, která byla na dalším podlaží další budovy. Kolegové byly úplně na jiném konci areálu a tak mi déle trvalo, než ji objevili. Jürgen byl v patách komisařce Kranichové, dost často se mezi nimi vypukla přestřelka. Jürgen Tinu donutil jí až na střechu dané budovy, střecha této budovy byla plochá. Jürgen šel pomalu na Tinu, která šla po zadu.

JÜRGEN: “ Když vás teda můžu zabít, tak teď se vám vyplní vaše přání.“

TINA: “ Nevěděla jsem, že mi ho splníte tak brzy.“

JÜRGEN: “ Rád plním poslední přání svým zemřelým ale, když to je tak pěkná ženy jak jste vy tak vám to přání splním s velkou radostí.“ Tina pomalu docházela na okraj střechy a cítila, že je s ní ámen. Když Tina přepadla přes okraj střechy tak padala, až se zachytila rukama jedné železné tyče, která trčela ze spodnějšího patra. Hote s Bonrátem zahlédli Tinu a rychle vymýšleli, jak jí dostanou dolů. Jürgen měl v dalším patře auto, do kterého nasedl, zařadil jedničku a jel přímo na Tinu. hote s Bonrátem přijeli s malým nákladním vozem, kde byla čerstvě posečená tráva. Když se Jürgen blížil na Tinu tak se Tina podívala dolů, kde na ni čekala záchrana. Tom byl v budově, ve které byl vrak Jürgenova auta. Tom se podíval ve chvíli, kdy Tina padala volným pádem na zem a auto jí chtělo přejet. Tom se na to nemohl koukat a tak rychle běžel za Tinou. Tina skončila v trávě a Jürgen skončil v protější zdi baráku, kde auto explodovalo.

BONRÁT: “ Tino, jsi v pořádku?“ Tina se vyhrabala z trávy.

TINA: “ Ano, jsem.“ Sedla si na korbu náklaďáku. Hote a Bonrát ji pomohli z korby, než přišel Tom.

TOM: “ Když né cihelní prach tak zase……..“

TINA: “ Čerstvě posečená tráva.“

HOTE: “ Ale za to pěkně voní.“

TOM: “ Hote,……. Co se stalo s Jürgenem?“

BONRÁT: “ Skončil v protější zdi.“

TINA: “ TO svůj slib nedodržel.“ Tom Tinu očistil na zádech od trávy.

HOTE: “ Případ je uzavřen akt akta.“

TINA: “ Už bylo zapotřebí.“ Všichni pomalu odcházeli k Tininu auta a po cestě se bavili o Katriným pohřbu.

Konec!!

Autorka: Tina11

Sbohem, Katrino! 4/5

17. 12. 2010 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

V Turecku……. Posezení v útulné restauraci bylo příjemné a všichni se bavili.

BONRÁT: “ Byl to pěkný obřad.“

ŠÉFKA: “ S tím musím souhlasit.“ Přišel, Hote, který telefonoval s Tomem. Posadil se na své místo vedle Bonráta.

HOTE: “ Mám vás pozdravovat od našich kolegů.“

SEMIR: “ Služebna ještě stojí.“

HOTE: “ A na svém místě.“

ANDREA: “ A co Susanna?“

HOTE: “ Převzala po tobě celou práci a jde ji to moc dobře.“

ŠÉFKA: “ Budu muset zavolat Tině jak se vyvíjí případ.“

SEMIR: “ Určitě dobře.“

ŠÉFKA: “ Jestli Schrankmannová neměla nějaké problémy.“

ANDREA: “ To už by Tina dávno volala.“

HOTE: “ Na to jsem se raději neptal.“

SEMIR: „Hartmut se pořád bojí o Natálku.“

BONRÁT: “ Vždyť jsme mu několikrát říkali, že se o Natálku postaráme, než se z toho dostane.“

ŠÉFKA: “ Popřípadě ještě můžu udělat smutné oči na Tinu, aby do toho zasvětila svoji matku.“

ANDREA: “ Já bych se také přikláněla k tomu, aby se o Natálku postarala Tinina maminka. Moje maminka je ráda, že se bude starat o ty naše dvě ratolesti.“

HOTE: “ Ono to nějak dopadne.“

V Kolíně………. Tom seděl ve své kanceláři, kam přišla Susanna se zprávou že…….

SUSANNA: “ Tome, máme mrtvého muže u Schwarzenburského lesa poblíž Bonefeldu. Místo už uzavřeli místní policisté.“

TOM: “ A kdo byl zavražděn?“

SUSANNA: “ Markus de Luca.“

TOM: “ To nám ještě scházelo. Susanna odešla z kanceláře. Tom volal Tině, která právě odcházela z kanceláře kapitána finančního oddělení.

TINA: “ Tome, něco se děje?“

TOM: “ Teď mě dobře poslouchej. Markus de Luca je mrtvý.“

TINA: “ Proboha. To nám ještě zbývalo. Kde ho našli?“

TOM: “ Jeho mrtvola je Schwarzenburského lesa poblíž Bonefeldu.“

TINA: “ Hned jsem tam.“

TOM: “ Taky jsem už na cestě. Ahoj.“

TINA: “ Ahoj.“ Společně zavěsili. Tom odešel z kanceláře a po cestě řekl Susanně ať na místo činu přijdou chlapci z technického a vzal si sebou pár kolegů.

Na místě činu……. Mrtvola Markuse de Luci seděla v jeho terénním autě, které stálo na lesní cestě, která vedla k pomníčku letců z 2. světová války. Markus byl zastřelen z blízkosti, že byl vidět průstřel v předním skle vozidla. U jeho těla už byl patolog a technici hledali stopy po pachatelovi. Tom už byl na místě a vybavoval se Sigim. Zde také byli novináři a televize RTL a plno lidí z vesničky. Po chvilce přijela vínová Octavie, která zastavila na silici kde zapla výstražná světla a modrý majáček. Celé místo bylo ohraničeno červeno-bílou páskou s nápisem: „Policie.“ Tina se musela legitimovat policistovi, který stál u pásky a hlídal, aby se na místo činu nedostal cizí člověk a jenom lidé od policie. Tina přišla k Tomovi.

TINA: “ Už něco máš?“

TOM: “ Markus de Luca byl zastřelen automatickou zbraní ráže 38mm přímo do srdce.“

TINA: “ Neměl žádnou šanci na přežití. A ten JEEP patří Markusovi?“

TOM: “ Je psaný na něho.“

TINA: “ Technici našli něco?“

SIGI: “ Heinz našel 2stopy po terénních vozidlech. Jedny stopy patří Markusovi a ty druhé vrahovy. A ještě stopy bot a velikost je 43. Musí to být nějaké pracovní boty.“

TINA: “ Možností je plno…….“

TOM: “ A co v autě? Našli něco?“

SIGI: “ Technici zde našli seznam se jmény poškozených lidí z pojišťovny Allianz. To je zatím všechno.“ Odešel dělat svoji práci.

TINA: “ Tak já pojedu na služebnu. Dám to vědět kapitánovi finančního oddělení.“

TOM: “ Dobře. Kdyby se něco dělo, dám ti vědět.“ Tina odešla z místa činu, nasedla do Octavie a vyrazila na služebnu.

Na služebně……. Když Tina přišla na služebnu Susanna volala s jedním mužem, který chtěl mluvit jenom s Tinou. Susanna zakryla mluvítko sluchátka.

SUSANNA: “ Tino, někdo chce s tebou mluvit.“

TINA: “ Tak mi to přepni do Tomovy kanceláře.“ Susanna přepojila telefon do Tomovy kanceláře, kde začal, zvonil telefon, Tina ho po pár vteřinách zvedla.

TINA: “ Kranichová,…….“

JÜRGEN: “ Tina Kranichová, vrchní komisařka dálniční policie, mladá krásná komisařka………“ Koukal se na její obličej v televizních zprávách v televizi. Tina rozhovor nahrávala na záznamník.

TINA: “ Tak o co vám vlastně jde.“

JÜRGEN: “ Zajímám se o váš případ. Zahrajeme si takovou hru, kdo z nás nasbírá nejvíce bodů, a pravidla hry určuji já. Teď je to pro mě 1:0.“

TINA: “ Tak konečně řekněte o, co vám jde. Byla bych ráda kdyby, jste řekl své myšlenky.“

JÜRGEN: “ Váš podezřelý Markus de Luca je mrtvý a vy musíte, nají jedno jméno, který za tím vším stojí.“

TINA: “ Tak třeba například vaše jméno.“

JÜRGEN: “ Pěkně vám to pálí, paní komisařko. Ke mně se dostane po indiciích.“

TINA: “ Kde najdu tu první indicii?“

JÜRGEN: “ Na místě činu víc neřeknu.“

TINA: “ Velmi krátké a výstižné. Elke Tomfordovou máte na svědomí vy?“

JÜRGEN: “ Výborně. Už je to 1:1 pro vás. Dobře vám to pálí, komisařko.“

TINA: “ Nechcete být odhalen tak pozabíjíte všechny svědky, aby vás nikdo neodhalil.“

JÜRGEN: “ Chytrá až moc.“

TINA: “ To vám máme připsat na konto všechny požáry v Kolíně?“

JÜRGEN: “ Vy na to přijdete se svým kolegou, ale on je to vlastně váš pan manžel.“ Zavěsil. Tina také zavěsila po pár vteřinách. Do kanceláře přišla Susanna.

SUSANNA: “ Máš na drátě Engelhardtovou.“

TINA: “ Tak mi sem přepoj.“

SUSANNA: “ Dobře.“ Odešla a přepojila Engelhardtovou k Tině.

TINA: “ Šéfová co má tak důležité na srdci.“

ŠÉFKA: “ Chtěla jsem se zeptat, jak jste daleko s případem.“

TINA: “ Pěkně se to zamotává. Měli jsme podezřelé, ale te je teď mrtvý a před chvilkou jsem volala s jedním tajemným mužem. Řekl, že má nasvědomí tu mladou novinářku.“

ŠÉFKA: “ To vám řekl?“

TINA: “ Tak jsem se ho rovnou zeptala. Také jsme se zmocnili celého seznamu poškozených od pojišťovny Allianz, ale všichni jsou čistí.“

ŠÉFKA: “ A co kolegové té novinářky?“

TINA: “ Taky nemají záznam.“

ŠÉFKA: “ A už máte rozbor té chemické sloučeniny?“

TINA: “ Přesnou chemickou analýzu nemáme, ale naši technici na tom pracují. Podle nás to musel být chemik.“

ŠÉFKA: “ Ještě něco máte?“

TINA: “ To je zatím všechno.“ Přišla Susanna a Tině předala malý lísteček. „Tak tu máme další požár.“

ŠÉFKA: “ Nebudu vás dál rušit při práci. Zatím nashle.“

TINA: “ Nashle.“ Zavěsila. „Jedou tam hasiči z 23?“

SUSANNA: “ Ano, už jsou na cestě.“

TINA: “ Jedu tam.“ Odešla k centrální vysílačce na služebně. „Centrála, Kobře11.“ Tom právě nasedal do mercedesu, když se ozvala vysílačka.“

TOM: “ Tu Kobra11. Tino, něco se děje?“

TINA: “ Požár rodinného domku v Krefeldu na Strausstrasse 36.“

TOM: “ Jsem na cestě.“

TINA: “ Sejdeme se tam.“

TOM: “ Kobra11 rozumí. Konec.“ Zavěsil vysílačku a odjel k místu požáru.

V Turecku…….

HOTE: “ Jak se jim daří?“

ŠÉFKA: “ Případ se pěkně zamotává. A máme další požár a jednu mrtvolu muže.“

BONRÁT: “ To se máme na co těšit.“

ŠÉFKA: “ A ještě se do toho zapletl jeden neznámí muž. Neví ani jméno.“

HOTE: “ To je hledal jako jehlu v kupce sena.“

ŠÉFKA: “ Teď nám nic jiného nezbývá. Toho chlapa musíme najít.“

BONRÁT: “ Nějak se mi to přestává líbit.“

HOTE: “ To mě taky.“

ŠÉFKA: “ Kolegové se drží každé stopy, indicie……. Toho chlapa musíme dostat za mříže.“

Na místě požáru……. Požár se stal v řadě v rodinných domcích. Všichni obytné byli evakuováni ze svých domů. Hasiči ze služebny 23 byla na místě a celý požár měla pod kontrolou. Rodina byla v rukách lékaře. Po pár minutách přijel šedostříbrný mercedes a vínová Octavie. Rovnou zašli za velitelem hasičů, který podával svým podřízeným rozkazy.

VELITEL: “ Tak se opět potkáváme.“

TOM: “ Dlouho jsme se neviděli.“

VELITEL: “ Přejdu rovnou k věci. Ten domek patřil 4člené rodině. Majitel si všimnul, že ze sklepa se valí kouř. Než stačili zavolat hasiče tak barák lehnul popelem. Sousedé jsou evakuováni.

