Rubrika: Kniha povídek 6. díl

Egyptská touha 3/4

27. 10. 2009
Kniha povídek 6. díl
0 komentářů
Na služebně……. Tom, Tina a Semir si procházejí seznam od Jürgena s jeho zaměstnanci muzea. Všichni jsou u Andreina počítače. A po chvilce k nim přišla šéfka.
ŠÉFKA: “ Máte něco??“
SEMIR: “ Všichni zaměstnanci nemají ani jednu čárku v trestním rejstříku.“
ŠÉFKA: “ Máte něco o tom muzeu??“
TINA: “ Našla jsem, že Jürgen je ředitelem muzea dobrá 20 let. Muzeu hodně spolupracuje se sousedními státy, když požádají o výstavu v jeho muzeu. Jürgen hned příjme. Dostává za to do velké částky.“
ŠÉFKA: “ A co ty egyptské předměty?“
TINA: “ S Egyptem se Jürgen hodně spojuje a mají naprosto dobré vztahy. Jürgen občas pošle své archeology do Egypta pro další rozšíření sbírek. Předměty v muzeu jsou pravé.“
ŠÉFKA: “ Můžeme vypustit, že to by mohl udělat někdo z muzea.“
TOM: “ Ale proč by to nemohl udělat někdo z muzea. Do archivu se dostal dveřmi.“
ŠÉFKA: “ Vy na to přijdete, kdo to byl. A co v tiskárně?“
SEMIR: “ Gerlach nám toho moc neřekl. Žádné nepřátele nemá, kdo by ho chtěli sesadit z ředitelské židle.“
TOM: “ Potřebujeme další stopy, abychom se dostali dál.“
ŠÉFKA: “ Ale raději si pro jistotu proklepněte zaměstnance z tiskárny.“
Semir odešel do své kanceláře. Tině zvoní mobil v její kanceláři.
TINA: „ To bude určitě mamča.“ Už chtěla pomaloučku vstát, ale tom byl rychlejší a Tině přinesl mobil.
TOM: “ Něco ti chce Katrina.“
TINA: „ Tak na to jsem moc zvědavá……. Ahoj Katrino.“
KATRINA: “ Ahoj. Mám na tebe jednu otázku.“
TINA: „ Jakou??“
KATRINA: “ Od Semira jsem se dozvěděla, že vy dva nepřijdete na Silvestra.“
TINA: „ To ses doslechla dobře.“
KATRINA: “ Že v tom mají prsty vaši kamarádi ze školy. A kam vůbec jedete???“
TINA: „ Budu za hranicemi Německa. Až ve Francii.“
KATRINA: “ Až tak daleko. Tam jedeš s Tomem??“
TINA: „ Ne. Tom má zase sraz někde jinde.“
KATRINA: “ Elena s Janem taky nepřijdou??“
TINA: “ Elena jede se mnou do Francie. A Jan asi pojede s námi.“
KATRINA: “ Tak to je všechno, co jsem chtěla od tebe vědět. Měj se hezky a pozdravuj.“
TINA: „ Neboj se. Já to vyřídím. Ahoj.“
KATRINA: “ Ahoj.“
Tina zavěsila jako první, položila mobil na stůl. Tom s Tinou se bavili potichu.
TOM: „Copak ti chtěla Katrina??“
TINA: “ Povím ti to až doma. Ale zase jde o ten Silvestr.“
Jak se spolu Jan a Hans dohodli, že pojedou ukradnout další 2 vázy pro italského odběratele. Zajeli do muzea, kde už ukradli 2 sochy se zvířaty – pes a kočka. Hans rozbil malé archivní okýnko. Oknem prolez Jan a Hans hlídal venku čistý vzduch. Jan poctivě hledal 2 stejné vázy. Prohrabával se všemi papírovými krabicemi, které byli v archivu. Jan našel krabici, ve které byli 2 stejné vázy. Tak je vzal a rychle s nimi šel za Hansem, aby je dal rychle do auta. Hans odnesl vázy do auta. Nasedli do auta a odjeli rychle pryč. Jan a Hans vázy ukryli v jejich tajném úkrytu – v Kolíně-západ. V této malé továrničce mají takové malé shromaždiště veškerých předmětů z Egypta.
Večer doma u Tiny a Toma……. Tina s Martinem spolu luští osmisměrku v kuchyni. Martin seděl Tině na klíně. Martin zahlídl světla z Tomova mercedesu.
MARTIN: “ Tatínek přijel.“
TINA: “ Tak mu běž naproti.“
Martin vstal a běžel otevřít tatínkovi.
TOM: “ Ahoj Martine.“ Si odložil kabát na věšák vedle domovních dveří.
MARTIN: “ Ahoj tati.“
TINA: “ Tak jaké bylo papírování???“
TOM: “ Ani se raději neptej. Jsem rád, že to máme za sebou. A kde je náš nejmenší člen rodiny??“
MARTIN: “ Péťa už spí.“
TINA: “ Usnul po večerníku.“
Tom se posadil na židle Tiny.
MARTIN: “ A pojedeme za Petrou??“
TINA: “ Neboj se. Pojedeme na pár dní.“
MARTIN: “ Už se moc těším.“
TOM: „Ale Péťovi nic neříkej.“
MARTIN: “ Dobře.“
Tom zahlídl z okna přijíždět další auto k jejich baráku.
TOM: “ Další návštěva.“
MARTIN: “ Půjdu otevřít.“
Martin rychle běžel otevřít. Martin a Elena se přivítali.
TINA, TOM: “ Ahoj.“
ELENA: “ Ahoj.“
Šli spolu do kuchyně. Elena se posadila naproti Tině a Martin si sedl k Tomovi na klín.
TINA: “ Tak co tě k nám zaválo??“
ELENA: “ Chtěla jsem se dohodnout na Silvestra. Jak to bude.“
TOM: “ To ti hned povíme.“
Eleně zazvonil mobil. Elena se podívala na displej – „Katrina.“ A raději by to nevzala vůbec.
ELENA: “ Co pak chce Katrina……. Ahoj Katrino.“
KATRINA: “ Ahoj. Mám takovou otázečku. Přejdeš s Janem k nám na Silvestra??“
ELENA: “ No……. Já už něco na Silvestra mám. A Jan asi taky něco bude mít.“
KATRINA: “ Ty jsi mimo Kolín??“
Tina s Tomem museli tak trochu napovědět. Tina řekla tichým hlasem, aby přinesl francouzskou vlajku. Tina odešla pro knížku, kde jsou samé Alpy. Tom se pomaloučku napovídal Eleně, co je zajímavého ve Francii.
ELENA: “ No……. Já jsem pryč……. A nemůžu si vzpomenout, kde. Na konci roku toho ve firmě máme tolik.“ Tina přinesla na obrázku zasněžené Alpy. Martin přinesl francouzskou vlajku, kterou Tina přiložila k Alpám. „Už to ví. Jsem ve Francii na lyžování s mými kamarády ze školy.“
KATRINA: “ A tam jedeš i s Tinou??“
ELENA: “ Ano. A Jan asi pojede se mnou. Ještě něco máš na srdci?“
KATRINA: “ Ne. To je všechno. Ahoj.“
ELENA: “ Ahoj.“
Elena zavěsila. Martin uklidil věci a už zůstal v pokoji.
ELENA: “ Já se z té Katriny jednou zblázním. A měla nějak příjemnější hlas než minule.“
TINA: “ To se divím. Dneska mi taky volala…….“
TOM: “ Abychom to nezakecali, dáš si něco??“
ELENA: “ Jestli mohu dostat kafe.“ Šel udělat kafe.
TOM: “ Určitě.“
TINA: “ Co ti chtěla.“
ELENA: “ Zase otravovala s tím Silvestrem..“
TINA: “ S tou Francií jsem ti nějak zapomněla říct.“
ELENA: “ Ale zase uznávám dobrou improvizaci.“
TOM: “ Snažili jsme se.“ Postavil hrnek s kafem a s cukřenkou před Elenu.
ELENA: “ Nepřipadá vám Katrina, že je divná?“
TINA: “ Dneska mě málem přes telefon ubila.“
TOM: „Miláčku, myslím, že by jsi měla něco vědět.“
TINA: “ Čekám co z tebe vypadne.“
ELENA: “ Na to jsem taky moc zvědavá.“
TOM: “ Když jsi čekala Martina a Péťu tak jsi byla 100x milejší než Katrina.“
ELENA: “ Ty máš Tinu nějak moc prokouklou.“
TOM: “ To máš pravdu. Když jsme spolu pěkných pár let. Ale ty ji musíš znát víc než já.“
TINA: “ Ještě řekni, že to všechno vyžvanila Petra.“
TOM: “ To taky…….“
TINA: “ Aby ti Petra řekla všechno.“
TOM: “ Neboj se. Teď vím všechno o tobě.“ Dal Tině pusu.
ELENA: “ No abychom nezakecali toho našeho Silvestra.“
TINA: “ Konec roku můžeme oslavit v Hartbergu.“
TOM: “ Tam bude pěkně schovaní.“
ELENA: “ A kde to je?“
TINA: “ V Rakousku. Kousek od Vídně.“
ELENA: “ To už máte zamluvený nějaký domek.“
TOM: “ Ne.“
TINA: “ Ty jsi nějak pozadu. Ten domeček v Hartbergu jsem dostala dědictvím.“
TOM: “ Už ho máme tak 5-6 let.“
ELENA: “ A já se dozvím až teď. A není náš domeček blíž??“
TOM: “ Jestli myslíš v Ebensee. To jsme nechali pro Andreu a Semira.“
ELENA: “ Tak to jo. A nebude na nás Semir naštvaný, co jsme udělali.“
TINA: “ Já si myslím, že ne. Semir nás úplně chápe.“
TOM: “ Ale Semir je trochu naštvaný na Katrinu. Bude to tak 5 dní.“
Druhý den……. Ředitel muzea Jürgen přijel do svého úřadu. Tak si prohlížel muzeum, jestli mu to náhodou nevykradli. Jürgen zašel
za roh, kde uviděl rozbité okno. Oknem bylo vidět jak jsou rozházené krabice. Jürgen se ničeho nedotýkal. Zašel do své kanceláře, kde našel Tininu vizitku a hned volal Tině.
Tom a Semir byli u šéfky, kde probírají případ. Tina byla své kanceláři a na stole zazvonil její mobil.
