Na služebně………. Tina právě dotelefonovala se státní zástupkyní tak Tom přišel, seděla v šéfčině křesle.
TOM: “ Všechno dobrý můj šéfíku.“
TINA: “ To ti nesmí po ránu volat naše milá státní zástupkyně Isolde Schrankmannová.“
TOM: “ Co zase chtěla??“
TINA: “ Chtěla vědět, jestli jsme se zbavili toho bělouše a pak jak pokračuje vyšetřování.“
TOM: “ Pořád do toho bude strkat nos. My si poradíme sami i bez ní.“
TINA: “ Prostě to bez její pomoci nezvládneme.“
TOM: “ Tak snad nejsme žádní začátečníci.“ Do kanceláře přišel Semir.
SEMIR: “ Tino, nesuti zprávu od toho veterináře. Máš bělouš byl pěkně zřízení – byl podvyživený, ochablé svaly, dost dehydrovaný. Bělouš v tomto stavu bude asi tak 3 týdny. Jsou u toho i fotky, co jsi chtěla.“ Zprávu položil před Tinu na stůl.
TINA: “ Od začátku mi na tom něco nehraje. Kromě toho týrání v tom bude ještě něco.“
TOM: “ Wegner je v tom až po uši namočenej, že ty koně týrá.“
SEMIR: “ Tome, to máš pravdu…….“
TINA: “ Ale potřebujeme důkazy, aby šel do basy.“
SEMIR: “ Teď musíme čekat s čím příjde Martin.“
TINA: “ Kromě toho týrání……. Tak mě napadlo……….“
TOM: “ A to je co?“
TINA: “ Co kdyby, jsou 2 úplně stejné koně se stejným číslem.“
SEMIR: “ Jako dva Warenové. Tak z toho mi vyplívá obchodování se zvířaty.“
TOM: “ Semire, to jsou zatím domněnky. Na to potřebujeme……….“
TINA: “ Důkazy. Musíme počkat, co přinese Martin.“
TOM: “ To by vysvětlovali ty velké částky, které platí ten svůj dluh.“
SEMIR: “ Takže pravej Waren bude dál vyhrávat pro Wegnera. Falešník u nového pána budu jenom prohrávat a namluví jim úplné pohádky.“
TOM: “ Wegner to má pěkně vymyšlené. Zatím mu to pěkně vycházelo, než se Waren ukázal na dálnici.“
TINA: “ Abych nezapomněla. Dneska příjde někdo od ochránců zvířat. Trochu nám to vysvětlí.“
Martin měl po práci a u paní Mayerové si vypůjčil jednoho koně, že se pojede projet. Martin si půjčil bělouše Varena. Spolu odjeli do místních lesů na malou procházku. Asi tak po hodině a půl se Martin zastavil na malou přestávku u malého dřevěného altánku. Altánek stál u malého jezírka, Martin si sedl na lavičku a Varena přivázal k altánku. Martin se rozhlížel po krajině a najednou si všiml čísla na hřbetě Varena. Číslo bylo úplně stejné jako u toho samého koně, který včera pobíhal po dálnici. Martin udělal pár fotek, že ve stájích stojí pravý Varen. Martin se ještě projel na Varenovi po místním lese a pak zavítal zpět do jezdeckého klubu. varena dal do svého boxu, kde z něho sundal sedlo a vykartáčoval mu srst, kde bylo sedlo. Pak mu dal ještě další balík sena a vodu do pítka. Pak odešel do svého pokoje a pak odešel na večeři.
Na služebně……. Tina opět volala se státní návladní. Tina už měla Schrankmannovou po krk. Tom Tině utěšoval v šéfčině kanceláři. Na služebnu přišel muž kolem 35 let, hnědovlasý, středně vysoký, oblečený do džín, košile, sako od obleku přes to měl ještě teplejší kabát. V ruce držel tašku ve tvaru na notebook tmavé barvy. Zastavil se u něho Semir.
SEMIR: “ Hledáte někoho??“
SCHACH: “ Ano, vaší šéfovou Tinu Kranichovou. Přišel jsem z ochránců zvířat a moje jméno je Michal Schach.“
SEMIR: “ Už vím o, co jde. Jméno mé je Semir Gerkhan. Tak pojďte za mnou.“ Semir a Schach odešli do šéfčiny kanceláře, kde Tina s Tomem se bavili o vánočních svátkách, kde budou a tak. Společně vešli do kanceláře.
