Po celém Německu vládlo pěkné slunečné počasí. Teploty byli dosti vysoké. Polovina obyvatelstva byla na koupalištích anebo si užívali u svých bazénů na svých zahradách.
Dálniční policie dostala týdenní volno. A tak naše manželské páry společně odjeli na týdenní dovolenou bez dětí do malého městečka Senftenberg, který se nachází nad Drážďanami. Dálniční policie si zamluvila pokoje v hotelu STAR***. Hotel stojí kolem Senftenbergsee, kde jsou malé lázně a krásné procházky do okolí anebo svezení místním autobusem do národního parku Niederlausitzer Heidelandschaft, kde jsou lehké, střední a těžké okruhy parkem po místních stezkách.
Tina, Tom, Semir a Andrea si dělali malé výlety po okolí. Jezdili po okolních městech, které byli poblíž jejich hotelu. V pondělí se vydali do „hlavního města“ Saska – Drážďany. Prošli si celé město – nemohli si ujít rozbombardovaný kostel Frauenkirche z 2. světové války, který nově zrekonstruovali, Zwinger – barokní palác s galerií výtvarného umění, Semperoper – saská státní opera, Hofkirche – Římskokatolický kostel, Albertinum – Muzeum výtvarného umění.
V hotelu STAR……. V jejich hotelu se děli samé zajímavé věci. Zde byli samí policisté v uniformě a dva komisaři – vrchní komisař Gerhard Retzbach a jeho partner Denis Winkler z drážďanské kriminálky. V hotelu by zavražděn muž středního věku, jho tělo našli v jeho pokoji. Mrtvý muž zde trávil své volno, které mu dal šéf. Všech 60 lidí seděli v jídelně kromě 4 – Tiny, Toma, Semira a Andrey, kteří se ještě nevrátili.
RETZBACH: “ Jsou tady všichni?“
WINKLER: “ Ještě tu chybí 4 hosté. Tina a Tom Kranichovi, Semir Gerkhan a Andrea Schäferová.“
RETZBACH: “ Já se na ně půjdu zeptat recepční.“ Odešel za recepční hotelu.“ Chtěl bych se zeptat na rodinu Kranichovi, Semira Gerkhana a Andreu Schäferovou.“
RECEPČNÍ: “ Přijeli v pátek a jsou tu do příští neděle.“
RETZBACH: “ A odkud jsou?“
RECEPČNÍ: “ Jsou z Kolína nad Rýnem. Rezervaci si u nás zajistili asi tak 5 dní než přijeli.“
RETZBACH: “ Od kdy nejsou v hotelu?“
RECEPČNÍ: “ Kolem desáté odjeli pryč.“
RETZBACH: “ To takhle odjíždí každý den?“
RECEPČNÍ: “ Ano, nejsou tu celý den a před večeří se vrací. A také byli na procházkách po okolí.“
RETZBACH: “ Nevíte náhodou, jestli se neznali nebo nemluvili s mrtvým?“
RECEPČNÍ: “ Jeden večer se s ním bavili, když hráli šipky v naší herně.“
RETZBACH: “ Děkuji za cenné informace.“
RECEPČNÍ: “ Nemáte zač.“ Retzbach odešel za svým kolegou Denisem.
Asi tak po hodince a půl, co se stalo v hotelu se, vrátila dálniční policie do hotelu. Před hotelem ještě byli policejní vozy a policisté v uniformách.
SEMIR: “ Co se tu děje?“
TOM: “ Asi něco nekalého.“
ANDREA: “ Naše prozrazení může být jízdenkou do Kolína.“
TINA: “ Tak půjdeme okouknout.“
TOM: “ Úplně mi čteš myšlenky.“ Tina s Tomem se na sebe podívali takovým pěkným pohledem. Semir a Andrea šli k hotelu, kde je zastavil Winkler. Tina s Tomem vyndali nějaké věci z kufru – potraviny na takové malé docpání před večeří a vodu na napití.
WINKLER: “ Tina a Tom Kranichovi?“
ANDREA: “ Ti jsou u toho černého mercedesu.“
SEMIR: “ Semir Gerkhan a Andrea Schäferová.“
WINKLER: “ Mám na vás pár otázek.“
SEMIR: “ Tak se ptejte.“ Přišli Tina s Tomem.