TINA: “ Kranichová.“
JÜRGEN: “ Dobrý den Jürgen, ředitel z egyptského muzea.“
TINA: „Dobrý den. Něco se snad stalo?“
JÜRGEN: “ Z muzea mi vykradli předměty, ale už pro jistotu rozbili okýnko v archivu.“
TINA: „Co vám odcizili??“
JÜRGEN: “ Do archivu jsem se ještě nekoukal. Ale vypadá to na 2 vázy.“
TINA: “ Za chvilku bude u vás.“
JÜRGEN: “ Díky. Zatím naschle.“
TINA: „Naschle.“
Tina zavěsila a zašla za Tomem a Semirem.
TINA: “ Máme práci.“
TOM: “ Jakou?“
TINA: “ Musíme zajet do muzea. Z muzea něco zmizelo.“
ŠÉFKA: “ Vemte si sebou Herzbergera a Dietra.“
SEMIR: “ Už tu nejsme.“
Tina, Tom a Semir odešli z kanceláře. Zašli si pro svoje věci a řekli Hotemu a Bonrátovi, že mají jet s nimi do muzea.
V tiskárně……. Jan a Hans se sešli v Janově kanceláři.
HOFMANN: “ Tak jak to uděláme??“
BAUER: “ Nezapomeň, že se chci nějak seznámit s tou komisařkou.“
HOFMANN: „Na to jsem nezapomněl. Musíme udělat další plán.“
BAUER: “ To je ono. Ty jsi hlavička. A pak se vrhneme na ten výhodný obchod.“
V muzeu……. Všichni lidí od dálniční policie jsou v archivu a hledají stopy, aby se trochu pohnuli dopředu. Zajišťování stop se hlavně zabývalo rozbitým oknem. Ředitel Jürgen obhlíží jestli se ještě něco neztratilo.
SEMIR: „Ještě vám něco chybí??“
JÜRGEN: “ Ne. To je všechno. Jenom ty dvě stejné vázy.“
TOM: “ Máte fotky nebo fotku té vázy??“
JÜRGEN: “ Ale ovšem.“
Jürgen vzal do ruky velký černý šanon, ve kterém jsou všechny předměty v archivu. Jürgen našel ukradené vázy a ukázal jim je.
JÜRGEN: “ Tak takhle vypadá.“
TOM: “ Přibližnou hodnotu obou váz??“
JÜRGEN: „Částka by se mohla vyšplhat až na 500 000 euro.“
TINA: “ A u sběratele by mohli dostat více??“
SEMIR: „Myslíte se, že se to budou chtít prodat sběrateli?“
JÜRGEN: “ Já jsem si toho plně vědom. A sběratel by mohl dát za všechny 4 předměty dá hodně než třeba na černém trhu.“
TINA: „Ale na černém trhu cena vždy výjde ještě více.“
JÜRGEN: „Musíte to brát jak na kterém trhu. Ale raději bych se zaměřil na sběratele.“
SEMIR: “ Máte nějaký seznam, kteří by mohli mít zájem o tyto předměty??“
JÜRGEN: „Pár typů bych měl. Přinesu vám seznam.“
Jürgen odešel do své kanceláře pro seznam odběratelů, kteří by mohli mít zájem o tyto ukradené předměty – 2 stejné vázy a ANUBISE a BASTA.
TOM: “ Andrea by mohla něco najít v naší věštírně.“
SEMIR: “ Že by mohl mít někdy záznam.“
TOM: “ Ano. Trochu nám to usnadní práci.“
TINA: “ Budeme vědět na koho se máme nalepit.“
Ke komisařům přišel Jürgen se seznamem odběratelů. Jürgen předal Semirovi seznam s odběrateli.
JÜRGEN: “ Ještě něco potřebujete k případu??“
TOM: “ Už o ničem nevíme. Pokud by jsme něco potřebovali tak se ozveme.“
JÜRGEN: “ Dobře. Naschle.“
TOM, SEMIR, TINA: “ Naschle.“
Na služebně…….
SEMIR: “ Co jsi zjistila ve věštírně??“
ANDREA: “ Projela jsem celý seznam a jednoho překupníka jsem našla, je to jistý Riccardo Pavese, který se 20 let zajímá jenom o starožitnosti. Ještě zatím neseděl za mřížemi.“
TINA: “ A co egyptské předměty??“
ANDREA: “ Ano. Ale to až před 5 lety s tím začal obchodovat.“
TOM: “ S kým nejvíce spolupracuje??“
ANDREA: “ Takovým jeho hlavním informátorem je Jan Bauer, se kterých spolupracuje pět a půl roku a jsou dobří kamarádi. Jan Bauer pracuje v tiskárně v centru města.“
SEMIR: “ Měsíční plat mu nestačí a tak si trochu vydělává bokem.“
TINA: “ Něco o Bauerovi??“
ANDREA: “ Jan Bauer se narodil 3.6.1977 v Hamburku. Do Kolína se přistěhoval před 10 lety kvůli práci. Bauer má úplně čistý trestný rejstřík.“
Ozval se telefon a Andrea ho vzala.
ANDREA: “ Dálniční policie Schäferová,……. Ano předám……. Tino, chce s tebou někdo mluvit.“
Všichni se na sebe tak podívali a pak Andrea předala Tině telefon.
TINA: “ Kranichová,……. Znám……. Dobře……. Naschle.“ Zavěsila telefon.
SEMIR: “ Kdo to byl??“
TINA: “ Novinář Werner z kolínského zpravodaje. Chce se mnou nutně mluvit.“
TOM: “ To je nějaký divný. A kde??“
TINA: “ V patrových garážích v Essenu.“
SEMIR: “ Někdo tu asi dělá velkou past. A kdy??“
TINA: “ Za hodinu.“
TOM: “ A on nechce žádné materiály?“
TINA: “ Ne.“
…..Pokračování příště……………

Egyptská touha 2/4

23. 10. 2009
Kniha povídek 6. díl
0 komentářů
Na služebně……. Tina telefonuje s maminkou ve své kanceláři. Semir a Tom jsou u Andrey.
SEMIR: “ Už jsi něco vypátrala?“
ANDREA: “ Fordů bílé barvy je v Kolíně půl milionu.“
SEMIR: “ Ale koncovku 365 má málo aut.“
ANDREA: “ To vím taky. A mezi nimi je naše hledané auto.“
SEMIR: “ Máme s vámi počítat na Silvestra.“
TOM: “ Asi nám něco do toho vleze.“
ANDREA: “ To myslíte vážně! Katrina a Hartmut se na náš všechny moc těší.“
TOM: “ V tom mají prsty naši kamarádi ze školy. A chtějí si popovídat o nových a starých věcech.“
SEMIR: “ Přece nám to neuděláte.“
TOM: “ Vás vidíme každý den, ale je jednou za rok.“
ANDREA: “ A Katrina o tom vím?“
Přišla k nim Tina.
TOM: “ Katrina se do brzy dozví.“
SEMIR: “ Elena s Janem jdou??“
TINA: “ Nejdou. S Elenou jedu na oslavu k našim spolužákům do francouzských Alp.“
TOM: “ Až tak daleko.“
SEMIR: “ Katrina mi dala vědět, že se nějak nepohodla s Elenou. Nevíš o tom něco.“
TINA: “ Já jsem ještě s Elenou nemluvila.“
Na služebnu přišli Hote a Bonrát. V ruce mají kazety z kamerových záznamů ze 3 benzínových pump na dálnici A4 – OMV, SHELL a EUROIL.
HOTE: “ Půjdeme si udělat pěkný večer.“
SEMIR: “ Slib je slib.“
Dálniční komisaři odešli s Hotem a Bonrátem do místnosti, kde jsou samé obrazovky a videa. Trochu to vypadá ve střižně režiséra. Tina s Tomem si vzali jednu benzínku, Semir druhou a Hote s Bonrátem třetí. U kazet strávili celý den. Všichni do sebe nalili tolik kávy, že to ani nepočítali, nejraději by se viděli doma. Na kazetách hledají bílí Ford a koncovým číslem 365 na SPZ. Tina sedí sama v místnosti a kouká se na kazetu. Po chvilce přišel Tom se 2 hrnky s kafem. Jeden postavil před Tinu.
TINA: “ Děkuji.“
TOM: “ Ještě, abys nadávala.“
Tina a Tom se zadívali na obrazovku, kde u stojanu s benzínem stojí bílí Ford s SPZ – MAX365.
TINA: “ Tak naše hledané auto se podlouhlých hodinách našlo.“
TOM: “ Ještě zjistit majitele toho vozu.“
TINA: „To ti zjistím.“
Tina vstala a vzala si sebou hrnek s kafem, odešla k Andreinýmu počítači, kde zadala SPZ jejich auta. Během chvilku byl u Tiny Tom.
TOM: “ Kdo je majitelem??“
TINA: “ Majitelem našeho hledaného auta je Thomas Gerlach.“
Přišel Semir.
SEMIR: “ Už jste ho konečně našli.“
TOM: “ Copak dělá náš Gerlach.“
TINA: “ Gerlach je majitelem malé tiskárny na knihy v centru Kolína. Tiskárna si vede moc dobře, je hodně rozšířena mezi malými spisovateli..“
SEMIR: “ A co rodina??“
TINA: “ Žije s manželkou v Kolíně-jih. Spolu mají 2 starší děti, ale teď jsou momentálně v zahraničí.“
TOM: „
Zítra pana Gerlacha navštívíme.“
SEMIR: “ Jsem moc zvědav, co bude řikat.“
Večer doma u Katriny a Hartmuta……. Katrina byla je rozmazlovaná Hartmutem. Katrině už jenom zbývá 2 týdny do porodu. Pokojíček mají už úplně vybavený. A mladý pár se tak moc těší na jejich malého drobečka až se narodí.
Katrina s Hartmutem sedí na gauči a tak se baví vánočních dárcích pod stromeček.
KATRINA: „Měl by jsi něco vědět.“
HARTMUT: “ A copak?“
KATRINA: “ Jsme pozvaní k Semirovi a Andree na Štědrý den.“
HARTMUT: “ Ale vždyť se tam nevejdeme.“
KATRINA: “ O to se teď nestarej. A přijede naše maminka.“
HARTMUT: “ Semir bude mít radost.“
KATRINA: “ Ještě jsem mu to neřekla. Nechám to na zítra.“
HARTMUT: “ co ten Silvestr??“
KATRINA: “ Přijdou všichni.“
HARTMUT: “ I Jan s Elenou?“
KATRINA: “ Elena a já jsme se nějak nepohodli. Takže asi nepřijdou.“
HARTMUT: „Aha. Už chápu její důvod.“
KATRINA: “ Ale už se těším a ty svátky. A příští rok by jsme mohli jet za maminkou na Vánoce.“
HARTMUT: “ I s naším malým. Ale co by se mi líbilo.“
KATRINA: “ Asi tuším. Aby se nám malý narodil na pod stromeček.“ Hartmut se naklonil ke Katrině a dali si moc velký polibek, ale někdo je vyrušil. Katrině zvoní telefon v kuchyni. Než Katrina vstane z gauče, pro mobil skočil Hartmut. Mobil předal Katrině.
