Kniha povídek 2. díl Archivy - Cobra 11 - Die Autobahn Polizei"

Povídka č. 31: Vánoční prázdiny

20. 8. 2008 Tina11

0 komentářů

Byl krásný prosincový den. Všude bylo plno sněhu a třpytil se pod slunečními paprsky.

Na služebně…………….

TOM: “ Ahoj Semire.“
SEMIR: “ Ahoj. Kde pak máš Tinu??“

TOM: “ Tina zůstala doma.“
SEMIR: “ Tina je nemocná??“

TOM: “ Ne, ale na Martina něco chytl ve školce. Proč??“
SEMIR: “ Andreu napadlo, že by jsme mohli jet na vánoční svátky do Ebensee. Jestli budou chtít jet i Elena s Janem.“

TOM: “ To není špatný nápad.“
SEMIR: “ Vždyť mohla Martina hlídat babička??“

TOM: “ To mohla akorát, že je asi 2 dny u své kamarádky v Tölzu.“
Večer u Tiny a Toma……………… Tina šla dát Marina do postele, protože usnul u televize u Toma a Jerryho. Když ho Tina dávala do postele přišel Tom.

TOM: “ Ahoj broučku.“
TINA: “ Ahoj.“

Dali si velký polibek.

TOM: “ Tak co Martin??“
TINA: “ Martina sklátila chřipka. Chřipku chytil ve školce a možná, že budou mít chřipkový prázdniny, protože skoro celá škola je nechcípaná.“

TOM: “ To by bylo dobrý.“
TINA: “ Co si vymyslel hezkého???“

TOM: “ Já né. Semir spíše Andrea. Přišli na to, že by jsme mohli jet všichni na vánoční svátky do Ebensee. Jak budou dlouhý chřipkový prázdniny??“
TINA: “ Asi 3 týdny, ale prý to vypadá až do konce prosince a pak týden, kdy je Nový rok tak jsou doma celý týden.“

TOM: “ To by šlo. Prodloužený vánoční svátky. Jak ses měla doma???“
TINA: “ Docela dobře. Vrátila jsem se do dětských let. S Martinem jsme si zahráli pexeso, skládali jsme puzzle.“

Odpoledne u Tiny doma………….. Přijela Elena, protože se doma nudila. A tak sebou zvala Šarlotku a malou Barbaru. Seděli v kuchyni povídali si a hráli žolíky, a také měli klid od dětí. Všichni tři spali. Martin spal ve své posteli, Šarlotka a Barbara spali na gauči v obýváku.

ELENA: “ To jsem opravdu netušila, že budeš doma s Martinem. Tok ho dej k babičce???“

TINA: “ To by jsem mohla akorát,že maminka je pryč asi už 2 dny. Jala na vánoční svátky ke své kamarádce. Chceš něco vědět??“

ELENA: “ Ty seš v tom??“

TINA: “ Ne, ale jeden nápad, co vymyslela Andrea.“

ELENA: “ A co hezkého???“

TINA: “ Vymyslela to, že by jsme všichni mohli jet na vánoční svátky do našeho domečku.“

ELENA: “ Víš, že to není špatný nápad. Kdy, že se pak jede???“

TINA: “ To nevim. Taky se nestane, když se tam nesejdeme všichni v jeden den.“

ELENA: “ To je taky fakt. Ta si budeš brát sebou lyže nebo brusle???“

TINA: “ Martin bude asi chtít, abych si vzala i já lyže.“

Tom přišel z práce domů o trochu dříve.

TOM: “ Ahoj.“

TINA: “ Ahoj.“

ELENA: “ Ahoj.“

TOM: “ Taková vzácná návštěva.“

TINA: “ Co pak brzy???“

TOM: “ Šéfka nás všechny dneska propustila dříve.“

Tina a Tom si dali pusu na přivítanou.

TOM: “ To jste je všechny děti uspali??“

TINA: “ Oni se uspali sami.“

TOM: “ Čím pak??“

ELENA: “ Běháním ve sněhu a postavením sněhuláka a díváním se na pohádku.“

Ještě chvilku si povídali a hráli žolíky.

Jednoho podvečerního dne si Tina skládala v obýváku na zemi velké puzzle červeného Ferrari. Martin už spal. Tom přišel domů.

TOM: “ Ahoj broučku.“

TINA: “ Ahoj.“

Dali si pusu na přivítanou.

TOM: “ Vracíš se do dětských let??“

TINA: “ Vracim. Tydle puzzle byly moje nejoblíbenější, když jsem byla malá. A dneska jsem je našla půdě.“

TOM: “ Měla by jsi dostat bonbónek za to, že si pěkně hraješ a nezlobíš.“

Chtěli si dát ještě jednu pusu, ale vyrušil je Martinek.

TINA: “ Co pak??“

MARTIN: “ Nemůžu spinkat, protože nemám svého méďu.“

TINA: “ Tak ho půjdeme najít.“

TOM: “ Ty si skládej a my ho půjdeme najít.“

Tom vzal rozespalého Martina a šli najít méďu a ulopotit Martina do postele. Co se Tom vrátil od Martina tak Tina měla poskládané puzzle. Tom šel do kuchyně něčím si zaplácnout žaludek

TOM: “ Máme tu něco dobrého na zub??“

TINA: “ Když se podíváš do trouby??“

TOM: “ Jééé palačinky.“

Tom vyndal palačinky s marmeládou a začal se cpát. Tina šla za Tomem.

TOM: “ Dáš si taky??“

TINA: “ Už jsem jich nacpala dost. A Martin taky.“

TOM: “ Už je našemu nemocnýmu Martinovi lépe??“

TINA: “ Už jo. Zítra jdeme na kontrolu.“

TOM: “ Červený nebo bílí??“

TINA: “ Červený.“

Tom šel otevřít láhev červenýho.

TOM: “ Všem se moc stýská, že nejsi v práci, ale hlavně Hotovi s Bonrátem.“

TINA: “ Proč??“

TOM: “ Protože, že si jim nemohla s těma papírama, ve kterých se vůbec nevyznaj.“

TINA: “ Vždyť jim může pomoct Andrea.“

TOM: “ To by mohla, ale má moc jiné práce. Co budeš dělat s těma puzzlema??“

TINA: “ Vždy jsem si přála, že je dám za rámeček a někam pověsit.“

TOM: “ Tak dej do ložnice nebo jestli nebude chtít Martin.“

Druhý den šli Tina a Martin od doktora k autu.

MARTIN: “ Příjde teta Elena???

TINA: “ Nepříjde, ale půjdeme se na ní podívat, ale nejdřív se půjdeme podívat na Andreu a Semira.“

MARTIN: “ Anooooo.“

Tina a Martin jeli na služebnu. Když dorazili, tak je viděli z okna Bonrát a Hote.

BONRÁT: “ Vzácná návštěva přišla.“

Andrea přišla k nim.

ANDREA: “ No jo.“

Když přišli na služebnu tak se s Tinou a s Martinem přivítali, jako kdyby byly pryč rok. Martin se rozeběhl za Tomem a Semirem do kanceláře.

SEMIR: “ Ahoj Martine.“

MARTIN: “ Ahoj.“

A šli za Bonrátem, Tinou, Andreou a Hotem. Hote a Bonrátem se ujali malého Martina. Pak šli za nimi i Tom se Semirem.

ANDREA: “ Kdy tak přijedete??“

TINA: “ My už jedeme dřív, protože ve školce mají prázdniny. Máme prodloužený vánoční svátky.“

ANDREA: “ Nevíš, kdy přijede Elena?“

TINA: “ Stejně, jako my. Jan je odveze a pak zase odjede zpátky kvůli práci.“

ANDREA: “ Pořád mi nedošlo, jak tam budete dřív.“

TINA: “ O celý týden. Elena tam bude taky celý týden.“

ANDREA: “ Já chci taky se budu nudit. Nechceš, že by jsi s Martinem chodila, že by tu bylo veseleji, když tu není šéfová. A jak to??“

TINA: “ Martin má ve školce chřipkové prázdniny.“

ANDREA: “ Ti se mají. Míša musí být celý týden ve školce. To není spravedlivý. Že bych jela s vámi, ale kdo tady udělá ty papíry.“

TINA: “ Že bych tě vzala do tašky nebo do kufru.“

ANDREA: “ Ne, nemusíš, já už tady nějak přežiji.“

Tak se ještě chvíli zdrželi na služebně a pak se Tina s Martinem stavila za Elenou.

Všichni se na Ebensee sešli a radostně ostavili vánoční svátky. Jezdili na lyže a chodili na brusle na místní jezero.

Silvestr oslavili pěkně. Udělali si velký ohňostroj na zahradě a společně se sněhuláky, které stály na zahradě.

Konec!!!

Autorka: Tina11

Povídka č. 30: Únos Martina

14. 8. 2008 Tina11

Kniha povídek 2. díl

0 komentářů

Byl prosincový večer a Tina s Tomem seděli na gauči, poslouchali hudbu a popíjeli bílé víno…………….

TOM: “ Už dlouho jsme si neudělali nějaký pěkný večer by jsme to zavádět častěji, co myslíš Tino??“

TINA: “ To víš, že jo miláčku.“
TOM: “ A představ si, že mě Jan se Semirem táhli někam do baru, ale já jsem odmítl.“

TINA: “ Proč??? Mohli jsme jít všichni spolu, já, ty, Semir, Andrea, Jan a Elena……..“
TOM: “ Ne, já chci být jen s tebou………“

TINA: “ Vždyť já taky………….“
Najednou Tomovi zvoní mobil a Tom naznačí Tině, aby zvedla za něj, má totiž plnou pusu chipsů.

TINA: “ Tina Kranichová………“
SEMIR: “ Je Tino, to jsi ty…….. kde je Tom, potřeboval bych s ním nutně mluvit.“

TINA: “ No, nevim, on totiž zabývá něčím moc zajímavým……….“
SEMIR: “ A čím prosit, tebou ne??“

TINA: “ Ne, chipsama…….“
SEMIR: “ Prosííííííííííííím, je to nutné.“

TINA: “ Dobrá. Tome?? Semir ti chce něco velice důležitého.“
TOM: “ Co ten skrček zase chce??? No, Kranich, co chceš Semire??“

SEMIR: “ Ahoj Tome, my jsme v baru………“

TOM: “ Kvůli tomu mě voláš a rušíš mě a Tinu při pěkným večeru.“

SEMIR: “ Tome, ty se hnedka rozčiluješ. Já jsem ti chtěl jenom říct, že tu je Karen.“

TOM: “ Karen?? Karen Waudychová???“

SEMIR: “ Jo přesně ta. Ptala se mě na tebe a když jsem jí řekl, že už máš rodinu tak začala mít divný řeči.“

TOM: “ Jaký řeči??“

SEMIR: “ Vždyť ji znáš až moc dobře, ne?? Ty její kecičky typu o lítosti a že ze všech amantů co kdy měla milovala nejvíc tebe.“

TOM: “ Proboha, že jste do toho baru vůbec chodili….“

SEMIR: “ \ještě mi nadávej, že jsem společensky, já za to nemůžu, že tu je tvá bývalá přítelkyně.“

TOM: “ Je tam ještě s tebou??“

SEMIR: “ No, že se mnou, spíš se teď baví s Andreou a Elenou. A když jsem jí řekl, že ti jdu volat, tak mi řekla, abych ti vzkázal, že máš i hned přijít“

TOM: “ Semire, ty ses snad zbláznil??!!! Já jsem rád, že jsem se jí tenkrát zbavil a já si jí budu k sobě lákat zrovna, ne??? Vždyť víš, že je na mě jak vosa na sladký……..“

SEMIR: “ Jo v pohodě, neboj.“

TOM: “ To doufám, tak si to tam užij, i když vlastně tam máš Karen, tak ti nezávidím……..“

SEMIR: “ Hmm, pokud to bude trochu možný, tak vyhovim.“

TOM: “ Bůh s tebou.“

SEMIR: “ Nestraš, čau.“

TOM: “ Měj se hezky, čau.“

Tom položil mobil na stůl………….

TINA: “ Co chtěl Semir????“

TOM: “ Ale nic zajímavýho, jenom že je v baru a……..“

TINA: “ A????“

TOM: “ ………….a užívá si tam s Andreou, Janem a Elenou.“

TINA: “ Ti se mají. Mám nápad, co kdybychom tam přišli za nimi, jako překvápko, co říkáš??? V jakém baru jsou??“

TOM: “ QEROOO.“

TINA: “ Tak jdeme.“

TOM: “ Hmm……….. ne, počkej, nebudeme tam přece chodit, určitě chtějí sami.“

TINA: “ Ale vždyť jsi říkal, že tě tam chtěli odtáhnout a teď najednou nechceš, co se mě týče já tam chci jít a těším se tam tak mi udělej radost………. Prosííííííííííííííím.“

TOM: “ Ne, Tino, to nejde, nechtěj to po mě.“

TINA: “ A důvod?? Čeho se bojíš??“

TOM: “ Čeho bych se bál?? Prostě……… jsem jenom utahaném a chci být doma.“

TINA: “ Tak jdu sama, aspoň nebudu pod dohledem…….“

TOM: “ Tino……………..“

TINA: “ Dělala jsem si legraci. Dobře tak nikam nepůjdu, ale zítra nebo pozítří si půjdeme určitě, ano????“

TOM: “ No zítra už ano, klidně.“

Druhý den služebně………………….. Tom právě dorazil do práce a pozdraví se s Bonrátem a Hote……….

BONRÁT: “ Semir je dneska nějakej divnej, Tome. Nevíš co mu zase přeletělo přes nos???“

TOM: “ Ale, pan Gerkhan to včera trochu přetáhl, víš??

Tom vejde do kanceláře……………..

TOM: “ Čau, Semire. Čau, Semire. Hallo!!!!!!!!!!!!!!!!!!“

SEMIR: “ Co je??? Já tě slyším!!!

TOM: “ Že mi teda nedopovíš na pozdrav.“

SEMIR: “ Odpověděl jsem ti.“

TOM: “ Že jsem to neslyšel.“

SEMIR: “ Nebudu křičet, když mě bolí hlava jako kdyby si mi na ní sednul.“

TOM: “ Třeba Karen.“

SEMIR: “ Vtipná poznámka, budeš se divit, ale když jsem včera s tebou domluvil, tak se najednou vypařila.“

TOM: “ Tak to je u ní hodně nezvyklí. Musela mí t velkej důvod“

Ten den se nic zvláštního nestalo, ale jen do té doby než odpoledne přijde Tina…………… přižene se do kanceláře Tina jako kdyby hořelo…………

TINA: “ Tome, Tome!!!

TOM: “ Proboha Tino, co se stalo???“

TINA: “ Martin není ve školce!!“

TOM: “ Jak to, vždyť jsi ho tam ráno odvážela!!“

TINA: “ Já vím, já vím, ale nejhorší na tom je, že učitelka mi řekla, že už jsem si ho odvezla.“

TOM: “ To je nějaký divný…….. to by znamenalo, že……….“

TINA: “ že našeho Martina někdo unesl!!“

SEMIR: “ Tak tolik neplašte, třeba ho vyzvedla příbuzná někoho z vás.“

TINA: “ To je nesmysl, všechny příbuzné a známe už jsem obvolala a něm nic není.“

TOM: “ Takže ho někdo unesl………..“

TINA: “ Proboha Tome, to mi neříkej!!!!!! Co když mu někdo něco udělá, to bych nepřežila!!!