WINKLER: “ Potřebuji vědět, kde jste byli mezi 12:00-14:00.“
TOM: “ Něco jsme snad provedly?“
ANDREA: “ Celý den jsme byli spolu.“
WINKLER: “ V hotelu se stala jedna věc………. Byl zde zavražděn jeden z hostů – Manfréd Ulig.“ Ukázal jim fotku.
TINA: “ Nebavili jsme se s ním.“
ANDREA: “ Nebylo to včera.“
TOM: “ A psal si něco do svého netobooku.“
SEMIR: “ Nějaký projekt.“
WINKLER: “ Ale žádný notebook jsme nenašli. A o jaký projekt šlo? Nebo aspoň jeho název?“
TINA: “ Pokud si dobře pamatuji tak šlo o nějakou výstavbu budovy v Chemnitz.“
ANDREA: “ Nová budova obchodního centra.“
SEMIR: “ Ale měl s tím velké problémy.“
WINKLER: “ A jaké problémy?“
TOM: “ Blíž k tomu nám nic neřekl.“
SEMIR: “ Jeho rodinné problémy ni nám neřekl.“
TINA: “ Jediné je jisté, že ho ten projekt velmi štval a chtěl od něho odejít. Jinak by dostal od své firmy vyhazov.“
ANDREA: “ A asi v tom byli i manželské zvraty.“
WINKLER: “ Tak vám děkuji za cenné informace. Zatím nashle.“
ANDREA, TINA, SEMIR, TOM: “ Nashle.“ Winkler odešel za svým partnerem Gepardem Winklerem.
TOM: “ Tak se mi zdá, že jsme řekli víc, než jsme měli.“
SEMIR: “ Aby se nám to nakonec nevrátilo proti nám.“
TINA: “ Tak tomu zatím necháme volný průběh. Uvidíme, co se z toho vyklube.“
V Drážďanech………. Winkler převyprávěl Retzbachovi, co mu řekla dálniční policie.
RETZBACH: “ TY čtyři toho nějak moc vědí.“
WINKLER: “ Mluvili s ním celý večer.“
RETZBACH: “ Takže za prvé musíme najít ten jeho notebook a za druhé o jaký projekt jde.“
WINKLER: “ Technici nic nenašli.“
RETZBACH: “ A taky se podívej na ty čtyři. Něco se mi na nich nelíbí.“
WINKLER: “ Vzájemně se doplňovali, jako kdyby se dohodli předem.“
RETZBACH: “ To si nemyslim. Úkoly jsem ti dal tak hledej.“
WINKLER: “ Rozkaz, šéfe.“
Večer v hotelu a na služebně………. Naši dovolenkáři seděli na večeři u jejich stolu. Všichni hosté z toho byli úplně mimo a v šoku co se stalo dneska odpoledne. Tato zpráva obletěla celé Německo ve večerních hlavních zprávách. Když Engelhardtová zahlídla tuto zprávu v televizi na služebně a neměla slov. Přišli k ní, Hote a Bonrát.
ŠÉFOVÁ: “ Do čeho se zase namočili. Kam odjedou, něco se stane.“
HOTE: “ Já bych to neviděl tak černě.“
BONRÁT: “ Dobře to dopadne.“
ŠÉFOVÁ: “ Zítra se jim ozvu. Třeba něco našli k vyšetřování.“
HOTE: “ Bát se o ně nemusíte.“
ŠÉFOVÁ: “ Herzbergere, kdybyste mi to neřekl tak to opravdu nevím.“
HOTE: “ Chtěl jsem… …. Už radši mlčím……….“
ŠÉFOVÁ: “ Tak přeji pěknou a klidnou službu.“
BONRÁT: “ Taky doufám, že bude poklidná.“
ŠÉFOVÁ: “ Nashle.“
HOTE, BONRÁT: “ Nashle.“ Engelhardtová odjela domů.
HOTE: “ Nějak ji naši kolegové pěkně vytočili.“
BONRÁT: “ Zítra ráno to bude zase v pohodě.“
HOTE: “ Jak znám šéfovou…….“ Dálniční policie si po večeři zahrála kulečník. Manželské páry stály proti sobě.
