Sýrie……. V hlavním městě Damašku němečtí vojáci pod velením Hannese Kirsche čekali na další novou skupinu vojáků, aby se mohli vrátit zpět domů. V Damašku vojáci strávili několik dní, nakonec z toho vyšlo pár týdnů. Během krátké doby náhle zemřeli dva lidé – syrský dívka Džalila al-Hakim a německý voják Alexander Laubner. Mrtvé tělo dívky Džalily se našlo v zapadlé uličce Damašku. Byla znásilněná, zmlácena a příčina smrti bylo uškrcení. Voják Alexander byl nalezen zastřelen v hotelovém pokoji, kde ještě byly nalezeny sáčky s drogami. Alex a Džalila se hodně kamarádily. Alex chodil Džalile pomáhat k nim domů, protože maminka Džalily byla nemocná. Alex si vzal občas na výpomoc svého kamaráda Kaie Seiferta. Kai, Alex a Džalila si udělali společný večer v centru Damašku.
Kaie zasáhla smrt Dželily a Alexe. Okolo jeho smrti měl nějaké pochybnosti, které se mu nezdály. Než stačil něco Kai podniknout, konal pohřeb Alexe pro obě dvě vojenské roty, a druhý den se Kai vracel zpět do Kolína.
O tři týdny později…….Tina s Tomem před odjezdem na společnou dovolenou s Elenou a Janem koukaly na pokyny od Eleny k jejich dovolené. Tina seděla v kuchyni u stolu, na notebooku hledala GPS souřadnice. Na klíně měla sedět Péťu, a přes rameno Tiny okukoval Tom, kam že to mají namířeno. GPS souřadnice je mají zavést na statek rodiny Wernerovy, do městečka Adelboden do Švýcarska. Wernerovy na internetu nabízejí apartmán pro 6 osob pro turisty. Turisti si u paní Wernerové mohou koupit jeho výrobky – sýry, mléko, vejce, jogurty, máslo,……. Tina rozklikla na jejich internetové stránky.
PÉŤA:„Jů. To vypadá moc hezky.“
TOM:„To je fakt bomba.“
TINA:“ Je vidět, že Elen si s tím dala práci, aby našla toto.“
PÉŤA:“ Tak rád bych jel s vámi.“
TOM:“ O prázdninách bychom si mohli udělat podobný výlet všichni.“
PÉŤA:“ To by bylo prima.“ Rozzářily se mu oči.
U Eleny a Jana se balili věci na dovolenou. Jan si balil věci v ložnici, pořád nemohl najít jedny plavky, který si chce vzít sebou. Zrovna je hledal ve skříni, když přišla Elena.
ELENA:“ Co tu pořád hledáš?“
JAN:“ Nemůžu najít ty plavky z Řecka.“
ELENA:“ A nemáš je už dávno v tašce.“
JAN:“ To bych si snad pamatoval.“
ELENA:“ Já jsem chtěla jenom pomoct.“ Elena si všimla ležet pytlíku u manželské postele. Elena se pro pytlík sehla, ve kterém byly Janovi hledané plavky.
JAN:“ Kam se mohli podít.“ Elena lehce zašustila pytlíkem. Jan se otočil. „Kdes je našla.“
ELENA:“ Ležely na zemi.“ Čekala na odměnu za nálezné. Jan dal Eleně velkou pusu na rty, vzal si pytlík s plavkami, které hned dal do tašky.
Den odjezdu……. Tina s Tomem odvezli Péťu k babičce a dědovi, kde bude celý týden. Tina se bavila s maminkou před barákem, Tom odnesl Péťovi věci do jeho pokojíčku. Dědeček jim dělal společnost.
MATKA:“ Už víš, kam pojedete?“
TINA:“ Porušili jsme Elenin příkaz. Jedeme na statek do Švýcarska.“
MATKA:“ Jak to vaše ubytování vypadá?“
TINA: „Moc hezky. Až bych řekla, že dost luxusně.“
MATKA:“ No páni. Říkaly jste Péťovi, co máme pro něj nachystáno na víkend?“
TINA: “ Vůbec ne.“ Tom se loučil s Péťou mezi dveřmi do baráčku.
TOM:„Nezlob babičku s dědou.“
PÉŤA: “ Nebudu.“
OTEC:“ To spíš budeme zlobit jeho.“ Když se Péťa rozloučil se svým tatínkem, kterému dal pusu, běžel hned za maminkou se rozloučit.
TINA: “ Tak si ten týden s babičkou a dědou užij.“
PÉŤA: “ Na to se můžeš spolehnout.“ S maminkou si dali pusu. Tina s Tom se rozloučili s rodiči, mohli vyrazit do Švýcarska. Babička a děda mají pro malého Péťu přichystáno překvapení na prodloužený víkend – pojedou do Bavorska na kola.
Elena a Jan zavezli Barbaru k Eleniným rodičům. Jejich dcera Charlotta byla na 3 týdenní stáži v Anglii, kam jeli společně s Tininým synem Martinem. Jet do Anglie bylo zařízeno přes Martinovu školu. Elena s Janem se rozloučili s Barbarou a rodiči.