TOM: “ Musíme zachovat chladnou hlavu, Tino.“

TINA: “ Pane bože Tome, nám někdo unesl syna a ty řekneš jenom musíme zachovat chladnou hlavu. To je všechno co k tomu řekneš??“

SEMIR: “ Měli by jsme začít jednat hned.“

TOM: “ Ale nemáme se čeho chytit.“

TINA: “ Mám napsaný popis té ženy, co Martina odvedla, od učitelky.“

TOM: “ Jak vůbec mohla ta neschopná učitelka vydat našeho Martina někomu, kdo si pro něj nikdy nepřišel.“

TINA: “ Kvůli tomu jsem na ní taky vyjela, ale nejhorší na tom je, že tý učitelce ukázala občanský průkaz a něm bylo napsáno jméno Karelinea Kranichová. A další záhada je, že s ní Martin vůbec šel a neřekl ani, že jí nezná.“

SEMIR: “ Na něco ho musela nalákat, a něco mu navykládala.“

TOM: “ Hmm. Karelinea ………….. Karen.“

SEMIR: “ Cože?? Proč by zrovna ona Martina unesla??? Co by z toho měla???“

TINA: “ Jaká Karen, kdo je Karen??“

TOM: “ Ty to nechápeš Semire?? Byla s váma v baru, ale když zjistila, že já už mám rodinu, tak se najednou vypařila a to ona nikdy jen tak nedělá.“

TINA: “ Sakra řekne mi tu už někdo, kdo je ta Karen??“

TOM: “ Karen Waudychová je moje bývalá přítelkyně, Tino. Chodili jsme spolu asi přes rok, ale už je to takových devět let. Pak jsme se občas vídali, ale jenom kamarádi, nic víc.“

TINA: “ Teda Tome, tak co já se o tobě ještě nedozvím.“

SEMIR: “ To už je všechno, víc už Tome před tebou netají.“

TOM: “ Semire buď zticha a neplať se do nás, běž radši Zjistit, co dělala Karen až do teď, co dělá momentálně atd……..“

TINA: “ Tome, tak co mi k tomu řekneš??“

TOM: “ To všechno bylo dávno, Tino.“

TINA: “ To nic, mě jenom mrzí, že si mi to neřekl dřív… a jestli ta osoba unesla našeho Martina a jak mu skřiví jeden vlásek, tak bude mít co dělat se mnou.“

TOM: “ Karen by mu nic zlýho neudělala, teda aspoň doufám.“

TINA: “ To je hrozné, já se snad zblázním.“

Do kanceláře vejde Andrea…………….

ANDREA: “ Tak jsem vám zjistila všechno o té Karen Waudychové …. Pracuje jako realitní makléřka, je svobodná, ale o muže vůbec nemá nouzi, jinak řečeno každou chvíli měla jiného, nejdelší známost co měla byl jistý Richard Pichler, byli spolu 2 roky, ale s ní měl Pichler docela dost velké peklo…….“

TOM: “ Nemohl se jí zbavit, co??“

ANDREA: “ Přesně tak, ještě donedávna mu vyhrožovala, že se zabije když se k ní nevrátí a došlo to tak daleko, že tím vyhrožovala jiným.“

TINA: “ Že zabije jeho??“

ANDREA: “ Ano.“

TINA: “ Vidíš, nevěřím že nic neudělá našemu Martinovi.“

TOM: “ Neplaš, Tino. To znám, já jsem měl taky co dělat, abych se jí zbavil. Nejdřív koketovala s jinými až mě to přestalo bavit a chtěl jsem to skoncovat, ale Karen mě umluvila a dal jsem jí poslední šanci. Jenže za týden jsem zjistil, že mi byla nevěrná a byl definitivní konec. Ale bohužel ne pro ni. Asi půl roku mi pořád volala a otravovala až jsem jí nakonec nabídl přátelství, pak teprve dala kupodivu pokoj.“

SEMIR: “ Tak to teda čumim, ale Karen je krásná, to se musí nechat.“

TOM: “ Krásná, krásná, ale moc zákeřná. A díky Semirovi jsem se jí připomněl, jenže se dozvěděla, že už mě nedostane a tak jí popadl vztek a……“

SEMIR: “ No jo, ale jak to mohla stihnout, uvědomit si, včera večer jsme se ní potkali, tak jak mohla za pár hodin o Tomovi zjistit tolik informací.“

TOM: “ Karen má známosti u policie, takže……“

TINA: “ ….. To byla pro ní hračka.“

ANDREA: “ Nevím jak vy, ale já být vámi, jela bych za ní do práce.“

TOM: “ My tam jedeme.“

SEMIR: “ Teď hned.“

Tom se Semirem a Tinou jdou ven k autu, nastoupí do něj a………….

TOM: “ Tino, přečti mi tu adresu, kde pracuje Karen.“

SEMIR: “ Moment!!!“

TOM: “ Co je zase, Semire!!??“

SEMIR: “ Rychle ven z auta, dělejte!!“

Všichni tři běží od auta, auto vybouchlo až všechny povalili na zem

TINA: “ Pane bože, Semire kdyby sis toho nevšiml jenom o minutku později, bylo by po nás.“

TOM: “ Jak sis toho vlastně všiml??“

SEMIR: “ Slyšel jsem ten známí tikot, nemusíte mi děkovat já vím, že jsem prostě dokonaly. Pojedeme mým autem, mám ho v garáži, takže tam se slečna Waudychová dostat nemohla.“

Mezitím Karen Waudychová ukrývala Martina na své chalupě, která byla na samotě na okraji lesa.

Tina, Tom a Semir dorazili k Waudychové do práce, tam se od jejího šéfa dozvěděli, že si vzala dovolenou……………….

SEMIR: “ Jsme tam, kde jsme byli.“

Tomovi zvoní mobil…………

TOM: “ Kranich.“

KAREN: “ Dobrý den, Tome. To je doba co jsme se neviděli, co???“

TOM: “ Karen, to jsi ty, že jo??“

KAREN: “ Jsem Karelinea……….. to ti doufám ta přihlouplá úča řekla, ne??? A jsem Kranichová, jsem tvá žena, Tome.“

TOM: “ Co to žvaníš za nesmysly??? Jseš blázen!!!!!!! Měla se už dávno léčit!!!“

KAREN: “ Ale, pán se nám nějak zlobí……. No tvůj syn takovej není, pořád jenom fňuká, ufňukánek hnusném, je vůbec tvůj??? Třeba ho ta tvoje Tina ani nemá s tebou a ty tady ze sebe děláš pitomce!!!!“

TOM: “ Přestaň Karen!!! Pamatuj si, že jestli mu něco uděláš, tak tě zabiju!!! Řekni mi co chceš, dostaneš to, ale vrátíš nám Martina.“

KAREN: “ Chci tebe, Tome.

TOM: “ Dobře, Karen, řekni mi kde jste a já hned přijedu.“

KAREN: “ Nezkoušej na mě ty svoje policajtský triky!!!! Pěkně přijedeš sám, jak ne tak už neuvidíš svojeho syna nikdy, rozumíš??!“

Karen řekla Tomovi kam má jet a tak dorazil k chalupě…………………..

Karen pořád uklidňovala Martinka, protože se mu nelíbila.

MARTIN: “ Já chci za maminkou, já chci za ma

Minkou,…………………….“

A pořád to opakoval a Karen to už nemohla slyšet.

Do chalupy vešli potichu jako myšky Tina a Semir. Tom obcházel chalupu a Tina šla vysvobodit Martina. Když Tina našla Martina, tak se za ní rozběhl, objali se a dali si velkou pusu.

MARTIN: “ Mami. Já chci domů. Mě se ta pani nelíbí.“

TINA: “ Neboj já tě od té paní dostanu, ale musíš mi slíbit, že budeš potichu jako myška.“

Martin kýval hlavou, že bude potichu.

Mezitím Karen našla Toma a Semir mu kryl záda. Tina s Martinem odešli z chalupy a šli k autu, aby se jim nic nestalo. Tom a Karen se na sebe dívali.

KAREN: “ Náš ženatý policajt si přišel svého syna.“

TOM: “ Karen, nech toho. Už je mezi námi konec. Pořád si myslíš, že patříme k sobě??“

KAREN: “ Jo myslim. Vždyť nám bylo spolu hezky, né??“

TOM: “ Bylo, ale to bylo před x lety. Už prostě spolu nechodíme. Já ti to budu vysvětlovat jak nějakej pitomec, ale ti to nikdy nepochopíš, že je mezi námi úplný konec a že patřím jenom Tině.“

Tom najednou uviděl Semira, který stojí za Karen a mířil na ní zbraň. Karen ani nevěděla, co má odpovědět Tomovi. Karen popadla zbraň, ale než ji namířila na Toma, protože už nechtěla vidět. Semir byl rychlejší a vystřelil jako první. Karen spadla na zem mrtvá.

Martin běžel za svým tatínkem. Tom si vzal Martina na ruku a dal mu pusu. Po chvilce přišla i Tina. Celá rodinka byla šťastná, že se našli všichni.

Konec!!!!!

Autorky: Tina11 a Andrea

Povídka č. 29: Smrt letušky

8. 8. 2008 Tina11

Kniha povídek 2. díl

0 komentářů

Začínají letní prázdniny a všichni obyvatelé Kolína odjíždějí na letní prázdniny za hranice Německa. Na dálnicích se tvoří kolony a v jedné koloně uvízli Semir a Tom ve stříbrném BMW. Tom si četl denní tisk a Semir si prohlížel katalog se zájezdy a také sledoval dění na dálnici.

TOM: “ Copak to hezkého študuješ?? Doufám, že nechceš zrovna teď odjet na dovolenou.“

SEMIR: “ Na dovolenou pro 2.“

TOM: “ Pro 2??“

SEMIR: “ Přesně tak pro 2, protože s Andreou slavíme výročí svatby.“

TOM: “ Výročí svatby?? Kam??“

SEMIR: “ To se právě rozhoduji. Jestli jen do Španělska na Sicílii nebo na Sardinii. Kam by si jel s Tinou??“

TOM: “ Já nevim. Možná, že na Sicílii nebo na Sardinii, ale asi na Sardinii. Tam jsme ještě nebyli.“

SEMIR: “ Víš, že máš stejný nápad.“

TOM: “ Na jak dlouho?? Kam dáte Míšu??“

SEMIR: “ Mysleli jsme si tak na týden nebo na 10 dní. Míšu jsme si mysleli, že by jsme ho…….“

TOM: “ Dali k nám. Viď??“

SEMIR: “ Přesně tak.“

TOM: “ Vy dva máte dobrý nápady.“

SEMIR: “ Já vim.“

Do jejich rozhovoru jim skočila vysílačka: “ Centrála volá, Kobru 11.“

TOM: “ Tady Kobra 11.“

CENTRÁLA: “ Na dálnici A2 na 130 km je dopravní nehoda.“

TOM: “ Dobře už tam jedeme.“

Okolo stříbrného BMW projela vínová Škoda Octavia v odstavném pruhu.

TOM: “ Vínová Octavia??“

SEMIR: “ Nebyla to náhodou Tina??“

TOM: “ Byla. Tak jeď za ní.“

SEMIR: “ To by bez tebe nenapadlo.“

Stříbrné BMW se rozjelo za vínovou Octavii.

Do ostaveného autobusu v odstavném pruhu projel 2. patrem autobusu černé Audi 8. Černé Audi bylo pěkně sešrotováno a řidička byla na místě mrtvá. Na místo nehody vínová Octavia a stříbrné BMW. Tom, Tina a Semir šli za Bonrátem.

SEMIR: “ Bonráte, máte něco??“

BONRÁT: “ Mrtvá řidička se jmenuje Monika Schindlerová. Pracovala jako letuška u německých aerolinií.“

TOM: “ Měla rodinu??“

BONRÁT: “ Ne, neměla.“

Tina našla na zemi odznak Moniky Schindlerové s jejích jménem a logem německých aerolinií. Tak ho zvedla.

SEMIR: “ Ukaž.“

Tina předala odznak Semirovi a Tomovi.

TINA: “ Našli jste něco v autě??“

BONRÁT: “ Málem bych zapomněl. V autě jsme našli tuto fotku.“

A předal jim fotku, kde byla Monika, její kamarádka letuška Klára a jejich kapitán Claus. Na druhé straně bylo: “ Rur-Stausee 2006.“

TOM: “ Nejlepší kamarádi.“

TINA: “ Teď mezi jeden není.“

A tak zajeli na kolínské letiště.

SEMIR: “ Jako malej jsem chtěl být pilotem??“

TOM: “ Pilotem??“

SEMIR: “ Neměl jsem na to známky.“

TOM: “ A tak si šel k policii.“

SEMIR: “ Přesně tak. A ty??“

TOM: “ Já?? Jsem se rozhodl na poslední chvíli.“

SEMIR: “ Teď se pochlub ty.“

TINA: “ Já??“

SEMIR: “ Hmm.“

TINA: “ Od mala jsem snila, že budu letuškou.“

TOM: “ Tak to by jste se možná potkali.“

TINA: “ To jo.“

Zašli za ředitelem. Ředitel jim moc nepomohl, aby si radši zašli za kamarádkou Klárou Majerovou, že jim řekne více. Pak zašli na parkoviště, kde má stát Monika své auto. Když někam letí. Přišli k místu, kde stálo auto Moniky. Na místě byli otisky pneumatik z Moničina auta.

TOM: “ Tady měl někdo naspěch.“

Zašli ke bráně, kde vjíždí do patrového parkoviště. Na zemi ležela rozbitá dřevěná závora při výjezdu z parkoviště.

TOM: “ Otisky pneumatik a závora. Co to znamená??“

TINA: “ Že by před někým ujela, protože o něčem věděla.“

SEMIR: “ Ale o čem by mohla vědět.“

TINA: “ O nějakém tajném plánu.

Tinu, Tam a Semira viděl ředitel Bachman ze zemské policie ve své kanceláře z bezpečností kamery. Tak se vydal za nimi.

BACHMAN: “ Něco tu hledáte??“

SEMIR: “ Gerkhan, dálniční policie. To jsou mí kolegové.“

BACHMAN: “ Bachman, zemská policie.“

TOM: “ Nevíte, kdo by to mohl udělat??“

Semir držel v ruce kus závory.

BACHMAN: “ Ne. Tu rozbitou závoru vidím až teď.“

TINA: “ A co záznam z kamery??“

Tak šli s Bachmanem si prohlédnout záznam z bezpečnostní kamery. Z kamery se dozvěděli, že černé Audi rychle vyjelo z garáží a porazilo závoru.

Zajeli za Klárou Majerovou a doufali, že jim Klára poví více o Monice.

SEMIR: “ Vždy se tak chovala, když jste odněkud přiletěli??“

KLÁRA: “ Ne. Vždy jsme si dali spolu kafe a uklidili jsme letadlo a pak mě odvezla domů. Povídali jsme si ještě s Clausem.“

TOM: “ Nějaké nepřátelé??“

KLÁRA: “ Ne. Se všemi vycházela dobře. Monika chtěla, aby jsme ještě chvíli létali a pak by jsme si postavili společný dům u moře.“

TOM: “ Kdo??“

KLÁRA: “ Já, Monika a Claus.“

Tina si prohlížela Klářiny fotky, které byly vystavěny na skříni v obýváku.

TINA: “ Dost často jste spolu jezdili na dovolenou??“

KLÁRA: “ Jezdili. Dalo by se říct, že jsme byli jako dvě setry. Měli jsme polesný zájmy.“

SEMIR: “ My vás už nebudeme trápit. Naschle.“

KLÁRA: “ Naschle.“

TINA, TOM: “ Naschle.“

Byli u dveří a Tina se vrátila ke Kláře a před Kláru položila svoji vizitku a Moniččin odznak. A pak odešli.

Jen co vešli na služebnu tak je zastavil Bonrát.

