Kniha povídek 10. díl Archivy - Strana 2 z 5 - Cobra 11 - Die Autobahn Polizei"

Povídka č.115: Dávná minulost 1/5

15. 5. 2014 Tina11

0 komentářů

Celé Německo bylo zahaleno do sněhové přikrývky, blížili se vánoční svátky a děti měli pár dní volna, kdy budou trávit večer s rodiči a rozbalovat dárečky pod krásným vánočním stromečkem na 24.12.

Tina s Tomem se vraceli z týdenní dovolené z vesničky Hartberg v Rakousku. Zastavili se na malou přestávku na dálnici za Mnichovem. V Hartbergu byli bez dětí, protože Martin a Péťa byli s lyžařským kroužkem na týdenním soustředění ve švýcarských Alpách, Tina s Tomem tu byli hlavně na lyžích a taky si chtěli udělat týden pro sebe, protože v okolí jsou dobrá lyžařská střediska. Také se si udělali výlety na vánoční trhy do Vídně a do Štýrského Hradce.

Tina si šla mezitím sednout na kávu a něco sladkého, než Tom čerpal ještě nějakou tu šťávu do jejich autíčka – Škoda Superb Combi.

Když přišel Tom, Tina si trochu prohlížela denní tisk. Tom si sednul vedle Tiny, byla to kožená sedačka do písmene „L“.

TOM: “ Takový servis.“ Tina odložila noviny na stranu.

TINA: “ Tak se vším všudy.“

TOM: “ Byl jeden z nejkrásnějších týdnů všech dob.“

TINA: “ Proč pak?“

TOM: “ Protože byl strávený bez dětí.“

TINA: “ Krásný romantický týden.“ Tom se jenom usmál na Tinu. Dali si pár pěkných velkých polibků. „ Miláčku, je ti jasný, že naše vánočné svátky budou pracovní, když jsme si teď udělali dovolenou.“

TOM: “ Stejnak by to na nás vyšlo – buď mi anebo Semir. Protože náš milí kolega Semir se u Engelhardtové vyžádal dřív dovolenou.“

TINA: “ Ono to je i kvůli loňsku, kdy jsme si vzali všichni dovolenou. A nemá náhodou s tím něco společného ta naše týdenní dovolená.“

TOM: “ Ano, miláčku, má. Hodilo se to, když Péťa s Martinem odjeli pryč.“

TINA: “ Vždyť já se nezlobím, ale naopak to byl výborný nápad. Někdy si tak říkám, kam chodíš na tak dobré nápady.“ Dala Tomovi pusu na rty.

Na služebně……. Semir byl u Andrey a dávali dohromady nějaké hlášení.

HOTE: „Tak panstvo, tady jsou služby na zbytek roku.“ Šel s listem papíru k Semirovi a Andree.

SEMIR: “ Tak ukaž.“ Hote, papír předal Semirovi. “ No miláčku, máme volno až do konce roku.“ Na Semirovi bylo vidět, že má škodolibou radost, že si bude doma válet šunky a kolegové budou makat.

BONRÁT: “ Hote, tak kde jsou ty rozpisy?“

HOTE: “ Má je právě Semir.“ Bonrát přišel k, Hotovi. Semir předal rozpisy Bonrátovi.

BONRÁT: “ Hote, to budeme mít pěknou službu přes svátky.“

HOTE: “ Já vím.“

ANDREA: “ Kdo tu bude?“

HOTE: “ Budeme sloužit s Tinou a Tomem.“

Štědrý den……. Když přišla Tina s Tomem na služebnu, kde to vypadalo jako v nějakém supermarketu s vánočními ozdobami. Na služebně byli samé vánoční ozdoby – kouličky, hvězdičky, rampouchy, srdíčka, houbičky,……. Ve stejných barvách tu byli i různé řetězy na vánoční stromeček, ozdoby do oken i na ven,…….

HOTE: “ Naši kolegové přišli.“

TINA: “ Hote, co se tu děje?“

HOTE: “ Nad ránem se na A7 vybourali dva kamiony s těmito ozdobami. Bylo by to škoda…….“

BONRÁT: “ Vždyť jsou nádherný.“

TOM: “ A co na to řekne naše šéfka.“ Podíval se na Tinu.

TINA: “ No co by řekla, ať se jich naši kolegové co nejdříve zbaví. Ale protože to šéfčina slabost, hlavně ozdobičky na stromeček, tak mi tu nechce jednu krabičku od každého.“

TOM: “ Miláčku, nemáš toho doma nějak moc.“

TINA: “ To je sice pravda. Miláčku, to bys měl vědět, že to je moje záliba. A těch pár krabiček se mezitím ztratí jako nic.“ Dala Tomovi pusu na rty. Odešla do kuchyňky postavit svou krabičku se svým domácím cukrovím. Tom raději nic neříkal a šel za Tinou, která byla na odchodu na kontrolu dálnic. Hote s Bonrátem se jenom usmívali.

BONRÁT: “ Manželé na pravém místě.“

HOTE: “ To máš svatou pravdu. A teď do práce.“

BONRÁT: “ A čeho?“

HOTE: “ Uklidit ty ozdobičky. Slyšel jsi šéfku.“

BONRÁT: “ No jasně.“

Tina s Tomem dělali běžné kontroly na dálničních úsecích, které zrovna měli v plánu a co jim připadlo do cesty. Po obhlídce Tina s Tomem se zajeli podívat na Schrödera k jeho stánku. Ke stánku přijel šedo-stříbrný mercedes, Tina s Tomem vystoupili z auta a Schröder byl ve svém stánku. Stánek byl ozdoben vánočními motivy a na pultíku Schröderovi stál malý vánoční stromeček.

SCHRÖDER: “ Co vás ke mně zavedlo.“

TOM: “ Chuť k jídlu.“

TINA: “ Nepočítali jsme, že tu budeš v tento den.“

SCHRÖDER: “ Jsem tu jenom na chvilku a pak mě tu nenajde. Moje brány mého stánku se otevřou až v novém roce.“

TOM: “ Ty někam jedeš?“

SCHRÖDER: “ Jedu za teplem. Koukám, že na vás letos vyšla služba.“

TINA: “ Taková je už naše práce.“

SCHRÖDER: “ Když jste tu, mám pro vás slavnostní menu.“ Když poobědvali Schröderovo slavnostní menu, vydali se na služebnu, kde to vůbec nepoznali. Hote s Bonrátem ozdobili živý vánoční stromeček – jedlička, který byl přibližně 140 cm vysoký. Po služebně byli rozvěšené girlandy a jednotlivé kouličky z kamionu na barevných stuhách. A všechny krabice s ozdobami zmizeli. Tina s Tomem se zastavili u Hota a Bonráta.

TINA: “ To je krásný stromeček.“

HOTE: “ Díky.“

TOM: “ Kam zmizeli ty krabice?“

BONRÁT: “ Udali jsme je tak rychle, že jsme se ani nestačili divit.“

TINA: “ Byla by škoda nechat tak krásný stromeček bez špičky nebo hvězdy.“

TOM: “ To je svatá pravda.“ Hote, se otočil pro krabičku, kde byla nádherná zlatá středně velká hvězda, dělaná jako špička na stromeček.

TINA: “ Tuhle tu hvězdu máme doma. Jako malá jsem ji každé Vánoce dávala na stromeček.“

HOTE: “ Tak máš tu čest jí dát na čestné místo.“

TINA: “ Já?“

BONRÁT: “ Samozřejmě.“

TOM: “ Hotemu s tím uděláš velkou radost.“

HOTE: “ Je to taky naše rodinná památka.“ Tina vzala opatrně hvězdu s krabičky a opatrně ji posadila na její čestné místo – na špičku jedličky.

BONRÁT: “ To je nádhera.“

TOM: “ Teď je to mnohem hezčí.“

TINA: “ Krásně se tam vyjímá.“ Všichni se na stromeček dívali s takovým údivem, že skoro zapomněli pracovat. Hote s Bonrátem chtěli svým kolegům v pracovním poselství, co znejpříjemnit, aby na ně vzpomínali hodně dlouho.

Celá rodina Semira Gerkhana odjela trávit vánoční svátky do Rakouska do městečka Ebensee, kde si ho nechali postavit společně s Tinou, Tomem, Elenou a Janem. Dům je dost velký na tak velkou rodinu – Semira, Andreu a jejich děti, a Hartmuta, Katrinou s Natálkou. Na těch pár dní si interiér domečku vyzdobili vánoční výzdobou, a venku na zahradě děti postavili velkou sněhuláčí rodinku, světýlkami ozdobili venkovní smrček. Do obýváku si postavili velký umělý stromeček, který si nazdobili do stříbrné barvy. Kolem šesté si udělali štědrovečerní večeři a pak se vrhli na hromadu dárků pod stromečkem.

Na služebně se pracovalo i ten slavnostní den. Tom s Tinou dávali hlášení do kupy. Tina se hrabala v šanonech ve své kanceláři, seděla pod stolem.

TOM: “ Miláčku, tady máš ty další desky.“ Stál v Tinině kanceláři. Jen co to Tom dořekl, tak se bouchla do hlavy.

TINA: “ Au.“ Ozval se Tinin hlas zpoza stolu.

TOM: “ Co tam děláš?“ Sehnul se pod stůl za Tinou.

TINA: “ Dělám vánoční úklid v papírech.“

HOTE: “ Kde jsou ty dva?“

BONRÁT: “ Nevím. Běž se podívat do Tininy kanceláře.“ Hote, se šel podívat do Tininy kanceláře.

HOTE: “ Co vy dva tady děláte?“

TOM: “ Tina tu dělá trochu pořádek.“ Vylezl zpod stolu.

TINA: “ Někdo by z dobré duše, by mi mohl dat ty zprávy, co leží na stole.“

HOTE: “ Tak já ohnu své staré kosti.“ Podal Tině dvě zprávy, co chtěla. Uložila si je, kam potřebovala. „Už jsi ty desky našla?“ Tina vylezla zpod stolu.

TINA: “ Tady jsou. Tohle to čachrování s papírama je mi čert dlužnej.“

TOM: “ Konec roku je konec roku.“ Odešel z kanceláře.

Když už měli všechno hotovo, tak si všichni čtyři udělali pauzu v kuchyňce, kde si poseděli a najedli řízků s bramborovým salátem, který přivezl Tom s Tinou od Schrödera s přáním poklidné služby a pěkně strávených svátků.

Už bylo kolem té desáté hodiny večerní, byli dobře napapaní dobrou večeří od Schrödera. Tak se pomalu rozpustil diskuzní kroužek v kuchyňce. Tina směřovala do své kanceláře se pokochat svými ozdobičkami, když se Andreině stolu ozval telefon, který zvedla.

TINA: “ Dálniční policie, Kranichová,……. A kde se to stalo? …….“ To už se u Tiny srocovali kolegové. “ Hned jsme u vás……. Nashle.“ Zavěsila.

HOTE: “ Neříkej, že máme práci.“

TINA: “ Nehoda na A3, 56 km.“ Všichni se odebrali pro bundy a vyrazili na cestu. Hote s Bonrátem vzali pár kolegů sebou.

Na místě nehody……. Policejní konvoj dorazil k nehodě černého Audi s dalšími dvěma auty v sobě. Řidička z Audi byla těžce zraněná a tak se o ní lékaři starali. Tina zašla za lékaři, kteří už museli konstatovat smrt řidičky. Hote s Bonrátem vyslýchali ostatní účastníky nehody. Tina dostala osobní věci od lékařů v gumových rukavicích, které měla při sobě. Tom si prohlížel zničené černé Audi, po chvilce se všichni setkali u Audi.

HOTE: “ Co ta řidička?“

TINA: “ Melisa Köhlerová před pár minutami podlehla svým zraněním.“

BONRÁT: “ To se moc nehodí na tento den.“

HOTE: “ Svědkové vypověděli, že tu nehodu způsobilo černé Audi.“

TOM: “ Raději Audi nechte převést na technické.“

BONRÁT: “ Dobře.“

HOTE: “ Jeďte k ní domů, my se o to tady postaráme.“

TOM: “ Díky.“ Tina vložili Melisini věci do pytlíku na důkazy, který připravil, Hote. Pak s Tomem odjeli na adresu, kterou měla Melisa v občance.

Smrt policisty 3/3

9. 5. 2014 Tina11

Kniha povídek 10. díl

0 komentářů

U starých domů……. Berger čekal na svoje hosty, i když jim ráno trochu zpestřil kulkami. K barákům přijelo stříbrné BMW, ze kterého vystoupil Ben s Tinou, a šli k barákům, které byli ohromně rozlehlé a dvoupatrové. Takže na dané ploše byli 4 baráky. V okolí se ukrýval Semir, který byl nápomocen Benovi a Tině. Tina s Benem vešli do prvního domu, kde si Tina vzala druhé patro a Ben přízemí. Hledali Toma, ale ten nikde nebyl k nalezení, ale Berger měl přesný plán, co udělá s Tomem Kranichem. Berger měl pěkně na mušce Bena, který byl k němu otočený zády. Tina sbíhala schody z druhého patra a viděla na Bena. Berger střelil jako první, Ben se otočil, Tina střílela po Bergerovi a stačila shodit Bena na zem. Kulka proletěla vedle Bena a zaryla se do zdi.

TINA: “ Teď jsme si snad kvit.“

BEN: “ To je jasný.“ Tina s Benem vstali, ale Berger byl pryč, ten už ujížděl s kamionem, který byl naplněný vojenským nebezpečným výbušným materiálem. Předek kamionu byl mohutný a vypadal jako americké kamiony, které jezdí v severní Americe. Ben s Tinou se vydali za kamionem ve stříbrném BMW. Kamion s BMW se pronásledovali po malé silničce vedle A8.

TINA: “ Zajeď tak, aby tě Berger neviděl.“ Pomalu si stahovala střešní okýnko.

BEN: “ Co chceš dělat?“

TINA: “ Asi tuším, kam schoval Toma.“

BEN: “ Buď opatrná.“ Tina vylezla okýnkem na kapotu, Ben přijel s BMW, co nejblíž ke kamionu, kam seskočila a opatrně slezla na podvozek, kudy se proplazila, až dopředu k čumáku, kde byl přivázaný Tom k ocelové mříži kamionu. Na okraji byla taková malá plošinka, kam si Tina mohla stoupnout.

