Kniha povídek 12.díl Archivy - Strana 3 z 4 - Cobra 11 - Die Autobahn Polizei"

Povídka č.129: Hope Diamond 1/4

6. 6. 2018 Tina11

0 komentářů

Tina se vracela ze školení v podvečerních hodinách. Tina rovnou Škodu Superb Combi zaparkovala na plac před garáží. Když zavírala vrata, prohodila pár slov se sousedkou. Pak si vyzvedla věci z kufru, zavřela dveře od kufru, zamkla auto a odebrala s věcmi domů. Odemkla, domovní uviděla spoušť – všude možně rozházené věci, …. A to nejhorší přišlo potom – jak za sebou zavřela domovní dveře, zahlídla ležet Toma na podlaze.

TINA:„Tome, …“

Zahodila věci, přispěchala na pomoc Tomovi. Toma si otočila na záda, byl postřelen do břišní části, všude bylo plno krve. Tom byl v bezvědomí, Tina zkusila tep na krku, slabý tepot tam byl. Tina udělala pár kroků do kuchyně, kde si vzala utěrku, kterou zastavovala krvácení, a hned volala na záchrannou službu.

Pomoc tu byla během malé chvilky. Dorazily i kolegové, Semir s Hartmutem uklidňovali Tinu, která byla bez sebe.

SEMIR: „Jeď s Tomem, já se pak za tebou zastavím.“

HARTMUT:„Neměj strach, my se o to tady postaráme.“

TINA:„Díky.“ Když procházel lékař s Tomem na nosítkách, hned se k nim přidala. Společně odejeli do nemocnice.

V nemocnici…….Tina doprovodila Toma až před brány na operační sál, tam už měla Tina vstup zakázán. Nezbývalo jí, než čekat – a to byli hodiny. Tina si čekání zkracovala chozením po chodbě, poposedávala po lavičkách na chodbě, … Když přišel Semir do nemocnice, Tina ležela a spala na lavičkách. Semir postavil obě dvě kávy v papírových kelímcích, které měl, držel v ruce, na zem spolu s donuty v plastové průhledné krabičce po 4 kusech, které byli plněné nutelou a pocákané tmavou čokoládou. Semir pomaloučku probouzel Tinu. Po chvilce Tina otevřela oči.

TINA: „Semire…“

SEMIR: „Už víš něco?“ Tina se posadila na lavičku, Semir se posadil vedle ní.

TINA: „Ještě ne.“ Semir podal ze země jednu kávu a donuty.

SEMIR: „Tu máš.“

TINA: „Díky.“ S chutí se napila kávy. Chtěla se pustit do donutů, ale otevřely se dveře z operačního sálu Tomův ošetřující lékař. Co měla v ruce, odložila vedle sebe na lavičku a šla k lékaři.

TINA: „Jak na tom je?“

LÉKAŘ: „Krvácení jsme zastavili a operace dopadla dobře. Váš manžel bude v pořádku.“ Tině se po zprávě rozzářily oči štěstím a radostí objala lékaře. Po krátké chvilce si uvědomila, co provedla.

TINA: „Já se moc omlouvám…“

LÉKAŘ: „To je v pohodě. Abych řekl pravdu, jsme na to zvyklí.“

TINA: „Mohla bych Toma vidět.“

LÉKAŘ: „Ale jenom na malou chvilku.“ Zavedl Tinu k Tomovu lůžku, který ležel na JIP. Po návštěvě dostala do ruky Tomovi věci ve velkém igelitovém pytli. Tina v té chvíli měla pocit, že Tom zemřel, ale mělo to úplně jiný konec.

Tina zastavila u Semira, který poslušně čekal na lavičce. Tina odložila igelitový pytel na zem, aby se mohla v klidu napít kávy, kterou před tím odložila.

SEMIR: „To jsou Tomovi věci?“

TINA:„Sestra mi je předala. A ještě k tomu mám toto.“ Mávala malým igelitovým pytlíkem, kde byla kulka.

SEMIR: „Prima. Zavezu tě k rodičům.“

TINA: „Rodiče jsou mimo Kolín.“

SEMIR: „Tak je to jasný. Zavezu tě k nám. Místa máme dost.“

TINA: „Ale to nemusíš… přece vás nebudu otravovat.“

SEMIR: „Nebudeš. Naše společnost ti jenom prospěje.“ Nasadil smutné oči, které volali na Tinu, aby jela s ním. Tina se nadechla…

TINA: „Tak dobře, co nám s vámi dělat.“ Semir se rozzářil jako měsíček na hnoji. Oba dva posbírali všechny věci, odešli z nemocnice.

Když Andrea zahlédla z okna světla od služebního BMW, vyšla ven před barák. Andrea byla jako trní, jak to všechno dopadlo. Nikam je nikam dál nepustila, dokud se od Tiny nedozvěděla, jak to je s Tomem.

ANDREA:„Jak je na tom Tom?“

TINA:„Semir ti nic neřekl“

ANDREA:„Ne. A?“

TINA:„Operace dopadla dobře a bude v pořádku.“

ANDREA: „Tak to ráda slyším.“ S velkou radostí objala Tinu. Všichni tři vešlo do baráčku. Andrea zavedla Tinu do jejího pokoje, kde bude spát. Tina si prohlížela Tomovi věci z nemocnice. Prohledávala Tomovo sako, v kapse něco ucítila. Šáhla do kapsy, ze které vyndala mikro kartu. Tina si jí prohlížela, společně se Semirem a Andreou.

SEMIR:„Kde jsi to našla?“

TINA:„V Tomově saku.“

ANDREA:„To je mikro karta. Dají se na ní nahrát data. Pro čtení potřebujete čtečku karet.“

SEMIR: „Hartmut bude mít všechno.“

TINA: „Pro někoho je hodně důležitá…“

U Tiny a Toma…….Semir ráno zavezl Tinu domů, aby si vzala pár věcí sebou k Andree a Semirovi. Dům bude po čas vyšetřování ponechán jako místo činu. Tina prohodila pár vět se sousedkou, jak se vede manželovi. Za denního světla bylo vidět, jaký je v domě za čurbes. Zadní dveře na zahradu nebyli nijak vylomené ani poškozené. Akorát byli stopy bláta ze zahrady.

SEMIR: „Kdo tu byl, vešel do baráku přes zahradu. Zvenčí je vidět okolo zámku malé rýhy od šperháku.“

TINA: „Stejnou cestou odešli. Hned by je viděli sousedi.“ Tina prošla dveřmi na zahradu. „Prohledávala se zahrada?“

SEMIR: „Hartmut tu nic nenašel.“

Tina se vydala na obhlídku zahrady. Semir následoval Tinu, ale do jiného kouta zahrady. Kolem plotu v zadní části zahrady si Tina s Tomem zasadily túje, aby nebylo moc na ně vidět ze silnice. Tina si obhlížela roh zahrady, lehce odstraňovala větve od túje na stranu, aby se dostala k plotu. Odtud vykoukla na Semira.

TINA: „Semire, můžeš na chvilku.“ Semir přiběhl za Tinou, prodral se k Tině. Čtyři plaňky od plotu byli na vrcholku poničené – koukaly z nich třísky. Na třískách byla černá pevná látka.

SEMIR: „Sem Hartmut nedošel.“

TINA: „Tudy se dostaly do zahrady.“ Semir sebral látku z třísek a uložil do pytlíčku na důkazy.

Na KTU…….Semir s Tinou po ohledání Tinina a Tomova domku zajeli za Hartmutem. Hartmuta zastihli při konzultaci s kolegou nad výsledy analýzy.

HARTMUT:„Ahoj.“

TINA, SEMIR:„Ahoj.“

HARTMUT: „Malý moment.“ V rychlosti se domluvili na dalších krocích. Hartmut se pomalu nadechoval, ale Tina ho předběhla.

TINA:„Tom Bude v pořádku. Všechno dopadlo dobře.“

HARTMUT: „Tak to rád slyším. Co byste rádi.“

TINA: „Rádi bychom vědět, co je tady za tajemství.“ Ukázala Hartmutovi mokro kartu.

HARTMUT: „To je maličkost. Kde jste ji našli?“

TINA: „Našla jsem ji v Tomově saku.“

SEMIR: „To zřejmě hledali u Toma.“ Hartmut si vzal mikro kartu, kterou dal do čtečky karet. Za chvilku se na počítači objevil 3D model velké budovy.

HARTMUT:„Ten model je nedodělaný. Najdou se tu malé detaily.“ Ukazoval komisařům pomocí myší kousek detailu na modelu. Byli vidět tvary místností. Zbytek budovy byl jenom obrys.

SEMIR: „Určíš, o jakou budovu se jedná?“

HARTMUT: „To půjde velmi obtížně. Tohle se může hodit na každou druhou budovu ve městě, ale i za hranicemi Německa.“

TINA: „Vypadá to, jako kdyby někdo stahoval narychlo.“

HARTMUT: „A víš, že můžeš mít pravdu. Mohl během stahování vyndat kartu.“

SEMIR: „Máme tu ještě něco.“ Tina položila na stůl kousek látky v pytlíčku na důkazy.

HARTMUT:„Kde jste to našli?“

SEMIR: „To tady Tina. Bylo to na plotu.“

Na služebně…….Tina se Semirem si procházely poslední nehody, na kterých dělali komisaři společně, ale i jednotlivě. Bylo jich požehnaně. Podezřelé nehody si dávaly na stranu, potom vybíraly horké kandidáty.

Tina seděla v Tomově a Semirově kanceláři sama. Semir byl na drbech u Andrey. Tina odložila spis, zadívala se na fotografii v rámečku, která stála přímo naproti Tině. Tom si jednou začas měnil fotografie v rámečku – buď byl na fotce Tom společně s Tinou anebo samotnou Tinu. Tentokrát tu měl zimní fotografii Tiny a Toma v Alpách. Tina si vzpomněla, jak si spolu užívali svou první zimní dovolenou. Po chvilce do kanceláře přišel Semir.

SEMIR: „Tino, …“ Ale Tina vůbec nevnímala. Byla myšlenkami jinde. „Tino, …“

TINA: „Co, co?“

SEMIR: „Pomůžeme Hotemu a Bonrátovi. Potom se zajedem podívat na Schrödera.“

TINA:„Malá změna nezaškodí.“ Oba dva so vzali bundy a vyrazily s kolegy do terénu.

Ve firmě „Dom pod kluczem“…….

PAWEŁ: „Prohledali jste opravdu všechno?“

BORYS: „Samozřejmě. Ani nevíme, na co to mohl stáhnout.“

PAWEŁ: „Tak to vypadá, že budeme muset získat nový plány. Opravdu jste u Stallera nic nenašli.“

BORYS: „Všechno a nic…“

PAWEŁ: „Tak kam to moh stáhnout.“

BORYS: „Prošli jsme všechno – CD, DVD, USB …“

PAWEŁ:„Běžte zpátky do Stallerova bytu.“

BORYS: „Dobře.“

PAWEŁ:„Hned mi zavolej…“

Beautiful, Dirty, Rich 4/4

16. 2. 2018 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

Ve firmě STARK AG…….Sekretářka Starka zavedla komisaře do kanceláře svého nadřízeného.

STARK:“ Nejste tak trochu mimo váš revír – dálnici.“

SEMIR:“ V našem revíru se našla mrtvola vašeho účetního Klause Wernera.“

STARK:“ Byl to dobrý člověk. Hodně pomohl mě, ale také firmě. Bylo na něj spolehnutí.“

TOM:“ Věděl jste, že Werner patřil k partě, která ukradla tiskařský stroj pro zemskou banku.“

STARK:“ To se mi nechce věřit.“

SEMIR:“ A má taky na krku únos dvouch policistů.“

TOM:“ Jestli vám tak trochu nechtěl pomoct, jak rychle přijít k penězům.“

STARK:“ To je snad špatný vtip. Jestli to vše, rád bych se s vámi rozloučil.“

TOM:“ Poznali jsme, že tu nejsme vítáni.“

SEMIR:“ Vlastně nejsme v našem revíru. Brzy se uvidíme.“

STARK:“ Budu doufat, že se tak nestane.“ Tom se Semirem odešli z kanceláře a firmy. Tauchert a Stark se koukali z okna na dálniční komisaře, kteří šli ke svému autu.

TAUCHERT:“ To jsou ty dva fízlové, co nás pronásledovali. K nim určitě patřila ta policajtka.“

STARK:“ Byli mě oznámit smrt Klause.“

Tom se Semirem si všimli, že v černém BMW sedí chlap, který byl zachycen na Tininých fotkách. Komisaři nasedli do BMW a dělali, že odjeli. Čekali za rohem na černé BMW, aby ho mohli pronásledovat. Tauchert nasedl do černého BMW, odjíždělo směrem na staré papírny. Tauchert si všiml ve zpětném zrcátku stříbrné BMW. Vyndal si pod bundy zbraň a nabil ji.

TAUCHERT:“ Máme za sebou staré známé.“ Tauchert si stáhl okénko, vyklonil se a zahájil palbu po dálniční policii. Tom se Semirem se kryli před kulkami.

SEMIR:“ Nechceš taky opětovat palbu.“

TOM:“ Už se na tom pracuje.“

SEMIR:“ No to je dost.“ Tom si vzal svou služební zbraň a opětoval palbu. Tom zasáhl několika ranami do zadního skla a zpětného zrcátka.

Obě dvě BMW brázdili místní ulice. Tom měl tušení, o čem Semir by měl vědět. Když se BMW blížilo do těch míst, Tom měl na mysli, že jejich pronásledování bude v háji.

TOM:“ Támhle si dej pozor, kdyby někdo zprava vyjel.“

SEMIR:“ Nikdo nevyjede.“ Jako kdyby to Tom tušil. Černé BMW mělo štěstí a bez nehody projelo.

TOM:“ Pozor.“ Do Semirova BMW zprava najel náklaďák, proboural mu kufr. Tauchert se radoval, že se zbavil dálniční policie. “ Nikdo nevyjede, jenom náklaďák.“

SEMIR:“ Kde se tu vzal.“

TOM:„Zprava, Semire.“

Na místo nehody BMW s nečekaným nárazem náklaďáku do kufru BMW, se objevili kolegové. Tom stál sám u BMW a Semir hovořil s kolegy. Tomovi přišla SMSka na mobil. V SMS stálo: „Zpráva pro zachránce, dneska si mě můžeš odvést na tvůj hrad. Brouček.“ Tom se na Tininou SMSkou usmíval od ucha k uchu. Tom hned psal Tině SMS: „Zpráva pro broučka, odpoledne si rád vyzvednu. Zachránce.“ Semir přišel k Tomovi, když si dával mobil do kapsy u saka.

SEMIR:“ Měl bych o něčem vědět?“

TOM:“ Prakticky ne. To byl jenom operátor.“

SEMIR:“ No já jenom, že se usmíváš.“

TOM:“ Dostal jsem se na jednu úsměvnou SMS.“

SEMIR:“ Aha.“

V nemocnici…….Tina měla všechno sbaleno. Jako poslední si balila květiny, které dostala od Toma, Hota s Bonrátem, od Tininých rodičů a Eleny. Tina věděla, že se její spolubydlící líbí strelície od Eleny.

TINA:„Nechcete tu nechat tu strelícii.“

PACIENTKA:“ Ale nedělejte si škodu.“

TINA:“ Co si vezmu tak to mi bohatě stačí. Klidně já vám jí tady nechám. Abyste to tady neměla takový smutný.“

PACIENTKA:„Aby pak váš pan manžel nenadával, že nechcete jeho kytku.“

TINA:„To bych mu neudělala. Tu mi přinesla kamarádka.“

PACIENTKA:“ Tak to jo.“ To se ozvalo ťukání na dveře. Tina poslala dotyčného dál do pokoje.