TOM: “ Až tu budete hotový, nechte ten prostor prozkoumat našimi technicky.“

VELITEL: “ Dobře.“

TOM: “ Díky za informace.“ Tina s Tomem zašli za rodinou vyhořelého domu. Ti jim řekli to samé, co slyšeli od velitele hasičů. Pak šli směrem ke svým autům.

TOM: “ Nějaké novinky za tu dobu?“

TINA: “ Ozval se jeden muž, který má na svědomí naši mrtvou novinářku a Markuse de Lucu.“

TOM: “ Cože?“

TINA: “ A taky zanechal na místě činu nějakou indicii, která nás k němu dovede.“

TOM: “ Takže ten náš tajemný muže si chce hrát na kočku na myš.“

TINA:
„A taky se ozvala šéfová.

TOM: “ Tak zajedeme na služebnu a pokusíme se něco udělat s tou páskou.“

TINA: “ Úplně mi čteš myšlenky.“

TOM: “ To je moje specialita.“
Dal Tině pusu na rty. Nasedl do mercedesu, ale musel počkat, až Tina odjede jako první. Tina nasedla do Octavie a vyrazila směrem na služebnu spolu s mercedesem.

Na služebně……. Tom si poslechl první telefonát od tajemného muže, který volal Tině.

TOM: “ Musíme něco vědět o tom chlapovi. Aspoň nějaké malé poznatky.“ Tina nakoukla na Susannu.

TINA: “ Susanno, potřebujeme někoho kvůli tomu telefonátu.“

SUSANNA: “ Už na tom pracuji.“

TOM: “ Už o tom kapitán finančního oddělení.“

TINA: “ Ještě ne.“

TOM: “ Už měl o tom dávno vědět.“

TINA: “ Tome, můžeš mi říct, kdy jsem ji to měla říct. Když jsem v jednom kole…….“

TOM: “ Promiň…….“ Dal Tině pusu na tvář.

TINA: „To je dobrý.“

TOM: “ Dáš si kafe?“

TINA: “ Ano.“ Ozval se telefon a Tina ho vzala. „Dálniční policie, Kranichová.“ Tom byl na cestě pro kafe, ale když uslyšel hlas muže tak se Tom vrátil do kanceláře. Tom dal pokyn Susanně, aby zaměřila mobil tajemného muže. Tina nahrávala tento rozhovor na záznamník.

JÜREGN: “ Tak skóre naší hry je 3:1 pro mě. Máte mrtvého muže a shořelý barák. Už máte moje indicie?“

TINA: “ Ještě ne. Technici nám nedali vědět.“

JÜRGEN: “ Technikům to vždycky všechno dlouho trvá. I u požáru máte indicii.“

TINA: “ A jak vlastně vypadá ta vaše indicie?“

JÜRGEN: “ To byste, toho chtěla vědět nějak moc, paní komisařko. Jen ať vaši technici hledají.“

TINA: “ Co máte vlastně v plánu?“

JÜRGEN: “ Řeknu vám jedno, paní komisařko. Bude to něco velkého.“ Zavěsila, Tina po chvilce také zavěsila.

TOM: “ Tuhle tu akci musel dlouho plánovat. Jeho plán se nikdy nedozvíme.“

TINA: “ Tak musíme počkat na ty jeho indicie.“ Susanna se zastavila mezi dveřmi do Tomovy kanceláře.

SUSANNA: “ Nikde jsem ho nenašla. Musí mít dobře utajené číslo a na cestě je pán na ten vás telefonát.“

O hodinu a půl později……. Tina právě dotelefonovala s kapitánem finanční policie, když přišel Tom do šéfčiny kanceláře. V ruce měl dva hrnky s kávou a jeden hrnek postavil před Tinu a posadil se na židli naproti Tině.

TINA: “ Díky.“

TOM: “ Za každou cenu musíme najít toho našeho tajemného muže.“

TINA: “ Ještě zjistit jeho plán a budeme za vodou. A tak jsem přemýšlela, že by to mohl být jeden z nás.“

TOM: “ Že to bude policajt.“

TINA: “ Podle posledního telefonátu soudím, že ano. Musí znát policejní metody a asi s nimi bude mít zkušenosti. To jak mluvil o těch technicích.“ Do kanceláře přišla Susanna s postarším pánem.

SUSANNA: “ Představuji vám pana Felixe Klaina. Přišel se vám podívat na ty telefonáty.“
Odešla dělat svoji práci.

TINA: “ Tina Kranichová a tohle to je můj kolega Tom Kranich.“ Tina s Tomem si podali ruce s panem Klainem.

KLAIN: “ Když jsem se dozvěděl, že budu pomáhat dálniční policie pod vedením Anny Engelhardtové tak jsem skákal radostí. S Annou se známe spoustu let. A kde vlastně je?“

TINA: “ Paní Engelhardtová je soukromě pryč ale zítra tu bude sedět místo mě.“

KLAIN: “ Já to nějak do zítra vydržím. Tak se rovnou pustíme do práce.“

TOM: “ Právě jsem vám to chtěl nabídnout.

Společně odešli z kanceláře. Felix Klain si rozdělal svoje nádobíčko v Tomově kanceláři. Do svého přístroje – notebooku si nahrál oba dva rozhovory. Pak si hrál s rozhovory – odstranil Tinin hlas a Klain poslouchal jenom hlas tajemného muže.

KLAIN: “ Ten váš muž je dost sebevědomí. Musí dost často mluvit, protože jeho řeč je jasná.“

TOM: “ To jako že někde huláká někde v centru.“

KLAIN: “ To bych neřekl. Spíše bych se přikláněl, že to bude někdo z vašich řad. Ví, jak přesně hodí policejní práce. Bude mu tak kolem 40 let, německé národnosti, nejspíše z Bavorska. Jeho práce musela být někde na ulici.“

TINA: “ Někdy jsou poznat na kilometry daleko. I v jeho řeči jde slyšet bavorský přízvuk.“

KLAIN: “ To máte pravdu. Vy pocházíte z Bavorska?“

TINA: “ Ne, ale moje maminka. Maminka mě učila německy a taky celou rodinu. Doma jsme hodně mluvili německy anebo italsky. Slovíčka a přízvuk jsem okoukala.“

Mezitím technické oddělení dodělalo všechny stopy – z požáru domku a mrtvého Markuse de Luci. Na každých místech našli malé papírky s textem. Ale celý text to nebyl. To už musí dálniční policie rozluštit sama. Tina přišla do Tomovy kanceláře. V ruce držela stopy od techniků a zprávu.

TINA: “ Miláčku, konečně mám celkovou zprávu z technického z obou míst činu.“

TOM: “ Nenapínej a povídej, poklade můj.“

TINA: “ Nejprve začnu s mrtvým Markusem de Luci. Zabila ho kulka ráže 38mm s dvojitým drážkováním. A tato zbraň už jednou v minulosti zabíjela asi tak před 5-7 lety.“

TOM: “ A co ta šlápota z boty?“

TINA: “ Pachatel musel být stejně velký jako ty.“

TOM: “ A co požár?“

TINA: “ Našla se stejná chemická směs jak u před chozích případů. V chemické směsi se našli stopy po semtexu a dalších látek, které neumějí pojmenovat.“

TOM: “ A našli ty indicie?“

TINA: “ K tomu bych se také dostala. Našly se dva papírky. A na jednom papírku našli krásný otisk pro identitu. Otisk už prohánějí naší databází a pak se vrhnou na LKA a BKA.“ Položila je před Toma oba dva lístky s textem. Lístky byly různě vystřiženy, jako jsou například puzzle. Na prvním bylo napsáno: „Marien“ a druhý: „strasse 36.“

TOM: “ Tak ulice mi něco říká. Marien, Marien……. Ta ulice je delší.“

TINA: “ Nestojí tam nějaká továrna?“

TOM: “ Ta továrna je dávno zrušená. Teď si nevzpomenu.“

TINA: “ Teď na to nemysli. Časem na to přijdeme.“

….Pokráčko zase příště……

Sbohem, Katrino! 3/5

13. 12. 2010 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

V Turecku……. Šéfka, Hote a Bonrát si udělali malou procházku po Istanbulu, když se ubytovali v jejich hotelu.

Na KTU……. Tom přišel na technické další informace. Místo Hartmuta byl zde jeho kolega Heinz.

TOM: “ Tak co jste našli?“

HEINZ: “ Nejdřív začnu tou nehodou novinářky. Její auto bylo poškozeno – klasika přeříznuté brzy. Ale nejdřív musela ujet 25km až 35km od jejího místa bydliště.“

TOM: “ Takže na nějakém motorestu u dálnice A20.“

HEINZ: “ To už je na vás. Také jsem se podíval na tu Fabii ale ta je čistá jako lilie. Před několika dny byla na technické prohlídce, bylo to napsané v technické knížce.“

TOM: “ Ještě něco máte?“

HEINZ: “ To je zatím všechno. Kdybych něco našel, ozvu se.“

TOM: Díky.“

HEINZ: “ Tady je zpráva.“ Předal ji Tomovi. Tom odešel z technického.

Na služebně……. Tina se Susannou prošli celý seznam poškozených. Tina seděla na stole. Na služebnu přišel Tom z technického.

TINA: “ Něco nového?“

TOM: “ Tomfordová měla přeříznuté brzy.“ Zastavil se velké nástěnné mapy celého Kolína nad Rýnem. „Musela jet takových 25 až 35km od svého bydliště.“ Přišla k němu Tina. Oba dva se zakoukali na mapu.

TINA: “ Tomu by odpovídal motorest Heidenau anebo motorest U Tří růží na A20.“

TOM: “ Nehoda se stala na 147km směr Aachen.“

TINA: “ Takže motorest Heidenau.“

TOM: “ Tak se tam pojedu podívat.“

TINA: “ Ještě jsou kamery po celé dálnici A20 kvůli častým nehodám.“

TOM: “ A jak jste dopadly vy?“

TINA: “ Celý seznam jsme prošli a všichni nemají záznamy.“

TOM: “ Tak jsme zase na začátku.“

TINA: “ Pokusím se spojit s kolegy z finančního, jestli by neměli nějaký typ.“

TOM: “ Vezmu si sebou Sigiho a pojedeme pro ty kazety. Doufám, že nám řeknou něco více.“ Sigi a Tom odešli ze služebny. Tina přišla za Susannou.

TINA: “ Podívej se blíž na kolínský deník. Jestli náhodou v kolektivu Tomfordové nemá záznam.“

SUSANNA: “ Hned se do toho pustím.“

Každý šel po svém úkolu. Tom si prohlížel kazetu v motorestu Heidenau kde Tomfordová vystoupila ze svého auta, kde tankovala benzín do svého auta. Odejela na parkoviště, kde se zastavila a Tomfordová si došla pro malou svačinu. Po chvilce k jejímu autu přišel chlap, který si lehnul na zem a přestřihl jí brzdy. Ale nebylo vidět, z jakého auta vyšel neznámý muž.

Na služebně……. Už bylo podvečerní až večerní čas. Tom si prohlížel záznamy od Sigiho na kterých bylo, jak se stala nehoda. Tině se mezitím dostaly podklady od finanční policie pár typů do jejich případu. Tina zašla za Tomem do jeho kanceláře.

TINA: “ Tak tady jsou možní kandidáti do našeho případu.“ Položila před Toma 5 kandidátů.

TOM: “ Ani kazety nám nic nepřinesly.“

TINA: “ A jsme zase na začátku.“ Do kanceláře přišla Susanna.

SUSANNA: “ Prošla jsem celý kolektiv Tomfordové. Ani jeden nemá záznam.“

TOM: “ Tak si musíme projít ty kandidáty.“

SUSANNA: “ Jestli ode mě nic nepotřebujete tak já půjdu domů.“

TINA: “ Uvidíme se zítra.“

SUSANNA: “ Ahoj.“

TINA, TOM: “ Ahoj.“ Susanna odešla z kanceláře. A vyrazila na cestu domů.

TOM: “ Ještě tu zůstanu. Podívám se na ty spisy.“

TINA: “ Tak dobře.“ Dali si polibek na rozloučenou.

TOM: “ Zatím ahoj.“

TINA: “ Ahoj.“ Odešla z kanceláře, vzala si věci a odjela domů. Tom se pustili do čtení spisů od kolegů z finančního.

Ráno na služebně……. Tina vstoupila do Tomovy kanceláře. Tom ležel na stole a spal. Okolo byli samé rozházené papíry od kolegů z finančního. Tina si udělala prostor na kávu, kterou položila na stůl. Dala Tomovi pusu na tvář. Tom se pomaloučku probouzel.

TINA: “ Dobré ráno.“

TOM: “ Ahoj. Jaká příjemná vůně po ránu.“ Všiml si hrníčku s kávou. A její vůně se pomalu vstoupala do celé kanceláře.