TOM: “ Tino, co tady děláš?“

TINA: “ Jsem tě přišla vysvobodit.“ Tom se nemohl hýbat, protože Berger viděl z kabiny trochu Tomovi hlavy, ale bylo mu jasný, že jsou za ním fízlové, když si ve zpětném zrcátku všimnul modrých policejních vozů. V jednom seděl i Semir a řítil za BMW. Berger se vyklonil z okýnka a párkrát vystřelil po policejním vozu a BMW. BMW jelo dopředu se podívat na Tinu. Ben otočil BMW a řítil se na kamion a čumákem ke kamionu. Semir opětovně vracel palbu Bergerovi, až ho jedna zasáhla. Berger ležel hlavou na volantu. Ben si toho všiml a pobízel, aby Tina s Tomem skočili na kapotu. Když to udělali, Ben střílel po předních pneumatikách a Semir zase po zadních a když dostal pokyn od Semira přes vysílačku, BMW se odpoutalo od kamionu. BMW se párkrát otočilo kolem své osy, kamion sjel směrem na dálnici, rozboural betonové zábrany na krajnici a napálil to do mostního pilíře. Do kamionu to napálilo několik aut. Nebezpečná výbušnina v kamionu se tak dokonale promíchala, že nakonec explodovala. Kolem se rozletěli kusy betonu.

Když se všechno uklidnilo, komisaři zavolali další pomoc. Během pár chvil, zde byli kolegové, hasiči a záchranka. Semir se šel podívat na svoje BMW, které mělo na nárazníku pár škrábanců, jak se Ben dotýkal kamionu. Semir z toho byl úplně mimo sebe, že jeho plechový miláček má škrábance na laku.

Z povzdáli je sledovala Tina s Tomem v klidné a veselé náladě. Koukali si, jak si vyměňují své názory Semir s Benem na škrábancích na BMW, které stejnak bude v nejbližší době sešrotováno Semirem při nějaké honičce.

TOM: “ Tak to je náš milí vrchní komisař Semir Gerkhan a jeho milované služební BMW, když se na něm něco stane.“

TINA: “ Ať si Ben taky užije trochu Semira.“ Usmáli se na sebe a dali si pusu na rty. A pomalu odcházeli ke kolegům, kteří právě přijeli.

O 2 dny později……. To se konal pohřeb Heinze Lercheho. Tom s Benem zde nemohli chybět, přišli se rozloučit se svým kamarádem. Tina pohřeb sledovala z povzdáli. Po skončení pohřbu se setkali na parkovišti u Škody Superb Combi (rodinný vůz Tiny a Toma). Nasedli do auta a odjeli na služebnu. Na služebně se hlavně přijel rozloučit Ben, aby mohl vyrazit na cestu do Mnichova. Šéfka Engelhardtová dala Tomovi a Tině pár dní volna, aby Tom trochu přišel na jiné myšlenky. Tina, Tom a Ben nasedli do auta a odjeli domů.

Konec!!

Smrt policisty 2/3

7. 5. 2014 Tina11

Kniha povídek 10. díl

0 komentářů

Na služebně…… Tina se Semirem byla u Engelhardtové v kanceláři.

ŠÉFKA: “ Co ta SPZ?“

SEMIR: “ To auto bylo ukradeno jednomu postaršímu manželskému páru v Düsseldorfu.“

ŠÉFKA: “ Co další stopy, co našel Hartmut?“

TINA: “ Ještě čekáme na jeho zprávy. Taky jsem požádala Bena, aby přijel. Kvůli Bergerovi.“

ŠÉFKA: “ To jste udělala správně. Berger je nevypočitatelný, nevíme, co má v plánu. A už se vám nějak ozval?“

TINA: “ Zatím ne.“

SEMIR: “ Taky jsme zkusili vyhledat Toma podle jeho mobilu, ale všechno je negativní.“

ŠÉFKA: “ To by bylo moc jednoduché, najít Toma podle jeho mobilu a přece by Berger nebyl tak pitomej.“

SEMIR: “ To máte pravdu, ale zkusili jsme to. Taky jsme vyhlásili pátrání po tom autu.“

O dvě hodinky později se na služebně objevil Tomův kamarád z Mnichova – Ben Jäger. Opět zašli šéfkou do její kanceláře.

BEN: “ Stokrát jsem nebo Tom Heinzovi vysvětlovali, ať to nechá plavat, ale kdy něco vzal do hlavy……. Ukazoval nám nějaké papíry, co objevil. Netušili jsme, že to dostane tak daleko, že ho vyhodí z práce.“

ŠÉFKA: “ Co je vlastně zač ten Berger?“

BEN: “ Je to nevypočitatelný chlap, který se nebojí zabíjet. Udělá všechno, aby bylo po jeho.“ Také přivezl nějaké další informace o Bergerovi. Na služebně se objevil Hartmut, zavítal rovnou k Engelhardtové do kanceláře.

SEMIR: “ Tak co pro nás máš?“

HARTMUT: “ V obouch nehodách se střílelo jednou puškou – tedy je vzduchová puška Hatsan, ráže 4,5mm. Oboje dvoje pneumatiky se naprosto shodují.“

ŠÉFKA: “ A co další stopy?“

HARTMUT: “ Těch moc taky není. Všechno okolí jsme prohledali….“

BEN: “ Berger je chytrej na to, aby po sobě nezanechával nějaké stopy.“

Před domem Tiny a Tom……. K baráčku přijela vínová Octavia a stříbrný mercedes. Tina s Benem vystoupili z aut a vešli do baráčku. Jejich příjezd sledoval dalekohledem Berger.

BERGER: “ Tak se podívejme, do Kolína přijel Ben Jäger.“

Tina seděla v kuchyňce, bylo na ní vidět, že Tinu něco trápí. Ben si toho všiml a šel za ní, když si vyndával věci z auta. Sednul si na židli vedle Tiny

BEN: “ Tino, copak je?“

TINA: “ Já mám strašnej strach o Toma, co mu udělá Berger.“

BEN: “ Tino, neboj se, Toma najdeme živého a zdravého.“ Ben položil své ruce na Tininy ruce, které leželi na stole, aby ji trochu uklidnil.

TINA: “ Asi tohle to jsem potřebovala slyšet a vydat ze sebe tuhle tu větu.“ Vstala ze židle a než odešla, dala Benovi pusu na tvář. „Děkuju.“ Odešla připravit Benovi pokoj, kde bude spát.

BEN: “ Není zač.“ Odpověděl si pod fousy. Po chvilce odešel za Tinou, kde připravovala pokoj pro Bena. Ben zůstal stát mezi dveřmi do pokoje.

TINA: “ Ani nevím, proč jsem to řekla. Asi jsem se potřebovala někomu vypovídat…….“ Sedla si na postel.

BEN: “ Tino, to je úplně normální, že máš strach o Toma, ale samozřejmě i já. Ale proč zrovna já?“ Šel si sednout vedle Tiny na postel.

TINA: “ Zřejmě, že jsi Tomův dobrý kamarád, který vždy bude stát za ním a naopak.“

BEN: “ To máš naprostou pravdu. Bude lepší, když si půjdeš lehnout, už to potřebuješ jako sůl.“

TINA: “ Asi jo.“

BEN: “ Ještě ti něco dlužím.“

TINA: “ A co?“

BEN: “ Toto.“ Dal Tině pusu na tvář. „To aby se ti lépe spalo.“

TINA: “ Díky.“ Objevil se na Tinině tváři úsměv. „Dobrou.“

BEN: “ Dobrou.“ Tina vstala z postele, odešla z pokoje, zavřela za sebou dveře od pokoje a odešla do ložnice, kde se uložila ke spánku.

Druhý den……. Tina už byla vzhůru a uklízela nádobí z myčky. Za několik minut se v kuchyni objevil Ben.

BEN: “ Dobré ráno.“

TINA: “ Dobré.“

BEN: “ Vyspala ses trochu?“

TINA: “ Moc né, i když jsem si vzala prášek na spaní. Pořád se mi honili myšlenky o Tomovi.“ Než Ben stačil něco říct, v kuchyni se objevil Péťa.

PÉŤA: “ Strejda Ben…….“ Hned byl Péťa v Benově náručí.

BEN: “ Ahoj Péťo, kde pak máš Martina?“

PÉŤA: “ Martin spí u svého kamaráda. Můžu se tě na něco zeptat?“

BEN: “ Na copak?“ Péťa se Benovi pozeptal do ucha, co má na srdci – Proč je maminka tak smutná a kde pak je tatínek. Ben zase na oplátku Péťovi pošeptal do ucha, co bylo v té chvíli nutné, aby Péťu uklidnil, že je všechno v pořádku. Pro Péťu si přijela babička a odvezla ho do školy. Tina s Benem se chvilku zdrželi a pak vyrazili na služebnu. Když Ben s Tininou odcházeli z domu, dalekohledem je sledoval Berger. Berger ze svého tajného úkrytu začal střílet po Tině a Benovi. Ben shodil Tinu na zem, kolem ní proletěla kulka. Tina s Benem opětovali střelbu. Kulky se zakusovali do služebních vozů Tiny a Bena. Pak se v jejich blízkosti objevil podezřelý kámen, který byl obalený papírem, kde byl vzkaz, a střelba přestala. Tina se natáhla po kameni, který rozbalila, kde byl vzkaz: “ Za 3 hodiny u starých budov u A8. Vy a ten kamarádíček. Uvidíme, jestli se zachráníte svého muže.“ Tina s Benem se po přečtení vzkazu na sebe podívali. Tina pak zavolala na služebnu, co se stalo. K domu byli vysláni technici, aby zajistili nějaké Bergerovi stopy. Také se tu objevilo i stříbrné BMW, Semir zašel za Tinou a Benem, kteří byli v domě, kde toho moc napáchané nebylo.

SEMIR: “ To se Berger pěkně odvážil…….“

BEN: “ Chtěl nám trochu zpestřit den. Než se s ním setkáme.“

SEMIR: “ Co je na to vzkazu?“

TINA: “ Jen čti.“ Semir si vzal vzkaz do ruky, který byl dán do sáčku na důkazy. Přečetl si ho.

SEMIR: “ Bergerovi je jedno kolik lidí zemře i když ho nedostali do basy.“

BEN: “ Berger je prostě šílenec.“

Povídka č.114: Smrt policisty 1/3

5. 5. 2014 Tina11

Kniha povídek 10. díl

0 komentářů

Po dálnici A5 si to šinulo stříbrné BMW, kde mělo svou pravidelnou kontrolu, jaký je provoz na dálnici.

O pár kilometrů před nimi jel modrý Ford Fokus, který řídil Heinz Lerche. Na blížícím se mostě stála silueta muže, která měla v ruce pušku s dalekohledem. Muž se zaměřil na automobil Heinze Lercheho. Když byl Lerche dostatečně blízko, tajemný muž vystřelil. Kulka pronikla přes přední sklo do břicha Lercheho. Ford Fokus začal kličkovat po dálnici, až na konec skončil v mostním pilíři. Ostatní vozidla začala do sebe narážet, když Ford Fokus začal tento kolotoč na dálnici. Hned se u nehody objevilo stříbrné BMW. Semir se rozběhl za chlapem na mostě, kterého si všiml, když vystupoval z auta. Tom přes vysílačku zavolal na centrálu a řekl jim o nehodě. Pak zašel za řidičem v modrém Fordu Fokus. Tom ho vytáhl z auta, Heinz se podíval na Toma.

TOM: “ Heinzi,….“

HEINZ: “ Tome, chci, abys ho dostal…“

TOM: “ A koho?“ To už Heinz nedořekl, zemřel v Tomově náručí. „Heinzi, né….“ Ale to už přišel Semir z mostu a viděl truchlícího Toma nad Heinzovým tělem.

Když byli kolegové na místě nehody, Semir obhlížel sám most, kde stál tajemný muž, Tom seděl v BMW, který byl z toho úplně zničený, a když mu zemřel kamarád ze školy přímo v náručí.

HOTE: “ Tom znal toho Heinze Lercheho?“

SEMIR: “ Byl to jeho kamarád z policejní školy. To je asi tak všechno, co vím.“

BONRÁT: “ A kde je vlastně Tina?“

SEMIR: “ Ta se objeví až na služebně. Řeší něco u svých rodičů.“

HOTE: “ Chudák Tom. A když mu kamarád zemře v náručí….“

SEMIR: „“ Necháme Toma Tomem. Našli technici něco?“

BONRÁT: “ Technici našli otisky pneumatik u toho lesíčka, ještě prohledávají celou příjezdovou cestu.“

SEMIR: “ Tady na mostě nic není, ale ať ho pro jistotu technici ohledají.“

HOTE: “ Dobře.“

SEMIR: “ Sejdeme se na služebně.“

Na služebně……. Tina se od šéfky dozvěděla, co se stalo na dálnici, než přišel Semir s Tomem. Andrea hledala nějaké informace o mrtvém Heinzovi Lerchemu.

Tom s Tinou byli v kanceláři, kde se toho Tina moc nedozvěděla od Toma. Semir byl u Andrey, aby Tinu s Tomem nechal o samotě. Tom zanedlouho odešel z kanceláře, Tina šla kousek za ním a zastavila se mezi dveřmi do Tomovi a Semirovi kanceláře, kam přišel Semir.

SEMIR: “ Tino, ty znáš toho Heinze Lerchera?“

TINA: “ Osobně jsem se s ním nesetkala. Tomovi poslal nějaký balíček, pár krát spolu telefonovali a měli se někdy sejít. A byl kvůli tomu u nás i Ben. A když se o tom bavili, tak jela za mamkou, potřebovala s něčím pomoc.“

SEMIR: “ A víš, co bylo v tom balíčku?“

TINA: “ To opravdu nevím.“ Přišla k nim Andrea.

ANDREA: “ Informace o Lercheovi jsem získala od jeho nadřízeného v Mnichově. Ten mi poslal faxem, že už několik měsíců nepracuje na mnichovské kriminálce.“

SEMIR: “ Co provedl?“

ANDREA: “ Zajímal se především o jeden případ, který společně řešil s Tomem a Benem, když byli ještě na škole. Jedná se o Patrika Bergera, před několika týdny ho propustili. Jeho kapitán mi řekl, že chce zase dostat zpátky do vězení.“

TINA: “ Víš přibližně, za co Berger seděl?“

ANDREA: “ Berger zabil několik mladých žen. A za to si vyfasoval 20 let. Ale Heinz Lerche chtěl samozřejmě, aby seděl ještě víc či na doživotí.“

SEMIR: “ Lerche měl pěkně spadeno na Bergera.“

Večer v centru Kolína……. Už bylo dost pozdě, když se Tom zdržoval v centru Kolína u katedrály na břehu Rýna. Tom seděl na lavičce, která byla spojená se stolem, a koukal směrem na Rýn. V ruce držel fotografii, kde byli pěkně pohromadě tři kamarádi – Heinz Lerche, Tom Kranich a Ben Jäger, ještě za mladých let na policejní škole. Tom byl pořád z toho špatný, co se stalo dneska, vracela se mu myšlenka, jak umíral kamarád v náručí. Kolem toho místa projížděla vínová Octavia. Na malém parkovišti si všimla stát šedo-stříbrný mercedes, vínová Octavia zaparkovala hned mercedesu, kde bylo místo. Tina vystoupila z auta a odešla za Tomem. Sedla na krajíček lavičky za Toma, který k ní seděl zády.