TOM:“ Ahoj.“

TINA:“ Ahoj.“

TOM:“ Dobrý den.“

PACIENTKA:“ Dobrý den.“ Tom dal Tině pusu na tvář.

TOM:“ Jak to, že si tě můžu vyzvednout.“

TINA:“ Potřebují volnou postel pro pacientku, co přijde zítra brzo ráno.“

TOM:“ A tak to vyšlo na tebe. Tak půjdeme. Máš všechno.“

TINA:“ Mám všechno.“ Vzala starý časopisy a dali své spolubydlící do ruky. „Tady vám nechám něco na čtení. Doma by šli do sběru.“

PACIENTKA:“ Moc děkuju. Aspoň si tu budu krátit čas. Mějte se moc hezky.“

TINA:“ Tak přeji brzké uzdravení. Nemáte vůbec za co.“ Tina s Tomem se rozloučili s pacientkou. Tina si vzala zbylé květiny do ruky, spolu s Tomem odešli z pokoje.

TINA:„Ví naše služební drbna, že jdu dneska dom.“

TOM:“ Ne, akorát o tom šéfová.“ Dával Tininu tašku do kufru u mercedesu. „Péťa s Martinem to bude velké překvápko. Ani nevíš, jakou mám radost, že si ti beru domů.“ Dával květiny z Tinini náruče na zadní sedadla.

TINA:“ Abys věděl, vím.“ Tom dal Tině polibek, nasedli do mercedesu a odjeli domů.

Druhý den…….Tom a Tina přišli na služebnu. Přítomní kolegové se zdravili s Tinou, že je živá a zdráva.

SEMIR:“ To nemůžeš něco říct.“

TOM:“ Ne, chtěl jsem vás překvapit.“

Asi tak za půl hodinky se na služebně objevil Hartmut. Zašel rovnou za kluky do jejich kanceláře.

HARTMUT:“ Ahoj kluci.“

TOM, SEMIR:“ Ahoj.“

SEMIR:“ Co pak nám neseš?“

HARTMUT:“ Malou stopu, kde byste mohli najít ukradený tiskařská stroj.“

TOM:“ Hartmute,…….“ Hartmut strčil své USB do jedné z obrazovek v kanceláři. Na obrazovce se objevila fotka mrtvého účetního Klause Wernera.

HARTMUT:“ Dostal jsem do ruky vzorky z mrtvého. Jedná se o jemně hrubý prach, který měl mrtvý na svých botách.“ Zvětšil jedno místo, kde bylo krásně vidět.

SEMIR:“ A ten prach je důležitý?“

HARTMIUT:“ Hodně napoví, kde se ukrývají. Prach patří jedné papírně v Kolíně. Prach se ještě analyzuje.“

TOM:“ Než to zanalyzujete, o jaké papírny jde.“

HARTMUT:“ Podle složení prachu by mohlo jít o tyto objekty.“ Položil seznam na stůl.

SEMIR:“ Tak si je pomalu objedeme.“

Tom se Semirem objížděli objekty na seznamu. Hartmut s kolegy usilovně pracovali na vzorku prachu. Když se Hartmut konečně dopídil, o jakou tajemnou složku se jedná, měl na tváři velký úsměv. Hartmut to hned předal klukům – jedná se o staré papírny v Düsseldorfu. Tom se ozval na služebnu, že by potřebovali pomoc ke starým papírnám. Engelhardtová poslala uniformované policisty a Tinu.

V papírnách…….Stark si prohlížel vytisklé peníze. Byl toho velký štos.

STARK: “ Vypadá to nádherně. Poslední dobou se vás policie drží jako klíště. Viděl jsem, že za vámi drželi ta dálniční policie.

TAUCHERT:“ Ani já sám nevím, jak se to mohlo stát. Příště se to nestane.“

STARK:“ To bych byl moc rád.“ Jak to Stark dořekl, objevila se zde policie. Tauchertovi lidi šáhli po svých zbraních a začali po policii střílet. Komisaři opětovali palbu. Tauchert a Stark nasedli do černého BMW a ujížděli po areálu. Tom se Semirem byli černému BMW v patách. Areál v papírnách byl velký, Stark dával svůj pozdrav ve tvaru olovněných kulek. Semir jim vracel své náboje.

Modrá Škoda Rapid byla na druhém konci areálu papíren, dělala pro Taucherta a Starka malé překvapení. Když si toho Tauchert a Stark všimli, měli bobky u zadku.

STARK:“ Co to je?“

TAUCHERT:“ Nemám tušení.“

Přes cestu stálo celkem šest 50 litrových plastových sudu v železné konstrukci, do kterých se stáčí kyselina či voda. Tři sudy stáli na zemi a další tři sudy na spodních. Tauchert se k tomu chtěl vyhnout, ale neměl šanci. BMW prorazilo bariéru, BMW letělo nízko nad zemí, skončilo na střeše. Stark ležel na Tauchertovi, chtěli se dostat ven z auta. Nad nimi stáli komisaři – Tina stála uprostřed mezi Tomem a Semirem.

TINA: “ Konečná…….“

Tina, Tom se Semirem si prohlíželi jejich tiskařské doupě Starka. Na stolech pod okny, které byly v dlouhé řadě vedle sebe, byli nově vytištěné a rozřezané eurobankovky a archy jenom vytištěných bankovek a archy cenných papírů.

Konec!!

Beautiful, Dirty, Rich 3/4

14. 2. 2018 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

Tom se s kolegy vrátil zpět do přístavu. Tom si povšiml, že u vedlejšího kontejneru je dán přes dveře visací zámek na železném řetězu. Kolegové našli nůžky, kterými Tom přestřihl zámek, odložil nůžky na zem a otevřel dveře od kontejneru. Tam seděl Semir.

SEMIR:“ Rád tě zase vidím.“

TOM:“ To já taky.“ A parťáci byli ve velkém objetí. Oba dva stáli u mercedesu.

SEMIR:“ Tome, jak jsi mě tu našel?“

TOM:“ Poděkuj Tině.“

SEMIR:“ Viděl jsem ji, jak ji po ní stříleli a jak ležela zemi.“

TOM:“ Jenom ji postřelili, šla k dálnici, kde chtěla pomoc, a teď leží v nemocnici.“

SEMIR:“ Tak to se mi ulevilo.“

TOM:“ To každému, už má zase síly na rozdávání.“

SEMIR:“ Moc rád bych ji viděl.“

TOM:“ Měla o tebe starost, jak se probudila.“

SEMIR:“ Tak jedem?“

TOM:„Jistě.“ Tom se Semirem nasedli do mercedesu a odjeli směr nemocnice.

V nemocnici…….Tina luštila křížovky, když do jejího pokoje nakoukl Tom.

TOM:“ Někoho ti vedu.“

TINA: “ Kdo je to?“ Tom zalezl a pustil Semira do pokoje. „Semire,…….“ Zahodila křížovku na stranu.

SEMIR:“ Tak rád tě vidím.“

TINA:“ Koho pak mi příště přivedeš, ráno Engelhardtová, teď Semir…….“

TOM:“ To je ve hvězdách.“

TINA:“ Kde tě našli?“

SEMIR:“ V kontejneru v Neussu.“

TOM:“ Andrea hledá další podrobnosti.“

SEMIR:“ Co by si v tom tak mohli nechat poslat?“

TINA:“ Možná tu jenom jedno vysvětlení, co by v kontejneru mohlo být. Potřebné věci k tiskařskému stroji – třeba barvy na bankovky, cenný papíry,……“

TOM:“ A firma Stark AG má velké finanční problémy.“

SEMIR:“ A na ukradeném stroji můžou bankovky tisknout jako na běžícím pásu.“

Na služebně…….Semir s Tomem vešli na služebnu. Jak Andrea zblýskla od svého stolu Semira, vyskočila od stolu a vysela Semirovi na krku. Když se Semir se všemi na služebně přivítal, Tom, Semir a Andrea skončili u šéfky v kanceláři.

ŠÉFKA:“ Víte, co se v kontejneru převáželo?“

TOM:“ Podle naší kolegyně, by se v kontejneru převáželi barvy na tisk nových bankovek.“

SEMIR:“ Z toho nám vyšlo, že Stark potřebuje peníze.“

ANDREA:“ S tím souvisí, že firma Stark AG je zadlužená až po uši. Když firma Stark, co nejrychleji nenajde peníze, zkrachuje.“ Předala klukům podklady o firmě, kterými se pročítali.

ŠÉFKA:“ Stark se věnuje pouze stavěním bytů?“

ANDREA:“ Ano, byty, rodinné domy,……. Také se s firmou je spojována kauza bytového komplexu v Düsseldorfu. Několik rodin utrpělo velkou finanční ztrátu. Peníze už nikdy neviděli. Komplex sice stojí, ale žádní noví nájemníci se pořád nestěhují.“

SEMIR: “ V okrádání lidí jsou přeborníci.“

TOM:“ Když se ví o takových problémech, že se na to nepodívají.“

ANDREA:“ O to se pokoušela jedna dívka, ale za několik dní byla mrtvá, uzavřeli to jako nešťastnou náhodu.“ Kluci si vzali podklady k mrtvé dívce.

ŠÉFKA:“ Ještě něco jste vyšťourala.“

ANDREA:“ Thomas Stark dluží na jedné aukci za cenné papíry. Jedná se o 5 mil €.“

TOM:“ Páni, to je sumička. Co ten kontejner z Holandska?“

ANDREA:“ Mluvila jsem s kolegy z Holandska a ti mi poslali a řekli, že v Rotterdamu byly ukradeny barvy a cenné papíry na tisk bankovek – především na 100€ a 200€. Firma, která to poslala lodí, nikdy neexistovala“

SEMIR:“ To se dalo čekat.“

ANDREA:“ I ta SPZ z přístavu byla falešná.“

TOM:“ Je na čase firmě Stark přistřihnout křidýlka.“ Do kanceláře vešel Bonrát.

ŠÉFKA:“ Bonráte, nesete nám něco?“

BONRÁT:“ Jenom zprávu od Hartmuta, že se máte u něj stavit.“ Tom se Semirem odešli z kanceláře, ale než Semir odešel z kanceláře, dal Semir Andree pusu na tvář. Andrea se šéfkou po sobě podívali.

Ve starých papírnách…….Zde měli Tauchertovi lidi svou základnu. Ve velkém tu už pomalu tiskli peníze na dluh Thomase Starka. Stark se šel na výrobu osobně podívat.

STARK:“ Jak se mohla policie dozvědět o tom kontejneru?“

TAUCHERT:“ Napadá mě ta policajtka. Ten druhý byl s námi.“

STARK:“ To je teď jedno, hlavní, že nás stroj pěkně tiskne. A pokud ta policistka zemřela, tak je to vyřízené.“

TAUCHERT:“ To je pravda.“

STARK:“ Odvedli jste dobrou práci.“

TAUCHERT:“ Jaká čest.“

STARK:“ Za to si samozřejmě zasloužíte odměnu.“ Stark a Tauchert si mezi sebou vyměnili malé úsměvy.

Na KTU…….Hartmut čekal na své kolegy. Jak Hartmut mluvil, zároveň ukazoval klukům podklady v počítači.

TOM:“ Tak co pro nás máš?“

HARTMUT:“ Databází jsem prohnal všechny fotky, co nafotila Tina, co mi poslala Andrea. Tina na svých fotkách zachytla Romana Taucherta a jeho lidi.“

SEMIR:“ Co je zač ten Tauchert?“

HARTMUT:“ Tauchert toho má na svém kontě už dost. Hlavně je najímán na likvidaci určených lidí.“

TOM:“ Třeba jako tu mladou dívku, co chtěla zničit Starka.“

HARTMUT:“ Patolog, co dělal její pitvu, byl jednoho názoru, že jí někdo zabil. Ale nakonec její smrt byla vyhlášená jako nešťastná náhoda.“

SEMIR:“ Potřebovali mít volné pole působnosti.“

HARTMUT:“ Tauchert pracuje pro velká zvířata po celé Evropě. Ten mrtvý z lesa patřil ke Starkovi.“

TOM:“ Klaus Werner, účetní. Starkův finanční kůň.“

HARTMUT:“ Taky se pár krát namočil do krachů různých firem, aby Stark neměl žádnou konkurenci. Udělal pár účetních triků a firma byla na dlažbě.“

SEMIR:“ Takhle se vydělávaj velký prachy.“

TOM:“ Účetní a Tauchertovi lidi, je vražedná kombinace.“

HARTMUT:“ Teď je jenom najít a zavřít do chládku.“

SEMIR:“ Potřebujeme vědět, kde je najdeme.“

V nemocnici…….Tom zašel v podvečerních hodinách za Tinou do nemocnice. Tina už ležela na normálním pokoji, potřebovali Tininu postel na JIP, protože měli velkou havárku. Tom seděl na Tinině posteli a nemohl odtrhnout oči z Tiny.

TINA:“ Děje se něco?“

TOM:“ Jenom jsem nesmírně rád, že to všechno s tebou dopadlo tak dobře. Nerad bych o tebe přišel.“

TINA:“ Je to přímo jasný, že jeden z nás nechce přijít o toho druhého.“

TOM:“ Něco na tom bude.“

TINA:“ To je lépe vyzkoušený, že to tak funguje.“

TOM:“ Když jsem tě poprvé viděl a Semir hned poznal, že mi líbíš, nechtěl jsem riskovat, abych zase zklamaný. Ale Semirova slova mi dali sílu a odvahu na to, abych s tebou začal randit.“

TINA:“ Randit, to jsem neslyšela od školy. Že ty semnou pořád randíš.“

TOM:“ Dá se to tak říct.“ Ty dva se na sebe podíval. Tom se naklonil k Tině a dali si velký polibek.

Druhý den…….Stark seděl ve své kanceláři. Byl u něho Tauchert. Stark si najednou vzpomněl, že dlouho neviděl svého účetního Klause Wernera.

STARK:“ Kde je vlastně Klaus?“

TAUCHERT:“ Klasu je mrtvý. Zabila ho ta policajtka, když nám zdrhla. Proč se na něj ptáš?“

STARK:“ Vzpomněl jsem si, že jsem ho dlouho neviděl. Chtěl jsem mu říct, že ta jeho akce s aukcemi dopadla dobře.“

TAUCHERT:“ Dobrá zpráva. Aspoň budete mít na výplaty.“

STARK:“ To bude moje železná zásoba.“

Na služebně…….Komisaři a Engelhardtová byli u Andrey, která ještě něco našla o Starkovi.

ANDREA:“ Na Starka jsem našla ještě jednu maličkost. Stark má milionové dluhy.“

SEMIR:“ A teď peněz bude mít jako šlupek.“

ŠÉFKA:“ Našla jste, kde dluží?“

ANDREA:“ Kde se dá vydělat nějaké ty peníze. Nejvíce dluží za pokerové hry či aukce s cennými papíry. Taky jsem se podívala na toho jeho účetního. Klaus Werner se taky dostal do pěkné kaše. Přišel o střechu nad hlavou, když si blbě propočítal cenné papíry na burze. Další obchod se mu vrátil zpět do plusu.“

TOM:“ V dobu byl Starka?“

ANDREA:“ Ano, také pomohl Starkovi uniknout z velkých pokut.“

SEMIR:“ Tak půjdeme Starka navštívit.“

Beautiful, Dirty, Rich 2/4

12. 2. 2018 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

Na KTU…….

