Tina11, Autor na Cobra 11 - Die Autobahn Polizei" - Kobra11.

Sekce – Blog dne…

22. 4. 2020 Tina11

O blogu

0 komentářů

dneska na mě čekalo jedno milé překvapení na hlavní stránce blog.cz, kde se přihlašuje do blogu. Koukám, že můj blog – Kobrácka rodina je ve výčtu v skci „BLOG DNE“.

Někdy jsem říkala, že by bylo pěkné se objevit (myslím můj blog) v této sekci. Moc si toho cením, že se jsem do této sekce dostala za těch několik let provozu mého bločku. Bloček byl nominován na čtvrteční den.

Fantreffen 2020 letos nebude

22. 4. 2020 Tina11

AFC11: Fakta

0 komentářů

Každý rok se v Kolíně nad Rýnem setkávají fanoušci z celého světa, aby si prohlédli zákulisí AFC11. Letošní 18. Mezinárodní setkaná fanoušků – Fantreffen 2020 se konat nebude a tak celá akce je přesunuta na rok 2021.

Bylo vše ovliněno světovou pandemií koronaviru. Všechna ubytovací zařízení jsou uzavřena, nikdo neví na jak dlouho. K tomu jsou ještě zavřené hranice s okolními státy, ale otázka na jak dlouho… V Německu byli zakázané velké akce až do konce září a právě na přelomu konce sprna a začátkem zaří se setkání fanoušků koná.

A také natáčení nových epizod AFC11 je ve hvězdách, které je od března přerušeno.

zdroj: fanklub AFC11

Stalker 3/3

22. 4. 2020 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

Druhý den……Andrea s Tinou si dojeli pro pár věcí do Andreina domu, aby si zde vzala pár věcí do soukromého penzionu, kam Tina odveze Andreu. Johannes začal pronásledovat vínovou Škodu Octavii Rapid.

Silnice B477……Nebyl zde moc velký provoz, pár automobilů projelo v protisměru okolo vínové Octavie. Andrea si prohlížela časopis, Tina sledovala klidný provoz. Najednou se Tina podívala do vnějšího zrcátka, kde jí zaujalo jedno auto. Johannes vytáhl zbraň, kterou namířil na vínovou Škodu Rapid.

TINA:„Andreo, skloň se.“ Na vínovou Škodu Rapid se snesly kulky z Johannesovi zbraně. Tina se okamžitě ohlásila přes vysílačku na služebnu.

TINA: „Kobra1, centrále. Jsme pod palbou na B477.“

HOTE:„Tino, hned ti posílám posily.“

TINA:„Díky.“ Zavěsila vysílačku. Bonrát hned běžel za Engelhardtovou do kanceláře, kde byl i Tom. Bonrát bez klepání vešel do kanceláře.

BONRÁT:„Omlouvám se za vpadnutí, ale Andrea s Tinou mají problémy na B477. Tina mluvila i o střelbě.“ Tom se šéfovou se na sebe podívali, bylo vše jasné. Oba dva hned vyrazili na cestu. Hote s Bonrátem jeli s nimi.

Tina opětovala střelbu Johannesovi. Johannes namířil na zadní pneumatiku, do které se hned na poprvé strefil. Tina dostala smyk, přejela do protisměru, Škoda Rapid najela na valník u krajnice, na kterém byla umístěna reklama. Rapid proletěl billboardem, spadl na kapotu a skončil na střeše. Rapid se ještě sklouzl po trávě, až kufrem narazil do železného tanku na kolech – pítko pro krávy. Tina se vypotácela z auta, Tina se natáhl pro svou služební zbraň. Šla se podívat za Andreou. Holky byly lehce zranění a potlučený. Pomohla Andree na nohy.

