Obyvatelé Kolína se probudili do slunného dne. Do tohoto dne se také probudili Tina a Tom.
Tom už dávno seděl v kuchyni u snídaně i s malým Martinem. Tina za malou chvilku přišla za ni ma a s každým se přivítala velkou pusou. Za chvilku šla Tina otevřít dveře, protože Semir zazvonil u dveří.
TOM: “ Nevíš, kdo to může být??“
TINA: “ Hádej třikrát.“
Tina otevřela dveře a mezi ni ma stál Semir. Martin běžel naproti Semirovi.
SEMIR: “ Ahoj. Tady máš poštu.“
TINA: “ Ahoj. Dík.“
SEMIR: “ Ahoj Martine.“
Semirpředal poštu Tině a Martina si vzal na ruku.¨
MARTIN: “ Ahoj.“
Semir šel dál a Tina zavřela dveře. Semir šel rovnou za Tomem.
TOM: “ Ahoj.“
SEMIR: “ Ahoj.“
Tina si cestou do kuchyně prohlížela poštu a narazila na jeden dopis a otevřela ho.
TOM: “ Dáš si kafe??“
SEMIR: “ Dám.“
Tom nalil do hrnečku kafe a předal ho Semirovi. Tom promluvil na Tinu.
TOM: “ Copak píšou zajímavého??“
TINA: “ Píšou zajímavý věci.“
Tina si četla svatební oznámení od Jana a Eleny. Ve svatebním oznámení stálo: “ Elena a Jan si slíbí věrnost v kostele sv.Mikuláše dne 11. 8. 2007 v 11:00 h. v Lipsku. Elena Krügerová a Jan Richter.“
TOM: “ Něco se snad stalo??“
TINA: “ Stalo. „
Tina předala Tomovi svatební oznámení a přečetl si ho.
TOM: „To si snad dělaj srandu?“
TINA: „Asi né.“
SEMIR: “ Ukážete mi to taky??“
TOM: “ Todle budete mít ve schránce.“
Tom předal oznámení Semirovi a přečetl si ho.
SEMIR: “ To jim gratuluji. To máme jet až do Saska??“
TOM: “ Budeš muset.“
Zazvonil Tinin mobil. Tina šla zvednout svůj mobil, ale mobil měla na nabíječce. Semir s Tomem si povídali a Martin šel na chvilku do svého pokoje.
Tina dotelefonovala s Elenou a přišla za ni ma.
TINA: “ Nechybí ti něco??“
TOM: “ Mě??“
TINA: “ Hmm.“
Tinapředala Tomovi jeho mobil. Tina se posadila na židli a položila si mobil na stůl.
TOM: “ Můj mobil. Kdo to byl??“
TINA: “ Elena.“
SEMIR: “ Co pak chtěla??“
TINA: “ Chtěla vědět jestli jí půjdu za svědka.“
Nastal den „D“ Eleny a Jana
Před kostelem sv. Mikuláše…….
TOM: “ Kde jsou?? Už je 10:50, ještě to nestihnou.“
TINA: “ Ale neboj, znám Elenu, ta by nikdy nikam nepřišla ani o minutku pozdě“
TOM: “ No, nevim, vždyť už je 10:50, a teď je už 10:51.“
TINA: „Ale vždyť mají ještě devět minut.“
Andrea má na sobě černo-bílé šaty s krajkou a Semir má černý oblek.
ANDREA, SEMIR: “ Ahoj.“
TOM, TINA: “ Ahoj.“
TINA: “ No, Andy tobě to ohromě sluší, vypadáš nádherně.“
ANDREA: “ Děkuji. Ty šaty jsou z Itálie a navíc vypadáš krásně.“
Tomse Semirem se obejmou a poklepou si na ramena.
SEMIR: “ A nechceš ještě pusu??“
TOM: “ NE, děkuju bez toho se docela obejdu.“
SEMIR: “ No, kdybys třeba chtěl, když ses hrnul do toho objetí.“
TOM: “ Ty seš pitomej, Semire.“
SEMIR: “ No, a kde jsou ti naši svatebčané?? Vždyť už je za pět minut jedenáct.“
TOM: “ Ale koukněte už jedou!!!“
Stříbrná Škoda Octavia zastavila před kostelem, byla ozdobená bílými stužkami a perlami a ve předu byla připevněna svatební panenka s nádhernými a dlouhými šaty.
