V celém Německu vládne zima. Všude jsou pěkné sněhové zavěje a připadává stále nový a nový sníh. Teplota se pohybuje kolem -5°C a lidem jde pára od pusy.
Tento padající sníh přináší vánoční čas a atmosféru. Všechna města v Německu mají vánoční výzdobu a spoustu vánočních stánků s nápady na vánoční dárky.
Tina s Tomem mají pěknou procházku po zasněženém a vánočně rozsvíceném Kolíně nad Rýnem. Byli se podívat do kolínské katedrály, kde se byli podívat na Betlémy a pak si prošli stánky na náměstí.

Tina si prohlížela výlohu v obchodním domě poblíž stánků. Tom přišel k Tině a drží 2 modré hrnky s vánočním motivy. Z hrníčků voněl vánoční svařák. Tom předal Tině jeden hrnek.
TINA: “ Děkuji. A, kdo pojede domů??“
TOM: “ Jeden svařák neuškodí. Když tak pojedeš ty.“
TINA: “ To jsi mě potěšil. Tak to projdeme ještě jednou???“
TOM: “ Můžeme.“
Tina a Tom si šli oběhnout vánoční stánky. Taky si koupili zlaté jmelí, aby se jich drželo štěstí tak si dali pod ním velký polibek u břehu Rýna.
Po obchůzce jdou pomaloučku ke svému černému mercedesu, který stojí poblíž centra. Tina s Tomem se drželi jako milenci.
TINA: “ Miláčku, od Petry jsem dostala nabídku.“
TOM: “ Jakou??“
TINA: “ Petra se mě zeptala, jestli nepřijedeme do Milána.“
TOM: “ Jak to všechno uděláme. To nevím.“
Když došli ke svému autu. Nasedli do mercedesu a vyrazili domů. V autě si pěkně zatopili, protože jim velká zima. Najíždějí na dálnici A2, jako každý rok touto dobou opět není uklizená a tak všechna auta musejí jet velice pomalu, protože většinou pod vrstvou sněhu se skrývá led, který umí své věci…….
TINA: “ Jak to?“
TOM: „Štědrý den je jasný, ale na Silvestra budeme u Hartmuta a Katriny.“
TINA: “ Všechno se dozvím jako poslední…….“
TOM: “ Miláčku, chtěl jsem ti to říct, ale ještě nebyla příležitost, abych ti to mohl říct. Petra chce, abychom přijeli na Vánoce??“
TINA: “ Petra myslela hlavně na Péťu. Třeba jenom na pár dní – asi přes víkend.“
TOM: “ Petra myslí na všechno. Měli by jsme jet za Petrou do Milána, kvůli Péťovi.“
TINA: “ Martin bude chtít taky. A Petra se na nás moc těší.“
Tom se zadíval přes přední sklo, protože se mu zdálo, že před nimi něco je. Tina sledovala zasněžené okolí. Tom opatrně brzdil a před nimi se objevila špatně viditelná nehoda – černý golf a Octavie. V obouch vozech jsou 2 lidské životy. Černý mercedes zastavil před nehodou a Tina zapla výstražné blikačky. Moc se jim z teplého auta nechce, ale nakonec musejí obhlídnout nehodu. Tom a Tina šli pomoct lidem v autech, aby zjistili jestli jsou všechny naživu. Účastníci nehody jsou na živu a akorát jsou v bezvědomí. Tina a Tom stáli u černého Golfa. Tina volá na služebnu.
BONRÁT: “ Dálniční police, u telefonu Bonrát.“
TINA: “ Ahoj. Máme pro vás práci.“
BONRÁT: “ Ahoj. Jakou?“
TINA: “ Sešrotované plechy na A2 – 160 km.“
BONRÁT: “ Jako každej rok. Hned jsme tam sevším všudy.“
TINA: “ Díky. My se zatím o to tady postaráme.“
BONRÁT: “ Dobře. Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“
Tina zavěsila a uklidila si mobil.
TOM: “ Přijedou??“
TINA: “ Přijedou.“ Rozhlídla se pneumatikách černého Golfa a dálnici. „Náš Golf má letní pneumatiky.“
TOM: “ Nebude toho stát nějaké bodíky.“
TINA: “ To nevím, ale jako každý rok je dálnice pod ledem.“ Trochu nohou odebrala sníh, kde narazila na ledovou vrstvu.