TINA: “ Tome, nebylo by ti líp doma.“

TOM: “ Tady si líp vyčistím hlavu. Doma by na mě všechno padalo ještě víc.“

TINA: “ Co kdybych tě pozvala na klobásu s hranolkami a pivo, kde mi všechno povíš.“

TOM: “ Byl to pěkný večer….“

TINA: “ Na který nikdy nezapomenu, který pro mě moc znamenal. A takové požádání ruky nad klobásou, hranolkami a pivem se nedá nikdy zapomenout.“ Tom se otočil k Tině.

TOM: “ To myslíš vážně?“

TINA: “ Naprosto vážně. Tak jdeme?“

TOM: “ Tak jedem.“ Než vyrazili na slíbenou klobásu s hranolkami, tak si nejdřív malý polibek. Stánek s občerstvením stál kousek dál, kde měl udělaný přístřešek s posezením.

Pod přístřeškem se posadili naproti sobě a pojídali svou pozdní večeři.

TINA: “ Tak o co teda jde?“ Tom začal vyprávět, co tedy stalo. Heinz Tomovi poslal v balíčku nějaké podklady, které našel, když pátral na vlastní pěst. Tom s Benem řekli, Heinzovi, aby se na to vyprdl a nechal Bergera na pokoji, i když zabil 15 mladých dívek. Berger mladé dívky pozval k sobě domů, kde si s nimi trochu užil a pak uškrtil tenkým drátkem. Berger chodil s jednou dívkou, která byla pěkná, štíhlá a mladá. S Bergerem jednou tak zametla, že ho tak naštvala, že ji uškrtil. A tím začal ten kolotoč vražd, protože mladé dívky jsou svině.

TOM: “ To by bylo asi tak všechno, co bych ti k tomu mohl říct.“

TINA: “ A víš, že Heinz byl propuštěn od policie?“

TOM: “ Heinze vyhodili?!“

TINA: “ Ano, kvůli Bergerovi. Sháněl proti němu další důkazy, aby šel zase sedět.“

TOM: “ Když Bergera propustili, byl jako vyměněný. Pořád měl myšlenku ho dát zpátky do basy.“

TINA: “ Ale stejnak měl dostat víc, než dostal.“

TOM: “ To jsme taky říkali.“ Rozhodli se, že už půjdou domů. Cestou k autům vyhodili tácky do popelnice po pozdní večeři. I když se Tom trochu vypovídal, přece jenom měl v hlavě smrt Heinze. Tina řekla Tomovi trochu utěšující slova na jeho bolavou duši, musel Tom Tinu obejmout a dát ji pár polibků, že má skvělou manželku. Každý nasedl do svého služebního auta a odjeli domů.

Ráno na dálnici A6……. Šedo-stříbrný mercedes si to frčel po A6. Tina s Tomem se bavili nad jedním článkem v novinách. Opět na mostě stála postava muže – Patrik Berger, držel v ruce pušku s dalekohledem a čekal na šedo-stříbrný mercedes. Když byl mercedes dostatečně blízko, Berger střelil mercedesu do přední pneumatiky. Mercedes okamžitě začal kličkovat, tím začala další menší nehody na dálnici, v odstavném pruhu stálo auto s vozejkem, na který najel mercedes, proletěl se vzduchem. Čumákem narazil o silnici a převrátil se na střechu, pár metrů jel po dálnici, až se zastavil o středová svodidla. Tom jako první vylezl z auta a šel na pomoc Tině.

TOM: “ Miláčku, jsi v pořádku?“

TINA: “ Nic mi není.“ Tom pomohl Tině ven z auta. Tina s Tomem se koukali na pěknou spoušť a šli hned na pomoc ostatním lidem. Mezitím Berger slezl z mostu do svého auta, se kterým přijel na dálnici. Berger vystoupil a šel k hromadné nehodě. Tom stál zády k přicházejícímu Bergerovi, Berger vytáhl zbraň, přiblížil se natolik k Tomovi, až se úplně leknul.

BERGER: “ Tak tě zase rád vidím vrchní komisaři Kranichu.“

TOM: “ To ty máš na svědomí Heinze.“

BERGER: “ Chytrej.“ Jak Tina pomáhala lidem z jednoho auta, všimla si odrazu v okně. Hned šla k nim. Berger chytnul Toma pod krkem, aby se méně hýbal.

TINA: “ Tome,…….“ Pomalu šahala pro svou zbraň.

BERGER: “ To bych raději nedělal. Jestli chcete vidět vašeho manžela ještě na živu, tak splníte moje podmínky.“

TINA: “ Jaké podmínky?“

BERGER: “ To se brzy dozvíte.“ Odtáhl Toma do svého auta. Tina běžela za nimi, docela by ráda vystřelila, ale nechtěla ohrozit život Toma. Tina hned volala na služebnu. Telefon u Andrey vzal Semir, který šel právě kolem.

SEMIR: “ Dálniční policie,…….“

TINA: “ Semire, měla jsem s Tomem nehodu. Berger unesl Toma.“

SEMIR: “ To došel tak daleko. Kde se stalo?“

TINA: “ A6, 129,5 km, směr Kolín-jih.“

SEMIR: “ Dobře už jsem na cestě.“

TINA: “ Semire, počkej. Ať se Andrea podívá na jednu SPZ.“

SEMIR: “ Povídej.“

TINA: “ Karl, Ulrich, Beta 105.“ Semir si poznamenal SPZ na papírek.

SEMIR: “ Mám to. Už jedu.“ Krátce informoval Andreu, řekl Hotovi a Bonrátovi ať jedou s ním a aby vzali pár kolegů.

Berger Toma schoval do jednoho úkrytu poblíž A8.

TOM: “ Co máš v plánu?“

BERGER: “ To se ještě dozvíš.“ Odešel z malé místnůstky.

Tina byla na mostě a prohlížela místo, kde by mohl stát Berger, kvůli dalším stopám pro případ. Technici už byli na místě a hledali po okolí. Stříbrné BMW přijelo k místu nehody. Semir zašel za Tinou, která byla na mostě.

SEMIR: “ Tino, co se stalo po nehodě?“

TINA: “ Berger se tu objevil jako s čistého jasna. Mluvil o nějakých podmínkách. A Toma odvedl pryč.“

SEMIR: “ Víš jaký?“

TINA: “ Vůbec nemám tušení. Nic k tomu bližšího neřekl.“

SEMIR: “ Bergerovi půjde, aby se zbavil Toma s Benem.“

TINA: “ No dobře, ale proč ho nezabil jako Heinze.“

SEMIR: “ Berger si s námi trochu hrát. Nevíme, co Berger přesně udělá…….“

TINA: “ Zavolám Benovi, třeba by nám pomohl zjistit, co má Berger v úmyslu.“

SEMIR: “ Co bylo v tom balíčku, co poslal Heinz Tomovi?“

TINA: “ Podklady, které zjistil Heinz, když pátral na vlastní pěst. A ty zůstali v mercedesu.“ Přišel k nim Hartmut.

SEMIR: “ Máš něco?“

HARTMUT: “ Na mostě jsme toho moc nenašli, jako včera. Jinak se shodují otisky pneumatik, jsou naprosto identické, které jsme našli včera.“

SEMIR: “ Už se ti dostala do rukou náboj, který zabil Heinze?“

HARTMUT: “ Ano, je to ráže lovecké pušky, ale to všechno vám pošlu dohromady i s dneškem.“

TINA: “ Porovnej i ten dnešní náboj, který najdeš v mercedesu v přední pneumatice. A jsou tam papíry k případu, tak je nevyhazuj.“ Tina se Semirem odcházeli z mostu k BMW, kdy Tina volala Benovi, co se stalo. Bena zrovna zachytla, když byl u místa činu.

BEN: “ Ahoj Tino, jak se máte v Kolíně?“

TINA: „Ani se neptej. Bene, mám pro tebe dvě špatné zprávy.“

BEN: “ Co se stalo?“

TINA: “ Heinz Lerche je mrtvý a Berger unesl Toma.“ Ben byl na chvilku zbaven slov.

BEN: “ Tino, hned jedu do Kolína. Berger může být nevypočitatelný, může ho napadnout cokoliv, aby se zbavil Toma.“

TINA: “ Nebo i tebe.“

BEN: “ Přijedu, co nejdříve.“

TINA: “ Díky.“

BEN: “ Pro záchranu Toma udělám všechno. Ahoj.“

TINA: “ Ahoj.“ Zavěsila.

SEMIR: “ Přijede?“

TINA: “ Co nejdříve.“ Nasedli do BMW a odjeli na služebnu.

Patrik Bergman seděl v malé místnůstce ve svém úkrytu a přemýšlel, co udělá se svým nájemníkem Tomem Kranichem, který je přivázán lanem ke dřevěnému sloupku uprostřed místnosti.

BERGER: “ Co bych tak vymyslel pro tu naši policistku. Musí se uznat, že je hezká a určitě bude chytrá.“ Dál přemýšlel, co by provedl Tině.

Fušování do řemesla 4/4

20. 2. 2014 Tina11

Kniha povídek 10. díl

0 komentářů

V Kolíně……. Do Tomovi a Semirovi kanceláře přišel Hartmut.

SEMIR: “ Máš snad něco nového?“

HARTMUT: “ Ano, ta kulka, která zabila Felixe Laubnera je přihlášená na Ivana Morela. V minulosti byla víckrát použita. Pak jsme našli plno otisků a z toho jsou 3 lidi, kteří pracují pro Morela.“ Všechny spisy položil na stůl.

V Římě mezitím probíhal výslech Roberta Carduccia ve vyšetřovačce kriminální policie. Roberta vyslýchal Lorenzo spolu s Tinou a Rexem. Lorenzo seděl na židli naproti Robertovi, Rex byl u svého páníčka. Tina stála u okna.

ROBERTO: “ Chtěl jsem pomstít smrt své přítelkyně. Po náměstí se řítili jako……. A když jsem se s Patricií loučil, jen co jsem se otočil tak byla pod koly toho auta…….“

TINA: “ Tak jste si podle SPZ zjistil, kdo ten vůz řídil…….“

LORENZO: “ A všechny, co jeli v tom autě, jste postupně zabil – v Kolíně a v Římě.“

ROBERTO: “ Nemohl jsem jinak, když jsem pak uviděl tu zbraň, sebral jsem ji a……. Aby to vypadalo, jako válka dealerů, že já s tím nebudu nic společného.“

LORENZO: “ Smrt vaší přítelkyně byla nehoda, pod kola toho vozidla šla sama, jak to je vidět na záznamu z kamer.“

TINA: “ Stálo vám to za to, že teď budete sedět za mřížemi a to několik let. Někdy je lepší některé věci plavat.“

LORENZO: “ Odveďte ho do vazební cely.“ Dva policisté na Lorenzův příkaz odvedli v poutech Roberta do vazební cely.

V úkrytu…….

MOREL: “ Zítra nás čeká ještě jedna loupež šperků a pak tradá do Karibiku.“

HEIKO: “ To zní dobře.“

MOREL: “ Takže předtím ještě si vezmeme šperky z kolínského veletrhu.“

FRANK: “ Už máte plán, šéfe?“

MOREL: “ Samozřejmě. A pak ovládneme karibské diskotéky.“

Na služebně……. Semir s Tomem přemýšleli ve své kanceláři, kam se tak mohl zašít Morel a jeho lidi, popřípadě, co má ještě v plánu.

SEMIR: “ Morel má určitě něco v plánu než někam zmizí.“

TOM: “ Všechno jsme probrali…….“ Chviličku se zamyslel…….

SEMIR: “ Že by tě něco napadlo?“

TOM: “ Možná…….“ Odešel za Andreou. “ Andreo, zjisti, jestli v Kolíně nejsou nějaké výstavy šperků.“ Semir odešel za Tomem.

SEMIR: “ Ale to vůbec není špatný.“ Oba dva se koukali přes Andreino rameno na obrazovku.

TOM: “ Díky.“

ANDREA: “ Jedna výstava šperků tu je. Na kolínském výstavišti, výstava končí zítra. Budou tam šperky o okolo 10 mil€.“

SEMIR: “ Budou tam i cenné kousky.“

Večer v Římě………. Lorenzo pozval Tinu na rozloučenou na večeři do restaurace poblíž Kolosea. Na večeři samozřejmě nesměl chybět i Rex.

LORENZO: “ Teď je čas, jak ses seznámila s Rexem.“

TINA: “ Seznámili jsme se ve Vídni, kde jsem byla na školení. A pak jsme se viděli ještě párkrát ve Vídni. A jak to, že Rex v Římě?“

LORENZO: “ Taky jsme spolu seznámili ve Vídni, kdy mě vídeňská kriminálka požádala o pomoc. Jeho bývalý páníček odešel od policie a žije někde v zahraničí. A tak Rex se mnou odjel do Říma.“

TINA: “ Rex totiž miluje nadevše housky se salámem. Už si zvykl na italskou stravu?“

LORENZO: “ Bylo ze začátku těžké, ale teď jde vidět, že je spokojený.“ Rex to musel odsouhlasit svým štěkotem. „Můžu mít ještě takovou menší otázku?“

TINA: “ Tak se ptej.“

LORENZO: “ Před jedním krámkem jsi mluvila, že máš dáreček pro svého muže….“ Tina skočila Lorenzovi do řeči.

TINA: “ Tohle to. To je dáreček pro mého manžela. Jsme spolu už několik let.“

LORENZO: “ Teď jsem aspoň v obraze. Je škoda, že už odjíždíš. Byla to příjemná spolupráce.“

TINA: “ Co se dá dělat. Německé dálnice mě volají. Jsem ráda, že jsem po delší době zase viděla Rexe.“

Druhý den……. Tina vyrazila na cestu do Kolína v brzkých večerních ranních hodinách, aby se vyhla případným kolonám na kritických místech cesty.

Morelovi lidi se připravovali na dnešní akci, aby si vzali šperky v hodnotě 10,5 mil€ a vycestovat do Karibiku. Ke konci výstavy se zde ukážou krásné briliantové šperky, které budou chloubou celé výstavy.

Tina už byla v Kolíně a zastavila se u Engelhardtové v kanceláři s příslušnými papíry k případu v Římě. A taky trochu krátce poreferovala, co stalo. Tom se Semirem ještě nebyli na služebně, takže Tina mohla dát jedno malé překvapení Tomovi na stůl. A dlouze se zakecala i s Andreou.

