Semir se připravoval ve své kanceláři na jednu přednášku na policejní škole v Mnichově. Nahlas si říkal, co bude přednášet. Měl na klid, protože Tom nebyl v kanceláři a pobíhal okolo. Tina se zase připravovala na jednu kriminálku do Hamburku, kde se pokusí Tina vyřešit jeden případ a trochu srovnat kolegy, aby lépe mezi sebou spolupracovali. Tina byla u šéfky, kde dostala plno papírů a dostala nějaké instrukce. Vrchní komisař Tom Kranich zůstal sám na služebně.
Na dálnici A33, kterou projížděli Hote s Bonrátem ve svém Porsche. Dálnice byla velice klidná. Naopak B14 se děli věci. Zde byl hustý, ale plynulí provoz. Po této silnici jel armádní německý konvoj, který se vracel ze cvičení z Holandska. Konvoj složený z malých vojenských aut a jednoho velkého kamionu, který převážel dělo, výbušniny. Tento kamion řídil desátník Claus Ekers. To dělo bylo přivázané na lanech, aby po celé korbě kamionu necestovalo, ale lana byla naříznutá a stačil jeden prudký pohyb a dělo by skončilo v kabině řidiče. Jeden řidič osobního vozidla (Golfu) to nevydržel s nervy a tak začal předjíždět vysokou rychlostí tuto velkou armádní konvoj. Kdyby ještě malou chvilku počkal a tato silnice vede na nájezd dálnice A33. V proti směru zatím nic nejelo.
Semir se intenzivně připravoval na přednášku. Vymyslel si jedno slovní spojení
– Spisy, spisy, spisy a samé hlášení.
– Spisy, spisy, spisy a samé hlášení.
Nervózní řidič stále předjížděl a až se dostal objevil horizont, na který nešlo vidět a za pár vteřin by se mohlo objevit auto. Najednou se objevilo v proti směru vozidlo, nervózní řidič zajel před kamion Clause a prudce zabrzdil. Naříznutá lana se povolila a narazila do kabiny řidiče a celý kamion explodoval. Nervózní řidič to trochu šrejchnul o první vodící vůz, dostal smyk a narazil do krajných svodidel.
Semir si pořád něco broukal k přednášce, když v tom přišel
Tom do kanceláře.
Tom do kanceláře.
TOM: “ Semire, máme práci.“ Vzal Semira za rukáv a vyvedl ho z kanceláře, společně odjeli na místo nehody.
Na místě nehody……. Nehoda už byla zajištěna kolegy, sanitkami, hasiči. Všichni tři komisaři, Hote a Bonrát stáli nad mrtvolou desátníka Ekerse.
SEMIR: “ Tak co se tu stalo??“
BONRÁT: “ Jeden z netrpělivých řidičů nevydržel s nervy a začal předjíždět celou kolonu. Řidič Golfu nestačil předjet všechny a z horizontu se objevilo druhé auto, řidič kamionu prudce zabrzdil a explodoval. Řidič Golfu to narazil do krajních svodidel..“
HOTE: “ Tohle potvrzují další členové tohoto konvoje.“
TINA: “ Kam jeli??“
HOTE: “ Jeli ze cvičení z Holandska.“
TOM: “ Jeden se ze cvičení nevrátil.“ Sednul si k tělu, odkryl plachu na těle a na uniformě byl napíchnutý znak jedné skupiny – Copia Honoris.
SEMIR: “ Bude lepší když se naši technici spojí techniky z jejich kasáren. Mají o tom větší páru.
TINA: “ Jak je na tom ten řidič z toho Golfu??“
BONRÁT: “ Podle lékařů na tom nevypadá moc dobře.“
TINA: “ To nemohl počkat ještě pár kilometrů, kde napojuje na dálnici.“
TOM: “ Z B14 si udělal svoji vlastní dálnici.“
Na služebně……. Semirova kancelář byla zatemněná zataženými žaluziemi, že nebylo vůbec vidět do kanceláře. Tina si balila papíry do malých přepravních bedýnek do Hamburku. Tom Tině pomáhal s balením. Tina vynesla ze své kanceláře 2 malé přepravní bedýnky.