TOM: “ To šéfka nebude nadšená.“
Na místě nehody……. Policejní vizy a sanitky dorazili na místo nehody. Tina a To stáli u svého černého mercedesu. Přišel k nim Hote.
TOM: “ Jak jsou na tom??“
HOTE: “ Všichni 4 jsou v bezvědomí a jsou těžce zranění. Kdyby tu byli tak půlhodinky tak by tu…….“
TINA: “ Golf má letní pneumatiky, aby jste byli trochu ve obraze.“
HOTE: “ Už o to vím. To taky k tomu přispěje.“
Přišel Bonrát.
BONRÁT: “ Jako každej rok je A2 jako skluzavka.“
TINA: “ Už je to 5 let.“
BONRÁT: “ Zase se s tím nic neudělá.“
TOM: “ Šéfka se zase bude snažit, ale ti nahoře s tím nic neudělají.“
BONRÁT: “ A7 je zasolená a méně využívaná, ale A2 musí být jako skluzavka.“
HOTE: “ Jedině, že by jsme se starali o A2 sami.“
TINA: “ Už to chci vidět.“
HOTE: “ Jestli tak můžete jet domů. My se o to tu postaráme.“
BONRÁT: “ Tak se uvidíme zítra.“
TINA, TOM: “ Ahoj.“
HOTE, BONRÁT: “ Ahoj.“

Na služebně……. Tom a Semir jsou pořád venku a dohlíží na situaci na dálnicích. Tina sedí ve své kanceláři a hraje si se svým mobilem. Přijde k ní šéfka.
ŠÉFKA: “ Vím, co se včera večer stalo.“
TINA: “ Hote s Borátem se ozvali??“
ŠÉFKA: “ Ano. Dneska ráno to na mě vyhrkli.“ Šla do své kanceláře. Tina šla za šéfkou do kanceláře.
TINA: “ Ale už to trvá dlouho. A2 je jako velké kluziště v obouch směrech a je víc využita než A7, která je věčně nasolená a méně využita.
ŠÉFKA: “ Já s tím, ale zase nic neudělám jako 5 rokem. Ti nahoře mě nebudou poslouchat…“
TINA: “ Je teda mít zasolené auto než zmačkané plechy. A každá dálnice musí být sjízdná. Jedna ano a druhá zase ne.“
ŠÉFKA: “ Já vaše názory chápu, ale ti nahoře si nedají pořád vysvětlit.“ Do kanceláře přišli Tom a Semir z obchůzky z dálnic A3 a A2.
SEMIR: “ A2 a A3 si můžou podat ruce.“
ŠÉFKA: “ Pátým rokem se s tím zase nebude nic dělat. Za hodinku budete mít takové malé školení.“
SEMIR: “ Na celý den??“
ŠÉFKA: “ Píšou tak na 2-4 hodinky.“
TINA: “ O čem to bude??“
ŠÉFKA: “ Bude se zajímat o vaší problematice.“
SEMIR: “ Proč zrovna naše služebna??“
ŠÉFKA: “ Tato akce se dělá každý rok na jiném oddělení. Letos to spadlo na nás.“
SEMIR: “ O to by se měli spíše zajímat dopraváci a né…….“
TOM: “ Aspoň to budeme mít za sebou.“
Přednáška……. Všichni policisté dálniční policie se sešli ve školící místnosti. Hote a Bonrát si sedli před Toma, Semira a Tinu. Dálniční komisaři si hráli piškvorky, po celou dobu, kdy hovořil Karl Werner.
Před koncem přednášky se Hote a Bonrát otočili k dálničním komisařům. Mluvili spolu tichým hlasem.
BONRÁT: “ Tino, máme na tebe prosbičku??“
TINA: “ Jakou??“
HOTE: “ Co se takhle zeptat na ty dálnice.“
SEMIR: “ Ale zase na druhou stranu……. Ale je to dobrý nápad.“
TINA: “ Lepší když si ho odchytnete až to skončí.“
TOM: “ Myslíte si, že se něco dozvíte??“
SEMIR: “ Třeba ano.“
BONRÁT: “ My se o to postaráme.“
Hote a Bonrát se otočili do předu, když zrovna Karl Werner ptal jestli někdo nemá otázky, ale v celé místnosti bylo hrobové ticho. Werner se rozloučil a všichni přítomní se zvedli a odešli. V místnosti akorát zůstali dálniční komisaři s Hotem a Bonrátem. Werner si dával věci do tašky, když k němu přišli zbylí jedinci.