SEMIR: “ Klidně se vsadím i 10 €, že zítra bude volat šéfová.“
TINA: “ Naše šéfová musí vědět všechno.“
ANDREA: “ Tak má o nás strach.“
SEMIR: “ A co na to řekne almara?
TOM: “ Buď nás pošlou domů anebo tu zůstaneme.“
TINA: “ Když nás almara nechá povolat domů tak to bude velmi nápadné.“
ANDREA: “ A neměl ten projekt ještě vytisklí.“
TINA: “ Ty se taky ztratili, co jsem zaslechla.“
SEMIR: “ Odkud tohle to máš?“
TINA: “ To by o tom vrchní komisař neměl vykřikovat po celém hotelu.“
TOM: “ Trochu by nám mohli pomoct naši kolegové, abychom byli v obraze
o co tu jde.“
SEMIR: “ Chtělo by to aspoň název toho projektu.“
ANDREA: “ Stavěla to firma Kozlowski s.r.o., Chemnitz. A název toho centra bylo FORUM.“
TINA: “ Teď jsme zatajili pár faktů.“
TOM: “ Naši komisaři se je rádi vyhledají sami.“
ANDREA: “ Každý na svém písečku. To není špatný nápad.“
SEMIR: “ A toho jsme chtěli tak trochu docílit.“
ANDREA: “ Už bychom to mohli zabalit. Už je dosti pozdě.“ Pomalu odcházela do svého pokoje. Tom se Semirem pomalu uklízeli tága a další věci. Tina následovala Andreu, ale si všimla malého odlesku od světel, že něco je pod gaučem v kulečníkové herně. Tina to zvedla, byli to desky do šanonu, desky si položila na opěradlo gauče a začala si prohlížet desky. V deskách byli samé vzorce kr stavbě v Chemnitz. Tina se zasekla nad jedním vzorcem.
TOM: “ Copak jsi našla?“
TINA: “ Samý zajímavý věci. Tenhle ten vzorec je na výpočet rychlosti větru. Zjistí se tím, při jakých povětrnostních podmínkách vydrží na jednom místě anebo spadne jako domeček z karet.“
SEMIR: “ Odkud to zase víš? Já sám bych to nepoznal.“
TINA: “ Semire, to jsou základy fyziky. Pokud jsi dávala pozor ve škole.“
TOM: “ Spíš usuzuji, že obdivoval holky z okna.“
TINA: “ Nebo mladou a krásnou pomocnici té nejošklivější fyzikářky.“
TOM: “ To je taky jedna možnost.“
SEMIR: “ Vy dva toho nějak moc víte.“
TOM: “ Semire, nějaký věci umíme spojit sami.“
TINA: “ No tak, že na to něco bude.“
SEMIR: “ Něco málo ano.“
TOM: “ Já ti dám málo. A byla aspoň krásná jako…….“
SEMIR: “ Tome, teď jsem zvědav, co z tebe vyleze.“
TOM: “ Třeba Dolly Buster, Pamela Anderson,…….“
SEMIR: “ Tome, ty ses zbláznil. Dolly Buster.“ Ukazoval poprsí Dolly Buster.
TINA: “ Dolly a Pamela vypadají úplně stejně, ale Pamela je podle mého názoru hezčí.“
TOM: “ Poslechni, ty se nějak vyznáš.“
SEMIR: “ Tina se asi moc koukala na Mitche, Breda,…….“ Tina se tak trochu začala červenat.
TINA: “ Z naší ulice se na to koukali všichni……. V té době to byli hit.“
TOM: “ Tina nemohla být pozadu.“
SEMIR: “ Tino, jen se přiznej. Určitě se ti líbil Mitch.“ Tina zatím mlčela, ale víc se začala červenat.