ANDREA: “ Nemáš toho nějak moc??“
TINA: “ Podle mě až moc. Abych se nevrátila ještě s dvakrát více papíry než teď.“
TOM: “ Ani bych se tomu nedivil.“
ANDREA: “ Co má Semir zalubem.“
TINA: “ To se brzy dozvíš.“ Semir vyšel z kanceláře po několika minutách. Měl na sobě šedý oblek a v ruce měl kufřík. Všichni přítomní vyvalili oči.
SEMIR: “ Co je?? Se vám snad nelíbím??“
ANDREA: “ Moc ti to sekne.“
SEMIR: “ Díky.“
TOM: “ Fešák.“
TINA: “ Budou z tebe úplně paf.“ Tina vzala jednu bednu s papíry.
SEMIR: „Stěhuješ se nové do kanceláře v Hamburku??“
TINA: “ To ne, ale šéfka mi nabalila plno papírů.“ Odešla s bednou ke svému autu. Tom vzal druhou bednu a šel za Tinou. Semir se rozloučil s Andreou a pak odešel za Tinou a Tomem, kteří jsou před služebnou. Tina si uložila bedny do kufru svého auta.
SEMIR: “ Bude se jim můj slogan líbit.“
TOM: “ Tak se pochlub.“
SEMIR: “ Spisy, spisy, spisy a samé hlášení.“
TINA: “ Krátké a výstižné.“
TOM: “ To je tam vezme u srdce.“
SEMIR: “ Ale nekřikej, že to není pravda. A v tomto případu se vůbec neztratíš.“
TOM: “ O čem to zase mluvíš.“
SEMIR: “ No protože lidi u armády nemají žádný smysl pro humor. To musíš vědět, když jsi byl na vojně.“
TOM: “ Tak trochu se vrátím do mladých let. A my dva odjedete…….“
TINA: “ To chceš říct, že ti bude smutno.“
TOM: “ Ano,…….“
SEMIR: “ Ten týden uteče jako voda.“
TOM: “ Až přijedeš tak mi dej vědět.“
TINA: “ Neboj.“
SEMIR: “ Já ti mám taky dát vědět, jak jsem dojel.“ Tom jenom otočil oči sloup a Semir se smál pod fousy. Semir odložil kufřík na sedadlo spolujezdce v BMW. Tina s Tomem se rozloučili polibkem, pak Tina nasedla do Octavie. BMW odjelo jako první a pak Octavia. Tom zůstal stát sám na parkovišti před služebnou.
V kasárnách……. Tom zajel do kasáren za plukovníkem Herbertem Klainem. Když Tom přijel na bránu kasáren, kde ho zastavil jeden vojín v uniformě.
TOM: “ Kranich, dálniční policie.“ Ukázal svůj služební průkaz. „Jedu za plukovníkem.“
VOJÍN: “ Ano, vím o vás.“ Začal Tomovi vysvětlovat cestu, jak se dostane za plukovníkem. Vojín to vysvětloval v armádních výrazech, že Tom vůbec nevěděl o, co jde.
TOM: “ Kudy, že mám jet??“
VOJÍN: “ Pojedu s vámi.“
TOM: “ To bude lepší.“ Vojín nasedl do Tomova mercedesu a odjeli pryč. Další vojín pohlídal bránu. Vojín zavezl Toma, kde sídlí tajemník Vischolek, který je tajemník plukovníka Klaina.
Všude vládla armádní disciplína a tak představování bylo salutování a jméno vojáka a vojín představil Toma tajemníkovi. Pak vojín odešel z kanceláře.
Všude vládla armádní disciplína a tak představování bylo salutování a jméno vojáka a vojín představil Toma tajemníkovi. Pak vojín odešel z kanceláře.
VISCHOLEK: “ Plukovník vás očekává.“ Toma zavedl za plukovníkem do jeho kanceláře a pak zase odešel.
KLAIN: “ Tak vás tu pěkně vítám. Je hrozná, co se stalo desátníkovi Clausovi Ekersovi. Byl to dobrý voják.“
TOM: “ Chtěl bych vědět, co je toto.“ Ukázal plukovníkovi znak spolku Copia Honoris.