SEMIR: “ Co se tu děje??“

BONRÁT: “ Dneska by jsem se ani neviděl.“

TINA: “ Proč??“

BONRÁT: “ Protože Hote to vzal do svých rukou celou služebnu. Dostal jsem to příkazem od policejního prezidenta, když tu šéfka není 3 týdny. Až půjdete za ním tak o ničem nevíte.“

TOM: “ Ale vždyť to má mít nestarost Tina nebo Semir, když tu není šéfka.“

Tak šli do kanceláře za Hotem. Hote sídlil v kanceláři u šéfky. Když vešli do kanceláře, tak celá kanceláře byla cítit kouřem od cigaret. Tina a Semir otevírali okna.

TOM: “ Co se tu děje??“

HOTE: “ Zastupuju šéfku na 3 týdny. Dostal jsem to příkazem od policejního prezidenta.“

TINA: “ Kde je Andrea??“

HOTE: “ Andrea odjela se šéfkou na školení.“

SEMIR: “ No to je dobrý a mě se nic neřekne.“

TINA: “ To si vzala šéfka dvoutýdenní volno??“

HOTE: “ Ano. Už něco máte??“

SEMIR: “ Ano. Monika Schindlerová měla dobré vztahy v práci a nemá rodinu. To je zatím vše“

A odešli z kanceláře. U Andrey na stole byl šílený bordel a zvonil telefon. Tina šla ho zvednout, ale nejdřív si musela na půl klidit stůl.

TINA: “ Dálniční policie, Kranichová.“

Přišli za ní Semir, Tom a Bonrát.

TINA: “ Ale…………….. dobře. Naschle.“

Policejní prezident zavěsil.

SEMIR: “ Kdo to byl??“

TINA: “ To byl policejní prezident.“

BONRÁT: “ Co chtěl policejní prezident??“

TINA: “ Šéfka tu nebude celej měsíc a z toho je na týdenním školení v Berlíně a Andrea odjela s ní.“

TOM: “ A co Hote??“

TINA: “ Protože je nejstarší tak dostal přednost.“

SEMIR: “ Ale vždyť si to měla dostat ty nebo já.“

TINA: “ To jsem mu chtěla říct, ale on to nechtěl vysvětlit.“

BONRÁT: “ Celej měsíc po vedením Hota. To bude radost.“

V jednom rodinném domku se sešli Claus Stolte a Martin Fischer. Probírali kam by se mohli dostat diamaty z Jižní Afriky a jak se o tom dozvěděla Monika.

MARTIN: “ Jak se o tom mohla dozvědět??“

CLAUS: “ Já nevim ani nemám tušení.

MARTIN: „Ještě před odletem z Jahanisburgu??“

CLAUS: “ Já to prostě nevim.“

Na služebnu dálniční policie přišel fax od Interpolu. Tina šla za Tomem a Semirem.

TINA: “ Fax od Interpolu.“

Předala jim fax.

TOM: “ Martin Fischer seděl za pašování diamantů z JAR do Německa.“

SEMIR: “ Ještě něco máš o Fischerovi??“

TINA: “ Seděl v Berlínském vězení za pašování diamantů a za malé krádeže. Odseděl si 10 let. Ve vězení seděl s Markem Kellerem. Kellera propustili stejně jako Fischera.

Následují den v rodinném domku navštívil Martin Clause.

MARTIN: “ Už sis rozmyslel odkud to ta Monika Schindlerová zjistila??“

CLAUS: “ Já opravdu nevím. A už ti to řikám po několikátý.“

MARTIN: “ A co ty diamanty??“

CLAUS: “ To já taky nevim.“

Zazvonil Martinovi mobil. Volal mu šéf Mark Keller. Claus využil jeho čas volání s Kellerem a podařilo se mu utéct. Martin rychle zavěsil a utíkal za Clausem. Claus už ujížděl autem a Martin ho dohonil. Honili se ve staré rozbourané továrně. Claus najel na velkou hromadu kamení a vyskočil do vzduchu a pár krát se otočilo a dopadlo na střechu. Claus vylezl ze šrotovaného auta a opřel se o své auto. Za chvilku přijel i Mark a Martin. Mark zabil Clause a pak i Marka, protože mu lezl na nervy.

Na služebně…………. Tina šla hlášením o 2 mrtvolách za Tomem a Semirem.

TINA: “ Máme tu 2 mrtvoly.“

SEMIR: “ Kde??“

TINA: “ Ve staré továrně Kolín-jich.“

TOM: “ Tak vyrazíme na cestu, ale jedeš s náma.“

TINA: “ Jestli mi to náš zastupující šéf dovolí.“

SEMIR: “ Nebo snad potřebuješ povolení od rodičů s podpisem??“

TINA: “ To doufám, že nebudu potřebovat.“

Dorazila na místo činu. Těla ohledával soudní lékař.

SEMIR: “ Našel jste něco??“

DOKTOR: “ Oba dva byli zabiti ráží 9 mm. Více až po pitvě.“

SEMIR: “ Díky.“

DOKTOR: “ Naschle.“

SEMIR, TOM, TINA: “ Naschle.“

Přišel k nim velký šéf Hote s cigaretou.

HOTE: “ Už víte, o koho jde??“

TOM: “ Musíš i na čerstvém vzduchu……….“

HOTE: „Promiň. Máte něco??“

Tina podle Moničiny fotky a fotky od Interpolu, že jde o Clause Stolteho a Marka Kellera.

BONRÁT: “ Mrtví nemají u sebe žádní doklady.“

TINA: “ Jde o Marka Kellera a Clause Stolteho.“

Další den na služebně………………… Tina šla za Hotem, mu předat nějaké papíry o nehodách za minulý týden a další potřebné věci.

HOTE: “ Díky.“

TINA: “ Prosim.“

Tina byla na odchodu a už stála u dveří.

HOTE: “ Tino, počkej.“

TINA: “ Jaký máš další přání.“

HOTE: “ Mám přání jediný, aby si byla ty zastupující šéfkou místo mě na 4 týdny.“

TINA: “ Díky za důvěru.“

Mezitím přišli Tom a Semir. Zatavili se před Andrejím stole. U nich se zatavil i Bonrát.

Po chvilce vyšla Tina s Hotem z kanceláře a zastavili se u Toma, Semira a Bonráta.

BONRÁT: “ Nechceš něco přinést??“

HOTE: “ To je dobrý.“

Hote odešel ke svému stolu.

BONRÁT: “ Něco se mu snad stalo.“

TINA: “ Hote dostal rozum. Pustil své zastupující místo šéfa a dal ho mě.“

BONRÁT: “ Tak to mu nevěřim.“

A odešel za Hotem. Semir a Tom odešli do kanceláře. Tina šla za nima, protože si na něco vzpomněla.

TINA: “ Málem bych zapomněla. Volala Andrea, že jí máš zavolat.“

SEMIR: “ Nevíš, co chtěla abych se na Andreu připravil.“

TINA: “ Nic neřikala.“

Zazvonil telefon a Tina ho šla zvednout. Tom šel za Tinou, aby Semira neotravoval při telefonování s Andreou.

TINA: “ Dálniční policie, Kranichová.“

BACHMAN: “ Bachman, zemská policie. Našel jsem něco důležitého na záznamu z kamery.“

TINA: “ Dobře. My se tam stavíme.“

BACHMAN: “ Dobře. Naschle.“

TINA: “ Naschle.“

Bachman zavěsil.

TOM: “ Kde,že se máme stavit??“

TINA: “ U Bachmana, že něco má.“

Když Semir dotelefonoval s Andreou tak se vydali za Bachmanem. Bachman jim ukázal z kamery, kde bylo vymazaný kus důležité části, kde by bylo vidět černý Jaguár s Clausem a Markem, jak pronásledují černé Audi 8 s Monikou Schindlerovou.

Vraceli se na služebnu a Tině volala Klára Majerová. Tak Tina zastavila u krajnice, aby ji lépe rozuměla. Moc jí nerozuměla, protože zrovna přistávalo letadlo. Semir a Tom jeli dál a po chvilce se vrátili k Tině.

TOM: “ Něco se stalo??“

TINA: “ Volala mi Klára.“

SEMIR: “ Co chtěla??“

TINA: “ Já jsem ji moc nerozuměla, protože zrovna přistávalo letadlo.“

Semir vytáhl mapu z auta a hledal letiště v okolí Kolína. Tina něco zkusila. Hlásila se přes vysílačku na služebnu. Ozval se jí Hote.

HOTE: “ Co potřebuješ??“

TINA: “ Zjisti mi kam se mohla dostat Klára za 15 euro od svého bydliště. Pak vem přibližnou vzdálenost od daného místa a opiš kružnici a kde se střetnou tak to je to místo.“

HOTE: “ Co, že mám udělat??“

Hote udělal podle Tininých pokynů. Semir a Tom jenom koukali na Tinu, co zase vymyslela.

HOTE: “ Dojela někam do lesa, ale přesné místo nemůžu vyluštit.“

Tina se dívala do mapy. A našla místo Rur-Stausee.

TINA: “ Co vám řekne Rur-Stausee???“

TOM: “ To je místo, kam jezdili Klára, Monika a Claus.“

Tina oznámila Hotovi.

TINA: “ Pošli posily k jezeru Rur-Stausee.“

HOTE: “ Rozkaz šéfe.“

Rozjeli se na místo. U jezera Rur-Stausee mezitím Bachman zabil svého kamaráda Marka. Poté pak jenom postřelil i Kláru, ale to už ma místě byli Semir, Tom a Tina. Bachman začal střílet a běžel ke svému autu a ujížděl. Tom a Semir jeli za ním, ale měli jeden menší problém, protože jim zatarasila vínová Octavie výjezd. Stříbrné BMW se nemohlo dostat pryč a navíc k jezeru vedla velmi úzká silnička.

TOM: “ Půjčíš mi klíče od auta??“

Tina mu hodila klíče od svého auta.

TOM: “ Díky.“

TINA: “ Nerozbít.“

Tina se mezitím postarala o Kláru. Bachman vyjížděl po silnici, ale vínová Octavia ho dohnala. Obě auta kličkovala mezi auty. Bachman si nevšiml jednoho auta, které jelo naproti jemu, tak o sebe lehce narazila a Bachman vyletěl do vzduchu a dopal na pole, kde kombajn sklízel obilí. Řidič z kombajnu vyběhl pryč a kombajn se blížil k autu Bachmana, když kombajn narazil na auta, mezi kombajnem a autem vznikl zkrat a auto vybouchlo.

Tina pak přijela za Semirem a Tomem. Okolo auta a kombajnu byli už hasiči. Ve sluníčku se třpytili kousíčky skla a Tina se zamyslela.

TINA: “ Už vím, kde jsou ty diamanty.“

TOM: “ Technické oddělení ani neví, jak je bohatý.“

Tina, Tom, Hote, Bonrát a Hartmut přebírali rozbité sklo ve velkém kontejneru. Diamanty, které našli tak je dávali do pytlíčku. Semir s Andreou si užívali výroční svatby na Sardinii a Michala hlídali Tina s Tomem.

Konec!!!

Autorka: Tina11

Tina a Aysim 2/2

30. 7. 2008 Tina11

Kniha povídek 2. díl

0 komentářů

Andrea odešla.

MEHMET: “ Vždyť ani jedna nemá řidičák. To nemůže být pravda.“

ANDREA: “ Ten vůz byl ukraden včera.“

ŠÉFKA: “ Vyhlaste pátrání po černém Jaguáru a po Tině Schulzové a Aysim……..“

MEHMET: “ Aysim Arasová.“

ANDREA: “ Dobře.“

Tina odešla s Andreou jí pomoct. Mehmet ještě chvíli zůstal na služebně v péči Hota. Dostal kávu a teplou koblihu a pak odešel domů, jestli náhodou se Aysim nevrátila domů. U šéfky byla ještě jedna porada.

Tina a Aysim zastavili na jednom parkovišti.

TINA: “ Vyber si jedno auto??“

AYSIM: “ Cože??“

TINA: “ Jen si vyber.“

Tina cpala do batohu pytlíky s kokainem a peníze. Kufříky nechala v autě a pistoli si dala za opasek svých kalhot.

TINA: “ Co třeba támhle to autíčko??“

AYSIM: “ To se mi taky líbí.“

Tak obě dvě vystoupili a auta a šli k modré Mazdě 5. Tina začala mluvit.

TINA: “ Mohli by jste nás kousek svést??“

MLADÍK: “ Ale jo. Kam to bude??“

TINA: “ K moři.“

Tom a Semir zašli za matkou Tiny Schulzové. Matce vysvětlili o co jde. Matka je zavedla do Tinina pokoje. Semir si vzal z Tinina pokoje seznam spolužáků

Mladík za volantem modré Mazdy 5 netušil, co mají 2 dívky v plánu. A cestou si povídali. Proč jedou k moři autostopem…………. Tina vytáhla pistoli a namířila ji na mladíka. Tina chtěla, aby mladík vystoupil. Mladík tedy vystoupil na okraji dálnice E9 a už jen viděl ujíždět svou modrou Mazdu 5 a také byla rád, že jo Tina nezabila.

Tom, Semir a Tina obvolávali všechny spolužáky ze seznamu.

TOM: “ Máš něco??“

TINA: “ Ne.“

K nim přišla Andrea.

ANDREA: “ Beohmer měl pěkný zájem, aby zemřel Vecchione. Má metrový záznam v trestním rejstříku. Loupežní přepadení, zabití, kuplířství….. odseděl si asi 15 let. Má realitní kancelář v centru města.“

TINA: “ A kvetoucí obchod s drogami. Zjisti koho zaměstnává.“

ANDREA: “ Dobře.“

ŠÉFKA: “ Máte něco okolo těch holek??“

SEMIR: “ Zatím nic.“

TOM: “ Jsou dost mazaný. Zatím je nenašla žádná hlídka.“

Do kanceláře přišel Mehmet a šel rovnou za Semirem.

MEHMET: “ Já už to doma nevydržím. Nemůžu bejt doma a jenom čekat.“

SEMIR: “ Obvolali jsme všechny spolužáky, ale nic.“

Zazvonil telefon a Tina ho zvedla.

TINA: “ Za chvilku jsme tam.“

A zavěsila.

SEMIR: “ Něco se snad stalo??“

TINA: “ Našli ten černý Jaguár a na dálničním odpočívadle.“

ŠÉFKA: “ Tino, zajeďte tam se podívat.“

TINA: “ Dobře.“

Tina a Aysim si užívali cestu k moři. Popíjeli alkohol.

AYSIM: “ Žádnej alkohol za volantem.“

A vytrhla Tině z ruky láhev s vínem.

Tina zajela na dálniční odpočívadlo. Místo už bylo uzavřené a auto prohledávali policisté a technici. Tina se zastavila u kufru a uviděla hromádku bílého prášku a ochutnala ho.

TINA: “ Velmi kvalitní kokain. A musel stát hodně peněz.“

HARTMUT: “ Ale peníze tu nejsou. Kokain je uvnitř vozu. Ty holky se ho museli nadejchat vinou ventilace. Takže jsou takový………..“

TINA: “ Zfetovaný jako vožralý vidle.“

HARTMUT: “ To jsem chtěl říct. Řekla si to za mě.“

Přišel k nim Hote a Bonrát.

HOTE: “ Od toho mladíka jsem se dozvěděl, že ho přepadli 2 holky asi tak před půl hodinou.“

TINA: “ Neví kam jeli??“

HOTE: “ Mladík řikal někam k moři.“

TINA: “ K moři?? Jedině do Francie, Belgie, Nizozemska?? Nebo tady u nás??“

BONRÁT: “ to přesně neví.“

TINA: “ Na dálnici u Cách mohli sjet kamkoliv. Třeba jsou už jenom na okresce.“

Aysim plánovala cestu kudy pojedou do Belgie na jejich oblíbené místo. A snili co budou podnikat. Tina naučí plavat Aysim. Že chtějí výhled na moře a perličkovou koupel. Tinu a Aysim našel Steeg. Našel je podle hlášení policie. Modrá Mazda 5 sjela z dálnice a Steeg byl hodně daleko za nimi.