TINA: “ Když ses tu zdržel na chvilku. Našel jsi něco?“

TOM: “ Ano…….“ Tina položila na stůl malý porcelánový talířek, na kterém byli dvě kobližky a uprostřed měli díru a byli polité čokoládou a posypané barevným zdobením.

TOM: “ Tak tomu říká bezchybný servis po ránu.“ Dal Tině polibek, když přišla do kanceláře Susanna.

SUSANNA: “ Ahoj a doufá, že neruším.“

TINA, TOM: “ Ahoj.“

TOM: “ Ale vůbec ne.“ Susanna odešla si odložit věci a pro ranní kávu.

TINA: “ Tak mi konečně řekneš, co jsi našel?“

TOM: “ Našel jsem jednoho – Markus de Luca. Má jeden velký dluh, který musí zaplatit u jednoho překupníka se starožitnostmi. Ještě mu dluží tak 3,5mil €.“

TINA: “ Tak jedině musel okrádat o pár tisíc rodiny, které přišli o střechu nad hlavou.

TOM: “ Ten dluh splácí penězi anebo starými věcmi.“

TINA: “ Ještě něco máš?“

TOM: “ To je vše.“

V Turecku……. V dopoledních hodinách se konal Katrinin pohřeb na centrálním hřbitově v Istanbulu. Na pohřbu bylo plno lidí – příbuzní, známí, kamarádi Katriny a Semira rodiny. V pozadí byla skupina dálniční policie kromě Hartmuta, který stál v přední řadě. Po pohřbu bylo malé pohoštění v jedné malé restauraci. Vzpomínali na Katrinu v pěkných i zlých časech. Dálniční policie odlétá do Kolína až další den.

V Kolíně……. Tom měl telefonát z Turecka – volali Hote s Bonrátem, Tom se právě loučil s nimi, když do kanceláře vstoupila Tina.

TINA: “ Ještě jsem získala nějaké informace o Markusovi.“

TOM: “ Tak povídej.“

TINA: “ Markus de Luca už vytuneloval pár bank v Německu i zahraničí. Vždy se to do bank dostal přes dešifrovací kód.“

TOM: “ Tak se mohl dostat k informacím pojišťovny Allianz.“

TINA: “ A ještě má základy chemie. Vystudoval chemickou školu v Berlíně.“

TOM: “ Takže máme svého podezřelého. Ještě něco?“

TINA: “ To je všechno co mi řekli. Další informace mi dají, když si k nim přijdu. Kdyby se něco dělo, dej mi vědět.“

TOM: “ Miláčku, neboj se. Budeš mezi prvními.“ Dali si malou pusu a Tina odjela ke kolegům na finanční oddělení.

…..Pokráčko zas příště….

Sbohem, Katrino! 2/5

10. 12. 2010 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

Ráno na služebně……. Vrchní komisařka Tina Kranichová a vrchní komisař Tom Kranich spali na služebně, každý na svém pracovním stole. Na 7:00 hodinu na služebnu přišli, Hote a Bonrát.

HOTE: “ Tak vzbudíme naše kolegy.“

BONRÁT: “ Malá snídaně by neuškodila.“ Hote s Bonrátem udělali čerstvou kávu a ještě něco sladkého na zub. Bonrát se postaral o Tom a, Hote o Tinu.

HOTE: “ Tino, vstávej.“

TINA: “ Do školy jdu až v 10:00.“

HOTE: “ Práce volá……….“ Tina se podívala na Hota rozespalým obličejem. „Dobré ráno.“

TINA: “ Dobrý. Jak pro koho. Ale na druhou stranu to je servis. Kolik vlastně je a jak to že nejste v Turecku?“

HOTE: “ Je něco po 7:00 a do Turecka letíme kolem poledního.“ Bonrát s Tomem přišli za Tinou a Hotem. Na služebnu přišla Engelhardtová.

TINA, HOTE: “ Dobré ráno.“

ŠÉFKA: “ Dobré ráno všem. No koukám, že jste se do toho pořád zakousli. Až se trochu vzpamatujete tak se stavte u mě v kanceláři.“

TOM: “ Zajisté.“ Engelhardtová odešla do své kanceláře. Když se Tina s Tomem dostatečně probrali tak zašli za Engelhardtovou do její kanceláře.

ŠÉFKA: “ Stála ta námaha za to?“

TINA: “ Tak trochu jsme postoupili dál. Proklepli jsme si pár poškozených lidí a všichni jsou čistý. Ale pojišťovna Allianz má zajímavou minulost. Před několika lety Allianz byla ve finančních problémech, ale dostali se z toho.“

ŠÉFKA: “ Ještě něco se stalo?“

TINA: “ Jak si ředitel hrál hazardní hry a všechny jejich úspory prohrál. Jako odškodnění dostávali málo peněz, i když jejich měli dostat víc.“

TOM: “ Teď Allianz opět lítá v dluzích. Allianz nalítla výhodné nabídce, která se zdála velmi dobrá, ale pak se ukázalo, že to je podvod. Allianz si půjčila peníze od banky, aby zaplatila dluh.“

ŠÉFKA: “ A co ty zprávy od hasičů?“

TOM: “ Jak vím, že ty požáry má pod patronací okresek v Düsseldorfu. Vždy našli příčinu požáru, ale někdy se jim podařilo najít malé stopy. U pár případů našli zvláštní chemickou stopu. Vždy se to našlo ve sklepě.“

ŠÉFKA: “ A bližší složení nemají?“

TOM: “ Ne. Ve všech zprávách je napsáno, že je chemický zdroj požáru.“

ŠÉFKA: “ A jak jste se dostali k těm jménům?“

TINA: “ Jména měla Tomfordová napsaná, ale celý seznam nemáme vůbec.“

ŠÉFKA: “ Bylo by dobré kdyby, jste se dostali ke všem jménům. Pokuste se od hasičů dostat kousek té chemické složeniny a předejte to našim technikům, jestli by něco našli.“

TOM: “ Dobře.“

ŠÉFKA: “ A nezapomeňte, že dneska příjde ten záskok za Andreu. A kdyby se něco dělo tak se semnou spojte.“

TINA: „To je samozřejmé. A šťastný let.“

ŠÉFKA: “ Díky.“ Tina s Tomem odešli z kanceláře. Zastavili se, u nich Hote s Bonrátem.

BONRÁT: “ Tak vám přejeme příjemné řešení případu. To jenom kdybychom jsme se už neviděli.“

TOM: “ Tak od nás pozdravujte Semira, Andreu a Hartmuta.“

HOTE: “ My jim to vyřídíme.“ Hote a Bonrát si šli po své práci.

TINA: “ Tak se pustíme do práce.“

TOM: “ Od kdy mají otevřeno v té pojišťovně?“

TINA: “ Myslím, že od půl deváté.“

TOM: “ Tak se zajedeme podívat k hasičům a pak do pojišťovny.“ Tina s Tomem si došli pro svoje věci a odjeli k hasičům. Ještě se rozloučili s Hotem a Bonrátem. Hote, Borát a Engelhardtová společně odjeli taxíkem na letiště, kde byli 2 hodiny před odletem. Kolem 12:00 nasedli do letadla a letěli směrem na Istanbul, kde je Semir a Andrea přivítali. Pak je odvezli do jejich hotelu. Pak všichni zašli za Semirovou maminkou a Hartmutem, kde jim vysvětlili, jak to všechno bude probíhat.

U hasičů……. Tina s Tomem za velitelem hasičů. Velitel jim dal všechny podklady k požárům.

TINA: “ Paní Tomfordová s vámi spolupracovala?“

VELITEL: “ Jak se to vezme. Jenom na těch posledních požárech. Je mi líto co se jí stalo.“

TOM: “ To nám taky. Nemáte nějaké vzorky té chemické sloučeniny.“

VELITEL: “ Ještě ano. Naši pyrotechnici moc toho nezjistili.“

TOM: “ To už víme z vašich zpráv. Možná že naši technici by měli větší štěstí.“

VELITEL: “ Dobře. Ty požáry se staly v rozmezí 2 týdnů v měsíci. Paní Tomfordová přišla, kdo to dělal?“

TINA: “ Ano a někdo ji umlčel. Podle nás ji někdo musel sledovat.“

VELITEL: “ Říkal jsem ji, že to je nebezpečné. Kdyby se spojila s policií……. Tohle to by se nestalo.“

TOM: “ Čas už nevrátíme zpátky. Pátrala na vlastní pěst a vymstilo se jí to.“

VELITEL: “ Tak si pojďte pro ty vzorky.“
Společně odešli do laboratoře, kde Tina s Tomem dostali vzorky chemické sloučeniny, která způsobila požáry domů. Rozloučili se a odjeli do pojišťovny Allianz, kde zašli rovnou za ředitelem pojišťovny.

Mezitím na služebnu dálniční policie přišla nová sekretářka – Andrejina kamarádka – Susanna Königová. Když vešla na služebnu tak se jí ujal Sigi.

SIGI: “ Někoho hledáte anebo se vám něco stalo?“

SUSANNA: “ Jsem ta nová sekretářka a tak jsem se přišla ukázat vaší šéfce.“

SIGI: “ Paní Engelhardtová je mimo Kolín ale ráda se vám ujme Tina Kranichová.“

SUSANNA: “ A tak mě k ní zaveďte.“

SIGI: “ Paní Kranichová je momentálně pryč. Během hodinky by tu měla být.“

SUSANNA: “ Tak já tu na ní počkám.“

SIGI: “ Nedá te si kávu?“

SUSANNA: “ Ale ráda.“ Společně odešli na kávu do kuchyňky.

Ředitel pojišťovny Allianz se ujal komisařů od dálniční policie.

ŘEDITEL: “ Promiňte mi to zdržení. Musel jsem něco vyřídit něco u soudu.“

TINA: “ Na toto téma jsme k vám přišli.“

ŘEDITEL: “ Tak mluvte.“

TOM: “ Potřebovali bychom celý seznam poškozených požárem, které se stali už dávno a před půl rokem.“

ŘEDITEL: “ Víte, že jsem vázán mlčenlivostí.“

TINA: “ To je nám jasné, ale potřebujeme se si ověřit všechny poškozené, jestli nemají záznam.“

ŘEDITEL: “ I toto po mě chtěla i paní Tomfordová.“

TINA: “ Ona byla u vás?“

ŘEDITEL: “ Ano ale bude to asi tak měsíc. Ale nedal jsem ji nijednom jméno.“

TOM: “ Tak dáte nám ho? Můžete nám věřit. My ten seznam nikdy nebudeme vystavovat atd.“

ŘEDITEL: “ Dělám to nerad……. Tak dobře. Ve vašich rukou bude jistější.“

TINA: “ Vydali jste všem poškozeným dané částky. Teda určené soudem?“

ŘEDITEL: “ Ano. Dostali určené částky soudem. Museli jsme to udělat tak abychom se drželi nad vodou a uhradili dluhy a teď v tom lítáme znova.“

TINA: “ O vaší krizi jsme se dočetli od paní Tomfordová.“

ŘEDITEL: “ Je mi ji také líto. Máte tušení, proč zrovna naše pojišťovna?“

TOM: “ Mysleli jsme si, že půjde o pojistné podvody, ale někomu se zalíbilo mít velké bohatství.“

TINA: “ Teprve jsme na začátku. A tak se chytáme každého stébélka.“

ŘEDITEL: “ Tak to jo. Taky bych nerad propouštěl lidi, kdyby to zašlo moc daleko, ale daří se mi peníze málo utrácet.“

TOM: “ To nám bude pro začátek stačit. Kdyby něco tak se ozvěte.“ Předal ředitelovi svoji vizitku.

ŘEDITEL: “ Pokusím se pomoct policii. Budu rád až to skončí.“ Tina s Tomem se rozloučili s ředitelem. U sekretářky si vyzvedli seznam poškozených lidí. Tina s Tomem odešli z pojišťovny.

TOM: “ Viděla jsi ho?“

TINA: “ Koho?“

TOM: “ No toho ředitele. Dost po tobě koukal.“

TINA: “ Pár krát jsem ho zaregistrovala. Ale už má smůlu.“ Tina s Tomem se na sebe podívali a usmáli. Pak Tom dal Tině pusu na tvář. Nasedli do mercedesu a odjeli na služebnu.

Susanna Königová přešlapovala na místě. Už se na služebně nudila než příjde Tina s Tomem. Tak zašla za Sigim.

SUSANNA: “ Tak kde jsou? Už tady trčím už před hodinu.“

SIGI: “ Když jedou do terénu tak to někdy trvá dlouho.“

SUSANNA: “ Asi mi nic jiného nezbývá než tu na ně čekat.“

V mercedesu……. Tina se tak přehrabovala v seznamu poškozených.

