Byl čas dušiček….
Tina s Tomem byli v tento čas v Miláně, položit květiny na hrob Tininy sestry Katriny, která zemřela při nehodě, kam se omylem zapletla. Nehodu způsobil zdrogovaný mladík.
Tina šla k hrobu Katriny sama s plnýma rukama věcí na ozdobení hrobu. Semir mel kecavou slinu a musel si s Tomem pokecat, jaký to je v Miláně. Tina položila vedle hrobu na trávník velkou řezanou a čerstvou kytici lilií, převázanou černou stužkou a zabalenou v papíru. Tato kytice byla od Petra a jeho manželky Moniky. Menší květináček s krásně barevnou chryzantémou, která měla přes květináč převázanou smuteční stužku, byla od Tininých rodičů. Od Tiny a Toma byla středně velká vazba z jehličnanů, ozdobená suchými a živými květy s černou stužkou. Tina sebrala z hrobu zbytky suchých květin, spadaného listí ze stromu, který je v blízkosti Katrinina hrobu. Udělala z toho pěknou hromádku, společně se suchou a zvadlou květinou ve váze, odnesla do popelnice, která byla kousek od hrobu. Vypláchla vázu se špinavou a zapáchající vodou pod tekoucí vodou, která tekla z kamenného otesaného obelisku. U tohoto kohoutky si brali ostatní lidé vodu pro živé květiny pro své blízké na hroby. Tina nabrala čerstvou vodu do vázy, kterou dala na stejné místo, kde stála před tím. Do vázy dala kytici s liliemi od Petra. Na hrob aranžovala chryzantému od rodičů a jejich vazbu z jehličnanů.
Tina se nepodívala za celou tu dobu na fotografii Katriny, která byla na náhrobku. Tině to nedalo a podívala se na její fotografii. Katrinina fotografie přivedla Tinu do vzpomínek přesněji na jednu horskou túru po Dolomitech.
Otec rodiny Petr Berghammer vzal všechny své děti – syna Petra a dcery Tinu a Katrinu na týdenní horskou túru po Dolomitech. Všichni měli na zádech velké bágly a příhodné oblečení. Během tohoto týdne rodina Berghammerova přespávala pod stanem či pod širákem a na různých horských chatách. Katrina tou dobou chodila do předposledního ročníku gymnázia a Tina šla do prvního ročníku policejní školy. Katrina brala svou sestru Tinu i s otcem a Petrem, jako parťáky při svých dobrodružství, které spolu strávili při túrách, cyklistice,…. Otec s Petrem byli před Tinou a Katrinou. Tina s Katrinou sbírali podél cesty šťavnaté borůvky do ešusů. Levou stranu lemoval mírný strmý svah, který ústil na malý palouček, kde bylo malé jezírko s křišťálově čistou vodou. Pravou stranu cesty lemovali lesy s rozsáhlým borůvčím porostem. Tina sbírala borůvky a Katrina se koukala na malé jezírko. Odložila na zem ešus s borůvky a sundala si batoh ze zad, aby si vyndala fotoaparát, chtěla si vyfotit krásnou přírodní scenérii. Katrina netušila, že na kraji cesty je uvolněn kámen. Katrina na tento kámen nevědomky šlápla, ztratila stabilitu a padala po stráni do jezírka.
„Tino,……. Pomoc…“ volala Katrina při pádu. Když Tina uslyšela Katrinino volání o pomoc, šla rychle se podívat, co se děje. „Jdu za tebou.“ Tina odložila batoh a borůvky na zem. Opatrně po srázu slezla za Katrinou. Otec a Petr se rychle šli podívat na holky. Tina vytáhla Katrinu z vody v pravý čas. Katrina se nestačila dost nalokat vody, trochu vody vyplivla. Katrina si hověla v Tinině klíně, byla celá pomlácená.
„Tebe bych si hned vybrala za parťáka a anděla.“ Pověděla Katrina.
„Ty jsi kecka, viď.“ Odpověděla Tina. Petr a otec se koukali na holky.
„Jste v pořádku?“ optal se Petr.
„Jsme jako rybičky.“ Žertovně řekla Katrina.
Potom to malé vzpomínce se v Tinině hlavě přepojili na tu část, kdy byla u dálniční policie krátce a stěhovala do baráku. Se stěhováním ji pomáhal Petr. Když se u nich v odpoledních hodinách objevili její kolegové Tom Kranich a Semir Gerkhan. Měli pro Tinu špatnou zprávu. Tom se Semirem ji šli oznámit, že Katrina měla dopravní nehodu, při které na místě zemřela. Tina ronila slzy na Petrovo rameno.
Když Tom dotelefonoval se Semirem šel za Tinou. Uviděl Tinu, jak sedí na okraji hrobu a koukala se do nepřítomna.
„Tino…. Miláčku…“ Tom na Tinu promluvil, ale Tina ho moc nevnímala. Až Tom Tina lehce pohladil prstem po tváři, Tina se zpátky vrátila do reality. „Děje se něco?“
„Nic se neděje.“ Tina úplně přešla, na co myslela před tím. „Co Semir chtěl?“
„Vždyť ho znáš, sondoval. Je čas pomalu jít za Petrou, ať dlouho na nás nečeká.“
„Máš pravdu.“ Tom pomohl vstát Tině. Tina sebrala ze země igelitovou tašku a papír z lilií, na kterých seděla. Společně odešli za Petrou.