HOTE: “ Máme takovou otázečku.“
WERNER: “ A o co jde??“
BONRÁT: “ Už 5 let usilujeme, aby dálnice A2 byla bezpečně průjezdná jako ostatní dálnice okolo Kolína.“
WERNER: “ Ale dálnice A2 je hodně využívaná. A v čem je teda problém.“
TINA: “ To je sice pravda, že A2 je hodně využívaná, ale je jako jedno velké kluziště.“
SEMIR: “ K tomuto se začíná blížit i dálnice A3. Dálnice A7 je bezpečně průjezdná, ale na ní najdete pár aut.“
WERNER: “ To všechno chápu, ale jak v tom má figurovat moje postava.“
TOM: “ Chceme docílit toho, aby všechny dálnice byli bezpečně průjezdné.“
WERNER: “ Podle vás nejsou??“
BONRÁT: “ Ne!“
SEMIR: “ Taky proti tomu bojujeme 5 let.“
TINA: “ Radši by jsme měli více zasolené auta než pomačkané plechy na A2, kde se těmito nehodami jenom hemží.“
SEMIR: “ Někdy vyjíždíme i několikrát za den.“
TOM: “ Některé nehody mají i horší následky. A někdy k tomu dopomohou i letní pneumatiky a nebo sjeté zimní pneumatiky.“
WERNER: “ A paní Engelhardtová vím, co tu chcete po mě.“
HOTE: “ Neví, ale stojí při nás, aby všechny dálnice byli sjízdné.“
BONRÁT: “ Každý rok se to říká těm nejvyšším, ale oni nic.“
WERNER: “ Plně vás chápu. Uvidíme, co se s tím půjde udělat. Když se mi něco podaří zařídit a tak to dám vědět paní Engelhardtové. Nejste jediná služebna, že si stěžuje na nesjízdné dálnice a silnice, ale vždy se nic nepodnikne.“
SEMIR: “ Děkujeme za to, že nám s tím pomůžete nějak vyřešit.“
WERNER: “ Ale dopředu vám nic neslibuji. Ještě máte nějaké otázky.“
HOTE: “ To bude asi všechno. Děkujeme, že jste nás vyslechl a strávil ten čas.“
WERNER: “ Až se něco dozvím hned to předám vám. Naschle.“
BONRÁT, SEMIR, TINA, HOTE, TOM: “ Naschle.“
Werner odešel z místnosti.
TOM: “ Docela to vypadá na dobré cestě.“
BONRÁT: “ To je pravda.“
HOTE: “ Další plus, že nejsem jediná služebna.“
Dálniční komisařové pilně pracují nad vyplňováním papírů – staré nehody, které se tak stali před týdnem hlavně na dálnici A2, kde bylo moc zmačkaných plechů. Hote a Bonrát obhlížejí dálnice, která má pod patronací dálniční policie.
Semir a Andrea už mají svojí práci hotovou a chystají se na oběd. Tina a Tom dodělávají poslední věci. Tina přišla za Tomem s posledním papírem mezi nehody na A2 za minulý týden.
TINA: “ Tady máš poslední papír do spisu.“ Předala Tomovi, který ho uklidil do spisu.
TOM: “ Konečně, že to máme za sebou.“
Semir nakoukl do kanceláře.
SEMIR: “ Už to máte hotový??“
TOM: “ Máme. Proč??“
SEMIR: “ Nechte jít s námi na oběd??“
TOM: “ Snad poznáte naše auto stát na parkovišti.“
SEMIR: “ Už chápu. Na našem místě.“
Semir a Andrea odešli na oběd.
TINA: “ Nebo chceš jít zase do naší útulné.“
TOM: “ Mě to je úplně jedno.“
TINA: “ To jsem si myslela, že řekneš.“
Do kanceláře přišla šéfka.