TINA:„Jsi v pohodě.“

ANDREA:„Nic mi není.“ Za Tininými zády se objevil Johannes, sebral Tinu služební zbraň, kterou držela v ruce. Chytil Tinu pod krkem „Nech ji jít.“

JOHANNES:„Dvě jsou víc než jedna.“

ANDREA:„Chceš přece jenom mě. Je to jenom mezi námi dvěma.“ Tina pocítila povolenou Johannesovu ruku. Podařilo se jí dostat z područí Johannese, poranila na tváři o Johannesův prsten, který měl na ruce. Když byla Tina volná, Andrea se pokusila odstrčit Johannese, ale byl rychlejší a Andreu prudce odstrčil. Tina neudržela balanc, zakopla o kámen, který byl schovaný v trávě, ležela na zemi. Andrea hned přiklekla k Tině.

JOHANNES:„Že bych vám dal šanci…“

ANDREA:„Nech nás jít.“

JOHANNES:„To se vám tak lehce nepodaří.“ Vyndal zásobník z Tininy zbraně, zbraň zahodil na zem.

ANDREA:„Vyřiď si jenom semnou.“

JOHANNES:„S tím Andreo nepočítej.“ Ze zásobníku vyhazoval jednotlivé náboje. Ti se ztrácely v trávě.

ANDREA:„Udělám všechno, co budeš chtít.“ Johannes zahodil prázdný zásobník do trávy.

JOHANNES:„Zahrajeme si hru – ruskou ruletu.“ Namířil na holky zbraň. Holky se na sebe podívaly. „Copak… vy nechcete bojovat o život…“ Tina se nesměle natáhla pro svou zbraň. „No tak… jsem první na řadě.“ Tina nabila svou zbraň a vystřelila. Tina Johannese zasáhla do paže, hned se Johannes podíval na střelnou ránu.

JOHANNES:„Bez nábojů to přece nejde.“ Tina se natahovala pro náboj, který pro sebe získala.

TINA:„Někdy se může stát, že náboj zůstane v komoře.“ Odjistila zbraň, do komory dala náboj. Teď byla řada na Johannesovi. Namířil na holky zbraň, Tina nabila zbraň. Andrea se na to nemohla koukat. Bez váhání Tina vystřelila na Johannese. K místu nehody přijela dálniční policie, zrovna slyšeli druhý výstřel. Hned zašli k převrácenému autu se zbraněmi v rukách. Tina stála nad mrtvým Johannesem, kterého strefila do hlavy. Andrea stála vedle Tiny.

TINA:„Už je po všem.“ Andrea děkovně objala Tinu. To už se u nich objevila dálniční policie.

TOM:„Jste v pořádku.“

TINA:„Ano.“

ANDREA: „Johannes potřebuje chladící box.“

Tina s Andreou byli ošetřeni v sanitce. Přijela vyprošťovací technika na Tinino zničený služební vůz. Tom se zastavil u holek, když byly ošetřeny. Odtahová služba nakládala Tinino zničený služební vůz. Posmutně se koukala, když její auto nakládaly na korbu odtahové služby.

ANDREA:„Jsem tak ráda, že je to skončené.“

TOM: „Kdo by nebyl.“

ANDREA: „Děkuji za všechno.“

TOM:„To nestojí za řeč.“ Shodli se nad tím, že pojedou pryč. Andrea kráčela hodně vepředu, Tina se zastavila u odtahové služby, která už měla naloženou Škodu Rapid na korbě. Tom se u ní zastavil.

TINA: „… ani nebylo pořádně zajetý.“ Odtahová služba ujížděla pryč s Tininým autem.

TOM: „Brzy dostaneš nový.“ Dal Tině pusu na tváře. Spolu odcházely za Andreou, kde se vybavovala se šéfkou.

Dálniční policie byla navštívit Semira v nemocnici, který se probudil po těžké autonehodě. Hned měl lepší náladu, když viděl své kolegy.