Semir měl na bedrech o víkendu službu. Víkend měl docela klidný. Většinou řešil běžné věci, které spáchaly řidiči na dálnici.
Ve Švýcarsku……. Tina s Tomem dorazily jako první do místa ubytování. Škoda Superb Combi zajel přímo ke statku. Tina vystoupila z auta, a všimla si, že paní hrabe v záhonku. Zahrádka byla přes cestu. Hned se paní obrátila na Tinu.
WERNEROVÁ:“ Dobrý den, jak vám můžu pomoct?“
TINA:“ Dobrý den, doufám, že jsme dorazily na správné místo. Měli bychom tu mít zajištěné ubytování na Elenu Richterovou.“
WERNEROVÁ:“ To jste tu správně.“
TINA:“ Tak jsme to našli dobře. Navigace nás tak trošku hnala někam jinam.“
WERNEROVÁ:“ Pojďte za mnou. Už mám pro vás všechno připravené.“ Paní Wernerová odcházela do baráku. Tina houkla na Toma, že jsou tu dobře. Společně pak šli do baráku. Celý statek byl postaven ze dřeva, má dlouholetou historii až ze 17. století. Vevnitř to vypadalo jako ve skanzenu. Jak Tom s Tinou vešly – byla velká místnost, kde stála velká funkční kachlová pec, posezení, kuchyň. Na peci se dalo i psát. Nahoře v patře, kam se dostalo po dřevěných schodech hned vedle pece, se došlo do soukromých pokojů rodiny Wernerových.
WERNEROVÁ:“ Tak já vás ještě jednou vítám. Anna Wernerová.“ S každým si podala ruce na přivítanou.
TINA: “ Tina Kranichová.“
TOM:“ Tom Kranich.“ Tina předala paní Wernerové potřebné doklady, aby je mohla zapsat do knihy hostů.
TINA: “ Máte to tu moc hezký. Je to tu jako ve skanzenu.“
WERNEROVÁ: “ Děkuji. Statek je už přes 100 let starý. Všechno je tu na svém místě, ale už jsme museli dělat i rekonstrukce.“
TOM:“ Dnešní firmy dokážou všechno.“
WERNEROVÁ:“ To máte pravdu. Měla jsme takové štěstí, že nám vyšly vstříc.“
TINA:“ Takových poctivých firem je málo.“ Tina dostala od paní Wernerové nazpět doklady.
WERNEROVÁ: “ Kdybyste chtěli, můžete si koupit domácí mléko, máslo, tvaroh, sýr i jogurt. Nebo vám chyběly brambory, mouka,…… klidně se obraťte, ráda vám dám.“
TINA: “ My se nějak domluvíme, že bychom si když tak přišly.“ Paní Wernerová zavedla Tinu s Tomem do jejich apartmánu, který se nacházel v bývalém vejminku. Ten se nacházel hned za statkem. Vejminek měl přízemí a patro. V přízemí byly sklepní prostory, z toho jedna místnost byla vyhrazena pro turisty, aby si zde uložili kola, lyže,……. Společně vešly po dřevěných schodech, které byly spojené s dřevěným ochozem, který byl dlouhý podél jedné strany vejminku. Na ochozu na jeho zábradlí byly zavěšené truhlíky s červenými muškáty. Paní Wernerová odemkla dveře do apartmánu, kam všichni vstoupili. Vše zde bylo ve dřevě. První místnost, která byla na ráně – jídelna s obyvákem a kuchyní. Za jídelnou byli tři pokojíky pro dvě osoby. Za kuchyní byla komora s úklidovými věcmi.
TOM: “ Je to nádhera.“
WERNEROVÁ: “ Zítra odjíždíme do blízkého města na farmářské trhy, přijedeme až ve středu. Jak se mi doneslo, že tu v dobu také nebudete.“
TINA: “ Takovou informaci nemáme. Vše to má na starost moje kamarádka, která nás pozvala na dovolenou.“
WERNEROVÁ: “ Auto si uschovejte ve stodole. Až budeme odjíždět, tak jí zamkneme. Tady máte klíče. Přeji hezkou dovolenou.“ Klíče od apartmánu dala Tině do ruky.
TINA, TOM: “ Děkujeme.“ Paní Wernerová si šla po své práci. Tina s Tomem si vybraly pokojík, potom si šli vybalit věci z auta.
V té době se na statku objevilo auto s Elenou a Janem. Přivítali se, jako kdyby se 100 let neviděly. Tina jim ukázala, kde budou bydlet. Po vybalení a zabydlení si dali panáka – tak zahájili svou dovolenou. Elena jim řekla, co je celý týden čeká. Na kolech se dopraví do jiného města, kde se na pár dní přidají ke skupině od cestovní kanceláře, se kterými budou absolvovat adrenalinové kousky. Potom se vrátí sem na statek, kdy je čekají pěší pochody.
Neděle……. Kai Seifert se vrátil domů z návštěvy u svých příbuzných. Když vešel do bytu, nemohl uvěřit svým očím. V bytě bylo všechno převrácené naruby, jako kdyby tu spadla atomová bomba. Kai hned volal policii.