Výstava na kolínském výstavišti probíhala v plném proudu. Návštěvníků zde bylo plno, hlavně se šli podívat na ten skvost výstavy – briliantové šperky. Morelova skupina už byla u výstaviště. Měli na sobě uklízečské věci a uklízečské vozíky, kam uloží své ukradené šperky. Do dění výstaviště se dostali vchodem pro personál, zde se i rozdělili do několika skupinek. Morel se 3 lidmi šli k hlavnímu sálu, kde si vzali plynové masky, aby mohli dýchat kyslík, až další skupina pustí plyn na omámení návštěvníků. Plynové masky měli schované právě ve vozíku, kam přijdou šperky. 4 lidé šli do centrálního mozku, kde seděli lidi z ochranky, kde měli přehled, co se děje na výstavě. Morelovi lidi odklidili ochranku, 2 šli ke vzduchotechnice a 2 hlídali kamery v centrálním mozku. Když Morel dal povel svým lidem, pustili do vzduchu plyn na omámení, oni si vzali masky, chvilku vydrželi a pak už čekali, až se lidé skácejí k zemi jako shnilá jablka. Když byla pravá příležitost, Morel s 3 chlapi se vydali vybírat šperky z vitrín. Lidé u vzduchotechniky šli do přízemí, kde měli další šperky v úschovně. Briliantové šperky byly vystavěny v bezpečnostní vitríně, která byla napojená na alarm. I na to byly Morelovi lidi vybaveny, jeden vyndal počítač a příslušné přístroje, aby alarm vypnul, jak se zadařilo. Morel si vzal tyto skvosty pod svá křídla. Když měli všechny šperky, tak odešli. Morel s lidmi nasedli do svých aut – černého tranzitu a černého BMW. A rychle ujížděli pryč.

Mezitím se probral jeden z ochranky a pustil alarm. Dálniční policie nepředpokládala, že Morel se na to vrhne tak rychle. Už dostala jenom echo, že výstaviště je vyloupené a že ujíždějí po A5. Dálniční policie se za nimi vypravila společně s Bauerem. Tom požádal další kolegy přes vysílačku, Tina byla ještě na služebně. Vzkaz převzala Andrea.

TINA: “ Trochu jim s tím píchnu.“

ANDREA: “ Dobře. Ať se nechaj překvapit.“

TINA: “ Přesně.“ Tina s Andreou se rozloučili a Tina odjela na pomoc na dálnici A5.

Když Morelovi lidi měli společnost – dálniční policii s Bauerem, tak měli za sebou výměnu střeliva. Ale před nimi byla kolona aut, kvůli jedné havárii kamionu s ovocem. A zde automobily jeli krokem. V koloně samozřejmě stál kamiony s novými auty. Heiko z černého tranzitu přeřízl nožem bezpečnostní lana, aby auta nesvalila hned na silnici. A Ivan střílel na bezpečnostní zarážky u pneumatik. Nové automobily se svalily na silnici, tranzit s BMW se v odstavném pruhu dostali pryč. Před auty těšně zabrzdilo stříbrné BMW a černé Audi. Za nedlouho se srazila dvě auta, protože zastavovali kvůli nehodě. A další vozidla to do nich napálila.

BAUER: “ A teď jsou fuč.“

SEMIR: “ Bude chvilku trvat, než se tam dostaneme…….“

Ale to nevěděl, že za nehodou je další kolega, kteří je pronásledují. Morel si všiml vínové Octavie ve zpětném zrcátku.

MOREL: “ Kde se tu vzali.“ Tina si nejdříve vzala na mušku černé BMW, kterému prostřelila zadní pneumatiky, a BMW skončilo v příkopu. Heiko s Ivanem stříleli po Octavii, ale ta se nenechala tak lehce setřást. Stříbrné BMW se pomalu podralo přes nehodu a vyrazili dál. Po cestě uviděli převrácené BMW v příkopu, kde už byli kolegové. Tom se Semirem se divili, co se to děje.

TOM: “ Máme tu tajného kolegu.“

SEMIR: “ Napadl mě jeden kolega…….“

TOM: “ Jestli myslíš Tinu, tak ta je ještě na cestě do Kolína.“

Vínová Octavia se ztratila pod kamionem, když Heiko s Ivanem ještě párkrát vystřelili po Tině, který převážel klády. Pak zase Octavie vyjela do levého pruhu. Ale to už tranzit se přimotal pod kola kamionu, který začal kličkovat, Octavia mu vyklidila pole. Když se kamionu dostal na štorc, že zabral oba dva jízdní pruhy, Octavia projela pod kamionem. Černý tranzit skončil v nákladním voze, který stál v odstavném pruhu a převážel peří. Peří se rozletělo všude, jako kdyby padal sníh z nebe. Tina vystoupila z auta, ale to už na místě bylo i BMW.

TOM: “ Tak to je ten náš tajný kolega.“

SEMIR: “ Hned jsem si to myslel.“

TOM: “ Ty abys neměl pravdu.“ Semir se jenom usmíval a šel se podívat na tranzit a Tom zase na Tinu. “ Kde ses tu vzala?“

TINA: “ Na služebně jsem slyšela vaše volání o pomoc.“

TOM: “ A tak jsi vyrazila na cestě.“

TINA: “ Správně.“ Usmáli se na sebe. To už přijeli další kolegové.

Na služebně……. Bauer poděkoval dálniční policii za pomoc při řešení případu, a že našli všechny šperky, které se pak vrátí do pravých rukou. Pak se Semir s Tomem odebrali do své kanceláře.

SEMIR: “ Ty máš nějakou tajnou ctitelku?“

TOM: “ O žádné nevím.“ Vykoukl z kanceláře na Andreu. „Andreo, nevíš, kdo přinesl ten dáreček?“

ANDREA: “ Byla to jedna moc mladá a krásná žena. Dala mi to, abych to ti předala.“

SEMIR: “ Tak mladá, krásná,……. Tome, to se mi jenom zdá.“

TOM: “ Já o nikom takovým nevím.“ Vzal si dáreček do ruky. Byl zabalený do červeného balicího papíru se srdíčky. Ještě měl na sobě malý papírek se vzkazem: „Pro mého miláčka.“ A na konci byl otisk rtů.

SEMIR: “ No já to vidím na nějakou tajnou ctitelku………“

TOM: “ Která se do mě zamilovala skrz televizi.“

SEMIR: “ No jasně.“ To už se do kanceláře přišla podívat i Andrea. Tina stála mezi dveřmi do kanceláře. A jenom se usmívala.

ANDREA: “ Tak to otevři.“

SEMIR: “ Ještě řekni, že tě nezajímá, co tam je.“ Tom to tedy rozbalil dáreček, ve kterém se ukrýval model autíčka – Ford Mustang z roku 1967 v měřítku 1:43 v kovovém provedení. Který Tina právě koupila v Římě. „Tím se asi nesvezeš.“

TOM: “ To máš pravdu.“

TINA: “ Líbí se ti?“ Přišla k nim a zastavila se vedle Andrey.

TOM: “ Samozřejmě ty moje tajná ctitelko.“ Jednou rukou objal Tinu kolem pasu a dali si polibek.

Konec!!

Autorka: Tina11

Fušování do řemesla 3/4

18. 2. 2014 Tina11

Kniha povídek 10. díl

0 komentářů

O dvě hodinky později……. Kdy se zde objevil komisař Bauer u Engelhardtové v kanceláři. Přišel si pro novinky, které zjistila dálniční policie. Semir nejdříve Bauera informoval o Maibachovi, co zjistili a pak přišlo na Igora Morela, který se činil v Londýně. Asi tak 3 měsíce než Morel ukradl perky v Lotyšsku, byl Morel v Londýně se svou partou. Nutně potřebovali větší obnos peněz na jedno zaplacení dluhu z jeho hráčské lásky v pokeru a pak peníze na cestu do Lotyšska. Morel se svými kumpány přepadli londýnskou banku, kde si vzali okolo 850 000 liber.

V Římě……. Tina ve vedlejší místnosti, kde byla sousedka z vilového háje, která viděla údajného pachatele. Společně udělali na počítači jeho portrét. Lorenzo s Morinim sledovali kamerové záznamy z náměstíčka, kam je zavedl Rexův nos. Na videu je vidět, že pachatel, co nejrychleji běžel ke svému autu a odjížděl směrem na Aventin. Tina se loučila s paní na chodbě, a pak vešla do kanceláře.

LORENZO: “ Jak jsi byla úspěšná?“

TINA: “ Velmi. Tady je ten portrét.“ Položila ho na stůl k Lorenzovi. „Jaký je video?“

MORINI: “ Moc zábavný teda není.“

LORENZO: “ Na videu jde vidět, jak náš velký neznámý odjíždí do čtvrti Aventin.“

MORINI: “ Projedu jeho portrét počítačem.“ Vzal si portrét a odešel ke svému stolu.

LORENZO: “ Máme tu 3 mrtvé dealery drog a záhadného pachatele. Jaká je jejich souvislost.“

MORINI: “ Jistě na to přijdete.“

TINA: “ Válku dealerů můžeme vyloučit úplně. A přece by se takhle nevraždili na takových výrazných místech, ale spíše na odlehlejších místech.“

LORENZO: “ To s tebou souhlasím.“

TINA: “ Přece si nikdo nemůže vzít do hlavy, že vyvraždí dealery z celého města.“

LORENZO: “ Ty tři bude spojovat nějaká společná minulosti či přítomnost. Takže se musíme podívat detailněji na jejich životopisy.“

TINA: “ Víš, jak dlouho to potrvá.“

LORENZO: “ Já vím, ale jinou možnost tu teď nemáme.“ Do kanceláře přišla Katja.

KATJA: “ Neruším?“

LORENZO: “ Vůbec ne. Máš něco?“

KATJA: “ Na nedopalku od cigarety jsem našla mužskou DNA. A ty otisky bot patří mužské postavě. Jsou to sportovní boty o velikosti 45. Tady máte zprávu z patologie.“ Předala ji Lorenzovi přímo do rukou. Lorenzo si v ní začal listovat.

LORENZO: “ Zase ta samá zbraň – Bereta 9mm.“ Do kanceláře přišel Lorenzův šéf Filippo Gori.

GORI: “ Jak jste s tím případem postoupili?“

LORENZO: “ Abych pravdu řekl, moc toho nemáme, kdo za tím stojí.“

GORI: “ Státní zastupitelství mě pořád nahání, abyste to co nejdřív uzavřeli. Když si přečetli v novinách, že další dealer mrtvý.“

LORENZO: “ My se opravdu snažíme. Morini prohání portrét pachatele počítačem a na záznamech z kamer toho taky nic není.“

GORI: “ Máte tu posilu z Německa a vy nejste schopní,…….“ Raději odešel do své kanceláře.

KATJA: “ Gori má úplnou pravdu. Tak s tím trochu pohněte, když tu máte tu posilu.“ Odešla z kanceláře do svých laboratoří.

LORENZO: “ Jak se máme hnout, když nemáme nějakou kloudnou stopu.“

Felix Laubner bydlel v malé ubytovně na okraji Düsseldorfu, kde měl svůj malý kamrlík na spaní s malou kuchyňkou. Felix se koukal na televizi v zeleném křesle, když do jeho kamrlíku vtrhl Igor Morel se dvěma svými lidmi.

MOREL: “ Nazdar Felixi.“

FELIX: “ A pán šéf osobně.“

MOREL: “ Felixi, rád bych si vzal svoje šperky.“

FELIX: “ Ale já u sebe nic takového nemám.“

MOREL: “ Ale nekecej. Kde je zbytek mých šperků?!“

FELIX: “ Já fakt nevím, o co vám jde.“

MOREL: “ Tak kde jsou!! Nebo ti máme prohnat kulku hlavou, aby se ti rozsvítilo?“

FELIX: “ Já žádný šperky u sebe nemám.“ Ivan přiložil pistoli k Felixově hlavě a zdržel prst na spoušti.

MOREL: “ Tak kde jsou!!“ Felix mlčel. Ivan pomalu mačkal prst na spoušti, až zbraň vystřelila, ale Felix byl na živu, v pistoli nebyla kulka. „Příště to takhle dobře nedopadne. Tak mluv!“

FELIX: “ Prodal jsem je.“

MOREL: “ Kam jsi je prodal?“

FELIX: “ Mají různí zlatníci, když jsem zdrhal……….“

MOREL: “ Sakra. Polovinu jich budou mít fízlové.“

FELIX: “ Když šéf ví, co chtěl tak mi Ivan může dát pryč tu zbraň.“

IVAN: “ Mám splnit jeho přání?“

MOREL: “ Ale jistě, hodnej kluk.“ Ivan dal pryč zbraň od Felixovy hlavy. Zbraň předal Heikovi, Morel dal nenápadné znamení Heikovi, který si vzal polštář z pohovky. Polštář si dal před zbraň, použil ho jako tlumič a vystřelil. Felix byl na místě mrtvý přímou ránou do srdce. „Prohledejte ten kamrlík. Nemohl prodat všechny šperky, na to by byl pěknej blbec.“ Jak šéf nařídil Ivan s Heikem se dali do práce. Hledali po celém kumbálku, zbytek šperků byl schovaný v bílé igelitce pod postelí.

HEIKO: “ Šéfe, tady něco mám.“ Předal igelitku svému šéfovi Morelovi. Když Morel otevřel igelitku se šperky, měl blažený úsměv.

MOREL: “ Máme všechno, tak jdeme. Tak jdeme.“ Podíval se na Felixe. “ Promiň, Felixi. Muselo to být.“ Všichni tři odešli pryč z ubytovny do svého úkrytu.

Andrea přišla ke klukům do jejich kanceláře, kde jim sdělila adresu Felixe Laubnera. Tom se Semirem si vzali své bundy a hned odjeli do ubytovny. Před ubytovnou se sešli s komisařem Bauerem.

V Římě……. Tina byla v Lozenzově kanceláři sama s Rexem, Tina hladila Rexe na hlavě. Rex si krásně užíval Tinino drbání na hlavě. Tinu vyrušil její mobil, hned ho vzala. Lorenzo s Morinim zajeli pro nějaký ten oběd, aby se jim lépe pracovalo.

TINA: “ Ahoj Andreo, copak se děje?“

ANDREA: “ Mám pro tebe jednu malou práci.“

TINA: “ O co se jedná?“

ANDREA: “ Vyzvednout šperky a nějaké papíry ve městečku Viterbo. Všechno jsem ti poslala e-mail.“

TINA: “ To je kousek odsud.“ Tina si sedla k počítači, kde si otevřela svůj e-mail a četla si Andrein e-mail.

ANDREA: “ Je už o tom i informován i jejich kapitán.“ Tina si pomalu tiskla potřebné papíry, aby jí kolegové ve Viterbu vydali veškeré podklady k případu, aby je mohla obratem poslat dálniční policii.