Stalker 2/3

20. 4. 2020 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

Byt J. Brauna……Tom s Tinou se zajeli podívat do bytu Johannese. Tom paklíčem se snažil otevřít zámek u hlavních dveří do bytu. Moc mu to nešlo. Tina vyndala z kapsy u bundy svůj služební průkaz, projela s ním okolo zámku dveří, dveře se otevřely. Oba dva se na sebe podívali a usmály. Tom dal naznačil rukou, že Tina šla první. Tom si uklidil paklíč do kapsy u saka. Byt dlouho nebyl obýván. Johannes měl v jednom koutě svého bytu měl polepené zdi fotkami Andrey – jak se Semirem na procházce ve městě, ale i sama. Dokonce i s jejími přáteli – Tinou a Tomem.

Tina stála na chodbě a čekala na Toma. U Tiny se zastavila starší velmi elegantně oblečená dáma.

SOUSEDKA:„Dobrý den.“

TINA:„Dobrý den.“

SOUSEDKA: „Můžu se zeptat. Ono se něco stalo s panu Braunovi?“

TINA:„Ne. Rádi bychom s ním mluvili.“

SOUSEDKA: „Aha. Už jsem ho tady neviděla 14 dní.“

TINA: „A kde bychom ho tak mohli najít.“

SOUSEDKA: „To já vůbec nevím. Ale domovníkovi se svěřoval, že se bude stěhovat.“ Tom se objevil u Tiny. Zavřel za sebou dveře.

TINA: „Nechodil někdo za panem Braunem.“

SOUSEDKA:„Ne.“

TINA: „Přítelkyně, manželka, kamarád/ka, …“

SOUSEDKA:„Manželka mu prý zemřela. A že teď má známost, ale nechce odtrhnout od manžela.“ Tina a Tom měli na mysli Andreu. „Tak hezky o ní mluvil.“

TINA: „Moc děkujeme.“

SOUSEDKA:„Nemáte zač. Doufám, že jsem aspoň trochu pomohla.“

TINA, TOM:„Nashle.“

SOUSEDKA: „Na shledanou.“ Každý si šel po svým směrem.

V nemocnici……Semir měl už po operaci, a dopadla dobře. Andrea seděla u Semirova lůžka. Engelhardtová čekala v malé čekárně, kam zašel Tom s Tinou.

TOM:„Tak jak?“

ŠÉFKA:„Operace dopadla dobře. Andrea sedí u Semira. Mátu nehodu na svědomí Andrein kamarád.“

TOM: „Na 100 %. Opatřil si zbraně. Na místě nehody jsme našli dvě různé nábojnice.“

ŠÉFKA:„Víte komu patří?“

TINA:„Ještě ne. Za Hartmutem teprve se chystáme. Byli jsme se podívat do Braunova bytu.“

ŠÉFKA: „A?“

TOM: „Má v bytě samí fotky Andrey, Semira, dětí a nás dvou. Sledoval Andreu na každém kroku.“

TINA: „V bytě se neobjevil 14 dní. A zemřela mu manželka.“

ŠÉFKA: „Proto takový zájem o Andreu. Jak jste se k tomu dostali?“

TINA:„Od sousedky. Ti vědí všechno.“

ŠÉFKA: „Už jsem zařídila hlídání Semirova pokoje.“

TOM: „Andrea se tomu taky nevyhne.“

ŠÉFKA:„To se domluvíme na služebně.“

Na KTU……Hartmut se hrabal v autě, který byl u něj na expertíze. Z auta zbyl vrak po nehodě. Tina s Tomem poctili Hartmuta svou návštěvou.

TOM:„Ahoj Hartmute.“

TINA:„Ahoj

HARTMUT:„Ahoj. Jak se má Semir?“

TOM: „Dostane se z toho. Máme pro tebe jednu malou prácičku.“

HARTMUT: „Oč se jedná.“ Tina ukázala Hartmutovi pytlíky s náboji. Hartmutovi to bylo hned jasné. Okamžitě se vrhnul na nábojnice. Tina s Tomem si malou chvilku počkali na výsledky. Když bylo vše hotové své zraky upřely na Hartmutův počítač. na obrazovce se objevily zbraně, kterým patří nalezené nábojnice.