TOM, HOTE, BONRÁT:“ Ahoj Hartmute.“

HARTMUT:“ Ahoj kluci. Už něco víte o Semirovi a Tině?“

BONRÁT:“ O Semirovi zatím nic nevíme.“

TOM:“ Dneska jsme našli Tinu.“

HARTMUT:“ Doufám, že je v pořádku.“

TOM: “ Musíme jen čekat, než probudí. Pak bychom se mohli hnout dál z místa.“

HARTMUT: “ Teď vám položím jednu otázku. Pročpak jsme přišli?“

HOTE: “ Potřebujeme tvojí pomoc.“ Vyndal z kapsy u bundy projektil, který postřelil Tinu. „Rádi bychom se dozvěděli něco o tomto projektilu.“

TOM:“ Touto kulkou byla Tina postřelena.“

HARTMUT:“ Tak se na ní podíváme.“ Převzal si náboj od Hoteho. Náboj naskenoval do počítače a prohnal ho databází. Když počítač našel shodu, všichni upřeli zrak na monitor.

HOTE:“ Naše kulka má vroubek.“

HARTMUT:“ Byla použita při bankovním přepadení.“

TOM:“ Před dvěma lety v Hamburku.“

HARTMUT:“ Může se pokusit o náboji další informace a majitele.“

TOM:„“ To budeš moc hodný.“

HARTMUT:“ Bude mi ctí.“

Tom trávil hodně času s Tinou, která vypadala jako Šípková Růženka. Aby si Tom krátil svůj čas u lůžka Tiny, četl jí rozečtenou knihu o Robinovi Hoodovi.

Bylo kolem desáté hodiny večerní a Tom usnul na Tinině lůžku. Touto dobou se Tina probouzela. Tina si všimla, že na jejím lůžku leží Tom, několikrát ho Tina něžně pohladila ukazováčkem po jeho tváři.

TINA:“ Tome,…….“ Promluvila na spícího Toma, který se po malé chvilce probudil. Kouknul na Tinu.

TOM:“ Tino, miláčku,…….“

TINA:“ A co Semir? Máte ho?“

TOM:“ Zatím ne, pořád ho hledáme. Ale tím se teď netrap.“ Na Tinin pokoj se šel podívat lékař. Se sestrou je viděli přes sklo, že je u Tiny nějako veselo.

LÉKAŘ:“ Prospáno?“

TINA:„Až mě z toho bolí rameno.“

LÉKAŘ:“ Řeknu sestře, aby vám něco dala na bolest. Váš manžel vám řekne, co se stalo. Moc ji neunavte.“

TINA:“ Propustím tě, až mi dočteš tu kapitolu.“

TOM:“ To bude na dlouho.“

TINA:“ To vůbec nevadí.“

LÉKAŘ:“ Dá se říct, že jsem tu tak trochu nadbyteční. Tak přeji pěkné čtení.“

TOM, TINA:“ Díky.“ Lékař odešel z pokoje.

Druhý den…….Tom přišel na služebnu ve velmi dobré náladě. Šéfka Anna Engelhardtová seděla ve své kanceláři a dělala papíry. Tom zaťukal na šéfčiny dveře, a pustila Toma do kanceláře.

TOM:“ Dobré ráno, co tady tak brzo.“

ŠÉFKA:„Dobré, musím dělat tyhle papíry. Něco se snad stalo? Máte dobrou náladu.“

TOM:“ To mám a to velikou. Mám dobrou zprávu z nemocnice. Tina se včera večer probudila.“

ŠÉFKA:“ Tak to je výtečná zpráva. Taky něco pro vás mám. Hartmut našel majitele té kulku, co postřelila Tinu.“ Předala Tomovi spis. Tom se v nich listovali.

TOM:“ Heiko Dietz. Má toho dost.“

ŠÉFKA:“ Dietz prošel několika partami – loupeže, dealerství, různé podvody,…….“

TOM:“ S pomocí jeho zbraně. Ta ho má taky docela dost na svém kontě.“ Šéfka Engelhardtová vstala ze svého křesla, vzala si bundu a oblékla si jí.

ŠÉFKA:“ Tak jdeme za Tinou.“ Tom položil spis na šéfčin stůl, společně odešli do nemocnice.

V nemocnici……. Tina byla ještě na JIP, kde nabírala nové síly do žil, aby mohla jít brzy dom. Pročítala si časopisy vypůjčené od sester. Tom vešel do pokoje první.

TOM:“ Ahoj.“

TINA:“ Ahoj.“ Dali si pusu na rty. Potom vešla do pokoje šéfová. “ Šéfová.“

ŠÉFKA:“ Dobré ráno, jsem ráda, že jste v plné síle.“

TINA:“ Taky mi je o něco lépe. Asi mám tu správnou medicínu.“ Tina loupla po Tomovi očima.

ŠÉFKA:“ Přišli jsme vás tak trochu vyzpovídat.“

TOM:“ Nechali jsme prohledat místo, kde jsme tě našli. Ale žádný úkryt jsme široko daleko nenašli.“

TINA:“ K dálnici to je docela dost daleko. Možná i několik kilometrů.“

ŠÉFKA:“ Byli jste po celou dobu se Semirem?“

TINA:“ Museli nás po příjezdu rozdělit. Probudila jsem sama v místnosti. Měla jsme přes oči černou pásku a svázané ruce lepicí páskou.“

TOM:“ Co bylo potom?“

TINA:“ Ráno jsem si sundala černou pásku z očí a rukou. V místnosti bylo malé okno, kde jsem viděla, odněkud dávali krabice do auta.“

ŠÉFKA:“ Vybavujete si, co bylo napsáno na těch krabicích?“

TINA:“ Na tu dálku jsem to nepřečetla, ale vyfotila jsem to na mobil.“

TOM:“ Žádný mobil jsme u tebe nenašli.“

TINA:“ Když za mnou přišel muž, strašně jsem se lekla a mobil mi upadl na zem. Musel někam zapadnout. Vzal mě za ruku, nějak jsem se mu vysmekla, uhodil se o železnou příčku a ležel na zemi.“

TOM:“ Tak jsi měla příležitost na útěk.“

TINA:“ Když jsem běžela lesem, stříleli po mně a jednu jsem schytala.“

ŠÉFKA:“ Zřejmě po vašem útěku to tam všechno sbalily a ujeli pryč. Jestli tam byl s vámi i Semir, tak ho vzali sebou.“

TOM:“ Musíme to tam ještě jednou pročesat.“

TINA:“ Jeli jsme po nějaké lesní cestě, docela to bylo dlouho. Pořád mám na mysli něco, ale nemůžu si na to vzpomenout, co to bylo.“

TOM:“ Až si na to vzpomeneš, přepošli to po sestře, aby nám to vyřídila.“

V lesích u A7…….Engelhardtová se svými lidmi vyrazili na lov úkrytu, o kterém mluvila Tina. Když narazili na domek, nechala ho prohledat policisty, kteří zjistili, že tu nikdo není. Engelhardtová spolu s Tomem si domky prohlédli. Vstoupili do místnosti, kde byla zadržena Tina, u dveří ležel mrtvý muž.

ŠÉFKA:“ Zlomený vaz – rychlá a účinná smrt.“ Tom pod oknem našel za krabicí Tinin mobil, byl na dvě části. Tom zprovoznil Tinin mobil a hned se podíval na fotky, které pořídila Tina.

TOM:“ Mám tu Tininy fotky.“ Šéfka se koukala přes Tomovo rameno.

ŠÉFKA:“ Na počítači to uvidíme lépe.

Na služebně……. Tom, šéfka a Andrea se koukali na Tininy fotky z mobilu v jejich nové projekční síni. Na jedné z fotek byl zachycen Heiko Dietz.

TOM:“ Tenhle ten je Heiko Dietz.“

ŠÉFKA:“ Ano.“

TOM:“ Andreo, můžeš zvětšit to logo na té krabici?“

ANDREA:“ Hned to bude.“ Zvětšila logo na krabici, které neslo logo firmy „STARK AG“.

TOM:“ Stark AG, ta firma mi je povědomá.“

ANDREA:„Je v Kolíně velmi známá. Hojně staví byty a domy pro rodiny.

ŠÉFKA:„Nedávno jsem viděla jeho plakát s jeho nabídkou. Andreo, podívejte se na tu firmu z blízka.“

ANDREA:“ Samozřejmě.“ Vypadala velmi sklesle, že ještě nemají jejího muže.

TOM:“ Andreo, my tvého milujícího manžela najdeme.“

ANDREA:“ Mám o něj děsnej strach.“

ŠÉFKA:“ To máme i my.“

V přístavu v Neussu…….Bylo tu rušno. U jednoho z kontejnerů byli Tauchertovi lidi, kteří si brali svoji zásilku z Holandska. V dalším kontejneru byl uvězněn Semir.

Na služebně……. Andrea seděla u svého počítače a hledala potřebné informace o případu. Od její práce ji vyrušil telefonát z nemocnice. Andrea ho zvedla.

ANDREA:“ Andrea Schäfferová, dálniční policie, dobrý den,……. Moment, hned vám ho zavolám.“ Položila telefon na stůl a šla za Tomem do jeho kanceláře. „Tome, volají tě z nemocnice.“

TOM:“ Kdo je to?“

ANDREA:“ Ošetřující lékař Tiny.“

TOM:“ Doufám, že je vše pořádku.“ Spolu odešli k telefonu, Tom si vzal telefon k uchu. „Kranich…….“ Tom si vzal kousek čistého papírku a zapisoval si, co mu lékař diktoval. „……. Moc děkuji. Nashle.“

ANDREA:“ Děje se něco?“

TOM:“ Můžeš mi zjistit, co znamená toto číslo.“ Dal Andree do ruky papírek s čísly.

ANDREA:“ Jistě. To máš pozdrav od Tiny?“

TOM:“ Ano, lékařem hrajeme tichou poštu.“ Andrea naťukala číslo do počítače. Hned se našla další stopa.

ANDREA:“ Našlo mi to kontejner v přístavu v Neussu.“

TOM:“ Bližší specifikace by nebyla.“

ANDREA:“ Leží v doku č. 5. Už tam stojí dva dny. Připlul z Holandska.“

TOM:“ Tak se tam zajedeme podívat.“ Zašel si do své kanceláře pro sako, sebou do přístavu si vzal pár kolegů.

V přístavu byli Tauchertovi lidi hotovi. Heiko zavíral dveře od kufru od auta, když se v přístavu objevila dálniční policie. Tauchertovi lidi začali po policii střílet jako pominutí. Policie jim opětovala palbu. Semir ve vedlejším kontejneru slyšel palbu, a tak bouchal na stěny kontejneru, ale nikdo ho v tom hluku neslyšel. Tauchertovi lidi nasedli do auta a ujížděli pryč, v tom zmatku tam nechali Semira. Tomův mercedes se za nimi vydal. Za ním jeli i jeho kolegové v uniformách.

Pronásledované auto ujíždělo ulicemi Neussu. Jejich honička skončila u železničního přejezdu, kdy ještě stačili projet před projíždějícím vlakem. Mercedes zastavil těsně před projíždějícím vlakem.

Povídka č.128: Beautiful, Dirty, Rich 1/4

10. 2. 2018 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

Zemská banka v Kolíně nad Rýnem měla v přístavu v Düsseldorfu zásilku z Belgie – nový tiskařský stroj na vytištění nových eurobankovek, aby mohli jít do oběhu. Pověření lidé ze Zemské banky byli převzít tuto zásilku. Tiskařský stroj byl v ochranných obalech přeložen na kamion, který by odvezl tuto zásilku do Zemské banky.

V přístavu byli další lidé, kteří měli zálusk na tento stroj – ředitel firmy Stark. Stark pověřil svého člověka Romana Taucherta s jeho lidmi, aby se zmocnili tohoto stroje.

Tauchert dal znamení svým lidem, že show začíná. Tauchertovi lidi začali střílet, zaměstnanci Zemské banky a lidi z přístavu neměli šanci nějak zareagovat – buď leželi na zemi či zranění. Dva lidi se postarali o kamion, se kterým ujížděli pryč. Za kamionem jely dva zelené džípy.

A7……. Tom se Semirem měli svou ranní obhlídku po A7 v BMW. Tom si četl časopis o autech. Semir mu občas kouknul přes rameno. Tom měl na dvoustránce krásný auto, spíše se to rovnalo žihadlu – Lamborghini Murciélago LP670-4 SV.

SEMIR: “ Páni to je žihadlo.“

TOM:“ O tom si nech jenom zdát.“

SEMIR:“ Řekneme šéfové, aby nám ho dala jako služební vůz.“

TOM:“ Engelhardtová ti na to odpoví, jestli si náhodou nespadnul z višně.“

SEMIR:“ Kolik to jede?“

TOM:“ 342km/h za 3,2 sekundy.“

SEMIR:“ Už to vidím, jak by se v tom honili padouši.“

TOM:“ Semire, pokud ho chceš tak si kup. Jestli teda máš zbytečných 313 125€.“

SEMIR:“ Cože? Tolik?“

TOM:“ Každá sranda něco stojí. Jedině nám zbývá vykrást banku.“

SEMIR:“ To si raději nechám zajít chuť.“ Tom se usmíval, když se je, vyrušila vysílačka.

CENTRÁLA:“ Centrála všem vozům. Byl ukraden kamion s tiskařským strojem. Doprovází je dva zelené džípy. Jedou po A7.“ BMW je mělo přímo za zády, kamion prosvištěl okolo BMW i zelený džípy.

TOM:“ Tu Kobra11, máme je přímo na ráně. Přebíráme to.“ Tom zavěsil vysílačku a za předním sklem se spustili majáčky. Tauchert ve druhém džípu si všiml, že mají za zadkem fízly. Tauchert dal echo přes vysílačku do kamionu hlášku, že ať přidaj na plyn, že se o fízly postarají. V džípech, kdo měl zbraň, dali policii malou spršku kulek. Tom jim opětoval palbu. Heiko v prvním džípu si všiml kamionu, který převážel tahač. Prostřílel ukotvující lana u tahače, který se samovolně sjel na dálnici. Oba dva džípy byli hned pryč, když měl BMW problémy s tahačem, aby se mu mohl v pořádku vyhnout. Ostatní vozidla na dálnici při tomto problému s tahačem, bourali do sebe.

Džípy sjeli z dálnice, kde je už měla v merku modrá Škoda Octavia Rapid. Nahlásila na centrálu, že oba dva džípy mají namířeno ke starému opuštěnému domu poblíž silnice B50. Tom se Semirem jeli hned Tině na pomoc. Společně vešli do baráku se zbraněmi v ruce. Když se střetly pohledy dálniční policie a Tauchertovými lidmi, nemohlo to skončit střelbou.

Když se Tina objevila ve spodní části domu, za Tinou se objevil Heiko se zbraní v ruce.

HEIKO:“ Teď hezky odlož tu zbraň na zem.“ Co to dořekl, objevil se naproti Tině Semir se zbraní v ruce.

SEMIR: „Odhoďte tu zbraň.“

HEIKO: “ Ať to odhodí vaše kolegyně, pokud nechce mít tady kulku v hlavě.“

SEMIR: “ To vy první.“ Za Semir se objevil Tauchert se zbraní v ruce.

TAUCHERT: “ Hezká sešlost. Teď vy dva hezky odložíte zbraně.“

Tom se vydal hledat své kolegy spolu s kolegy v uniformách. Když narazili ve spodní části domu, kde v jedné místnosti leželi služební zbraně Semir a Tiny. Venku už odjížděli od domu džípy, kde byli oba dva komisaři.

Tauchertovi lidi v jejich skrýši ve starých papírnách, sundali tiskařský stroj z kamionu. Na stroj se byl podívat samotný šéf osobně.

