Já a Katrina jsem napsali tuto povídečku na jeden moc známí film – S tebou mě baví svět. Tento nápad mě napadle mě – Tinu11, když jsem se jednou koukala v zimě na tento filmík. A tak jsem nahecovala Katrinu jestli by nechtěla pomoct a Katrina řekla, že ano. Tato povídka nám trochu déle trvala než jsme ji dopsali dokonce a bylo to kvůli mé škole a abych se připravovala na maturu. V povídce najdete typické hlášky z filmu a to jsem jela podle filmu – pustila jsem si kazetu a postupně jsem takhle psala hlášky. Tak vám přejeme pěkně počteníčko – Tina11 a Katrina
Jednou za pěkný mrazivý večer se všichni sešli u Tiny doma. Chlapi odfrčí na týden do Rakouských Alp, kde si pronajali na týden chalupu sami pro sebe. Jenže to ještě nevědí jakou boudu nachystali jejich manželky. Jejich moc milované manželky jim chtějí dát sebou svoje děti .
U Tiny doma……. Zde se slezla celá dálniční policie včetně Eleny, Jan, Chrise a Teresy.
TINA: ,, Kdy vlastně odjíždíte??“
TOM: ,, Miláčku, odedneška za týden.“
ELENA:,, Co kdyby jsme vám dali všechny naše děti??“
SEMIR: „To je jenom pánská jízda my si chceme odpočnout od našich dětí a od našich moc milovaných manželek.“
KATRINA: ,, My bychom si taky chtěli odpočinout a udělat si dámskou jízdu ten týden.“
TOM: ,, Vy by ste nám chtěli dát všechny děti???“
TINA: ,, Ano miláčku, všechny.“
CHRIS: ,, To ne v žádným případě.“
ELENA: ,, Ale proč ne???“
JAN: ,, No tak dobře když si to naše manželky přejí tak jim vyhovíme, ale dáte nám všechny děti i Natálku.“
TINA: ,, To je dobrý nápad.“
ELENA: ,, Takže jsme domluvený??“
VŠICHNI: ,, Jo jsme.“
Všichni pak ještě dlouho povídali do ranních hodin. Najednou Katrině přišlo líto, že neuvidí týden Natálku.
Po týdnu……. Týden uteče jako voda nastal den odjezdu našich komisařů z dálniční policie do Rakouských Alp. Jejich manželky se s nima přišli rozloučit.
U vlakového nádraží……. Všichni účastníci této velké expedice se sešli přímo na hlavním nádraží v Kolíně nad Rýnem a odtud vyrazili na dalekou cestu do rakouských Alp. Všichni malý děti byli tak natěšení a že si přály, aby už tam byli a užívaly si velkých hromad sněhu, ve kterých se budou válet, koulovat se nebo bobovat.
Tina, Katrina a Elena stojí opodál na nádržím ostrůvku. Katrina je celá zoufalá, aby se něco vážného nestalo malé Natálce.
TINA: “ Copak??“
KATRINA: “ Nebyl to moc dobrý nápad posílat s nimi Natálku.“
ELENA: “ Náhodou to bylo moc výborné. Aspoň se uvidí jak se o ní budou starat.“
KATRINA: “ To bylo takové spiknutí proti mně.“
TINA: “ Katrino, to by jsme ti nikdy neudělali.“
ELENA: “ Ať se taky chlapy postarají o Natálku. A umíš si představit to krásné ticho??“
KATRINA: “ Neumím!!“
TINA: “ Taky musíš být někdy ta špatná v domácnosti.“
ELENA: “ Tuhletu radu si vem k srdci.“
TINA: “ Musíš mít taky hlavní slovo a né, aby za tebe všechno rozhodoval Hartmut.“
ELENA: “ A funguje to moc dobře. Vyzkoušej to.“
KATRINA: “ No dobře.“
Účastníci expedice mají složené všechny věci ve vlaku a tak se můžou děti rozloučit s maminkami.
