V dílně……. Zde byl akorát jeden pracovník Joachim Schneider. Už měl pletky s policií a seděl za malou věc s auty, kterou jim přišila Tina s Martinem, když ještě dělali na kolínské kriminálce, která se zrušila a Tina přestoupila k dálniční policii a Martin šel na protidrogové.
Když Tina přišla do dílny, hrála dosti nahlas hudba z rádia a Joachim ležel pod autem. Tina ztišila rádio.
JOACHIM: “ Šéfe, tu káru budu mít do večera hotovou.“ Tina mlčela a Joachim vylezl z pod auta. “ A to je mi milé překvapení. Komisařka Tina Berghammerová. Jste nějak pěkně vyfiknutá, že by šéfka na kriminálce? Pořád u kriminálky? Co pak tu chcete?“
TINA: “ Pár otázek. U kriminálky nejsem, ale u dálniční policie. Šéfová nejsem, ale držím si místo vrchní komisařka Tina Kranichová.“
JOACHIM: “ Tak už vdaná. Tak přejdeme k věci. Jaké to jsou otázky?“
TINA: “ Znáš jistého Filipa Baumana?“
JOACHIM: “ Toho znám. Pracuje tady už několik let. Ale je to hodný klučina.“
TINA: “ A mluvil jsi s ním?“
JOACHIM: “ A co za to?“
TINA: “ Ještě tě nepřešla zlost? Byl na nás pěkně naštvaný.“
JOACHIM: “ Postupem času jsem na to zapomněl. Tak já to teda povím.“
TINA: “ Tak mluv.“
JOACHIM: “ Jak jsem říkal už je tu několik let. Bydlí u jedné přítelkyně. Občas ho tu tady vyzvedávala.“
TINA: “ A jméno?“
JOACHIM: “ Jestli jsem uslyšel dobře – Petra.“
TINA: “ Nechodil někdo za Filipem, sem do dílny, nebo jestli s někým netelefonoval. Potřebujeme jeho další komplice.“
JOACHIM: “ Komplice? Něco snad udělal?“
TINA: “ Ano, udělal. Ještě se třemi kamarády dneska vyloupil jednu banku v Kolíně-sever.“
JOACHIM: “ To je snad vtip? Jednou volal s jedním a oslovoval ho Heiko a taky tu jednou byl, ale spolu odjeli do nějakého domku.“
TINA: “ A kdy to taky bylo?“
JOACHIM: “ Už nevím. Několik měsíců to už bude.“
TINA: “ A dneska tu Filip byl?“
JOACHIM: “ Dneska mě volno a zítra tu měl být. Ještě něco?“
TINA: “ To je zatím všechno. Kdyby něco zase tu se objevím.“
JOACHIM: “ Rád vás tu zase uvidím. V tomto oblečku vypadáte k nakousnutí…….“
TINA: “ Díky za kompliment. Ale už jsem zadaná, máš už smůlu.“
JOACHIM: “ To je škoda.“
TINA: “ Ještě se vrátím k Filipovi. To je všechno, co o něm víš?“
JOACHIM: “ Ano, to je vše.“
TINA: “ Díky za informace.“ Už pomalu odcházela ke dveřím.
JOACHIM: “ Děkuji za milou společnost.“ Lehnul si pod auto a Tinu při odchodu zapla hudbu na plné pecky, když přišla do dílny. Nasedla do auta a odjela na služebnu.