STARK:“ Dobrá práce.“

TAUCHERT:“ Díky.“

STARK:“ Co policie?“

TAUCHERT:“ Měli jsme s nimi potíže. Vzali jsme sebou jejich dva lidi.“

STARK:“ Prosím vás na co?“

TAUCHERT:“ Mohli by nás identifikovat. Pak se jich zbavíme.“

STARK:“ Kam jste je dali?“

TAUCHERT:“ Zatím jsme je ukryli do našeho malého úkrytu.“

STARK:“ No dobře. Tohle vám přenechám.“

TAUCHERT:“ Fízlové budou mít zatím starost po pátrání jejich kolegů, než se vrhnout na náš čin.“

STARK:“ 1:0 pro nás v časovém náskoku.“

Na služebně…….Tom s Andreou byli u Engelhardtové v její kanceláři, kde se Andrea dozvěděla, co se stalo se Semirem a Tinou. Andrea měla strach o svého milovaného manžela Semira, jako Tom o Tinu. Hned po nich vyhlásili pátrání a po džípech.

ŠÉFKA:“ Andreo, máte něco o tom ukradeném stroji?“

ANDREA: “ Zemská banka si ho objednala v Belgii. Tiskařský stroj byl do Kolína převezen na lodním kontejneru do Düsseldorfského přístavu.“

TOM:“ Kde si ho převzali ti nepraví.“

ŠÉFKA:“ A už jsou nějaké zprávy z přístavu?“

TOM: “ Hote a Dieter měli by se pomalu vracet zpátky.“ Co to Tom dořekl, Hote s Bonrátem se objevili na služebně a zamířili si to rovnou za Engelhardtovou do její kanceláře.

HOTE:“ Vracíme se přímo z přístavu. Je to tam jako po masakru.“

BONRÁT:“ Dva mrtvý a další jsou zranění. Ti také zavolali pomoc.“

HOTE: “ Osobně se na tu spoušť přišel podívat sám velký šéf ze Zemské banky.“

Tom s Andreou měli večer jenom myšlenky na své drahé polovičky. Jestli hlavně na živu a kde jsou…….

Další den Tom jel k místu, kde se našli ohořelý džípy, se kterými pachatelé účastnili přepadení v Düsseldorfském přístavu. Oheň úplně zahladil stopy, které by mohli vést k nálezu Tiny se Semirem.

Stark dostal zprávu, že se o několik dní připluje zásilka z Holandska do přístavu v Neussu. Jedná se o kontejner s barvou na výrobu eurobankovek spolu s cennými papíry a ochrannými známkami za bankovky.

Na služebně……. Andrea seděla jako hromádka neštěstí v kuchyňce. O nějakou chvilku později do kuchyňky přišla Anna Engelhardtová a Tom. Šéfka s Tomem si nemohli všimnout, jak to Andreu vzalo.

ŠÉFKA: “ Andreo, běžte už domů. Vlastně to platí o vás, Tome.“

ANDREA: “ Doma to je ještě horší. Musím pořád myslet na Semira. Tady aspoň příjdu na jiné myšlenky.“

ŠÉFKA:“ Chápu vás, že máte oba dva strach o své protějšky. Nezbývá než čekat.“

TOM: “ A nechtěla bys jít někam sednout. Odreagovat se.“

ŠÉFKA: „To vám velmi prospěje.“

ANDREA: „Asi by se taková nabídka neměla odmítnout.“

TOM: “ To je pravda.“

ŠÉFKA: “ Andreo, jen běžte.“

ANDREA: “ Tak dobře.“

A7……. Tina byla zraněná – měla zraněné rameno. Ležela v příkopu u dálnice A7. V noci klesla teplota dost nízko, Tina už vypadala, že je mrtvá, plať, měla bílou. Tinina těla si všimla starší dvojice. Jejich auto zastavilo u krajnice. Z auta vystoupila starší dáma, která šla k Tině, na krku zjistila, že má Tina velmi slabí tep.

STARŠÍ DÁMA:“ Zavolej záchranku, má velmi slabí tep.“

STARŠÍ MUŽ:“ Dobře. Přinesu ti deku, aby více ještě neprochladla.“ Muž z kufru vyndal deku, kterou podal své manželce, která s ní přikryla Tinu. Manžel se postaral o sanitku a policii.

K nálezu Tinina těla přijelo policejní Porsche, ze kterého vystoupil, Hote s Bonrátem. Hote, hned zbystřil, poznal, že jde o Tinu, když ji lékaři nakládali do sanitky.

HOTE:“ Vždyť to je Tina.“ Oba dva šli hned k sanitce.

BONRÁT: “ Jak na tom je?

LÉKAŘ:“ Je dost prochladlá a ztratila velmi krve po střelném zranění.“

HOTE:“ Kam ji povezete?“

LÉKAŘ: “ Do nemocnice sv. Anny.“

BONRÁT: “ Děkujeme.“ Rozloučili se s lékařem a sanitka mohla odjet do nemocnice. Hote s Bonrátem vyslechli starší manželský pár.

V nemocnici…….Hote s Bonrátem čekali před operačním sálem. Chtěli mít čerstvé novinky o Tině. Tom přijel do nemocnice jako koni.

TOM:“ Víte něco? Kde jste Tinu našli?“

HOTE: “ Ještě je na operačním sále, ztratila hodně krve po zranění v rameni.“

BONRÁT: “ Tinu jsme našli u A7. Lékaři se bojí, aby se do toho všeho neobjevil zápal plic.“

TOM: „Doufám, že to všechno dobře dopadne.“

HOTE: “ Uvidíš, Tina to zvládne.“

Po několika minutách vyšel ošetřující lékař Tiny. Tom, Hote a Bonrát se hned zeptali vycházejícího lékaře.

TOM:“ Jak na tom je moje žena?“

LÉKAŘ:“ Vyjmuli jsme z ramene náboj. Podchlazení jsme zachytili včas. Až se prospí, bude všechno v pořádku.“

TOM:“ Můžu k ní?“

LÉKAŘ:“ Jenom na chvilku.“

TOM:“ Dobře.“

LÉKAŘ:“ Tak pojďte se mnou.“

HOTE:

“ My tu na tebe počkáme.“ Tom s lékařem odešli za Tinou na její pokoj na JIP. Tom vzal Tinu za ruku, chvilku u Tiny poseděl. Než Tom odešel z pokoje, dal Tině pusu na obě dvě tváře. Tom, Hote a Bonrát společně odjeli za Hartmutem, aby prozkoumal náboj z Tinina ramene, kterou dostali od lékařů.

Mrtvá schránka 3/3

1. 11. 2017 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

V Kolíně nad Rýnem……. Lukas Zirner spolupracuje se dvěma policisty. Udělají pro něho všechno, ale využívá je jenom velmi zřídka.

Zirnerovi se doneslo, že jeden z policistů leží v nemocnici s těžkými zraněními po přestřelce při zátahu. Druhý policista je na výměnném pobytu v Holandsku, ale za pár dní je zpět v Kolíně.

Ve Švýcarsku……. Poslední den ve městě Visp znamenalo se utrhnout od skupiny CK. Po jiné cyklostezce se vrátili do svého místa ubytování Adelbodenu. Elena svou kamarádku Tinu s jejím manželem Tomem a svým manželem Janem zavedla k místu, kde je čeká absolvovat let horkovzdušným balonem. Balonem doletěly na místo, odkud je převezly koňským povozem do základny, odkud vylétaly. Nasedly na kola a vyrazily směr domů.

Na služebně……. Andree se konečně podařilo spojit s komisařstvím v Sýrii. Přes Skype si promluvili s komisařem Rashidem Thamilem, který si vzal k ruce svého kamaráda a státního zástupce Ibrahima Halzuna. U Andrey v dispečinkové místnosti se sešel Semir se šéfkou Engelhardtovou. Dálniční policie nepotřebovala ani překladatele – komisař i státní zástupce uměly dobře německy – společně se německy učily, a byly také na stáži v Německu.

RASHID:“ Zdravíme dálniční policii v Kolíně nad Rýnem.“

ŠÉFKA:“ My vás také. Mé jméno je Anna Engelhardtová, jsem přímá nadřízená vrchního komisaře Semira Gerkhana.“

RASHID:“ Velmi mě těší. Jsem komisař Rashid Thamil a tohle je můj kamarád státní zástupce Ibrahim Halzen. Co byste rádi chtěli vědět?“

SEMIR:“ Kai Seifert unikl smrti, chtěl ho někdo zabít. Jeho byt převrácený naruby.“

RASHID:“ Co by u něho hledaly. Jak se mu daří?“

SEMIR:“ Naštěstí se mu nic nestalo. Je teď pod naší ochranou.“

ŠÉFKA:“ Někdo se chtěl dostat k podkladům k vraždám v Sýrii.“

IBRAHIM:“ Ta mrtvá schránka v bance. Tu jsem odeslal do Kolína anonymně, když Alex zemřel.“

RASHID:“ Teď mi něco napadlo. Alex se dost zajímal o jednu vlakovou nehodu na německo-dánských hranicích.

ŠÉFKA:“ Vlakové neštěstí. Co by ho to k tomu vedlo.“

RASHID:“ Alex viděl v televizi vlakové neštěstí, které se stalo na území Sýrie. K tomu dali ještě jiné vlakové nehody po celém světě.“

SEMIR:“ Zřejmě poznal na záběrech vraha Džalily.“

ŠÉFKA:“ To je možné. Chtěl tím usvědčit vraha, ale to se mu stalo osudné.“

IBRAHIM:“ Byla v té schránce skica obličeje.“

SEMIR:“ Nic takové tam nebylo.“

IBRAHIM:“ Úplně jsem na to zapomněl, přiložit k tomu tu skicu. Tu skicu namalovala Džalila, když viděla obchod mezi dvěma muži. O tři dny na to byla Džalila mrtvá.“

ŠÉFKA:“ Můžete nám tu skicu dodatečně poslat?“

IBRAHIM:“ Samozřejmě.“

Ve Švýcarsku……. Tina, Tom, Elen a Jan si udělali pěší túru z jejich městečka Adelboden po turistické stezce Via Alpina Red. Tato stezka je zavedla do městečka Lenk, jejich túra měřila 13km. Zasedly do místní hospůdky, kde si daly něco dobrého na zub, trochu si prošly město, než jim jel autobus zpět.

V Kolíně……. Zirner se sešel se svým informátorem u policie. Předal mu potřebné informace pro nalezení Kaie Seiferta.

Andrea vyhledala potřebné informace k vlakovému neštěstí u německo-dánských hranic u města Padborg. O úřední cestu se postarala šéfka Engelhardtová. Obrátila na státní zástupkyni Schrakmannovou.

Semir zašel za Andreou, která seděla na dispečinku, kde se probírala věcmi k vlakové nehodě.

SEMIR: “ Našla jsi něco?“

ANDREA: “ Za nějakou dobu bude nehoda promlčena. Stalo se to před 20 lety. Před vlakovou soupravu spadla mostní konstrukce u města Padborg. Konstrukce byla ve špatném stavu a, se měla opravovat. Strojvedoucí udělal všechno, aby náraz byl, co nejmenší. Zemřelo několik lidí, ale i on sám.“

SEMIR: “ Alexe na té nehodě něco upoutalo.“ U nich se objevila šéfová. V ruce měla podklady k loupeži ve městě Gettorf a k nehodě vlaku.

ŠÉFKA: “ K té nehodě ještě patří loupež v bance ve městě Gettorf. Lupiči si zde vzaly 500.000 marek. Policie našla mrtvé muže v jejich skrýši.“

SEMIR: „Mohli se pohádat a při rvačce se po zabít.“

ŠÉFKA:“ To asi těžko. Nenašla se u nich taška s penězi.“

ANDREA: “ Třetí osoba je objevila. Uviděla příležitost, při rvačce je zabila, vzala si peníze.“

ŠÉFKA: “ Při nehodě vlaku se našlo pár bankovek z loupeže.“

SEMIR: „Teď se v tom úplně ztrácím.“ Šéfka vytáhla ze spisu na stůl portrét muže, kterého viděli svědci. Semir s Andreou se na portrét podívaly. „Je mi nějaký povědomí.“

ANDREA: “ Je podobný té skici od té syrské dívky.“ Položila vedle šéfčina portrétu, ručně namalovaný portrét od Džalily.

SEMIR:“ Jsou si úplně podobný…….“ Ozval se na počítači signál, že je Hartmut online. Andrea jeho výzvu hned přijala, na obrazovce se objevila tvář Hartmuta.

HARTMUT: “ Zdravím vás.“

SEMIR: “ My tebe taky. Něco pro nás máš.“

HARTMUT: “ Zapátral jsem okolo zbraní. Povolení ke zničení vydal major Hannes Kirsch. Po cestě byly odcizeny.“

ŠÉFKA: “ Kdy se stalo?“

HARTMUT: “ Krátce potom, co se Kirsch s ostatními vojáky vrátily do Německa. Navíc jsou zbraně staršího typu a jejich výroba byla zastavena.

SEMIR: “ Každej zloděj by bafnul zbraně, co vidí.“

HARTMUT:“ Podíval jsem se na fotky. Na fotkách se objevili dva drogové dealeři – Diego Ortega a Emanuel Gomez.“ Poslal jim španělské policejní portréty, které Andrea hodila na druhou obrazovku. “ Dalším mužem na fotkách je Lukas Zirner. Zirner se hodně vyhledává na nájemné vraždy. „Opět ji poslal fotku Zirnera ze spisu. Andrea tuto fotku přidala ke španělským dealerům.

SEMIR: “ Co ten mobil?“

HARTMUT:“ Zprovoznil jsem ho. Vyšlo mi pouze jedno hojně volané číslo, které patří Zirnerovi.“

ŠÉFKA:“ Hartmute, dobrá práce.“

HARTMUT:“ Děkuji.“ Odpojil se.

ŠÉFKA:“ Ještě se vrátím k té nehodě. Jak jsem mluvila o těch penězích, co se našli ve vlaku. Peníze se hlavně našli u mrtvého muže jménem Volkera Adlera.“ Položila jeho fotku k ostatním na stole.

ANDREA:“ Všichni jsou si tak podobný.“

ŠÉFKA:“ Toho právě využil Kirsch.“

ANDREA: “ Kirsch si vyměnil jméno. Volker Adler ukradl peníze lupičům. Ve vlaku si vyměnil jméno na Hannese Kirsche.“

SEMIR:„Alex sleduje Kirsche. Zjistí, že prodává drogy. Za ty fotky dostane peníze a také i za mlčení. Na oko smaže fotky, aby měl pojistku.“

ANDREA:„V Damašku uvidí mladou dívku Džalilu. Zahlédne je, Džalila si zapamatuje obličej Kirsche. To pak předá Alexovi. Zabaví se Džalily.“

SEMIR:“ Alex rozluští Kirschovo tajemství – peníze z loupeže, ukradená identita a drogy. V hotelovém pokoji si dají schůzku, tam je Alex zabit.“

Na služebně panuje klidná atmosféra. Málo policistů. Toho využívá Zirnerův komplic. Semir, Andrea a šéfka jsou na dispečinku, kde si povídají k případu. Vůbec si ho nevšimly, že na služebně je cizí policista. Policista zasedl k jednomu stolu, kde si v systému našel byt Kaie Seiferta. Adresu si napsal na kus papírku, v klidu odešel pryč ze služebny. Šéfka odcházela z dispečinku, kdy se na ní obrátil jeden z policistů.

KARL: “ Paní Engelhardtová, můžete na chvilku.“

ŠÉFKA: “ Ale jistě. Copak se děje?“ Se šéfkou šel i Semir a Andreou. Všichni šli za Karlem.

KARL:“ Někdo byl na mém počítači.“ Všichni upřeně hleděli do počítače. Na počítači byla vyjetá adresa, kde je uschován Kai. Semir neváhal ani minutu, vzal si pár kolegů sebou a vyrazily do policejního bytu.

V policejním bytě……. Když Semir přijel s kolegy do bytu, bylo už pizdě. Semir prošel se zbraní v ruce celý byt. Kai nikde nebyl. Na zemi v kuchyni ležel, Hote s Bonrátem. Kolegové ji pomohli se posadit na židle.