TINA: “ Dobře, zajedu tam.“ Ještě prohodili pár vět, než se rozloučili. Tina zavěsila, vstala ze židle, vzala si vytisklé papíry a mobil. „Rexi, pojedeš semnou na menší výlet?“ Rex zvedl hlavu, oba dva se na sebe usmáli. Lehce zaštěkl a společně odjeli do Viterba.

Tom, Semir a Bauer se potkali před ubytovnou, společně vlezli dovnitř. Na vrátnici se zeptali, kde bydlí Laubner. A pak odešli do jeho krcálku, kde byli lehce pootevřené dveře. Komisařové se ozbrojili a vešli do krcálku. Po zemi byli rozházené věci, když tu hledali Ivan s Heikem. Bauer našel mrtvého Felixe Laubnera v křesle.

BAUER: “ Ten nám toho už moc neřekne.“

TOM: “ Hledali, co potřebovali.“

SEMIR: “ Tohle to mohli udělat jenom Morel s jeho kumpány.“ Volal Andree, že potřebují posily, techniky a patologa do ubytovny, kde bydlí Felix Laubner.

Vínová Octavia zastavila před policejní služebnou ve Viterbu, kde byl zlatník nahlásit šperky. Tina vystoupila z auta a podívala se na Rexe.

TINA: “ Jdeš semnou nebo tu zůstaneš?“ Rex se tak blbě podíval na Tinu a hlavou mu prošla myšlenka, proč se tak blbá ptá, že chci jít s Tinou dovnitř. Rex vystoupil z auta, Tina zavřela a zamkla auto, společně odešli na oddělení. Tina se zeptala u pultíku uniformovaného policisty.

TINA: “ Jmenuji se Tina Kranichová, jsem z dálniční policie.“ Držela v ruce svůj služební průkaz. “ Přišla jsem kvůli šperkům…….“ Policista skočil Tině do řeči.

POLICISTA: “ Tina Kranichová,……. Ach ano, o vaší návštěvě vím. Chvilku počkejte, zavolám našeho kapitána.“

TINA: “ Děkuji.“ Policista vzal telefon a zavolal svému kapitánovi, který sídlí v prvním patře ve své kanceláři. Sdělil mu, že tu má návštěvu. Kapitán byl za pár minut dole. Tina s Rexem odešli s kapitánem do jeho kanceláře.

KAPITÁN: “ Máte pěkného psa.“

TINA: “ Nejsem jeho majitel. Jenom ho hlídám. Dlouho jsme se neviděli.“

KAPITÁN: “ Jak se jmenuje?“

TINA: “ To je kolega Rex.“

KAPITÁN: “ Tak kolega. Velmi mě těší.“ Rex podal kapitánovi tlapku na přivítanou.

TINA: “ Tak se vrátíme k našemu případu.“ Kapitán se posadil do svého křesla. Tina seděla na židli naproti kapitánovi.

KAPITÁN: “ Ale zajisté. Před několika týdny k nám přišel jeden ze zlatníků ve městě. Přinesl nám těchto 12 kusů z ukradených šperků v Lotyšsku.“

TINA: “ A to je nedal do běžného prodeje?“

KAPITÁN: “ Ne, nechal si je po pozdější časy. Když se o tom mluvilo v televizi, tak je k nám přišel odevzdat. A hned jsme informovali Interpol. A vy jste s tou dálniční policií z Kolína nějak v kontaktu? Že jste přišla tak rychle.“

TINA: “ Já u té dálniční policie z Kolína pracuji jako komisařka. Ale protože teď jsem ti na výpomoc u kriminálky v Římě, takže mě sem vyslali, abych to tady vyřídila.“

KAPITÁN: “ Ach tak. Teď tomu plně rozumím.“

TINA: “ Musím uznat, že jsou ty šperky krásný. Kdybych je chtěla získat tak bych musela vyhrát ve sportce, i na jeden bych musela vydat jeden svůj roční plat.“

KAPITÁN: „“ S vámi souhlasím. Jestli chce, hned to můžete poslat, za rohem je pošta, kde mám svého známého, takže by to mohlo být v Kolíně dříve.“

TINA: “ Budu ráda, když to budu mít z krku.“ Tina a kapitán ještě vyplnili nějaké papíry, které tomu náleží. Tina si nadepsala obálku do Kolína, kam pak kapitán dal veškeré papíry k případu a to nejdůležitější šperky. Společně odešli na poštu, kde podali balíček. Před budovou policie se kapitán rozloučil s Tinou a Rexem, Tina s Rexem nasedli do Octavie a odjeli směrem do Říma.

Komisař Bauer zašel za vrátným ubytovny, kde spolu prohodili řeč.

BAUER: “ Chodil někdo za Laubnerem?“

VRÁTNÝ: “ Prakticky nikdo, ale dneska za ním byli tři muži.“

BAUER: “ Teď vám ukážu pár obrázků, řeknete mi, kdo tu dneska byl.“ Vyndal z bundy několik fotek Morelovi bandy.

VRÁTNÝ: “ Byli to tihle ty tři.“ Ukázal na Morela, Ivana a Heika.

BAUER: “ Opravdu?“

VRÁTNÝ: “ Ano. Něco se stalo Felixovi?“

BAUER: “ Felix Laubner je mrtvý. A tyhle ti tři ho zabili.“

VRÁTNÝ: “ Propána krále. Byl to takový hodný chlapec.“

Tělo Felixe Laubnera ohledával patolog.

PATOLOG: “ Byl zabit tak před 2 hodinami.“

SEMIR: “ A co náboj?“

PATOLOG: “ Ten zůstal v těle, ale vypadá to na 37mm. Před zbraní byl použit ten prostřelný polštář.“

TOM: “ Jako tlumič.“

PATOLOG: “ Zprávu dostanete, co nedříve.“ Sbalil si svoje nádobíčko, s komisaři se rozloučil a odešel z ubytovny. Do krcálku přišel Bauer.

BAUER: “ Vrátný poznal Morela a dva jeho lidi.“

V Římě……. Tina se s Rexem vrátili na komisařství. Lorenzo s Morinim seděli v kanceláři.

LORENZO: “ Rexi.“ Pohladil si Rexe, který k němu přišel. „Kde jste byli?“

TINA: “ Na výletě ve Viterbu.“

LORENZO: “ Tak jsi to mohla napsat na lísteček.“

TINA: “ Já jsem ho napsala, ale když si nevšimneš.“

LORENZO: “ A kde je?“

TINA: “ Máš ho přilepený na monitoru.“ Lorenzo se podíval, jak Tina řekla a opravdu tam byl přilepený.

LORENZO: “ Máš, co jsi chtěla.“

TINA: “ Samozřejmě.“

V Kolíně……. Tom se Semirem měli trochu volna a tak Tom si něco soukromého vyřídil. Po chvilce přišel Semir.

SEMIR: “ Tak jak ti dopadl ten obchod s tím Mustangem?“

TOM: “ Bídně.“

SEMIR: “ Jak bídně?“

TOM: “ Už ho prodal.“

SEMIR: “ Vážně?“

TOM: “ Naprosto vážně. Měl jsem z toho takovou radost…….“

SEMIR: “ A oni ti ho vyfoukli. To je ale škoda. Aspoň Tina nebude nadávat, že si do baráku přitáhl nějaký zbytečný krám.“ Měl to takový ironicko-usměvavý podtext. Semir se pak začal usmívat a tím nakazil i Toma, který se taktéž usmíval.

Za Andreou přišel, Hote s tlustou obálkou, který byl adresován dálniční policii a byl poslán z Itálie.

HOTE: “ Je tu nějaká obálka z Itálie.“

ANDREA: “ To bude určitě od Tiny.“ Obálku rozdělala, kde byli příslušné šperky od zlatníka a další podklady. Šperky opatrně vysypala na stůl.

HOTE: “ Ty jsou nádherný.“

ANDREA: “ Přišli rychle.“ To už se u Andrey zastavili Semir s Tomem.

SEMIR: “ Další šperky do sbírky.“

TOM: “ Bauer bude mít radost.“

V Římě……. Tina seděla v Lorenzově křesle a koukala se na video od kolegů. Ale moc z videa nevykoukala.

LORENZO: “ Tak co?“

TINA: “ Nic.“

LORENZO: “ Jsme pořád na začátku.“ Pak se k nim přichomýtl Rex a zaštěkal. „Rexi, to nesmíš.“

TINA: “ Tak ho nech. Vidí, že jeho páníček se trápí.“

LORENZO: “ Ale zase Gori bude mít nějaké připomínky.“ Rex ještě jednou zaštěkal a čumákem ukazoval na papírové zelené desky, kde je případ jednoho mladíka, kdy mu zemřela přítelkyně. Tina si portrét vzala do ruky, který zhotovila jedna sousedka z vil, kde se stala vražda. A Lorenzo vzal do ruky zelené desky, které otevřel, hned na vrchu byla fotka mrtvé přítelkyně. „Patricia Bianchiová.“

TINA: “ Ona s tím mužem má něco společného?“

LORENZO: “ Ano, byla jeho přítelkyně. Jmenuje se Roberto Carducci. Patricie zemřela po nárazu auta. Na náměstí Piazza di Spagna.“

TINA: “ Takhle v centru města.“

LORENZO: “ Patricii srazilo auto, které bylo napsané na Maria Romanova.“

TINA: “ Toho dealera?“

LORENZO: “ Ano, ujížděli dost rychle po malém nákupu drog. Místo jsme dokonale prohledali, pár stop jsme našli.“

TINA: “ A tak se Roberto postaral o vrahy své přítelkyně.“

LORENZO: “ Přesně. Zajedeme k němu domů.“ Tina s Lorenzem si vzali bundy a odcházeli s Rexem k autu. Do kanceláře přicházel Morini.

MORINI: “ Doktore, kam jdete?“

LORENZO: “ Morini, vem pár lidí a jede se na adresu Roberta Carduccia. A nic se neptej.“

Morini vzal pár lidí a vyrazili na adresu. Roberto byl na adrese, policejních vozů si všiml, když se podíval z okna v kuchyni. Robert si vzal bundu a utíkal před okno v obýváku ve 2. patře přes dvůr pryč. To už policie byla za dveřmi a Rex utíkal za Robertem, kam šel Lorenzo. Tina si Morinim zůstala dole a chodili po dvoře. Roberto přelézal zeď, která vedla pryč na ulici. Tina se hnala za ním, přelezla zeď a běžela za Robertem. Lorenzo s Rexem doběhl k Morinimu.

LORENZO: “ Kde je Tina?“

MORINI: “ Utíkala za Robertem. Támhle přes zeď.“ Rex přeskočil zeď a běžel za Tinou. Lorenzo si to v klidu s Mirinim obešli okolo. Roberto se ukrýval v jedné malé uličce za popelnicemi. Rex byl trochu na před a tak stál na přístřešku nad popelnicemi. Tina se ozbrojila a šla pomalu k popelnicím. Rex tichounce stál na přístřešku a jenom čekal na tu správnou chvíli, kdy má zakročit. Roberto se ohlížel zpoza popelnic, jestli někdo nejde, ale když se Roberto otočil zpět, koukal, na jak Rex cení zuby a štěká na lumpika. Po chvilce se tam objevila Tina.

TINA: “ Konečná.“ Robertovi nasadila želízka a spolu odcházeli k jeho bytu. Po cestě natrefili na Lorenza, Moriniho a 2 policistů, kteří si převzali Roberta.

LORENZO: “ To Gori bude mít radost, že naše posila zatkla vraha.“

TINA: “ Já ráda…….“ Usmáli se a odcházeli pryč i s Rexem. Když se vraceli, šli okolo jednoho krámku, kde si Tina něčeho všimla ve výloze a zastavila se. Lorenzo šel dál a pak se vrátil k Tině.

LORENZO: “ Co tam prosím tě vidíš?“

TINA: “ Jeden dáreček pro mého muže.“ Odešla do krámku.

Fušování do řemesla 2/4

16. 2. 2014 Tina11

Kniha povídek 10. díl

0 komentářů

V Římě……. Tina si s Lorenzem prošli všechny spisy, které přivezla, ale ty které k případu náleželi. V Římě se jednalo o jeden malý kroužek dealerů z Itálie a Německa, zde vedli kokainové obchody do Itálie a Německa. Martin Weber je více znám v Itálii než, v Německu, protože v Itálii má lepší kšefty, také po něm jde dlouho protidrogové z Říma.

LORENZO: “ Pořád mi nejde do hlavy, proč se vlastně dealeři zabíjí navzájem, když se dobře znají, mají dobré vztahy,…….“

TINA: “ To opravdu netuším. Třeba v tom může být nějaká žena.“

LORENZO: “ Už jí bych chtěl vidět, jedna žena pro několik chlapů.“

TINA: “ Možný je všechno. Už se našlo více o té zbrani?“

LORENZO: “ Morini na tom dělá, nevím, kam se až dostal.“ Jak to Lorenzo dořekl, v kanceláři se objevili Morini. “ Co ta zbraň?“

MORINI: “ Zbraň značky Bereta 9mm byla v držení rukou jistého Antonia Pariniho. Při jedné sousedské hádce omylem postřelil svého dobrého souseda. Za to si vyfasoval malou podmínku. Zbraň zabavila policie, ale po několika měsících zmizela. Byla ukradena v Římě z velkoskladu pro doličné předměty.“

LORENZO: “ To byla ta velká loupež.“

MORINI: “ A při tom se někam lupičům zakutálela tato zbraň.“

TINA: “ Po městě chodí nějaký maniak, který si našel zbraň od lupičů. A teď s ní zabíjí dealery. Skoro to vypadá na osobní pomstu.“

LORENZO: “ Taky se mi to tak zdá. Musíme ho, co nejdříve najít.“

V Kolíně……. Morelova parta dojela do svého kutlochu u dálnice.

MOREL: “ Díky za perfektní akci. Fízlové čučeli.“

MARCEL: “ Jsme rádi, že to vyšlo, podle našeho plánu.“

MOREL: “ Bylo to skvělí! Už jste našli Laubnera?“

IVAN: “ Zatím ne.“

HEIKO: “ Už jsme nasadili na něho jednoho člověka, který by nám měl říct v brzké době, kde je.“

MOREL: “ Na to chlapeček nezapomene, že mi vezme můj lup. A co další šperky?“

IVAN: “ Ty se zatím nikde neviděli.“

MOREL: “ Ale ono nám to bude stačit a ta naše půlka. Když k tomu uděláme jednu výstavu tady v Kolíně.“

FRANK: “ A kdy to je?“

MOREL: “ Je to asi tak za 4 dni. Jsou toho samé noviny. Šperky za 10,5 mil €.“

HEIKO: “ Fíha, to bude penízků.“

MOREL: “ A vyrazíme na výlet. Musíme si celou naši akci perfektně připravit, aby to klaplo, jako dneska.“

Na služebně dálniční policie…….

