Město Kolín nad Rýnem se probouzelo do jarního dne. Život v ulicích teprve začínal a první obyvatelé Kolína odcházeli do práce a objevovali se první paprsky slunce.
Když už bylo kolem 8:00 ranní kdy Semir byl v kanceláři, protože chtěl v klidu dopsat hlášení, než přijdou všichni ostatní. Tina rozvážela děti do školy a pak ještě jela za otcem do autosalonu. Tom byl na své obhlídce dálnice A20. Provoz zde byl plynulí a bez komplikací. Tina projížděla dálnici A37, vínovou Octavii se ozval hlas z centrály přes vysílačku. Tina vzala vysílačku.
CENTRÁLA: “ Centrála, Kobře1.“
TINA: “ Tady Kobra1.“
CENTRÁLA: “ Nehoda na dálnici A37 ve směru na Kolín-Bonn na 68km.“
TINA: “ Dobře. Přebírám to.“ Zavěsila vysílačku, zapla si modrý majáček za předním sklem a šlápla na plyn. I Tom jel k jedné nehodě na dálnici A20.
Tina dojela na místo nehody, kde byl, Hote a dělal svou práci. Tina šla hned za Hotem, aby zjistila, co se tu stalo. Jeřáb právě vytahoval z nehody Katrininu vínovou Fabii když se na to koukali Tina s Hotem. Hote, neměl náladu to oznámit šéfové, co se stalo. Tina volala šéfové.
ŠÉFKA: “ Engelhardtová…….“
TINA: “ Šéfová, mám pro vás špatnou zprávu, ale jeto spíše pro Semira.“
ŠÉFKA: “ Tak co se tedy stalo?“
TINA: “ Katrina měla nehodu, při které…….“
ŠÉFKA: “ Je těžce zraněná??“
TINA: “ Ne,……. Neříká se mi to snadno……. Katrina je mrtvá.“
ŠÉFKA: “ Můj bože. Dobře já to nějak Semirovi řeknu. Zatím se postarejte o Hartmuta.“
TINA: “ Dobře. Ještě tuto zprávu rozšířím dál.“
ŠÉFKA: “ Dobře.“ Obě dvě součastně zavěsili. K Tině přišel, Hote.
HOTE: “ Tino, dobrý?“
TINA: “ Všechno v pořádku.“
HOTE: “ Moc to na tobě nejde vidět.“
TINA: “ Musím to oznámit Hartmutovi.“
HOTE: “ Tak ti budu držet palce.“
TINA: “ To budu potřebovat. Dám to taky vědět Tomovi.“ Odešla ke svému autu, nasedla do Octavie a vyrazila za Hartmutem. Tině bylo trochu smutno, ale tuto nehodu brala jako každou jinou nehodu na dálnici, když někdo přišel o život. Tina s Katrinou se v poslední době hádali a nepohodli se v několika tématech.
Tom byl u nehody na dálnici A20, kde při nehodě přišla o život jedna mladá žena z kolínského deníku, kde pracovala jako novinářka a poslední době pracovala na případu kolem požárů v celém Kolíně. Okolo těchto požárů se motal i okresek 23.
Na služebně……. Semir byl ve své kanceláři kde truchlil o smrti Katriny. Po chvilce k němu přišla Andrea, kde ho utěšovala. Na služebnu přišel, Hote, Bonrát s Tomem. Všichni se zastavili u stolu policistů Hota a Bonráta.
BONRÁT: “ Je mě tak líto co se stalo.“
HOTE: “ Ale ta nehoda se nevrátí zpátky.“ Po pár minutách přišla Tina. Zastavila se u skupinky.
TOM: “ Jak to přijal Hartmut?“
TINA: “ Ani se neptej.“ Engelhardtová vykoukla ze své kanceláře a zavolala na skupinku. Tina, Tom, Hote a Bonrát zašli za šéfkou do její kanceláře. Šéfka se usadila do svého pohodlného velitelského křesla.
ŠÉFKA: “ Nebudu dnešní zprávu rozpatlávat do úplných detailů. Rovnou přejdu k věci. Bude lepší, když si Semir a Andrea vezmou delší dovolenou. A co Hartmut?“
TINA: “ Největší starost má o Natálku.“
HOTE: “ Šéfová, my se zatím postaráme o Hartmuta a Natálku než se z toho úplně vzpamatuje.“
ŠÉFKA: “ Tina s Tomem se postarají o tu nehodu novinářky.“
TOM: “ A kdo se postará o místo Andrey?“
BONRÁT: “ My to rádi…….“
TINA: “ Umím si představit, jak to dopadne.“
ŠÉFKA: “ Zatím se o to postará Tina, než se najde nějaká náhrada.“ Do kanceláře přišla Andrea.
