Byl teplý červencový den, Jan se Semirem a Tomem seděli v autě na dálničním odpočívadle a nic zvláštního se na dálnici nestalo.
SEMIR: “ To je pařák.“
TOM: “ Víš, čím to bude Semire.“
SEMIR: “ Čím??“
TOM: “ Že je léto.“
SEMIR: “ Děkuji pane Kranichu, bez vás bych myslel, že je zima v plném proudu.“
TOM: “ Ještě, že mě máš……..“
SEMIR: “ Samozřejmě, bez tebe bych netrefil ani na WC.“
TOM: “ No, to by to tady vypadalo……..“
JAN: “ Kluci, už se snad zase budete hádat?? Andrea s Tinou mě požádali, abych na vás dohlídl, protože jste pořád v sobě……“
SEMIR: “ Vždyť my se nehádáme, že ne??“
TOM: “ Ne, ne, ne, to je z lásky.“
JAN: “ Aha tak to se máte hodně rádi.“
SEMIR, TOM: “ Přesně tak.“
JAN: “ A se mnou se nehádáte, takže mě jako nemáte rádi, jo??“
TOM: “ Ale máme. S tebou se člověk hádat nemůže, protože seš náš hodnej kamarád.“
SEMIR: “ No hodnej, někdy……. A navíc kdo by nás potom z těch hádek rozháněl, kdybychom se hádali s tebou??“
JAN: “ No, tak to jste fakt moc hodný kluci.“
SEMIR: “ Že jo.“
TOM: “ Tak mě napadlo, co kdybychom se stavili pro naše milované protějšky a zašli všichni společně na oběd??“
JAN, SEMIR: “ Souhlas.“
Tak jeli na služebnu pro Tinu a Andreu a potom ještě pro Elenu. Všichni jeli do pěkné restaurace Portariva .
V restauraci……
JAN: “ Tak se všichni usaďte a my vám s Elenou něco pěkného řekneme.“
ELENA: “ No radši až po obědě ať jste pěkně napjatí.“
TINA: “ Jé, Elen prosim, tak nám to řekněte teď my to takovou dobu nevydržíme.“
SEMIR: “ Jo a můžete nás mít na svědomí, protože jak budeme rychle jíst, abychom to rychle věděli, tak se ještě udávíme.“
JAN: “ Tak dobře….. Já a Elena letíme za týden do Španělska.“
ELENA: “ Budou to takové naše druhé líbánky.“
SEMIR, TOM, ANDREA, TINA: “ Jé, to se máte!!!!“
ANDREA: “ A do Španělska, tam je nádherně….. Co kdybychom taky někam jeli na dovolenou, co řikáš Semire.“
SEMIR: “ No, to by šlo ….. Třeba na koupaliště.“
ANDREA: “ Tak tam zrovna ne, ale třeba do Chorvatska nebo na Sicílii.“
SEMIR: “ Sicílie by šla…. A kdy by jsme mohli letět??“
ANDREA: „Co třeba na konci srpna??“
SEMIR: “ Jojo, tak to doma ještě probereme.“
TOM: “ Tak si objednáváme ne?? Mám hlad, že bych polykal i rezavý hřebíky.“
SEMIR: “ No fuj, Tome hřebíky….“
TOM: “ Moc vtipné….“
A po týdnu nastal den „D“, kdy měli Jan s Elenou odjet na druhé líbánky do Španělska. Semir, Tom, Tina a Andrea se s Elenou a Janem loučí na letišti.
JAN: “ Tak se uvidíme za týden a přivezeme každý mu z vás nějaký suvenýr.“
SEMIR: “ To si budeme pamatovat a běda jak na nás zapomenete.“
Jan s Elenou nasedli do letadla a už mysleli na to, jak budou ležet u moře a užívat si.
JAN: “ Tady si užijeme celý týden a vypnu si mobil, sice Tom se Semirem budou volat a třeba se naštvou, ale já nechci, aby nás někdo rušil.“
ELENA: “ To radši né!!! Ještě si budou myslet, že se nám něco stalo. Musíme být s nimi ve spojení. Jak znám Toma se Semirem a i Tinu s Andreou, tak ty hnedka plašili, vyhlásili by po nás celosvětové pátrání.“
JAN: “ Asi máš pravdu pro dnešek mobil ještě nechám zapnutý, ale zítra jim napíšu ať nás na chvíli nechají samotný a potom mobila zapnu zase až den před odletem domů.“
ELENA: “ Hmm, tak dobře, já to taky napíšu Tině a Andree, jo??“
JAN: “ Tak jo.“
Zatím v Kolíně……….