KATRINA: “ Děkuji.“ Dali si malou pusu. „Ahoj Semire.“
SEMIR: “ Ahoj Katrino, mám pro tebe špatnou zprávu.“
KATRINA: “ Prosím tě jakou.“
SEMIR: “ Na Silvestra každý někam odjíždí pryč.“
KATRINA: “ A kdo přesně.“
SEMIR: “ Tina a Tom. Oba dva mají akce se svými bývalými spolužáky.“
KATRINA: “ to snad dělají na schval. To nemůžou si udělat jindy.“
SEMIR: “ Katrino, mohli, ale na druhou stranu je chápu. Třeba pak nebudou mít volno. A nemusejí se vůbec setkat.
KATRINA: “ No dobře. Ale to mohli mi to říct sami.“
SEMIR: “ Třeba se ti ještě ozvou.“
KATRINA: “ Přejdu na jiné téma. Mám pro tebe takové překvápko.“
SEMIR: “ A jaké??“
KATRINA: “ Přijede naše maminka. Zdrží se tu celé Vánoce.“
SEMIR: “ No to je lepší zpráva za celý den. Andrea se mě ptala jestli přijede. Už e na ni moc těší. Tak já pomaloučku budu končit. Pozdravuj tvoji drahou polovičku.“
KATRINA: “ To jsem ráda, že jsem vám udělala radost. Budu pozdravovat. A ta zase doma pozdravuj od nás tří. Ahoj.“
SEMIR: “ Ahoj.“

Před firmou……. Tuto firmu vede postarší pán – Thomas Gerlach. Ředitele Gerlacha mají zaměstnanci moc rádi. Tato malá tiskárna někdy bere velké zakázky místo velkých firem. Tiskárna se hlavně zabývá tištění knih malých spisovatelů.
Na malém parkovišti před tiskárnou už čeká Semir u BMW na svoje kolegy. Během chvilky se objevila na parkovišti vínová Octavia. Dálniční policie vešla do tiskárny, kde se zastavila u recepce, kde se ohlásili, že jsou za ředitelem Gerlachem. Dálniční policie vyšla do 2. patra, kde na ně čekala sekretářka Gerlacha. Sekretářka je zavedla do Gerlachovi kanceláře.
SEKRETÁŘKA: “ Pane řediteli, jsou tu lidé od dálniční policie.“
GERLACH: “ Tak je pošlete dál.“
Odešla z kanceláře, zavřela za sebou dveře a šla si dělat svoji práci.
GERLACH: “ Tak co od mě potřebuje dálniční policie?“
SEMIR: “ Gerkhan a to jsou mí kolegové. Vaše auto včera odpoledne způsobilo nehodu na dálnici A4 na 170,5km.“
GERLACH: “ Moje auto??“
TOM: “ Ano. Vlastníte bílého Forda s SPZ MAX 365.“
GERLACH: “ Ano. A někdo při té nehodě zemřel.“
TINA: “ Zázrakem nikdo nezemřel, ale bylo plno těžce zraněných. Vaše auto po nehodě ujelo.“
GERLACH: “ A jestli se mohu zeptat. Kdy se stala ta nehoda.“
TOM: „
Mezi 13:00 – 14:00 hodinou.“
GERLACH: “ Tak v tuto dobu jsem byl ve firmě. Měli jsme s konzultaci s jedním autorem.“
SEMIR: “ A máte někoho, aby vám někdo potvrdil vaše alibi.“
GERLACH: “ Ale jistě. Moje sekretářka.“
TINA: “ A nemohl jste někomu půjčit vaše vozidlo.“
GERLACH: “ Své auto občas pučím své manželce, ale z firmy – to je jedině přes moji mrtvolu.“
TINA: “ A nemá někdo na vás spadeno?? Přesněji na vaše místo??“
GERLACH: “ Vůbec nemám tušení, že by chtěl někdo moje místo. Všichni moji zaměstnanci mě mají moc rádi.“
TOM: „
A někdo z konkurence??“
GERLACH: “ Právě mě nikdo nenapadá. Ale kdyby se mě někdo chtěl sesadit z funkce tak by to udělal jinak a nějakou nehodou na dálnici.“
SEMIR: “ Tak to je pro zatím všechno. Ale nechám vám tu kontakt na nás.“ Položil svoji vizitku na stůl před Gerlacha
GERLACH: “ Rád pomůžu, abych měl zase čistý štít.“
TINA, TOM, SEMIR: “ Naschle.“
GERLACH: “ Naschle.“
Dálniční policie odešla z kanceláře a šla ke svým autům. Semir si obhlídnul Gerlachovo auto, kde našel bílí až tmavě šedý šrám na pravém boku Fordu.
Z okna ze 3. patra přihlíží dva mladí a pohlední zaměstnanci firmy – Jan Bauer a Hans Hofmann. Dálniční policie postává u svých aut a Tina volá s Hotem.
TINA: „Tak co máš??“
HOTE: “ Včera večer bylo vykradené egyptské muzeum v Kolíně-Bonn. Pachatelé odcizili předměty kolem 100 000 euro. Ředitel dneska dělal takovou namátkovou kontrolu v archivu a při tom si všiml, že mu chybí 2 předměty.“
TINA: “ A o co se jedná.“
HOTE: “ O dvě velké sochy.“
TINA: “ Už jsme na cestě.“
HOTE: “ Také jsme s Dietrem na cestě.“
TINA: “ Sejdeme se tam.“
HOTE: “ Rozumím. Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“
Tina zavěsila.
SEMIR: “ Co se děje?“
TINA: “ Tak máme další stopu. Bylo vykradené egyptské muzeum.“
TOM: „
V Kolíně-Bonn??“
TINA: “ Ano. Hote a Bonrát jsou na cestě.“
SEMIR: “ Tak jedeme.“
Dálniční policie nasedla do aut a odjela do muzea.
HOFMANN: “ Co se ti stalo??“
BAUER: “ Co se mělo stát??“
HOFMANN: “ No že jsi takový zamlklí….“
BAUER: “ Nějak mě zaujala ta policistka.“
HOFMANN: “ Tak tudy vítr vane. Ty ses nám zamiloval.“
BAUER: “ Chci se dozvědět o ní něco více.“
HOFMANN: “ Tuším proč tu byli??“
BAUER: “ Určitě přišli na ředitelovo auto. A teď určitě jedou do muzea pro další stopy po pachatelích.“
V muzeu……. Muzeum je velmi rozlehlá a moderní budova, která má 5 poschodí. Celá budova je prosklená velkými tabulkami skla. U muzea je velké parkoviště. Jednotlivá poschodí spojuje jako je v patrových garážích příjezdové silnice do jednotlivých pater. Tyto chodníky jsou dostatečně široké pro vozíčkáře. První a druhé patro je věnováno všeobecnému povídání o starém Egyptě – pyramidy, společnost, faraony, pohřbívání……. Třetí patro se zabývá významnou osobou Egypta – královna Kleopatra, čtvrté patro je významných událostech Egypta. Všechny tyto výstavy jsou doplněni předměty přímo z Egypta a nebo to věrná kopie – keramiky, oblečení,……. Páté patro patří řediteli Georgovi Jürgenovi. V první patře hned naproti hlavním dveřím se nachází pokladna. Nalevo od pokladny se nacházejí schody do sklepa, kde je udělaný takový archiv se všemi věcmi pro muzeum. V archivu je teď nějak moc živo, protože dálniční policie vyšetřuje krádež dvou soch – ANUBIS A BAST (to jsou egyptští bohové). Hote a Bonrát představili ředitele muzea Jürgena dálničním komisařům. Jürgen a dálniční komisaři odešli do je kanceláře.
SEMIR: “ Jaké sochy vám ukradli??“
JÜRGEN: “ Dvě moc vzácné sochy, které jdou málo kdy k vidění v muzeích.“ Ukázal jim fotografie.
TOM: “ Za jakou cenu by se dali prodat na černém trhu.“
JÜRGEN: “ Každá socha stojí okolo 200 000 až 380 000 euro. Pachatelé asi nebudou chtít prodat na černém trhu, ale nějakému odběrateli, který se zabývá egyptskými předměty.“
SEMIR: “ A jakou funkci mají tyto sochy?“
JÜRGEN: “ Obě dvě sochy představují bohy. Anubis je bůh při balzamování mrtvých a měl takovou stráž nad mrtvými. Když kněz balzamoval tělo měl na hlavě psí masku.“
TINA: “ Best je bohyně radosti, hudby a tance. Kočky byli symbolem živočišné vášně. Měli svůj chrám, kde se mohli převtělit do bohyně. Po smrti měli na sobě masku kočky.“
JÜRGEN: “ Jak jsem už řekl. Sochy jsou málo k vidění. Každý sběratel je rád, když aspoň jednu tuto sochu má ve své sbírce.“
TOM: “ Myslím si, že nám to zatím bude stačit.“
SEMIR: “ Kdyby jste si na něco vzpomněl tak nám dej vědět.“
Tom a Semir hledají svoje vizitky, ale jak si jim asi došli. Tina dala svoji vizitku, kterou položila na stůl před ředitele.
JÜRGEN: “ Byl bych moc ráda, kdyby se tyto sochy našli v úplném pořádku. A rád pomohu při pátrání.“
SEMIR: “ Taky bude rádi, když sochy najdeme v úplném pořádku. Naschle.“
TINA, TOM: „
Naschle.“
JÜRGEN: “ Naschle.“
Dálniční policie odešla z kanceláře. Mají namířeno za Hotem a Bonrátem. Šli pomalým krokem po nájezdových chodnících.
TOM: “ Co se ještě o tobě nedovím.“
TINA: “ Na střední škole jsem si nějak moc oblíbila Egypt.“
SEMIR: “ Zbytek si nechte na doma. Teď se vrátíme zpátky k případu.“
TOM: “ No jo. Že by to někdo udělal z muzea.“
TINA: “ A jak do toho zapletete Gerlachovo auto.“
SEMIR: “ Máš pravdu.“
TINA: “ Myslím si, že to bude někdo z tiskárny než zaměstnanci muzeu. Zaměstnanci muzea nevědí jaké auto má Gerlach. Z tiskárny si někdo vydělává navíc.“
TOM: “ Podle tebe si máme posvítit na tiskárnu??“
TINA: “ Ano. Třeba někdo s tiskárny má odběratele na sochy a znají se dlouho.“
Došli k Hotovi a Bonrátovi.
