Něco o němčině…. 19. 8. 2008
Němčina - jazyk K11
0 komentářů
Němčina je západogermánský jazyk a hovoří jí přibližně 120 mil. lidí na celém světě. V Evropě je z hlediska počtu rodilých mluvčích němčina s 110 mil. mluvčími druhým nejrozšířenějším jazykem po ruštině.
Píše se latinkou se spřežkovým pravopisem. Zvláštností je, že podstatná jména se píší velkými počátečními písmeny. Poslední reforma pravopisu proběhla v roce 1996 a přepracována byla v letech 2004 a 2006.
ROŠÍŘENÍ:
Němčina je úředním jazykem v:
Do roku 1918 byla němčina úředním jazykem i na území dnešního Česka.
Německy dále hovoří menšiny ve:
tmavooranžová – původní jazyksvětleoranžová – druhý nebo neoficiální jazykoranžový čtvereček – německá menšina
  • tmavooranžová – původní jazyk
  • světleoranžová – druhý nebo neoficiální jazyk
  • oranžový čtvereček – německá menšina
HISTORIE:
Spisovná němčina se od ostatních germánských jazyků liší změnami v důsledku druhého posouvání hlásek, které bylo uzavřeno ke konci 8. století.
V historii vývoje spisovného německého jazyka rozlišujeme tato období:
NÁŘEČÍ:
Základní členění nářečí v němčině je podle stupně druhého posouvání hlásek v jihoseverním směru:
Mezi jednotlivými nářečími a dialekty existují značné rozdíly. Již dialekt v Kolíně nad Rýnem je pro mnohého Němce jen těžko srozumitelný. Značné potíže pak vznikají, jedná-li se o severoněmecké tzv. Plattdütsch z Fríska nebo o dialekty z Bavorska, Bádenska či Rakouska. Zcela nesrozumitelné je pak tzv. Schwyzerdüütsch, mluvené ve Švýcarsku: švýcarské filmy nebo televizní rozhovory, vysílané v německé televizi, mají většinou podtitulky.
ABECEDA A VÝSLOVNOST:
Němčina se píše latinkou. S výjimkou přehlasovaných Ä, Ö, Ü nevyužívá diakritická znaménka. Používání tzv. ostrého S (scharfes S, ß – pouze malé, při psaní kapitálkami přepisováno jako SS) bylo reformou pravopisu v 90. letech 20. století omezeno, ve Švýcarsku je ale závazné (ß je tam považováno za zastaralé). Německá abeceda obsahuje písmena v následujícím pořadí:
velké: A Ä B C D E F G H I J K L M N O Ö P Q R S T U Ü V W X Y Z
malé: a ä b c d e f g h i j k l m n o ö p q r s t u ü v w x y z
výslovnost: a mezi a a e b c d e f g h i j k l m n o mezi o a e p kv r z/s t u mezi u a i f v x i ts
  • ÄU (a EU) se čte OJ.
  • CH se po A, O a U čte přibližně jako české CH, ale v jiných případech je měkčené – proud vzduchu při vyslovování se otírá o tvrdé patro, nikoliv o měkké jako u českého CH
  • EI, AI, AY, EY se čte AJ.(Eis, Rain, Rayon, Speyer)
  • EU (a ÄU), OY, OI se čte OJ. (Europa)
  • SCH se čte Š. (Schlange)
  • SP se na severu čte SP, na jihu ŠP. Na začátku slov nebo kořenů se čte jako ŠP (sparen – šp)
  • SS se čte S. (dass)
  • ST se na severu čte ST, na jihu ŠT. Stejně jako SP – na začátku slov nebo slovích kořenů jako ŠT (stellen – št, bestellen – bešte…)
  • TSCH se čte Č. (Tschechisch)
  • DSCH se čte DŽ (Dschungel)
  • S se v Německu čte skoro jako Z, v Rakousku jako S (Seite)
  • Z se čte skoro jako TS (Zeit)
  • TZ se čte jako C (Katze)
  • cK, kde c zkracuje předchozí samohlásku (Rock)
  • IE se čte í (Bier)
GRAMATIKA A PRAVOPIS:
  • Rozlišuje se určitý (der, die, das) a neurčitý (ein, eine) člen.
  • Rozlišují se čtyři pády u jmen: nominativ, genitiv, dativ a akuzativ. Jsou vyjádřeny většinou jen tvarem členu, k některým ale patří koncovky podstatného jména.
  • Systém slovesných časů je bohatší než v češtině, ale ve srovnání s angličtinou chybí průběhové formy: předminulý (plusquamperfektum), minulý (préteritum a perfektum), přítomný (prézens) a budoucí I a II (futurum). Podmíněný děj se vyjadřuje konjunktivem a kondicionálem.
  • Slovosled je o něco volnější než v angličtině, ale přece jen má pevné mantinely. Hlavní sloveso stojí na druhé syntaktické pozici ve větě. Typickým rysem němčiny je odsouvání ostatních slovesných tvarů (a také hlavního slovesa ve vedlejší větě) na konec, může se tam sejít i několik sloves najednou:
    • Wenn ich das früher gewusst hätte, hätte ich es nicht mehr tun müssen.
    • Doslova: Kdybych já to dříve věděl by měl, měl bych to ne více učinit stát muselo.
  • Všechna podstatná jména se píší s velkým počátečním písmenem.
SLOVNÍ ZÁSOBA:
Starší slovní zásoba byla ovlivněna hlavně latinou a románskými jazyky. V moderní době je patrný silný vliv angličtiny. Výpůjček je přesto poměrně málo, hlavním nástrojem obohacování slovní zásoby zůstává v němčině hojně využívané skládání slov.
PŘEKLAD A VZOROVÝ TEXT:
Všeobecná deklarace lidských práv
německy Alle Menschen sind frei und gleich an Würde und Rechten geboren. Sie sind mit Vernunft und Gewissen begabt und sollen einander im Geist der Brüderlichkeit begegnen.
doslova Všichni lidé jsou svobodně a rovně na důstojnosti a právech narozeni. Oni jsou s rozumem a svědomím obdařeni a mají jeden druhého v duchu bratrství potkávat.
česky Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.
Post Views: 27