Elena a Tina odešli ke dětem. Kde se loučili se všemi. Katrina stojí celá smutná v ústraní a přišel k ní Hartmut s Natálkou.
HARTMUT: “ Katrino, neměj o Natálku strach. Já se o ní moc dobře postarám.“
KATRINA: “ Nejraději bych si ji odvezla domů.“
HARTMUT: “ Všechno bude zase dobré.“ Dal Katrině polibek. A pak s spolu rozloučili.
KATRINA: “ Dávej na mi na mého malého miláčka pozor.“
HARTMUT: “ Budu. Ahoj za týden.“
KATRINA: “ Ahoj.“
Vlak se rozjel. Všichni na sebe mávají a vlak se pomaloučku ztrácí v dáli.
Ve vlaku……. Všichni účastníci se sešli v jednom kupé, kde si řekli organizační věci k expedici Apalucha.
Ve vlaku……. Všichni účastníci se sešli v jednom kupé, kde si řekli organizační věci k expedici Apalucha.
Všichni se sešli v jednom kupé, kam se ani nevešli, když jich bylo jako máku. Děti seděli u svých milovaných tatínků.
TOM: ,, Přátelé, kamarádi, vítám vás na týdenní dovolené.“
SEMIR: „Neměli bychom si rozdělit povinnosti??“
HARTMUT: “ To bychom měli.“
TOM: ,, Tak kdo to rozdělí??“
CHRIS: ,, Tak třeba já.“
SEMIR: “ Ty míváš dobré nápady. Tak povídej, co jsi vymyslel.“
JAN: “ Mám jednu otázečku.“
SEMIR: “ A jakou??“
JAN: “ A kdo bude hlavním této expedice??“
CHRIS: “ Mohli by jsme to tady nechat na našem novopečeném tatínkovi.“
HARTMUT: “ Tak to beru. Už jsem si něco připravil na vás.“
TOM: “ Máš hlavní slovo.“
HARTMUT: “ Tak vás všechny srdečně vítám na Expedici Apalucha. Jedním hlavním úkol bude najít velkého sněžného muže – Yetiho. Určitě se to nevyhne nějakou pěknou cenou za správně zjištění stop sněžného muže Yetiho. A když někdo budeme mít nějakou otázku tak se přihlásí.“
A malý Michal zvedl ruku.
HARTMUT: “ Michale, ty máš nějaké připomínky.“
MICHAL: “ Zkouším jestli to funguje.“
V Německu……. Tina, Andrea, Elena a Teresa si udělali takový pěkný večer ve společnosti bowlingových drah v Düsseldorfu. Tina a Elena hráli proti Andree a Terese.
TERESA: “ Nevíte, co je Katrině?“
ELENA: “ Katrina je trochu naštvaná, že si vzali sebou i Natálku.“
TERESA: “ Aha. Aspoň se jednou Hartmut dokonale postará u malou Natálku.“
TINA: “ Katrina si ten týden odpočine od Natálky.“
ELENA: “ To je pravda. Musíme ji vytáhnou mezi nás.“
ANDREA: “ Jak to, že nešla??“
ELENA: “ Prostě se jí nechtělo.“
TERESA: “ A co pak budeme dělat zítra, dámy.“
TINA: “ To necháme osudu.“
ANDREA: “ A co třeba zajít někam. Do kina, divadla, na nějaký ples.“
ELENA: “ Ten ples by se mi moc líbil.“
TERESA: “ A ty o nějakém víš??“
ANDREA: “ Ano. Jeden v Düsseldorfu. A koná se zítra.“
TINA: “ A čí to je??“
ANDREA: “ Nevím jestli to ples obyvatel Düsseldorfu a nebo nějaký zaměřený. Ale to by se dalo jistit.“
ELENA: “ Ještě zítra musíme přesvědčit Katrinu, aby šla s námi.“
Rakousku………. Naši účastníci dorazili na jejich zamluvenou chaloupku. Chaloupka leží v krásných lesích mezi ledovci. Byl krásný výhled na pěkné údolíčko pod nimi a nejbližší město Salzburg. Všichni psali svým milovaným manželkám, že dorazili na chalupu dobře a že děti jsou moc spokojeni se sněhem, kterého tam strašně moc. Všichni děti se převlékli do zimních kombinéz a šli stavět sněhuláky a pak později hráli s svými tatínky jednu velkou koulovačku.