SEMIR: “ Co se tu stalo?“

BONRÁT:“ Byli tu dva. Hned se nás zbavili.“

SEMIR: “ Neslyšeli jste kam Kaie odvezli?“

HOTE: “ Vůbec. Byli úplně zamaskovaný. Okamžitě jsme ležely na zemi.“

SEMIR: “ Doufám, že má Kai mobil u sebe.“

BONRÁT: “ Nosí ho pořád při sobě.“ Semir si hned vzal mobil do ruky, volal Andree na služebnu.

SEMIR: “ ……. Andreo, zjisti mi, kde je Kaiův mobil.“

ANDREA:“ Moment……. Signál je v Longerichu, adresa je Bergheimer Weg 30.“

SEMIR:“ Dík.“ Zavěsil. Hned se všichni vydali pro záchranu Kaie.

Ve Švýcarsku……. Poslední procházka zavedla Jana, Elenu, Tinu a Toma do města Kandersteg, odtud ještě došli k jezeru Oeschinensee. Zde si dali malou pauzu, sedli si do trávy, kde si dali na zub svou svačinu. U jezera stojí hospoda, kde samozřejmě bylo hodně turistů. Potom se vydali ještě kouknout do okolí jezera.

V Kolíně…….Kai seděl na židli, byl připoutaný k židli pouze na rukách elektrikářskou páskou. V ústech měl roubíka. Kai se dostával pomalu k sobě. Nevěřil svým očím, když zahlédl svého majora Kirsche.

ZIRNER: “ Už se dostává k sobě.“ Sundal mu z úst roubíka.

KAI:“ Co tady dělám?!“ Škubal sebou na židli. „Chci odsud pryč.“

KIRSCH: “ Tak lehce se odsud nedostaneš. Pouze pod jednou podmínkou.“

KAI:“ Co chcete?!“

ZIRNER: “ Informaci…….“

KIRSCH: “ Co vám dal, aby mě Alex mohl zničit.“

KAI:“ Nevím o čem mluvíte.“ Přibližně tušil, o co jde, ale nechce podrazit svého kamaráda.

KIRSCH: “ Nedělej blbýho. Snažili jste se dopadnout vraha té dívky.“

KAI:“ To ano, byla to naše kamarádka. Nevěřili jsme to, že by se zdržovala v takových ulicích. Chci pryč.!“ Na opěradle staré dřevěné židle vyčuhoval hřebík, o který trhal Kai elektrikářkou pásku.

KIRSCH:“ Tak kde jsou ty podklady.“

KAI:“ Žádný podklady nemám.“ Zirner vytáhl zbraň a namířil ji na Kaie. Modlil se, aby se tu co nejdříve ukázala pomoc.

ZIRNER:“ Teď si snad vzpomeneš.“ Kai měl přetrhnutý pásek, který spadl na zem. Jenom čekal na příhodnou situaci, aby mohl uprchnout.

Ke komplexu budov přijelo BMW a kolegy. Ozbrojili se, obklíčily budovu ze všech stran. Semir, Bonrát a Hote vešli otevřenými dveřmi. Aniž by Zirnerův chlap, zjistil, že tu někdo je, už byl zpacifikovaný a ležel na zemi.

KIRSCH: “ Kde to je?“

KAI:“ Řekl jsem vám, že to nevím. I kdybych to věděl, nikdy bych vám to neřekl.“

Zirner odjistil zbraň. Hlaveň nebezpečně mířila na hlavu Kaie. Kai uviděl Semira koutkem oka. Bonrát našel starou plechovku, tu dal Semirovi, aby ji odhodil. Plechový hluk rozrušil Kirschera a Zirnera, který se otočili za zvukem. Kai srazil nohou Zirnerovi zbraň na zem, Kirsch sáhl pro své zbrani, ale Semir rychlejší. Střelil ho ruky. Kai sebral zbraň Zirnera, a měl ho na mušce. Kirsch vzal nohy na ramena, nasedl do svého auta, ujížděl pryč. Hote s Bonrátem se postarali o Zirnera, Kai a Semir jeli v BMW za Kirschem. Kirsch začal střílet po BMW. Kai opětovně vracel palbu, prostřelil mu zadní okýnko. Polní cesta vedla k dálnice A1. U dálnice byl malý příkop, skok Kirsche zapříčinil to, že nabral jedno auto, které skončilo ve středových svodidlech. BMW té ž udělalo malý skok, oba ujížděly na Kolín-Niehl. Semir hned dal echo na služebnu.

Asi tak 1 km před nimi frajeřily dva motorkáři. Mohli si to dovolit, v tom úsek byl malý provoz. Motorkáři mezi sebou frajeřily, jednomu podklouzla pneumatika o dálniční asfalt. Motorkář se svalil na zem jako švestka. Motorka setrvačností brousila lak o dálnici. Druhý motorkář byl také na zemi, když ho smetl první motorkář. Jeli vedle sebe velmi blízko.

K motorkářům se přiblížil Kirsch, který se pořád koukal do zpětného zrcátka. Přehlédl ležících motorek. Motorky posloužily jako malé rampy. Auto letělo pár metrů ve vzduchu, spadlo na kapotu a skončilo na střeše. BMW zastavilo těsně před motorkami. Semir s Kaiem vyběhli z auta, a šli na pomoc Kirschovi. Ten už se plazil z auta.

Na místo nehody přijeli kolegové, hasiči a sanitky. Kirsch a motorkáři skončili v péči lékařů. Semir vysvětlil Kaiovi, o co šlo a proč byl Alex zabit.

SEMIR:“ Teď už je po všem.“

KAI:“ Alex může být klidný, že je vrah za mřížemi……. Moc děkuji za vaši pomoc.“

SEMIR:“ Nemáte vůbec zač.“

Ve Švýcarsku……. Jan, Elena, Tina a Tom se vrátili z obchůzky okolo jezera. Holky šli se podívat přímo k vodě. Sundaly si boty, svlažili si unavené nohy. Kluci odešli pro malé občerstvení pro sebe tak i pro holky.

TINA:“ Musím ti říct, že mi takováto dovolená pěkně bodla. Moc se ti povedla“

ELENA:“ To jsem moc ráda, že jsem ti udělala radost.“

TINA:“ Trochu jsi mě s tím vrátila do mého dětství.“

ELENA: “ Tino, mohla bych se ti s něčím svěřit.“

TINA: “ S čím pak?“

ELENA:“ Jsem moc ráda, že tě vůbec znám. Ani nevím, co bych si počala, kdybys nezakročila……. Toho si fakt na tobě nejvíc cením…….“

TINA: “ Můžu ti říct, že za ten problém to stálo. I když jsem dostala od tetičky, v tom jsem obdivovala a jsem pyšná na moje rodiče, že se za mě postavili.“

ELENA:“ Já jsem ti moc vděčná za to všechno, co jsi pro mě udělala.“

TINA: “ Prosím tě nech toho. Když to jde, ráda pomůžu.“

Předposlední den společné dovolené si udělali volnější den. Zajely svými auty do města Spiez u jezera Thunersee. Prohlédli si město. Den si zpestřili výletem lodí po jezeře, dopluli až do města Interlaken, prošli si město. Na rozloučenou si dali sýrové fondue. Zpět do města Spiez dopluli lodí. Navečer se vracely do penzionku.

V den odjezdu si Jan, Elena, Tina a Tom koupili od paní Wernerové domácí mléčné výrobky, co si vyrábí paní Wernerové na statku. Než dojeli úplně domů, vzali to kolínské letiště, kde si vyzvedli své ratolesti – Martina a Charlottu. Rozloučili se, každý odjel si svou trasou domů.

Autorka:

Tina11

Mrtvá schránka 2/3

30. 10. 2017 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

Na služebně……. Semir s Kaiem seděli u šéfky Anny Engelhardtové. Šéfka si pročítala SMS od banky.

ŠÉFKA: “ Vypadá to, jako kdyby někdo založil mrtvou schránku, do které máte přístup jenom vy, pod určitým heslem.“

SEMIR: “ Ale kdo by ji zakládal. A hlavně, proč.“ Kaie hned napadlo vše kolem, co se stalo v Sýrii. Vražda Džalily, Alexe k tomu další okolnosti – jeho převrácený byt, střelba na benzínové pumpě. Šéfka se Semirem to hned na Kaiovi poznaly, že ho něco napadlo.

ŠÉFKA:“ Jestli něco tušíte, kdy by to mohl být, tak nám řekněte.“

KAI: “ Před třemi týdny jsem se vrátil ze Sýrie z válečného území. Během našeho pobytu v Damašku se staly dvě záhadné vraždy – zemřela jedna mladá syrská dívka a náš kolega a kamarád Alex Laubner.“

SEMIR: “ Mluvili o tom. Prý se zapletl do drog.“

KAI:“ Ale to není pravda. Alex by se toho nikdy nedotkl. Celé mi to bylo divné. Alex měl před tím pochybnosti okolo smrti syrské dívky Džalily.“

ŠÉFKA: “ Je mi jasný, že chtěl najít pravdu.“

KAI: “ Ta se mu asi stala osudnou v tom hotelu. Rád bych se dozvěděl, kdo to byl.“

SEMIR: “ Kdo byl u vás v bytě, si myslel, že máte stopy k dopadení vraha Alexe a té dívky.“

ŠÉFKA: “ Zajeďte se podívat do té banky, co obsahuje schránka za poklady. Potom se domluvíme, co podnikneme dál.“

V bance…….Zaměstnanec banky zavedl Semir a Kaie do trezorové místnosti. Zaměstnanec si vzal přístupová hesla ke schránce, která se otevřela. Kai ze schránky vyndal hnědou obálku, ve které byl ukrytý USB flash disk a dopis.

Kai si v autě pročítal dopis od Alexe. V dopise stálo, že: “ Kaii. Až budeš číst tento dopis po mé smrti, měl bych jedno přání. Abys vyjasnil Džalilinu a mou smrt. V přiloženém USB najdeš vodítka pro vyřešení vražd. Pevně věřím, že vše uvedeš na pravou míru. Kaii, děkuji Ti za tvou pomoc, ale i přátelství. Alexander Laubner, Damašek.“

Na služebně…….V dispečinkové místnosti si šéfka, Andrea Kai a Semir prohlížely USB od Alexe. Na USB se ukrývaly všechny policejní záznamy z vyšetřování k vraždám.

ŠÉFKA:“ Džalila al-Hakim je tam dívka, co se znala s Alexem?“

KAI:„Ano. Také jsem trochu znal. Pomáhaly jsme jim, co bylo potřeba. Měla nemocnou matku. Občas jsme si zašli i do města si užít ruch hlavního města. Její tělo našli v jedné zapadlé uličce Damašku. Byla zmlácená, znásilněná a příčina smrti bylo uškrcení. A navíc byla oblečena jako prostitutka. Taková Džalila nebyla. „

SEMIR:“ Jak se dostal Alex k těm policejním spisům?“

KAI:“ Zřejmě mu je dal místní komisař v Damašku. Vyšetřoval obě dvě vraždy.“

ŠÉFKA:“ Znal jste se s tím komisařem?“

KAI: “ Jenom letmo. To on mi dal jako první vědět, že je Alex mrtvý.“

SEMIR:“ Jedna možnost tu, že tu schránku založil sám Alex.“

KAI:“ Jednou jsem viděl vycházet Alexe ze státního zastupitelství.“

ŠÉFKA: “ Vychází mi z toho, že Džalila a Alex něco viděli, co něco, co neměli. Alex měl viníka, ale ten ho umlčel. A další nejasnost je, že by se tak za takovou krátkou dobu dostal na drogovou scénu, to mi připadá přitažené za vlasy.“

SEMIR: “ Taky mě to už napadlo.“ Kai byl najednou zamyšlený. „Jestli vás ještě něco napadlo, tak to řekněte.“

ŠÉFKA:“ Každá maličkost nám může pomoct.“

KAI:“ Alex mi jednou říkal, že Džalila viděla našeho majora s jedním mužem, že si něco předávaly v bílých sáčcích a peníze. Alex žertoval, že by mohlo jít o drogy. Mně to připadlo dost směšný.“

ŠÉFKA:“ Pak se našlo její tělo. Andreo, pokuste se spojit s komisařem v Damašku, který pracuje na těch vraždách.“

ANDREA: “ Dobře. Nějakou dobu to potrvá.“

SEMIR: „Bonrát a Hote jsou ještě v terénu.“

ANDREA: “ Jo.“

SEMIR: “ Mám pro mě speciální úkol. Dáš mi klíče od policejního bytu.“

ANDREA:“ Už pro něj letím.“ Odešla pro klíče od policejního bytu.

KAI: “ Co to znamená…….?“

ŠÉFKA:“ Teď budete pod policejní ochranou.“

KAI: “ No dobře. A co major?“

SEMIR: “ Já mu to půjdu vysvětlit. Jak se jmenuje?“

KAI: “ Hannes Kirsch.“

ŠÉFKA:“ Budeme vás hlídat 24 hodin naši kolegové.“ Andrea předala Semirovi klíče od bytu.

ANDREA: “ Lilienstraße 15.“

Vojenské kasárny……. Semir se vydal po předání Kaie do rukou svých kolegů Hoteho a Bonráta do vojenských kasáren. Major Hannes Kirsch řešil v kanceláři tajemníka se svým tajemníkem, že se ve službě neobjevil Kai Seifert. Semir zaklepal na dveře, vešel dovnitř.

SEMIR:“ Nerad vás ruším, ale hledám majora Hennese Kirsche.“

KIRSCH:“ To jsem já. Co byste potřeboval?“

SEMIR:“ Jmenuji se Semir Gerkhan, jsem od dálniční policie. Jsem tu kvůli Kaiovi Seifertovi.“

KIRSCH:“ Tak to pojďte do mé kanceláře.“ Semir odešel s Kirschem do jeho kanceláře. Tajemník si šel po své práci. „Poručíkovi Seifertovi se něco stalo? Právě jsem s tajemníkem řešil, že se neukázal ve službě.“

SEMIR:“ Na pana Seiferta se stal terčem, aby byl zabit.“

KIRSCH:“ A je v pořádku?“

SEMIR:“ Ano je. Teď je pod naší policejní ochranou.“

KIRSCH:“ To mi spadl kámen ze srdce, že se mu nic nestalo. Nerad bych přišel o druhého vojáka v tak krátkém období.“

SEMIR:“ A co se stalo s tím prvním vojákem?“

KIRSCH: “ To je snad pro vás nepodstatní věc.“

SEMIR:„Co vy víte, třeba ty dvě věci mohou souviset.“

KIRSCH: “ To snad nemyslíte vážně. Na misi v Sýrii byl zastřelen Alexander Laubner. Určitě jste to viděl v televizi nebo četl v novinách.“

SEMIR: “ Ach ano, netušil jsem, že pochází z Kolína nad Rýnem. Byl zabit v bojích?“

KIRSCH: “ Ne, jeho tělo našli v místním hotelu. Ani bych to do něho neřekl, že měl problémy s drogami. Možná, že by o tom věděli jeho kolegové. Nejvíc se kamarádil právě s Kaiem.“

SEMIR:“ No o drogách se vůbec nezmiňoval. Ale na to je čas. Děkuji za informace.“

Po odchodu Semira Kirsch hned žhavil telefon. Spojil s nájemným vrahem Lukasem Zirnerem.

KIRSCH: “ Víte, co se stalo? Seifert pořád žije.“

ZIRNER: “ Dva moji lidé jsou po smrti, co se starali o vašeho vojáka. Jeden fízl mu zachránil život.“

KIRSCH: „Krucinál……. Teď ho má dálniční policie, je pod jejich ochranou. Ale před tím se postarejte o rodinný domek Alexandra Laubnera. Mám tušení, že to co měl má pořád u sebe.“

ZIRNER: “ Adresa.“

KIRSCH:“ Erkesstraße 29 v Longerichu.“

ZIRNER: “ Dobře. Já se potom ozvu.“

Ve Švýcarsku……. Dovolenkáři s cestovní kanceláři odjeli na dobrodružnou cestu – na divokou řeku Rhônu. Řeku budou sjíždět na raftech. Rafty si náramně užili. Po skončení jízdy na raftech, se oblékly do suchých šatů, které měly sebou. Půjčené neopreny vrátily, firmě, která má starosti rafty. Do města Visp odjeli autobusem CK.