Nejdřív vystoupil Jan a hned spěchal otevřít dveře auta Eleně. Elena vystoupila a z jejích překrásných svatebních šatů všem přecházel zrak.
JAN: “ Seš nádherná!!“
Elenase na Jana usmála. Jan s Elenou šli k Tině, Tomovi, Semirovi a Andree.
ANDREA: “ Vypadáte překrásně, moc vám to spolu sluší.“
ELENA, JAN: “ Děkujeme.“
Tom a Semir podávají Janovi ruce.
TOM: “ Tak vítej mezi nás ženáče.“
JAN: “ No, ještě ženatej nejsem.“
TOM, SEMIR: “ Doufám, že si to nerozmyslíš. Elena je suprová ženská!!!“
JAN: “ Nebijte se ženich na útěku ze mě nebude.“
TOM, SEMIR: „No, vono jde o to, aby spíš z Eleny nebyla nevěsta na útěku.“
JAN: “ Vy jste blbý, kluci!!“
A už přijíždějí šéfová, Hote a Bonrát.
SEMIR: “ Akorát včas šéfová….. tak jsme tu všichni.“
TINA: “ A je za minutu jedenáct. A Tom celou dobu plašil, že se to nestihne.“
SEMIR: “ No tak Tom ten vždycky….“
TOM: “ Co na mě zase máš??“
SEMIR: “ Jé, Tome já nevěděl, že si za mnou…. To já nic, víš, já jen jsem chtěl říct jako kde seš, když jsem tě neviděl.“
TOM: “ Aha , jen aby.“
Do kostela vchází nejdříve družičky potom Jan se svou nevěstou Elenou, a za Elenou jde její svědek Tina a Janem jeho svědek Semir. Za Tinou a Semirem šli pochopitelně Tom s Andreou, Hote se šéfovou a Bonrát a mnoho dalších příbuzných a kamarádů.
Zní krásná svatební hudba a Janovi s Elenou to ohromě sluší.
FARÁŘ: “ Sešli jsem se v tento den slavnostní den, abychom spojili dva milující se lidi ve svazek manželský. A proto se táži vás Eleno Krügerová berete si zde přítomného Jana Richtera za svého právoplatného manžela a budete s ním žít dobrém i ve zlém a sdílet vše co vás v životě potká, dokud vás smrt nerozdělí.“
ELENA: “ Ano.“
FARÁŘ: “ A vy Jane Richtere berete si zde přítomnou Elenu Krügerovou za svého právoplatného manžela a budete s ním žít dobrém i ve zlém a sdílet vše co vás v životě potká, dokud vás smrt nerozdělí.“
JAN: “ Ano.“
FARÁŘ: “ Nyní jste si slíbili lásku a manželství na celý život před bohem, před svědky a na důkaz vašeho manželství si vyměňte prstýnky.“
Janovi a Eleně se třesou ruce až Janovi spadne Elenin prstýnek na zem.
SEMIR: “ Jane, ty seš blbej, nemůžeš dávat pozor, já věděl, že něco zvořeš.“
Tom a Semir dostávají záchvat smíchu.
JAN: “ Dej teď pokoj, aspoň do týhletý chvilky mi laskavě nekecej.“
TINA: “ Nechte toho vy dva. A ty Semire se nesměj!!!!“
FARÁŘ: “ Tím to váš sňatek prohlašuji za právoplatný. Dejte si první novomanželský polibek.“
Jan a Elena si dají velký polibek. Potom se ještě i se svědky podepíší a už odcházejí za znění varhanů.
Všichni nasedají do aut a odjíždějí na hostinu do jedné romantické restaurace. Na hostině se všichni baví a je veselo……..