V Kolíně nad Rýnem………. Manželky si vyrazily na ples ještě se stavili pro Katrinu, ale Katrina jak si nešla. Tak, Teresa, Tina, Andrea šli zase opět sami . Holky jsou na Katrinu samozřejmě naštvaný.
Rakousku………. Naši účastníci dorazili na jejich zamluvenou chaloupku. Chaloupka leží v krásných lesích mezi ledovci. Byl krásný výhled na pěkné údolíčko pod nimi a nejbližší město Salzburg. Všichni psali svým milovaným manželkám, že dorazili na chalupu dobře a že děti jsou moc spokojeni se sněhem, kterého tam strašně moc. Všichni děti se převlékli do zimních kombinéz a šli stavět sněhuláky a pak později hráli s svými tatínky jednu velkou koulovačku.
V Kolíně nad Rýnem………. Manželky si vyrazily na ples ještě se stavili pro Katrinu, ale Katrina jak si nešla. Tak, Teresa, Tina, Andrea šli zase opět sami . Holky jsou na Katrinu samozřejmě naštvaný.
Na plese……. Elena, Tina, Andrea a Teresa si moc hezky užili tento ples v Düsseldorfu. Ples jedné střední školy z Düsseldorfu.
ANDREA:,, Jak to, že Katrina zase nešla už mě to přestává bavit.“
TINA: “ Katrina má strach o Natálku, to je jasný. Katrina by nejraději chtěla jet s nimi na tu chalupu.“
ELENA: “ No Tino, jen se ji nezastávej, taky mohla jit s námi.“
TERESA: “ Já myslím, že určitě příště půjde.“
ANDREA: “ To chci vidět.“
TINA: “ Necháme se překvapit a možná, že se jí to mezitím rozleželo v hlavě, že nemusí mít strach o Natálku.“
ANDREA: “ Tak Katrinu by jsme mohli vytáhnout na bowling.“
TERESA: “ To není špatný nápad.“
ELENA: “ Napadla mě ještě jedna věc.“
TINA: “ Tak povídej.“
TERESA: “ Čekáme, co z tebe vyleze.“
ELENA: “ Nebo by jsme si mohli udělat pěkný večer u Tiny doma. S italskými specialitami a dobrý vínem, které snad bude téct proudem.“
TINA: “ Eleno, nevím jestli budu takovou velkou zásobu vína ve špajzu.“
ANDREA: “ To by šlo. To by mohla Katrina vytáhnou paty z baráku.“
TERESA: “ A nebo by jsme mohli zajít ke Katrině domů.“
ELENA: “ Tereso, úplně jsi mi to vzala z pusy.“
TERESA: “ Promiň. Já jsem nechtěla.“
ANDREA: “ Holky ono to nějak dopadne.“
Tina, Andrea, Elena a Teresa si ťukli skleničkami s vínem, aby jim nějaký plán vyšel.
V Rakousku……. Všichni obyvatelé chalupy se sešli na snídani kromě malé Natálky, která spala v ložnici u Hartmuta v postýlce.
MARTIN, ŠARLOTKA, MICHAL: “ Co budeme dneska dělat??“
HARTMUT: “ Dneska se vydáme po stopách Yetiho.“
DĚTI: “ Hurá, hurá, hurá……….“
HARTMUT: “ Za chvilku vyrazíte na cestu za Yetim.“
DĚTI: “ Hurá, hurá……….“ Se zvedly a běžely se převléknout do oteplovaček.