Ke Kaiovi přijela místní kriminálka pod vedením komisaře Štefana Hoffnera. Kai s technikem seděli v kuchyni, kde mu bral otisky prstů. Hoffner s jedním policistou si prohlížely převrácený byt, technici sbíraly stopy.
HOFFNER:“ Jmenuji se Štefan Hoffner.“
KAI:“ Kai Seifert.“
HOFFNER:“ Podle prvních náznaků je poznat, že tu někdo něco hledal.“
KAI: “ Já nevím co. Žádné cennosti tu nemám.“
HOFFNER: “ Kde jste byl přes víkend?“
KAI:“ Několik dní jsem byl u svých známých v Berlíně.“ Technik skončil s otisky, dal Kaiovi ubrousek na utření barvy z prstů, a odešel.
HOFFNER: “ Nesledoval nebo neobtěžoval vás někdo v poslední době.“
KAI: “ Ne. Před třemi týdny jsem se vrátil ze Sýrie z válečného území. Jen, co jsme vrátili, v kasárnách jsme uctily památku našeho kamaráda, pak jsem odjel na pravidelné cvičení do Belgie a poslední dny jsem byl u známých v Berlíně.“
HOFFNER: “ Ten váš kamarád byl nalezen mrtvý v hotelovém pokoji.“
KAI:“ Ano…….“ Hoffner viděl na Kaiovi, že se mu něco na smrti jeho kamarádka něco nezdá.
HOFFNER: “ Je na vás vidět, že nejste asi moc spokojen s vyšetřováním okolo smrti kamaráda.“
KAI:“ To máte pravdu. Alex by se nikdy nezapletl s drogami.“
HOFFNER: “ Zítra se u mě stavte u mě, abychom mohli sepsat protokol. Podívejte se, co vám chybí.“
KAI: “ Dobře.“ Hoffner předal Kaiovi svou vizitku.
Ve Švýcarsku……. Po snídani Tina, Tom, Elena a Jan nasedli na svá kola s věcmi na pár dní a vyrazili po místních cyklostezkách do městečka Visp. Kde se připojí na pár dní ke skupině lidí, kteří tu jsou s cestovní kanceláří. Cyklisté budou přespávat v místním penzionku, který spadá pod cestovní kancelář.
Pondělí……. Kai se vracel z kriminálky, zastavil se na benzínové pumpě na dálnici A4 u Frechenu. Kai nechal auto na parkovišti, po cestě na benzínku si hrál s mobilem. Z benzínové pumpy vycházel Semir, který zde byl pro benzínovou šťávu do svého BMW. Kai se zastavil u stojanu, aby ho nikdo nepřejel. Začetl se do jedné SMS, která mu přišla. Semir už nasedal do auta, když si všiml, že po zádech Kaie se pohybuje červený bod. Vyběhl napomoct Kaiovi, kterého shodil na zem, když byla vypálená střela, která se zakousla do sloupku u čerpacího stojanu. Semir se podíval směrem, odkud přiletěla střela. Semir nechal Kaie o samotě, nasedl do BMW a vyrazil za střelcem. Po cestě dal Semir echo na služebnu, co se stalo. Střelec a jeho kamarád nasedli do auta, který ujížděl pryč a BMW za ním. Land Rover sjel na prašnou polní cestu při výjezdu z benzínové pumpy na dálnici. Land Rover a BMW cesta je zavedla k pískovně, během jízdy padla těžká střelba. Semir měl štěstí, zasáhl spolujezdce do ruky. Dojely na konec pískovny, kde se napojily na asfaltovou silnici. Silnice se je, vyvedla na hlavní silnici, kde řidič Land Roveru smetl na křižovatce velkou rychlostí předjíždějící Audi A8 na hlavní silnici. Audi předjíždělo pomalou Toyotu Swift. Ze střetu se rozletěli tisíce střípků ze skel aut. Semir zastavil na hranici křižovatky, hned zavolal pomoct. Semir šel se podívat na Land Rover, ve kterém byly oba dva mrtvý. Silnici hned uzavřely a do vyšetřování se pustili policisté od dálniční policie. Semir se vrátil na benzínovou pumpu. O Kaie se postarali policisté. Jen co Semir přijel, hned šel za Kaiem.
SEMIR:“ Jmenuji se Semir Gerkhan, jsem od dálniční policie.“
KAI:“ Kai Seifert. Chytili jste je?“
SEMIR:“ Ty nám už nic neřeknou. Jsou mrtvý. Co vás chtěly?“
KAI:“ Vůbec netuším. Právě jsem se vracel z kriminálky. Byl jsem u nich sepisovat protokol, protože mi včera někdo prohledával byt.“
SEMIR:“ A nechybí vám něco?“
KAI: “ Ne, vše na svém místě. Jedině, že by to mohlo souviset s SMS, která mi přišla.“
SEMIR:“ A mohl bych jí vidět.“
KAI:“ Ale jistě.“ Ve svém mobilu vyhledal danou SMS, dal ji přečíst Semirovi. V SMS stálo, že Kai má v bance založenou schránku, ke které dostal přístupové heslo a krycí jméno.