V podvečerních hodinách se vydal Tom, Tina, Elen a Jan na typický švýcarský pokrm – sýrové fondue.

V policejním bytě……. Hote s Bonrátem se střídali s dalšími kolegy u Seiferta. Všichni seděli v kuchyňce, už byly po snídani. Kai s Bonrátem si prohlížely denní tisk a Hote se postaral o nádobí. Do toho to klidného času se ozval mobil Kaie. Kai vyndal mobil z kapsy z kalhot. Na display se objevilo jméno „Stela Laubner“.

BONRÁT: „Kdo je to?“

KAI: “ To je sestra Alexe.“ Telefonát vzal a dal ho na hlasitý odposlech. „Ahoj Stelo…….“

STELA:“ Ahoj Kaii, mohl bys zajet k Alexovi domů…“

KAI: “ Stelo, to půjde asi těžko. A co se stalo?……“

Na KTU……. Ráno se Semir vydal se podívat na Hartmuta. Hartmut seděl u svého počítače.

SEMIR:“ Ahoj Hartmute.“

HARTMUT: “ Ahoj Semire.“

SEMIR: “ Máš něco pro mě?“

HARTMUT: “ Mám – mám tu dvě jména Marco Stübner a Filip Lindner. Jejich otisky prstů jsem našel v autě.“ Ukázal Semirovi jejich fotky na počítači.

SEMIR: “ Už toho mají dost za sebou.“

HARTMUT: “ Taky spolu seděli v Mnichově. V Land Roverovi jsem našel dvě zbraně – odstřelovačkou pušku a automatickou zbraň.“ Obě dvě Semirovi opět ukázal na počítači.

SEMIR: “ Komu ty zbraně patří.“

HARTMUT:“ Jejich čísla jsou napůl zničená. Zjistil jsem, že patří Bundeswehru. Ty zbraně měli být už dávno zničeny. Ještě se podívat na ty zbraně hlouběji. Pak tu mám ještě tenhle rozbitý mobil.“ Předložil Semirovi. Mobil byl uložen v pytlíku na důkazy.

SEMIR: “ Ty dva nevypadají na to, že sami od sebe někoho šli zabít.“ Hartmut souhlasně pokyvoval hlavou. Semirovi zazvonil mobil, který vzal. Na druhém konci drátu se ozval, Hote. Semir vzal nohy na ramena, vyrazil do policejního bytu. Po rozhovoru se šéfkou Engelhardtovou, že vezme Kaie sebou k sestře Alexe. Stela Laubnerová jim ukázala, co našla. Semir s Kaiem jenom zíraly na počítačovou obrazovku.

Před dům dorazilo auto s Zirnerem. Zirner vystoupil z auta a obhlídnul si služební BMW. Na zadním sedadle zahlídl ležet policejní složky. Hned odešel do auta, volal Kirscherovi.

KIRSCH: “ Tak co?“

ZIRNER: “ Už nás předběhli fízlové.“

KIRSCH: “ Sakra!“

ZIRNER: “ Máme to odpískat?“

KIRSCH: “ Ozvu se, až najdeme Seiferta.“ Auto se rozjelo od baráčku pryč.Na služebně……. Semir se vrátil na služebnu, když vešel na služebnu, pípla na mobilu MMS – byla to společná selfie Toma, Tiny, Elen a Jana. Fotku pořídili na konci raftů u vodopádu. Semir se jenom usmíval. Semir hned zavítal za Andreou, hned zblýskla jeho úsměv na rtech.

ANDREA: “ Čemu se tak směješ?“

SEMIR:“ To nemá chybu. To ti musím ukázat. Tom mi poslal fotku.“ Odložil spisy na stůl, ukázal Andree fotku kolegů. Hned měla radostný úsměv. Po chvilce k nim přišla Engelhardtová.

ŠÉFKA: “ Andreo,…….“ Andrea zvedla hlavu od mobilu „mohu vás poprosit o založení.“

ANDREA: “ Zajisté.“ Převzala si dokumenty od šéfky.

ŠÉFKA: “ Co se dělo u Stely Laubnerové?“

SEMIR: “ Tak trochu dělala pořádek ve věcech svého bratra.“ Šáhl do kapsy u kalhot, odkud vyndal USB. „Objevila dost zajímavou činnost majora Kirsche.“ Předal USB Andree, ta ho hned připojila k počítači. Na USB bylo plno popsaných složek, ve kterých byly samé fotky. Andrea náhodně vybrala jednu složku, rozklikla ji, a pak i fotky.

ŠÉFKA: “ Major Kirsch prodává drogy.“

SEMIR: “ A to přímo ve velkém.“

ŠÉFKA: “ Teď tu máme důvod, proč byl Alex zabit.“

SEMIR: “ Chtěl, aby se Kirsch přiznal. A také Alexova sestra našla účet z banky, kde mu na účtě přistála pěkná částka peněz.“

ŠÉFKA: “ A kdy to bylo?“

SEMIR: “ Než odjeli na misi do Sýrie. Andreo, pošli ty fotky Hartmutovi, ať se podívá na ty ostatní lidi.“

ANDREA: „Než se tím vším prokouše……. Bude mít ohromnou radost.“

ŠÉFKA:“ Když se bavíme o Hartmutovi, už něco našel z toho havarovaného auta.“

SEMIR: “ V tom Land Roverovi našel otisky mladých kluků – Marco Stübner a Filip Lindner. Podal šéfce jejich spisy. Trochu si v nich listovala.

ŠÉFKA:“ Samé malé prkotiny.“

SEMIR:“ Spolu seděli ve vězení v Mnichově. Podle mého názoru by se jen tak rozhodli, že někoho půjdou zabít. Někdo jim musel dát za úkol.“

ŠÉFKA: “ Taky se myslím.“

SEMIR: “ Hartmut ještě v autě našel rozbitý mobil, který dává dohromady. A zbraně – odstřelovačskou pušku a automatickou zbraň.“

ŠÉFKA: “ A kdo je majitelem?“

SEMIR:“ Bundeswehr. Ty zbraně byly odcizeny a měli být už dávno zničeny.“

ŠÉFKA: “ Ty dva to taky nemohli být..“

SEMIR: “ Že by Kirsch.“

ŠÉFKA: “ Vše je možné.“

ANDREA:“ Poprosila jsem německé velvyslanectví v Sýrii, aby mi pomohly se spojit a najít komisaře v Damašku.“

Ve Švýcarsku……. Dovolenkáři si dneska užily canyoning ve městečku Gonda. V neoprenových oblečcích s přilbou na hlavě, sjížděly po zadku ve vodopádech ve skalách. Skončily v tůňce pod vodopádem, která byla dostatečně hluboká, pro sjezd.

Večer byly opět na malé procházce po městě Visp. Tina se usadila na lavičku, aby si mohla v klidu pohovořit se svým synem Martinem, kterého měla na drátě. Tom si zase povídal s Péťou po telefonu. Když Tom dohovořil s Péťou, zašel koupit pro sebe a Tinu studené a sladké osvěžení – zmrzlinu. Tom si přisedl k Tině, když končila hovor s Martinem. Tom předal Tině zmrzlinu.

TINA:„Děkuju.“ Začala si dopřávat zmrzlinu.

TOM:“ Jak se mají naši dva stážisti?“

TINA:“ Dobře se mají.“ To už se u nich objevila Elena a Jan, také si dopřávaly zmrzlinu. “ Dneska odletěly Irska, kde budou až do konce týdne. Zítra vyrážejí na dvoudenní túru do hor.“

ELENA:“ Charlotta mi to taky už oznamovala. Už se moc těší. Budou přespávat v místních salaších.“

TOM:“ To jich tam moc není.“

TINA:“ Do Irska odletělo asi 10 dětí. Zbytek zůstalo v Anglii.“

JAN:“ Co podnikneme?“

ELENA:“ Já bych šla si prohlídnout ty 3 kostely. A pak se uvidí.“ Celá parta odešla na procházku na obhlídku 3 kostelů.

Povídka č.127: Mrtvá Schránka 1/3

28. 10. 2017 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

Sýrie……. V hlavním městě Damašku němečtí vojáci pod velením Hannese Kirsche čekali na další novou skupinu vojáků, aby se mohli vrátit zpět domů. V Damašku vojáci strávili několik dní, nakonec z toho vyšlo pár týdnů. Během krátké doby náhle zemřeli dva lidé – syrský dívka Džalila al-Hakim a německý voják Alexander Laubner. Mrtvé tělo dívky Džalily se našlo v zapadlé uličce Damašku. Byla znásilněná, zmlácena a příčina smrti bylo uškrcení. Voják Alexander byl nalezen zastřelen v hotelovém pokoji, kde ještě byly nalezeny sáčky s drogami. Alex a Džalila se hodně kamarádily. Alex chodil Džalile pomáhat k nim domů, protože maminka Džalily byla nemocná. Alex si vzal občas na výpomoc svého kamaráda Kaie Seiferta. Kai, Alex a Džalila si udělali společný večer v centru Damašku.

Kaie zasáhla smrt Dželily a Alexe. Okolo jeho smrti měl nějaké pochybnosti, které se mu nezdály. Než stačil něco Kai podniknout, konal pohřeb Alexe pro obě dvě vojenské roty, a druhý den se Kai vracel zpět do Kolína.

O tři týdny později…….Tina s Tomem před odjezdem na společnou dovolenou s Elenou a Janem koukaly na pokyny od Eleny k jejich dovolené. Tina seděla v kuchyni u stolu, na notebooku hledala GPS souřadnice. Na klíně měla sedět Péťu, a přes rameno Tiny okukoval Tom, kam že to mají namířeno. GPS souřadnice je mají zavést na statek rodiny Wernerovy, do městečka Adelboden do Švýcarska. Wernerovy na internetu nabízejí apartmán pro 6 osob pro turisty. Turisti si u paní Wernerové mohou koupit jeho výrobky – sýry, mléko, vejce, jogurty, máslo,……. Tina rozklikla na jejich internetové stránky.

PÉŤA:„Jů. To vypadá moc hezky.“

TOM:„To je fakt bomba.“

TINA:“ Je vidět, že Elen si s tím dala práci, aby našla toto.“

PÉŤA:“ Tak rád bych jel s vámi.“

TOM:“ O prázdninách bychom si mohli udělat podobný výlet všichni.“

PÉŤA:“ To by bylo prima.“ Rozzářily se mu oči.

U Eleny a Jana se balili věci na dovolenou. Jan si balil věci v ložnici, pořád nemohl najít jedny plavky, který si chce vzít sebou. Zrovna je hledal ve skříni, když přišla Elena.

ELENA:“ Co tu pořád hledáš?“

JAN:“ Nemůžu najít ty plavky z Řecka.“

ELENA:“ A nemáš je už dávno v tašce.“

JAN:“ To bych si snad pamatoval.“

ELENA:“ Já jsem chtěla jenom pomoct.“ Elena si všimla ležet pytlíku u manželské postele. Elena se pro pytlík sehla, ve kterém byly Janovi hledané plavky.

JAN:“ Kam se mohli podít.“ Elena lehce zašustila pytlíkem. Jan se otočil. „Kdes je našla.“

ELENA:“ Ležely na zemi.“ Čekala na odměnu za nálezné. Jan dal Eleně velkou pusu na rty, vzal si pytlík s plavkami, které hned dal do tašky.

Den odjezdu……. Tina s Tomem odvezli Péťu k babičce a dědovi, kde bude celý týden. Tina se bavila s maminkou před barákem, Tom odnesl Péťovi věci do jeho pokojíčku. Dědeček jim dělal společnost.

MATKA:“ Už víš, kam pojedete?“

TINA:“ Porušili jsme Elenin příkaz. Jedeme na statek do Švýcarska.“

MATKA:“ Jak to vaše ubytování vypadá?“

TINA: „Moc hezky. Až bych řekla, že dost luxusně.“

MATKA:“ No páni. Říkaly jste Péťovi, co máme pro něj nachystáno na víkend?“

TINA: “ Vůbec ne.“ Tom se loučil s Péťou mezi dveřmi do baráčku.

TOM:„Nezlob babičku s dědou.“

PÉŤA: “ Nebudu.“

OTEC:“ To spíš budeme zlobit jeho.“ Když se Péťa rozloučil se svým tatínkem, kterému dal pusu, běžel hned za maminkou se rozloučit.

TINA: “ Tak si ten týden s babičkou a dědou užij.“

PÉŤA: “ Na to se můžeš spolehnout.“ S maminkou si dali pusu. Tina s Tom se rozloučili s rodiči, mohli vyrazit do Švýcarska. Babička a děda mají pro malého Péťu přichystáno překvapení na prodloužený víkend – pojedou do Bavorska na kola.

Elena a Jan zavezli Barbaru k Eleniným rodičům. Jejich dcera Charlotta byla na 3 týdenní stáži v Anglii, kam jeli společně s Tininým synem Martinem. Jet do Anglie bylo zařízeno přes Martinovu školu. Elena s Janem se rozloučili s Barbarou a rodiči.

Semir měl na bedrech o víkendu službu. Víkend měl docela klidný. Většinou řešil běžné věci, které spáchaly řidiči na dálnici.

Ve Švýcarsku……. Tina s Tomem dorazily jako první do místa ubytování. Škoda Superb Combi zajel přímo ke statku. Tina vystoupila z auta, a všimla si, že paní hrabe v záhonku. Zahrádka byla přes cestu. Hned se paní obrátila na Tinu.

WERNEROVÁ:“ Dobrý den, jak vám můžu pomoct?“

TINA:“ Dobrý den, doufám, že jsme dorazily na správné místo. Měli bychom tu mít zajištěné ubytování na Elenu Richterovou.“

WERNEROVÁ:“ To jste tu správně.“

TINA:“ Tak jsme to našli dobře. Navigace nás tak trošku hnala někam jinam.“

WERNEROVÁ:“ Pojďte za mnou. Už mám pro vás všechno připravené.“ Paní Wernerová odcházela do baráku. Tina houkla na Toma, že jsou tu dobře. Společně pak šli do baráku. Celý statek byl postaven ze dřeva, má dlouholetou historii až ze 17. století. Vevnitř to vypadalo jako ve skanzenu. Jak Tom s Tinou vešly – byla velká místnost, kde stála velká funkční kachlová pec, posezení, kuchyň. Na peci se dalo i psát. Nahoře v patře, kam se dostalo po dřevěných schodech hned vedle pece, se došlo do soukromých pokojů rodiny Wernerových.

WERNEROVÁ:“ Tak já vás ještě jednou vítám. Anna Wernerová.“ S každým si podala ruce na přivítanou.

TINA: “ Tina Kranichová.“

TOM:“ Tom Kranich.“ Tina předala paní Wernerové potřebné doklady, aby je mohla zapsat do knihy hostů.

TINA: “ Máte to tu moc hezký. Je to tu jako ve skanzenu.“

WERNEROVÁ: “ Děkuji. Statek je už přes 100 let starý. Všechno je tu na svém místě, ale už jsme museli dělat i rekonstrukce.“

TOM:“ Dnešní firmy dokážou všechno.“

WERNEROVÁ:“ To máte pravdu. Měla jsme takové štěstí, že nám vyšly vstříc.“

TINA:“ Takových poctivých firem je málo.“ Tina dostala od paní Wernerové nazpět doklady.