Semir stál před velkou mapou s přemýšlel, kam by mohli jet.

ŠÉFKA: “ To přepadnuté auto bylo na okraji dálnice E9, které přímo vede k pobřeží. Před malou chvilkou mi volala Tina. Je to 50 km. K přístavu k Ostende.“

SEMIR: “ Nemá nějakou kamarádku v Belgii??“

MEHMET: “ Možná….. jestli je někde poblíž Den Haanu.“

SEMIR: “ Tady Den Haan.“

Ukazoval na mapě.

MEHMET: “ Byla tam na třídním výletě.“

TOM: “ A ta dálnice do Ostende vede přímo.“

Ukázal na mapě.

SEMIR: “ Nebo si vybrali státní silnici.“

Šéfka rozdělila práci.

ŠÉFKA: “ Tome, Semire vemte si vrtulník. Já zavolám kolegům v Belgii a Tině.“

Semir a Tom šli k vrtulníku a ještě je dohnala Andrea.

ANDREA: “ Řidič kamionu poznal našeho vraha v kartotéce. Jemenu se Karl Steeg. Před pár měsíci byl propuštěn.“

SEMIR: “ Díky.“

Ze služebny vyběhl i Mehmet, že chce letět s nima. Semir a Toma vzali Semirova přítele na palubu.

Tina už byla na cestě do Den Haanu.

Tině a Aysim by to trvalo jenom chvíli a už byly v Den Haanu. Tina zajela na parkoviště. Dívky vystoupil z auta i s batohem s penězi. Vzali si jiné auto zelené BMW. BMW mělo klíče v zapalování, nasedli a rychle odjeli. Tina vyjížděla z parkoviště a málem se srazila s modrofialovým Mustangem, které řídil Steeg. Rychle zabrzdil a zelené BMW mu vjelo do náruče a vystřelil na holky, ale minul. Zelené BMW se rozjelo a rychle ujíždělo pryč.

Za chvilku přijela na parkoviště Tina. Na parkovišti stálo prázdná modrá Mazda 5. Tina hned dala vědět Tomovi a Semirovi. Ozvala se přes vysílačku.

TINA: “ Mám novou zprávu.“

TOM: “ Jakou??“

TINA: “ Tina a Aysim jedou v zeleném BMW.“

TOM: “ Díky.“

Zelené BMW rychle jelo po okresní silnici a za nimi Mustang. Aysim vzala batoh a vyhazovala z okna sáčky s kokainem.

TINA: “ Přeskočilo ti!!“

Aysim se smála.

AYSIM: “ Po něčem takovým jsem dlouho toužila.“

Steeg sklízel a zachraňoval kokain na silnici. Chtěl by lopatku a smeták, ale zrovna široko daleko nebylo.

STEEG: “ Sakra, dědek mě zabije.“

Vrtulník se blížil do Belgie, ale i vínová Škoda Octavia.

Zelené BMW se ztrácelo v ulicích Den Haanu a vrtulník byl v koncích. Zelené BMW vjelo na pláž. Tina a Aysim běželi do vody. Měli velkou radost, že se jim to povedlo. Steeg jim překazil radost.

STEEG: “ Dejte mi ty prachy!!“

AYSIM: “ Tak mu dej ty prachy.“

Stále šli mořem dál a dál. Steeg na ně vytáhl zbraň. Nad pláží se objevil vrtulník i vínová Octavia. Semir a Tom se nechali vysadit na pláži a Tina se postaral o Tinu a Aysim.

Steeg na pláži běžel k půjčovně plážových vozítek a ujížděl Tomovi a Semirovi. Taky si vypůjčili plážové vozítko a vyrazili za ním. Semir s Tomem mu nadjeli, aby ho dostali a taky jim s tím pomohla Tina s vínovou Octavii. Steegovo vozítko narazilo do kala od vínové Octavie a skončil hlavou v písku.

TOM: “ Dobrá práce.“

TINA: “ Díky.“

Slunce zapadalo za obzor. Po pláži se procházeli Tina, Aysim a její otec Mehmet. Měl radost, že se Aysim nic nestalo.

Tina, Semir a Tom odcházeli k vínové Škodě Octavii a chystali se domů do Kolína. Tak se opřeli o přední kapotu vínové Octavie a pozorovali západ slunce.

SEMIR: “ Jaký je to pracovat u moře??“

TINA: “ Docela dobrý.“

TOM: “ Po dlouhé době u moře. Myslím jako služebně.“

SEMIR: “ Ty chceš tady otevřít detektivní kancelář??“

TOM: “ Ne, nebo si najít tady práci.“

TINA: “ A s kým??“

TOM: “ No přece s tebou.“

SEMIR: “ A já s Andreou zůstaneme na ocet??“

TOM: “ Jestli chcete jít s námi.“

SEMIR: “ To už je lepší.“

Když se dost dodívali na západ slunce a odjeli domů.

Konec!!!

Autorka: Tina11

Povídka č. 28: Tina a Aysim 1/2

23. 7. 2008 Tina11

Kniha povídek 2. díl

0 komentářů

Tento díl asi budete pamatovat. Trochu jsem ten díl pozměnila a dala obviklé postavy, které už znáte z mých příběhů. Tak tady je povídka….

Na jednom dálničním odpočívadle stojí dvě rychlá auta, červená Alfa Romeo a černý Jaguár, a stála vedle sebe. Obě dvě auta měli otevřené kufry a v každém kufru vyjeden stříbrný kufr. Jeden kufr obsahoval bankovky a v druhém igelitové sáčky s bílím práškem. Jeden z mužů roztrhl jeden sáček s drogou a strčil prst do prášku a olízl.

VECCHIONE: “ A vyřiď svému šéfovi, že bylo radost s ním obchodovat.“

STEEG: “ Velmi rád mu to vyřídím.“

Vecchione nasedl do auta a odjel. Jen co odjel Karl Steeg volal svému lachtanovi. Lachtan je jeho šéf Boechmer. Zrovna si plaval ve svém bazénu u vily, v antickém stylu. Doplaval ke schůdkům zvedl mobil.

BOECHMER: “ Ano.“

STEEG: “ Mám zboží. Vecchione my ho právě osobně dal.“

BOECHMER: “ Dobře. Teď získej zpátky moje peníze a postarej se, aby se mi malej pasák už nikdy nepletl pod nohy.“

STEEG: “ Hed teď??“

BOECHMER: “ Vidí to dobře ,Steegu. Snad tihle Vecchionové, nebo jak se jmenujou, konečně pochopí, oč tady jde.“

Lachtan vypnul mobil a ponořil se zpátky do teplé vody bazénu.

Karl Steeg nasedl do černého Jaguáru a odjel z parkoviště. Musel splnit úkol od šéfa. Ještě si šňupnul z roztrženého sáčku, který pak hodil do skříňky v autě na rukavice a mapy.

Vjel na dálnici a před jel červený kamion a strašně mu vadilo, že z výfuku od kamionu stoupal černý kouř a pronikavě páchl. Tak si pustil klimatizaci. Řidič kamionu se chystal na malou přestávku, protože jel až z Dánska, vezl dětskou stavebnici lego. Kolem kamionu se přehnalo červené auto. Byla to červená Alfa Romeo. Steeg se za ním rozjel. Když Steeg dohnal Alfu Romeo tak zastřelil 2 ranami Itala a ještě Steeg prostřelil levou pneumatiku. Steeg šlápl na brzdy, protože Alfa Romeo narazila do svodidel, přeletí a přitane v podobě vraku na parkovišti. Steeg vyběhl ze svého auta a z Alfy Romeo si vzal kufřík s penězi a rychle odjel v tu chvíli na parkoviště odbočoval červený kamion z Dánska a uviděl zničenou Alfu Romeo před, kterou musel zastavit. Řidič kamionu zavolal policii.

U upraveného hausbótu na břehu Rýna stála černovlasá Turkyně dívka Aysim a dívala se do vody. Po celém hausbótu byly lampióny, které připomínaly noční oslavu. Za Aysim přišla rázná blondýnka se sametovou mašlí na krku.

TINA: “ Hej, co se děje??“
AYSIM: “ To se ještě ptáš?? Mám maturitu, a co?? Ze tejden jsem zpátky v Turecku a za měsíc jsem vdaná za chlapa, kterého ani neznám.“

Aysim se narodila v Německu a vystudovala tu. Pořád nechápala, proč se má vracet do Turecka, které znala akorát z občasných rodinných výletů.

TINA: “ Já vím, že tě táta chce provdat, ale ty s ním přece nesouhlasíš!? Tak to odmítneš to a basta, ne??“
AYSIM: “ Nevím jak. S tím mým šíleným fotrem!! Budu pást někde ve východní Anatólii kozy a ovce, sbírat dříví na otop a porodím tucet dětí!!! Báječná vyhlídka.“

TINA: “ Promiň nemyslela jsem to tak. Ještě se s tátou promluv. To přece nemůžeš myslet vážně. Zničí ti život.“
AYSIM: “ Jsi naivní. Dyť ho znáš. To spíš naučím kámen plavat, než abych ho přesvědčila, že mě má nechat normálně žít.“

TINA: “ Ty aspoň víš, co chceš.“
AYSIM: “ Já zase netuším, co budu v životě dělat.“

TINA: “ Chtěla si jít na vysokou dopravní………..“
AYSIM: “ A co myslíš. Mám 4 z matiky, se kterou mě nevezmou. Můžu dělat na poště nebo uklízet regály v supermarketu. Není to tak napínavý jako bejt u námořní plavby nebo v aerolinkách, ale taky dobrý. Ve dvaceti odtud stejně vypadnu. Někam, kde tu celou minulost hodím za hlavu. Ty myslíš, že to někde jinde bude lepší?? Já ne.“

TINA: “ A jak nám bylo v Den Haanu?? V Belgii?? Bavili jsme se, paráda. Nikdo nám nepřikazoval, co máme dělat………… chodily jsme po mejdanech……. To bylo fajn.“
AYSIM: “ vždyť to byl třídní výlet. Když nebudeš mít peníze a práci, můžeš si rovnou hodit mašli.“

TINA: “ Pořád bejt bezdomovcem u moře než poslouchat fotrovy pindy. Pojď, jdeme….“

Obracela Tina ji k lokálu, ale Aysim zamířila k můstku, který vedl na druhý břeh.

Na služebně dálniční policie panovala klidná atmosféra. Nevěděli do čeho píchnout. Najednou se ozval telefon u Andrey na stole. Všichni seděli v kuchyňce. Tina běžela zvednout telefon, protože byla právě na blízku.

TINA: “ Dálniční policie, Kranichová.“

ŘIDIČ: “ Na dálnici A7 na dálničním odpočívadle je mrtvý muž v autě.“

TINA: “ Na jakým kilometru??“

ŘIDIČ: “ Na 150 km.“

TINA: “ Dobře. Policejní hlídky jsou na cestě.“

Tina šla říci ostatním, co se stalo.

TINA: “ Máme práce. Na A7 na 150 km je mrtvý muž v autě.“

SEMIR: “ To nám pěkně začíná.“

Tina, Tom, Semir, Hote a Bonrát vyrazila na místo činu.

Tina s Aysim se loudali po přístavním molu pod vysokými jeřáby.

TINA: “ Ty chceš jít domu??“

AYSIM: “ Že se ptáš. Už jsem měla být doma před hodinou. Otec mi utrhne hlavu.“

TINA: “ Myslíš, že mí rodiče jsou jiní?? Ale mně to je ukradený, stejně nevěděj, která bije.“

AYSIM: “ To je něco jinýho Tino. Tví rodiče jsou jen na nervy. Ale když já přijdu pozdě domů, nesmím tejden ven.“

TINA: “ Tak proč si to necháváš líbit?? Ten tvůj fotr je stejně na palici.“

AYSIM: “ A co mám podle tebe dělat??“

TINA: “ Nemám tušení. Ale bude ti teď 18 a pak……….“

AYSIM: „…………. Pak bud vdaná, na hlavě budu nosit šátek a modlit se k Mekce. Nějaký další otázky??“

Pár metrů od nich zastavil černý Jaguár a z něho vystoupil Karl Steeg a smál se. Testoval kvalitu kokainu, který vezl.

STEEG: “ Čau, kočky, dneska máte šťastnej den. nasedněte si, svezu vás.“

Pohlédly na sebe.

AYSIM: “ Ne, díky, radši půjdem pěšky.“

STEEG: “ Ty seš……… a co Tina??“

TINA: “ Jseš na špatný adrese Karle. Vypal!!!“

Tina znala Steega. Byl o 20 let starší, myslel, že má na mladý holky.

STEEG: “ Jak chcete. Nejbližší autobus vám jede až za hodinu.“

TINA: “ No tak jo. Nemám náladu jít takovou dálku pěšky. A kromě toho je zima.“

AYSIM: “ To je mi fuk. K němu do auta nesednu.“

TINA: “ Já ho taky nemusím. Ale nic nám neudělá. Je to brachův kámoš. No tak pojď……“

Tina chytla Aysim za loket a zatáhla ji do auta. Tina seděla ve předu a Aysim seděla za Tinou.

Karl se usmál na Tinu, ale ona na něj neměla chuť.

TINA: “ Nečum a dívej se, kam jedeš.“

Jeli okolo skladištní oblasti. Steeg odbočil do špinavé uličky mezi dvěma halami skladů. Tina si přála, aby Steeg zastavil. Steeg zastavil.

AYSIM: “ A teď??“

Steeg se otočil na Aysim a natahoval ruce.

AYSIM: “ Dejty svý špinavý pracky pryč!!“

Tina bránila svoji nejlepší kamarádku Aysim. Tak to vzala do svých rukou. Jemně položila Karlovi ruku na předloktí a pohladila ho.

TINA: “ Přestaň blbnout. Myslela, že se ti líbím já. Půjdeme spolu, pojď.“

STEEG: “ No tak dobře, ale tadle malá zůstane v autě.“

Otočil se na Aysim, když vystupoval.

AYSIM: “ Tino………….“

Ale Tina už nevnímala.

STEEG: “ Žádný podrazy!!“

TINA: “ Podrazy jsou spíš tvůj džob, ne??

Tina se opírala o zeď mezi dřevenými paletami. Steeg chtěl dát polibek Tině a Tina Steega kopla mezi nohy. Steeg ležel a na zemi, Tina mu sebrala z kapsy klíče od auta a rychle běžela k autu. Za sebou zabouchla dveře. Než se stačil Steeg vzpamatovat černý Jaguár byl pryč.

STEEG: “ Daleko se nedostanete. Až vás chytím, tak vás zabiju, zabiju!!!!“

Aysim přelezla za jízdy na místo spolujezdce.

AYSIM: “ Tino, zpomal, prosím, tě!!!“

Tina měla oči přilepené na předním skle a na tachometru 130. kličkovali mezi auty na silnici.

AYSIM: “ Pozor!! Auto!!!“

TINA: “ A co budeme dělat, až nás nahlásí policajtům???“

AYSIM: “ Co by?? Vždyť nás ten hajzl chtěl znásilnit.“

TINA: “ Povíme jim, že jsme zavinily nehodu, protože nás chtěl vošukat?? Že řidičák nemám, ale že jsme se museli nějak zachránit. Ten všechno zapře. Policajti nás pošlou domů a budeme muset zaplatit ty sešrotovaný auta.“

AYSIM: “ Tino, jestli něco neuděláš. Tak na policii půjdu sama.“

TINA: “ Aysim to nikam nevede.“

AYSIM: “ Tvůj brácha má super kámoše. Já jsem do týdle podělaný káry nechtěla, ale ty jsi …. Že nám nic neudělá.“

TINA: “ Teď za to můžu já. Můžu za to, že byl zdrogovanej. A kdyby si nepospíchala za tatíčkem, nikdy by se to nemuselo stát.“

AYSIM: “ Nebudeme se hádat. Ale na polici musíme, oni nám uvěří.“

TINA: “ Tvůj táta taky??“

AYSIM: “ A hele to mě nenapadlo.“

TINA: “ Vidíš není, kam spěchat. Tak jako tak budeš mít doma peklo.“

AYSIM: “ A co teď??“

TINA: “ Máme dost času, máme rychlej auťák a plnou nádrž.“

AYSIM: “ To je fakt…… malér budeme mít stejně.“

Obě se smály.