ANDREA: “ Mám jednu kamarádku, která nemá práci a dříve pracovala jako sekretářka. A jestli…….“
TINA: “ Andreo, bude lepší, když se postaráš o Semira.“
TOM: “ Semir bude potřebovat tvojí pomoct.“
ANDREA: “ A co Hartmut?“
HOTE: “ To nech na mě a Bonrátovi.“
BONRÁT: “ Někam si vyjeďte na dlouho.“
TINA: “ My se to tady bez vás přežijeme a zvládneme.“
ANDREA: “ Ale…….“
TOM: “ Andreo, žádné ale.
Jen spolu někam jeďte“
Jen spolu někam jeďte“
ŠÉFKA: “ Než nám odjedete tak nám přiveďte tu vaší kamarádku.“
ANDREA: “ Dobře. Až odjedeme……. Rodiče nejsou…….“
TINA: “ O Michala a Adelinu se taky postaráme. Trochu do toho zasvětím moji maminku, než se vrátí tvoji rodiče.“
ANDREA: “ Jak bych se vám odvděčila.“
TOM: “ Na to teď nemysli. To ukáže čas.“
Když skončila porada u Engelhardtové Tom zašel za Semirem do kanceláře kde přemýšlel na Katrinu a v ruce žmoulal její fotku. O Andreu se postarali, Hote a Bonrát. Tina hledala informace o mrtvé z dnešního rána.
TOM: “ Semire, je nám všem moc líto, co se stalo vaší rodině.
SEMIR: “ Moje matka to nepřežije. Byla na Katrině závislá, protože za ní jezdila víckrát než já.
Katrina se právě vracela z Turecka.“
Katrina se právě vracela z Turecka.“
TOM: “ Bude čekat od Katriny, jestli dojela domů, ale opak je úplně jiný.“
SEMIR: “ Taky jsem se rozhodl, že Katrinu pohřbím v Turecku. Trávila tam víc času než já. Rád bych…….“
TOM: “ Semire, mi tu máme plno práce. S Tinou musíme vyřešit jednu nehodu. Po pohřbu si s Andreou udělejte velkou dovolenou.“
SEMIR: “ Tak aspoň přemluvím Hota a Bonráta. Nemůžu vás…….“
TOM: “ Semire, ty jsi stejný jako Andrea. Jen klidně jeďte a my se tu o vše postaráme.“
SEMIR: “ Hartmut a Natálka…….“
TOM: “ Všechno je domluveno. Třeba jeďte s Hartmutem společně někam.“
SEMIR: “ Tak já teda nebudu odmlouvat. Poslechnu mého dlouholetého parťáka.“
TOM: “ To je konečně rozumná řeč.“ Semir se šel dohodnout, jestli by do Turecka nejeli, Hote s Bonrátem a šéfka. Tom přišel za Tinou.
TOM: “ Už něco máš??“
TINA: “ Ta mladá novinářka Elke Tomfordová pracovala u kolínského deníku několik let. Zabývala se těmi požáry v celém Kolíně.“
TOM: “ Ty který má na starost okresek 23 v Düsseldorfu.“
TINA: “ Ano, chtěla se dozvědět, kdo to dělá.“
TOM: “ A co rodina?“
TINA: “ Se svým manželem měli 2 děti, teď žijí v zahraničí. Manžel pracuje ve firmě na výrobu součástek do letadel. Oba dva nemají ani čárku v trestním rejstříku.“
TOM: “ Tak se zajedeme podívat za manželem a do práce.“
TINA: “ Nic jiného nám nezbývá.“
Tina s Tomem se vzali svoje věci a odjeli za manželem a na její pracoviště. Mezitím Semir s Andreou odjeli domů.
Tina s Tomem se vzali svoje věci a odjeli za manželem a na její pracoviště. Mezitím Semir s Andreou odjeli domů.
U manžela……. Manžel tuto zprávu moc dobře nepřijal.