ŠÉFKA: “ Už jste s tím hotovy??“
TOM: “ Ano. Před malou chvilkou jsme skončili.“
ŠÉFKA: “ Dobře. Semir a Andrea jsou na obědě??“
TINA: “ Už tu nejsou tak 5 minut.“
ŠÉFKA: “ Kdyby jste mě náhodou hledali, tak jsem na obědě s Karlem Weberem. Chce něco důležitého probrat.“ Odešla na oběd.
TOM: “ Že by spolu probrali ty dálnice.“
TINA: “ Všechno je možné, ale šéfka si trochu užije. Tak kam půjdeme na oběd??“
TOM: “ Tak jednou poobědváme s našimi milými kolegy v naší restauraci.“
Tina s Tomem odešli na oběd.
Na obědě……. Dálniční komisařové se sešli v jejich oblíbené restauraci, kam chodí už pěkných pár let.
SEMIR: “ Doufám, že nikam neodjedete na Silvestra.“
TOM: “ Máme jet do Itálie, ale…….“
ANDREA: “ Jaké ale.“
TINA: “ Někdy před Silvestrem. Pokud Petra nebude chtít, abychom zůstali až do konce roku.“
SEMIR: „U Katriny a Hartmuta je zamluvená oslava na Silvestra.“
ANDREA: “ Vaše maminka přijede??“
SEMIR: „To nevim. Katrina je ve spojení s maminkou.“
ANDREA: “ Tak mě napadlo, že by jsme mohli udělat jednu velkou rodinnou akci.“
SEMIR: “ Vždyť se k nám ani nevejdou.“
ANDREA: “ Jen to nech pěkně na mě.“
SEMIR: “ No dobře. Nechcete ještě přijít i vy?? Andrea najde pro vás nějaké to místečko.“
TINA: “ To je dobrý. Už máme svoji rodinnou sešlost.“
ANDREA: “ A co vaše teta z Berlína?? Přijedete na svátky??“
TINA: “ Jen to ne.“
TOM: “ Tininy rodiče zatím nic nekřikali, že by měla přijet.“
TINA: “ Aspoň jedny Vánoce byl by velký klid…….“
ANDREA: “ Tetička jako černá ovce rodiny??“
TOM: “ Vystihla jdi to úplně přesně.“
Ještě si malou chvilku povídali a pak vyrazili na služebnu, kde se budou nudit. Tina, Tom, Semir a Andrea si rozdělili cestu, protože každá manželská dvojice má své auto na jiném konci parkoviště.
Semir a Andrea stojí u BMW.
ANDREA: “ Napadla mě jedna věc.“
SEMIR: “ Jaká??“
ANDREA: “ Že se Tom ani Tina nezmínili, jestli nepřijede Tomův otec na vánoční svátky.“
SEMIR: “ Přece si děda nenechá ujít svá vnoučata a třeba jsou dávno dohodnutí, že přijede.“
ANDREA: “ Tak to je možnost.“
V BMW se ozvala vysílačka. Semir se natáhl pro vysílačku.
ŠÉFKA: “ Kobra1, Kobře11. Potřebuji pomoct.“
SEMIR: “ Šéfová, tak co se děje.“
ŠÉFKA: “ Jsem na dálnici A4 – 170,5km, směr Mnichov se stala vážná nehoda.“
SEMIR: “ Hned jsme tam. Jenom tu zprávu vyřídíme dále.“
ŠÉFKA: “ Dobře.“
Semir s Andreou nasedli do BMW a zajeli za Tinou a Tomovi.
Tina a Tom stojí u modrého mercedesu.
TOM: “ Miláčku, mám pro tebe ještě jednu zprávu.“
TINA: “ Jakou, o které zase nevím jako vždycky.“
TOM: “ Zapomněl jsem ti říci, že o vánočních svátcích přijede Ben.“
TINA: “ A nechtěl by přijet na Silvestra?? Aby nechtěl přijet, když bude u Petry.“
TOM: “ Zkusím se ho zeptat. Ale určitě rád přijede na Silvestra.“
BMW zastavilo u mercedesu a Andrea stáhla okýnko.
TINA: “ Něco se snad děje.“
SEMIR: “ Vážná nehoda na A4 – 170,5km, směr Mnichov.“
TOM: “ Hote a Bonrát jsou na místě??“
ANDREA: “ Ne, ale je tam šéfka.“
SEMIR: “ Tak vyrazíme na cestu.“
Tom a Tina nasedli do mercedesu a obě auta vyrazila na dálnici A4 se spuštěnými modrými majáčky ze předními skly.