TOM: “ Tak co Jane kam pojedete na svatební cestu??“
SEMIR: “ Spíš na líbánky, ne??“
TOM: “ Tak líbánky………“
JAN: “ Je to překvapení řeknu to Eleně až večer, zařídil jsem 14 dní v italském Lignanu u moře. Doufám, že so to Eleně bude líbit.“
SEMIR: “ To by musela bejt hloupá, aby se jí tam nelíbilo, to my jsme byli s Andreou na líbánkách…..“
TOM: “ A jé pan bude vzpomínat a vyprávět veselé historky, kterým se směje jenom on.“
SEMIR: “ No, co bylo to veselý, nádherný a užili jsem si to.“
TOM, JAN: “ No, ty sis třeba užil, ale Andrea se ti určitě bála říct pravdu do očí.“
SEMIR: “ Hele, kluci nerejte zase do mě.“
TOM, JAN: “ Vždyť víš, že to bereme ze srandy.“
SEMIR: „Jó, jó, ty vaše srandičky. Člověk už neví co je sranda a co ne. Kluci ale já vás stejně miluju.“
TOM: “ Nás,jo?? A co Andrea?? Snad se kvůli nám nebudeš rozvádět, náš vztah musíme ukončit, milovali jsem tě Semire, ale dál už to musíme prostě ukončit.“
SEMIR: “ Ne, já miluju jenom Andreu.“
TOM: “ Jo Andreu, Semire už si nějak přebral, prosit. Kolik si toho vypil??“
SEMIR: “ No, já tady jenom pár lahviček.“
JAN: “ Jo, jenom pár 1,5 lahviček.“
SEMIR: “ No, ale máte pravdu kluci, Semirek by měl spinkat.“
Semir si opřel hlavu o stůl a spokojeně podřimuje.
TOM: “ Semire!!! Ale vždyť je teprve pět hodin.“
V tom jdou k Semirovi, Tomovi a Janovi Tina, Elena a Andrea.
TOM: “ Semire, vstávej, jde jsem Andrea. Vstávej pitomče.!!!“
SEMIR: “ Co, co je?? Mami nech mě ještě spát, škola začíná až ve vosum.“
ANDREA: “ Tak co tu děláte spiklenci??“
JAN: “ Ale tak jsme trochu vzpomínali a plánovali a tak.“
ANDREA: “ Aha. Semire?? Co mu je??“
TOM: “ No, on byl trochu unaveném tak si zdřímnul.“
ANDREA: “ Jo, tak až se prozdřívmne, tak mu řekněte ať se za mnou staví Budeme s Tinou na zahradě.“
TOM: “ Co na zahradě??“
TINA: “ Bavit se a tancovat.“
TOM: “ Jo a kde je vůbec Martin??“
TINA: “ Toho už si před 2 hodina odvezla Petra. A ještě se s ním loučil.“
TOM: “ Je to mi nějak vypadlo, promiň.“
TINA: “ To nic, miláčku.“
Dali si pusu.
TOM: “ Takže vy jdeme tancovat, jo?? Tak to jdu samozřejmě s vámi.“
ANDREA: “ Tak jdeme.“
Elena a Jan zůstávají sedět u Semira………
JAN: “ A my tady budeme hlídat pana Semira, aby nám ho někdo neukrad.“
ELENA: “ A budeme si povídat, spíš šeptat, aby nás neslyšel.“
JAN: “ Ten spí jako dřevo.“
ELENA: “ Nikdy nevíš, třeba bude schválně poslouchat.“
JAN: “ No a i kdyby tak to potom nikomu nebude moct říct, protože si to ani nebudeme pamatovat jak je nažbluňkanej vším možným.“
ELENA: “ To je fakt……..“
JAN: “ Já jsem tak šťastnej, že tě mám…….“
ELENA: “ Vždyť já taky, lásko moje.“
Jan ukáže Eleně v katalogu u zamluvený hotel v italském Lignanu a ta je štěstím bez sebe.
ELENA: “ A kdy odjíždíme??“
JAN: “ Pozítří……..“
Dají si velikánský polibek.
JAN: “ Půjdeme tancovat???“
ELENA: “ To ví, že jo. Ale co Semir.“
JAN: “ Ten se jen tak nevzbudí.“
Elena pohladila Semira po hlavě……….. tak jedeme………………..
Konec!!!!!
Autorky: Tina11a Andrea