AYSIM, TINA: “ Jedéééém.“

Chovali se praštěně, ale neměly tušení z čeho. Rozum a zákon zůstali za nimi, ale netušili, že v autě vezou kokain.

Okolo alfy Romeo bylo plno policejních hlídek.

SEMIR: “ Máte už něco??“

TINA: “ Vecchione byl pasák ma už byl jednou trestaný za těžké ublížení na těle. Od propuštění pracoval jako drogovej dealer asi rok.“

HOTE: “ Pachatel odjel v černém Jaguáru.“

TOM: “ A co SPZ??“

HOTE: “ Bohužel. Prý zmizel moc rychle.“

SEMIR: “ Ještě něco zajímavýho??“

HOTE: “ Už nic.“

Steeg zašel za lachtanem tedy za svým šéfem a řekl mu co se stalo. Lachtan byl dost naštvaný. Šéf chtěl po Steegu, aby to dostal zpátky

Černý Jaguár opouštěl město Kolín a obě dvě si malovali svoji budoucnost.

AYSIM: “ Kde ses naučila řídit auto??“

TINA: “ Od bráchy.“

AYSIM: “ Taky si chci udělat řidičák.“

TINA: “ Tak si ho uděláme spolu. Nejradši by jsem se navracela domů.“

AYSIM: “ Víš co by jsem si přála??“

TINA: “ Aby tvýmu tureckýmu manželovi bylo 98 let, aby to byl milionář a aby se o svatební noci sklátil infarkt.“

AYSIM: “ Já si přeju, abychom zůstali navždy nejlepší kamarádky a aby nás nic nerozdělilo.“

Za chvilku uviděla Aysim policejní auto. Po chvilce je uviděla i Tina.

TINA: “ Sakra policajti.“

Rychle zajeli do jedné vedlejší lesní cesty, aby je neviděli policajti.

AYSIM: “ To bylo teda o chlup.“

TINA: “ To jo. Podívej se do kastlíku jestli tam není automapa.“

Aysim poslechla a ze skřínky vytáhla nabitou zbraň, auto atlas střední Evropy a roztrhej sáček s kokainem. Tina zvala do ruky nabitou zbraň.

AYSIM: “ Bacha, může být nabitá.“

TINA: “ Klídek je zajištěná. Brácha má podobnou.“

Tina a Aysim se sešli podívat do kufru, jaké poklady ještě skrývá černý Jaguár. Tina otevřela kufr od auta a pak oba stříbrné kufříky a ochutnala bílí prášek.

TINA: “ To je kokain. To by bylo plno prachů.“

AYSIM: „Odsuď padáme.“

TINA: „Z čeho máš strach??“

AYSIM: “ Určitě nás hledá. S tím nechci mít společnýho. Co, když nás najdou policajti.“

TINA: “ Bude jim to jasný. Jak k tomhle mhli přijít dvě středoškolačky, že jsou drogový milionářky???? Blbost………“

Tina zatáhla zpátky Aysim do auta a rychle odjeli.

Na služebně byla porada u šéfky v kanceláři.

ŠÉFKA: “ Rossario Vecchione?? Todle jméno jsem už někde slyšela.“

SEMIR: “ Několik posledních měsíců dělal do drog.“

TINA: “ Tohle vypadá na Boehmerův rukopis.“

SEMIR: “ Myslíš??“

ŠÉFKA: “ Boechmer dal zabít Vecchioneho, aby zastrašil konkurenci??“

TINA: “ Určitě. Chce mít pod kontrolou celý trh.

Do kanceláře vstoupil malý holohlavý muž s knírkem a byl tureckého původu.

SEMIR: “ Mehmete, kdo tě sem pustil??“

MEHMET: “ Ztratila se dcera. Slíbila, že bude brzo doma. Měli maturitní večírek. Znáš přece Aysim.“

SEMIR: “ Posaď se.“

Mehmet se posadil.

ŠÉFKA: “ Kdy se vám ztratila vaše dcera??“

MEHMET: “ Paní profesorka řikala, že odešla v 5:30.“

SEMIR: “ Odešla sama??“

MEHMET: “ Byla s Tinou. Tinou Schulzovou. Tak jsem Aysim dovolil, že může zůstat díl. Měli přijet spolu.“

TINA: “ Třeba jsou někde u kamarádky??“

MEHMET: “ Aysim mi už dal vědět, že jsou u kamarádky.“

ŠÉFKA: “ No dobře. Vyhlásíme pátrání po těch dvou dívkách.“

Do kanceláře vešla Andrea.

ANDREA: “ Právě přišlo hlášení. Dneska ráno způsobil černý Jaguár nehodu u přístavu.“

SEMIR: “ Černej Jaguár??“

ANDREA: “ Hmm. Přinesu to.“

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ !!!!!!!!

Povídka č. 27: Výstavba domku v Ebensee

14. 7. 2008 Tina11

Kniha povídek 2. díl

0 komentářů

Byl krásný slunný den a obyvatelé Kolína jezdili na výlety, ale nejvíce jezdili na koupaliště.

Druhý den se sešli Andrea, Tina a Elena v jedné útulné restauraci v centru města. Andrea se chtěla domluvit s Tinou a s Elenou na jedné věci, že by si postavili svůj vlastní domeček s velkou zahradou, popřípadě s bazénem a saunou. Andrea přinesla pár katalogů s domečky a s doplňky na zahradu. Na toto téma se Andrea se Semirem dlouho diskutovali celý večer. Elena měla jednu podmínku, že chce bydlet v přízemí.

Večer u Toma a Tiny…………………

TOM: “ O čem pak jste si povídali??“
TINA: “ Já myslela, že ti Semir vyžvanil.“

TOM: “ Co my měl vyžvanit??“
TINA: “ No, že Semir s Andreou vymysleli jednu docela zajímavou věc.“

TOM: “ Jakou věc??“
TINA: “ Semir s Andreou si vymysleli, že by jsme si mohli postavit nějaký domeček nebo roubenku na společnou dovolenou.“

TOM: “ A kdo přesně??“
TINA: “ My dva, Andrea, Semir a Elena s Janem + děti a Endy.“

TOM: “ Koho to napadlo??“
TINA: “ Na mě se nekoukej. Na to přišla Andrea se Semirem.“

TOM: “ A Semir to bude všechno platit ze svýho??“

TINA: “ Ne. Prý každý dá nějakou určitou částku. To by jsme se museli všichni sednout a pořádně se dohodnout.

Tina s Tomem se ještě dlouho bavili. Na toto téma se také bavili Elena s Janem. Seděli u skleničky vína. Elena pořád nevěděla jak to má říct Janovi o tom nápadu od Andrey.

ELENA: “ Chceš říct novinu??“
JAN: “ Jakou??“
ELENA: “ Andrea se Semirem vymysleli docela dobrou věc. No, že………….“
JAN: “ Co pak hezkého vymyslel Semir.“
ELENA: “ Když mi budeš pořád skákat do řeči tak ti nikdy nepovím.“
JAN: “ Promiň a povídej.“
ELENA: “ Vymysleli, že by jsme si nechali postavit malý domeček nebo roubenku s velkou zahradou.“
JAN: “ Kdo??“
ELENA: “ Já, ty, Semir, Andrea, Tina, Tom + Martin, Michal a naše 2 děti a Endy.“
JAN: “ To je opravdu hezký nápad. A Semir s Andreou to budou financovat ze své kapsy??“
ELENA: “ Ne, ale každý přispěje nemalou částkou peněz na stavbu domečku. Na tom by jsme si museli všichni sednou a pořádně to probrat.“
JAN: “ Kde ten náš domeček má stát??“
ELENA: “ To ještě nevim, to se musí domluvit.

Jednoho dne si všichni sedli u Eleny a Jana na zahradě. Pořád se nemohli dohodnout jaký to bude domeček a kde bude stát, protože každý měl jiný přání a jinou představu o domečku.

Večer……………

TOM: “ Tak mě napadlo.“

TINA: “ Co??“
TOM: “ Že by jsme mohli prodat náš domeček v Hartbergu.“

TINA: “ A proč?? Vždyť je tam hezky.“
TOM: “ Abychom měli penízky na přispění společného domečku.“

TINA: “ Ty chceš prodat domeček v Hartbergu kvůli tomu, co stalo mezi námi v Hartbergu. Když si budeme chtít hezký prodloužený víkend tak by si nemohli jet do budoucího domku, protože tam už někdo bude. V Hartbergu budeme mít klid a sami, užívat si klid.“
Tom chvíli přemýšlel, co má odpovědět Tině.

TOM: “ Máš pravdu. To mě ani nepadlo. Kdybych já tě neměl.“

Dali si velký polibek a ještě probírali společný domeček.

Elena se doma nudila, protože Jan byl v práci a malá Šarlotka spala. A tak zavolal Tině, že jí něco napadlo a aby vzala sebou alba ze střední a vyšší policejní školy, protože Elenu napadlo, kde by mohl stát budoucí domeček.

TINA: “ Copak tě hezkého napadlo??“
ELENA: “ Napadla mě jedna věc. Místo našeho domečku by mohl stát v Rakousku, ale městečko si nemůžu vzpomenout. Do toho městečka jsme hodně jezdili se střední školou a pak jsme se tam setkali, když jsi studovala na vyšší policejní škole.

TINA: “ Nic mi to pořád neříká. Vim, že jsme jezdili do Rakouska na výměnný pobyty, ale to místo mi nic neříká.“

ELENA: “ Nám se tam moc líbilo a bylo tam moc hezky. Taky se tam hodně jezdí do školy přírody. Jezdili jsme tam každý rok.“

TINA: “ Aha. To už mi něco říká, ale to malé městečko.“

Elena a Tina si prohlíželi alba. A našli, co hledali.

ELENA: “ Ebensee. To je to místo.“

TINA: “ Tam se děli zajímavý věci, když jsme tam byli. Tam je velký jezero Tran see a plno vycházek do přírody.“

ELENA: “ Je to blízko Salzburgu tam by jsme si mohli nakoupit na určitou dobu.“

TINA: “ Ještě tento nápad přednést Andree a co na to řekne. Ještě mě napadlo jedno místo.“

ELENA: “ Jaký místo??“

TINA: “ NA tom místě jsem byla, když jsem tam trávila školku v přírodě. Je to malá obec Krásná Lípa – Vlčí hora. Tam opravdu hezky.“

ELENA: “ A kde to je??“

TINA: “ Je to v České republice. Nad obcí je hezká rozhledna a e i obci menší rybníček, ale jeto moc daleko od velkého města. Tam by se asi moc nelíbilo Andree.“

Tina s Elenou zašli za Andreou jí říct svoje návrhy, kde bude stát jejich budoucí domeček. Také se ještě dohadovali na některých věcech okolo domku.

ANDREA: “ Mě se moc líbí to městečko Ebensee. Je to blízko Salzburgu a je to dobrá poloha, budeme brzo doma. Co tam je??“

TINA: “ Ve městečku je velký jezero Tran see ve kterém se dá vykoupat, půjčit si šlapadla a další věci. Hezké procházky do přírody. Krásná je naučná stezka okolo jezera Tran see.“

ELENA: “ Můžeš si zasportovat. Zahrát si tenis, stolní tenis, basketbal, volejbal, badminton a další sporty. Občas přijede pouť nebo cirkus.

TINA: “ Ve městečku jsou 3 restaurace. A jedna restaurace peče pizza přes letní prázdniny i na podzim. Taky přes léto jde cítit vůně koblížků.“

ANDREA: “ A co zima??“

TINA: “ Zima?? V zimě se tam dostaneš bez problémů. Můžeš si zabruslit na jezeře Tran see. A v sousední vesničce Altmünster tam je lyžařský vlek a v Gmundermu je taky lyžařský vlek.“

ANDREA: “ Kde jste spali?? Jezdili jste tam do školy v přírodě??“

ELENA: “ Dalo by se říct u jezera Tran see je malá chatová osada, kde jsou dřevěné chatičky pro 6 – 8 osob a nebo můžeš si postavit u jezera stan.“

ANDREA: “ A u jezera je písečná pláž??“

ELENA: “ Ano. Velká písečná pláž se slunečníkama. Je to tam jako u moře.“

ANDREA: “ Já to shrnu. Toto místo se mi moc líbilo, ale musíme to navrhnout našim milovaným manželům.“

Druhý den se sešli v jedné restauraci a Andrea s Tinou, Elenou řekli svým manželům jejich návrh. Semir, Tom a Jan s tím souhlasili, kde bude stát domeček.

Andrea a Semir začali běhat po úřadech, aby dostali povolení na stavbu, vyhraničení celého pozemku a další věci. Občas jim pomohli i Tina s Tomem.

Po několika týdnech stála hrubá stavba budoucího domku. Semir občas se zajel podívat do Ebensee, jak to vypadá s výstavbou domku.

Vybavení na zahrádku vybírali z jedné výstavy v Düsseldorfu, která je podobná v Litoměřicích na jaře a na podzim. Tina s Tomem měli za úkol najít pěkný dřevěný altánek, aby se tam všichni vešli. Semir a Andrea běhali po bazénech a jezírkách. Od Eleny Tina dostala úkol, aby našla nějakou pěknou boudu pro Endyho. Nakupovali květiny na záhonky a vinnou révu na altánek a na vyhrazený pozemek vedle domečku.

V prosinci byly všechny práce na domečku skončeny. Semir, Andrea, Tom, Tina, Elena, Jan, Martin, Michal, Šarlotka, Barborka a Endy slavili vánoční svátky i Štedrý den. Chodili bruslit na místní jezero Tran see. Občas si zajeli na lyže do sousední vesnice Altmünster.

Silvestr oslavili bujaře až pozdních ranních hodin. Udělali si velký ohňostroj na počest nového domku.

Konec!!!

Autorka: Tina11

Povídka č. 26: Olympiáda

23. 6. 2008 Tina11

Kniha povídek 2. díl

0 komentářů

Byl krásný letní den. Sluníčko krásně svítilo na nebi bez mráčků.

Služebna dálniční policie měla 3 dny volna, protože byly velká vedra. Semir a Andrea šli za Tomem a Tinou. Udělali si takový menší piknik u Tiny a Toma v dřevěném altánku obrostlým hroznovým vínem.

Odpoledne se na ně přišli podívat Tinina matka a přinesla nějaký dopis z Itálie, který matce poslal Petra.

MATKA: “ Potřebuju něco přeložit z italštiny. Ta moje italština je zapomenutá. Dalo by se říct, že je to pro neznámí jazyk.“

TINA: “ Ukaž.“

Matka předala Tině dopis os italské notářky a četla si ho.

