Lidé od dálniční policie si užívali volno, které jim dala stání návladní, protože ve čtvrtek byl státní svátek a děti ve školách měli ředitelské volno ve středu a v pátek. Martin, Péťa, Adelina a Michal odjeli se svými babičkami a dědy za hranice Kolína nad Rýnem. Tina, Tom, Semir a Andrea si užívali klid ve svých domovech.
Šéfová Anna Engelhardtová odjela na služební cestu do Berlína. Tento příkaz dostala ze shora, kde se budou probírat nové metody v případech. Na vrchní komisařce Tině Kranichové zůstala zodpovědnost velet celé služebně dálniční policie, než se vrátí jejich šéfka Engelhardtová z Berlína.
Ráno v pondělí jelo stříbrné BMW po dálnici A7. Martin jel ve svém autě – Golfu na služebnu. Tina odvezla děti do školy a odtud odjížděla na služebnu.
SEMIR: “ Takovýhle volna by mohli být víckrát do roka.“
TOM: “ To bychom mohli rovnou zůstat doma. Všechny případy řešit z našeho domácího pohodlí.“
SEMIR: “ A to není vůbec špatný nápad. A kdy se vrátí Engelhardtová?“
TOM: “ Až za 14 dnů.“
SEMIR: “ To se má Tina na, co těšit.“
TOM: “ Ono těch 14 dnů uteče jako voda. Tina to může přenechat Hotemu.“
SEMIR: “ To radši ne. Víš, jako to dopadlo minule. Bude lepší, když si to vezme na starost Tina.“ Do BMW se ozvala vysílačka.
CENTRÁLA: “ Centrála, volá Kobru11.“
TOM: “ Kobra11, slyší.“
CENTRÁLA: “ Po dálnici A7 pobíhá, bílí bělouš na 150 km a kde se dělá velká havárka.“
TOM: “ Dobře přebíráme to.“ Zavěsil vysílačku a zapnul modrý majáček za předním sklem. Semir šlápnul na plynový pedál.
SEMIR: “ Koně jsou lepší pod kapotou než jako živí.“
TOM: “ A pak se z nich dělají buřty a ……..“
SEMIR: “ Ale víš, jak jsou dobrý.“ Tuto zprávu o běloušovi dostala Tina s Martinem. Na místo nehody dorazilo BMW, Golf a vínová Octavia zároveň. Bělouš dál pobíhal po dálnici a dělal se ještě větší rozruch.
TOM: “ Tino, postarej se o toho bělouše.“
TINA: “ Tak trochu jsem tím počítala.“ Broukala si pod fousy. Semir, Tom a Martin se starali o dopravu na dálnici. Pomáhaly ostatním lidem. Tina se postarala o bělouše, který byl hrozně vyděšený, zuřivý a zdivočelí.
TINA: “ Klid, klid. To bude dobrý. Nemáš se čeho bát.“ Začala ho hladit po krku. Bělouš se chtěl vyklouznout, ale Tina mu v tom zabránila. Bělouš se podíval na Tinu, hlavou se mu honila myšlenka, že Tina bude hodná paní. Tom, Semir a Martin šli k Tině a běloušovi který už byl klidný. Semir dal vědět na služebnu o situaci přes vysílačku, než došel k Tině.
SEMIR: “ Neměla bys mu dát želízka?“
TINA: “ Tomu nevinnému běloušovi.“
MARTIN: “ A co teď s ním bude? Vypadá, že odněkud utekl a je celý vystrašený.“
TOM: “ Zatím ho odvezeme k nám, kde zjistíme majitele a stáj. Pokud šéfová nemá žádné námitky.“
TINA: “ Žádné námitky nemám.“
Na služebně……. Bělouš byl odvezen na služebnu, kde mu Hote a Bonrát udělali malou ohradu ze starých dopravních značek a značky k sobě přivázali černobílými páskami s nápisem: „Policie.“ Tina odjela na služebnu, protože zde čekala na Schrankmannová. Semir, Tom a Martin ještě zůstali na dálnici A7.
Schrankmannová čekala na Tinu u Andrey.
SCHRANKMANNOVÁ: “ Jste zastupující vaší nadřízené Engelhartdové a vy ještě připustíte, aby ten kůň běhal po pozemku dálniční policie.“
TINA: “ Ten bělouš udělal zmatek na dálnici……..“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Ale tohle to není ve vaší práci.“
TINA: “ To jsme toho bělouše měli nechat na dálnici, aby udělal další chaos na dálnici, aby byli mrtvý. Na dálnici A7 jsou jenom lehká zranění.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Někdy si tady připadám jako u blbejch na dvoře.“ Podívala se z okna a Tina také. Právě Bonrát dával běloušovi další balík se senem. Tina a Andrea se nenápadně usmívaly.