TINA: “ Tak teď v tom mám úplnej bordel.
Samý novinky.“

TOM: “ Jaký?“

TINA: “ Některé baráky z dřívější doby byli zapáleny přes vyhořelou zásuvku u televize.“

TOM: “ Cože?“

TINA: “ A vždy před požárem byli v domě elektrikáři.“

TOM: “ Tak aby to nevypadalo blbě…….“

TINA: “ A ještě něco. Za domy které měli ve sklepě tu chemickou směr je odškodnění vetší než od vyhořelé zásuvky.“

TOM: “ No tak to už se vyplatí barák vyhodit do vzduchu pomocí dynamitu.“

TINA: “ Tak to nezkoušej na našem baráku.“

TOM: “ Proč?“

TINA: “ Protože náš baráček je přihlášení u pojišťovny Allianz.“

TOM: “ Miláčku, to myslíš vážné?“

TINA: “ Naprosto.“

Na služebně……. Tina s Tomem přišli na služebnu. Hned je zastavil Sigi.

TOM: “ Nějaké novinky?“

SIGI: “ Je tu ta nová sekretářka.“

TINA: “ A kde je?“

SIGI: “ Sedí v kuchyňce. Dojdu pro ni.“ Tina s Tomem se přestěhovali k Andreinýmu stolu. Po chvilce přišel Sigi se Susannou. Sigi odešel dělat svou práci.

SUSANNA: “ Susanna Königová. Vaše nová sekretářka místo Andrey.“

TINA: “ Tina Kranichová zastupující šéfka místo Engelhardtové.“

TOM: “ Tom Kranich, vrchní komisař.“

SUSANNA: “ Velice mě těší. Paní Engelhardtová mi neřekla, že tu nebude.“

TINA: “ To je celá ona. Je na soukromé cestě. Během pár dní se zase vrátí. Ani nám neřekla, na jakou hodinu přijdete.“

SUSANNA: “ Byla bych tu dřív, ale byla zácpa na silnicích a ještě do toho staveniště na sídlišti kde bydlím.“

TOM: “ My bychom tu byli dřív ale měli jsme důležitou práci.“

SUSANNA: “ To je dobrý.“ Přišel Sigi.

SIGI: “ Před chvilkou mi volali z technické, máte se tam zastavit.“

TOM: “ Díky. Tak já se tam zajedu podívat.“

TINA: “ A my se pustíme do práce.“

……pokráčko zas příště…..

Povídka č.89: Sbohem, Katrino! 1/5

8. 12. 2010 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

Město Kolín nad Rýnem se probouzelo do jarního dne. Život v ulicích teprve začínal a první obyvatelé Kolína odcházeli do práce a objevovali se první paprsky slunce.

Když už bylo kolem 8:00 ranní kdy Semir byl v kanceláři, protože chtěl v klidu dopsat hlášení, než přijdou všichni ostatní. Tina rozvážela děti do školy a pak ještě jela za otcem do autosalonu. Tom byl na své obhlídce dálnice A20. Provoz zde byl plynulí a bez komplikací. Tina projížděla dálnici A37, vínovou Octavii se ozval hlas z centrály přes vysílačku. Tina vzala vysílačku.

CENTRÁLA: “ Centrála, Kobře1.“

TINA: “ Tady Kobra1.“

CENTRÁLA: “ Nehoda na dálnici A37 ve směru na Kolín-Bonn na 68km.“

TINA: “ Dobře. Přebírám to.“ Zavěsila vysílačku, zapla si modrý majáček za předním sklem a šlápla na plyn. I Tom jel k jedné nehodě na dálnici A20.

Tina dojela na místo nehody, kde byl, Hote a dělal svou práci. Tina šla hned za Hotem, aby zjistila, co se tu stalo. Jeřáb právě vytahoval z nehody Katrininu vínovou Fabii když se na to koukali Tina s Hotem. Hote, neměl náladu to oznámit šéfové, co se stalo. Tina volala šéfové.

ŠÉFKA: “ Engelhardtová…….“

TINA: “ Šéfová, mám pro vás špatnou zprávu, ale jeto spíše pro Semira.“

ŠÉFKA: “ Tak co se tedy stalo?“

TINA: “ Katrina měla nehodu, při které…….“

ŠÉFKA: “ Je těžce zraněná??“

TINA: “ Ne,……. Neříká se mi to snadno……. Katrina je mrtvá.“

ŠÉFKA: “ Můj bože. Dobře já to nějak Semirovi řeknu. Zatím se postarejte o Hartmuta.“

TINA: “ Dobře. Ještě tuto zprávu rozšířím dál.“

ŠÉFKA: “ Dobře.“ Obě dvě součastně zavěsili. K Tině přišel, Hote.

HOTE: “ Tino, dobrý?“

TINA: “ Všechno v pořádku.“

HOTE: “ Moc to na tobě nejde vidět.“

TINA: “ Musím to oznámit Hartmutovi.“

HOTE: “ Tak ti budu držet palce.“

TINA: “ To budu potřebovat. Dám to taky vědět Tomovi.“ Odešla ke svému autu, nasedla do Octavie a vyrazila za Hartmutem. Tině bylo trochu smutno, ale tuto nehodu brala jako každou jinou nehodu na dálnici, když někdo přišel o život. Tina s Katrinou se v poslední době hádali a nepohodli se v několika tématech.

Tom byl u nehody na dálnici A20, kde při nehodě přišla o život jedna mladá žena z kolínského deníku, kde pracovala jako novinářka a poslední době pracovala na případu kolem požárů v celém Kolíně. Okolo těchto požárů se motal i okresek 23.

Na služebně……. Semir byl ve své kanceláři kde truchlil o smrti Katriny. Po chvilce k němu přišla Andrea, kde ho utěšovala. Na služebnu přišel, Hote, Bonrát s Tomem. Všichni se zastavili u stolu policistů Hota a Bonráta.

BONRÁT: “ Je mě tak líto co se stalo.“

HOTE: “ Ale ta nehoda se nevrátí zpátky.“ Po pár minutách přišla Tina. Zastavila se u skupinky.

TOM: “ Jak to přijal Hartmut?“

TINA: “ Ani se neptej.“ Engelhardtová vykoukla ze své kanceláře a zavolala na skupinku. Tina, Tom, Hote a Bonrát zašli za šéfkou do její kanceláře. Šéfka se usadila do svého pohodlného velitelského křesla.

ŠÉFKA: “ Nebudu dnešní zprávu rozpatlávat do úplných detailů. Rovnou přejdu k věci. Bude lepší, když si Semir a Andrea vezmou delší dovolenou. A co Hartmut?“

TINA: “ Největší starost má o Natálku.“

HOTE: “ Šéfová, my se zatím postaráme o Hartmuta a Natálku než se z toho úplně vzpamatuje.“

ŠÉFKA: “ Tina s Tomem se postarají o tu nehodu novinářky.“

TOM: “ A kdo se postará o místo Andrey?“

BONRÁT: “ My to rádi…….“

TINA: “ Umím si představit, jak to dopadne.“

ŠÉFKA: “ Zatím se o to postará Tina, než se najde nějaká náhrada.“ Do kanceláře přišla Andrea.

ANDREA: “ Mám jednu kamarádku, která nemá práci a dříve pracovala jako sekretářka. A jestli…….“

TINA: “ Andreo, bude lepší, když se postaráš o Semira.“

TOM: “ Semir bude potřebovat tvojí pomoct.“

ANDREA: “ A co Hartmut?“

HOTE: “ To nech na mě a Bonrátovi.“

BONRÁT: “ Někam si vyjeďte na dlouho.“

TINA: “ My se to tady bez vás přežijeme a zvládneme.“

ANDREA: “ Ale…….“

TOM: “ Andreo, žádné ale.
Jen spolu někam jeďte“

ŠÉFKA: “ Než nám odjedete tak nám přiveďte tu vaší kamarádku.“

ANDREA: “ Dobře. Až odjedeme……. Rodiče nejsou…….“

TINA: “ O Michala a Adelinu se taky postaráme. Trochu do toho zasvětím moji maminku, než se vrátí tvoji rodiče.“

ANDREA: “ Jak bych se vám odvděčila.“

TOM: “ Na to teď nemysli. To ukáže čas.“

Když skončila porada u Engelhardtové Tom zašel za Semirem do kanceláře kde přemýšlel na Katrinu a v ruce žmoulal její fotku. O Andreu se postarali, Hote a Bonrát. Tina hledala informace o mrtvé z dnešního rána.

TOM: “ Semire, je nám všem moc líto, co se stalo vaší rodině.

SEMIR: “ Moje matka to nepřežije. Byla na Katrině závislá, protože za ní jezdila víckrát než já.
Katrina se právě vracela z Turecka.“

TOM: “ Bude čekat od Katriny, jestli dojela domů, ale opak je úplně jiný.“

SEMIR: “ Taky jsem se rozhodl, že Katrinu pohřbím v Turecku. Trávila tam víc času než já. Rád bych…….“

TOM: “ Semire, mi tu máme plno práce. S Tinou musíme vyřešit jednu nehodu. Po pohřbu si s Andreou udělejte velkou dovolenou.“

SEMIR: “ Tak aspoň přemluvím Hota a Bonráta. Nemůžu vás…….“

TOM: “ Semire, ty jsi stejný jako Andrea. Jen klidně jeďte a my se tu o vše postaráme.“

SEMIR: “ Hartmut a Natálka…….“

TOM: “ Všechno je domluveno. Třeba jeďte s Hartmutem společně někam.“

SEMIR: “ Tak já teda nebudu odmlouvat. Poslechnu mého dlouholetého parťáka.“

TOM: “ To je konečně rozumná řeč.“ Semir se šel dohodnout, jestli by do Turecka nejeli, Hote s Bonrátem a šéfka. Tom přišel za Tinou.

TOM: “ Už něco máš??“

TINA: “ Ta mladá novinářka Elke Tomfordová pracovala u kolínského deníku několik let. Zabývala se těmi požáry v celém Kolíně.“

TOM: “ Ty který má na starost okresek 23 v Düsseldorfu.“

TINA: “ Ano, chtěla se dozvědět, kdo to dělá.“

TOM: “ A co rodina?“

TINA: “ Se svým manželem měli 2 děti, teď žijí v zahraničí. Manžel pracuje ve firmě na výrobu součástek do letadel. Oba dva nemají ani čárku v trestním rejstříku.“

TOM: “ Tak se zajedeme podívat za manželem a do práce.“

TINA: “ Nic jiného nám nezbývá.“
Tina s Tomem se vzali svoje věci a odjeli za manželem a na její pracoviště. Mezitím Semir s Andreou odjeli domů.

U manžela……. Manžel tuto zprávu moc dobře nepřijal.

MANŽEL: “ Elke tímto velkým případem byla velice zaujatá. Zkoumala nejrůznější posudky od expertů, četla do nekonečna zprávy od hasičů. Chtěla za každou cenu zjistit kdo to je a proč.“

TOM: “ Ty články psala i doma?“

MANŽEL: “ Požáry hlavně dělala doma, ale něco dělala v práci. Ale kromě toho dělala i články pro svého šéfa, který ji přidělil.“

TINA: “ Mohli bychom si vzít její podklady?“

MANŽEL: “ Ale zajisté. Budu rád když se toho zbavím. Její práce byli v notebooku a články si vystřihovala z novin a zakládala do desek.“

TOM: “ Vy jste se bavil s manželkou o těch požárech?“

MANŽEL: “ S Elke jsem neměl čas se o tom bavit. Dělal jsem hodně projektů do mé práce, které museli být honem udělané. Dojdu vám pro ty podklady.“ Tina s Tomem si prohlíželi fotky v obýváku na obývací stěně kolem zdi. Během pár minut přišel manžel s podklady k případu jeho manželky. “ Tak tady to je.“ Všechno to předal Tině. „Doufám, že vám to trochu pomůže.“

TOM: “ Určitě ano. Potřebujeme se dozvědět o těch požárech trochu více.“

TINA: “ Nemluvila vaše manželka o vztazích v její práci?“

MANŽEL: “ Moc se vztazích v práci nebavila. Ale její velká kamarádka byla Patricie Wolfová. Moc si spolu rozuměli jako dvě sestry. Hodně jsme spolu jezdili na dovolené,……. Jak vím tak žádné problémy neměla mezi kolegy na jejím pracovišti.“

TINA: “ My vás dál nebudeme obtěžovat. Kdyby vás něco napadlo tak zavolejte.“ Předala svoji vizitku manželovi. Tina s Tomem odešli, nasedli do mercedesu a odjeli do kolínského deníku, kde pracovala mrtvá. Mezitím na služebně se děli věci – přišla se podívat nová sekretářka a také se ukázala i státní návladní Schrankmannová.

V kolínském deníku…….
Tina s Tomem zašli rovnou za ředitelem kolínského deníku. Když se dozvěděl, co se stalo si, nechal zavolat kamarádku Patricii Wolfovou.