HARTMUT:„Tu jsou naši výherci.“

TINA:„A kdo je vlastní?“

HARTMUT: „Malý moment.“ Udělal pár kliků a hned měl majitele. Jeho spis se objevil na počítači.

TOM: „Karl Müller. Ten sehnal vše okolí zbraní.“

HARTMUT: „Co je na svobodě seká dobrotu.“

TINA: „Pravidelně se hlásí kurátorovi.“

TOM: „Máš adresu, kde se zdržuje.“

HARTMUT: „Müllera najdeš v autoservisu na Kainerstrasse 27. Majitelem autoservisu je Michael Hirsch.“

TOM: „Zajedu se za ním podívat.“ Tina s Tomem se sebe podívali. „Podívej se na Andreina kamaráda.“ Dal Tině pusu na rty a odešel z KTU. Než se Tina vzpamatovala, Tom byl v trapu.

TINA: „Teď mi řekni, jak se mám dostat na služebnu.“

HARTMUT: „Pojď za mnou.“ Hartmut s Tinou odešli na dvůr KTU. Hartmut zavedl Tinu k policejnímu Porsche. „Hote s Bonrátem chtěli, abych se podíval na jejich Porsche.“ Tina se usmívala jako měsíček na hnoji.

Na služebně…… Hote s Bonrátem seděli u svých pracovních stolů. Prohrabávaly se hlášeními. Zastavila se u nich Tina, když se objevila na služebně.

TINA: „Tady vám posílám pozdrav od Hartmuta.“ Položila klíče od Porsche na stůl.

BONRÁT: „To bylo rychlí.“

HOTE:„Kde si nechala Toma.“

TINA:„Tom mě nechal na KTU, sám jel za majitelem zbraní.“

BONRÁT: „Koukal jsem se na tu zbraň, co mi řekl Tom. Ta je falešná jako pětník.“

V autoservisu……Jen co, Tom přijel k autoservisu, šel za ním šéf Michael Hirsch.

HIRSCH:„Dobrý den.“

TOM:„Dobrý den. Jmenuji se Tom Kranich.“

HIRSCH:„Michael Hirsch. Copak pro vás můžu udělat.“

TOM: „Jsem od dálniční policie.“ Prokázal se průkazem. „Chtěl bych mluvit s Karlem Müllerem.“

HIRSCH:„Pan Müller se pravidelně hlásí u svého kurátora. Kdyby hned něco provedl, bylo by mi to řečeno. Jinak se na něj můžu 100 % spolehnout.“

TOM:„O nic závažného nejde. Jenom bych od něj potřeboval pár informací.“

HIRSCH: „Malý moment. Dojdu pro něj.“ Odešel pro Müllera.

MÜLLER: „Co byste rád slyšel.“

TOM: „Jde mi o tyhle dvě zbraně, co jste vlastnil.“ Ukázal mu fotky zbraní na svém mobilu.

MÜLLER: „Jo ty… Ty jsem prodal.“

TOM: „Kdy?“

MÜLLER: „Jestli to budou 2 až 3 měsíce.“

TOM: „Kdo si je kupoval, vypadal takhle?“ Ukázal na svém mobilu fotku Johannese Brauna.

MÜLLER: „Ano, to je on. Chtěl jsem je odevzdat na policii…“

HIRSCH: „Vypadá mile… Souvisí to nějak s tou havárkou na dálnici.“

TOM:„Ano. To je ode mě všechno.“ Všichni tři muži se mezi sebou rozloučili, každý si šel po své práci.

Na služebně……Tina seděla za Andreiným stolem, pomalu končila rozhovor s Braunovým psychologem. Na kousku papíru si psala poznámky. Šéfka, aby nestála nad Tinou, šla zatím si sednout do své kanceláře. Hote s Bonrátem se postarali o Andreu v kuchyňce. Jen, co zavěsila na služebně se objevil Tom a přišla šéfka spolu s Andreou, Hotem a Bonrátem.