MATKA: “ Ten dopis mi poslal Petra, protože mi přišel na adresu do Itálie.“

TINA: “ Já myslela, že ti to přeložil taťka nebo Petr.“

MATKA: “ Oba dva nejsou v Kolíně. Tak si zbyla jenom ty. Co tam píšou a od koho to je??“

TINA: “ ten dopis přišel od notářsky. A píše, že zemřela tvoje kamarádka Petra Bergerová ti odkázala 500 000 eur.“

MATKA: “ A za co??“

TINA: “ Za to,že si byla její nejlepší kamarádka a musíš si je vybrat do 1 měsíce jinak to dostane sestra Monika.“

MATKA: “ To mám jet do, do…..“

TINA: “ Do Říma.“

MATKA: “ To opravdu mám jet do Říma??“

TINA: “ Budeš muset, protože musíš podepsat papír, že jsi převzala 500 000 eur.“

MATKA: “ Nechceš mě tam zavést??“

TINA: “ To já nevim, jestli by mě šéfka dala volno, protože máme docela velký šrumec na služebně. Tak si řekni Petrovi nebo taťkovi??“

MATKA: “ Radši by jsem jela s tebou. Když tak se zeptám Petra.“

TINA: “ Zítra se zeptám šéfky a dám ti vědět. Dám vědět i Petrovi.“

MATKA: “ Děkuju. Si moc hodná. Nebude lepší, když ráno za Petrem zajdeš, lépe se domluvíte.“

TINA: “ Ráno to asi nestíhám, protože ráno jdeme na střelnici. Máme to povinný. Možná, že za Petrem zajdu o polední pauze. A víš, že zemřela?? „

MATKA: “ Jo to vim. Dostala jsem parte. Taky jsem jí šla na pohřeb asi tak před 3 týdny.“

Večer u Toma a Tiny……………..

TOM: “ Copak ti chtěla maminka??“

TINA: “ Maminka mi chtěla, že dostala dopis od notářky z Itálie. A chtěla vědět co je v tom dopise.“

TOM: “ Co tam bylo??“

TINA: “ Maminka zdědila 500 000 eur a odkázala jí nejlepší kamarádka. Když si to nevyzvedne tak to připadne její sestře.“

TOM: “ Nebude chtít, aby si jela s ní do Itálie??“

TINA: “ Maminka mě přemlouvala, abych jí s ní, ale co mi na to řekne šéfka.“

TOM: “ Nebo může jet s Petrem nebo tatínkem.“

TINA: “ To jsem jí taky řikala, ale maminka chce abych jela s ní.“

TOM: “ Kam máte na mířeno??“

TINA: “ Do Říma.“

Semir, Tom a Tina byli na střelnici. Měli to povinný. Na střelnici chodili každých půl roku. Pak volala šéfka, že mají jet urychleně na služebnu, že pro ně něco má. Andrea, Semir, Tina, Tom, Hote a Bonrát se sešli u šéfky v kanceláři.

ŠÉFKA: “ Od policejního prezidenta jsem dostala zprávu ohledně jedné věci, že se bude konat ve Vídni malá olympiáda. Na olympiádě se setkáte z různých kout zemí Evropské unie. Změříte si síly s ostatními odděleními z různých koutů zemí. Máte nějaký otázky??“

TINA: “ Na jak dlouho to bude??“

ŠÉFKA: “ Bude to trvat celý týden. Budete mít takový týden na přípravu, než odjedete na tu olympiádu.“

HOTE: “ Jaký tam jsou akce??“

ŠÉFKA: “ Tady máte přehled všech disciplín, kde se napíšete, kde chce být.“

A předala Bonrátovi papír s disciplínami.

SEMIR: “ Mám takový divný dotaz. Jestli s námi může………..“

ŠÉFKA: “ Jestli může jet s vámi Jan. Už jsem mluvila s policejním prezidentem a není proti.“

Všichni odešli od šéfky.

TOM: “ A máš po výletě do Říma.“

TINA: “ To mám, ale je ti ještě jedna záchrana.“

TOM: “ Jaká??“

TINA: “ No přece Petr.“

SEMIR: “ Šéfka vám zkazila plány, že nemůžete jet na výlet??“

TINA: “ Dalo by se to říct.“

SEMIR: “ Tak to mi je líto.“

Tina odjela za Petrem pak zajela za maminkou jí říct, že s ní pojede do Říma Petr.

Celý týden utekl jako voda a chytali se do Vídně na olympiádu. Než odjeli každý se chystal na svoji disciplínu. Hote s Bonrátem si četli nerůznější silniční zákony, Tina s Janem cvičili střelbu, Andrea se věnovala více počítači, Tom a Semir se tak trochu zabírali staršími případy. V době olympiády se konala ve Vídni velká pouť. Každý večer si vyšel na pouť. Dalo by se říct, že tam chodili každý den.

Každý den se konala jedna disciplína. Jako první byli na řadě Bonrát s Hotem. Šlo jim velmi dobře a umístili se na 2. místě a měli ze všech zastoupených zemí nejlepší práci.

Pak byla na řadě Andrea. Vedla si velmi dobře a byla jako první za to, že rozluštila daný tajný kód.

Samozřejmě, že si i nevedli špatně Semir s Tomem. Tento den se konala taková disciplína, kdy celá skupina daného státu, řešila případ, který vůbec neznali.

Poslední den se spoléhalo na Tinu s Janem, protože už měli celou olympiádu v kapse a museli vyhrát celou střelbu. Vedlo se jim docela dobře.

JAN: “ Teď se spoléhá jen na tebe.“

TINA: “ Díky za důvěru.“

JAN: “ Držím ti palce. Ať to vyjde.“

TINA: “ Taky doufám, že to vyjde.“

Tina vzala celou věc do svých rukou. Při Tině stálo štěstí a vyhráli celou střelbu a umístili se na prvním místě. Jan a Tina se objali z vítězství. Skupina dálniční policie byla vyhlášena vítězem a že měli výborné výsledky ze všech disciplín.

Večer šli oslavovat své vítězství na pouť. Dost si užívali. Z Vídně si odvezli velký pohár a každý člen dálniční policie Kolín dostal medaili. Pak ještě oslavovali v Kolíně.

Maminka dostala dědictví od své kamarádky a byla ráda, že je dostala její sestra Monika, protože jí neměla v lásce.

Konec!!!

Autorka: Tina11

Povídka č. 25: Dávná láska 1/2

15. 6. 2008 Tina11

Kniha povídek 2. díl

0 komentářů

Tina, Semir, Tom, Hote a Bonrát měli perné 2 týdny. Dostali příkaz od policejního prezidenta, že by se mělo údajně pašovat kokain z Rakouska do Německa. Tina byla celých 14 dní na německo-rakouských hranicích, a v městečku Tölz přespávala, kde sídlí malý penziónek Berghammer a tento penziónek provozuje teta Teresa a její syn Ben.

Semir, Tom, Bonrát a Hote byli rozděleny na 2 party. Semir a tom byli na dálnici A3 a Hote s Bonrátem byli na A7. Kontrovali především kamiony, které projížděly po těchto komunikacích. Kamiony kontrolovali v obouch směrech hlavně k hranicím.

Poslední den se Tina vrátila zpátky do Kolína. Domů se vrátila kolem půl druhé ráno. U Toma byl na návštěvě Semir a dělali spolu zprávu za celých 14 dní. Tina přijela dost unavená a zralá do postele.

SEMIR: “ Ahoj.“
TOM: “ Ahoj miláčku.“
TINA: “ Ahoj.“

Dali si pusu na přivítanou.

TOM: “ Co tak pozdě??“
TINA: “ Dneska toho bylo trochu víc. Celej blázinec skončil až v půl jedný.“

Tina odložila mobil, klíče od baráku a od auta na kuchyňskou linku a sedla si na židli v kuchyni.

SEMIR: “ Pořád mi to nevchází.“

TOM: “ A co??“

SEMIR: “ Pořád mi nevychází minulý čtvrtek a pátek, a potom tenhle čtvrtek a pátek.“

TINA: “ Tak to nechte na zítra.“

TOM: “ Teď jsem to chtěl říct.“

Semirovi zazvonil mobil. Volala mu Andrea.
SEMIR: “ Ahoj miláčku.“

ANDREA: “ Ahoj. Kdepak seš??“

SEMIR: “ Já jsem u Toma a Tiny. Děláme tu zprávu, co nám dal policejní prezident.“

ANDREA: “ Už vím o co jde. Tak se vrať brzo.“

SEMIR: “ To víš, že jo. My už z toho máme maglajz a necháme to asi na zítra.“

ANDREA: “ Dobře. Ahoj.“

SEMIR: “ Ahoj. …………. Asi bude lepší, když to necháme na zítra.“

Semir se rozloučil s Tomem a s Tinou a odjel domů za rodinou.

Druhý den u Tiny a Toma………….

TOM: “ Dobré ráno.“

TINA: “ Dobré ráno.“

Dali si pusu. Tina šla do auta pro desky s papírama. Potkala před rodinným domkem listonoše, a Tině předal noviny a pár dopisů

LISTONOŠ: “ Dobré ráno.“

TINA: “ Dobrej.“

LISTONOŠ: “ 14 dní jste měli docela hodně práce??“

TINA: “ Měli. Jsem ráda, že to skončilo.“

LISTONOŠ: “ Dávali to v televizi i v novinách jsme to četl. Vy jste tu nebyla??“

TINA: “ Přes těch 14 dní jsem byla u tety v Tölzu, kde už to je to blízko k hranicím.“

Mezitím přijel Semir.

SEMIR: “ Ahoj.“

TINA: “ Ahoj.“

SEMIR: “ Dobrý den.“

LISTONOŠ: “ Dobrý den. Tak já už půjdu. Naschle.“

SEMIR, TINA: “ Naschle.“

Listonoš odešel k dalším domům. Semir a Tina odešli do baráku a pak dělali svoje zprávy pro policejního prezidenta. Občas vedli i vedli debaty o určitém dnu.

Tento den přijela do Kolína Teresa. Teresa přijela navštívit svého milovaného bratra Jana. Teresa přijela z Ameriky, kde studovala angličtinu. Teresa dali Janovi do schránky obálku s papírkem. Janovu adresu si zjistila od jednoho kamaráda, kterého potkala , když už byla pár dní v Kolíně.

Elena ráno vybrala schránku a uviděla obálku pro Jana. Na obálce bylo napsáno: “ Můj milovaný Jan Richter.“ Jan už seděl u stolu u snídaně. Elena mu předala obálku.

ELENA: “ Že by ti psala nějaká tajná milenka??“
JAN: “ To není pravda. Vždyť víš, že by jsem ti to nikdy neudělal. Mám tě strašně moc rád.“

ELENA: “ Vždyť já vím.“
Jan rozbalil obálku. Vyndal z obálky malý lísteček, kde bylo napsáno: “ Ve 20:00na našem místě.“ Janovi to vrtalo hlavou, kdo to může být.“

Jan šel tedy na tu schůzku. Když vešel do malého rychlého občerstvení a uviděl svojí milovanou sestru Teresu. Jan a Teresa se objali a přivítali se pusu a také se přivítali svým pozdravem, který se zdravili od dětství. Popovídali si o starých časech.

Druhý den Jan přestavil Eleně svoji sestru Teresu. Elena to musela předat dál tuto informaci. Elena se odpoledne setkal s Tinou.

ELENA: “ Chceš říct novinu??“

TINA: “ Jakou??? Nenapínej a povídej??“

ELENA: “ Dneska ráno mi Jan přestavil jeho sestru.“

TINA: “ Sestru?? Že já o tom nic nevím. Když byl Jan u nás tak to nikomu neřekl.““

ELENA: “ Já jsem o ní taky nevěděla. Podle vzhledu, že to bude příjemná sestra Teresa.“

TINA: “ Jan věděl, že přijela do Kolína??“

ELENA: “ Nevěděl a taky kam se mu sestra ztratila.“

TINA: “ A ta jeho ségra je mladší nebo starší??“

ELENA: “ Sestra Teresa vypadá, že je mladší než Jan.“

Tina s Elenou si ještě chvilku povídali.

Večer na služebně………….. Každý si dělal co chtěl. Semir, Tom, Tina, Andrea, Hote a Bonrát byli v kuchyňce a hráli žolíky. Když už bylo moc pozdě, každý odcházel domů kromě Hota a Bonráta, protože měli noční službu.

Druhý den……….. Semir seděl na lavičce na dálničním odpočívadle. Najednou se ozvala vysílačka: “ Centrála volá Kobru 11.“

Semir šel vzít vysílačku.

SEMIR: “ Tady Kobra 11.“

CENTRÁLA: “ Na dálničním odpočívadle A3 se našla mrtvola ženy.“

SEMIR: “ Dobře už tam jedu.“

Semir odejel na místo činu.

Když přijeli na místo činu jako první Hote s Bonrátem tak si mysleli, že je to Tina. Ale mrtvá žena byla hodně podobná Tině. Místo činu bylo zajištěné a mrtvou ohledával soudní lékař.

BONRÁT: “ To nemůže být pravda.“

HOTE: “ A co??“

Bonrát našel osobní věci mrtvé ženy, které patřili Tině. Bonrát je ukázal Hotemu.

HOTE: “ Ale jak řekneme Tomovi??“

BONRÁT: “ Nějak šetrně.“

Na místo činu dorazil Semir a šel rovnou za Bonrátem a Hotem.

SEMIR: “ Tak co??“

HOTE: “ Ta mrtvá žena………….“

Semir se podíval na mrtvolu ženy a myslel na nejhorší.

SEMIR: “ To nemůže být pravda.“

BONRÁT: “ Ale, když se podíváš blíž na obyčej tak to Tina není. Akorát měla mrtvá u sebe Tininy osobní doklady.“

SEMIR: “ Víte, totožnost mrtvé ženy??“

HOTE: “ Ne. Nemá u sebe osobní doklady.“

BONRÁT: “ Jak to říct Tomovi??“

SEMIR: “ To nechte na mě.“

Mezitím přijel Tom. Semir šel za Tomem.

SEMIR: “ Mám pro tebe dobrou, ale i špatnou zprávu a týká se Tiny.“

TOM: “ Tiny?? Něco se jí snad stalo??“

SEMIR: “ Mrtvá žena je hrozně moc podobná Tině a tak jsme si mysleli, že je to Tina, ale Tina to není. Mrtvá měla u sebe Tininy osobní doklady.“

TOM: “ To my spad kámen ze srdce. Ale proč měla mrtvá u sebe Tininy doklady.??“

SEMIR: „

Semir a Tom odjeli na služebnu. Zašli rovnou za šéfkou. Se šéfkou probrali všechny možnosti, jak se dostali Tininy doklady k mrtvé ženě. Andrea mezitím proháněla počítačem červenou mašličku. Semir a Tom přišli za Andreou.

SEMIR: “ Máš něco??“

ANDREA: “ Mrtvá žena se jmenuje Maria Klainová a pracovala ve firmě, která se specializuje na chudé děti v Africe. Firma si vede docela dobře. Klainová dost často jezdila do Afriky. A nemá žádnou rodinu a má čistý trestný rejstřík.“

TOM: “ pořád mi nejde do hlavy, jak se dostali Tininy doklady k ní.“

SEMIR: “ Na to se přijde.“

Semir s Andreou viděli na Tomovi, že mu schází Tina a je z toho celý špatný. Semir a Tom zajeli do firmy a sešli se s ředitelem. Ten jim řekl, že ve firmě neměla žádné nepřátelé a zaměstnanci s ní vycházeli velmi dobře. Takže se moc nikam nedostali.

Další den……….. Elena jela za Tinou domů, aby jí pomohla na malé oslavě, že přijela Janova sestra. Viděla Tinino auto.

ELENA: “ Tina je doma.“

Ani nemusela zvonit, protože jí přišel otevřít Tom.