SEMIR: “ Chtěl bych vám představit Michala Schacha z ochránců zvířat.“
TINA: “ Tak to jste vy, se kterým jsem mluvila. Tina Kranichová prozatímní šéfka tohoto oddělení.“
SCHACH: “ Velice mě těší.“ Podali si ruce na přivítanou.
SEMIR: “ Tohle to je můj kolega Tom Kranich.“
TOM: “ Také mě moc těší.“ Podali si ruce na přivítanou.
SCHACH: “ Přišel jsem vám trochu více přiblížit naše pátrání po týraných zvířatech u jezdeckého klubu Tři zvonky.“ Vyndal pár obrázků koní, které nafotili sami potají.
SEMIR: “ Jak dlouho se zabýváte sledování Wegnera v jeho práci??“
SCHACH: “ Na to nás zavedla jedna bývalá zaměstnankyně z klubu. Koně se jí zdáli celkově ve špatném zdravotním stavu. A tak zkontaktovala nás. Už to bude asi tak 3 měsíce. Pak ji propustili.“
TOM: “ Tak proč jste tam neposlali někoho z vašich řad.“
SCHACH: “ Už nás tam znají moc dobře.“
TINA: “ Kolik takových případů už máte??“
SCHACH: “ Už jich máme asi tak 20 případů za 3 měsíce. A jak se má ten bělouš ze včerejška?“
TINA: “ Je v rukou veterináře Wessla.“
SEMIR: “ Jak vlastně probíhají obchody?“
SCHACH: “ vždy na nějakém odlehlém místě, kde si zákazník převezme svého koně. Wegner namluví zákazníkovi jaký ten kůň, zákazník ho odkoupí, ale už se nediví, že vlastně ty koně byli 2 a úplně stejné.“
TOM: “ A kam se nejvíce prodávali?“
SCHACH: “ To poslední dobou různě, ale poslední zákazník je z Francie.“
SEMIR: “ Jeho jméno nevíte??“
SCHACH: “ To jsme se k němu nedopátrali. Ale pracujeme na tom.“ Do kanceláře přišla Andrea.
ANDREA: “ Promiňte, že ruším, ale volá Martin. Má prý něco zajímavého.“ Tina odešla s Andreou.
TINA: “ Martine, co se děje?“
MARTIN: “ Tady ve stájích je úplně stejný bělouš Varen se stejným číslem jako na dálnici, ale tenhle ten je plný do života.“
TINA: “ Martine, ty koně jsou dva. Ten na dálnici byl falešný Varen…….“
MARTIN: “ To jako že Wegner obchoduje s koňmi a týrá zvířata.“
TINA: “ Přesně jsi to vystihl.“
MARTIN: “ Udělal jsem pár fotek pravého Varena. Byl jsem s ním na malé procházce.“
TINA: “ Máš možnost ty fotky poslat?“
MARTIN: “ Ano, jedna možnost tu je.“
TINA: “ Tak je pošli Andree. Pokus zjistit jestli v budoucnu nebude další obchod a kdo to je. Prý je to Francouz.“
MARTIN: “ Dobře. Dneska jsem mluvil se slečnou, která tu kudysi dělala. Trochu něco ví o těch obchodech. Zítra mám s ní schůzku.“
TINA: “ Na začátečníka dobrý. Až budeš zase něco vědět tak se ozvy a pokus se zjistit vzájemné vztahy mezi klubem a školou.“
MARTIN:
„Zajisté. Budu pomaloučku končit. Ahoj.“
„Zajisté. Budu pomaloučku končit. Ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“ Zavěsila.
ANDREA: “ Nějak se to dobře rozjíždí.“
TINA: “ To ano. Martin pošle fotky pravého Varena.“
ANDREA: “ Dám pak vědět, šéfe.“ Obě se na sebe podívali. Tina odešla zpět do kanceláře za Tomem, Semirem a Schachem. Když jim ještě všechno Michal Schach dovysvětlil některé maličkosti a pak odjel na svoje pracoviště.