TOM:„Co jsi zjistila?“

TINA:„Budou to dva roky, co Johannesovi zemřela manželka a dcerka při autonehodě.“

ANDREA:„Na srazu se nezmínil, že je vdovec.“

TINA:„Kolegy a rodinou byl dotlačen k psychologovi. Dost se uzavíral do sebe. Mluvila jsem s jeho psychologem. Několik měsíců nechtěl vůbec spolupracovat. Ale potom přijel úplně výměnný, když se vrátil ze třídního srazu.“ Položila na stůl fotku Johannesovi ženy. Všem to hned jasný. Byla podobná Andree.

ŠÉFKA:„Není divu, že chce Andreu. Věří tomu, že jeho žena žije.“

ANDREA:„Bylo mi divný, že se ptá spolužaček na mě. Ale že provede takovou věc…“

ŠÉFKA:„Odteď budete mít 24 hodinovou ochranu.“

ANDREA:„Nechci být někde zalezlá. Chci mu ukázat, že se ho nebojím.“

TOM:„Takhle se minimalizuje riziko, než si tě najde.“

ANDREA:„Johannes si mě může klidně najít i přes vás.“

TINA:„To se samozřejmě nedá vyloučit.“

ŠÉFKA:„Vemte si Andrea na dnešní noc k sobě. Zítra se Andrea ubytuje mimo Kolín se 24hodiným hlídáním.“

Johannes Braun sledoval ve svém autě Andrein a Semirův dům. Ale v domě se nikdo neukázal. Odjel tedy k domu Tiny a Toma. Dalekohledem sledoval dění v domě.

JOHANNES:„Tak tady tě zašili. Mě nikam neutečeš.“ Zůstal celou noc, aby si pohlídal Andreu.

13.04.-19.04.2020

20. 4. 2020 Tina11

Náštěvní kniha+Návštěvnost

0 komentářů

Návštěvnost za minulý týden (13.4. 2020 – 19.4. 2020):

Celkem	417 +14.6%
Pondělí	69
Úterý	57
Středa	39
Čtvrtek	43
Pátek	74
Sobota	59
Neděle	76

Povídka č.133: Stalker 1/3

18. 4. 2020 Tina11

Kniha povídek 12.díl

0 komentářů

Byl podvečerní čas. U Andrey a Semira se připravovala večeře. Semir chystal příbory na stůl v koutě v části obývacího pokoje. Andrein mobil ležel na tomto stole, na mobil přišla SMS od Johannese. Jak připravoval příbory na stůl lehce si přečetl text SMS: „Andreo, lásko moje. Tak rád bych tě měl…….“ Za Semirem přišla Andrea, v rukách držela horký hrnec s bramborami. Hrnec postavila na podložku na stůl.

SEMIR:„Kdo je Johannes?“

ANDREA:„Kamarád ze školy.“

SEMIR:„A můžeš mi vysvětlit, proč ti píše lásko moje…“

ANDREA:„Ty my čteš zprávy.“

SEMIR:„Ten začátek zprávy se nedal přehlédnout.“

ANDREA:„Je možný, že to poslal omylem mě.“ Tak trochu tušila, že to musí ven, ale chtěla by to za jiných okolností. Rozhodla se to Semirovi říct, ale ten to vezme za jiný konec. „Co bys chtěl ještě o něm vědět. Jestli je můj milenec.“

SEMIR:„A je?“

ANDREA:„Není.“

SEMIR:„To je jako přiznání, že máš milence.“

ANDREA:„Semire, ty ses snad zbláznil. To bych ti nikdy neudělala.“

SEMIR:„Že ti to není trapný, abych se to dozvěděl jen tak z SMS.“

ANDREA:„Říkám, že nikoho nemám. Mám jenom tebe.“

SEMIR:„Byl bych rád, kdybych se to dozvěděl ústně.“

ANDREA:„Je to kamarád ze školy a z dětství. Nikdy jsem k němu nechoval vřelý vztah. Můžu za to, že mi pořád píše Smsky, emaily, volá mi… Dává mi najevo, že mě chce jenom pro sebe.“