MANŽEL: “ Elke tímto velkým případem byla velice zaujatá. Zkoumala nejrůznější posudky od expertů, četla do nekonečna zprávy od hasičů. Chtěla za každou cenu zjistit kdo to je a proč.“
TOM: “ Ty články psala i doma?“
MANŽEL: “ Požáry hlavně dělala doma, ale něco dělala v práci. Ale kromě toho dělala i články pro svého šéfa, který ji přidělil.“
TINA: “ Mohli bychom si vzít její podklady?“
MANŽEL: “ Ale zajisté. Budu rád když se toho zbavím. Její práce byli v notebooku a články si vystřihovala z novin a zakládala do desek.“
TOM: “ Vy jste se bavil s manželkou o těch požárech?“
MANŽEL: “ S Elke jsem neměl čas se o tom bavit. Dělal jsem hodně projektů do mé práce, které museli být honem udělané. Dojdu vám pro ty podklady.“ Tina s Tomem si prohlíželi fotky v obýváku na obývací stěně kolem zdi. Během pár minut přišel manžel s podklady k případu jeho manželky. “ Tak tady to je.“ Všechno to předal Tině. „Doufám, že vám to trochu pomůže.“
TOM: “ Určitě ano. Potřebujeme se dozvědět o těch požárech trochu více.“
TINA: “ Nemluvila vaše manželka o vztazích v její práci?“
MANŽEL: “ Moc se vztazích v práci nebavila. Ale její velká kamarádka byla Patricie Wolfová. Moc si spolu rozuměli jako dvě sestry. Hodně jsme spolu jezdili na dovolené,……. Jak vím tak žádné problémy neměla mezi kolegy na jejím pracovišti.“
TINA: “ My vás dál nebudeme obtěžovat. Kdyby vás něco napadlo tak zavolejte.“ Předala svoji vizitku manželovi. Tina s Tomem odešli, nasedli do mercedesu a odjeli do kolínského deníku, kde pracovala mrtvá. Mezitím na služebně se děli věci – přišla se podívat nová sekretářka a také se ukázala i státní návladní Schrankmannová.
V kolínském deníku…….
Tina s Tomem zašli rovnou za ředitelem kolínského deníku. Když se dozvěděl, co se stalo si, nechal zavolat kamarádku Patricii Wolfovou.
Tina s Tomem zašli rovnou za ředitelem kolínského deníku. Když se dozvěděl, co se stalo si, nechal zavolat kamarádku Patricii Wolfovou.
PATRICIE: “ Tak co se děje? Mám plno práce.“
ŘEDITEL: “ Patricie, chci ti představit komisaře z dálniční policie.“
PATRICIE: “ Něco jsem provedla?“
TINA: “ To ne, ale jde o vaší kamarádku Elke Tomfordovou.“
PATRICIE: “ Něco se jí stalo?“
TOM: “ Dneska ráno měla nehodu na dálnici, při které přišla o život.“
PATRICIE: “ Elke je mrtvá…….“
TINA: “ Je nám to moc líto.“ Patricie se úplně sesypala a sedla si na židli, která je postavená naproti ředitelovi. Patricii začali téct slzy z očí a ředitel jí podal kapesník na vysmrkání, který Patricie přijala, začala si utírat slzy z očí.
ŘEDITEL: “ I mě je to moc líto co se stalo.“
PATRICIE: “ Ale život Elke to už nevrátí.“
TINA: “ Potřebovali bychom něco vědět o těch požárech, na kterých pracovala vaše kamarádka.“
PATRICIE: “ Ty požáry trvají tak půl roku. Objevují se na různých místech po celém Kolíně. Nejvíce se jich objevovalo, v oblasti okresku 23 v Düsseldorfu.“
TOM: “ To je všechno co víte o těch požárech?“
PATRICIE: “ Elke mi řekla jenom v takových troškách. Elke ráda pracovala na vlastní pěst. Málo kdy řekla, kam jde.“
ŘEDITEL: “ To musím potvrdit. Když se zakoukala do nějaké informace a tak šla po ní, jako pes nikdy neřekla, co jde dělat a kde.“
TINA: “ Ani trochu nic nenaznačila.“
PATRCIE: “ I když jsme byli dobré kamarádky……. Musíte si přečíst její výzkumy, které napsala.“
TOM: “ To nám pro zatím bude stačit. Kdyby vás něco napadlo tak dejte vědět.“ Předal ředitelovi a Patricii svoje vizitky. Tina s Tomem se rozloučili a odešli z kanceláře směrem k jejich mercedesu, který stál až na dalším parkovišti od kolínského deníku.