ŠÉFKA: “ Pátrání po Morelovi už je vyhlášené. Jak se daří řidičům?“

SEMIR: “ Jsou v kritickém stavu, dost pěkně to schytali.“ Dál se bavili, jestli informátoři od Bauera našli nějaký pohyb odloučeného člena z Morelovy bandy. Zatím nezjistili, jak se jmenuje, ale je někde v Kolíně. Jejich debatu přerušila Andrea.

ANDREA: “ Nerada ruším, ale volal obchodník se zlatem, že má v obchodě pár kousků šperků z ukradené série.“ Semirovi předělala na malém papírku adresu obchodu.

U zlatníka v Düsseldorfu……. Dálniční policie s komisařem Bauerem se objevili u zlatníka na okraji Düsseldorfu. Zlatník jim položil na pult vykoupené šperky z ukradené série z Lotyšska. Bauer je porovnal s fotografiemi, které si vzal sebou.

BAUER: “ Tak to jsou všechny šperky, co vám ten chlap přinesl?“

ZLATNÍK: “ Ano, přinesl mi těch 15 kousků. Je krásná práce. Bylo mi divné, že chce takové krásné chvosty prodávat…….“

SEMIR: “ A jak jste se o těch hledaných špercích dozvěděl?“

ZLATNÍK: “ Přinesl mi je můj kamarád, okopírovaný fax, který zasílala policie.“

BAUER: “ A pamatujete si, jak ten chlap vypadal?“

ZLATNÍK: “ Samozřejmě.“

TOM: “ Ale když jste od něho vykupoval ty šperky, musíte mít od nich doklad.“

ZLATNÍK: “ To je pravda. Hned vám ho najdu.“ Z pultíku vytáhl krabičku, kde měl veškeré doklady o převzetí zlata, a začal hledat. Po chvilce hledání ho objevil. “ Tak tady je.“ Položil ho na pult ke šperkům.

V Římě……. Už bylo něco kolem osmé hodiny večerní. Lorenzo s Rexem byli vyprovodit Tinu do hotelu.

LORENZO: “ Pořád mi nejde do hlavy, jak krásně plynule mluvíte italsky?“

TINA: “ Nebude lepší, když si budeme tykat? Když tu delší čas. Ale to bys měl ty nabídnout jako ženě první.“

LORENZO: “ To je fakt. Jestli to přijmeš teď.“ Podal ruku Tině na tykání. „Na tykání?“

TINA: “ Na tykání.“ Podali si ruku, třeba místo vypití panáka,………

LORENZO: “ Jak ses naučila italsky?“

TINA: “ Víš, italština je můj rodný jazyk.“

LORENZO: “ Ty jsi Italka? Kde ses narodila?“

TINA: “ V Miláně, kde jsem také studovala policejní akademii. O pár let jsem se přestěhovala do Německa. A že ty mluvíš německy?“

LORENZO: „Moje maminka je Němka, pak jsem studoval ve Vídni. A pak celé léto tráví tady v Itálii. Takže jestli budu mluvit německy nebo italsky…….“

TINA: “ Je to prakticky jedno. Už od mala jsme doma mluvili italštinou anebo němčinou.“ Když stáli před hotelem, chvilku ještě postáli.

LORENZO: “ A ještě by to chtělo vysvětlení s Rexem.“

TINA: “ Zase někdy jindy. Jsem docela unavená po cestě.“

LORENZO: “ Ano malého panáčka na to naše tykání?“

TINA: “ Tak teda dobře. Jenom jednoho.“ Spolu zašli za jednoho panáka do hotelového baru, kde si opravdu dali jednoho panáka. Zde se Tina rozloučila s Lorenzem a Rexem.

V malé uličce……. Bylo tak kolem jedné hodiny ranní. Zde bylo policejně uzavřené místo, protože se tu našlo tělo muže na jednom dvorku v řadových vilách, kde bydleli obyvatelé Říma. Byli to dvoupatrové vily, každá měla svůj vlastní dvůr. Okna, která byla směrem do dvora, zde byla postavena pavlač v obouch patrech.

Komisař Lorenzo Fabri s Rexem byli už na místě. Inspektor sbíral informace od sousedů. Na místo nehody přijela vínová Octavie. Tina vystoupila z auta, policista, který hlídal u pásky, u kterého se Tina musela legitimovat a vysvětlit, že dělá také na případu. Policista ji pustil za Lorenzem. Rexovi se nelíbilo, že tu není Tina, tak lehce zaštěkal na svého páníčka.

LORENZO: “ Copak si ti nelíbí.“

MORINI: “ Co mu je?“

LORENZO: “ Jestli mu nechybí náhodou naše kolegyně z Německa – Tina.“ Jak Rex uslyšel jméno Tina, byl hned veselejší, a když se na místě činu objevila.

TINA: “ Vaše kolegyně z Německa je tady.“

LORENZO: “ Jak ses tu vzala?“

TINA: “ Od Moriniho jsem si vydindala adresu. Náš Martin Weber, komu pak lezl na nervy, že ho oddělali.“

LORENZO: “ To ví jenom, on kdo mu to udělal.“ Po chvilce se u nich objevila Katja.

KATJA: “ Dobré ráno všem.“

LORENZO: “ Máš pro nás něco?“

KATJA: “ Jedno je jisté, že byl zabit tou jistou zbraní jako ti ostatní. A byl zastřelen tady. Zřejmě pachatel použil nějaký tlumič, aby moc obyvatelé vil moc nevyrušili.“

TINA: “ Mluvil někdo s patologem? Jak dlouho je mrtvý?“

MORINI: “ S patologem jsem mluvil. Je mrtvý asi tak 2-3 hodiny.“

LORENZO: “ Takže ráno obejdeme sousedy, teď je necháme na pokoji. Kajto, podívej se na to za denního světla.“

KATJA: “ Právě jsem ti to chtěla navrhnout.“ Ještě dořešili nějaké maličkosti, komisařové se s Morinim a Katjou rozloučili a odjeli pryč. „Nepřipadá ti, že se Lorenzo zakoukal do Tiny?“

MORINI: “ To asi né. Ty si to myslíš?“

KATJA: “ To jsem vypozorovala z jeho pohledů.“

MORINI: “ Aha……. Tak se ho na to zeptej sama.“

KATJA: “ Mě to popře. Zeptej se ho nenápadně.“

MORINI: “ Katjo, ses zbláznila a přímo mě……. Jestli máš odvahu, tak se zeptej sama.“ Odešel ke kolegům. Chudák Katja zůstala sama u mrtvého.

Do rána byla vilová čtvrt uzavřena policií. Tina, Lorenzo a Rex obíhali sousedy vil, jestli někdo v noci něco neviděl. Katja prohledávala okolí kvůli případným důkazům. Tina s Lorenzem a Rexem se sešli na dvoře před jedním vchodem do jedné z vil.

LORENZO: “ Tak co, máš něco?“

TINA: “ Mám. Jedna ze sousedek si všimla jednoho údajného muže. Pozvala jsem ji k nám, aby udělala portrét pachatele.“

LORENZO: “ Ona ho viděla?“

TINA: “ V záři nočních lamp.“

LORENZO: “ Aspoň se trochu pohneme dál.“ Pomaličku se sunuli ke Katje, kde se sešli s Morinim.

MORINI: “ Kde jsem procházel, toho moc neviděli ani neslyšeli. Tou dobou spali.“

LORENZO: “ Katjo, máš něco?“

KATJA: “ Otisky bot, vypadají na mužskou velikost. A dva nedopalky od cigarety. A v rohu byla čepice.“

LORENZO: “ Puč mi jí. Třeba nás Rex zavede, odkud pachatel přišel.“ Katja podala Lorenzovi čepici v pytlíku na důkazy. Lorenzo dal přičichnout Rexovi a ten se pustil do práce. Rexův nos zavedl Tinu s Lorenzem na jedno malé náměstíčko, kde pachatel nasedl do auta a odjel pryč.

TINA: “ Teď víme, odkud pachatel přišel.“ Rozhlížela se po náměstí. Pak si v jednom rohu všimla něčeho…….

LORENZO: “ A odjel kam koliv, jak se mu hodilo.“

TINA: “ S tím máme ušetřenou práci…….“

LORENZO: “ Jak ušetřenou práci?“ Rex svého páníčka tlapkou šťouchnul do nohy, aby si všimnul kamer. “ Tak to je ta tvoje ušetřená práce. Dáme to za úkol Morinimu, aby zajistil nahrávky.“

V Kolíně……. Andrea procházela počítačem jméno, který byl u zlatníka, kde prodal nějaké šperky, aby dostal nějaké peníze na útěk za hranice. Při hledání Andree pomohl i Interpol, který našel nějaké informace o hledaném – Felix Laubner.

Semir přišel ke své manželce, která seděla za počítačem.

SEMIR: “ Už jsi vypátrala, kdo byl v tom zlatnictví?“

ANDREA: “ Ano, trochu mi pomohl i Interpol. Felix Maibach je hledaný ve více zemích, kde si potřeboval vydělat nějaké peníze. Tím, že prodával šperky po různých zlatnictvích, kradl auta,….“

SEMIR: “ A kde všude?“

ANDREA: “ Interpol vyhlásil pátrání po špercích a Laubnerovi. Pár zlatníků se ozvalo – z Itálie, Polska, Rakouska, České republiky,…….“

SEMIR: “ A kde přesně v té Itálii?“

ANDREA: “ Je to jedno malé městečko poblíž Říma.“

SEMIR: “ Tak zaměstnáme naší kolegyni…….“

ANDREA: “ Tině to dám vědět.“

SEMIR: “ Co je zač ten Maibach?“

ANDREA: “ Žádný svatoušek to není. Od mládí má nějaké problémy s policií, s různými gangy, kradl nejrůznější věci, co vynášeli nějaké peníze. Nakonec se v Lotyšsku sčuchnul s Morelem, kde jim pomohl ukrást ty šperky, a konec víte. A ještě se ozvali londýnští kolegové, kteří se přímo obrátili na Interpol ohledně Morela a jeho lidí, kde ještě před odcizení šperků z Lotyšska, se podívali na jednu londýnskou banku.“

Povídka č.113: Fušování do řemesla 1/4

14. 2. 2014 Tina11

Kniha povídek 10. díl

0 komentářů

Byl první školní den, kdy všichni děti školou povinní zasedli do školních lavic a učit se novým tématům. Děti si před školou vyprávěli, kde byli o prázdninách a co všechno dělali. Tina s Tomem odvezli Péťu a Martina do školy, Tom je byl vyprovodit ke škole, za to měla Tina hovor se šéfkou Engelhardtovou. Když se Tom vracel zpátky k mercedesu, Tina se loučila s Engelhardtovou.

TOM: “ Co se děje?“

TINA: “ Mám se objevit u Schrankmannové v kanceláři.“

TOM: “ Copak jsi provedla?“

TINA: “ To opravdu netuším.“

TOM: “ Jak to teď vyřešíme? Navíc by to byla pěkná procházka.“ K nim se blížilo stříbrné BMW.

TINA: Problém vyřešen.“ Adelina s Michalem – děti Semira chodili do té stejné školy jako Péťa s Martinem. Je to školní komplex, který se skládá ze základní školy a gymplu, kam chodí Martin, kdy si podal přihlášku v páté třídě. Péťa zatím chodí na základní školu, ale chce taky chodit jako Martin na gympl a tak to udělá stejně.

SEMIR: “ Ahoj rodinko.“

TINA, TOM: “ Ahoj.“ Semir odvedl děti ke škole, kde se s nimi rozloučil, a pak se zpátky vrátil k Tomovi, ale Tina byla dávno pryč, ta nasedla do mercedesu a odjela za Schrankmannovou.

SEMIR: “ Kam pak ti zdrhla Tina?“

TOM: “ Jela na kobereček k Schrankmannové.“

SEMIR: “ To jsem zvědav, co z toho vyleze.“

TOM: “ To já taky.“ Nasedli do BMW a vyrazili na svou pravidelnou obhlídku.

U Schrankmannové…….

SCHRANKMANNOVÁ: “ Proč jsem si vás zavolala. Jedná se o mrtvého Itala – Mario Romano, jak se jeho tělo našlo u lesíka u Hürthu. Kolegové z Říma nám poslali jeho spis.“ Předala ho Tině, aby se na něj podívala. Tina si v něm lehce prolistovala.

TINA: “ Úplnej svatoušek zase nebyl.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ S ním ještě souvisí činnost v Itálii s jedním Němcem.“

TINA: “ Martin Weber. Dost zvučné jméno na drogové scéně.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ Tímto způsobem se dostává kokain z Itálie do Německa po malých částech.“

ŠÉFKA: “ Ráže byla použita v jednom případu v Římě. Byl zabit další drogový dealer – Antonio Russo.“

TINA: “ A proč si to nevyřeší kolegové z drogového?“

ŠÉFKA: “ Kolegové z Říma to nechtěli předat drogovému oddělení, protože v tom vidí nějaký háček.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ Všechno mám, vysvětlí v Římě. Vede to komisař Lorenzo Fabri s jeho týmem. Už jsem ho informovala o vašem příjezdu.“

TINA: “ Odporovat jak si nemůžu. Jak to bude možné, budu vás informovat.“

SCHRANKMANNOVÁ: “ Když si tak dobře rozumíme, tak pomalu můžete vyrazit na cestu.“

Před služebnou……. Tom se Semirem se vrátili z obhlídky z A7. Tina byla ještě na služebně, dávali si do svého auta papíry k případu. Stříbrné BMW zastavilo na svém místě, Tom se Semirem zašli za Tinou.

TOM: “ Jak to dopadlo na koberečku?“

TINA: “ Almara mě posílá do Říma.“

SEMIR: “ Kvůli čemu?“

TINA: “ Je to kvůli tomu mrtvému Italovi u lesíka u Hürthu. Kolegové v Římě to nechtějí předat na protidrogové.“

SEMIR: “ Vypadá to jako válku dealerů v Římě a v Kolíně.“ Odešel na služebnu, aby se Tina s Tomem mohli v klidu rozloučit. Kolegové tuto dvojku sledovali před okno na služebně. Tina s Tomem si dali velký polibek, Tina nasedla do Octavie a vyrazila směr Řím. Tom se jenom koukal, jak se Octavie vzdaluje. Pak šel Tom na služebnu. Všichni kolegové rychle odcházeli na svá a místa a dělali, že něco dělají. Tom si v klidu odešel do kanceláře.

Odpoledne na služebně……. Už bylo kolem 16:00 hodiny, kdy malý Péťa končí ve školní družině. Dneska to zbylo na Tomovi, když Tininy rodiče jsou pryč a Tina také. Semir přišel do kanceláře, když Tom byl pomalu na cestě. Prohodili mezi sebou pár slov, rozloučili se a Tom odešel. O deset minut později přišla Engelhardtová do jejich kanceláře.

