Berlín (Land Berlin)

Berlín (německy Berlin) je městem a zároveň i spolkovou zemí Spolkové republiky Německo. Hlavním městem Německa se stal roku 1991 a od sjednocení Německa (a tím i obou částí města) patří Berlín k největším městům v Evropě.

Všeobecný přehled

Berlín leží na severovýchodě Německa, zhruba 70 km západně od hranic s Polskem, je obklopen spolkovou zemí Braniborsko (Brandenburg). Městem protéká řeka Spréva (Spree), vodní plochy (především jezera) tvoří 6,6 % celkové plochy; mimo mnoha parků a obdobných zelených ploch se na území města nachází i lesní porosty (17,9 % celkové plochy).

Průměrná výška nad mořem: 34 m n. m. Nejvyšší bod: Teufelsberg, 115 m n. m. (jedná se o umělý násyp, vzniklý ze zbytků stavebního materiálu vybombardovaných domů).

Vzdálenost Berlín-Praha činí kolem 350 km. Cesta vlakem trvá necelých pět hodin, cesta letadlem kolem 40 minut.

Dějiny města

Braniborská brána v noci

První historicky doložené zmínění Berlína pochází z roku 1244. Roku 1451 se Berlín stává vládním městem braniborských markrabích a kurfiřtů, 1701 pak hlavním městem Pruského království, 1871 hlavním městem nově založené Německé říše.

Berlín byl v minulosti tolerantním městem, kde nalezlo útočiště mnoho pronásledovaných uprchlíků, mimo jiné hugenoti z Francie (po r. 1685) a protestanti z Čech (po r. 1730), jejichž někteří potomci, žijící v tzv. České vesnici (Böhmisches Dorf), až do druhé poloviny minulého století ještě hovořili česky. Ve dvacátých letech minulého století se z Berlína stává evropská metropole s bohatým politickým, vědeckým a hlavně kulturním životem. Tolerance končí roku 1933 příchodem Hitlera k moci.

Po druhé světové válce, kdy město bylo z velké části zničeno (např. 40 procent obytné plochy), byl Berlín rozdělen do čtyř sektorů. Počátkem studené války se Berlín dostal do středu konfliktů mezi vítěznými mocnostmi. Již roku 1948 dochází k Berlínské blokádě (kdy veškeré zásobování města se koná výlučně leteckým spojením) a posléze k politickému rozdělení města. K faktickému rozdělení dochází stavbou Berlínské zdi 13. srpna 1961.

Po pádu Berlínské zdi roku 1989 začíná nová kapitola města. Berlín se stává městem se zázemím a hlavním městem SRN.

Věková struktura	Struktura podle sektorů
věk	podíl	věk	podíl	sektor	podíl
pod 6	5,0 %	20 – 45	39,7 %	zemědělství	0,54 %
6 – 15	7,8 %	45 – 60	26,8 %	výrobní odvětví	19,27 %
15 – 20	5,3 %	přes 60	15,4 %	služby	80,19 %

Struktura podle národnosti[1]
původ	absolutně	podíl *)
Evropa	339 002	7,3 %
Evropská unie	128 148	27,7 %
Asie	66 983	14,4 %
Afrika	17 750	3,8%
Turecko	116 665	25,2%
Polsko	42 889	9,2%
Srbsko a Černá Hora	24 337	5,2%
Rusko	14 065	3,0%
Chorvatsko	11 378	2,5%
Bosna a Hercegovina	10 463	2,3%
*) podíl na počtu občanů neněmecké národnosti

Pohled na Berlín s Braniborskou bránou vpravo

V důsledku koncentrace obyvatel jiných národností do jistých obvodů nebo jejich částí má tento stav mimo kulturní pestrosti i negativní stránky – základní školy, kde podíl cizinců činí i přes 90 procent žáků, nejsou v některých čtvrtích Berlína výjimkou. Integrační modely sedmdesátých a osmdesátých let, zpočátku nadějné, ztroskotaly, částečně se dá hovořit o uzavřených ghettech různých menšin cizinců. Jedná se zejména o arabské resp. palestinské přistěhovalce či nositele asylu, ale též i o jistou část tureckého obyvatelstva, které v Berlíně žije mnohdy již ve třetí generaci (která je pak integrována méně než ona druhá).

V Berlíně existuje i velká židovská obec, se svými 11 000 členy (podle jiných údajů pak 13 000) největší židovská obec v Německu. V tom je obsaženo ovšem přibližně 8000 vystěhovalců z bývalého SSSR počátkem devadesátých let. To znamená, že méně než jedna třetina obce pochází ještě z doby dřívějšího Západního Berlína. Před holocaustem v Berlíně žilo asi 170 000 Židů, z nichž asi 90 000 emigrovalo. Ze zbylých jich jen asi 8000 přežilo holocaust.

Rudá radnice v Berlíně

Spojení a městská doprava

Berlín je dobře napojen na celoněmeckou i evropskou síť dálnic. Kolem Berlína vede vnější, zcela uzavřený dálniční okruh; vnitřní okruh byl plánován, ale v blízké budoucnosti zřejmě realizován nebude.