PATRICIE: “ Tak co se děje? Mám plno práce.“

ŘEDITEL: “ Patricie, chci ti představit komisaře z dálniční policie.“

PATRICIE: “ Něco jsem provedla?“

TINA: “ To ne, ale jde o vaší kamarádku Elke Tomfordovou.“

PATRICIE: “ Něco se jí stalo?“

TOM: “ Dneska ráno měla nehodu na dálnici, při které přišla o život.“

PATRICIE: “ Elke je mrtvá…….“

TINA: “ Je nám to moc líto.“ Patricie se úplně sesypala a sedla si na židli, která je postavená naproti ředitelovi. Patricii začali téct slzy z očí a ředitel jí podal kapesník na vysmrkání, který Patricie přijala, začala si utírat slzy z očí.

ŘEDITEL: “ I mě je to moc líto co se stalo.“

PATRICIE: “ Ale život Elke to už nevrátí.“

TINA: “ Potřebovali bychom něco vědět o těch požárech, na kterých pracovala vaše kamarádka.“

PATRICIE: “ Ty požáry trvají tak půl roku. Objevují se na různých místech po celém Kolíně. Nejvíce se jich objevovalo, v oblasti okresku 23 v Düsseldorfu.“

TOM: “ To je všechno co víte o těch požárech?“

PATRICIE: “ Elke mi řekla jenom v takových troškách. Elke ráda pracovala na vlastní pěst. Málo kdy řekla, kam jde.“

ŘEDITEL: “ To musím potvrdit. Když se zakoukala do nějaké informace a tak šla po ní, jako pes nikdy neřekla, co jde dělat a kde.“

TINA: “ Ani trochu nic nenaznačila.“

PATRCIE: “ I když jsme byli dobré kamarádky……. Musíte si přečíst její výzkumy, které napsala.“

TOM: “ To nám pro zatím bude stačit. Kdyby vás něco napadlo tak dejte vědět.“ Předal ředitelovi a Patricii svoje vizitky. Tina s Tomem se rozloučili a odešli z kanceláře směrem k jejich mercedesu, který stál až na dalším parkovišti od kolínského deníku.

TOM: “ Trochu mi připomíná našeho kolegu.“

TINA: “ Až moc.“

TOM: “ Nebylo by lepší, kdybychom jeli na Katrinin pohřeb……. I když to mezi vámi nebylo dobrý…….“

TINA: “ To je opravdu blbej nápad.“ Oba dva se zastavili.

TOM: “ Ale měli bychom uctít její památku.“

TINA: “ Ale beze mě…….“ Šla dál po chodníku k mercedesu.

TOM: “ Tino vím, že jste neměli dobré vztahy ale…….“ Tina se zastavila u schodů, které vedly na další parkoviště, kde stálo jejich mercedes. Tom přišel k Tině.

TINA: “ Ale Katrina si za to mohla sama. Jak se Katrina chovala tak se k ní chovali ostatní. A když pořád vytahovala tu hádku……. Já jsem na to dávno zapomněla.“

TOM: “ Miláčku, já tě zcela chápu. A chtěl bych po tobě jedno vysvětlení.“

TINA: “ Jaký??“

TOM: “ Od Bena jsem se dozvěděl, že Katrina chtěla, aby se jenom zachránil Semir. Jak jsem to pochopil z Benova vyprávění.“

TINA: “ Já s Benem jsme se na toto téma bavili i já jsem to tak vycítila. Prostě Katrina chtěla, vysvobodili Semira a ty si byl pro ni ukradenej, když to tak řeknu, protože Semir byl pro ni nejdůležitější. Měla jsem strach o tebe i o Semira kdybyste……. Semir by taky chyběl, protože byl můj kolega ale ty bys mi víc chyběl…….“

TOM: “ Protože jsem tvůj manžel……….“ Dali si pár polibků na usmířenou.

TINA: “ Téma Katrina je silně tučně potrženo a zahozeno v koši.“

TOM: “ Tak dobře.“ Odešli k mercedesu a odjeli na služebnu.

Na služebně……. Tina s Tomem přišli na služebnu a chtěli se na chvilku zastavit u Hota a Bonráta, ale šéfka byla rychlejší.

ŠÉFKA: “ Tino, Tome, pojďte za mnou do kanceláře.“ Tina s Tomem hned odešli za šéfkou a Tina po cestě položila notebook na Andrein stůl, pak zamířili do šéfčiny kanceláře. Tom za sebou zavřel dveře.

ŠÉFKA: “ Když jste zde nebyly, tak se tu děli věci. Za prvé se tu zítra objeví nová sekretářka, za druhé se tu objevila Schrankmannová a dala Semirovi několik volných týdnů a za třetí zítra s Dietrem a Hertzbergerem odjíždíme do Turecka na Katrinin pohřeb. Semir nás o to požádal.“

TOM: “ Někdo tu musí hlídat služebnu.“

ŠÉFKA: “ Tak doufám, že až se vrátím, nebudu služebna v troskách.“

TINA: “ Služebna bude jako ze škatulky.

ŠÉFKA: “ Po d vaším vedením určitě. Už něco víte o těch požárech.“

TOM: “ Ano od manžela a ani v její práci nám k tomu nic neřekli. Všichni věděli, že na tom pracovala, ale nikdy neřekla, o co přesně jde.“

TINA: “ Od manžela jsme k tomu dostali nějaké podklady – její notebook a výstřižky z novin.“

TOM: “ Vyšetřovala na vlastní pěst.“

ŠÉFKA: “ To mi někoho připomíná. Nic jiného vám nezbývá, abyste se pořádně zakousli do případu.“ Tina s Tomem odešli z kanceláře. Přišli k nim, Hote a Bonrát.

HOTE: “ Vy jedete s námi do Turecka?“

TINA: “ My zůstáváme v Kolíně.“

TOM: “ Máme tu plno práce. Někdo tu musí zůstat kvůli případu.“

BONRÁT: “ Semir ví o vašem rozhodnutí.“

TOM: “ Ještě ne, ale jestli budu volat tak mu to vysvětlím.“

TINA: “ Hote, bude to lepší, když tam nebudeme.“ Po tomto rozhovoru se rozešli po své práci – Tom si vzal nastarost články, fotky analýzy……. Tina se prokousávala notebookem Elke kde byl soubor o požárech pod heslem, který Tina rozlouskla. Hote a Bonrát si dělali svoji práci. Tom měl během prohrabování papíry i telefonát se Semirem. Po telefonátu Tom šel do kuchyňky pro kafe. V kuchyňce seděl, Hote a Bonrát.

HOTE: “ Tome, měl bych jednu doplňující otázku.“

TOM: “ Tak se ptej, jestli to bude v mých silách.“

HOTE: “ Co Tina myslela, že bude lepší, když nepojede na Katrinin pohřeb.“

TOM: “ Tina a Katrina byli v poslední době v křížku.“

BONRÁT: “ Ještě se proslýchá, že v tom je ta dávná hádka…….“

TOM: “ To máš pravdu, ale vždyť se Tina s Benem zachovali správně.“

HOTE: “ To ano……. Ale teď je to zakopaný pod zemí.“

TOM: “ Chtěl bych vás poprosit. Nemluvte o tomto tématu před Tinou.“

BONRÁT: “ V tom bude ještě nějaký háček. Ale tvé přání vyplníme.“

HOTE: “ Trochu jste se nepohodli.“

TOM: “ Ale jenom trochu……. Hned jsme si to vysvětlili.“

HOTE: “ Tak tohle to už v manželství chodí.“

TOM: “ Prosto jsem kvůli tomu podstoupil riziko.“

Tina byla pořád zažraná do notebooku Elke Tomfordová. Po chvilce k ní přišel Tom s čerstvou kávou.

TOM: “ Nechceš na chvilku toho nechat.“

TINA: “ Pořád tomu nemůžu přijít na chuť anebo jsem úplně…….“

TOM: “ To slovo ani neříkej. Určitě na to přijdeme společně. Tak co jsi zatím pochopila.“

TINA: “ Před několika lety přišla rodina o střechu nad hlavou – shořel jim dům. Hasiči tragédii vyšetřovali, ale na nic nepřišli. Ten dům měli pojištěný u pojišťovny Allianz, který jim neuhradila napáchané škody.“ Přišla šéfová.

TOM: “ To šli bydlet pod most?“

TINA: “ Ne, ujali se jich příbuzní, než si našli nový dům poblíž Drážďan. Majitel shořelého domku zažaloval pojišťovnu.“

ŠÉFKA: “ A dostali nějaké peníze?“

TINA: “ Nakonec dostali pár milionů. Nejdřív se pojišťovna Allianz bránila a vymlouvala se, že nemají tolik peněz na odškodnění. Nakonec rodina dostala kolem 10mil tehdejších markách.“

ŠÉFKA: “ Ale teď by dostali víc v €.“

TOM: “ Těchto případů v minulosti bylo více. Asi tak 10-15 případů. Vždy se majitelé obrátili na soud, aby pojišťovna vyplatila peníze.

ŠÉFKA: “ Ve všech případech v tom hraje roli pojišťovna Allianz.“

TOM: “ Hasiči neměli ponětí, proč se tak v hojném počtu zapalují baráky.“

ŠÉFKA: “ Je přece blbost, aby si majitel domu podpálil svůj vlastní dům.“

TINA: “ A ty požáry co se staly v dávných měsících…….“

ŠÉFKA: “ Mají úplně stejný scénář jako tyto požáry.“

TOM: “ Co ti na tom nesedí?“

TINA: “ Noviny píší o tom, že první poškozený, dělá ty ostatní požáry. Vždy teď žije spokojeně poblíž Drážďan.“

TOM: “ Noviny si museli najít nějakého viníka a tamější policie taky. To je jako kdybys neznala policejní metody.“ Než Tina stačila něco říci tak ji předběhla šéfová.

ŠÉFKA: “ Podívejte se hlouběji na tu pojišťovnu Allianz a ještě se podívejte víc na ty požáry.“

TOM: “ Tak teda se podíváme na pravého viníka.“ Podíval se na Tinu takovým blbým pohledem.

TINA: “ To bude dlouhá noc.“

Tina s Tomem se pustili do práce. Tina si proklepávala pojišťovnu Allianz kvůli dluhům. Tom zatím procházel požáry z minulosti. Občas si udělali malou přestávku na svačinu i kafe. Když si Tina proklepávala pár jmen přes jejich databázi, jestli někdo z nich nemá záznam tak Tom Tině masíroval ztuhlé svaly na krku. Tina si při tom pěkně uvolnila a práce šla jako po másle.

….pokráčko zas příště…..

Případ z koňského prostředí 3/3

20. 11. 2010 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

Na služebně……. Tina, Tom a Semir dorazili na služebnu. V kanceláři šéfky Anny Engelhardtové byla státní zástupkyně – Isolde Maria Schrankmannová alias almara a volala s policejním prezidentem. Komisaři se zastavili u Andrey.

TINA: “ Co ta tady chce?“

ANDREA: “ Netuším. Když jsem se vrátila tak byla v kanceláři.“

SEMIR: “ Přišla zase poučovat…….“

TOM: “ Naši milou šéfku…….“ Tina raději mlčela. Schrankmannová vykoukla z kanceláře. Komisaři se otočili ke státní zástupkyni, když uslyšeli otevření dveří od kanceláře.

SCHRANKMANNOVÁ: “ Ráda bych mluvila s vaší zastupující šéfovou.“ Zalezla do vnitra kanceláře.

TOM: „Teď se dozvíme, co tu chce.“

SEMIR: “ Nenech se zblbnout.“ Tina raději mlčela a šla za Schrankmannovou do kanceláře. Schrankmannová už seděla ve velitelském křesle, kde usadila velmi pohodlně.

TINA: “ Tak co potřebujete vědět?“

SCHRANKMANNOVÁ: “ Přišla jsem se zeptat, jak jste daleko.“

TINA: “ Právě jsme se vrátili z jedné schůzky s bývalou zaměstnankyní z jezdeckého klubu.“

SCHRANKMANNOVÁ: „A dále?“

TINA: “ Wegner vede obchody s jedním Francouzem.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ Tak se spojte s kolegy ve Francii musí něco vědět o týrání zvířat. A už tu byli z ochránců zvířat.“

TINA: “ Ano, na klub mají plno stížností, ale chybějí jim důkazy, aby Wegner šel do vězení. Proto chtěli, abychom poslali někoho do toho klubu. Také přinesli další případy.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ A kdo zkontaktoval ochránce zvířat?“

TINA: “ Jedna bývalá zaměstnankyně, která dostala před několika měsíci výpověď.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ A už jste si proklepli ten klub?“

TINA: “ To jsme udělali jako první. Wegner má velké finanční problémy a tak propouští lidi, aby pomalu platil dluh.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ A co váš učenec Martin Stein? Jak se drží v tom klubu?“

TINA: “ Docela dobře. Poskytl nám fotky pravého Varena. To je ten bělouš, který byl zde na služebně. Další informace o obchodu bude zjišťovat.“

SCHRANKMANNOVÁ: „No dobře. Až budete vědět kdy a kde bude další obchod tak mi to hned nahlaste. Tu akci budu řídit já sama. Je vám to snad jasné. Jste jenom zastupující za vaší šéfku Engelhardtovou.“ Tina ani nestačila nic říct a Schrankmannová odešla z kanceláře a ze služebny. Na šéfčině stole zazvonil telefon, který vzala Tina.