ŠÉFKA: “ Kde je Tom?“

SEMIR: “ Před 10 minutami odešel. Odjel vyzvednout Péťu ze školní družiny. Už se tu neobjeví.“

ŠÉFKA: “ Jenom jsem chtěla říct, že se tu za půl hodinky objeví někdo z ministerstva vnitra a komisař.“

SEMIR: “ A co chtějí?“

ŠÉFKA: “ Podrobnosti po telefonu mi neřekli.“

SEMIR: “ Až to všechno skončí, zajdu pak za Tomem.“

ŠÉFKA: “ Právě jsem to měla na jazyku.“ Odešla do své kanceláře.

U Engelhardtové v kanceláři……. Engelhardtová společně se Semirem čekali na návštěvu v šéfčině kanceláři. Bonrát zavedl pány do její kanceláře.

KESSLER: “ Moje jméno je Petr Kessler a jsem z ministerstva vnitra a tohle je komisař Heinz Bauer, který má na starosti daný případ.“

ŠÉFKA: “ Anna Engelhardtová nadřízená vrchního komisaře Semira Gerkhana.“ Postupně si podali ruce na přivítanou.

SEMIR: “ O jaký případ se jedná?“

BAUER: “ Jedná se o belgického příslušníka – Igor Morel. Před půl rokem odcizil se svými lidmi z výstavy v Lotyšsku šperky za více než mil €. Z toho polovina se dostala do rukou jednoho z lidí od Morela, který prodával do zlatnictví po celém Německu.“

ŠÉFKA: “ Našli jste nějaké?“

BAUER: “ Ano, cca 40 kusů asi tak ze 100 kusů, co měl u sebe. Další šperk se našel na jedné mladé ženě, která nechtěla dát dobrovolně Morelovi a tak si ho vzal násilím a malá žena je po smrti.“ Položil na stůl fotografie všech šperků, které byly odcizeny a které se ještě hledají. Jedná se o šperky, které jsou krásně prokládané rubíny – náušnice, náhrdelníky, náramky, řetízky, prstýnky,……. Engelhardtová si je postupně prohlížela.

SEMIR: “ A co Morel?“

BAUER: “ Morel šperky někam uložil na dobré místo a samozřejmě, že chce dostat tu druhou půlku od svého člověka, aby se mohl někam opět vypařit.“

ŠÉFKA: “ A jak vám může pomoct dálniční policie?“

KESSLER: “ Zítra ráno v 10:30 vyjíždí transport s Morelem a s dalšími 2 vězmi do Belgie, kde si odpykají zbytek svého trestu. Část trasy vede přes váš rajon. Samozřejmě, že jsem se domluvil i s vaší státní zástupkyní Schrankmannovou, která všechno povolila.“ Předal příslušné dokumenty Engelhardtové do rukou.

SEMIR: “ A co trasa? Je přibližně naplánovaná?“

BAUER: “ Zatím ne. Moji lidé budou dneska na ní pracovat a zítra než vyrazíme na cestu, že bychom si ho prošli.“

SEMIR: “ Dobře. Morel bude určitě schopen vzít roha.“

BAUER: “ To je pravda. Naši informátoři objevili pohyb Morelových lidí. Je jich pouze pár.“

Ráno u Toma……. Tom byl už vzhůru a udělal si kafe v kuchyni. Po chvilce mu zazvonil mobil. Volala mu Andrea.

TOM: “ Ahoj Andreo, něco se děje?“

ANDREA: “ Ahoj. Chci se jenom zeptat, jestli je u tebe Semir?“

TOM: “ Krásně spí na gauči s Péťou a s Martinem.“

ANDREA: “ Chtěla jsem se jenom ujistit.“ Rozloučili se, zavěsil. A šel pomalu probudit spáče.

V příbytku u dálnice……. Zde si 4 hoši připravují útok na policejní eskortu, kde sedí jejich šéf Igor Morel.

V Římě……. Vínová Octavia dorazila do Říma na komisařství, kde pracuje komisař Lorenzo Fabri, inspektor Morini a Rex.

Lorenzo s Rexem odjeli na letiště, kde čekali na Tinu, ale ta letadlem nepřiletěla. Tina byla dávno v kanceláři.

MORINI: “ Komisař se hned vrátí, odjel totiž na letiště.“

TINA: “ Nikdo netušil, že přijedu služebním vozem.“ Lorenzo s Rexem dorazili na komisařství, kde Rex spatřil vínovou Octavii a hned mu bylo jasné, kdo přijel. Hned se rozběhl do kanceláře. Lorenzo hned následoval Rexe. Rex se vrhnul na Tinu.

TINA: “ Ahoj Rexi, co ty tady děláš?“

LORENZO: “ Vy dva se znáte?“

TINA: “ Ano, to je dlouhá historie.“

LORENZO: “ A vy budete ta posila?“

TINA: “ Ano. Komisařka Tina Kranichová, dálniční policie z Kolína nad Rýnem.“

LORENZO: “ Velice mě těší. Komisař Lorenzo Fabri. A to můj pomocník inspektor Morini.“

TINA: “ Už jsme měli tu čest se seznámit.“ Do kanceláře přišla Katja Martinelová.

KATJA: “ Vidím, že ruším.“

LORENZO: “ Ale vůbec ne. Katja Martinelová, naše laborantka a technička. Tina Kranichová od dálniční policie z Kolína nad Rýnem.“

TINA: “ Velice mě těší.“

KATJA: “ Mě taky. Všechny důkazy od vás přišly v pořádku.“

TINA: “ To je výborné.“

KATJA: “ Jenom jsem přišla vám předat tuto zprávu s výsledkama mého šetření. Ráže 9mm se shoduje se všemi, které jsme našli. V minulosti byla už použita.“

LORENZO: “ A kde?“

KATJA: “ Při jedné nechtěné hádce mezi sousedy.“

LORENZO: “ A jméno asi těžko najdeme.“

MORINI: “ Já se na to zkusím podívat.“

Na dálnici A1……. Zde jela policejní eskorta s belgickým lupičem Igorem Morelem na belgické hranice, kde si je převezmou kolegové. Tom se Semirem jeli ve stříbrném BMW. Na přepadení kolny se chystala čtyř členná skupinka lidí, která pracuje pro Morela. Nasedli do svých aut, kromě jejich technika Marcela, který začne svou práci u dálnice a se svým malým robotkem. Jen co kolona přijela k danému prvnímu místu k mostu, kde stál Marcel a sledoval transport. Když se dohodli přes vysílačky, že se setkají u dalšího bodu.

V BMW panovala pohoda. Tom si četl noviny, kde byli inzeráty s různými věcmi, Tom se do jednoho začetl.

SEMIR: “ Copak tam máš hezkýho, že se usmíváš?“

TOM: “ Ale objevil jsem jeden prima inzerát.“

SEMIR: “ Od kdy čteš inzeráty?“

TOM: “ Od té doby, kdy tam je dobrá nabídka.“

SEMIR: “ Ukaž.“ Tom mu ukázal, co myslí. Byl tam inzerát, že jeden chlapík prodá Ford Mustang z roku 1967. “ Ty myslíš tu sbírku motýlů, co je na prodej?“

TOM: “ Semire, na sbírku motýlů ti pes udělá bobek.“

SEMIR: “ Nebo to je snad ten Modrý Mauricius?“

TOM: “ Ten to taky není.“

SEMIR: “ Nechám se podat.“

TOM: “ Moc dobře víš, o co jde.“

SEMIR: “ Jestli myslíš ten Mustang, tak to moc Tina šťastná nebude.“

TOM: “ Semire, jak ty to můžeš vědět.“

SEMIR: “ Protože předpokládám, jak se zachovala Andrea.“

TOM: “ Co ty víš, Tina třeba může být nadšená.“

SEMIR: “ To bych chtěl vidět. Ta bude přímo jásat radostí.“

Technik Marcel už byl připraven na daném místě, kde vypustil svého robotka k policejnímu vozu – doprovodnému. Robotka řídil, jako se řídí autíčko na dálkové ovládání. Robotek tiše zajel pod doprovodný vůz, a když dali znamení v prvním autě, Marcel zmáčkl a policejní vůz explodoval. Autobus s vězmi se tak rychle nestačil vyhnout explodovanému vozu, přes které přejel a skončil v protějším směru A1. S autobusem se v protějším směru střetlo několik aut, ostatní doprovodná vozidla nestačila brzdit a tak skončila v explodovaném vozu. K hromadě šrotu přijelo stříbrné BMW, komisařové stačili jenom vylézt z auta, protože je zasáhla sprška kulek od Morelových hochů, dálniční policie jim opětovně kulky vracela se spolu s komisařem Bauerem. Igor Morel se mezitím dostal do jednoho z přistavěných vozů, obě auta se za chvilku nastartovala a odjížděla pryč. Komisařové hned běželi napomoct lidem z autobusu. Řidiči byli těžce zranění, ale vězmi podlehli těžkým zraněním.

Zlatý úkryt 3/3

1. 10. 2013 Tina11

Kniha povídek 10. díl

0 komentářů

V pískovně……. Zde už byla dálniční policie a technici, kteří oběhávali vylovený Passat. Komisařové se bavili s vedoucí Hansenem, který jim to všechno náležitě vysvětlil. Pak zašli za Hartmutem.

HARTMUT: “ Passat byl dlouho ve vodě, bude těžké získat nějaké příhodně stopy.“

TOM: “ Hartmute, ty se s tím nějak popereš.“

SEMIR: “ Přesně.“ Komisařové odešli ke služebnímu vozu a odjeli na služebnu.

HARTMUT: “ To se jim to řekne…….“

Na služebně……. Engelhardtová si Tinu, Toma a Semira pozvala do své kanceláře, kde jim prozradila svůj tajný plán, o kterém mluvila před tím, než odjeli do pískovny. Andrea si nechala vyžádat plán budovy v centru města, kde má Adam Lambert obchod s cyklistickými potřebami ještě před rekonstrukcí a po rekonstrukci. Většinou se jednalo o malé bourání nějakých příček či se nové přistavěli, kvůli prostoru.

Tina, Tom a Semir po radě odjeli do krámku, kde se vydali hledat peníze a zlaté cihly, co chtějí zločinci. S hledáním jim pomohl i Bonrát, kde by krámku mohli býti ukryté věci. Hote a Lambert, obsluhovali lidi v krámku. Tina, Tom, Semir a Bonrát prošli veškeré prostory, které patří ke krámku podle plánku, zastavili se na jedné z chodeb a nad nimi asi tak ve výšce 500 metrů byl kryt od vzduchotechniky.

SEMIR: “ Prošli jsme to podle plánků, a nic se z toho tady nezměnilo.“

TINA: “ Akorát nějaké příčky jsou pryč a některé jsou nové.“

TOM: “ Ale někde to tady musí být.“

BONRÁT: “ Tak ten svůj poklad ukryli do zdi nebo do vzduchotechniky.“

TINA: “ Bonráte, docela to není špatnej nápad.“

TOM: “ A tady je vchod do vzduchotechniky.“ Semir se podíval na zeď.

SEMIR: “ A kdo tam poleze?“

BONRÁT: “ Hoďte si korunou vy tři. Půjdu sehnat ten žebřík.“ Odešel za Adamem Lambertem pro žebřík. Tom se Semirem se podívali na Tinu.

TINA: “ Co se koukáte na mě.“

TOM: “ K tobě se více hodí lezení v rouře.“ Dal Tině pusu na rty, spolu se Semirem odešel za Lambertem. Tina zůstala na chodbě sama.

TINA: “ Fakt moc skvělí.“

Adam Lambert sehnal žebřík, aby Tina mohla prohledat vzduchotechniku. Tina vylezla na žebřík, kde vyšroubovala 4 šroubky z krytu vzduchotechniky, kryt pak pustila Semirovi do rukou. A vlezla do tajuplných chodeb vzduchotechniky. V úzkých chodbičkách Tina chodila po čtyřech jako malé dítě. Tom se Semirem zkoušeli zdi, která z nich bude dutá. Nakonec to všechno vyhrála zeď, kde Tina vcházela do vzduchotechniky. Lambert sehnal nějaké nářadí, aby ji Tom se Semirem mohli probourat. Tom se Semire mezitím ničili zeď, Tina našla malý býlí plátěný pytlíček s penězi. Tak se vrátila zpátky, ale to už Tom se Semirem našli zlaté cihličky. Tina vykoukla z díry.

TINA: “ Bonráte, pozor, jinak budeš mít na hlavě penízky.“

BONRÁT: “ Tak sem s mini. Ty se vždy hodí.“ Tina mu hodila penízky, které skončili v Bonrátově náručí. A pak slezla po žebříku dolů.

SEMIR: “ Tohle mít na kontě tak se stěhuji někam do tepla.“

TOM: “ Už chci vidět tebe, jak si budeš vegetit někde na Haiti celej rok.“

SEMIR: “ Normálně.“ Tina se raději debaty zdržela a s Bonrátem odešla za Lambertem. Kde ji pak volala Engelhardtová

ŠÉFKA: “ Tino, jak jste uspěli?“

TINA: “ Šéfová, máme všechno. I když to chvilku trvalo.“

ŠÉFKA: “ A kde to bylo zašitý?“

TINA: “ Peníze byli ukryté ve vzduchotechnice a zlaté cihly byli zazděné do zdi.“

ŠÉFKA: “ Výborně, tak se vraťte na služebnu. Něco tu pro vás má Hartmut.“

TINA: “ Na služebně budeme rychlostí blesku.“ Šéfka se na druhém konci drátu jenom usmívala a zavěsila, Tina si uložila mobil do kapsy u kalhot.

Na služebně……. U Engelhardtové v kanceláři se sešli komisařové a Hartmut.

SEMIR: “ Hartmute, ty jsi nějak pracoval rychle.“

TOM: “ Copak jsi našel?“

HARTMUT: “ Nějaké kloudné stopy samozřejmě jsem nenašel. Není divu po tolika dnech ve vodě, ale našel jsem jeden otisk prstu.“

TINA: “ A ten patří komu?“

HARTMUT: “ Ten patří Sebastianovi Mattnerovi. Asi tak před 15 lety vyloupil banku, s bankou mu pomáhali další tři lidé.“

ŠÉFKA: “ Andrea hledá další podrobnosti k případu.“

SEMIR: “ A teď si vy vzpomněli, že chtějí své ukradené věci z banky.“ Do kanceláře přišla Andrea.