SEMIR: “ Technici něco našli?“
HOTE: “ Pachatelé se do archivu vešli dveřmi. A žádné otisky jsme zatím nenašli.“
TOM: “ Museli mít nějakou spojku z muzea.“
TINA: “ Všechno je možné.“
SEMIR: “ Ještě jste něco našli??“
BONRÁT: “ To je všechno.“
HOTE: “ Jürgen nám dal seznam všechno jeho zaměstnanců.“
TOM: “ Tak je všechny proklepneme jestli nemají nějaký záznam.“
Hote předal Tině seznam se zaměstnanci muzea. Tom, Semir a Tina odejeli na služebnu prověřovat jména.
V tiskárně……. Bauer volá se s vím odběratelem na 2 egyptské sochy. Ale odběratel chce ještě další 2 dvě věci – dvě krásné egyptské velké keramické vázy. Odběratel nabídl Bauerovi za tyto 4 předměty dá 2 mil euro. Bauer hned souhlasil s částkou a, že se pokusí sehnat ty dvě vázy. Když Bauer dotelefonoval, přišel do kanceláře Hofmann.
HOFMANN: “ Máš nějaké novinky??“
BAUER: “ Ano. Náš italský odběratel chce ještě k těm sochám ještě 2 velké vázy.“
HOFMANN: “ Budeme muset ještě jednou zajít do muzea.“
BAUER: „Ale teď to uděláme jinak.“
HOFMANN: “ Chceš si zahrát na pravé lupiče??“
BAUER: “ Vzal jsi mi to z úst.“
HOFMANN: “ Kdy se sejdeme??“
BAUER: “ Sejdeme se u mě v 19:00 hodin.“
HOFMANN: “ Budu u tebe jako na koni. A já mám zase něco pro tebe.“
BAUER: “ Ty?? A co??“
HOFMANN: “ Ta krásná policistka je od dálniční policie. Ale její jméno je Kranichová.“
BAUER: “ No výborně. Po dnešní akci se musím sejít s tou Kranichovou.“
….Pokráčko příště………

Povídka č. 69: Egyptská touha 1/4

18. 10. 2009
Kniha povídek 6. díl
0 komentářů
V celém Německu vládne zima. Všude jsou pěkné sněhové zavěje a připadává stále nový a nový sníh. Teplota se pohybuje kolem -5°C a lidem jde pára od pusy.
Tento padající sníh přináší vánoční čas a atmosféru. Všechna města v Německu mají vánoční výzdobu a spoustu vánočních stánků s nápady na vánoční dárky.
Tina s Tomem mají pěknou procházku po zasněženém a vánočně rozsvíceném Kolíně nad Rýnem. Byli se podívat do kolínské katedrály, kde se byli podívat na Betlémy a pak si prošli stánky na náměstí.
Tina si prohlížela výlohu v obchodním domě poblíž stánků. Tom přišel k Tině a drží 2 modré hrnky s vánočním motivy. Z hrníčků voněl vánoční svařák. Tom předal Tině jeden hrnek.
TINA: “ Děkuji. A, kdo pojede domů??“
TOM: “ Jeden svařák neuškodí. Když tak pojedeš ty.“
TINA: “ To jsi mě potěšil. Tak to projdeme ještě jednou???“
TOM: “ Můžeme.“
Tina a Tom si šli oběhnout vánoční stánky. Taky si koupili zlaté jmelí, aby se jich drželo štěstí tak si dali pod ním velký polibek u břehu Rýna.
Po obchůzce jdou pomaloučku ke svému černému mercedesu, který stojí poblíž centra. Tina s Tomem se drželi jako milenci.
TINA: “ Miláčku, od Petry jsem dostala nabídku.“
TOM: “ Jakou??“
TINA: “ Petra se mě zeptala, jestli nepřijedeme do Milána.“
TOM: “ Jak to všechno uděláme. To nevím.“
Když došli ke svému autu. Nasedli do mercedesu a vyrazili domů. V autě si pěkně zatopili, protože jim velká zima. Najíždějí na dálnici A2, jako každý rok touto dobou opět není uklizená a tak všechna auta musejí jet velice pomalu, protože většinou pod vrstvou sněhu se skrývá led, který umí své věci…….
TINA: “ Jak to?“
TOM: „Štědrý den je jasný, ale na Silvestra budeme u Hartmuta a Katriny.“
TINA: “ Všechno se dozvím jako poslední…….“
TOM: “ Miláčku, chtěl jsem ti to říct, ale ještě nebyla příležitost, abych ti to mohl říct. Petra chce, abychom přijeli na Vánoce??“
TINA: “ Petra myslela hlavně na Péťu. Třeba jenom na pár dní – asi přes víkend.“
TOM: “ Petra myslí na všechno. Měli by jsme jet za Petrou do Milána, kvůli Péťovi.“
TINA: “ Martin bude chtít taky. A Petra se na nás moc těší.“
Tom se zadíval přes přední sklo, protože se mu zdálo, že před nimi něco je. Tina sledovala zasněžené okolí. Tom opatrně brzdil a před nimi se objevila špatně viditelná nehoda – černý golf a Octavie. V obouch vozech jsou 2 lidské životy. Černý mercedes zastavil před nehodou a Tina zapla výstražné blikačky. Moc se jim z teplého auta nechce, ale nakonec musejí obhlídnout nehodu. Tom a Tina šli pomoct lidem v autech, aby zjistili jestli jsou všechny naživu. Účastníci nehody jsou na živu a akorát jsou v bezvědomí. Tina a Tom stáli u černého Golfa. Tina volá na služebnu.
BONRÁT: “ Dálniční police, u telefonu Bonrát.“
TINA: “ Ahoj. Máme pro vás práci.“
BONRÁT: “ Ahoj. Jakou?“
TINA: “ Sešrotované plechy na A2 – 160 km.“
BONRÁT: “ Jako každej rok. Hned jsme tam sevším všudy.“
TINA: “ Díky. My se zatím o to tady postaráme.“
BONRÁT: “ Dobře. Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“
Tina zavěsila a uklidila si mobil.
TOM: “ Přijedou??“
TINA: “ Přijedou.“ Rozhlídla se pneumatikách černého Golfa a dálnici. „Náš Golf má letní pneumatiky.“
TOM: “ Nebude toho stát nějaké bodíky.“
TINA: “ To nevím, ale jako každý rok je dálnice pod ledem.“ Trochu nohou odebrala sníh, kde narazila na ledovou vrstvu.
TOM: “ To šéfka nebude nadšená.“
Na místě nehody……. Policejní vizy a sanitky dorazili na místo nehody. Tina a To stáli u svého černého mercedesu. Přišel k nim Hote.
TOM: “ Jak jsou na tom??“
HOTE: “ Všichni 4 jsou v bezvědomí a jsou těžce zranění. Kdyby tu byli tak půlhodinky tak by tu…….“
TINA: “ Golf má letní pneumatiky, aby jste byli trochu ve obraze.“
HOTE: “ Už o to vím. To taky k tomu přispěje.“
Přišel Bonrát.
BONRÁT: “ Jako každej rok je A2 jako skluzavka.“
TINA: “ Už je to 5 let.“
BONRÁT: “ Zase se s tím nic neudělá.“
TOM: “ Šéfka se zase bude snažit, ale ti nahoře s tím nic neudělají.“
BONRÁT: “ A7 je zasolená a méně využívaná, ale A2 musí být jako skluzavka.“
HOTE: “ Jedině, že by jsme se starali o A2 sami.“
TINA: “ Už to chci vidět.“
HOTE: “ Jestli tak můžete jet domů. My se o to tu postaráme.“
BONRÁT: “ Tak se uvidíme zítra.“
TINA, TOM: “ Ahoj.“
HOTE, BONRÁT: “ Ahoj.“

Na služebně……. Tom a Semir jsou pořád venku a dohlíží na situaci na dálnicích. Tina sedí ve své kanceláři a hraje si se svým mobilem. Přijde k ní šéfka.
ŠÉFKA: “ Vím, co se včera večer stalo.“
TINA: “ Hote s Borátem se ozvali??“
ŠÉFKA: “ Ano. Dneska ráno to na mě vyhrkli.“ Šla do své kanceláře. Tina šla za šéfkou do kanceláře.
TINA: “ Ale už to trvá dlouho. A2 je jako velké kluziště v obouch směrech a je víc využita než A7, která je věčně nasolená a méně využita.
ŠÉFKA: “ Já s tím, ale zase nic neudělám jako 5 rokem. Ti nahoře mě nebudou poslouchat…“
TINA: “ Je teda mít zasolené auto než zmačkané plechy. A každá dálnice musí být sjízdná. Jedna ano a druhá zase ne.“
ŠÉFKA: “ Já vaše názory chápu, ale ti nahoře si nedají pořád vysvětlit.“ Do kanceláře přišli Tom a Semir z obchůzky z dálnic A3 a A2.
SEMIR: “ A2 a A3 si můžou podat ruce.“
ŠÉFKA: “ Pátým rokem se s tím zase nebude nic dělat. Za hodinku budete mít takové malé školení.“
SEMIR: “ Na celý den??“
ŠÉFKA: “ Píšou tak na 2-4 hodinky.“
TINA: “ O čem to bude??“
ŠÉFKA: “ Bude se zajímat o vaší problematice.“
SEMIR: “ Proč zrovna naše služebna??“
ŠÉFKA: “ Tato akce se dělá každý rok na jiném oddělení. Letos to spadlo na nás.“
SEMIR: “ O to by se měli spíše zajímat dopraváci a né…….“
TOM: “ Aspoň to budeme mít za sebou.“
Přednáška……. Všichni policisté dálniční policie se sešli ve školící místnosti. Hote a Bonrát si sedli před Toma, Semira a Tinu. Dálniční komisaři si hráli piškvorky, po celou dobu, kdy hovořil Karl Werner.
Před koncem přednášky se Hote a Bonrát otočili k dálničním komisařům. Mluvili spolu tichým hlasem.
BONRÁT: “ Tino, máme na tebe prosbičku??“
TINA: “ Jakou??“
HOTE: “ Co se takhle zeptat na ty dálnice.“
SEMIR: “ Ale zase na druhou stranu……. Ale je to dobrý nápad.“
TINA: “ Lepší když si ho odchytnete až to skončí.“
TOM: “ Myslíte si, že se něco dozvíte??“
SEMIR: “ Třeba ano.“
BONRÁT: “ My se o to postaráme.“
Hote a Bonrát se otočili do předu, když zrovna Karl Werner ptal jestli někdo nemá otázky, ale v celé místnosti bylo hrobové ticho. Werner se rozloučil a všichni přítomní se zvedli a odešli. V místnosti akorát zůstali dálniční komisaři s Hotem a Bonrátem. Werner si dával věci do tašky, když k němu přišli zbylí jedinci.