SEMIR:„To u milenců bývá.“

ANDREA:„Semire, kdybych s ním něco měla, nebyla bych tady doma s tebou a dětmi.“

SEMIR:„Klidně se můžete vidět během dne, přes oběd, než přijdu domů…“

ANDREA:„Ty jsi fakt naivní. Chci ti tady říct, že…“

SEMIR:„Že co?“

ANDREA:„Nenechá mě nikdy na pokoji. Ví, kam jdu, s kým jdu, s kým se bavím…“ Andree přišla další SMS od Johannese. Andrea si ji přečetla. „Už jsi konečně vysvětlila, že odcházíš na vždy ke mně. U mě najdeš lepší zázemí. Miluji tě Andreo.“ Andrea položila mobil na stůl. Semir jako zvědavý policajt si zprávu přečetl. Johannes všechno sledoval zpovzdálí ze svého auta.

ANDREA: „Já už nechci.“ Odtáhla jednu ze židlí, s brekem si na židli sedla. „Přála bych si, aby mi dal pokoj.“ Položila si hlavu na stůl, pod hlavu si složila ruce. Semir přišel k Andree, ronila jednu slzu za druhou. Semir našel papírový kapesníček.

SEMIR: „Andreo, tu máš.“ Andrea zvedla hlavu. Z očí jí tekly slzy. Andrea si vzala od Semira kapesníček, se kterým si utřela slzy. „A teď mi řekneš v klidu, co po tobě chce ten Johannes.“ Posadil se na židli, kterou si blíže přisunul k Andree.

ANDREA: „On chce, abych od tebe odešla, a nastěhovala jsem k němu. Kam jdu, jde za mnou, píše mi, volá mi…“

SEMIR:„Jak to dlouho trvá?“

ANDREA:„Asi tak 2 měsíce. Poprvé jsem ho viděla před půl rokem na srazu ze střední.“

SEMIR:„Proč jsi ni neřekla.“

ANDREA: „Zprvu jsem si myslela, že je to omyl. Ale pořád to pokračovalo. Chtěla jsem ti to říct, ale nikdy na to pravá chvíle. Právě jsem nechtěla, aby to takhle dopadlo a vypadalo, že mám milence…“

SEMIR: „Když to nejvíc nepotřebuješ, vezme se to z druhý strany, která bývá horší… mohli jsme to dávno mohli řešit. Vždyť to ohrožuje naše soukromý.“

ANDREA:„Tomi Tina s Tomem říkali taky. Neměla jsem to nechat až tak daleko.“

SEMIR: „Měl bych se ti omluvit.“

ANDREA: „To je v pořádku. Je to i moje chyba. Některé věci se líp říkaj kamarádce…“

SEMIR:„Asi bych na tvém místě udělal to samé.“ Objal svou milou ženu. „Teď už na to nemysli. Zítra si na to pořádně posvítíme.“

Druhý den……Tina s Tomem vyšetřovali nehodu na dálnici A3, byla to srážka tří aut, kdy jeden řidič zemřel na místě nehody. Zradilo ho srdíčko. Ostatní účastníci nehody byly lehce zranění. Byly hned ošetřovány v přivolaných sanitkách. Tina volala s Andreou, potřebovala informace ohledně mrtvého 70letého muže.

TINA:„…Tak to je dobrá zpráva… Udělala jsi ten správný krok… Ahoj.“ Zavěsila.

TOM: „Co je to za tu dobrou zprávu.“

TINA:„Andrea se vypovídala Semirovi.“

TOM: „Už bylo na čase. Tak zajdeme za tou rodinou.“ Tom s Tinou pomalu odcházely k mercedesu. Tina zdaleka zahlédla Hoteho.

TINA:„Hote, tak my jedeme.“

HOTE:„Jasný.“ Tina s Tomem nasedli do mercedesu a odjeli za rodinou. Tina si pročítala časopis.

