Ve firmě STARK AG…….Sekretářka Starka zavedla komisaře do kanceláře svého nadřízeného.
STARK:“ Nejste tak trochu mimo váš revír – dálnici.“
SEMIR:“ V našem revíru se našla mrtvola vašeho účetního Klause Wernera.“
STARK:“ Byl to dobrý člověk. Hodně pomohl mě, ale také firmě. Bylo na něj spolehnutí.“
TOM:“ Věděl jste, že Werner patřil k partě, která ukradla tiskařský stroj pro zemskou banku.“
STARK:“ To se mi nechce věřit.“
SEMIR:“ A má taky na krku únos dvouch policistů.“
TOM:“ Jestli vám tak trochu nechtěl pomoct, jak rychle přijít k penězům.“
STARK:“ To je snad špatný vtip. Jestli to vše, rád bych se s vámi rozloučil.“
TOM:“ Poznali jsme, že tu nejsme vítáni.“
SEMIR:“ Vlastně nejsme v našem revíru. Brzy se uvidíme.“
STARK:“ Budu doufat, že se tak nestane.“ Tom se Semirem odešli z kanceláře a firmy. Tauchert a Stark se koukali z okna na dálniční komisaře, kteří šli ke svému autu.
TAUCHERT:“ To jsou ty dva fízlové, co nás pronásledovali. K nim určitě patřila ta policajtka.“
STARK:“ Byli mě oznámit smrt Klause.“
Tom se Semirem si všimli, že v černém BMW sedí chlap, který byl zachycen na Tininých fotkách. Komisaři nasedli do BMW a dělali, že odjeli. Čekali za rohem na černé BMW, aby ho mohli pronásledovat. Tauchert nasedl do černého BMW, odjíždělo směrem na staré papírny. Tauchert si všiml ve zpětném zrcátku stříbrné BMW. Vyndal si pod bundy zbraň a nabil ji.
TAUCHERT:“ Máme za sebou staré známé.“ Tauchert si stáhl okénko, vyklonil se a zahájil palbu po dálniční policii. Tom se Semirem se kryli před kulkami.
SEMIR:“ Nechceš taky opětovat palbu.“
TOM:“ Už se na tom pracuje.“
SEMIR:“ No to je dost.“ Tom si vzal svou služební zbraň a opětoval palbu. Tom zasáhl několika ranami do zadního skla a zpětného zrcátka.
Obě dvě BMW brázdili místní ulice. Tom měl tušení, o čem Semir by měl vědět. Když se BMW blížilo do těch míst, Tom měl na mysli, že jejich pronásledování bude v háji.
TOM:“ Támhle si dej pozor, kdyby někdo zprava vyjel.“
SEMIR:“ Nikdo nevyjede.“ Jako kdyby to Tom tušil. Černé BMW mělo štěstí a bez nehody projelo.
TOM:“ Pozor.“ Do Semirova BMW zprava najel náklaďák, proboural mu kufr. Tauchert se radoval, že se zbavil dálniční policie. “ Nikdo nevyjede, jenom náklaďák.“
SEMIR:“ Kde se tu vzal.“
TOM:„Zprava, Semire.“
Na místo nehody BMW s nečekaným nárazem náklaďáku do kufru BMW, se objevili kolegové. Tom stál sám u BMW a Semir hovořil s kolegy. Tomovi přišla SMSka na mobil. V SMS stálo: „Zpráva pro zachránce, dneska si mě můžeš odvést na tvůj hrad. Brouček.“ Tom se na Tininou SMSkou usmíval od ucha k uchu. Tom hned psal Tině SMS: „Zpráva pro broučka, odpoledne si rád vyzvednu. Zachránce.“ Semir přišel k Tomovi, když si dával mobil do kapsy u saka.
SEMIR:“ Měl bych o něčem vědět?“
TOM:“ Prakticky ne. To byl jenom operátor.“
SEMIR:“ No já jenom, že se usmíváš.“
TOM:“ Dostal jsem se na jednu úsměvnou SMS.“
SEMIR:“ Aha.“
V nemocnici…….Tina měla všechno sbaleno. Jako poslední si balila květiny, které dostala od Toma, Hota s Bonrátem, od Tininých rodičů a Eleny. Tina věděla, že se její spolubydlící líbí strelície od Eleny.
TINA:„Nechcete tu nechat tu strelícii.“
PACIENTKA:“ Ale nedělejte si škodu.“
TINA:“ Co si vezmu tak to mi bohatě stačí. Klidně já vám jí tady nechám. Abyste to tady neměla takový smutný.“
PACIENTKA:„Aby pak váš pan manžel nenadával, že nechcete jeho kytku.“
TINA:„To bych mu neudělala. Tu mi přinesla kamarádka.“
PACIENTKA:“ Tak to jo.“ To se ozvalo ťukání na dveře. Tina poslala dotyčného dál do pokoje.
TOM:“ Ahoj.“
TINA:“ Ahoj.“
TOM:“ Dobrý den.“
PACIENTKA:“ Dobrý den.“ Tom dal Tině pusu na tvář.