TOM: “ Ahoj Eleno. Copak tu chceš??“

ELENA: “ Ahoj. Přišla jsem za Tinou.“

TOM: “ Ale Tina není doma. Proč??“

ELENA: “ Ona odejela do Itálie za Petrou??“

TOM: “ Ne. Cos jí chtěla??“

ELENA: “ Jenom takovou maličkost, aby mi s něčím pomohla. Nevíš, kde je??“

TOM: “ Eleno, je tu menší problém.“

ELENA: “ Jaký problém??“

TOM: “ Totiž Tina je od včerejška nezvěstná.“

ELENA: “ Co?? Tina je mrtvá??“

TOM: “ Eleno, můžu tě uklidnit Tina není mrtvá, prostě někam zmizela a nikdo neví kam.“

ELENA: “ To mi spadl kámen ze srdce. A už se víte přibližně, kde je??“

TOM: “ Ne, ale jestli chceš na kafe. A řekni mi co si chtěla po Tině.“

ELENA: “ Ráda půjdu na kafe a ráda ti řeknu ti to povím.“

Na služebně…….. Semir už byl na služebně a byl ve své kanceláři. Tom přišel za ním.

SEMIR: “ Kde si tak dlouho??“

TOM: “ Zdržela mě Elena.“

SEMIR: “ Elena?? Co chtěla??“

TOM: “ Chtěla něco po Tině. Takže Elena ví co se stalo s Tinou.“

SEMIR: “ Pořád nevim, co chtěla??“

TOM: “ Semire, chce se překvapit.“

SEMIR: “ Kdo všechno o tom ví??“

TOM: “ Semire, už to ví pár lidí.“

SEMIR: “ Kdo přesně??“

TOM: “ Já, Elena a Jan. To je vše.“

SEMIR: “ Jaký je to překvapení??“

TOM: “ Neřeknu. Jsem tajenmej hrad v Karpatech. Jo a tak jsem dostal příkaz od Eleny, že to nemám nikomu řikat.“

Dávná láska 2/2

15. 6. 2008 Tina11

Kniha povídek 2. díl

0 komentářů

Elena pomáhala vybírat Terese nějaký malý byteček v centru města. Prohlíželi si nerůznější katalogy o bydlení a různé inzeráty. Terese se zalíbil menší byt v centru města. Tak se tam zašli podívat. Byt byl krásný i s vybavením a z bytu byl krásný rozhled na město, protože byt sídlil až v podkroví domu. Teresa našla ještě jeden byt, ale ten už nebyl tak hezký, jako ten první a tak se rozhodla pro byt v podkroví. Teresa se během 14 dní nastěhovala do bytu.

Semir, Tom, Andrea a šéfka stále pátrali po Tině, ale moc se jim to nedařilo. Pořád stály na jednom místě a dávali si dohromady jestli měla Tina něco společného s Mariou. Došli k tomu, že spolu nic neměli a ani se neznali. Tak pátrali dál.

Teresa se přestěhovala do nového bytu. Trochu jí pomáhali Elena s Janem.

TERESA: “ Teď mě tak napadlo.“

JAN: “ Co??“

TERESA: “ no, že by jsme mohli uspořádat malou oslavu k mému příjezdu do Kolína.“

ELENA: “ Víš, že to není špatný nápad. Už jsem ti to chtěla navrhnout.“

Jan tuto informaci předal dál. Večer se pak konala malá oslava. Jan večer představil svoji sestru Teresu. Flámovali až do rána.

Když Andrea přišla na služebnu Hote šel vzít fax od Interpolu.

HOTE: “ Ahoj Andreo.“

ANDREA: “ Ahoj.“

BONRÁT: “ Ahoj.“

Hote přišel za Andreou a Bonrátem

HOTE: “ Koukejte co přišlo od Interpolu.“

BONRÁT: “ Ukaž.“

Všechny si prohlédli fax od Interpolu. Fax se dostal do rukou Semira, Toma a šéfky.

Tinu unesl Pietro Rossi. Tinu ukryl v nedalekém skladišti na okraji Kolín-západ. Tina za svých mladých let, kdy ještě studovala na policejní vyšší škole, chodila s Pietrem Rossim. Tina chodila s Pietrem pěkných pár let a vypadalo to, že budou spolu žít až do smrti. V jejich vztahu to zaskřípalo, když se Tina dozvěděla, že je Pietro namočený v pašování drahých aut za hranice Itálie. Tento případ i Tina vyšetřovala se svým kolegou.

Tina byla v malé místnosti se 2 okny. V místnosti byla dřevěná postel se stolem a židlí. Tina se probudila na posteli, když se na ní přišel podívat Pietro.

PIETRO: “ Ahoj Tino.“

TINA: “ Pietro. A co tady dělám??“

PIETRO: “ Dalo by se říct, že jsem si tě vypučil.“

A sedl si vedle Tiny na postel. Pietro chtěl dát Tině pusu, ale Tina otočila hlavu na stranu.

PIETRO: “ Co pak . ty mě nemiluješ??“

TINA: “ Ne. Ty naše časy skončily před 8 – 9 lety.“

PIETRO: “ Letos to bude už 10 let. A koho miluješ místo mě?? Too svatebního prstýnku jsme si už dávno všiml. Koho sis vzala??“

TINA: “ Provdala jsme za policajta, kterého strašně moc miluju a na tebe jsem dávno zapomněla. A kvůli tobě se s ním nebudu rozvádět, protože ses vrátil z vězení a že já se vrhnu hned k tobě, protože nám před těmi 10 lety velmi dobře klapalo. Na to zapomeň.“

PIETRO: “ Tino, tak mi řekni důvod, proč se nechceš vrátit ke mně??“

TINA: “ Jakej důvod ti mám říct.“

Tina vstala z postele a šla k oknu. Vznikla mezi nimi taková malá hádka, kdyby pořád spolu žili.

TINA: “ ty chceš po mě pořád nějakej důvod. Jenom tvůj důvod, důvod………. No tak dobře. Toma strašně moc miluju a dobře spolu vycházíme a ……………………“

PIETRO: “ A co??“

TINA: “ A máme spolu dítě.“

PIETRO: “ Tak vy už máte spolu dítě. To jsou mi novinky. Neplánovali jsme si taky spolu rodinu??“

TINA: “ Jo plánovali, ale to bylo před 10 lety. Konečně zapomeň na minulost, co mezi námi bylo. Smiř se s tím, že se k tobě už nikdy nevrátím a navždy patřím k Tomovi.“

PIETRO: “ To si myslíš jenom ty. Já chci, aby ses vrátila ke mně, třeba i s tím malým špuntem, který není můj.“

Pietro odešel ke dveří a stál mezi nimi.

TINA: “ Ale já už tě nemiluju a moje srdce patří jinýmu.“

PIETRO: “ Na todle vůbec nemysli.“

Pietro odešel pryč. Tina by nejraději Pietra vůbec neviděla nebo mu zakroutila krkem, aby měla od něj navždy pokoj.

Druhý den šéfka pověřila Andreu, aby se podívala na zoubek Pietra Rossiho, protože měla divný pocit. Andrea našla, že Rossi seděl za mřížemi v Miláně za pašování luxusních aut za hranice Itálie. Rodičem zemřeli,když mu bylo 10 let a vychovávala ho teta a vystudoval automechanika v Miláně. Trvalou adresu má v Miláně. Rossiho propustili z vězení před 3 měsíci za dobré chování. Zatím nepřišli na to, že měl dlouholetý poměr s Tinou. Šéfová dostala vzkaz od Interpolu kolínskou adresu Rossiho. A šéfka chtěla, aby na tu adresu zajeli Semir s Tomem, ale moc jim to nelíbilo. Poslechli šéfovou a zajeli na danou adresu.

Semir a Tom vešli do velkého bytu, kde byl hezký výhled na město. Procházeli všemi místnostmi bytu, když Semir vstoupil do jedné velké místnosti.

SEMIR: “ Tome, pocem. To tě bude moc zajímat.“

TOM: “ Už jdu.“

Tom přišel za Semirem. Oba dva se dívali po zdech místnosti, kde byli fotky Tiny a Pietra, jak spolu chodili. Přes jednu stěnu bylo napsáno velkými červenými písmeny:

“ TINA, TI AMO SEMPRE.“ Tento nápis měl přes sebe středně velké srdce. Na další stěně byla velká fotka Tiny v srdce a pod ním byl napsán:“ TINA, TI AMO SEMPRE.“

SEMIR: “ Co to může znamenat TINA, TI AMO SEPRE. Ty to víš??“

TOM: “ Ne. Ale jeden člověk asi ano.“

SEMIR: “ A kdo??“

TOM: “ Elena.“

SEMIR: “ Tak jí zavolej.“

TOM: “ Semire, to by mě bez tebe ani nenapadlo.“

Tom volal Eleně.

TOM: “ Ahoj Eleno.“

ELENA: “ Ahoj Tome. Co potřebuješ??“

TOM: “ Jednu malou službičku.“

ELENA: “ Jakou.??“

TOM: “ Potřebuju přeložit z italštiny TINA, TI AMO SEMPRE.“

Elena chvíli přemýšlela.

ELENA: “ Už to vím. Tino, stále tě miluju.“

TOM: “ Díky Eleno.“

ELENA: “ Nemáš zač. vy jste našli Tinu??“

TOM: “ Nenašli, ale máme něco úplně jinýho. A je to na delší povídání. Tak se měj hezky a pozdravuj doma.“

ELENA: “ Ahoj.“

SEMIR: “ Tak co??“

TOM: “ Semire, ani se neptej.“

SEMIR: “ Jen to hezky řekni.“

Tom se nadechl a řekl to Semirovi, co mu řekla Elena.

TOM: “ Tino, stále tě miluju.“

SEMIR: “ No vidíš, jak ti to hezky šlo. Že by měl pořád zájem o Tinu??“

TOM: “ To vidíš, že má. Možná, že jí bude chtít na spátek, když to tak vychází z těch fotek.“

SEMIR: “ Podívej se tady, že by spolu chodili??“

TOM: “ podle těch fotek to vyplívá, že spolu chodili pár hezkých let.“

SEMIR: “ Že by spolu plánovali společnou budoucnost. Jak to vypadá, že ti bude chtít přebrat Tinu, protože jí pořád miluje, i když seděl za mřížemi.“

TOM: “ Teď akorát zjistit jednu věc.“

SEMIR: “ Jakou věc??“

TOM: “ Kde je Tina.“

SEMIR: “ To máš pravdu.“

Byt ještě prohledali lidi z technického oddělení. Semir a Tom odjeli do kanceláře. Se šéfkou dávali všechny důkazy dohromady.

Tina našla pod postelí svůj mobil. Tak ho tedy zvedla a zapla ho, aby jí mohla Andrea najít podle mobilního signálu. Do místnosti vešel Pietro. V ruce nesl malou svačinku pro Tinu. Tina držela za zády mobil.

PIETRO: “ Přinesl jsem ti malou svačinku.“

TINA: “ Díky.“

Chtěl dát Tině pusu, ale Tina nechtěla.

PIETRO: “ Tak jak ses rozhodla??“

TINA: “ pro co, by jsem měla rozhodnout??“

PIETRO: “ Ty si snad padlá na hlavu. Co asi tak můžu myslet.“

TINA: “ Aha. Ty myslíš jestli se k tobě vrátím??“

PIETRO: “ Chytrá. Ano nebo ne??“

TINA: “ Má odpověď je ne.“

PIETRO: “ Když říkáš ne. Budeš toho moc litovat.“

Pietro odešel pryč.

V kanceláři u Toma a Semira……………

SEMIR: “ Projdem si to ještě jednou.“

TOM: “ No tak dobře. Rossi zabil Marii Klainovou, protože je velmi podobná Tině a nastrčil k Marii Tininy doklady.“

SEMIR: “ Abychom si mysleli, že Tina je mrtvá i když je na živu.“

TOM: “ Rossi někam Tinu ukryl, aby si spolu v klidu promluvili.“

SEMIR: “ A pak ty fotky v bytě. Tina s Rossim chodila pár let a pořád ji miluje a bude se chtít zbavit toho se kterým právě žije.“

TOM: “ A teď někde Tinu ukrývá, ale kde.“

Andrea vrhne do kanceláře s informací.

SEMIR: “ Máš něco??“

ANDREA: “ Mám. Vím, kde je Tina.“

TOM: „Kde??“

ANDREA: “ Našla jsem ji podle mobilu.“

SEMIR: “ Kde přesně??

ANDREA: “ Signál vychází ze skladiště na okraji Kolína-západ.“

SEMIR: “ Řekni to šéfový a ať za náma přijedou Hote s Bonrátem.“

ANDREA: “ Dobře.“

Semir a Tom jeli Tině na pomoc.

Mezitím……………… Semir s Tomem dorazili ke skladišti. Za chvilku také dorazili Hote s Bonrátem. Všichni vešli do skladiště.

Tina se mezitím dostala z místnosti pomocí malé pružinky, kterou našla na zemi. Tina našla Pietra, když vymýšlel jejich svatební cestu, ale načapal ji.

PIETRO: “ Líbí??“

TINA: “ Nelíbí.“

PIETRO: “ Tak to můžu předělat, když se ti to nebílí. Myslel jsem, že by jsme mohli jet na naše oblíbené místo. Nebo chceš někam jinam.“

TINA: “ Já s tebou nikam nechci.“

Tom a Semir uslyšeli hlas Tiny a Pietra a rozdělili si cestu. Také byli poblíž i Hote s Bonrátem.

PIETRO: “ Takže se ke mně………“

TINA: “ Konečně si to pochopil.“

SEMIR: “ Já bych jí věřil.“

TOM: “ Já se přidávám k témuž názoru.“

Semir stál za Pietrem a Tom stál za Tinou. Tina stála mezi Tomem a Pietrem.

PIETRO: “ Kdo pak s těch dvou je tvůj vyvolený??“

TINA: “ Teď je to snad jedno.“

PIETRO: “ Tak mi to řekni.“

TINA: “ Nemusím ti nic říkat.“

Jen co Tina dořekla větu Pietro vytáhl zbraň.

TOM: “ Tino, utíkej!!!!“

Tina utíkala pryč, ale Pietro vystřelil na Tinu, místo něho to udělali Semir s Tomem. Pietro byl postřelen, ale jenom lehce. Než se stačil Pietro vzpamatovat Semir s Tomem šli hledat Tinu. Tina byla v rukou Hota a Bonráta. Najednou ucítili kouř a že taky byl cítit benzín, který byl rozlitý po zemi a směřoval k otevřené elektřině. Všichni už věděli, že skladiště vyletí do vzdechu. Tina, Hota a Bonrát vyskočili z velkého okna a leželi ve velké hromadě s+9ena, které bylo blízko skladiště. Skladiště vyletělo do vzduchu. Když se oheň uklidnil Semir s Tomem šli hledat Tinu, Hota a Bonráta. Našli velký kontejner, kde byli Tina, Hote a Bonrát, a všichni se vyhrabávali ze sena.

SEMIR: „

BONRÁT: „

Semir a Tom pomohli Tině, Bonrátovi a Hotovi vylíst z kontejneru.

Na místo určení přijeli hasičské vozy a likvidovali požár skladiště. Hasiči vynesli mrtvé tělo Pietra Rossiho.

Případ byl uzavřen a Tina měla pokoj od svého bývalého přítele Pietra Rossiho.

Konec!!!

Autorka: Tina11

Povídka č. 24: Bankovní podvod

8. 6. 2008 Tina11

Kniha povídek 2. díl

0 komentářů

Tina se zase jednou zajela podívat na Elenu a malou Šarlotku. Povídali si, když se Eleně udělalo z ničeho nic špatně a rychle běžela na záchod. Když pak Elena přišla, tak pokračovali v hovoru.

Když Tina odešla, zavolala svému doktorovi a domluvila se s ním, že přijde na kontrolu.

Další den na služebně…………… Tom a Semir se probírali papírama o nehodách za minulý týden. Tina přišla o něco později.

TINA: “ Ahoj všichni!!“

ANDREA: “ Ahoj, tak co, jak je Eleně???“

TINA: “ No má se dobře, jen jí bylo včera trochu špatně, ale říkala, že to prý nic není.“

ANDREA: “ No uvidíme, třeba jen špatného snědla.“

TINA: “ Možná.“

Najednou se ozval Bonrát a Hote. Hlásili nehodu na dálnici A2 na 150 km.