WERNEROVÁ: “ Kdybyste chtěli, můžete si koupit domácí mléko, máslo, tvaroh, sýr i jogurt. Nebo vám chyběly brambory, mouka,…… klidně se obraťte, ráda vám dám.“

TINA: “ My se nějak domluvíme, že bychom si když tak přišly.“ Paní Wernerová zavedla Tinu s Tomem do jejich apartmánu, který se nacházel v bývalém vejminku. Ten se nacházel hned za statkem. Vejminek měl přízemí a patro. V přízemí byly sklepní prostory, z toho jedna místnost byla vyhrazena pro turisty, aby si zde uložili kola, lyže,……. Společně vešly po dřevěných schodech, které byly spojené s dřevěným ochozem, který byl dlouhý podél jedné strany vejminku. Na ochozu na jeho zábradlí byly zavěšené truhlíky s červenými muškáty. Paní Wernerová odemkla dveře do apartmánu, kam všichni vstoupili. Vše zde bylo ve dřevě. První místnost, která byla na ráně – jídelna s obyvákem a kuchyní. Za jídelnou byli tři pokojíky pro dvě osoby. Za kuchyní byla komora s úklidovými věcmi.

TOM: “ Je to nádhera.“

WERNEROVÁ: “ Zítra odjíždíme do blízkého města na farmářské trhy, přijedeme až ve středu. Jak se mi doneslo, že tu v dobu také nebudete.“

TINA: “ Takovou informaci nemáme. Vše to má na starost moje kamarádka, která nás pozvala na dovolenou.“

WERNEROVÁ: “ Auto si uschovejte ve stodole. Až budeme odjíždět, tak jí zamkneme. Tady máte klíče. Přeji hezkou dovolenou.“ Klíče od apartmánu dala Tině do ruky.

TINA, TOM: “ Děkujeme.“ Paní Wernerová si šla po své práci. Tina s Tomem si vybraly pokojík, potom si šli vybalit věci z auta.

V té době se na statku objevilo auto s Elenou a Janem. Přivítali se, jako kdyby se 100 let neviděly. Tina jim ukázala, kde budou bydlet. Po vybalení a zabydlení si dali panáka – tak zahájili svou dovolenou. Elena jim řekla, co je celý týden čeká. Na kolech se dopraví do jiného města, kde se na pár dní přidají ke skupině od cestovní kanceláře, se kterými budou absolvovat adrenalinové kousky. Potom se vrátí sem na statek, kdy je čekají pěší pochody.

Neděle……. Kai Seifert se vrátil domů z návštěvy u svých příbuzných. Když vešel do bytu, nemohl uvěřit svým očím. V bytě bylo všechno převrácené naruby, jako kdyby tu spadla atomová bomba. Kai hned volal policii.

Ke Kaiovi přijela místní kriminálka pod vedením komisaře Štefana Hoffnera. Kai s technikem seděli v kuchyni, kde mu bral otisky prstů. Hoffner s jedním policistou si prohlížely převrácený byt, technici sbíraly stopy.

HOFFNER:“ Jmenuji se Štefan Hoffner.“

KAI:“ Kai Seifert.“

HOFFNER:“ Podle prvních náznaků je poznat, že tu někdo něco hledal.“

KAI: “ Já nevím co. Žádné cennosti tu nemám.“

HOFFNER: “ Kde jste byl přes víkend?“

KAI:“ Několik dní jsem byl u svých známých v Berlíně.“ Technik skončil s otisky, dal Kaiovi ubrousek na utření barvy z prstů, a odešel.

HOFFNER: “ Nesledoval nebo neobtěžoval vás někdo v poslední době.“

KAI: “ Ne. Před třemi týdny jsem se vrátil ze Sýrie z válečného území. Jen, co jsme vrátili, v kasárnách jsme uctily památku našeho kamaráda, pak jsem odjel na pravidelné cvičení do Belgie a poslední dny jsem byl u známých v Berlíně.“

HOFFNER: “ Ten váš kamarád byl nalezen mrtvý v hotelovém pokoji.“

KAI:“ Ano…….“ Hoffner viděl na Kaiovi, že se mu něco na smrti jeho kamarádka něco nezdá.

HOFFNER: “ Je na vás vidět, že nejste asi moc spokojen s vyšetřováním okolo smrti kamaráda.“

KAI:“ To máte pravdu. Alex by se nikdy nezapletl s drogami.“

HOFFNER: “ Zítra se u mě stavte u mě, abychom mohli sepsat protokol. Podívejte se, co vám chybí.“

KAI: “ Dobře.“ Hoffner předal Kaiovi svou vizitku.

Ve Švýcarsku……. Po snídani Tina, Tom, Elena a Jan nasedli na svá kola s věcmi na pár dní a vyrazili po místních cyklostezkách do městečka Visp. Kde se připojí na pár dní ke skupině lidí, kteří tu jsou s cestovní kanceláří. Cyklisté budou přespávat v místním penzionku, který spadá pod cestovní kancelář.

Pondělí……. Kai se vracel z kriminálky, zastavil se na benzínové pumpě na dálnici A4 u Frechenu. Kai nechal auto na parkovišti, po cestě na benzínku si hrál s mobilem. Z benzínové pumpy vycházel Semir, který zde byl pro benzínovou šťávu do svého BMW. Kai se zastavil u stojanu, aby ho nikdo nepřejel. Začetl se do jedné SMS, která mu přišla. Semir už nasedal do auta, když si všiml, že po zádech Kaie se pohybuje červený bod. Vyběhl napomoct Kaiovi, kterého shodil na zem, když byla vypálená střela, která se zakousla do sloupku u čerpacího stojanu. Semir se podíval směrem, odkud přiletěla střela. Semir nechal Kaie o samotě, nasedl do BMW a vyrazil za střelcem. Po cestě dal Semir echo na služebnu, co se stalo. Střelec a jeho kamarád nasedli do auta, který ujížděl pryč a BMW za ním. Land Rover sjel na prašnou polní cestu při výjezdu z benzínové pumpy na dálnici. Land Rover a BMW cesta je zavedla k pískovně, během jízdy padla těžká střelba. Semir měl štěstí, zasáhl spolujezdce do ruky. Dojely na konec pískovny, kde se napojily na asfaltovou silnici. Silnice se je, vyvedla na hlavní silnici, kde řidič Land Roveru smetl na křižovatce velkou rychlostí předjíždějící Audi A8 na hlavní silnici. Audi předjíždělo pomalou Toyotu Swift. Ze střetu se rozletěli tisíce střípků ze skel aut. Semir zastavil na hranici křižovatky, hned zavolal pomoct. Semir šel se podívat na Land Rover, ve kterém byly oba dva mrtvý. Silnici hned uzavřely a do vyšetřování se pustili policisté od dálniční policie. Semir se vrátil na benzínovou pumpu. O Kaie se postarali policisté. Jen co Semir přijel, hned šel za Kaiem.

SEMIR:“ Jmenuji se Semir Gerkhan, jsem od dálniční policie.“

KAI:“ Kai Seifert. Chytili jste je?“

SEMIR:“ Ty nám už nic neřeknou. Jsou mrtvý. Co vás chtěly?“

KAI:“ Vůbec netuším. Právě jsem se vracel z kriminálky. Byl jsem u nich sepisovat protokol, protože mi včera někdo prohledával byt.“

SEMIR:“ A nechybí vám něco?“

KAI: “ Ne, vše na svém místě. Jedině, že by to mohlo souviset s SMS, která mi přišla.“

SEMIR:“ A mohl bych jí vidět.“

KAI:“ Ale jistě.“ Ve svém mobilu vyhledal danou SMS, dal ji přečíst Semirovi. V SMS stálo, že Kai má v bance založenou schránku, ke které dostal přístupové heslo a krycí jméno.

Detektiv 4/4

21. 6. 2017 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

Večerní hodiny……. Policejní hlídka z okrsku v centru města Kolín, dělala jsou pravidelnou projížďku městem. Pod městskými mosty byli dvě auta – hledaný černý Hammer a zelený Jaguár. Okolo aut se ochomýtali Schusterovi lidi. Chtěli černý Hammer podpálit, nechtějí se zbavit stop. Jeden z nich okolo auta lil benzín, aby auto pěkně hořelo. Druhý čekal se zapalovačem v ruce, aby mohl podpálit benzínovou cestu. V tom je vyrušila policejní hlídka. Schusterovi lidi zblýskly policii, začali po nich střílet. Policisté po nich opětovali střelbu. Jeden ze Schusterových lidí se strefil do chladiče a jejich cesta skončila. Jaguár vesele ujížděl. jeden z policistů si vzal do ruky hasičský přístroj na hořící Hammer.

Tom se Semirem měli po službě. Tom vezl Semira domů. Když se v mercedesu ozvala vysílačka, kterou vzal Semir.

CENTRÁLA: “ Centrála, Kobře11.“

SEMIR:„Už máme po službě.“

CENTRÁLA:“ Tohle byste měli vidět. V centru se našel hledaný černý Hammer.“

SEMIR:“ Už jsme na cestě.“ Zavěsil vysílačku a mercedes se rozzářil jako vánoční stromeček.

Na místě nálezu ohořelého Hammer byl, Hote s Bonrátem. Jak mercedes přijel na místo činu, kluci se hned vydali za svými kolegy v uniformě.

SEMIR:“ Ahoj.“

BONRÁT:“ Akorát právě jsme chtěli začít.“

SEMIR:“ Tak spusťte.“

POLICISTA1:“ Dělali jsme pravidelnou obhlídku, když jsme si všimli, že tu pod mostem je rušno.“

POLICISTA2:“ Dva chlapi chtěli podpálit váš hledaný vůz.“

POLICISTA1:“ Stříleli po nás a jeden náboj nám poškodil auto. Ujeli nám v tmavém Jaguáru.“

TOM:“ Pamatuje si SPZ?“

POLICISTA2:“ KHX 999.“

SEMIR:“ Hote, máš u sebe ty portréty?“

HOTE:“ Brali jsme je sebou.“ Dieter šáhl po papírech a identikyty předal policistů. Policisté se na podívali.

POLICISTA1:“ Tyhle dva to jsou oni.“

Druhý den……. Van Bruggen přiletěl svým soukromým vrtulníkem na malé letiště. Do Schusterovi vili Van Bruggena převezlo auto s řidičem. Valeski přistál na kolínském letišti, kde na něj čekalo auto, které ho převezlo do vili.

Hartmut pro své kolegy dálniční policie neměl moc dobré zprávy. Co stačil prohledat v Hammeru, bylo čisté jako lilie.

Schusterova vila v jednom kole – připravovaly dívky k obchodu a Schuster si přepočítával peníze za crack. Hansenův kolega Michael Kröger se dostal do vily, ale neměl ponětí, kde je.

Na služebně……. Tina s Elenou přijeli společně na služebnu. Vzala si podklady ze školení, které předá Engelhardtové. Děvčata se pozdravila.

ELENA:“ Myslela jsem si, že to probírat ještě s Tomem a ty toho mé pozveš sem na oddělení jako podezřelou.“

TINA:“ Jsou v tom tři věci – za prvé musím odevzdat papíry šéfce ze školení,…….“ Elena skočila Tině do řeči.

ELENA:“ To je výmluva jako blbec.“

TINA:“ Za druhé mám tu sraz s Andreou a za třetí mám od Toma povolení, že to nechá na mě.“

ELENA:“ Všichni chlapy jsou stejný. Všechno nechávaj na nás.“

TINA:“ Chlapy nepředěláš.“ Spolu odešli na služebnu a zašli rovnou do kuchyňky, kde si dali kafe.

ELENA: “ Jak jsem ti říkala, mám tu na výběr několik termínů na tu dovču. Kde jsou puntíky, tam jsem dala rezervaci, protože tam jsou akorát čtyři volná místa.“ Předala Tině do ruky seznam termínů napsané na papíře. Tina si je prohlédla.

TINA:“ Musí to být něco, kdy to nebude v době prázdnin. To by nás Semir zadupal do země a ještě by nám vyčítal.“

ELENA:“ To mi je jasný. S tím jsem taky počítala.“

TINA: „Co vlastně vymýšlíš?“

ELENA: “ Jenom ti řeknu to, že ubytování mám zařízený. Program bude z části mé režii a cestovky.“ Tina si vzala ještě k ruce kalendář a srovnávala s kalendářem termíny.

TINA: “ Už ho mám.“ Dala vhodný termín do rámečku. Předala papír Eleně.

ELENA: “ Tak fajn. Ale to je v době školy.“

TINA:“ Martin je se školou na stáži v Anglii. Je to poslední týden jejich stáže.“

ELENA: “ Na jak dlouho to má?“

TINA:“ Na 3 týdny. Z toho mají dva týdny vzdělávání v angličtině. Poslední týden bude poznávat krásy Irska. Hlavně mu jde o to, že bude o jeden den déle v Londýně.“

ELENA: “ Martin to má dobře vymyšlený. Škoda, že to holkám nevyšlo jet na stáž do Dánska. Bylo málo dětí a bylo to za hubičku.“

TINA: “ Další asi dělat nebudou.“

ELENA: “ Ne, asi dlouho ne. A nešlo by cizí děti, aby absolvovali stáž na Martinově škole. Holkám to vidím na očích, že by někam jeli.“

TINA: “ To bych se musela zeptat. Jestli by to šlo, že bych se upsala tomu, že bych si to vzala na své triko.“

ELENA:“ Ty máš nápady.“

Na KTU……. Hartmut demontoval GPS navigaci z Hammera a připojil ke svému počítači.

HARTMUT:“ Tak teď uvidíme, jak byli důslední.“

SEMIR:“ Je to naše poslední šance.“

HARTMUT:“ Semire, já vím. Pokud jenom adresu vymazali – je to bod pro nás.“ Počítačový program chroupal GPS údaje. Program pomalu odhaloval mapu s adresou. Po několika minutách program odhalil celou mapu, kde se zobrazoval poslední zadaný bod. Byl to kraj Düsseldorfu.

TOM:“ Teď je máme.“

SEMIR:“ Díky Hartmute.“ Oba dva se rychle odporoučely z KTU. Po cestě si požádal o kolegy a dali též echo Markusovi Hansenovi protidrogového. Hartmut viděl jenom žhavou čáru od svých kolegů.

HARTMUT:“ Nemáte vůbec zač.“

Ve vile……. Schuster se věnoval svým úspěšným obchodům z Rumunska a Holandska. Hansenův kolega Michael Kröger se nemohl spojit se svým kolegou, byl pod dohledem. K vile se řítil policejní štrúdl aut z dálniční policie, zásahové jednotky s komisaři Tomem Kranichem, Semirem Gerkhanem a Markusem Hansenem z protidrogového.

Van Bruggen a Valeski jsou se Schusterem velice spokojený. Oba dva obchodníci se ukryli, když se u vili objevili policejní vozy. Kdo všechno byl venku, hned střílel po policii, která jim to též vracela. Kolegové z protidrogového se opět setkali. Van Bruggen, Valeski a Schuster brali nohy na ramena. Zásahová jednotka zatýkala všechny pomocníky.

Van Bruggen a Schuster ujížděli pryč. Markus a Michael se rozjeli za nimi. Drogový králové svou jízdu skončili v betonových sloupcích na silnici, kde byla prováděna oprava. Nepozornost Van Bruggena – zničené plechy auta. Michael a Markus si s velkou chutí a radostí zatkly Schustera a Van Bruggena.

Ve vile mezitím kolegové a zásahová jednotka osvobodila zmizelé dívky, o které se postarali lékaři a odvezli do nemocnice. Dálniční policie zajistila několik kilo cracku.