TINA: “ Kranichová, dálniční policie……. Šéfová, jde to dobře až na naši státní zástupkyni…….“ Do kanceláře přišli Semir a Tom. “ Martinovi to jde. Klub je jako druhý domov……. Šéfová, nebo jste se……. Nashle.“ Tina zavěsila.

TOM: “ Co chtěla Engelhardtová?“

TINA: “ V tom smyslu, že máme poslouchat almaru a dělat práci podle sebe. Engelhardtovou informoval policejní prezident.“

SEMIR: “ A almara??“

TINA: “ Musí být v obraze. Potřepala nutně vědět, kam jsme se dostali. A ještě něco. Almara bude řídit obchod sama.“

TOM: “ To snad né…….“

SEMIR: “ Almara se úplně zbláznila.“

TINA: “ Ale máme zase povolení od Engelhardtový, že almaru máme ignorovat a pak si to s ní vyřídí.“

SEMIR: “ Jak já tu naši šéfku mám tak ráda, že má pro nás pochopení.“

TINA: “ Ještě taky můžete poděkovat i policejnímu prezidentovi.“

TOM: “ Spolčení na almaru.“

Martin uklízel jednotlivé boxy ustájených koní v klubu. Martin měl hotový box pravého Mauricia a šel na další, ale udělal si takovou malou přestávku před stájemi, kde se nadýchal čerstvého vzduchu. Kolem šla Mayerová.

MAYEROVÁ: “ Eriku, máš to všechno hotový?“

MARTIN: “ Ještě mám před sebou poslední.

MAYEROVÁ: “ No jde ti ta práce pěkně od ruky. A co budeš dělat se zbytkem dne?“

MARTIN: “ Ještě nevím. Asi na malou procházku.“ Mayerová odešla. Martin odešel do stájí, kde si všiml, že v jednom boxu je úplně stejný kůň – Mauricius. Martin si vzal do ruky mobil, kde měl foťák a udělal pár fotek pravého a falešného Mauricia. A šel dělat další box. Stájemi procházel Wegner s telefonem u ucha. Martin byl boxu jako myška, aby mohl poslouchat rozhovor. Wegner se šel podívat na falešného Mauricia. Wegner dál procházel stájemi a Martin dělal, jako že nic neslyšel

WEGNER: “ Ty jsi ten nový?“

MARTIN: “ Ano, ale jenom na chvíli. Jsem tu jako brigádník.“

WEGNER: “ Paní Mayerová mě už informovala. A líbí se ti tu?“

MARTIN: “ Ano, moc. Je to úplně stejné jako mého strýce.“

WEGNER: “ Tak to je dobře.“ Odešel do své kanceláře. Martin uklízel box.

Andrea se ozvala francouzským kolegům. Oni ji dali typ na Piera Lescauta který je velký podnikatel v oboru zvířecích pašování za hranice Francie. Francouzská policie nikdy Lescauta nedopadla za mříže i když měli plno možností a důkazů. Pier Lescaut zvířata dále prodává anebo má pro svoje potřeby – kůže z medvědů, leoparda, geparda, pumy, některé zvířata si nechává vycpat. Někteří zvířata mají štěstí, že je nechá živá a pobíhají mu kolem jeho velkého baráku, kde si z nich dělá malou ZOO.

Martin nemohl dát svoje informace svým kolegům, protože Martina někdo pořád někdo chtěl na práci anebo různé hry – šipky, karty, kulečník, kuličky,…….

Na služebně………. Tom se Semirem seděli ve své společné kanceláři.

TOM: “ A teď bude dlouhé čekání…….“

SEMIR: “ A to moc dlouhé.“ Do kanceláře přišla jejich prozatímní šéfka vrchní komisařka Tina Kranichová.

TOM: “ Nějaké dobré zprávy.“

TINA: “ Můžeme to tak nazvat.“

SEMIR: “ Nenapínej a mluv.“

TINA: “ Martin se ozval, že se stájích klubu objevil nový kůň na obchod. Tentokrát se jedná o hnědáka.“

TOM: “ A obchod je na světě.“

TINA: “ Martin mluvil o pátku kolem půl jedné poblíž jezdeckých stájí v Bonnu.“

SEMIR: “ Tam je jezdecká škola Zlatá podkova.“

TINA: “ Martin už posílá fotky Andree toho hnědáka.“

TOM: “ Kde se ty informace dozvěděl?“

SEMIR: “ Určitě se nezeptal Wegnera.“

TOM: “ To mi je jasný.“

TINA: “ Martin ví, že se nemají poslouchat cizí rozhovory, ale někdy se to vyplatí. A ten Francouz pochází z Marseille.“ Do kanceláře přišla Andrea.

ANDREA: “ Tino, opět tě chce státní zástupkyně Schrankmannová.“

TINA: “ Už zase.“

ANDREA: “ Už zase. Prý je to moc důležitý.“

TINA: “ Ta ženská mě jednou přivede do hrobu.“ Odešla si vzít telefon k Andree.
SEMIR: “ Ani to Tině nezávidím.“

TOM: “ Ta je horší než Tinina tetička z Berlína.“ Andrea odešla za Tinou, když právě zavěsila telefon.

ANDREA: “ Schrankmannová prudí.“

TINA: “ Až moc za den. Prý chce mít kontrolu nad pátečním obchodem.“

ANDREA: “ Tak se drž slov Engelhardtové.“

TINA: “ To taky udělám, ať se jí to líbí nebo ne.“

Pátek byl zde. Wegner s dálniční policií byli na nohou. Pier Lescaut právě přijel se svým kamionem do Kolína. I Martin byl o této akci informován a šel napomoct komisařům.

Kolem jezdecké školy jsou samé lesy na krásné procházky na koních, ale i pěšky. V tomto lesíku je velký dřevěný altánek kde už čekal Wegner s hnědákem Mauriciem.

Dálniční policie byla poblíž a schovaná v lese. Na celou akci komisaři se koukali přes dalekohled. Po pár minutách přijel Francouz se svým přívěsem na Mauricia. Celý obchod proběhl v altánku. Tina kvetla ze Schrankmannové, protože nad touto akcí měla dozor. Hlavně s ní byla v kontaktu Tina.

SEMIR: “ Právě proběhne výměna.“ Tina uslyšela Semirovu větu a Tina se přestala bavit s almarou.

TINA: “ Tak jde na to.“

Všichni se ozbrojili. Tom se Semirem šli na věc. Vyšli jako první a za nimi šla Tina s Martinem. Wegner a Francouz zahlédli dálniční policii, nechali obchod obchodem a začali střílet po dálniční policii, která se schovávala za stromy. Francouz nasedl na svého koně a rychle utíkal pryč. Wegner si vzal dalšího koně, který šel se svým pánem po cestě. Wegner utíkal za Francouzem. Semir s Martinem si vzali další koně, kteří byli na lesní cestě běželi za Wegnerem a Francouzem.
Tina s Tomem si rozdělili cestu, každý nasedl do svého auta, Tom se vydal za Semirem a Wegnerem. Tina vyrazila za Martinem a Francouzem. Wegner měl namířeno k jednomu velkému jezeru a Francouz mířil k dálnici. Tina jela za nimi po silnici, Martin s Francouzem to brali pěkně přes les. Tom se ze svého mercedesu si udělal terénní vůz. Kůň s Francouzem doběhl k dálnici A46, kde jak si trochu více zbláznil dopravu a vznikaly malé nehody. Kůň shodil Francouze, na dálnici přijela vínová Octavie. Tina se postarala o koně. Martin se na chvilku zastavil u Tiny. Tina měla v ruce otěž.

TINA: “ Tak koně jsem nikdy nezatíkala.“

MARTIN: “ Teď jdi první policajt.“ Oba dva se na sebe usmáli. Martin vyrazil za Francouzem, který pořád ležel na dálnici. Na Francouze mířilo auto, Martin podal Francouzovi ruku, který nasedl na Martinova koně. Martin utekl na stranu. Tina se postarala o blázinec na dálnice. Tina si vzala na starost Francouze a všichni se společně vrátili k altánku. Wegenerův kůň před okrajem jezera se zastavil na zadní a Wegnera shodil do jezera. Semir a Tom přijeli součastně. Semir se skočil z koně a šel za Wegnerem, na Tomovi zbyla práce a postaral se o oba dva koně. Semir přivedl mokrého Wegnera, společně odjeli k altánku. Kolegové si převzali Wegnera a Francouze. Komisaři se potkali u vínové Octavie.

SEMIR: “ Docela se mi tento případ líbil.“

TOM: “ A máš důvod.“

SEMIR: “ Byl jiný. Prostě byl zajímavý.“

TINA: “ Něco ses dozvěděl o koních.“

MARTIN: “ Překazili jsme týrání koní.“

TOM: “ Šéfová bude mít radost. Všichni jsou na živu.“

TINA: “ Málo škod na majetku.“

MARTIN: “ Až na tu malou nehodu.“

SEMIR: “ Tak tvoje mise u dálniční policie končí.“

MARTIN: “ Ani se mi od vás nechce.“

TOM: “ Ale takový je už život.“

SEMIR: “ Abych pravdu řekl. Tak jsem si myslel, že to s tebou bude horší.“

MARTIN: “ Ale přežili jste to ve zdraví.“

TINA: “ Procovalo se s tebou dobře.“

TOM: “ Když to řeknu blbě. Nebyl jsi na zabití.“

O pár dní později……. Na služebně si Martin balil svoje věci.

ŠÉFKA: “ Tak Martine, vaše mise končí. Bylo to s vámi moc fajn. Tak ať se vám na kriminálce v Norimberku líbí a daří.“

MARTIN: “ Tady na tuto práci nezapomenu. Bylo to moc poučný a zajímavý. Bylo to takové zpestření ze školy.“

SEMIR: “ Co jsem chtěl říct tak jsi to řekl za mě.“

TOM: “ Nové policejní metody.“

TINA: “ Nové poznatky v různých věcech.“

SEMIR: “ Někdy se na nás přijeď podívat.“

HOTE: “ Rádi tě tady zase uvidíme.“

BONRÁT: “ Aby toho nebylo málo. Tak dneska je rozlučka s tebou.“

MARTIN: “ To jste nemuseli.“

TOM: “ To je taková tradice.“

MARTIN: “ Už chápu.“

Večer se konala s Martinem v jednom bowlingovém klubu v Düsseldorfu. Rozlučka trvala do ranních hodin.

Konec!!

Autorka: Tina11

Případ z koňského prostředí 2/3

17. 11. 2010 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

Na služebně………. Tina právě dotelefonovala se státní zástupkyní tak Tom přišel, seděla v šéfčině křesle.

TOM: “ Všechno dobrý můj šéfíku.“

TINA: “ To ti nesmí po ránu volat naše milá státní zástupkyně Isolde Schrankmannová.“

TOM: “ Co zase chtěla??“

TINA: “ Chtěla vědět, jestli jsme se zbavili toho bělouše a pak jak pokračuje vyšetřování.“

TOM: “ Pořád do toho bude strkat nos. My si poradíme sami i bez ní.“

TINA: “ Prostě to bez její pomoci nezvládneme.“

TOM: “ Tak snad nejsme žádní začátečníci.“ Do kanceláře přišel Semir.

SEMIR: “ Tino, nesuti zprávu od toho veterináře. Máš bělouš byl pěkně zřízení – byl podvyživený, ochablé svaly, dost dehydrovaný. Bělouš v tomto stavu bude asi tak 3 týdny. Jsou u toho i fotky, co jsi chtěla.“ Zprávu položil před Tinu na stůl.