TOM:„Co bys udělala na Andreině místě.“ Trochu to vypadalo, že se chce Tina vyhnout odpovědi, ale vzpomněla si na slova, co nedávno řekla Andree, když se bavili o Andreině problému sami dvě.

TINA:„Loajalita ve vztahu mezi dvěma lidmi se zakládá na důvěře a úctě. Lze ji pouze nabídnout, nikdy vymáhat. Jejím zakládáme je dobrovolná, oddaná nesobecká láska.“

TOM:„K tomu se asi nedá nic říct.“

TINA:„To za mě napsali, otiskli a vydali v časopise, který jsem nedávno četla.“ Jenom se na sebe usmívali.

Na služebně……Když se Tom s Tinou vrátily na služebnu, přijelo policejní Porsche, Hote s Bonrátem šli společně na služebnu. Všichni se zastavili u stolu Hoteho a Bonráta, kde jim Hote předčítal vtip. Po chvilce se k nim přidali další kolegové. Semir s Andreou už seděli u Engelhardtové kanceláři.

ŠÉFKA:„Co se děje? Vypadá to na něco důležitého.“

ANDREA:„Až moc.“

SEMIR:„Andreu už 2 měsíce pronásleduje její kamarád ze školy.“

ANDREA:„Není den, kdyby mi nenapsal SMS, email, … Sledujeme, kam jdu, co dělám… Zprvu to vypadal jako omyl…“

ŠÉFKA:„Jak se s vámi kontaktoval?“

ANDREA:„Před půl rokem jsme měli třídní sraz ze střední. Tam jsem ho viděla po letech.“

ŠÉFKA:„Dřív nenaznačoval, že by měl o vás zájem.“

ANDREA:„Ne… Měla jsem k němu vždy takový chladný vztah.“

ŠÉFKA:„A jeho jméno?“

ANDREA:„Johannes Braun.“

SEMIR: „To je jasný případ stalkingu.“

ANDREA: „Někdy mi to je to dost nepříjemné. Proto bych ráda podala trestní oznámení na Johannese.“

ŠÉFKA:„Poproste Tinu nebo Toma, aby to s vámi sepsaly.“

SEMIR: „Úplně mi čtete myšlenky.“ Šéfka měla nadechnuto, že by ráda něco řekla, když viděla Tinu u Andreina stolu. Tina šla vzít zvonící telefon, který měl špatné zprávy. „Tom s Tinou už o tom vědí.“

ANDREA: „Řekla jsem jim to, když mě viděli ve městě s Johannesem.“

Tina s Tomem a kolegy odešly ze služebny. Jeli vyšetřovat další nehodu. Tato nehoda se stala na dálniční odpočívadle, kdy autobusem prolétlo auto. Ve dvoupatrovém autobuse nikdo neseděl. Autobus patřil cestovní kanceláři, která vezla dánské turisty na poznávací zájezd do Švýcarska konkrétně do Alp.

Druhý den……Semir ještě nebyl na služebně, když Andrea přicházela na služebnu. Ani zatím tu nebyla Tina s Tomem. Něž odjely na služebnu zdržovala je Tinina matka. Andrea zasedla za svůj stůl, zapnula počítač. Když se počítač načetl, na obrazovce se objevila ikonka s emailem. Andrea otevřela email. Úplně se zděsila a hned zašla za šéfkou.

ŠÉFKA:„Co se děje.“ Viděla na Andreině tváři zděšený výraz.

ANDREA: „Johannes mi poslal email.“ Engelhardtová, co měla v ruce odložila, hned šla s Andreou.

ŠÉFKA:„Proboha.“ Johannes poslal Andree parte Semira. Andrea hned volala Semirovi. Ale na druhém konci se ozvalo: „Volaný účastník je momentálně nedostupný.“

ANDREA: „Nebere mobil… Už by to měl dávno být.“ Andrea začala mít o Semira strach. Šéfová se ozývala do Semirova BMW přes vysílačku. Tu nikdo nebral.