Valeski chtěl střílet po policii, ale ve zbrani neměl už žádné náboje. Semir nabil svou služební zbraň a vystřelil na zadní pneumatiku Valeskiho auta. Valeski najel na valník se senem, který vezl traktor, auto dál proletělo billboardem a skončil ve škarpě. Mercedes zastavil u nehody a komisaři Valeskiho zatkli.

Kolegové Markus a Michael z protidrogového si převzali Schustera a Van Bruggena. Michael a Markus se rozloučili s kolegy Tomem a Semirem.

HANSEN:“ Moc děkujeme za vaši pomoc.“

SEMIR:“ Rádi vypomáhám kolegům.“

KRÖGER:“ Tak snad se v budoucnu se opět uvidíme.“

TOM: “ To mi taky.“

HANSEN, KRÖGER:“ Nashle.“

TOM, SEMIR:“ Nashle.“ Markus a Michael nasedli do auta a ujížděli pryč. To už se u vily objevila motorka značky BMW R26. Semir ji hned zblýsknul.

SEMIR:“ To je ta mašina, co mi utekla o malý kousek.“

TOM: “ Na druhou stranu si ušetřil.“

SEMIR: “ Romantickej víkend je fuč.“

TOM: “ Je třeba vymyslet plán B.“ Usmíval se pod fousy. U Toma a Semira zastavila motorka. Tina s Andreou společně sundali z očí brýle.

SEMIR: “ Andreo,…….“

TOM: “ Tino…….“

TINA, ANDREA:“ Ahoj.“

TOM:“ Miláčku, co ty tady tak brzy?“

TINA:„Ke konci nás bylo pětapůl a tak jsme to dneska zabalili dřív.“ Vystoupila ze sajdkáry a sundala si přilbu z hlavy.

ANDREA: “ Tak co Gladiátore, jedem se někam projet.“

SEMIR:“ Jak víš……. Ty jsi ActionGirl. Tolik peněz jsme mohli ušetřit.“

ANDREA: “ Tak jedem.“

SEMIR: “ Budu řídit.“

ANDREA: “ To je moje motorka a tvé místo je zde.“ Ukázala na sajdkáru. Tina předala Semirovi přilbu, kterou si vzal. Nasedl do sajdkáry, kde si nasadil na hlavu přilbu. Andrea se Semire se rozloučili s Tomem a Tinou. Odjeli.

TOM: “ Ty jsi o jejich hře věděla.“

TINA: “ Samozřejmě.“

TOM:“ Ty můj malej detektive.“ Dal Tině velkou pusu na rty.

TINA:“ A co náš víkend.“

TOM:„Ten čeká jenom a jenom na nás.“

TINA:“ Tak mi konečně prozradíš, kam máme namířeno.“

Spolu odcházeli k mercedesu. Tom po cestě vysvětlil Tině, jaký je jejich cíl víkendu – hotel Schloss Landsberg.

Konec!!

Autorka: Tina11

Detektiv 3/4

18. 6. 2017 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

V Düsseldorfu……. Semir s Tomem se u hausbótu objevili ve slušivých neprůstřelných vestách. S kolegy vešly na hausbót, kde nikdo nebyl. Až na mrtvou mladou dívku ve spodních útrobách hausbótu.

Semirovi volal Hote, kvůli aukci na internetu.

HOTE:“ ActionGirl to pěkně navýšila.“

SEMIR: “ Na kolik?“

HOTE:“ Na 750€.“

SEMIR:“ Cože? Tolik.“

HOTE:“ Kolik mám přihodit?“

SEMIR:“ Tak tam něco přihoď.“

HOTE:“ Já?“

SEMIR:“ No jistě.“

HOTE:“ Tak dobře, něco tam přihodím.“ Hote se Semirem společně zavěsili.

TOM:“ Co tvoje víkendové překvapení?“

SEMIR:“ Chce mě úplně zruinovat.“

TOM:“ O kolik?“

SEMIR:“ 750€. Dal jsem Hotemu svolení, aby tam něco přihodil.“

TOM:“ To si dal Hotemu velké svolení.“

SEMIR:“ Andree jsem poslal fotku té mrtvé dívky. Andrea ji našla mezi zmizelými.“

TOM: “ Renatina kamarádka je pořád u Schustera.“

Na služebně……. Semir s Tomem přišli na služebnu, chtěli se zastavit u Andrey, když je šéfová Engelhardtová předběhla. Vycházela z chodbičky, která vede k výslechovým místnostem.

ŠÉFKA: “ Tome, Semire, pojďte za mnou. Andrea vám nikam neuteče.“ Semir s Tomem následovali šéfovou k výslechové místnosti. „Mám pro vás takovou menší výpomoc.“

TOM:“ O koho jde?“

ŠÉFKA:“ Kolegy z protidrogového. Kolegové načapali v našem revíru dealery cracku.“

SEMIR:“ Co s tím máme společného my?“

HANSEN:“ Ten crack patří Schusterovi. Markus Hansen, protidrogové.“

SEMIR:“ Semir Gerkhan.“

TOM:“ Tom Kranich.“

ŠÉFKA:“ Pan Hansen má Schusterových lidí svého člověka.“ Všichni vešli do výslechové místnosti.

HANSEN:“ To je můj kolega Michael Kröger.“ Tom se Semirem si podali ruku na přivítanou. A každý se představil.

SEMIR:“ Jak už jdete po Schusterovi.“

KRÖGER:“ Bude to skoro 3 měsíce. Do jejich party jsem se dostal tak před 3 týdny.“

HANSEN:“ Za tu dobu jsme sebrali několik jejich lidí.“

TOM:“ Kam Schuster dodává svoje zboží.“

HANSEN:“ Má hlavní dva dodavatele – Anglie a Holandsko.“

KRÖGER:“ Je jedno je jasné, že Schuster dostane v brzké době zásilku okolo 3,5mil€.“

ŠÉFKA:“ Také se ozval Interpol. V Německu se má objevit Robert Valeski.“

TOM:“ Teď se bude hodit každá ruka.“

Tom se Semirem byli u Andrey, když dálniční policie pouštěla na svobodu Krögera s jeho kolegou. Hansen bude dálniční policii k dispozici.

SEMIR:“ Tak co tedy máš?“

ANDREA:“ Našla jsem celkem deset dívek. Jak už víte, jedna z dívek je mrtvá. Jejich zmizení bylo, když byli před tím na rande.“

TOM:“ Ale někde se museli zkontaktovat.“

ANDREA:“ Podle výpovědí se zmizelé dívky seznamovali na chatu nebo se setkali ve městě.“

SEMIR:“ Všechny vypadají úplně stejně.“

Ve vile……. Michael Kröger a jeho kolega Moritz byli na koberečku u Schustera.

SCHUSTER:“ To se příště nesmí stát! Je vám to jasný!“

MORITZ:“ Ano, je. Fízlové se tam objevili z čistého nebe.“

KRÖGER:“ Měli jsme u sebe jenom pár gramů. Museli nás pustit.“

SCHUSTER:“ Ty se v tom nějak vyznáš.“

KRÖGER:“ Mám s tím zkušenosti.“

SCHUSTER:“ Běžte mi radši z očí. Máte dost jiný práce.“ Kröger a Moritz se odebrali z kanceláře.

Na KTU……. Komisaři dálniční policie se objevili u Hartmuta na jeho pracovišti. Hartmut je moc nepotěšil.

TOM, SEMIR:“ Ahoj Hartmute.“

HARTMUT:“ Ahoj kluci.“

TOM:“ Máš něco z bytu a kanceláře Beckera.“

HARTMUT:“ Moc vás kluci nepotěším. V bytě se našli jenom Beckerovi otisky a v kanceláři sekretářky a jeho.“

SEMIR:“ Co počítače?“

HARTMUT:“ Ty jsou čistý jako lilie. Jako kdyby to Becker tušil, že bude po smrti. Všechny data byly smazány, ani můj program nic nenašel.“

SEMIR:“ Jak to auto explodovalo?“

HARTMUT:“ Malé zařízení, které bylo zaktivované na dálkové ovládání, když Becker nastartoval auto, které ve vteřině explodovalo.“

Večer u Elen a Jana……. Tinina kamarádka Elena Richterová seděla v obýváku zahrabaná papíry, na klíně měla notebook. Dávala dohromady poděkování Tině za to, jak jí pomohla s tou Afrikou. Po chvilce si k ní přišel její milovaný manžel Jan Richter.

JAN:“ Pořád to nemáš hotový?“

ELENA:“ Ne, pořád mi to nejde naházet do prodlouženého víkendu.“ Jan se Eleně koukal pod ruku.

JAN: “ Když toho máš tolik, tak to je jasný, že to všechno nenacpeš do víkendu.“

ELENA:“ Tak co mám dělat?“

JAN:“ Z víkendu to prodluž na celý týden, bude to tak lepší. Aby to bylo ještě úplné, tak si zajdi do cestovky, od které jsme byli mnohokrát.“

ELENA:“ Asi to tak bude lepší……. Tomu jsme se chtěla vyvarovat. Aspoň si to pěkně užijeme.“

JAN:“ Co za to dostanu.“ Elen se naklonila k Janovi a pusu na rty.

ELENA:“ Toto.“

Na služebně……. Tom se Semirem po příchodu na služebnu hned zavítali k Hotemu, který sledoval poslední šanci zvrátit aukci motorky na Semirovu stranu. Cena motorky se už vyšplhala na 1900€. Aukce za několik málo minut končila.

TOM:“ Semire, nezbývá ti nic jiného, než ji trumfnout.“

HOTE:“ Tom má pravdu.“

SEMIR:„100€.“

HOTE:“ Semire, nevaž se, odvaž se.“

SEMIR:“ 200€.“ Hote, psal do kolonky 2100€, než ji stačil odeslat na stránku aukce, skončila motorka značky BMW R26 v rukou ActionGirl.

SEMIR:“ Škoda.“

TOM:“ Třeba to vyjde jindy.“ Andrea se koukla na počítač, když jí přišla zpráva, že se stala majitelkou motorky značky BMW. Andrea měla velkou radost, Semir si toho všiml, když okolo procházel.

SEMIR:“ Z čeho se raduješ?“

ANDREA:“ Jen tak.“ Když byla vhodná chvíle, volala Tině, že aukci vyhrála, jak se před tím dohodli.

Ve vile……. Schuster měl telefonát z Rumunska s Valeskim. Pověděl mu, co se stalo v Německu. I když jedna dívka zemřela, tak byl obchod ujednán.

Na služebně……. Na oddělení dálniční policie se v dopoledních hodinách objevila starší dáma, která byla sousedkou soukromého detektiva Alexandra Becker. Jejího příchodu na služebnu si všiml uniformovaný policista Horst Herzberger.

AMÁLIE:“ Dobrý den, jmenuji se Amálie Hausmeyerová.“

HOTE:“ Horst Herzberger, jméno mé. S čím vám můžu pomoci?“

AMÁLIE:“ Přišla jsem kvůli mému sousedovi Alexandrovi Beckerovi. Když jsem se vrátila od své sestry, sousedka mi řekla, co se stalo s panem Beckerem.“

HOTE:“ Je snad něco, co by měla policie vědět?“ Pobídl, aby si paní Hausmeyerová sedla ke stolu, kde Hote seděl. Hote, si přisedl ke svědkyni.

AMÁLIE:“ Ano, dva chlapy, co se ochomýtali okolo auta pana Beckera.“ To už se na služebně objevil Semir s Tomem. Jak je Hote, zblýsknul, zavolal na ně, aby se vrátili.

HOTE:“ Kluci, chtěl bych vám představit paní Hausmeyerovou. Je to sousedka pana Beckera. Přišla nám něco říct.“

SEMIR:“ Copak jste viděla?“

AMÁLIE:“ Dva muži v černém oblečení, byla už dost tma. Dlouho se motali okolo auta pana Alexe. Jeden se šťoural v přední části vozu a druhý hlídal okolí.“

TOM: “ A viděla jste jejich obličeje?“

AMÁLIE:“ Ano, viděla.“ Hote, hned skočil pro portréty od řidiče kamionu.

SEMIR:“ Ukážeme vám portréty lidí.“ Hotel podal paní Hausmeyemarové dva portréty. Paní Hausmeyerová si vzala brýle a podívala na portréty. Svědkyně poznala pouze jednoho.

AMÁLIE:“ Tento byl. Ale ten druhý není.“

TOM:“ Dokázala byste sestavit jeho portrét?“

AMÁLIE:“ Ale samozřejmě.“

SEMIR:“ Hote, postaráš se o to?“

HOTE:“ Mile rád.“ Hote s paní Hausmeyerovou vytvářel portrét druhého muže, kterého viděla. Trochu déle to trvalo. Když to bylo hotové, Hote, šel svědkyni vyprovodit a pak se stavil u kluků v kanceláři spolu Andreou.

HOTE:“ Tak tu je ten identikyt od paní Hausmeyerové.“ Položil papír na stůl.

ANDREA:“ A počítač ho identifikoval jako Wernera Schneidera. Už seděl za přechování drog a je majitelem nočních klubů. Do Schusterovy bandy se dostal přes holandského obchodníka. Mám se spojit s holandskými kolegy.“

SEMIR:“ To budeš moc hodná.“

Ve vile……. Schuster se dostal ke zprávě, že v brzké době dorazí Valeski z Rumunska a ve stejný den i dealer Hannes Van Bruggen z Holandska.

Krögerovi se podařilo spojit se svým kolegou Hansem, aby i informoval dálniční policii, že holandský dealer objeví v Německu a to už pozítří. A to dostala zprávu i Andrea, že se tu objeví Valeski. Holandští kolegové poslali spis o Hannesovi Van Bruggenovi.

ANDREA:“ Hannes Van Bruggen je velký zvíře na drogové scéně skoro v celé Evropě. Několikrát už utekl před policií. Pro Van Bruggenera je pro Schustera zlatý důl.“ Položila spis na stůl, protože běžela zvednout zvonící telefon na své stole.

SEMIR:“ Jenom mě udivuji, že jste se nedostali k těmto informacím. Když na tom děláte tak dlouho.“

HANSEN:“ Jak jen to říct. Na našem oddělení sedí šéf na správném místě.“

TOM:“ Šéf na baterky.“

HANSEN:“ Asi tak. Šéf se akorát věnuje drogové scéně v Kolíně nad Rýnem. Většinou se jedná o malé rybky, aby to bylo účinnější, když se uloví ty velké. Naše oddělení se nedostane k velkým případům. Nás i naši kolegové měli myšlenku si požádat o spis tajně, ale všechno musí mít dohru.“

SEMIR:“ Jakou dohru?“

HANSEN:“ Šéf má styky všude. Během chvilky se dozví, co se děje. Ten by byl schopný nás všechny vyhodit na hodinu. Schustera máme v hledáčku už dlouho a nechtěla jsme se toho vzdát. Michal si kvůli tomu vzal dovolenou, aby se dostal do party. Po přečtení zprávy, že vaše oddělení pracuje na případu, hned jsme viděli šanci.“

TOM:“ Taky vám to vyšlo. Když se ví, že dělá takové problémy, že ho nesesadí.“

HANSEN:“ To už jsme zkoušeli i petice, ale nikdy nám to nevyšlo. Ještě to musíme vydržet 3 měsíce.“

Předchozí příspěvky

Další příspěvky

Cobra 11 – Die Autobahn Polizei“ – Kobra11.

Rubrika: Kniha povídek 12.díl

Povídka č.129: Hope Diamond 1/4

Beautiful, Dirty, Rich 4/4

Beautiful, Dirty, Rich 3/4

Beautiful, Dirty, Rich 2/4

Povídka č.128: Beautiful, Dirty, Rich 1/4

Mrtvá schránka 3/3

Mrtvá schránka 2/3

Povídka č.127: Mrtvá Schránka 1/3

Detektiv 4/4

Detektiv 3/4

Nejnovější příspěvky

Nejnovější komentáře

Archivy

Rubriky

Základní informace