TOM: “ Tak co, už se ti ozval Jan s Elenou??“
SEMIR: “ Jan mi volal když dorazili a řikal, že si vypnou mobily, abychom je prý nerušili.“
TOM: “ No jó, tak mají druhé líbánky, přej jim to…… a co ty s Andreou, pojedete na tu Sicílii??“
SEMIR: “ Ano, dohodli jsme se to na konec srpna.“
TOM: “ Ale kdy přesně??“
SEMIR: “ Co se staráš, ty by si snad chtěl letět s máma???“
TOM: „No já jen tak,, to už se tě nemusím ani na nic zeptat??“
SEMIR: “ Ale no jo!!! Odlétáme 23. srpna a budeme tam 8 dní.“
TOM: “ A proč zrovna 8 dní??“
SEMIR: “ Já nevim prostě 8 dní, ta tvoje otázky furt!! To je jako kdyby si se mě ptal proč je Země kulatá. Prostě to tak je a nepátrej po tom……“
TOM: “ No Semire…… nepohádali jste se takhle náhodou s Andreou?? Že seš takovej podrážděnej??“
SEMIR: “ Trochu jsme se včera chytli, no.“
TOM: “ A proč?? Co si zase provedl??“
SEMIR: “ Co já….. Já jsem nic neudělal, jenom jsem s Andreou probírali tu dovolenou a ona chtěla víc chtěla do Chorvatska, protože jsme tam ještě nikdy nebyli, no.“
TOM: “ A ty si prostě rozhodl na Sicílii, co??“
SEMIR: “ Jo rozhodl jsem. Ale Andrea mi potom řekla, že ať si tam jedu sám.“
TOM: “ Takže bych tam přece mohl jet s tebou??“
SEMIR: “ Hmm, to jo, ale Tome tohle je vážný.“
TOM: “ Neboj, ty rozumbrado, Andrea tom ještě s tebou moc ráda pojede??“
SEMIR: “ Snad jo….“
Druhý de………. V práci………….
TOM: “ Tak co??“
SEMIR: “ Co, co??“
TOM: “ No, co Andrea??? Jak jste to dohodli??“
SEMIR: “ Nijak.“
TOM: “ Vy spolu ještě pořád nemluvíte??“
SEMIR: “ Já totiž nevěděl jak začít.“
TOM: “ Tak víš, co?? Dneska kup kytku,běž za ní omluv se jí a pak jí třeba řekni, že do Chorvatska pojedete na 100% příští rok. Uvidíš, že bude ráda.“
SEMIR: “ Tak dobře jestli to nevyjde tak mě máš na svědomí.“
TOM: “ Ale vyjde, znám Andreu. Je to suprová holka.“
Přichází Tina……..
TINA: “ Ahoj Semire, je to pravda, že jste se pohádali s Andreou??“
SEMIR: “ Ona ti něco řikala??“
TINA: “ Ne, já s ní ještě nevmluvila, ale Bonrát něco povídal, že jste se o tom bavili s Tomem.“
SEMIR: “ Co ten má co poslouchat cizí rozhovory.“
TINA: “ Jen něco zaslechl.“
SEMIR: “ Bonráte??“
TINA: “ Nic mu neříkej…..“
SEMIR: “ Ale jo……“
Semir šel za Bonrátem.
SEMIR: “ Bonráte, za ten trest mi objednáš pizzu.“
BONRÁT: “ Semir, já nechtěl, to si mám zacpávat uši když kolem vás procházím.“
SEMIR: “ To víš, že ne, ale ta pizza platí….“
TINA: “ A že bych si taky dala??“
TOM: “ Já mám tyky docela chuť.“
BONRÁT: “ Tak já tedy pro ty pizzi teda jedu, no.“
HOTE: “ Že mi jednu vzal?? Nebo dvě, ale ne stačím jedna, držím dietu.“
BONRÁT: “ Tak kolik jich mám vzít??“
TOM: “ 5. Snad si vezmeš taky pro sebe, ne??“
BONRÁT: “ Jo, ale v tom případě 6, protože chci dvě, za to jak ji na mě Semir ošklivej.“
SEMIR: “ Tak promiň….. zase dobrý??“
BONRÁT: “ To víš, že jo, na tebe se člověk nedokáže zlobit, ty špunte malej.“
SEMIR: “ Bonráte,…….“
Další den……..
SEMIR: “ Tome, si skvělej…… Zabralo to Andrea se mnou zase baví. A nejen to.“
TOM: “ Vidíš, co jsem říkal??“
TINA: “ Kluci, mě tak napadlo, že až přijedou Elena s Janem, tak uspořádáme párty. Já a Andrea navaříme.“
TOM: “ Tak to bude mňam, mňam,“
SEMIR: “ Tak to bude ….. super mejdlo.“
Když nastal den příletu Eleny a Jana tak jim přišli Tom, Tina, Semir a Andrea naproti a užili si pěkný mejdan plný veselí a legrace………
Konec!!!
Autorka: Andrea