Semirovo BMW bylo několikrát zasaženo střelnými ránami od zbraně, kterou si Johannes pořídil od překupníka zbraní. BMW dostalo zásah do přední pneumatiky. Semir BMW ubrzdil, zastavilo přes oba dva pruhy dálnice, než stačil zavolat pomoc. Do BMW nejdřív narazilo Audi Q7, které odmrštilo BMW, do kufru BMW narazil malý náklaďák. BMW se odmrštilo na středová svodidla. Další automobil to napasoval do boku malého náklaďáku, který se podíval do kufru Audi Q7. Dalších 6 auto se do nehody účastnilo, pozdě zareagovaly, co se před nimi stalo.

Když se Semir neozýval, hned se ozval hlas šéfky u Toma a Tinu služebního mercedesu.

ŠÉFKA: „Tino, Tome, …“

TOM:„Šéfová osobně.“ Tina šáhla po vysílačce.

TINA:„Stalo se něco?“

ŠÉFKA: „Jste ve spojení se Semirem.“

ANDREA:„Semir mi nebere mobil.“

TINA: „Semir se nám neozval.“

ŠÉFKA: „Neozývá se ani přes vysílačku… S Andreou se obáváme, jestli Semir neskončil v rukou Johannese.“

ANDREA:„Johannes mi poslal Semirovo parte…“ Na dispečink přišel Hote.

HOTE:„Paní Engelhardtová, dostali jsme hlášku, že na A1 je hromada šrotu.“

ŠÉFKA:„Slyšeli jste to…“

TOM: „To je kousek od nás.“

TINA: „Jedeme se tam podívat.“ Zavěsila vysílačku, zapnula majáčky do pohotovostního stavu.“

Na starém nepoužívaném dálničním mostě se na celou zkázu koukal Johannes. Mercedes se u nehody objevil během pár chvil. Na místě nehody bylo plno zraněných lidí. Tom s Tinou měli své oči na mostě, Tina se postarala o zraněné, Tom se vydal za Johannesem. Jak Tina zahlídla Semirovo BMW, šla se hned na něj podívat. Semir byl těžce zraněn.

Johannes vzal nohy na ramena, když uviděl přijíždět mercedes. Tom nechal auto u mostu, za Johannesem se vydal po svých. Johannes zavedl Toma do lesíka, kde se ozvala střelba. Vyměnili si mezi sebou pár nábojů. Johannes nasedli do svého auta, ujížděl pryč. Tom vystřelil po autě, Tom si zapamatoval SPZ, potom se vrátil na most. Tom volal se svou manželkou, vše sledoval z mostu. Zrovna nakládali Semira do sanitky.

TOM:„… Jak se na tom Semir?“

TINA: „Má štěstí v neštěstí… Jdu za tebou.“ Zavěsila. Tina řekla, Hotemu, který stál vedle ní, že jde za Tomem. Tom šel naproti Tině, který ji pomohl na úpatí mostu se vyšplhat na bývalou příjezdovou cestu mostu. Společně si prošli lesík, kde Tina odebrala zavrtané kulky ve stromech. Ty dala do pytlíku na důkazy. Pak se vrátili zpět na most, kde Tina posbírala po pytlíku náboje z pušky, které ležely u zábradlí.

Anna Engelhardtová odvezls Andreu do nemocnice za Semirem. Semir byl ještě na operačním sále. Andrea byla celý strachy bez sebe, aby vše dopadlo dobře. Jak sestřička i Engelhardtová utěšovali Andreu. Čekání bylo dlouhé.

Nová grafika

18. 4. 2020 Tina11

Moje tvorba

0 komentářů

Po delší době vám takto píši. Delší dobu jsem uvažovala o menší výměně u rozcetníků. Tak jsem se do to vrhla. Vyměnila jsem grafiku, někde jsem ji přidala, tak doufám, že se vám to bude líbit a bude to tak pro vás lepší a přehlednější. Někde jsem vyměnila o oddělovače.

Tady máte pohromadě novou grafiku u rozcestníků.