HOTE: “ Máme takovou otázečku.“
WERNER: “ A o co jde??“
BONRÁT: “ Už 5 let usilujeme, aby dálnice A2 byla bezpečně průjezdná jako ostatní dálnice okolo Kolína.“
WERNER: “ Ale dálnice A2 je hodně využívaná. A v čem je teda problém.“
TINA: “ To je sice pravda, že A2 je hodně využívaná, ale je jako jedno velké kluziště.“
SEMIR: “ K tomuto se začíná blížit i dálnice A3. Dálnice A7 je bezpečně průjezdná, ale na ní najdete pár aut.“
WERNER: “ To všechno chápu, ale jak v tom má figurovat moje postava.“
TOM: “ Chceme docílit toho, aby všechny dálnice byli bezpečně průjezdné.“
WERNER: “ Podle vás nejsou??“
BONRÁT: “ Ne!“
SEMIR: “ Taky proti tomu bojujeme 5 let.“
TINA: “ Radši by jsme měli více zasolené auta než pomačkané plechy na A2, kde se těmito nehodami jenom hemží.“
SEMIR: “ Někdy vyjíždíme i několikrát za den.“
TOM: “ Některé nehody mají i horší následky. A někdy k tomu dopomohou i letní pneumatiky a nebo sjeté zimní pneumatiky.“
WERNER: “ A paní Engelhardtová vím, co tu chcete po mě.“
HOTE: “ Neví, ale stojí při nás, aby všechny dálnice byli sjízdné.“
BONRÁT: “ Každý rok se to říká těm nejvyšším, ale oni nic.“
WERNER: “ Plně vás chápu. Uvidíme, co se s tím půjde udělat. Když se mi něco podaří zařídit a tak to dám vědět paní Engelhardtové. Nejste jediná služebna, že si stěžuje na nesjízdné dálnice a silnice, ale vždy se nic nepodnikne.“
SEMIR: “ Děkujeme za to, že nám s tím pomůžete nějak vyřešit.“
WERNER: “ Ale dopředu vám nic neslibuji. Ještě máte nějaké otázky.“
HOTE: “ To bude asi všechno. Děkujeme, že jste nás vyslechl a strávil ten čas.“
WERNER: “ Až se něco dozvím hned to předám vám. Naschle.“
BONRÁT, SEMIR, TINA, HOTE, TOM: “ Naschle.“
Werner odešel z místnosti.
TOM: “ Docela to vypadá na dobré cestě.“
BONRÁT: “ To je pravda.“
HOTE: “ Další plus, že nejsem jediná služebna.“
Dálniční komisařové pilně pracují nad vyplňováním papírů – staré nehody, které se tak stali před týdnem hlavně na dálnici A2, kde bylo moc zmačkaných plechů. Hote a Bonrát obhlížejí dálnice, která má pod patronací dálniční policie.
Semir a Andrea už mají svojí práci hotovou a chystají se na oběd. Tina a Tom dodělávají poslední věci. Tina přišla za Tomem s posledním papírem mezi nehody na A2 za minulý týden.
TINA: “ Tady máš poslední papír do spisu.“ Předala Tomovi, který ho uklidil do spisu.
TOM: “ Konečně, že to máme za sebou.“
Semir nakoukl do kanceláře.
SEMIR: “ Už to máte hotový??“
TOM: “ Máme. Proč??“
SEMIR: “ Nechte jít s námi na oběd??“
TOM: “ Snad poznáte naše auto stát na parkovišti.“
SEMIR: “ Už chápu. Na našem místě.“
Semir a Andrea odešli na oběd.
TINA: “ Nebo chceš jít zase do naší útulné.“
TOM: “ Mě to je úplně jedno.“
TINA: “ To jsem si myslela, že řekneš.“
Do kanceláře přišla šéfka.
ŠÉFKA: “ Už jste s tím hotovy??“
TOM: “ Ano. Před malou chvilkou jsme skončili.“
ŠÉFKA: “ Dobře. Semir a Andrea jsou na obědě??“
TINA: “ Už tu nejsou tak 5 minut.“
ŠÉFKA: “ Kdyby jste mě náhodou hledali, tak jsem na obědě s Karlem Weberem. Chce něco důležitého probrat.“ Odešla na oběd.
TOM: “ Že by spolu probrali ty dálnice.“
TINA: “ Všechno je možné, ale šéfka si trochu užije. Tak kam půjdeme na oběd??“
TOM: “ Tak jednou poobědváme s našimi milými kolegy v naší restauraci.“
Tina s Tomem odešli na oběd.
Na obědě……. Dálniční komisařové se sešli v jejich oblíbené restauraci, kam chodí už pěkných pár let.
SEMIR: “ Doufám, že nikam neodjedete na Silvestra.“
TOM: “ Máme jet do Itálie, ale…….“
ANDREA: “ Jaké ale.“
TINA: “ Někdy před Silvestrem. Pokud Petra nebude chtít, abychom zůstali až do konce roku.“
SEMIR: „U Katriny a Hartmuta je zamluvená oslava na Silvestra.“
ANDREA: “ Vaše maminka přijede??“
SEMIR: „To nevim. Katrina je ve spojení s maminkou.“
ANDREA: “ Tak mě napadlo, že by jsme mohli udělat jednu velkou rodinnou akci.“
SEMIR: “ Vždyť se k nám ani nevejdou.“
ANDREA: “ Jen to nech pěkně na mě.“
SEMIR: “ No dobře. Nechcete ještě přijít i vy?? Andrea najde pro vás nějaké to místečko.“
TINA: “ To je dobrý. Už máme svoji rodinnou sešlost.“
ANDREA: “ A co vaše teta z Berlína?? Přijedete na svátky??“
TINA: “ Jen to ne.“
TOM: “ Tininy rodiče zatím nic nekřikali, že by měla přijet.“
TINA: “ Aspoň jedny Vánoce byl by velký klid…….“
ANDREA: “ Tetička jako černá ovce rodiny??“
TOM: “ Vystihla jdi to úplně přesně.“
Ještě si malou chvilku povídali a pak vyrazili na služebnu, kde se budou nudit. Tina, Tom, Semir a Andrea si rozdělili cestu, protože každá manželská dvojice má své auto na jiném konci parkoviště.
Semir a Andrea stojí u BMW.
ANDREA: “ Napadla mě jedna věc.“
SEMIR: “ Jaká??“
ANDREA: “ Že se Tom ani Tina nezmínili, jestli nepřijede Tomův otec na vánoční svátky.“
SEMIR: “ Přece si děda nenechá ujít svá vnoučata a třeba jsou dávno dohodnutí, že přijede.“
ANDREA: “ Tak to je možnost.“
V BMW se ozvala vysílačka. Semir se natáhl pro vysílačku.
ŠÉFKA: “ Kobra1, Kobře11. Potřebuji pomoct.“
SEMIR: “ Šéfová, tak co se děje.“
ŠÉFKA: “ Jsem na dálnici A4 – 170,5km, směr Mnichov se stala vážná nehoda.“
SEMIR: “ Hned jsme tam. Jenom tu zprávu vyřídíme dále.“
ŠÉFKA: “ Dobře.“
Semir s Andreou nasedli do BMW a zajeli za Tinou a Tomovi.
Tina a Tom stojí u modrého mercedesu.
TOM: “ Miláčku, mám pro tebe ještě jednu zprávu.“
TINA: “ Jakou, o které zase nevím jako vždycky.“
TOM: “ Zapomněl jsem ti říci, že o vánočních svátcích přijede Ben.“
TINA: “ A nechtěl by přijet na Silvestra?? Aby nechtěl přijet, když bude u Petry.“
TOM: “ Zkusím se ho zeptat. Ale určitě rád přijede na Silvestra.“
BMW zastavilo u mercedesu a Andrea stáhla okýnko.
TINA: “ Něco se snad děje.“
SEMIR: “ Vážná nehoda na A4 – 170,5km, směr Mnichov.“
TOM: “ Hote a Bonrát jsou na místě??“
ANDREA: “ Ne, ale je tam šéfka.“
SEMIR: “ Tak vyrazíme na cestu.“
Tom a Tina nasedli do mercedesu a obě auta vyrazila na dálnici A4 se spuštěnými modrými majáčky ze předními skly.
Na místě nehody……. Na tomto kilometru se srazilo 5 aut, které jsou přímo do šrotu, ale lidem se nic nestalo.
Dorazilo BMW a mercedes. Všichni rychle vyšli z aut a šli za Hotem a Bonrátem, kde s nimi byla i šéfka.
SEMIR: “ Co se tu stalo??“
HOTE: “ Srazilo se tu 5 aut.“
BONRÁT: “ Je tu plno těžce zraněných.“
TOM: “ Už se přibližně ví, kdo tu nehodu způsobil.“
HOTE: “ Podle svědků tuto nehodu způsobilo osobní auto – značka byla Ford bílé barvy.“
TINA: “ SPZ??“
BONRÁT: “ Všimli si akorát konec SPZ – 365.“
ANDREA: “ To je jako hledat jehlu v kupce sena.“
ŠÉFKA: “ To auto se musí najít.“
Andrea a šéfka odjeli na služebnu v modré Mazdě5.
SEMIR: “ Co si prohlédnout benzínky.“
BONRÁT: “ Ale to zabere spoustu času.“
TINA: “ To je pravda. Tak je vemte postupně a pak jich bude méně.“
TOM: “ Aspoň se nebude nudit.“
SEMIR: “ A když se vrátíte tak vám pomůžeme.“
HOTE: “ To už je lepší.“
V mercedesu……. Tina volá s Elenou.
TINA: “ Ahoj.“
ELENA: “ Ahoj. Mám ne tebe otázečku.“
TINA: “ A jakou??“
ELENA: “ Určitě asi jdete ke Katrině??“
TINA: “ Abych ti řekla pravdu, ještě nevím jestli Petra nebude chtít, abychom zůstali až do Silvestra.“
ELENA: “ To mě vůbec nenapadlo. S Janem jsme mysleli, že konec roku oslavíme spolu.“
TINA: “ Už jsem to pochopila. Že ty sis něco udělala s Katrinou.“
ELENA: “ Dalo by se to tak říct. Ale je to na delší povídání.“
TINA: “ Vždy se najde nějaká chvilka, kdy mi to řekneš.“
ELENA: “ Ve tvém hlasu jde slyšet, že se tam taky moc nechce, že by jsi raději rodinný večer.“
TINA: “ Tak jsi na to přišla…….“
ELENA: “ Snad něco vymyslíme, abychom byli sami na spolední hodiny spolu.“
TINA: “ Dobře. Ale doufám, že nechceš, abych to vymýšlela já.“
ELENA: “ No jasně. Ty jsi na to expert první třídy.“
TINA: “ Díky. Tak dobře. Pokusím se něco vymyslet.“
ELENA: “ Budu pomaloučku končit. Pozdravuj tu tvou drahou polovičku a děti. A někdy zajdeme na kafe.“
TINA: “ Já to mé drahé polovičce vyřídím a taky doma pozdravuj. Měj se dobře a ahoj.“
ELENA: “ A pak se ozvy jak to dopadlo. Ahoj.“
Tina s Elenou společně zavěsili.