TINA: “ Ten kůň se do cely nevešel. Je moc velký.“ Andrea se za monitorem pousmála.
SCHRANKMANNOVÁ: “ To mě nezajímá. Ten kůň nemá co dělat na pozemku dálniční policie.“
TINA: “ Chceme zjistit majitele a popřípadě jezdeckou stáj.“
SCHRANKMANNOVÁ: “ Tak dobře, ale ať ten kůň je co nejdříve pryč z pozemku dálniční policie.“
TINA: “ Jistě.“ Státní návladní odešla ze služebny. Na služebnu přišli Semir, Tom a Martin.
SEMIR: “ Co tady chtěla almara??“
TINA: “ Nelíbí se jí ten bělouš na pozemku dálniční policie.“
MARTIN: “ Kdo je almara??“
TOM: “ Naše státní návladní Isolde Schrankmannová.“
SEMIR: “ Celá služebna ji nemá ráda.“
TOM: “ To brzy poznáš jaká je.“
TINA: “ Necháme almaru almarou. Našla jsi něco o tom běloušovi.“
ANDREA: “ Ten kůň patří jezdecké škole Zlatá podkova ve Frechenu i jezdeckému klubu v Kürtenu poblíž jezera Dhünn-Stausee. Jméno bělouše je Waren. Majitelem jezdecké školy je Joachim Hansen. K této škole patří ještě klub Tři zvonky a majitel je jistý Heinz Wegner.“
SEMIR: “ S Martinem zajedu do jezdecké školy.“
TOM: “ Tak já zajedu do toho klubu.“ Andrea rozdala určité adresy skupinkám. Tom, Semir a Martin odešli ze služebny.
TINA: “ Podívej se na ty 2 firmy pořádně. Někam musíme odvést toho bělouše.“
ANDREA: “ Pokusím se najít nějakého zvěrolékaře.“
TINA: “ Nebo mě almara zadupe do země.“
Tině opět volala Schrankmannová alias almara jak jsou daleko s tím běloušem. Tina se vracela z kuchyňky k Andree. U Andrey byl jeden postarší pán z veterinární stanice v Düsseldorfu – Jan Wessel.
ANDREA: “ Právě jde. Tino, máš tu návštěvu.“
WESSEL: “ Jan Wessel z veterinární stanice v Düsseldorfu. Přijel jsem se podívat na toho bělouše.“
TINA: “ Tina Kranichová, prozatímní šéfová tohoto oddělení. Dojdu si pro bundu.“ Došla si pro bundu a společně odešli k běloušovi. U bělouše stále byli, Hote s Bonrátem
HOTE: “ Určitě jsi, jdete podívat na bělouše.“
WESSEL: “ Ano, ale musím říct, že taková ohrada se málo kdy vidí.“ Hote a Bonrát vyšli z ohrady a místo nich tam šel Wessel. Chvilku mu to trvalo, než ho ohlédl.
HOTE: “ Je to nádherné zvíře.“
WESSEL: “ To ano.“ Hladil bělouše po krku. „Na první pohled jde vidět, že to je ten kůň v dobré kondici, ale při bližším ohledání se zjistí, že ten kůň je dost podvyživený a má ochablé svaly. Ale tohoto krasavce si odvezu k nám na stanice.“
TINA: “ Pak od vás budu potřebovat vaší zprávu.“
WESSEL: “ To je zajisté.“
TINA: “ Chtěla bych se zeptat. Říká vám něco jezdecká škola Zlatá podkova a jezdecký klub Tři zvonky??“
WESSEL: “ Ano, znám je oba dva. Do obouch jezdíme na pravidelné kontroly. S majitelem jezdecké školy se znám osobně jsme totiž spolužáci ze základky.“
TINA: “ A co Heinz Wegner?“
WESSELL: “ Ne, vím, že to mu šéfuje, ale nikdy jsme se snad neviděli. Jinak hodně se bavím s paní Mayerovou. Dalo se říct, že to je vedoucí přes stáje. Tak já už pojedu na stanici.“
TINA: “ Díky za informace.“ Wessel si odvedl bělouše do vozíku na přepravu koní. Wessel odjel a na parkoviště přijelo stříbrné BMW a mercedes. „Ukliďte tu ohradu ať Schrankmannová má radost.“
BONRÁT: “ Rozkaz šéfe.“ Hote s Bonrátem uklízeli ohradu. Komisařové se sešli u policejního Porsche.