TOM: “ Trochu mi připomíná našeho kolegu.“
TINA: “ Až moc.“
TOM: “ Nebylo by lepší, kdybychom jeli na Katrinin pohřeb……. I když to mezi vámi nebylo dobrý…….“
TINA: “ To je opravdu blbej nápad.“ Oba dva se zastavili.
TOM: “ Ale měli bychom uctít její památku.“
TINA: “ Ale beze mě…….“ Šla dál po chodníku k mercedesu.
TOM: “ Tino vím, že jste neměli dobré vztahy ale…….“ Tina se zastavila u schodů, které vedly na další parkoviště, kde stálo jejich mercedes. Tom přišel k Tině.
TINA: “ Ale Katrina si za to mohla sama. Jak se Katrina chovala tak se k ní chovali ostatní. A když pořád vytahovala tu hádku……. Já jsem na to dávno zapomněla.“
TOM: “ Miláčku, já tě zcela chápu. A chtěl bych po tobě jedno vysvětlení.“
TINA: “ Jaký??“
TOM: “ Od Bena jsem se dozvěděl, že Katrina chtěla, aby se jenom zachránil Semir. Jak jsem to pochopil z Benova vyprávění.“
TINA: “ Já s Benem jsme se na toto téma bavili i já jsem to tak vycítila. Prostě Katrina chtěla, vysvobodili Semira a ty si byl pro ni ukradenej, když to tak řeknu, protože Semir byl pro ni nejdůležitější. Měla jsem strach o tebe i o Semira kdybyste……. Semir by taky chyběl, protože byl můj kolega ale ty bys mi víc chyběl…….“
TOM: “ Protože jsem tvůj manžel……….“ Dali si pár polibků na usmířenou.
TINA: “ Téma Katrina je silně tučně potrženo a zahozeno v koši.“
TOM: “ Tak dobře.“ Odešli k mercedesu a odjeli na služebnu.
Na služebně……. Tina s Tomem přišli na služebnu a chtěli se na chvilku zastavit u Hota a Bonráta, ale šéfka byla rychlejší.
ŠÉFKA: “ Tino, Tome, pojďte za mnou do kanceláře.“ Tina s Tomem hned odešli za šéfkou a Tina po cestě položila notebook na Andrein stůl, pak zamířili do šéfčiny kanceláře. Tom za sebou zavřel dveře.
ŠÉFKA: “ Když jste zde nebyly, tak se tu děli věci. Za prvé se tu zítra objeví nová sekretářka, za druhé se tu objevila Schrankmannová a dala Semirovi několik volných týdnů a za třetí zítra s Dietrem a Hertzbergerem odjíždíme do Turecka na Katrinin pohřeb. Semir nás o to požádal.“
TOM: “ Někdo tu musí hlídat služebnu.“
ŠÉFKA: “ Tak doufám, že až se vrátím, nebudu služebna v troskách.“
TINA: “ Služebna bude jako ze škatulky.
ŠÉFKA: “ Po d vaším vedením určitě. Už něco víte o těch požárech.“
TOM: “ Ano od manžela a ani v její práci nám k tomu nic neřekli. Všichni věděli, že na tom pracovala, ale nikdy neřekla, o co přesně jde.“
TINA: “ Od manžela jsme k tomu dostali nějaké podklady – její notebook a výstřižky z novin.“
TOM: “ Vyšetřovala na vlastní pěst.“
ŠÉFKA: “ To mi někoho připomíná. Nic jiného vám nezbývá, abyste se pořádně zakousli do případu.“ Tina s Tomem odešli z kanceláře. Přišli k nim, Hote a Bonrát.
HOTE: “ Vy jedete s námi do Turecka?“
TINA: “ My zůstáváme v Kolíně.“
TOM: “ Máme tu plno práce. Někdo tu musí zůstat kvůli případu.“
BONRÁT: “ Semir ví o vašem rozhodnutí.“
TOM: “ Ještě ne, ale jestli budu volat tak mu to vysvětlím.“
TINA: “ Hote, bude to lepší, když tam nebudeme.“ Po tomto rozhovoru se rozešli po své práci – Tom si vzal nastarost články, fotky analýzy……. Tina se prokousávala notebookem Elke kde byl soubor o požárech pod heslem, který Tina rozlouskla. Hote a Bonrát si dělali svoji práci. Tom měl během prohrabování papíry i telefonát se Semirem. Po telefonátu Tom šel do kuchyňky pro kafe. V kuchyňce seděl, Hote a Bonrát.