TOM: “ Idol všech žen.“
SEMIR: “ Jen hezky řekni.“
TOM: “ Já to chci taky vědět. Miláčku,…….“
TINA: “ Tak dobře. Byl to můj idol. Když to víte tak se zase můžeme vrátit k případu.“
TOM: “ Počkej, ještě nemáme probraného Semira. Jak vypadala?“
SEMIR: “ Když tě to tak zajímá. Vypadal jako Pamela. Spokojený?“
TOM: “ Ale ano.“
TINA: “ Teď se vrátíme k těm deskám.“
SEMIR: “ Takž při stavbě centra se udělá chyba a při větším větru se stavba řítí.“
TOM: “ A několik tisíc lidí zemře a skandál je na světě.“
TINA: “ A firma se dostane do finančních potíží.“
SEMIR: “ Firma Kozlowského zkrachuje a někdo na tom vydělá.“
TOM: “ Někdo tu má nevyřízené účty.“
TINA: “ Pokud tohle to předáme komisaři tak nás vlastnoručně zaškrtí.“
SEMIR: “ Tak zaměstnáme Engelhardtovou, Hota a Bonráta.“
Druhý den……. Naše dálniční policie seděla u snídaně. Tině zazvonil mobil a na displeji se objevilo jméno – „Anna Engelhardtová.“
TINA: “ Volá šéfová.“
SEMIR: “ Copak asi chce.“ Tina raději odešla z jídelny pryč, aby mohla v klidu mluvit se šéfkou.
TINA: “ Copak máte na srdci?“
ŠÉFOVÁ: “ Volám kvůli tomu, že vím, do čeho jste se namočili a také mě už informoval policejní prezident.“
TINA: “ Tentokrát jsme v tom nevině.“
ŠÉFOVÁ: “ Každou chvilkou čekám, až sem dorazí Schrankmannová. A co jste zjistili. Jak vás znám tak se k vám něco dostalo.“
TINA: Samé pěkné zajímavosti. Jedná se o obchodní centrum FORUM, které staví firma Kozlowski s.r.o. v Chemnitz.“ Šéfka si zapisovala informace na papírek.
ŠÉFOVÁ: “ Ještě něco?“
TINA: “ Ještě máme desky se vzorci. Podle jednoho vzorce se jedná, že při určité rychlosti větru se nové obchodní centrum zřítí.“
ŠÉFOVÁ: “ To máte pěknou časovanou bombu. Takže už od základů bude centrum narušeno. Firma Kozlowski to pěkně celé zaplatí, až se úplně zkrachuje.“
TINA: “ Máme vám ty desky poslat?“
ŠÉFOVÁ: “ Ano, bude to tak lepší. Hartmut se na ně rád podívá.“
TINA: “ Doufejme, že Schrankmannová nevymyslí, abychom odjeli pryč.“
ŠÉFOVÁ: “ To si nemyslím. Policejní prezident je pro, abyste tam zůstali tak nebudete tak podezřelí. My se na to podíváme a ozveme se.“
TINA: “ Dobře. Zatím nashle.“
ŠÉFOVÁ: “ Nashle.“ Společně zavěsili. Tina se vrátila zpět do jídelny. Dálniční policie musela se bavit o něčem neutrálním.
TOM: “ Co měla šéfová tak důležitého?“
TINA: “ Tak natolik ji zaujal můj projekt, že se uskuteční.“
TOM: “ Tak to je skvělá zpráva.“
SEMIR: “ Gratuluji.“
TINA: “ Díky.“
ANDREA: “ Já též. To se musí oslavit.“
V dopoledních hodinách přišli do hotelu komisaři z Drážďan. S dálniční policií se potkali mezi hlavními vchodovými dveřmi. Když někdo za dálniční policie řekl větu tak odcházel k autům na parkoviště před hotelem.
RETZBACH: “ Kam pak?“
SEMIR: “ Přece tu nebude sedět jako pecky.“
ANDREA: “ Je snad zakázáno jet na výlet?“
RETZBACH: “ Ne není.“
TOM: “ No vidíte. Jsme tu na dovolené tak si můžete dělat, co chceme.“
TINA: “ Tak nashle.“ Nasedli do svých aut a odejeli na připravený výlet.
RETZBACH: “ Ti čtyři jsou pěkně mazaný.“
WINKLER: “ To máte naprostou pravdu, šéfe.“
RETZBACH: “ Tak půjdeme do toho pokoje.“
……pokráčko zas příště…..