TOM: “ Kdo to byl?“
TINA: “ Jeden veterinář z veterinární stanice v Düsseldorfu. Odvezl si bělouše. Zjistil, že byl podvyživený.“
SEMIR: “ Na stanici mu dobře.“
TINA: “ Volala mi naše milá almara. Chtěla vědět, jak jsme daleko s tím běloušem. O té dnešní nehodě na dálnici se dozvěděli ochranáři přírody tak se ptali jak je na tom bělouš a chtějí s námi spolupracovat. Protože mají asi tak 5 případů týrání zvířat z jezdeckého klubu. A chtějí, aby šel někdo do toho klubu, aby se tam porozhlédnul.“
TOM: “ A kdo to má být z nás tří??“
TINA: “ Vybrala jsem Martina. Aspoň se trochu přiučí.“
SEMIR: “ Trochu se naučíš pracovat sám v utajení.“
TINA: “ Zítra ráno v 10:00 se budeš hlásit u paní Mayerové.“
MARTIN: “ Tak trochu jsem s tím počítal. A něco málo vím o koních.“
TOM: “ Tak to budeš jako doma.“ Všichni čtyři vešli na služebnu a zastavili se u Andrey.
ANDREA: “ Už jsem si ověřila obě dvě jména. Joachim Hansen nemá žádný záznam. Ale za to Heinz Wegner má na svém kontě plno malých trestních přestupků a mezi tím i týraní zvířat, ale nikdy neseděl.“
TOM: “ A co ty firmy?“
ANDREA: “ Ta jezdecká škola existuje asi tak 15 let. Jejich pověst je velmi dobrá a má pod svými křídli plno členů. Hansen tuto školu vede se svou manželkou.“
MARTIN: “ Jejich koně vyhrávají všechny soutěže v Německu, ale i v zahraničí.“
SEMIR: “ Všechno to postavili se svou manželkou.“
ANDREA: “ Na rozdíl od školy klub se potápí v samých dluzích. Ten klub existuje od roku 1810, kdy ho nechal postavit jeden šlechtic, který miloval koně. Pak klub dlouho chátral přes 2. světovou válku a Wegner tento klub koupil a postavil ho na nohy.“
TOM: “ Wegner má ve své kanceláři plno cen za soutěže. Na takový velký klub tam pracuje velmi málo lidí. A za co dluží??“
ANDREA: “ Nezaplatil určitou daň pozemku, na které stojí klub, městské části Bonn, kam ten klub spadá. Tak kvůli tomu propustil plno lidí. Dluží asi 3,5 mil €. Obě dvě firmy spadají pod městkou část Bonn. Obě dvě firmy platí daň za pozemek na celý rok a ještě nájemné každý měsíc za budovy.“
TINA: “ Wegner platí poslušně dluh?“
ANDREA: “ Platí, ale po malých částkách. A někdy se objeví větší částky jako 200 000€, 35 000€ a pak zase najednou 5 000€, 20 000€.“
SEMIR: “ Že by ty velký částky měl z různých obchodů.“
TOM: “ Možný to je.“
MARTIN: “ To zjistím já.“
Druhý den……. Martin Stein odjel do jezdeckého klubu Tři zvonky, pod jiným jménem – Erik Kollman. Jezdecký klub zaujímá velkou plochu, které vévodí barokní budova, velké barokní stáje pro koně, barokní menší budova pro zaměstnance, kde mají své pokoje a velké rozlehlé výběhy pro koně s ohradami a s dřevěnými překážkami. Ke klubu vede dlouhá prašná cesta, okolo byli pozemky pro koně. Černý Golf projel velkou barokní bránou, které vévodila jako hlavní vchod, černý Golf touto branou projel, ale ještě zeptal na cestu kolemjdoucího pána v montérkách, kde najde paní Mayerovou. Černý Golf zaparkoval na nádvoří jezdeckého klubu. Martin vystoupil z Golfu a rozhlížel se po nádvoří, kde se bavili dvě pani. Když dohovořili tak k té jedné paní přišel Martin.
MARTIN: “ Vy jste paní Mayerová??“
MAYEROVÁ: “ Ano, co potřebujete?“
MARTIN: “ Jsem Erik Kollman, jsem tu na výpomoc.“
MAYEROVÁ: “ Už vím. Ten brigádník z té agentury z Düsseldorfu.“
MARTIN: “ Přesně tak.“
MAYEROVÁ: “ A máte nějaké zkušenosti o starání koní?“
MARTIN: “ Ano, můj strejda má jedno malé westernové městečko a jízdárnu.“
MAYEROVÁ: “ A proč mu nepomáháte?? Že jste si hledal brigádu.“
MARTIN: “ Ke strejdovi pomáhám akorát přes letní prázdniny. Za ním jezdím do Švýcarska.“
MAYEROVÁ: “ Tak to máte trochu z ruky. Ještě studujete?“
MARTIN: “ Ano, dělám veterinární školu.“
MAYEROVÁ: “ Nejdřív ti ukážu, kde co je, ale nejprve si odneseš věci do svého pokoje. Pak mi s něčím pomůžeš a budeš mít volno. Kdybys měl zájem se projet na našich koních tak můžeš, ale vždy mi to musíš nahlásit.“
MARTIN: “ Dobře.“
……Pokráčko zas příště…..