I železniční spojení je uspokojivé (z/do Prahy pět rychlíků Eurocity denně v pravidelných intervalech). Největší berlínské nádraží je Berlin Hauptbahnhof (hlavní nádraží) otevřené v roce 2006 na místě bývalého Lehrter Bahnhof. Berlin Hauptbahnhof je považováno za největší nádraží Evropy. Další významná nádraží jsou Ostbahnhof, Spandau, Südkreuz a Gesundbrunnen.

Berlín momentálně disponuje třemi letišti: Tempelhof, Tegel a Schönefeld. První dvě, ležící uvnitř města mají být v budoucnosti uzavřena ve prospěch (dříve východoberlínského a po sjednocení méně využívaného) letiště Schönefeld, ležícího na jihovýchod od Berlína, které má být rozšířeno.

Síť městské hromadné dopravy patří k nejhustším mezi evropskými městy; po sloučení obou částí města byla propojena a dále rozšířena. Jedná se o kombinaci metra, městské železnice, tramvajové a autobusové sítě.

V posledních letech si získala velkou oblibu nejen mezi turisty i doprava něčím, co připomíná rikšu – jízdní kola, která pojmou mimo řidiče ještě dvě další osoby; jezdí zejména v centru (mimo zimních měsíců).

Kultura, umění, věda, památky

Berlínská televizní věž, v popředí kopule chrámu a Humboldtova univerzita

Berlín se vyznačuje velkým počtem kulturních a vědeckých zařízení, z nichž některé dosáhly velké známosti a popularity i v zahraničí. Kulturní pestrost a tolerance se přitom traduje hlavně z doby Západního Berlína, který se stal v tomto smyslu „svobodným“ městem podle hesla „pro každého něco“. Současná situace a výhledy do budoucnosti jsou však silně ovlivněny finanční krizí města (diskuse o zavření nebo sloučení oper, o subvencích pro kulturní a vědecká zařízení atd.).

Nejvýznamnější kulturní zařízení

Z kulturních, uměleckých a vědeckých zařízení a událostí lze jmenovat jen výběr:

vedle nesčetných divadel, malých forem a kabaretů celkem tři opery: Státní opera, Německá opera a Komická opera (Staatsoper, Deutsche Oper, Komische Oper)
velké množství muzeí, z nichž nejznámější jsou Pergamonské muzeum, Egyptské muzeum (s originálem sošky Nefertiti)
velice známá botanická zahrada, celkem dvě zoologické zahrady, jedna z nich s velice známým akváriem
Národní galerie, často s výstavami jiných galerií (roku 2004 zde hostovalo Museum of Modern Art z New Yorku)
Berlínský filmový festival
Christopher street day, jeden z největších pochodů za práva homosexuálů
Karneval kultur (Karneval der Kulturen), velký průvod městem, většinou o letnicích, kde se během asi tří dnů prezentuje většina v Berlíně žijících národností (2004: asi 1,5 milionu účinkujících a návštěvníků)
Berlínská filharmonie (mezi dirigenty patřil například světoznámý Herbert von Karajan, dnes je jejím šéfdirigentem Sir Simon D. Rattle, partner Magdaleny Kožené)
tři univerzity: Svobodná univerzita, Humboldtova univerzita a Technická univerzita), mimo to další vědecká a výzkumná zařízení a instituce
k dalším celosvětově známým událostem patří i každoroční maratonský běh městem.

Berlín v noci

Z dalších pozoruhodností a památek je možno jmenovat Říšský sněm (Reichstag), Braniborskou bránu, světoznámou třídu Unter den Linden stejně tak jako Karl-Marx-Allee, zámek Schloss Charlottenburg, bývalý přechod Checkpoint Charlie, East Side Gallery (zbytek Berlínské zdi), televizní věž Fernsehturm, chrám Berliner Dom a zříceninu kostela Kaiser-Wilhelm-Gedächtniskirche, Kurfürstendamm a Alexanderplatz (bývalé „západní“ a „východní“ centrum města), celý nový komplex na Postupimském náměstí (Potsdamer Platz) a v nejbližším okolí (kde v devadesátých letech minulého století vznikla více méně celá nová čtvrt‘), v neposlední řadě pak i památky v blízké Postupimi.

Zelené plochy

Berlín se chlubí i rozsáhlými zelenými plochami. K nejznámějším patří např. Tiergarten, ležící poměrně v centru města, oblíbený pro procházky, známý jako místo kde se pořádá Love Parade a kde je možno na víkend i opékat selata a zejména – jak to činí turečtí obyvatelé – jehňata.

Památky související s židovskou obcí

V důsledku své minulosti má Berlín i mnoho památek, souvisejících s berlínskou židovskou obcí. K těm nejznámějším patří

Partnerská města

Níže uvedená partnerství uzavřelo město Berlín jako celek (stav k 16. prosinci 2006[4]); jednotlivé obvody mají další partnerská města.

Los Angeles, USA (1967)	Budapešť, Maďarsko (1991)	Tokio, Japonsko (1994)
Paříž, Francie (1987)	Brusel, Belgie (1992)	Buenos Aires, Argentina (1994)
Madrid, Španělsko (1988)	Jakarta, Indonésie (1993)	Praha, Česko (1995)
Istanbul, Turecko (1988)	Taškent, Uzbekistán (1993)	Windhoek, Namibie (2000)
Moskva, Rusko (1990)	Ciudad de México, Mexiko (1993)	Londýn, Spojené království (2000)
Varšava, Polsko (1991)	Peking, Čínská lidová republika (1994)