HOTE: “ Dopravní nehoda na A2, 150 km.“

TOM: “ Dobře, už tam jedeme.“

Nasedli do auta a jeli k nehodě. Když dorazili na místo už bylo zabezpečeno

SEMIR: “ Tak co Bonráte, máte něco???“
BONRÁT: “ No, mrtvý se jmenuje Rüdiger Schulz. Byl na místě mrtvý.“

TOM: “ Už se ví příčina nehody??“

BONRÁT: “ Zatím ne, ale vypadá to na prasklé brzdy.“

SEMIR: “ Dobře, pošlete to auto Hartmutovi, ať se na to podívá.“
BONRÁT: “ Dobře.“

Tina mezitím prohledávala Schulzovo auto. Na předním sedačce ležela obálka s nějakým dopisem.

TOM: “ Tak co, našla si něco??“

TINA: “ No, možná. Podívej se na tohle.“

Tina jim podala obálku s dopisem. Semir s Tomem si ji prohlédli a pak si přečetli krátký vzkaz v obálce. Ve vzkazu bylo: “ Sejdeme se v 15:00 h. na smluveném místě.“

TOM: “ Co myslíte, že to znamená??“

SEMIR: “ Netuším.“

Když dojeli na služebnu, tak vzkaz ukázali šéfce a Andrea proháněla Schulze počítačem.

TINA: “ tak co, máš něco zajímavýho??“

ANDREA: “ No možná jo!! Ten Schulz má zajímavý trestní rejstřík.“

TINA: “ No jo, máš pravdu. Byl už 2x trestaný, ale za co tu nepíšou.“

TOM: “ Podívej. Pro bližší informace kontaktujete kriminální oddělení Kolín.“

SEMIR: “ To by nám mohl pomoct Jan ne?? Zkusím mu zavolat.“

Když se po několika pokusech Janovi dovolali, tak si s ním domluvili schůzku. Jan měl na schůzku donést Schulzův spis.

Mezitím……. Elena se dohodla s doktorem na kontrole, na kterou měla přijít odpoledne.

Elena vešla do ordinace.

ELENA: “ Dobrý den doktore.“

DOKTOR: “ Dobrý den paní Richterová. Tak co vás vlastně trápí.“

Elena doktorovi řekla o ranní nevolnosti a doktor ji tedy vyšetřil.

DOKTOR: “ Tak paní Richterová, mám pro vás dobrou zprávu.“

ELENA: “ A jakou doktore??“

DOKTOR: “ Budete maminka. Blahopřeju.“

ELENA: “ To myslíte vážně?? To je neuvěřitelné. To bude mít Jan radost. Děkuji doktore.“

DOKTOR: “ Nashledanou.“

ELENA: “ Nashledanou.“

Elena odešla z ordinace a přemýšlela, jak to Janovi řekne.

Tom, Semir a Tina se sešli s Janem v kavárně. Jan jim, předal spis a pak si ještě povídali.

Další den……… Andrea vytáhla z počítače Schulzovu adresu a pracoviště. Zjistila, že Schulz pracoval jako bankéř v jedné menší bance a neměl žádnou rodinu.

Tom a Semir se vydali do banky a Tina se vydala do dílny za Hartmutem.

TINA: “ Ahoj, tak co máš něco??“

HARTMUT: “ Jo mám. Nehodu způsobili brzdy. Byli přeříznuté. Takže nemohl brzdit.“

TINA: “ Dík Hartmute, si zlato. Máš pro mě už sepsanou zprávu o těch brzdách??“

HARTMUT: “ jí vím, že jsem zlato. Mám jí pro tebe. Na, tady.“

TINA: “ Díky. Ahoj.“

HARTMUT: “ Ahoj. A pozdravuj Toma a spol.“

TINA: “ Jasně. Ahoj.“

Mezitím………. Tom se Semirem dojeli do banky a promluvili si ředitelem. Ten jim řekl, že Schulz byl dobrý bankéř a neměl v bance žádné nepřátele. Pak je zavedl za jeho kolegou Andreasem Vachmanem. Trn jim ovšem moc nepomohl.

Když se vrátili na služebnu, tak už na čekala Tina s Janem.

TOM: “ Co tu děláš Jane??“

JAN: “ No něco jsem pro vás přinesl. Našel jsem něco, co by mohlo zajímat. V kartotéce byli ještě nějaký papíry o tom Schulzovi. Tenkrát mu při tom bankovním podvodu pomáhal jistý Bachman.“

SEMIR: “ Ale, podívej se na to Tome. A on dělal úplnýho svatouška.“

TOM: “ Jo, budeme si na něj muset asi posvítit.“

SEMIR: “ A co máš ty Tino??“

TINA: “ No, tu nehodu zavinili přeříznuté brzdy. Někdo mu je musel přeříznout.“

TOM: “ Přesně jak jsme si mysleli.“

JAN: “ No já už půjdu. Elena na mě čeká.“

TINA: “ Už je jí líp??“

JAN: “ Už ano. Je teď veselá. Prý má pro mě překvapení, tak jsem zvědavej, co to bude.“

TOM: “ No jak znám Elenu, tak to bude stát určitě za to.“

JAN: “ To určitě bude. Tak ahoj.“

TINA, TOM, SEMIR, ANDREA: “ Ahoj.“

Jan nasedl do auta a jel domů za Elenou. Byl zvědavý, co pro něj má za překvapení.

Přijel před jejich rodinný domek a něco se mu nezdálo. Dveře do malé zahrady před domkem byly zavřené. To bylo nezvyklé, protože Elena nechávala dveře přes den otevřené, aby do domu proudil čerstvý letní vzduch.

Jan vešel do domu a čekal, že to Elena přijde přivítat. Ale Elena nepřišla. Nejednou uslyšel nějaký dusot na schodech. Šel se tam podívat a přímo před něj se ze schodů „skutálelo“ štěně zlatého retrívra. Jan nevěřil svým očím.

JAN: “ Co tady děláš chlupáčku??“

ELENA: “ bydlí tu s námi.“

Elena se objevila hned za štěnětem, ale Jan si jí nevšiml, byl překvapený ze štěněte.

JAN: “ Co?? Jak to??“

ELENA: “ Tak, prostě je teď náš!!“

JAN: “ Ta dobře zdávám se. Je nádherný a jak se jmenuje??“

ELENA: “ Endy.“

JAN: “ To bylo opravdu hezké překvapení. Ahoj lásko.“

ELENA: “ Ahoj miláčku.“

Další den ……………. Tom se Semirem zajeli ještě jednou do banky za Bachmanem. Tina se s Andreou probírala dokumenty a různými papíry, co našla u Schulze doma. A bylo to opravdu zajímavé.

TINA: “ Podívej se na tohle, nejsou to náhodou čísla osobních účtů Bachmana, Schulze, ředitele a některých zákazníků??

ANDREA: “ Jo máš pravdu, jsou. Proč je má u sebe?? Na co je potřeboval???“

TINA: “ To hned zjistíme.“

Tina zadal postupně všechny čísla účtů a nestačili se s Andreou divit. Schulzův a Bachmanův účet byl před pár dny vybrán a z účtu ředitele a některých zákazníků byli prováděny hodně tučné částky.

Do tohohle bláznice Tině zazvonil mobil. Volala jí Elena.

TINA: “ Ahoj Eleno, co potřebuješ??“

ELENA: “ Ahoj Tino, potřebuju radu.“

TINA: “ A jakou?? Čeho se to týká??“

ELENA: “ No týká se to mě a Jana.“

TINA: “ A čeho přesně??“

ELENA: “ No zrovna mě nenapadá, jak mu to říct, že budeme početnější rodina.“

TINA: “ Cože?? Ty čekáš miminko??“

ELENA: “ Ano. Proto mi bylo tenkrát špatně.“

TINA: “ No to je skvělí. Víš, co??? Odpoledne se sejdeme a něco vymyslíme. Co ty nato??“

ELENA: “ Jo to je dobrý nápad. Tak odpoledne ahoj.“

TINA: “ Ahoj.“

Sotva Tina položila mobil, tak na služebnu přišel Tom a Semir.

TOM: “ S kým si to proboha tak dlouho mluvila?? Celou dobu sem se ti snažil dovolat.“

TINA: “ Promiň, volala mi Elena.“

TOM: “ A co potřebovala. Snad se nepohádala s Janem.“

TINA: “ Ne, ne, všechno je v pořídku. Brzo se dozvíš se děje, neboj.“

TOM: “ OK. Tak co, zjistili jste něco z těch papírů??“

ANDREA: “ Jo zjistili. A to dost zajímavejch věcí.“

SEMIR: “ No tak už nás nenapínejte.“

ANDREA: “ Vydrž Semire, všechno se dozvíš.“

Andrea a Tina jim tedy, všechno řekli a oba to moc zajímalo. Pak jim Tom vylíčil, co se dozvěděli v bance od Bachmana. Přiznal se ten podvod před několika lety, ale pak už jim neřekl nic.

SEMIR: “ Prej je už čistý a žádný bankovní podvody nedělá.“

TINA: “ To by mě zajímalo, kde sehnal tolik peněz. Pochybujju, že si jako bankéř tolik vydělává.“

SEMIR: “ To já taky.“

Odpoledne se Tina sešla s Elenou v jedné malé útulné kavárně. Povídali si a vymýšleli způsob, jak to oznámit Janovi Elenino těhotenství. Nakonec vymysleli hezkou večeři doma. Pak se Tina vrátila na služebnu a pokračovala ve vyšetřování případu Schulz.

Večer u Jana a Eleny…………….. Jan přišel domů z práce a doma ho čekalo další milé překvapení. Elena připravila malou večeři pro dva.

JAN: “ Ahoj miláčku.“

ELENA: “ Ahoj.“

JAN: “ Kde je Šarlotka??“

ELENA: “ Už spinká nahoře v pokojíčku.“

JAN: “ Aha. A proč taková večeře?? Stalo se snad něco výjimečného??“

ELENA: “ No možná. Záleží na tom jak se to vezme.“

JAN: “ A copak to je??“

ELENA: “ Však se dočkáš miláčku.“

JAN: “ Když myslíš, ale když ne, tak mě máš na svědomí.“

ELENA: “ To víš, že jo zlato.“

Po večeři se Elena podívali na Jana. Jan se na ní díval s otázkou v očích. Elena se na Jana zavářev usmála a Jana najednou něco napadlo. Podíval se na Elenu, ale než se stačil na něco zeptat, tak začala Elena mluvit.

ELENA: “ víš miláčku, chtěla sem ti něco říct. Endy tady není náhodou, chtěla sem ti tím něco naznačit. Už totiž nebudeme jenom tři, ale budeme čtyři. S Endym nás bude pět.“

JAN: “ Cože?? Ty si…..“

ELENA: “ Ano, sen těhotná.“

JAN: “ To je skvělé.“

Jan z toho měl velkou radost. Objal Elenu a dal jí velkou pusu. Pak je vyrušil Endy, chtěl se totiž mazlit. Oba dva se rozesmáli a vzali si ho do obýváku na gauč.

Další den na služebně……….. Semir s Tomem přišli na služebnu a po chvíli zazvonil Semirovi mobil. Volal mu ředitel banky. Někteří zákazníci si stěžovali, že jim chybí velice tučné částky na kontech. Ředitelovi to nedalo a podívat se na to a byla to pravda a jemu také chybí velká částka na kontu.

SEMIR: “ A jak to možné??“

ŘEDITEL: “ To netuším.“

SEMIR: “ Dobrá, hned jsme u vás a povídáme se na to.“

ŘEDITEL: “ Dobrá, budu vás čekat. Naschle.“

SEMIR: “ Naschle.“

Semir to rychle řekl Tomovi a Tině a hned vyrazili do banky. V bance se sešli s ředitelem.

ŘEDITEL: “ Já to nechápu. Nikdo k těm kontům nemá přístup, pouze sám majitel.“

TOM: “ A co třeba ten, kdo má číslo těch kont?? Bylo by to možné??“

ŘEDITEL: “ Ano, ale ty čísla má pouze majitel konta a bankéř, který konto zřizoval.“

SEMIR: “ No vidíte.“

TINA: “ A co Bachman, máte seznam zákazníků, kterým zřizoval konta Bachman.“

ŘEDITEL: “ Ano, mám. Proč??“

TINA: “ Můžete nám je ukázat?? Něco mě teď napadlo.“

ŘEDITEL: “ Ale samozřejmě. Pojďte se mnou.“

Ředitel je zavedl do vedlejší místnosti k počítači.

ŘEDITEL: “ Tak se podíváme. Tady je to. Všem těm poškozeným zákazníkům zřizoval konta Bachman nebo Schulz.“

TINA: “ Že sem si to hned nemyslela. Tady tě už napadlo, to co mě Tome??“

TOM: “ Jo napadlo.“

SEMIR: “ Schulz s Bachmanem ty lidi okrádali a ukládaly si to na svoje účty.“

TINA: “ Jo a účty před pár dny vybrali.“

TOM: “ Je tady Bachman??“

ŘEDITEL: “ ne, před chvíli odešel na nějaké jednání.“

TINA: “ Kam??“

ŘEDITEL: “ do italské restaurace La Tora.“

TINA: “ Díky“

TOM: “ Jdeme.“

TOM, TINA, SEMIR: “ Naschle.“

ŘEDITEL: “ Naschle.“

Už přijeli k restauraci, tak Bachman odjel. V ti chvíli volal ředitel banky Tomovi a řekl mu, že Bachman mu nechal vzkaz, že se o něco opozdí. Než Tom domluvil s ředitelem, tak Semirovi volala Andrea.

SEMIR: “ Ahoj, co potřebuješ??“

ANDREA: “ Bachman má na okraji Kolín-sever malé skladiště, které koupil asi před měsícem. Jo a Hartmut našel na brzdách ze Schulzova auta Bachmanovi otisky.“

SEMIR: “ Dík Andreo, seš skvělá.“

ANDREA: “ Já vim. Ahoj.“

SEMIR: “ Ahoj.

Semir hned předal informace od Andrey Tomovi a Tině. Okamžitě vyrazily.

Dorazili k malému skladišti a hned uviděli Bachmanovo auto. Vkradli se do skladiště a rozdělili se. Bachmana našla Tina. Když ji Bachman zahlídl, vystřelil po ní a dal se na útěk. Tom se Semirem mu byli v patách. Tina mu nadběhla a zatarasila mu cestu. Vystřelil po ní, ale minul. Tina vystřelila a zasáhla ho. Kulka byla pro Bachmana smrtelná. Policie zajistila skladiště a našla vybrané peníze z Bachmanova a Schulzova účtu. Vrátili peníze řediteli a ten je vrátil na účty poškozených zákazníků.

Případ byl uzavřen, ale na Tinu, Toma, Semira, Andreu, Hota, Bonrát a šéfku čekalo ještě jedno překvapení. Jan s Elenou jim oznámili, že budou mít další miminko. Všichni jim blahopřáli a Jan selenou upořádali malou party pro všechny.

Konec!!!!!

Autorka: Elena

Předchozí příspěvky

Cobra 11 – Die Autobahn Polizei“ – Kobra11.

Rubrika: Kniha povídek 2. díl

Povídka č. 31: Vánoční prázdiny

Povídka č. 30: Únos Martina

Povídka č. 29: Smrt letušky

Tina a Aysim 2/2

Povídka č. 28: Tina a Aysim 1/2

Povídka č. 27: Výstavba domku v Ebensee

Povídka č. 26: Olympiáda

Povídka č. 25: Dávná láska 1/2

Dávná láska 2/2

Povídka č. 24: Bankovní podvod

Nejnovější příspěvky

Nejnovější komentáře

Archivy

Rubriky

Základní informace