CHRIS: “ Kam se jde??“
HARTMUT: “ Půjdete na jednu chatu, která je od naší chalupy blízko. K chalupě se dostane po vyznačené cestě. U chaty najdete malé krabičky, kde jsou indicie a každá krabička má na sobě jména dětí.“
SEMIR: “ A jak se máme dostat domů.“
HARTMUT: “ Musíte si sebou vzít lyže. Od chalupy vede cesta přímo k naší chaloupce.“
TOM: “ Jak je vyznačená ta cesta??“
HARTMUT: “ Okolo cesty jsou barevné fáborky na stromech, keřích a nebo je najdete na dřevěných tyčích.“
JAN: “ A ten majitel té chalupy bude o nás vědět, že k němu příjde velká skupina s dětmi.“
HARTMUT: “ Ano a ještě vám dá nějaké další indicie. Všechno je už dokonale zajištěné.“
CHRIS: “ A co bude dělat náš vůdce??“
HARTMUT: “ Vůdce bude hlídat hledače indicií……….“
SEMIR: “ A co Chris???“
HARTMUT: “ Chris tu pěkně hospodařit, když tu nemá……….“
CHRIS: “ To ti moc děkuji. Já jsem tu jenom na výpomoc.“
JAN: “ Tak ti to moc nezávidím.“
TOM: “ A to bude na celý den??“
HARTMUT: “ Ano. Ještě nějaké otázky??“
TOM, CHRIS, SEMIR, JAN: “ Ne.“
SEMIR: “ Chrisi, tak to udělej něco dobrého.“
HARTMUT: “ Abych ještě nezapomněl. Na cestu dostanete balíčky s jídlem.“
JAN: “ To abychom náhodou nezhládli.“
Všichni děti stály převlečeny do oteplovaček před chalupou v jedné řadě jako při nástupu na těláku základní školy. A koukaly se na řadu oken na chalupě, kde je skrytá úzká chodbička, která spojuji pokoje a velkou jídelnu.
MARTIN: “ Expedice Apalucha je připravena k výstupu.“
MICHAL: “ Mě praskla guma u spoďárů.“
Hartmut přišel k prvnímu oknu, které otevřel a vykoukl na děti před chalupou.
HARTMUT: “ Za chvilku půjdete po stopách Yetiho.“
DĚTI: “ Hurá, hurá……….“
Otcové dětí se šli raději převléknout do teplejších věcí a připravit pro děti věci na lyžování. děti mezitím se koulovaly před chalupou.
V Kolíně……. Katrina volala s Hartmutem, který je pomaloučku na cestě k chalupě, kam má namířeno jedna velká skupina. Malá Natálka seděla v dřevěných sáňkách se dřevěným opěradlem a byla přikrytá dekami, aby jí nebyla zima a pěkně se smála na svého tatínka.
KATRINA: „……. To jsem ráda, že se má Natálka dobře……. Těším se na vás až se mi vrátíte z hor………. Jinak se mám dobře a s holkama si užíváme to krásné ticho……..“ Uviděla z okna, že přijela vínová Octavia a šla Tině otevřít. „Budu pomaloučku končit……. Přijela mi návštěva……. Taky se mějte moc hezky a dej za mě Natálce pusu……. Ahoj.“ Zavěsila.
TINA: “ Ahoj. Neruším.“
KATRINA: “ Ahoj. Nerušíš. A pojď dál.“
TINA: “ Díky.“
Tina a Katrina šli do obýváku si sednout a popovídat si.