HOTE: “ Tome, měl bych jednu doplňující otázku.“
TOM: “ Tak se ptej, jestli to bude v mých silách.“
HOTE: “ Co Tina myslela, že bude lepší, když nepojede na Katrinin pohřeb.“
TOM: “ Tina a Katrina byli v poslední době v křížku.“
BONRÁT: “ Ještě se proslýchá, že v tom je ta dávná hádka…….“
TOM: “ To máš pravdu, ale vždyť se Tina s Benem zachovali správně.“
HOTE: “ To ano……. Ale teď je to zakopaný pod zemí.“
TOM: “ Chtěl bych vás poprosit. Nemluvte o tomto tématu před Tinou.“
BONRÁT: “ V tom bude ještě nějaký háček. Ale tvé přání vyplníme.“
HOTE: “ Trochu jste se nepohodli.“
TOM: “ Ale jenom trochu……. Hned jsme si to vysvětlili.“
HOTE: “ Tak tohle to už v manželství chodí.“
TOM: “ Prosto jsem kvůli tomu podstoupil riziko.“
Tina byla pořád zažraná do notebooku Elke Tomfordová. Po chvilce k ní přišel Tom s čerstvou kávou.
TOM: “ Nechceš na chvilku toho nechat.“
TINA: “ Pořád tomu nemůžu přijít na chuť anebo jsem úplně…….“
TOM: “ To slovo ani neříkej. Určitě na to přijdeme společně. Tak co jsi zatím pochopila.“
TINA: “ Před několika lety přišla rodina o střechu nad hlavou – shořel jim dům. Hasiči tragédii vyšetřovali, ale na nic nepřišli. Ten dům měli pojištěný u pojišťovny Allianz, který jim neuhradila napáchané škody.“ Přišla šéfová.
TOM: “ To šli bydlet pod most?“
TINA: “ Ne, ujali se jich příbuzní, než si našli nový dům poblíž Drážďan. Majitel shořelého domku zažaloval pojišťovnu.“
ŠÉFKA: “ A dostali nějaké peníze?“
TINA: “ Nakonec dostali pár milionů. Nejdřív se pojišťovna Allianz bránila a vymlouvala se, že nemají tolik peněz na odškodnění. Nakonec rodina dostala kolem 10mil tehdejších markách.“
ŠÉFKA: “ Ale teď by dostali víc v €.“
TOM: “ Těchto případů v minulosti bylo více. Asi tak 10-15 případů. Vždy se majitelé obrátili na soud, aby pojišťovna vyplatila peníze.
ŠÉFKA: “ Ve všech případech v tom hraje roli pojišťovna Allianz.“
TOM: “ Hasiči neměli ponětí, proč se tak v hojném počtu zapalují baráky.“
ŠÉFKA: “ Je přece blbost, aby si majitel domu podpálil svůj vlastní dům.“
TINA: “ A ty požáry co se staly v dávných měsících…….“
ŠÉFKA: “ Mají úplně stejný scénář jako tyto požáry.“
TOM: “ Co ti na tom nesedí?“
TINA: “ Noviny píší o tom, že první poškozený, dělá ty ostatní požáry. Vždy teď žije spokojeně poblíž Drážďan.“
TOM: “ Noviny si museli najít nějakého viníka a tamější policie taky. To je jako kdybys neznala policejní metody.“ Než Tina stačila něco říci tak ji předběhla šéfová.
ŠÉFKA: “ Podívejte se hlouběji na tu pojišťovnu Allianz a ještě se podívejte víc na ty požáry.“
TOM: “ Tak teda se podíváme na pravého viníka.“ Podíval se na Tinu takovým blbým pohledem.
TINA: “ To bude dlouhá noc.“
Tina s Tomem se pustili do práce. Tina si proklepávala pojišťovnu Allianz kvůli dluhům. Tom zatím procházel požáry z minulosti. Občas si udělali malou přestávku na svačinu i kafe. Když si Tina proklepávala pár jmen přes jejich databázi, jestli někdo z nich nemá záznam tak Tom Tině masíroval ztuhlé svaly na krku. Tina si při tom pěkně uvolnila a práce šla jako po másle.
….pokráčko zas příště…..