ŠÉFKA: “ Copak jste našla?“

ANDREA: “ Další jména jsou: Michael Wolters, Mark Fischer a Tim Mark.“ Položila všechny tři papíry s muži na stůl. „Všichni čtyři se znají dlouho, už minulosti provedli malé prohřešky. Z banky si odnesli 300 000 € a 500 000 ve zlatých cihlách. Samozřejmě, že se nikdy nenašli. Mattner, Wolters, Fischer a Mark se ukrývali v zahraničí, každý na jiném místě. Před několika týdny se vrátili do Kolína pro své ukradené věci.“

TOM: “ To by odpovídalo, co jsme našli.“

ANDREA: “ Ještě jsem našla něco okolo toho domu, kde má Lambert krámek. Ten dům se měl bourat a místo toho postavit nový a moderní obchodní dům. Ale nakonec radní rozhodli, že se dům nechá. Na těžké náklady se opravil a prostory prodal obchodníkům.“

V bytě Adama Lamberta……. Tina zajela za Adamem Lambertem, kde ho hlídají, Hote a Bonrát. Tina mu byla vysvětlit šéfčin plán. Engelhardtová chce, aby se Sebastianem Mattnerem sešel, kde mu předá zlaté cihly s penězi, ale budou to jenom nastříhané papírky a pár kamení, aby to bylo přiměřeně těžké.

Adam Lambert se spojil se Sebastianem Mattnerem, aby se s ním dohodl na schůzce, která se bude konat pod dálničním mostem.

Pod dálničním mostem……. Adam Lambert čekal pod dálničním mostem na Mattnera s penězi a se zlatem. Adam měl na sobě neprůstřelnou vestu, aby se mu nic nestalo. Dálniční policie s kolegy byli v blízkém okolí, čekali jako myšky až se objeví Sebastian Mattner. Po chvilce se objevil černý Jaguár, který zastavil, z něho vystoupil Mattner. A šel k Lambertovi. Lambert držel v ruce kufřík a byl trochu nervózní, protože netuší, co udělá i když ho dálniční policie vybavila neprůstřelnou vestou.

MATTNER: “ Tak máte to?“

ADAM: “ Samozřejmě.“ Ukázal mu kufřík s penězi a se zlatými cihlami. Mattner si pro něho došel až k Adamovi. Adam mu ho předal do ruky. Mattner si vzal kufr a odcházel ke svému autu, po cestě se zastavil a svou pravou rukou dal pod sako a vytáhl zbraň, otočil se k Adamovi a třikrát vystřelil po Adamovi, aby se zbavil svědků. Adam se složil k zemi, Mattner utíkal ke své mu autu, ale to už zasáhla i dálniční policie. Začali po Mattnerovi, aby ho zastavili, ale nemělo žádnou cenu. Mattner se svým autem ujížděl pryč. Tina se krátce postarala o Adama, ale pak se o ně postarali kolegové. Adam měl lehce postřelenou levou ruku. Tom se Semirem nasedli do BMW a ujížděli za Jaguárem, který se projížděl v místních malých uličkách. Jejich honička se neobešla bez střelby a kličkování mezi ostatními vozidly na silnici. Mattner si strefil do nádrže BMW, a z BMW vytékal benzín přímo na silnici, kudy jelo. Tom se Semirem zatím tomu nedávali pozor. Za nimi jeli kolegové. Tina si vypůjčila policejní vůz a jela s ním opačným směrem, kde by mohla na příhodném místě zastavit Jaguár. Jeden z kolemjdoucích na chodníku upustil na zem nezhasnutý nedopalek doutníku, který se odkutálel k benzínové čáře. Ale jedoucí policejní vůz smetl nedopalek na stopu po benzínu a za BMW se udělala hořlavá čára. Policejní vozy se hned zastavily. Tom žhavou čáru zahlédl ve zpětném zrcátku.

TOM: “ Proboha.“

SEMIR: “ Co je?“

TOM: “ Podívej se do zrcátka.“ Semir se podíval a uviděl hořlavou čáru. „Jeď rychlejš. Až ti řeknu, otočíš se o 360 stupňů.“ Žhavá čára za BMW byla pořádná, když byla příhodná příležitost, dal Tom Semirovi znamení, aby se několikrát za sebou otočil. Semir poslechl, když takhle udělal pár koleček, zastavil BMW, Tom se Semirem rychle vyběhl z BMW, které záhy explodovalo.

SEMIR: “ A jak teď dostaneme Mattnera?“

TOM: “ Mě se ptej.“ To už byla řada na Tinu, aby Mattnera zastavila. Policejní vůz se objevil naproti Jaguáru. Mattner pár krát vystřelil po policejním vozidle. To už Tina přemýšlela nad plánem, jak ho dostat. Tak mu udělala myšku, Jaguár se dostal do smyku, který na mokrém povrchu, kde byla větší vrstva vody po čistění vozovky silničářským vozem, Jaguár skončil ve výloze s květinami. Tina poblíž květinářství zastavila a šla pro Mattnera. Kolegové si ho pak jenom převzali, to už doběhli k nehodě i Tom se Semirem.

SEMIR: “ Ještě, že tu Tinu máme.“ Tom se jenom usmíval.

Druhý den před služebnou……. Adam Lambert se svou ženou byli poděkovat, že tak rychle vyřešili jejich případ a že pachatelé jsou za mřížemi. A že v teď v klidu budou moc vést dál svůj krámek s cyklistikou. Adam nabídl komisařům, že se u něho mohou kdykoliv zastavit a zařídit si u něho nějakou cyklistický výlet pro své kolegy a že budou vždy vítáni. Rozloučili se, Adam se ženou nasedli do auta a odjeli domů. Komisařové se odebrali na služebnu sepisovat hlášení.

Konec!!

Zlatý úkryt 2/3

29. 9. 2013 Tina11

Kniha povídek 10. díl

0 komentářů

Starý barák……. V opuštěném baráku na okraji Düsseldorfu-sever, kde měla sídlo jedna banda, která měla zájem o krámek Adama Lamberta v centru Kolína. Krámek se nachází v bloku baráků, kde jsou další malé krámky – pekařství, cukrárna, obuv, lékárna, cyklistika Adama Lamberta,……. Nad krámky jsou kanceláře, kde sídlí právník, realitní kanceláře,……. Místo toho bloku s krámky, zde stával rozpadlý obchodní dům, kde si sem banda schovala svůj lup před šesti lety z banky. Ukryli si zde 300 000€ a zlaté cihly v hodnotě 500 000€. Tehdy policie zatkla 3 lupiče a další 3 se ukryli do zahraničí. Ti, kteří byli zatčeni, ti byli propuštěni z vězení a se zbytkem se sešli v baráku. Chtělo bych se jim k penězům, chtějí si otevřít malou diskotéku v Karibiku, kde by si tak trochu přidělávali prodejem drog pro návštěvníky.

HERBERT: “ Jak to dopadlo?“

FILIP: “ Ani se neptej.“

HERBERT: “ Zase unikl?“

MAX: „Ano, co budeme dělat?“

HERBERT: “ Musíme něco vymyslet.“

FILIP: “ Jestli do toho zapojil i fízli,……. Jsme pěkně namydlení.“

HERBERT: “ A co auto?“

MAX: “ O to se postará Patrik a Heinz.“

HERBERT: “ Dobře. Pokud fízlové mají naše Lamberta, tak ho nějak musíme dostat.“

KARL: “ Uspořádat past.“

V bytě……. V kuchyni seděl Adam Lambert s kresličem. Tina, Tom a Hartmut byli v obýváku, Hartmut si prohlížel dopisy od Lamberta.

HARMUT: “ Otisky zřejmě nebudou. Ale zkusím to.“

TINA: “ DNA pod známkami bude taky nulový.“

HARTMUT: “ Bude to sázka do loterie. Třeba někde udělali chybu.“

TOM: “ Hartmute, ty vždy něco najdeš. I tu nejmenší stopu, co může existovat.“

HARTMUT: “ Tome, ty mi nějak moc věříš.“ Rozloučili se, Hartmut si vzal své dopisy a odešel.

TOM: “ Zítra ráno tě vystřídají, Hote s Bonrátem. A venku hlídají kolegové.“

TINA: “ A kde jsou vlastně?“

TOM: “ Bonrát dostal od Jochena víkendový pobyt v lázních pro dvě osoby. Bonrát si jako druhou osobu vzal Hota. Víkend si prodloužili do pondělka.“ Přišli k nim, kreslíř a Lambert.

KRESLÍŘ: “ Portréty jsou hotový. Co nejbližší době vám pošlu.“

TOM: “ Díky.“ rozloučili se a kreslíř odešel.

ADAM: “ Pomůžou vám nějak ty portréty?“

TOM: “ Portréty proženeme počítačem, jestli byli v minulosti trestáni.“

TINA: “ Popřípadě se můžeme obrátit na Interpol.“

ADAM: “ Doufám, že vám nějak pomůžou. Zase jsem si moc neprohlížel.“ Odešel do kuchyně, si do vyluštit křížovku. Tina s Tomem se rozloučili polibkem. Tom odjel na služebnu.

Ráno……. Na vystřídání přijel, Hote s Bonrátem. Tina už byla v kuchyni nad šálkem kávy a nad novinami. U dveří zazvonil zvonek. Tina se nejdříve podívala z okna, kdo je dveřmi – byli to dva milí kolegové Hort Herzberger a Dieter Bonrát se snídaní. Tina jim otevřela.

HOTE, BONRÁT: “ Ahoj.“ Tina je pozvala dále. Šli rovnou do kuchyně.

TINA: “ Ahoj, jak bylo v lázních?“

HOTE: “ Výborně. Jak ses to dozvěděla?“

TINA: “ Hote, mám svoje informační zdroje. Koukám, že jste přinesli i snídani.“

BONRÁT: “ To abychom přišli s prázdnou.“ Tina vyndala talířek ze skříně, kam dal, Hote snídani – koblížky s marmeládou a croissanty. Káva byla už uvařená. Tina po dobré snídani odjela na služebnu. Bonrát s Hotem a s Lambertem odjeli do jeho krámku, jako každý den. Hote s Bonrátem byli přímo v krámě a další dva policisté byli před krámem v civilu, chovali se velice nenápadně.

Na služebně……. Semir, Tom a Andrea byli v pracovním vytížení – přesněji řečeno klábosily u Andrey u kafíčka. Tina se potkala s Engelhardtovou před služebnou, společně odešli na služebnu. A zastavili se u Andreina stolu.

ANDREA, SEMIR, TOM: “ Dobré ráno.“ Tina s Engelhardtovou pozdravili své kolegy.

ŠÉFKA: “ Přišla mi nějaká pošta?“

ANDREA: “ Ano, už jsem vám jí dala k vám na stůl.“

ŠÉFKA: “ Děkuji.“

ANDREA: “ Našla jsem něco nějaké informace o těch vyděračích.“ Šéfka s Tinou se odebrali k počítači – šéfka k Semirovi a Tina k Tomovi. “ Žádní svatouškové nejsou. Před několika lety vyloupila 6 členná skupina banku v centru Kolína. Z banky si odnesli 300 000€ a 500 000€ ve zlatých cihlách.“ Postupně jim ukazovala jejich fotografie v PC.

ŠÉFKA: “ Tři jsou na svobodě a další tři se ukrývali v jižní Americe.“

SEMIR: “ A teď se vrátili pro své peníze.“

ANDREA: “ Peníze z loupeže se nikdy nenašli.“

TINA: “ Asi tuším, kde jsou.“

SEMIR: “ Tak kde?“

TINA: “ U Lamberta v jeho krámě. Ten nově opravený barák byl dlouho opuštěný a zničený, kde byl dobrý úkryt pro jejich peníze z loupeže. Když se vrátí, že jsi, půjdou pro svoje peníze a v klidu zase někam odejdou. Místo toho jsou teď obchody. „

TOM: “ To by vysvětlovalo, proč chtějí Lamberta zničit.“ Šéfce Engelhardtové probleskl jeden takový menší nápad.

SEMIR: “ Šéfová, že máte něco za lubem?“

ŠÉFKA: “ Tak trochu. Připravíme malou past.“ Komisařové se na sebe postupně podívali a říkali si, co to šéfovou napadlo.

V pískovně v Düsseldorfu……. Zaměstnanci pískovny čistili jednu z vodních ploch v areálu. Jeřáb s lopatou hrabal písek ze dna, který pak vysypával na břeh. Najednou narazil na něco. Ohlásil to šéfovi přes vysílačku, kde v jezeře něco je. Šéf vyslal dva potápěče, aby to prozkoumali, co to je. Když se vynořili potápěči z vody, šéf hned přiběhl k potápěčům.

HANSEN: “ Tak co to je?“

POTÁPĚČ: “ Jedná se o osobní automobil. Vypadá to, že tu je několik dní.“

HANSEN: “ Přineste nějaké lana, abychom to mohli vytáhnout.“ Přikázal chlapovi, co stál vedle něho. Chlapi přinesli nějaká lana, která se dala potápěčům a bagristovi na lopatu. Když byla lana uvázána okolo auta, potápěč dal nad hladinou znamení, že se může vytahovat. Bagrista začal pomalu vytahovat auto z vody. Auto se postavilo na břeh. Sám šéf to dal vědět policii.

Na služebně……. Na služebně dálniční policie se ozval telefon na Andreině stole. Protože Andrea něco řešila se šéfkou, tak to vzala Tina.

TINA: “ Kranichová, dálniční policie.“

HANSEN: “ Hansen, volám, protože se v našem v jednom jezeře vytáhli býlí Passat s SPZ – BXA 108.“

TINA: “ A kde jste ho vtáhli?“

HANSEN: “ Je to pískovna v Düsseldorfu. Jezero Petra.“ Tina si to poznamenala u na kousek papírku.

TINA: “ Dobře, na ten Passat posílám naše lidi.“

HANSEN: “ Dobře. Zařídím, aby se okolo Passatu nikdo nepohyboval.“

TINA: “ Výborně. Zatím nashle.“

HANSEN: “ Nashle.“ Tina hned zaběhla za Engelhardtovou. Ve dveřích se srazila s Andreou.

ŠÉFKA: “ Tino, něco se děje?“

TINA: “ Volali z pískovny v Düsseldorfu, že tam objevili náš býlí Passat.“

ŠÉFKA: “ Vemte Semira, Toma a zajeďte tam.“

ANDREA: “ O Hartmuta se postarám.“

TINA: “ Díky. Máš to napsaný na lístečku.“ Zašla za svými kolegy, aby jim ohlásila, že máme práci.

Předchozí příspěvky

Další příspěvky

Cobra 11 – Die Autobahn Polizei“ – Kobra11.

Rubrika: Kniha povídek 10. díl

Povídka č.115: Dávná minulost 1/5

Smrt policisty 3/3

Smrt policisty 2/3

Povídka č.114: Smrt policisty 1/3

Fušování do řemesla 4/4

Fušování do řemesla 3/4

Fušování do řemesla 2/4

Povídka č.113: Fušování do řemesla 1/4

Zlatý úkryt 3/3

Zlatý úkryt 2/3

Nejnovější příspěvky

Nejnovější komentáře

Archivy

Rubriky

Základní informace