Na místě nehody……. Na tomto kilometru se srazilo 5 aut, které jsou přímo do šrotu, ale lidem se nic nestalo.
Dorazilo BMW a mercedes. Všichni rychle vyšli z aut a šli za Hotem a Bonrátem, kde s nimi byla i šéfka.
SEMIR: “ Co se tu stalo??“
HOTE: “ Srazilo se tu 5 aut.“
BONRÁT: “ Je tu plno těžce zraněných.“
TOM: “ Už se přibližně ví, kdo tu nehodu způsobil.“
HOTE: “ Podle svědků tuto nehodu způsobilo osobní auto – značka byla Ford bílé barvy.“
TINA: “ SPZ??“
BONRÁT: “ Všimli si akorát konec SPZ – 365.“
ANDREA: “ To je jako hledat jehlu v kupce sena.“
ŠÉFKA: “ To auto se musí najít.“
Andrea a šéfka odjeli na služebnu v modré Mazdě5.
SEMIR: “ Co si prohlédnout benzínky.“
BONRÁT: “ Ale to zabere spoustu času.“
TINA: “ To je pravda. Tak je vemte postupně a pak jich bude méně.“
TOM: “ Aspoň se nebude nudit.“
SEMIR: “ A když se vrátíte tak vám pomůžeme.“
HOTE: “ To už je lepší.“
V mercedesu……. Tina volá s Elenou.
TINA: “ Ahoj.“
ELENA: “ Ahoj. Mám ne tebe otázečku.“
TINA: “ A jakou??“
ELENA: “ Určitě asi jdete ke Katrině??“
TINA: “ Abych ti řekla pravdu, ještě nevím jestli Petra nebude chtít, abychom zůstali až do Silvestra.“
ELENA: “ To mě vůbec nenapadlo. S Janem jsme mysleli, že konec roku oslavíme spolu.“
TINA: “ Už jsem to pochopila. Že ty sis něco udělala s Katrinou.“
ELENA: “ Dalo by se to tak říct. Ale je to na delší povídání.“
TINA: “ Vždy se najde nějaká chvilka, kdy mi to řekneš.“
ELENA: “ Ve tvém hlasu jde slyšet, že se tam taky moc nechce, že by jsi raději rodinný večer.“
TINA: “ Tak jsi na to přišla…….“
ELENA: “ Snad něco vymyslíme, abychom byli sami na spolední hodiny spolu.“
TINA: “ Dobře. Ale doufám, že nechceš, abych to vymýšlela já.“
ELENA: “ No jasně. Ty jsi na to expert první třídy.“
TINA: “ Díky. Tak dobře. Pokusím se něco vymyslet.“
ELENA: “ Budu pomaloučku končit. Pozdravuj tu tvou drahou polovičku a děti. A někdy zajdeme na kafe.“
TINA: “ Já to mé drahé polovičce vyřídím a taky doma pozdravuj. Měj se dobře a ahoj.“
ELENA: “ A pak se ozvy jak to dopadlo. Ahoj.“
Tina s Elenou společně zavěsili.
TOM: “ Co zase máte za pikle s Elenou.“
TINA: “ To by jsi chtěl vědět, co?“
TOM: “ Tak mi to řekni.“
TINA: “ Elena nechce jít ke Katrině na Silvestra. Něco si spolu udělali. Chce být prostě s námi.“
TOM: “ A na co Elena přišla??“
TINA: “ Zjistila, že se mi moc nechce jít ke Katrině.“
TOM: “ Katrina není jako ty, když jsme byli sami v Itálii.“
TINA: “ To vím taky. Jestli chceš tak si tam běž sám.“
TOM: “ To se mi moc nechce jít sám. To radši budu s tebou, Elenou a Janem.“
TINA: “ Ale pak to nesváděj na mě, že jsem tě překecala.“
TOM: “ Neboj se. Už něco vymyslíme.“
TINA: “ No to doufám, ale někam moc daleko.“
TOM: “ Klidně by to stačilo k naši chaloupku do Rakouska.“
TINA: “ Dobrý nápad.“
………..prokáčko zas příště………………..