KLAIN: “ Myslíte toto??“ To samé ukázal Tomovi na své uniformě. „Claus Ekers byl také členem. Budu vám vyprávět jeden příběh.“ Plukovník začal vyprávět příběh, který byl o jednom statečném vojákovi, který chtěl zachránit ze spádu lana, které se mu zařezávalo do jeho dlaně na pravé ruce. Tom poslouchal a ani nedutal. „A to je Copia Honoris.“
TOM: “ O Ekersovi bych se chtěl dozvědět víc.“
KLAIN: “ V tom vám pomůže můj tajemník Vischolek. Ten ví, co kde se šustne.“
TOM: “ To znám. Já se tady obrátím na vašeho tajemníka.“ Tom a plukovník si podali ruce na rozloučenou. „To lano muselo bolet.“ Na plukovníkově pravé ruce měl zahojené staré šrámy.
Tom a Vischolek odjeli armádním terénním vozem do vojenského prostoru, kde cvičili vojáci.
VISCHOLEK: “ Claus Ekers byl dobrý voják. Byl pro armádu jako stvořený.“
TOM: “ A co kamarádi??“
VISCHOLEK: “ Pár se jich najde. Měl tu pár kamarádů.“
Když dojeli na místo určení, kde Vischolek vysadil Toma. Tom vešel za železnou bránu, která se skládala z jedné pruhované tyče – červená a bílá barva. Tom šel do hlouby lesa, kde se na jednom místě zastavil, kde bylo plno listí. Tom promluvil silným hlasem, že hledá Ekersovu skupinu.
RIC: “ Tak jste nás našel.“ Všichni vojáci se vynořili ze svých úkrytů. „Někoho snad hledáte??“
TOM: „Ano, někoho, kdo se nejvíc bavil s Ekersem.“ Vojáci si nastoupili do jedné řady jako ve škole při tělocviku na základní škole. Tom si je tak všechny prohlédl a až se zastavil u desátníka Simona. „Že by desátník Simon. Rád bych si s vámi promluvil.“
RIC: “ Dobře. Až skončí cvičení.“
TOM: “ Tak dobře.“ Tom se na chvilku otočil a celá skupina zmizela v lese.
V pokoji Ekerse a Simona……. Tom zde čekal na desátníka Simona. A tak se Tom vrátil do svých mladých let – našel plynovou masku, kterou si nasadil na obličej a do ruky si vzal kus tyče, hrál si hvězdné války. Do pokoje přišel Simon. Tom ze sebe odložil plynovou masku a tyč.
TOM: “ Promiňte, trochu jsem se nechal unést armádou. Taky jsem u ní dlouho byl.“
SIMON: „A co vy vlastně chcete??“
TOM: “ Musíme si ověřit tu dnešní nehodu.“
SIMON: “ Jak jsem řekl vašim kolegům, že Claus zabrzdil v tu chvíli jak před něj zajelo to auto a pak přišla ta exploze.“
TOM: “ Vycházeli jste spolu dobře??“
SIMON: “ Ano, vycházeli jsme spolu moc dobře. Byli jsme trochu jako bráchové.“
TOM: “ A neměl váš kamarád nějaké nepřátelé.“
SIMON: “ Každej mám někoho za nepřátele, ale neřeknu vám, kdo přesně to byl.“
TOM: “ Taky jste členem spolku Copia Honoris??“
SIMON: “ Ano, zatáhl mě do ní Claus. Ale teď mě omluvte, mám další cvičení.“
TOM: “ Ale zajisté. Zítra ráno v 9:00 se zastavte na okresku. Mám na vás ještě otázky.“
SIMON: “ Tak dobře.“
Na policejní škole……. Semir hledal svoji učebnu, kde měl přednášet. Tak se zeptal kolemjdoucího.
SEMIR: “ Kde najdu učebnu B86??“
MUŽ: “ Na konci této chodby, dveře vpravo.“
SEMIR: “ Díky.“ Každej šel svoji cestou. Semir vstoupil do učebny. „Promiňte, že jdu pozdě…….“ Pak se Semir podíval na tabuli, kde bylo napsáno téma: „Policie a ženy.“ A podíval se do učebny, kde seděli samé mladé policistky. Semir by se nejraději neviděl.
Na služebně……. Tom se vrátil z kasáren. Zastavil se u Andrey.
TOM: “ Je něco nového??“
ANDREA: “ Zatím ne. Naši technici pracují s armádními techniky na tom kamionu.“
TOM: “ A máš něco o tom Ekersovi?“
ANDREA: “ Má čistý trestný rejstřík. Vždy chtěl být u armády. Jinak nic zajímavého.“
TOM: “ Zjisti něco o spolku Copia Honoris.“
ANDREA: “ Dobře.“
…..pokráčko bude příště…..