SEMIR: “ A co vlastně chtěl Martin?“
TINA: “ V klubu našel pravého Varena. Martin posílá fotky Andree.“
TOM: “ A teď jenom čekat až bude další obchod.“
TINA: “ A ještě něco. Martin se dal do řeči s jednou bývalou zaměstnankyní z klubu. Zítra se spolu setkají.“
SEMIR: “ Že bychom sešli s Martinem a s tou žnou.“
TOM: “ Tenhle ten nápad mě napadl taky.“
SEMIR: “ Jestli s tím naše šéfová souhlasí.“
TINA: “ Chtěla jsem vám to nabídnout, ale když jsi mě předběhl.“
Druhý den……. Tina si zjistila od Martina, kdy a kde budu jejich schůzka. Pak se sešli na určeném místě a hodinu sešli. Schůzka byla v jednom motorestu u dálnice A49. Slečna Tanja byla na místě jako první a když k jejímu stolu přišlo více lidí tak se udivila.
TANJA: “ Slíbil jsi, že přijdeš sám…….“
MARTIN: “ Nemusíš se ničeho bát. To jsou mí kolegové z dálniční policie.“
TANJA: “ Ale to jsi mi…….“
SEMIR: “ Martin je v klubu jaký si špion aby se dozvěděl více o obchodování a také abychom usvědčili Wegnera.“
TANJA: “ Vždyť……. Jsi mi říkal, že jsi Erik…….“
MARTIN: “ To je krycí jméno. Moje pravé jméno je Martin Stein. A to jdou moji
kolegové – Tina Kranichová, Tom Kranich a Semir Gerkhan.“
TANJA: “ Teď jsem trochu, mimo co jste na mě vyhrkli.“
TINA: “ Pro laika je to někdy těžké pochopit.“
TANJA: “ To máte pravdu. Zapomněla jsem vám představit. Tanja Bauerová.“
TOM: “ Velice nás těší.“ Všichni se posadili ke stolu.
TANJA: “ Tak co chcete ode mě slyšet?“
MARTIN: “ Od kdy víš, že Wegner provádí obchody s koňmi?“
TANJA: “ Asi tak před půl rokem než jsem odešla z jeho klubu. Taky jsem to trochu tušila když Wegner propouštěl lidi a dost často byli u nás lidi od ochránců zvířat. Mluvili o tom, že ty zvířata jsou týraná.“
SEMIR: “ Wegner má plno případů s týráním zvířat i z minulosti. Měla jste tušení, proč vás propustili?“
TANJA: “ Šířila se zpráva, že má velké dluhy a neměl peníze na vyplácení mzdy pro zaměstnance. Hodně se o tom také psalo v novinách.“
TOM: “ Jak dlouho jste u něho pracovala?“
TANJA: “ Asi tak 4-5 let. Před tím jsem byla v Hannoveru.“
MARTIN: “ Nebylo ti něco nápadné na klubu, jak se chová Wegner než jsi odešla?“
TANJA: “ Wegner se choval pořád stejně. Ale bylo mi divné, proč jsou dva stejní koně ve stáji se stejným číslem – jeden byl náš a ten druhý byl úplně vyhublí, až to nebylo hezký. Pak tam hodně jezdili lidé z ochránců zvířat. A pak druhý den ten kůň tam nebyl.“
TINA: “ Kolikrát do měsíce se to stávalo?“
TANJA: “ Jak jsem to sledovala asi tak 4-5x do měsíce. Někdy i více. Dokonce jsem sledovala jeden obchod u nás ve stájích.“
SEMIR: “ Pamatujete si, jak to probíhalo?“
TANJA: “ Kdo si přijel pro koně, byl z Francie. Mluvili mezi sebou francouzsky. Trochu jsem jim rozuměla, ale jenom každý pátý slovo. Wegner mu předal koně toho slabšího a navykládal mu o tom koni, že je nejlepší atd.“
TINA: “ Docela by nám pomohlo jméno toho Francouze.“
TANJA: “ Wegner ho oslovoval Piere. Ale příjmení nevím. Víte, kde končí ty koně?“
MARTIN: “ To se asi nikdy nedozvíme.“
Mezitím Heinz Wegner přivedl do stájí nového koně – hnědáka. Byl starý asi tak 5 let, dobře vypadající a jmenoval se Mauricius. Wegner ho odvedl do jeho boxu, asi tak o 2 boxy dál byl úplně stejný Mauricius, ale tenhle ten byl pravý. Wegner pořád telefonoval se svým obchodním partnerem z Francie. Pier si pro tohoto koně přijede na konci tohoto týdne. Mauricius se odveze kamionem do francouzského města Marseille.
……pokráčko zas příště……..