TINA: “ Od začátku mi na tom něco nehraje. Kromě toho týrání v tom bude ještě něco.“

TOM: “ Wegner je v tom až po uši namočenej, že ty koně týrá.“

SEMIR: “ Tome, to máš pravdu…….“

TINA: “ Ale potřebujeme důkazy, aby šel do basy.“

SEMIR: “ Teď musíme čekat s čím příjde Martin.“

TINA: “ Kromě toho týrání……. Tak mě napadlo……….“

TOM: “ A to je co?“

TINA: “ Co kdyby, jsou 2 úplně stejné koně se stejným číslem.“

SEMIR: “ Jako dva Warenové. Tak z toho mi vyplívá obchodování se zvířaty.“

TOM: “ Semire, to jsou zatím domněnky. Na to potřebujeme……….“

TINA: “ Důkazy. Musíme počkat, co přinese Martin.“

TOM: “ To by vysvětlovali ty velké částky, které platí ten svůj dluh.“

SEMIR: “ Takže pravej Waren bude dál vyhrávat pro Wegnera. Falešník u nového pána budu jenom prohrávat a namluví jim úplné pohádky.“

TOM: “ Wegner to má pěkně vymyšlené. Zatím mu to pěkně vycházelo, než se Waren ukázal na dálnici.“

TINA: “ Abych nezapomněla. Dneska příjde někdo od ochránců zvířat. Trochu nám to vysvětlí.“

Martin měl po práci a u paní Mayerové si vypůjčil jednoho koně, že se pojede projet. Martin si půjčil bělouše Varena. Spolu odjeli do místních lesů na malou procházku. Asi tak po hodině a půl se Martin zastavil na malou přestávku u malého dřevěného altánku. Altánek stál u malého jezírka, Martin si sedl na lavičku a Varena přivázal k altánku. Martin se rozhlížel po krajině a najednou si všiml čísla na hřbetě Varena. Číslo bylo úplně stejné jako u toho samého koně, který včera pobíhal po dálnici. Martin udělal pár fotek, že ve stájích stojí pravý Varen. Martin se ještě projel na Varenovi po místním lese a pak zavítal zpět do jezdeckého klubu. varena dal do svého boxu, kde z něho sundal sedlo a vykartáčoval mu srst, kde bylo sedlo. Pak mu dal ještě další balík sena a vodu do pítka. Pak odešel do svého pokoje a pak odešel na večeři.

Na služebně……. Tina opět volala se státní návladní. Tina už měla Schrankmannovou po krk. Tom Tině utěšoval v šéfčině kanceláři. Na služebnu přišel muž kolem 35 let, hnědovlasý, středně vysoký, oblečený do džín, košile, sako od obleku přes to měl ještě teplejší kabát. V ruce držel tašku ve tvaru na notebook tmavé barvy. Zastavil se u něho Semir.

SEMIR: “ Hledáte někoho??“

SCHACH: “ Ano, vaší šéfovou Tinu Kranichovou. Přišel jsem z ochránců zvířat a moje jméno je Michal Schach.“

SEMIR: “ Už vím o, co jde. Jméno mé je Semir Gerkhan. Tak pojďte za mnou.“ Semir a Schach odešli do šéfčiny kanceláře, kde Tina s Tomem se bavili o vánočních svátkách, kde budou a tak. Společně vešli do kanceláře.

SEMIR: “ Chtěl bych vám představit Michala Schacha z ochránců zvířat.“

TINA: “ Tak to jste vy, se kterým jsem mluvila. Tina Kranichová prozatímní šéfka tohoto oddělení.“

SCHACH: “ Velice mě těší.“ Podali si ruce na přivítanou.

SEMIR: “ Tohle to je můj kolega Tom Kranich.“

TOM: “ Také mě moc těší.“ Podali si ruce na přivítanou.

SCHACH: “ Přišel jsem vám trochu více přiblížit naše pátrání po týraných zvířatech u jezdeckého klubu Tři zvonky.“ Vyndal pár obrázků koní, které nafotili sami potají.

SEMIR: “ Jak dlouho se zabýváte sledování Wegnera v jeho práci??“

SCHACH: “ Na to nás zavedla jedna bývalá zaměstnankyně z klubu. Koně se jí zdáli celkově ve špatném zdravotním stavu. A tak zkontaktovala nás. Už to bude asi tak 3 měsíce. Pak ji propustili.“

TOM: “ Tak proč jste tam neposlali někoho z vašich řad.“

SCHACH: “ Už nás tam znají moc dobře.“

TINA: “ Kolik takových případů už máte??“

SCHACH: “ Už jich máme asi tak 20 případů za 3 měsíce. A jak se má ten bělouš ze včerejška?“

TINA: “ Je v rukou veterináře Wessla.“

SEMIR: “ Jak vlastně probíhají obchody?“

SCHACH: “ vždy na nějakém odlehlém místě, kde si zákazník převezme svého koně. Wegner namluví zákazníkovi jaký ten kůň, zákazník ho odkoupí, ale už se nediví, že vlastně ty koně byli 2 a úplně stejné.“

TOM: “ A kam se nejvíce prodávali?“

SCHACH: “ To poslední dobou různě, ale poslední zákazník je z Francie.“

SEMIR: “ Jeho jméno nevíte??“

SCHACH: “ To jsme se k němu nedopátrali. Ale pracujeme na tom.“ Do kanceláře přišla Andrea.

ANDREA: “ Promiňte, že ruším, ale volá Martin. Má prý něco zajímavého.“ Tina odešla s Andreou.

TINA: “ Martine, co se děje?“

MARTIN: “ Tady ve stájích je úplně stejný bělouš Varen se stejným číslem jako na dálnici, ale tenhle ten je plný do života.“

TINA: “ Martine, ty koně jsou dva. Ten na dálnici byl falešný Varen…….“

MARTIN: “ To jako že Wegner obchoduje s koňmi a týrá zvířata.“

TINA: “ Přesně jsi to vystihl.“

MARTIN: “ Udělal jsem pár fotek pravého Varena. Byl jsem s ním na malé procházce.“

TINA: “ Máš možnost ty fotky poslat?“

MARTIN: “ Ano, jedna možnost tu je.“

TINA: “ Tak je pošli Andree. Pokus zjistit jestli v budoucnu nebude další obchod a kdo to je. Prý je to Francouz.“

MARTIN: “ Dobře. Dneska jsem mluvil se slečnou, která tu kudysi dělala. Trochu něco ví o těch obchodech. Zítra mám s ní schůzku.“

TINA: “ Na začátečníka dobrý. Až budeš zase něco vědět tak se ozvy a pokus se zjistit vzájemné vztahy mezi klubem a školou.“

MARTIN:
„Zajisté. Budu pomaloučku končit. Ahoj.“

TINA: “ Ahoj.“ Zavěsila.

ANDREA: “ Nějak se to dobře rozjíždí.“

TINA: “ To ano. Martin pošle fotky pravého Varena.“

ANDREA: “ Dám pak vědět, šéfe.“ Obě se na sebe podívali. Tina odešla zpět do kanceláře za Tomem, Semirem a Schachem. Když jim ještě všechno Michal Schach dovysvětlil některé maličkosti a pak odjel na svoje pracoviště.

SEMIR: “ A co vlastně chtěl Martin?“

TINA: “ V klubu našel pravého Varena. Martin posílá fotky Andree.“

TOM: “ A teď jenom čekat až bude další obchod.“

TINA: “ A ještě něco. Martin se dal do řeči s jednou bývalou zaměstnankyní z klubu. Zítra se spolu setkají.“

SEMIR: “ Že bychom sešli s Martinem a s tou žnou.“

TOM: “ Tenhle ten nápad mě napadl taky.“

SEMIR: “ Jestli s tím naše šéfová souhlasí.“

TINA: “ Chtěla jsem vám to nabídnout, ale když jsi mě předběhl.“

Druhý den……. Tina si zjistila od Martina, kdy a kde budu jejich schůzka. Pak se sešli na určeném místě a hodinu sešli. Schůzka byla v jednom motorestu u dálnice A49. Slečna Tanja byla na místě jako první a když k jejímu stolu přišlo více lidí tak se udivila.

TANJA: “ Slíbil jsi, že přijdeš sám…….“

MARTIN: “ Nemusíš se ničeho bát. To jsou mí kolegové z dálniční policie.“

TANJA: “ Ale to jsi mi…….“

SEMIR: “ Martin je v klubu jaký si špion aby se dozvěděl více o obchodování a také abychom usvědčili Wegnera.“

TANJA: “ Vždyť……. Jsi mi říkal, že jsi Erik…….“

MARTIN: “ To je krycí jméno. Moje pravé jméno je Martin Stein. A to jdou moji

kolegové – Tina Kranichová, Tom Kranich a Semir Gerkhan.“

TANJA: “ Teď jsem trochu, mimo co jste na mě vyhrkli.“

TINA: “ Pro laika je to někdy těžké pochopit.“

TANJA: “ To máte pravdu. Zapomněla jsem vám představit. Tanja Bauerová.“

TOM: “ Velice nás těší.“ Všichni se posadili ke stolu.

TANJA: “ Tak co chcete ode mě slyšet?“

MARTIN: “ Od kdy víš, že Wegner provádí obchody s koňmi?“

TANJA: “ Asi tak před půl rokem než jsem odešla z jeho klubu. Taky jsem to trochu tušila když Wegner propouštěl lidi a dost často byli u nás lidi od ochránců zvířat. Mluvili o tom, že ty zvířata jsou týraná.“

SEMIR: “ Wegner má plno případů s týráním zvířat i z minulosti. Měla jste tušení, proč vás propustili?“

TANJA: “ Šířila se zpráva, že má velké dluhy a neměl peníze na vyplácení mzdy pro zaměstnance. Hodně se o tom také psalo v novinách.“

TOM: “ Jak dlouho jste u něho pracovala?“

TANJA: “ Asi tak 4-5 let. Před tím jsem byla v Hannoveru.“

MARTIN: “ Nebylo ti něco nápadné na klubu, jak se chová Wegner než jsi odešla?“

TANJA: “ Wegner se choval pořád stejně. Ale bylo mi divné, proč jsou dva stejní koně ve stáji se stejným číslem – jeden byl náš a ten druhý byl úplně vyhublí, až to nebylo hezký. Pak tam hodně jezdili lidé z ochránců zvířat. A pak druhý den ten kůň tam nebyl.“

TINA: “ Kolikrát do měsíce se to stávalo?“

TANJA: “ Jak jsem to sledovala asi tak 4-5x do měsíce. Někdy i více. Dokonce jsem sledovala jeden obchod u nás ve stájích.“

SEMIR: “ Pamatujete si, jak to probíhalo?“

TANJA: “ Kdo si přijel pro koně, byl z Francie. Mluvili mezi sebou francouzsky. Trochu jsem jim rozuměla, ale jenom každý pátý slovo. Wegner mu předal koně toho slabšího a navykládal mu o tom koni, že je nejlepší atd.“

TINA: “ Docela by nám pomohlo jméno toho Francouze.“

TANJA: “ Wegner ho oslovoval Piere. Ale příjmení nevím. Víte, kde končí ty koně?“

MARTIN: “ To se asi nikdy nedozvíme.“

Mezitím Heinz Wegner přivedl do stájí nového koně – hnědáka. Byl starý asi tak 5 let, dobře vypadající a jmenoval se Mauricius. Wegner ho odvedl do jeho boxu, asi tak o 2 boxy dál byl úplně stejný Mauricius, ale tenhle ten byl pravý. Wegner pořád telefonoval se svým obchodním partnerem z Francie. Pier si pro tohoto koně přijede na konci tohoto týdne. Mauricius se odveze kamionem do francouzského města Marseille.

……pokráčko zas příště……..

Povídka č.88: Případ z koňského prostředí 1/3

15. 11. 2010 Tina11

Kniha povídek 8. díl

0 komentářů

Lidé od dálniční policie si užívali volno, které jim dala stání návladní, protože ve čtvrtek byl státní svátek a děti ve školách měli ředitelské volno ve středu a v pátek. Martin, Péťa, Adelina a Michal odjeli se svými babičkami a dědy za hranice Kolína nad Rýnem. Tina, Tom, Semir a Andrea si užívali klid ve svých domovech.

Šéfová Anna Engelhardtová odjela na služební cestu do Berlína. Tento příkaz dostala ze shora, kde se budou probírat nové metody v případech. Na vrchní komisařce Tině Kranichové zůstala zodpovědnost velet celé služebně dálniční policie, než se vrátí jejich šéfka Engelhardtová z Berlína.

Ráno v pondělí jelo stříbrné BMW po dálnici A7. Martin jel ve svém autě – Golfu na služebnu. Tina odvezla děti do školy a odtud odjížděla na služebnu.

SEMIR: “ Takovýhle volna by mohli být víckrát do roka.“

TOM: “ To bychom mohli rovnou zůstat doma. Všechny případy řešit z našeho domácího pohodlí.“

SEMIR: “ A to není vůbec špatný nápad. A kdy se vrátí Engelhardtová?“

TOM: “ Až za 14 dnů.“

SEMIR: “ To se má Tina na, co těšit.“

TOM: “ Ono těch 14 dnů uteče jako voda. Tina to může přenechat Hotemu.“

SEMIR: “ To radši ne. Víš, jako to dopadlo minule. Bude lepší, když si to vezme na starost Tina.“ Do BMW se ozvala vysílačka.

CENTRÁLA: “ Centrála, volá Kobru11.“

TOM: “ Kobra11, slyší.“

CENTRÁLA: “ Po dálnici A7 pobíhá, bílí bělouš na 150 km a kde se dělá velká havárka.“

TOM: “ Dobře přebíráme to.“ Zavěsil vysílačku a zapnul modrý majáček za předním sklem. Semir šlápnul na plynový pedál.