TOM:“ Jak to, že si tě můžu vyzvednout.“
TINA:“ Potřebují volnou postel pro pacientku, co přijde zítra brzo ráno.“
TOM:“ A tak to vyšlo na tebe. Tak půjdeme. Máš všechno.“
TINA:“ Mám všechno.“ Vzala starý časopisy a dali své spolubydlící do ruky. „Tady vám nechám něco na čtení. Doma by šli do sběru.“
PACIENTKA:“ Moc děkuju. Aspoň si tu budu krátit čas. Mějte se moc hezky.“
TINA:“ Tak přeji brzké uzdravení. Nemáte vůbec za co.“ Tina s Tomem se rozloučili s pacientkou. Tina si vzala zbylé květiny do ruky, spolu s Tomem odešli z pokoje.
TINA:„Ví naše služební drbna, že jdu dneska dom.“
TOM:“ Ne, akorát o tom šéfová.“ Dával Tininu tašku do kufru u mercedesu. „Péťa s Martinem to bude velké překvápko. Ani nevíš, jakou mám radost, že si ti beru domů.“ Dával květiny z Tinini náruče na zadní sedadla.
TINA:“ Abys věděl, vím.“ Tom dal Tině polibek, nasedli do mercedesu a odjeli domů.
Druhý den…….Tom a Tina přišli na služebnu. Přítomní kolegové se zdravili s Tinou, že je živá a zdráva.
SEMIR:“ To nemůžeš něco říct.“
TOM:“ Ne, chtěl jsem vás překvapit.“
Asi tak za půl hodinky se na služebně objevil Hartmut. Zašel rovnou za kluky do jejich kanceláře.
HARTMUT:“ Ahoj kluci.“
TOM, SEMIR:“ Ahoj.“
SEMIR:“ Co pak nám neseš?“
HARTMUT:“ Malou stopu, kde byste mohli najít ukradený tiskařská stroj.“
TOM:“ Hartmute,…….“ Hartmut strčil své USB do jedné z obrazovek v kanceláři. Na obrazovce se objevila fotka mrtvého účetního Klause Wernera.
HARTMUT:“ Dostal jsem do ruky vzorky z mrtvého. Jedná se o jemně hrubý prach, který měl mrtvý na svých botách.“ Zvětšil jedno místo, kde bylo krásně vidět.
SEMIR:“ A ten prach je důležitý?“
HARTMIUT:“ Hodně napoví, kde se ukrývají. Prach patří jedné papírně v Kolíně. Prach se ještě analyzuje.“
TOM:“ Než to zanalyzujete, o jaké papírny jde.“
HARTMUT:“ Podle složení prachu by mohlo jít o tyto objekty.“ Položil seznam na stůl.
SEMIR:“ Tak si je pomalu objedeme.“
Tom se Semirem objížděli objekty na seznamu. Hartmut s kolegy usilovně pracovali na vzorku prachu. Když se Hartmut konečně dopídil, o jakou tajemnou složku se jedná, měl na tváři velký úsměv. Hartmut to hned předal klukům – jedná se o staré papírny v Düsseldorfu. Tom se ozval na služebnu, že by potřebovali pomoc ke starým papírnám. Engelhardtová poslala uniformované policisty a Tinu.
V papírnách…….Stark si prohlížel vytisklé peníze. Byl toho velký štos.
STARK: “ Vypadá to nádherně. Poslední dobou se vás policie drží jako klíště. Viděl jsem, že za vámi drželi ta dálniční policie.
TAUCHERT:“ Ani já sám nevím, jak se to mohlo stát. Příště se to nestane.“
STARK:“ To bych byl moc rád.“ Jak to Stark dořekl, objevila se zde policie. Tauchertovi lidi šáhli po svých zbraních a začali po policii střílet. Komisaři opětovali palbu. Tauchert a Stark nasedli do černého BMW a ujížděli po areálu. Tom se Semirem byli černému BMW v patách. Areál v papírnách byl velký, Stark dával svůj pozdrav ve tvaru olovněných kulek. Semir jim vracel své náboje.
Modrá Škoda Rapid byla na druhém konci areálu papíren, dělala pro Taucherta a Starka malé překvapení. Když si toho Tauchert a Stark všimli, měli bobky u zadku.
STARK:“ Co to je?“
TAUCHERT:“ Nemám tušení.“
Přes cestu stálo celkem šest 50 litrových plastových sudu v železné konstrukci, do kterých se stáčí kyselina či voda. Tři sudy stáli na zemi a další tři sudy na spodních. Tauchert se k tomu chtěl vyhnout, ale neměl šanci. BMW prorazilo bariéru, BMW letělo nízko nad zemí, skončilo na střeše. Stark ležel na Tauchertovi, chtěli se dostat ven z auta. Nad nimi stáli komisaři – Tina stála uprostřed mezi Tomem a Semirem.
TINA: “ Konečná…….“
Tina, Tom se Semirem si prohlíželi jejich tiskařské doupě Starka. Na stolech pod okny, které byly v dlouhé řadě vedle sebe, byli nově vytištěné a rozřezané eurobankovky a archy jenom vytištěných bankovek a archy cenných papírů.
Konec!!