TOM: “ Co zase máte za pikle s Elenou.“
TINA: “ To by jsi chtěl vědět, co?“
TOM: “ Tak mi to řekni.“
TINA: “ Elena nechce jít ke Katrině na Silvestra. Něco si spolu udělali. Chce být prostě s námi.“
TOM: “ A na co Elena přišla??“
TINA: “ Zjistila, že se mi moc nechce jít ke Katrině.“
TOM: “ Katrina není jako ty, když jsme byli sami v Itálii.“
TINA: “ To vím taky. Jestli chceš tak si tam běž sám.“
TOM: “ To se mi moc nechce jít sám. To radši budu s tebou, Elenou a Janem.“
TINA: “ Ale pak to nesváděj na mě, že jsem tě překecala.“
TOM: “ Neboj se. Už něco vymyslíme.“
TINA: “ No to doufám, ale někam moc daleko.“
TOM: “ Klidně by to stačilo k naši chaloupku do Rakouska.“
TINA: “ Dobrý nápad.“
………..prokáčko zas příště………………..

Expedice Apalucha 2/2

11. 9. 2009
Kniha povídek 6. díl
0 komentářů
V Kolíně n/R………. U Tiny doma se konal malý večírek. Všichni manželky se moc dobře bavili a jenom si užívali klid a pohodu bez dětí a svých milovaných manželů. Jedli ty nejlepší jídla z italské kuchyně a víno. Všichni seděli v obýváku.
Tina byla v kuchyni a volala se svým milovaných manželem. Když domluvila se svým mužem tak k ní přišla Elena.
ELENA: “ Mám jednu otázku.“
TINA: “ Tak se ptej.“
ELENA: “ Jak jsi dokázala, že tu s námi sedí i Katrina??“
TINA: “ Katrině se to trochu rozleželo v hlavě a trochu jsem do toho mluvila…….“
ELENA: “ Už naprosto chápu. Já nevím jak to děláš, že někoho umíš tak přemluvit…….“
TINA: “ Eleno, to by jsi měla vědět za léta, co známe.“
ELENA: “ Já vím. Jsem ráda, že tu Katrina je, protože aspoň není sama doma.“
TINA: “ To máš pravdu.“
ELENA: “ A jak se vlastně všichni mají???“
TINA: “ Dobře. Dneska hledali stopy po Yettim.“
ELENA: “ A co pak dostanou??“
TINA: “ Nevim, ale musejí hledat různé indicie.“
ELENA: “ To mi připomíná jednu americkou dobrodružnou hru – pevnost Boyard. Aspoň to mají děcka zábavnou formou jako na táboře.“
TINA: “ Hartmut je musí nějak zabavit.“
Na chalupě………. Malý svišťové
po večeři si rozbalily své krabičky, kde byli indicie. Byli to různé kousky puzzlí, které na sebe nenavazovali a pak se musejí dát všechny dohromady – všechny děti a pak jim vznikne obrázek Yettiho.
Pak na konec Šalotka a Barbara rozbalili větší balíček, který majitel chalupy předal Semirovi, Tomovi a Janovi dneska odpoledne. Zde našli další plán cesty – jenom malý kousek, barevné fáborky, svazek klíčků od nějakého pokladu.
ADELINA: “ Co bude zítra??“
HARTMUT: “ To se všechno dozvíte až zítra ráno.“
ŠARLOTKA: “ Ale mi chceme něco vědět.“
HARTMUT: “ Nic neřeknu!“
SEMIR: “ Nevidíš jak tě pěkně prosí…….“
CHRIS: “ Tak jenom něco málo řekni.“
DĚTI: “ My to chceme vědět, my to chceme vědět,…….“
HARTMUT: “ No dobře.“
DĚTI: “ Hurá, hurá, hurá,……….“
SEMIR, TOM, JAN, CHRIS: “ My to chceme taky vědět.“
HARTMUT: “ Ještě vy se k nim přidejte.“
SEMIR: “ Potřebujeme to taky vědět, abychom si připravili síly na ten tvůj výmysl.“
TOM: “ Jenom malý kousek. Jinak neusnou.“
BARBARA: “ Hartmute, tak už to řekni.“
HARTMUT: “ Ale tohle to je naprosté vydírání.“
JAN: “ To není vydírání. Tak to konečně řekni, ať můžou jít spát.“
CHRIS: “ Když jim to neřekneš tak ještě budou do noci vzhůru.“
MICHAL: “ Ale už jsi slíbil, že to řekneš.“
SEMIR: “ Míša má naprostou pravdu. Všichni přítomní jsme to tu slyšeli.“
TOM: “ To je čistá pravda.“
JAN: “ Kontrolní otázka. Slyšeli jste ten slib od Hartmuta??“
DĚTI: “ Ano, ano, ano,……….“ Začali skandovat, aby to Hartmut kousek prozradil.
HARTMUT: “ Tak dobře. Tak vám to tedy prozradím. Když jste to dostali tak daleko tak vám něco řeknu. Zítra bude další výprava na další chalupu, kde dostane dalších stopy, kde by jste mohli najít Yettiho.“
JAN: “ Už je hodně pozdě. Běžte se na zítra vyspinkat.“
PÉŤA: “ A kdo nám řekne pohádku na dobrou noc??“
TOM: “ Semir je dneska na řadě.“ Každé dítě dalo svému otci pusu na dobrou noc a odcházely do svých ložnic se převléknout do pyžam a spali všichni společně v jedné velké místnosti, kde byli naskládané postele vedle sebe.
SEMIR: “ Jak to, že jsem na řadě já s pohádkou??“
TOM: “ Semir zapomněl, že si vytáhl lísteček, kde bylo napsáno slovo pondělí.“
CHRIS: “ A dneska je zrovna pondělí.“
SEMIR: “ To mám ohromnou radost.“ Odešel za dětmi.
Dneska bylo na Semirovi, aby dětem vykládal pohádku před spaním.
Děti byli už dávno v postýlkách. Jan,Tom a Hartmut leželi v posteli a Hartmut kolébal malou Natálku, která si dudala dudlík.
Semir začal vypravovat pohádku .
SEMIR: “ Byla jednou jedna chaloupka a ta chaloupka stála úplně osamotě. Byla začarovaná.“
ADELINA: “ Žila v ní baba Jaga.“
MARTIN: “ A zavřený děti chlívku.“
SEMIR: “ Žádná baba Jaga, žádný zavřený děti, ale upíři.“ Z ložnice volal Tom.
TOM: “ Potom se jim bude nádherně spát.“
JAN: “ Je to pták.“ Po te Chris zavolal na Semira.
CHRIS: “ Krucinál hoď tam jinam večerník.“ Semir dál pokračoval v pohádce.
SEMIR: “ Oni pili krev ve dne.“
PÉŤA: “ A komu?“
SEMIR: „Třem dobrým lidem.“ Děti se lekli a zahrabali se do peřin
SEMIR: ,, Pst.“
Děti už měl zavřené oči a tak Semir odešel do své postele, jak přeskočil ozdobné zakončení postele, tak spadl na zem.
V Kolíně……. Manželky si domlouvali, co budou dělat zítra večer.
Zítra si dohodli, že si půjdou zahrát bowling do Kolína-Koblenz.
V Rakousku………. Celá chalupa se probudila do krásného slunečního dne. Sníh se jenom třpytil pod slunečnými paprsky, které dopadaly na sníh. Děti se rychle nasnídali a jenom čekali na rozkaz od Hartmuta, co budou dneska dělat. Děti se sešli venku před barákem.
MICHAL: “ Co budeme dneska dělat??“
Hartmut vykoukl z okna v chodbičce.
HARTMUT: “ Opět se vydáme po stopě Yetiho.“
DĚTI: “ Hurá, hurá, hurá…….“
HARTMUT: “ Za chvilku vyrážíme.“ Zavřel okno a odešel do jídelny. Děti venku se začali válem ve sněhu a dělat blbosti.
CHRIS: “ Copak máš dneska v plánu.“
HARTMUT: “ Půjdeme na další horskou chalupu. Ale dneska si vezmeme sáňky a nebo boby.“
SEMIR: “ Tady je někde bobová dráha??“
HARTMUT: “ Ne. Ale půjdeme po jiné cestě, která je stejná po které jste šli včera. Dojdeme na chatu. Děti se povezou na bobech a nebo sáňkách……….“
TOM: “ A na naši chalupu pojedou taky?“
HARTMUT: “ Ano. Nebo jste proti tomu??“
JAN, SEMIR, TOM, CHRIS: “ Ne.“
HARTMUT: “ To jsem rád.“
CHRIS: “ Dneska mám taky zůstat v pohodlí naší chalupy??“
HARTMUT: “ Dneska půjde celá chalupa na procházku.“
Celá chalupa je v polovině své cesty na určenou chalupu, kde nechal Yetti svoji další stopu. Otcové svých dětí jim dělali tahací psi a děti si pěkně seděly na bobech a malá Natálka jela na dřevěných sáňkách s dřevěnou ohrádkou na konci saní. A Chris dělal takový dozor nad všemi.
Na horské chatě……. Děti našli další kousky do své velké skládanky a další indicie na vyhledání Yettiho. Na této horské chalupě si dali dobrý obídek a pak pomaloučku vyrazili ke svoji chalupě. Děti si sedly na boby a sjeli do přímo k jejich chalupě, kde byli jako první. Otcové si šli pěkně pomaloučku po vyšlapané cestičce.
Když přišli do své chalupy už bylo pozdě večer akorát do hajan. V chalupě už všichni spali. Kromě Michala a Barbary, kteří seděli v kadibudkách před chalupou.
BARBARA: ,, Byli jednou dvě budky ale nebyli to obyčejné budky.“
MICHAL: ,, Byli začarovaný.“
BARBARA: ,, Nebyla tam žádna baba Jaga.“
MICHAL: ,, Nebyli tam zavřené děti v chlívku byli tam dva hodní lidé my dva. Víš čím bych chtěl bejt, kdybych nebyl člověkem??“
BARBARA:,, Čarodějem abys mě vysvobodil.“ Uslyšel je Chris když se chystal do postele. Šel se podívat ke kadibudkám.