KATRINA: “ Copak potřebuješ??“
TINA: “ Já a holky jsme tě chtěli pozvat ke mně domů…….“
KATRINA: “ Děkuji za pozvání.“
TINA: “ To zní jako, že nepřijdeš.“
KATRINA: “ Přesný úsudek.“
TINA: “ Ty jsi ještě na nás naštvaná kvůli Natálce??“
KATRINA: “ Docela ano. Bylo to narychlo a já jsem mohla jenom souhlasit se všemi, abych vás nenaštvala. Ale bylo to jednoznačné rozhodnutí……….“
TINA: “ Ale já v tom prsty nemám. Katrino, už se s tím musíš smířit. O Natálku je dobře postaráno.“
KATRINA: “ To vím, ale než si zvyknu, že jsem tu sama.“
TINA: “ Týden uteče jako voda. A pak třeba budeš vyprávět Natálce o této krásné expedici.“
KATRINA: “ Asi máš pravdu…….“
TINA: “ Tak přijdeš ke mně??“
KATRINA: “ Já se u tebe zastavím. A co vlastně se u tebe chystá??“
TINA: “ To byl hlavně nápad Eleny. Uděláme si takový italský večer.“
KATRINA: “ Tak to zní zajímavě.“
Na stopě Yetiho……. Děti se svými otci šli po vyznačené cestě jak jim řekl Hartmut. Šli po úzké vyšlapané cestičce jako kačenky za sebou. Každý otec měl na zádech batoh s lyžáky, lyže dětí a ještě svoje. Vždy šli první děti a za nimi šel otec, kterému děti patřili. Rodinky se mezi sebou domlouvali pomocí vysílaček a bylo ti šišky ze smrčku a každý měl svůj kód, které si sami vymysleli. Každá rodina měla svůj rozestup. Jako první šla Tomova rodinka. Adelina šla s Janem a dětmi. Kousek za nimi šel Jan s dětmi.
JAN: “ Tady orel, tady orel volá poštolku. Zaloš výškový tábor. Musíme počkat na Semira a Michala a dochází kyslík. Přepínám.“
TOM: “ Nepřepínej. Papoušek nás dožene.“
ADELINA: “ Já chci počkat na Michala. A studěj mě nožičky.“
JAN: “ A jaký??“
ADELINA: “ No přeci moje.“ Ukázala Janovi, že má na sobě červené bačkůrky. A Jan se jenom zhrozil.
JAN: “ Tady orel. Adelina celou dobu v bačkůrkách. Přepínám.“
TOM: “ To má smůlu v čemu bude lyžovat. Přepínám.“
Michal seděl pod velkým zasněženým smrkem, kde vykonával svoji velkou potřebu.
SEMIR: “ Tady papoušek, volá anděla……….Přitlač. Moc se s tím loudáš.“
MICHAL: “ Už to je.“
Semir přehnul Michala přes koleno. A hledal čím by ho mohl utřít. Utrhl malou větvičku za smrčku a Semir se pustil do díla.
MICHAL: “ Maminka mě utřela lopuchem byla tam beruška…….“
SEMIR: “ To je smůla. Tady lopuchu není…….“
MICHAL: “ Pomoc mami……. Pomoc. Mami, mami“ A tekli mu slzy z očí.
Šli dál po cestě a pomaloučku se jim objevovala chalupa se stopami. Děti jdou pěkně za sebou jako kačenky jako první.
PÉŤA: “ Jane, já bych byl nejraději hadem.“
JAN: “ Proč hadem??“ A na koníčku měl Adelinu. A jdou jako spolední. A Semir nese Janovi lyže se svými.
PÉŤA: “ Protože had když jde tak přitom leží.“
JAN: “ Tome, Semire, tady orel, volá orel…….“
SEMIR: “ Co zase chce ten pták.“
TOM: “ Máš snad ještě nějaké přání??“
JAN: “ Poslední. Nechte mi natisknout parte.“
Na chalupě……. Všichni došli na určenou chalupu. Děti našli krabičky, kde byli indicie na Yetiho. A vedoucí chalupy předal tatínkům ještě jednu indicii podle dohody s Hartmutem. Pak si vzali lyže a pomalu sjeli k jejich pronajaté chalupě, kde už Hartmut a Chris připravil dobrou večeři – zeleninové rizoto.
……………Pokráčko zase příště……………….