SEMIR: “ Koně jsou lepší pod kapotou než jako živí.“

TOM: “ A pak se z nich dělají buřty a ……..“

SEMIR: “ Ale víš, jak jsou dobrý.“ Tuto zprávu o běloušovi dostala Tina s Martinem. Na místo nehody dorazilo BMW, Golf a vínová Octavia zároveň. Bělouš dál pobíhal po dálnici a dělal se ještě větší rozruch.

TOM: “ Tino, postarej se o toho bělouše.“

TINA: “ Tak trochu jsem tím počítala.“ Broukala si pod fousy. Semir, Tom a Martin se starali o dopravu na dálnici. Pomáhaly ostatním lidem. Tina se postarala o bělouše, který byl hrozně vyděšený, zuřivý a zdivočelí.

TINA: “ Klid, klid. To bude dobrý. Nemáš se čeho bát.“ Začala ho hladit po krku. Bělouš se chtěl vyklouznout, ale Tina mu v tom zabránila. Bělouš se podíval na Tinu, hlavou se mu honila myšlenka, že Tina bude hodná paní. Tom, Semir a Martin šli k Tině a běloušovi který už byl klidný. Semir dal vědět na služebnu o situaci přes vysílačku, než došel k Tině.

SEMIR: “ Neměla bys mu dát želízka?“

TINA: “ Tomu nevinnému běloušovi.“

MARTIN: “ A co teď s ním bude? Vypadá, že odněkud utekl a je celý vystrašený.“

TOM: “ Zatím ho odvezeme k nám, kde zjistíme majitele a stáj. Pokud šéfová nemá žádné námitky.“

TINA: “ Žádné námitky nemám.“

Na služebně……. Bělouš byl odvezen na služebnu, kde mu Hote a Bonrát udělali malou ohradu ze starých dopravních značek a značky k sobě přivázali černobílými páskami s nápisem: „Policie.“ Tina odjela na služebnu, protože zde čekala na Schrankmannová. Semir, Tom a Martin ještě zůstali na dálnici A7.

Schrankmannová čekala na Tinu u Andrey.

SCHRANKMANNOVÁ: “ Jste zastupující vaší nadřízené Engelhartdové a vy ještě připustíte, aby ten kůň běhal po pozemku dálniční policie.“

TINA: “ Ten bělouš udělal zmatek na dálnici……..“

SCHRANKMANNOVÁ: “ Ale tohle to není ve vaší práci.“

TINA: “ To jsme toho bělouše měli nechat na dálnici, aby udělal další chaos na dálnici, aby byli mrtvý. Na dálnici A7 jsou jenom lehká zranění.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ Někdy si tady připadám jako u blbejch na dvoře.“ Podívala se z okna a Tina také. Právě Bonrát dával běloušovi další balík se senem. Tina a Andrea se nenápadně usmívaly.

TINA: “ Ten kůň se do cely nevešel. Je moc velký.“ Andrea se za monitorem pousmála.

SCHRANKMANNOVÁ: “ To mě nezajímá. Ten kůň nemá co dělat na pozemku dálniční policie.“

TINA: “ Chceme zjistit majitele a popřípadě jezdeckou stáj.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ Tak dobře, ale ať ten kůň je co nejdříve pryč z pozemku dálniční policie.“

TINA: “ Jistě.“ Státní návladní odešla ze služebny. Na služebnu přišli Semir, Tom a Martin.

SEMIR: “ Co tady chtěla almara??“

TINA: “ Nelíbí se jí ten bělouš na pozemku dálniční policie.“

MARTIN: “ Kdo je almara??“

TOM: “ Naše státní návladní Isolde Schrankmannová.“

SEMIR: “ Celá služebna ji nemá ráda.“

TOM: “ To brzy poznáš jaká je.“

TINA: “ Necháme almaru almarou. Našla jsi něco o tom běloušovi.“

ANDREA: “ Ten kůň patří jezdecké škole Zlatá podkova ve Frechenu i jezdeckému klubu v Kürtenu poblíž jezera Dhünn-Stausee. Jméno bělouše je Waren. Majitelem jezdecké školy je Joachim Hansen. K této škole patří ještě klub Tři zvonky a majitel je jistý Heinz Wegner.“

SEMIR: “ S Martinem zajedu do jezdecké školy.“

TOM: “ Tak já zajedu do toho klubu.“ Andrea rozdala určité adresy skupinkám. Tom, Semir a Martin odešli ze služebny.

TINA: “ Podívej se na ty 2 firmy pořádně. Někam musíme odvést toho bělouše.“

ANDREA: “ Pokusím se najít nějakého zvěrolékaře.“

TINA: “ Nebo mě almara zadupe do země.“

Tině opět volala Schrankmannová alias almara jak jsou daleko s tím běloušem. Tina se vracela z kuchyňky k Andree. U Andrey byl jeden postarší pán z veterinární stanice v Düsseldorfu – Jan Wessel.

ANDREA: “ Právě jde. Tino, máš tu návštěvu.“

WESSEL: “ Jan Wessel z veterinární stanice v Düsseldorfu. Přijel jsem se podívat na toho bělouše.“

TINA: “ Tina Kranichová, prozatímní šéfová tohoto oddělení. Dojdu si pro bundu.“ Došla si pro bundu a společně odešli k běloušovi. U bělouše stále byli, Hote s Bonrátem

HOTE: “ Určitě jsi, jdete podívat na bělouše.“

WESSEL: “ Ano, ale musím říct, že taková ohrada se málo kdy vidí.“ Hote a Bonrát vyšli z ohrady a místo nich tam šel Wessel. Chvilku mu to trvalo, než ho ohlédl.

HOTE: “ Je to nádherné zvíře.“

WESSEL: “ To ano.“ Hladil bělouše po krku. „Na první pohled jde vidět, že to je ten kůň v dobré kondici, ale při bližším ohledání se zjistí, že ten kůň je dost podvyživený a má ochablé svaly. Ale tohoto krasavce si odvezu k nám na stanice.“

TINA: “ Pak od vás budu potřebovat vaší zprávu.“

WESSEL: “ To je zajisté.“

TINA: “ Chtěla bych se zeptat. Říká vám něco jezdecká škola Zlatá podkova a jezdecký klub Tři zvonky??“

WESSEL: “ Ano, znám je oba dva. Do obouch jezdíme na pravidelné kontroly. S majitelem jezdecké školy se znám osobně jsme totiž spolužáci ze základky.“

TINA: “ A co Heinz Wegner?“

WESSELL: “ Ne, vím, že to mu šéfuje, ale nikdy jsme se snad neviděli. Jinak hodně se bavím s paní Mayerovou. Dalo se říct, že to je vedoucí přes stáje. Tak já už pojedu na stanici.“

TINA: “ Díky za informace.“ Wessel si odvedl bělouše do vozíku na přepravu koní. Wessel odjel a na parkoviště přijelo stříbrné BMW a mercedes. „Ukliďte tu ohradu ať Schrankmannová má radost.“

BONRÁT: “ Rozkaz šéfe.“ Hote s Bonrátem uklízeli ohradu. Komisařové se sešli u policejního Porsche.

TOM: “ Kdo to byl?“

TINA: “ Jeden veterinář z veterinární stanice v Düsseldorfu. Odvezl si bělouše. Zjistil, že byl podvyživený.“

SEMIR: “ Na stanici mu dobře.“

TINA: “ Volala mi naše milá almara. Chtěla vědět, jak jsme daleko s tím běloušem. O té dnešní nehodě na dálnici se dozvěděli ochranáři přírody tak se ptali jak je na tom bělouš a chtějí s námi spolupracovat. Protože mají asi tak 5 případů týrání zvířat z jezdeckého klubu. A chtějí, aby šel někdo do toho klubu, aby se tam porozhlédnul.“

TOM: “ A kdo to má být z nás tří??“

TINA: “ Vybrala jsem Martina. Aspoň se trochu přiučí.“

SEMIR: “ Trochu se naučíš pracovat sám v utajení.“

TINA: “ Zítra ráno v 10:00 se budeš hlásit u paní Mayerové.“

MARTIN: “ Tak trochu jsem s tím počítal. A něco málo vím o koních.“

TOM: “ Tak to budeš jako doma.“ Všichni čtyři vešli na služebnu a zastavili se u Andrey.

ANDREA: “ Už jsem si ověřila obě dvě jména. Joachim Hansen nemá žádný záznam. Ale za to Heinz Wegner má na svém kontě plno malých trestních přestupků a mezi tím i týraní zvířat, ale nikdy neseděl.“

TOM: “ A co ty firmy?“

ANDREA: “ Ta jezdecká škola existuje asi tak 15 let. Jejich pověst je velmi dobrá a má pod svými křídli plno členů. Hansen tuto školu vede se svou manželkou.“

MARTIN: “ Jejich koně vyhrávají všechny soutěže v Německu, ale i v zahraničí.“

SEMIR: “ Všechno to postavili se svou manželkou.“

ANDREA: “ Na rozdíl od školy klub se potápí v samých dluzích. Ten klub existuje od roku 1810, kdy ho nechal postavit jeden šlechtic, který miloval koně. Pak klub dlouho chátral přes 2. světovou válku a Wegner tento klub koupil a postavil ho na nohy.“

TOM: “ Wegner má ve své kanceláři plno cen za soutěže. Na takový velký klub tam pracuje velmi málo lidí. A za co dluží??“

ANDREA: “ Nezaplatil určitou daň pozemku, na které stojí klub, městské části Bonn, kam ten klub spadá. Tak kvůli tomu propustil plno lidí. Dluží asi 3,5 mil €. Obě dvě firmy spadají pod městkou část Bonn. Obě dvě firmy platí daň za pozemek na celý rok a ještě nájemné každý měsíc za budovy.“

TINA: “ Wegner platí poslušně dluh?“

ANDREA: “ Platí, ale po malých částkách. A někdy se objeví větší částky jako 200 000€, 35 000€ a pak zase najednou 5 000€, 20 000€.“

SEMIR: “ Že by ty velký částky měl z různých obchodů.“

TOM: “ Možný to je.“

MARTIN: “ To zjistím já.“

Druhý den……. Martin Stein odjel do jezdeckého klubu Tři zvonky, pod jiným jménem – Erik Kollman. Jezdecký klub zaujímá velkou plochu, které vévodí barokní budova, velké barokní stáje pro koně, barokní menší budova pro zaměstnance, kde mají své pokoje a velké rozlehlé výběhy pro koně s ohradami a s dřevěnými překážkami. Ke klubu vede dlouhá prašná cesta, okolo byli pozemky pro koně. Černý Golf projel velkou barokní bránou, které vévodila jako hlavní vchod, černý Golf touto branou projel, ale ještě zeptal na cestu kolemjdoucího pána v montérkách, kde najde paní Mayerovou. Černý Golf zaparkoval na nádvoří jezdeckého klubu. Martin vystoupil z Golfu a rozhlížel se po nádvoří, kde se bavili dvě pani. Když dohovořili tak k té jedné paní přišel Martin.

MARTIN: “ Vy jste paní Mayerová??“

MAYEROVÁ: “ Ano, co potřebujete?“

MARTIN: “ Jsem Erik Kollman, jsem tu na výpomoc.“

MAYEROVÁ: “ Už vím. Ten brigádník z té agentury z Düsseldorfu.“

MARTIN: “ Přesně tak.“

MAYEROVÁ: “ A máte nějaké zkušenosti o starání koní?“

MARTIN: “ Ano, můj strejda má jedno malé westernové městečko a jízdárnu.“

MAYEROVÁ: “ A proč mu nepomáháte?? Že jste si hledal brigádu.“

MARTIN: “ Ke strejdovi pomáhám akorát přes letní prázdniny. Za ním jezdím do Švýcarska.“

MAYEROVÁ: “ Tak to máte trochu z ruky. Ještě studujete?“

MARTIN: “ Ano, dělám veterinární školu.“

MAYEROVÁ: “ Nejdřív ti ukážu, kde co je, ale nejprve si odneseš věci do svého pokoje. Pak mi s něčím pomůžeš a budeš mít volno. Kdybys měl zájem se projet na našich koních tak můžeš, ale vždy mi to musíš nahlásit.“

MARTIN: “ Dobře.“

……Pokráčko zas příště…..

Předchozí příspěvky

Další příspěvky

Cobra 11 – Die Autobahn Polizei“ – Kobra11.

Rubrika: Kniha povídek 8. díl

Roztomilí, ale nebezpeční 2/3

Povídka č.90: Roztomilí, ale nebezpeční 1/3

Sbohem, Katrino! 5/5

Sbohem, Katrino! 4/5

Sbohem, Katrino! 3/5

Sbohem, Katrino! 2/5

Povídka č.89: Sbohem, Katrino! 1/5

Případ z koňského prostředí 3/3

Případ z koňského prostředí 2/3

Povídka č.88: Případ z koňského prostředí 1/3

Nejnovější příspěvky

Nejnovější komentáře

Archivy

Rubriky

Základní informace