CHRIS: “ Co je tady za sněm!!“ Na ruku si vzal Barbaru a Michala vzal za ruku a šli do chalupy a zamířili do postele.
MICHAL: “ Chrisi, můžu se na něco zeptat?“
CHRIS: “ Zalehni a spi.“
MICHAL: “ Ale mě to moc zajímá.“
CHRIS: “ Řek jsem, že máš zalehnout a spát. Nebo tě přetrhnu jako hada.“
MICHAL: “ Chrisi, prdí taky hadi??“ Chris se na Michal podíval blbým pohledem a odešel do své postele.
V Kolíně……. Tina, Elena, Teresa a Andrea si zajeli za hranice Německa to do Belgie – Ardeny, kde si pěkně zalyžují a zde zůstaly asi tak 2-3 dny. Katrina zůstala sama doma, kde si užívala klid svého domova.
V Rakousku……. Ráno děti po snídani skandovali před chalupou, že chtějí jít po stopách Yettiho. Hartmut vyhlásil novou hru, že se budou konat malé závody v jízdě na čemkoliv a že po stopách Yettiho půjdou večer a víc informací jim řekne po večeři. Děti začali kramařit v chalupě, aby našli nějaké věci na jízdu po sněhu. Jak se všichni tatínkové nasnídali tak mohli závody začít. Děti jezdili na lopatě, v různých velkých hrncích, na saních, na bobech,……. Chris mezitím připravoval večerní akci pro děti.
Den utekl jako voda a děti se moc těšili na večer až půjdou po stopách Yettiho. Každá rodinka dostala ještě pokyny, co mají dělat a každý rodina šla za sebe, hledat Yettiho. Hartmut a Chris zůstali na chalupě. Tom, Semir a Jan hlídali děti, aby nešli po jiné cestě. Děti byli vyzbrojeni baterkami a sledovali označenou cestu barevnými fáborkami jako na táborech, když jsou stezku odvahy jako součástí programu, kde na něco na konci čeká sladká odměna. Děti měli tak trochu strach, ale docela jim to šlo. Na konci cesty na ně tam čekalo sladké překvapení – samé čokoládky, sušenky, bonbónky, lízátka, žvýkačky,……. A toto všechno hlídal Yetti, který byl ze sněhu. A pro všechny ještě tam byl malý plyšový Yetti.
O dva dny později……. Se vracela naše expedice Apalucha. Tina, Andrea, Elena, Teresa a Katrina čekali na svoje ratolesti a manžely na hlavním vlakovém nádraží. Když zastavil vlak, Chris stál u dveří a pomáhal dětem při vystupování z vlaku. Děti se hned rozběhli za svými maminkami. Katrina se strašně moc těšila na Natálku. Pak se přivítali všechny manželky se svými manželi. Každá rodina odejela do svého domova. Děti vyprávěli svým maminkám, co všechno zažili za ten celý týden na chalupě a co dostali.

Konec!!!

Autorka: Tina11 a Katrina

Povídka č. 68: Expedice Apalucha 1/2

8. 9. 2009
Kniha povídek 6. díl
0 komentářů
Já a Katrina jsem napsali tuto povídečku na jeden moc známí film – S tebou mě baví svět. Tento nápad mě napadle mě – Tinu11, když jsem se jednou koukala v zimě na tento filmík. A tak jsem nahecovala Katrinu jestli by nechtěla pomoct a Katrina řekla, že ano. Tato povídka nám trochu déle trvala než jsme ji dopsali dokonce a bylo to kvůli mé škole a abych se připravovala na maturu. V povídce najdete typické hlášky z filmu a to jsem jela podle filmu – pustila jsem si kazetu a postupně jsem takhle psala hlášky. Tak vám přejeme pěkně počteníčko – Tina11 a Katrina
Jednou za pěkný mrazivý večer se všichni sešli u Tiny doma. Chlapi odfrčí na týden do Rakouských Alp, kde si pronajali na týden chalupu sami pro sebe. Jenže to ještě nevědí jakou boudu nachystali jejich manželky. Jejich moc milované manželky jim chtějí dát sebou svoje děti .
U Tiny doma……. Zde se slezla celá dálniční policie včetně Eleny, Jan, Chrise a Teresy.
TINA: ,, Kdy vlastně odjíždíte??“
TOM: ,, Miláčku, odedneška za týden.“
ELENA:,, Co kdyby jsme vám dali všechny naše děti??“
SEMIR: „To je jenom pánská jízda my si chceme odpočnout od našich dětí a od našich moc milovaných manželek.“
KATRINA: ,, My bychom si taky chtěli odpočinout a udělat si dámskou jízdu ten týden.“
TOM: ,, Vy by ste nám chtěli dát všechny děti???“
TINA: ,, Ano miláčku, všechny.“
CHRIS: ,, To ne v žádným případě.“
ELENA: ,, Ale proč ne???“
JAN: ,, No tak dobře když si to naše manželky přejí tak jim vyhovíme, ale dáte nám všechny děti i Natálku.“
TINA: ,, To je dobrý nápad.“
ELENA: ,, Takže jsme domluvený??“
VŠICHNI: ,, Jo jsme.“
Všichni pak ještě dlouho povídali do ranních hodin. Najednou Katrině přišlo líto, že neuvidí týden Natálku.
Po týdnu……. Týden uteče jako voda nastal den odjezdu našich komisařů z dálniční policie do Rakouských Alp. Jejich manželky se s nima přišli rozloučit.
U vlakového nádraží……. Všichni účastníci této velké expedice se sešli přímo na hlavním nádraží v Kolíně nad Rýnem a odtud vyrazili na dalekou cestu do rakouských Alp. Všichni malý děti byli tak natěšení a že si přály, aby už tam byli a užívaly si velkých hromad sněhu, ve kterých se budou válet, koulovat se nebo bobovat.
Tina, Katrina a Elena stojí opodál na nádržím ostrůvku. Katrina je celá zoufalá, aby se něco vážného nestalo malé Natálce.
TINA: “ Copak??“
KATRINA: “ Nebyl to moc dobrý nápad posílat s nimi Natálku.“
ELENA: “ Náhodou to bylo moc výborné. Aspoň se uvidí jak se o ní budou starat.“
KATRINA: “ To bylo takové spiknutí proti mně.“
TINA: “ Katrino, to by jsme ti nikdy neudělali.“
ELENA: “ Ať se taky chlapy postarají o Natálku. A umíš si představit to krásné ticho??“
KATRINA: “ Neumím!!“
TINA: “ Taky musíš být někdy ta špatná v domácnosti.“
ELENA: “ Tuhletu radu si vem k srdci.“
TINA: “ Musíš mít taky hlavní slovo a né, aby za tebe všechno rozhodoval Hartmut.“
ELENA: “ A funguje to moc dobře. Vyzkoušej to.“
KATRINA: “ No dobře.“
Účastníci expedice mají složené všechny věci ve vlaku a tak se můžou děti rozloučit s maminkami.
Elena a Tina odešli ke dětem. Kde se loučili se všemi. Katrina stojí celá smutná v ústraní a přišel k ní Hartmut s Natálkou.
HARTMUT: “ Katrino, neměj o Natálku strach. Já se o ní moc dobře postarám.“
KATRINA: “ Nejraději bych si ji odvezla domů.“
HARTMUT: “ Všechno bude zase dobré.“ Dal Katrině polibek. A pak s spolu rozloučili.
KATRINA: “ Dávej na mi na mého malého miláčka pozor.“
HARTMUT: “ Budu. Ahoj za týden.“
KATRINA: “ Ahoj.“
Vlak se rozjel. Všichni na sebe mávají a vlak se pomaloučku ztrácí v dáli.
Ve vlaku……. Všichni účastníci se sešli v jednom kupé, kde si řekli organizační věci k expedici Apalucha.
Všichni se sešli v jednom kupé, kam se ani nevešli, když jich bylo jako máku. Děti seděli u svých milovaných tatínků.
TOM: ,, Přátelé, kamarádi, vítám vás na týdenní dovolené.“
SEMIR: „Neměli bychom si rozdělit povinnosti??“
HARTMUT: “ To bychom měli.“
TOM: ,, Tak kdo to rozdělí??“
CHRIS: ,, Tak třeba já.“
SEMIR: “ Ty míváš dobré nápady. Tak povídej, co jsi vymyslel.“
JAN: “ Mám jednu otázečku.“
SEMIR: “ A jakou??“
JAN: “ A kdo bude hlavním této expedice??“
CHRIS: “ Mohli by jsme to tady nechat na našem novopečeném tatínkovi.“
HARTMUT: “ Tak to beru. Už jsem si něco připravil na vás.“
TOM: “ Máš hlavní slovo.“
HARTMUT: “ Tak vás všechny srdečně vítám na Expedici Apalucha. Jedním hlavním úkol bude najít velkého sněžného muže – Yetiho. Určitě se to nevyhne nějakou pěknou cenou za správně zjištění stop sněžného muže Yetiho. A když někdo budeme mít nějakou otázku tak se přihlásí.“
A malý Michal zvedl ruku.
HARTMUT: “ Michale, ty máš nějaké připomínky.“
MICHAL: “ Zkouším jestli to funguje.“
V Německu……. Tina, Andrea, Elena a Teresa si udělali takový pěkný večer ve společnosti bowlingových drah v Düsseldorfu. Tina a Elena hráli proti Andree a Terese.
TERESA: “ Nevíte, co je Katrině?“
ELENA: “ Katrina je trochu naštvaná, že si vzali sebou i Natálku.“
TERESA: “ Aha. Aspoň se jednou Hartmut dokonale postará u malou Natálku.“
TINA: “ Katrina si ten týden odpočine od Natálky.“
ELENA: “ To je pravda. Musíme ji vytáhnou mezi nás.“
ANDREA: “ Jak to, že nešla??“
ELENA: “ Prostě se jí nechtělo.“
TERESA: “ A co pak budeme dělat zítra, dámy.“
TINA: “ To necháme osudu.“
ANDREA: “ A co třeba zajít někam. Do kina, divadla, na nějaký ples.“
ELENA: “ Ten ples by se mi moc líbil.“
TERESA: “ A ty o nějakém víš??“
ANDREA: “ Ano. Jeden v Düsseldorfu. A koná se zítra.“
TINA: “ A čí to je??“
ANDREA: “ Nevím jestli to ples obyvatel Düsseldorfu a nebo nějaký zaměřený. Ale to by se dalo jistit.“
ELENA: “ Ještě zítra musíme přesvědčit Katrinu, aby šla s námi.“
Rakousku………. Naši účastníci dorazili na jejich zamluvenou chaloupku. Chaloupka leží v krásných lesích mezi ledovci. Byl krásný výhled na pěkné údolíčko pod nimi a nejbližší město Salzburg. Všichni psali svým milovaným manželkám, že dorazili na chalupu dobře a že děti jsou moc spokojeni se sněhem, kterého tam strašně moc. Všichni děti se převlékli do zimních kombinéz a šli stavět sněhuláky a pak později hráli s svými tatínky jednu velkou koulovačku.
V Kolíně nad Rýnem………. Manželky si vyrazily na ples ještě se stavili pro Katrinu, ale Katrina jak si nešla. Tak, Teresa, Tina, Andrea šli zase opět sami . Holky jsou na Katrinu samozřejmě naštvaný.
Na plese……. Elena, Tina, Andrea a Teresa si moc hezky užili tento ples v Düsseldorfu. Ples jedné střední školy z Düsseldorfu.
ANDREA:,, Jak to, že Katrina zase nešla už mě to přestává bavit.“
TINA: “ Katrina má strach o Natálku, to je jasný. Katrina by nejraději chtěla jet s nimi na tu chalupu.“
ELENA: “ No Tino, jen se ji nezastávej, taky mohla jit s námi.“
TERESA: “ Já myslím, že určitě příště půjde.“
ANDREA: “ To chci vidět.“
TINA: “ Necháme se překvapit a možná, že se jí to mezitím rozleželo v hlavě, že nemusí mít strach o Natálku.“
ANDREA: “ Tak Katrinu by jsme mohli vytáhnout na bowling.“
TERESA: “ To není špatný nápad.“
ELENA: “ Napadla mě ještě jedna věc.“
TINA: “ Tak povídej.“
TERESA: “ Čekáme, co z tebe vyleze.“
ELENA: “ Nebo by jsme si mohli udělat pěkný večer u Tiny doma. S italskými specialitami a dobrý vínem, které snad bude téct proudem.“
TINA: “ Eleno, nevím jestli budu takovou velkou zásobu vína ve špajzu.“
ANDREA: “ To by šlo. To by mohla Katrina vytáhnou paty z baráku.“
TERESA: “ A nebo by jsme mohli zajít ke Katrině domů.“
ELENA: “ Tereso, úplně jsi mi to vzala z pusy.“
TERESA: “ Promiň. Já jsem nechtěla.“
ANDREA: “ Holky ono to nějak dopadne.“
Tina, Andrea, Elena a Teresa si ťukli skleničkami s vínem, aby jim nějaký plán vyšel.
V Rakousku……. Všichni obyvatelé chalupy se sešli na snídani kromě malé Natálky, která spala v ložnici u Hartmuta v postýlce.
MARTIN, ŠARLOTKA, MICHAL: “ Co budeme dneska dělat??“
HARTMUT: “ Dneska se vydáme po stopách Yetiho.“
DĚTI: “ Hurá, hurá, hurá……….“
HARTMUT: “ Za chvilku vyrazíte na cestu za Yetim.“
DĚTI: “ Hurá, hurá……….“ Se zvedly a běžely se převléknout do oteplovaček.
CHRIS: “ Kam se jde??“
HARTMUT: “ Půjdete na jednu chatu, která je od naší chalupy blízko. K chalupě se dostane po vyznačené cestě. U chaty najdete malé krabičky, kde jsou indicie a každá krabička má na sobě jména dětí.“
SEMIR: “ A jak se máme dostat domů.“
HARTMUT: “ Musíte si sebou vzít lyže. Od chalupy vede cesta přímo k naší chaloupce.“
TOM: “ Jak je vyznačená ta cesta??“
HARTMUT: “ Okolo cesty jsou barevné fáborky na stromech, keřích a nebo je najdete na dřevěných tyčích.“
JAN: “ A ten majitel té chalupy bude o nás vědět, že k němu příjde velká skupina s dětmi.“
HARTMUT: “ Ano a ještě vám dá nějaké další indicie. Všechno je už dokonale zajištěné.“
CHRIS: “ A co bude dělat náš vůdce??“
HARTMUT: “ Vůdce bude hlídat hledače indicií……….“
SEMIR: “ A co Chris???“
HARTMUT: “ Chris tu pěkně hospodařit, když tu nemá……….“
CHRIS: “ To ti moc děkuji. Já jsem tu jenom na výpomoc.“
JAN: “ Tak ti to moc nezávidím.“
TOM: “ A to bude na celý den??“
HARTMUT: “ Ano. Ještě nějaké otázky??“
TOM, CHRIS, SEMIR, JAN: “ Ne.“
SEMIR: “ Chrisi, tak to udělej něco dobrého.“
HARTMUT: “ Abych ještě nezapomněl. Na cestu dostanete balíčky s jídlem.“
JAN: “ To abychom náhodou nezhládli.“
Všichni děti stály převlečeny do oteplovaček před chalupou v jedné řadě jako při nástupu na těláku základní školy. A koukaly se na řadu oken na chalupě, kde je skrytá úzká chodbička, která spojuji pokoje a velkou jídelnu.
MARTIN: “ Expedice Apalucha je připravena k výstupu.“
MICHAL: “ Mě praskla guma u spoďárů.“
Hartmut přišel k prvnímu oknu, které otevřel a vykoukl na děti před chalupou.
HARTMUT: “ Za chvilku půjdete po stopách Yetiho.“
DĚTI: “ Hurá, hurá……….“
Otcové dětí se šli raději převléknout do teplejších věcí a připravit pro děti věci na lyžování. děti mezitím se koulovaly před chalupou.
V Kolíně……. Katrina volala s Hartmutem, který je pomaloučku na cestě k chalupě, kam má namířeno jedna velká skupina. Malá Natálka seděla v dřevěných sáňkách se dřevěným opěradlem a byla přikrytá dekami, aby jí nebyla zima a pěkně se smála na svého tatínka.
KATRINA: „……. To jsem ráda, že se má Natálka dobře……. Těším se na vás až se mi vrátíte z hor………. Jinak se mám dobře a s holkama si užíváme to krásné ticho……..“ Uviděla z okna, že přijela vínová Octavia a šla Tině otevřít. „Budu pomaloučku končit……. Přijela mi návštěva……. Taky se mějte moc hezky a dej za mě Natálce pusu……. Ahoj.“ Zavěsila.
TINA: “ Ahoj. Neruším.“
KATRINA: “ Ahoj. Nerušíš. A pojď dál.“
TINA: “ Díky.“
Tina a Katrina šli do obýváku si sednout a popovídat si.
KATRINA: “ Copak potřebuješ??“
TINA: “ Já a holky jsme tě chtěli pozvat ke mně domů…….“
KATRINA: “ Děkuji za pozvání.“
TINA: “ To zní jako, že nepřijdeš.“
KATRINA: “ Přesný úsudek.“
TINA: “ Ty jsi ještě na nás naštvaná kvůli Natálce??“
KATRINA: “ Docela ano. Bylo to narychlo a já jsem mohla jenom souhlasit se všemi, abych vás nenaštvala. Ale bylo to jednoznačné rozhodnutí……….“
TINA: “ Ale já v tom prsty nemám. Katrino, už se s tím musíš smířit. O Natálku je dobře postaráno.“
KATRINA: “ To vím, ale než si zvyknu, že jsem tu sama.“
TINA: “ Týden uteče jako voda. A pak třeba budeš vyprávět Natálce o této krásné expedici.“
KATRINA: “ Asi máš pravdu…….“
TINA: “ Tak přijdeš ke mně??“
KATRINA: “ Já se u tebe zastavím. A co vlastně se u tebe chystá??“
TINA: “ To byl hlavně nápad Eleny. Uděláme si takový italský večer.“
KATRINA: “ Tak to zní zajímavě.“
Na stopě Yetiho……. Děti se svými otci šli po vyznačené cestě jak jim řekl Hartmut. Šli po úzké vyšlapané cestičce jako kačenky za sebou. Každý otec měl na zádech batoh s lyžáky, lyže dětí a ještě svoje. Vždy šli první děti a za nimi šel otec, kterému děti patřili. Rodinky se mezi sebou domlouvali pomocí vysílaček a bylo ti šišky ze smrčku a každý měl svůj kód, které si sami vymysleli. Každá rodina měla svůj rozestup. Jako první šla Tomova rodinka. Adelina šla s Janem a dětmi. Kousek za nimi šel Jan s dětmi.
JAN: “ Tady orel, tady orel volá poštolku. Zaloš výškový tábor. Musíme počkat na Semira a Michala a dochází kyslík. Přepínám.“
TOM: “ Nepřepínej. Papoušek nás dožene.“
ADELINA: “ Já chci počkat na Michala. A studěj mě nožičky.“
JAN: “ A jaký??“
ADELINA: “ No přeci moje.“ Ukázala Janovi, že má na sobě červené bačkůrky. A Jan se jenom zhrozil.
JAN: “ Tady orel. Adelina celou dobu v bačkůrkách. Přepínám.“
TOM: “ To má smůlu v čemu bude lyžovat. Přepínám.“
Michal seděl pod velkým zasněženým smrkem, kde vykonával svoji velkou potřebu.
SEMIR: “ Tady papoušek, volá anděla……….Přitlač. Moc se s tím loudáš.“
MICHAL: “ Už to je.“
Semir přehnul Michala přes koleno. A hledal čím by ho mohl utřít. Utrhl malou větvičku za smrčku a Semir se pustil do díla.
MICHAL: “ Maminka mě utřela lopuchem byla tam beruška…….“
SEMIR: “ To je smůla. Tady lopuchu není…….“
MICHAL: “ Pomoc mami……. Pomoc. Mami, mami“ A tekli mu slzy z očí.
Šli dál po cestě a pomaloučku se jim objevovala chalupa se stopami. Děti jdou pěkně za sebou jako kačenky jako první.
PÉŤA: “ Jane, já bych byl nejraději hadem.“
JAN: “ Proč hadem??“ A na koníčku měl Adelinu. A jdou jako spolední. A Semir nese Janovi lyže se svými.
PÉŤA: “ Protože had když jde tak přitom leží.“
JAN: “ Tome, Semire, tady orel, volá orel…….“
SEMIR: “ Co zase chce ten pták.“
TOM: “ Máš snad ještě nějaké přání??“
JAN: “ Poslední. Nechte mi natisknout parte.“
Na chalupě……. Všichni došli na určenou chalupu. Děti našli krabičky, kde byli indicie na Yetiho. A vedoucí chalupy předal tatínkům ještě jednu indicii podle dohody s Hartmutem. Pak si vzali lyže a pomalu sjeli k jejich pronajaté chalupě, kde už Hartmut a Chris připravil dobrou večeři – zeleninové rizoto.
……………Pokráčko zase příště……………….