Na služebně……. Semir se ve své kanceláři připravoval, jak to hezky všechno vychrlí na zastupující šéfovou Tinu Krachovou. Když Tina přišla na služebnu tak Hote s Bonrátem byli v terénu, Andrea byla už doma, kvůli dětem. Semir byl ve své kanceláři, kam mířila Tina
SEMIR: “ Jen se usaď.“ Semir Tinu nasměroval na jeho křeslo, kam si Tina bez keců sedla. “ Prověřil jsem tu SPZ, která patří jedné firmě, ale ta už dávno zkrachovala. Také se ozval Hartmut, který nám poslal otisky z toho tranzitu. Otisky patří jistému Marcelovi Oswaldovi a Wernerovi Schwabinskému. Marcel Oswald pracuje jako manažer v jedné cestovní kanceláři. Marcel, Werner a Filip se znají od mala, navedla nás jedna fotka, která jednu vypadla v tranzitu. Ale ještě nevíme, kdo je ten čtvrtý.“ Ukázal Tině danou fotku. “ Nikdo z nich nebyl ani jednou trestaný. To nevíme u toho čtvrtého. Filip a Marcel mají trvalé bydliště, ale u Wernera jsme řádnou adresu nenašli anebo je neznámá. Jsi spojená s mojí prací.“
TINA: “ Ale ano, nemá žádné výčitky. Ten čtvrtý se jmenuje Heiko. A Filip bydlí s přítelkyní Petrou a taky jednou s někým odjel do nějakého domku.“
SEMIR: “ Odkud to vše víš?“
TINA: “ Říkejme tomu tajný zdroj informací.“
SEMIR: “ A to ti řekli v té dílně?“
TINA: “ Ano.“
SEMIR: “ Neměli bychom si promluvit s Filipem anebo s Marcelem?“
TINA: “ Máme stejný nápad.“
SEMIR: “ Tak já zítra zajedu za tím Marcelem a naše šéfka zajede do té dílny, kde získala ty zajímavé informace.“
TINA: “ Když jsme se tak pěkně dohodli, tak já můžu jít domu.“
SEMIR: “ Teď v šest hodin?“
TINA: “ Ano, děti volají. Maminka s otcem jdou se kulturně vzdělávat.“
SEMIR: “ Tak to jo…….“ Tina vstala ze židle a zastavila se mezi dveřmi do kanceláře.
TINA: “ Jestli tě potěší slova šéfové, že můžete jít domů, protože dneska toho moc už neuděláme a dneska jsme toho udělali víc, co je potřeba pro případ.“
SEMIR: „Jestli to myslíš vážně, tak děkuji.“
TINA: “ Než si to rozmyslím.“
SEMIR: “ Jeden malý technický problém?“
TINA: “ Jakej?“
SEMIR: “ A čím se mám dopravit za Marcelem a domů?“ Tina zašla do kanceláře Engelhardtové, Semir pozoroval, co Tina dělá. Stál mezi dveřmi do kanceláře. Tina šáhla do jednoho ze šuplíků psacího stolu. Vytáhla jedny náhradní klíče od nového služebního vozu. Tina přišla k Semirovi a klíče držela mezi palcem a ukazováčkem za kroužek klíčků.
SEMIR: “ Engelhardtová nebudeme mít radost.“
TINA: “ Engelhardtová o to ví a tak se trochu pojistila.“ Semir chramstnul po klíčích a ani nepoděkoval Tině a rychle zmizel ze služebny. Tina nevěřila svým očím, zhasla u šéfky v kanceláři a také odjela domů za dětmi. Tina dělala úkoly s Puťou v jeho pokojíčku, když Tině zazvonil mobil v kuchyni na stole. Tina rychle podepsala Péťovi úkol a šla zvednout mobil.
TINA: “ Ahoj, miláčku.“
TOM: “ Ahoj, neruším.“
TINA: “ Ale vůbec ne. Snad se na školení nenudíš.“
TOM: “ Tak mám velmi dlouhou chvilku a nudím se.“
TINA: “ A chceš si tu chvilku zkrátit.“
TOM: “ Tak můžeš začít, jaký máte pěkný případ.“ Tina začala vyprávět Tomovi, jaký mají případ. Jejich rozhovor se protáhl na velmi dlouhý čas a Tom si aspoň zkrátil dlouhou chvíli ve svém hotelovém pokoji.
Druhý den………. Tina zajela do dílny za Filipem Baumanem. V dílně ji opět potkal Joachim Schneider.
JOACHIM: “ Jste tu nějak brzy.“
TINA: “ Přišla jsem za Filipem.“
JOACHIM: “ Je tady, zajdu vám pro něho.“
TINA: “ Díky.“ Tina počkala před dílnou, než Joachim přišel s Filipem. Když přišli Joachim s Filipem, Joachim ještě malou chvilku zůstal.
FILIP: “ Kdo jste a co chcete? Mám plno práce.“
TINA: “ Tina Kranichová, dálniční policie. Přišla jsem kvůli té včerejší akci v Kolíně-sever, kde byla vyloupena banka.“
FILIP: “ A co já s tím mám společného. Včera jsem byl tady.“
JOACHIM: “ Myslím, že bys měl říct pravdu. Včera jsi tu nebyl.“
FILIP: “ Nepleť se do toho.“
TINA: “ Prozradila vás nášivka střeleckého klubu Mayer a tetování štíra. A další dva kolegy jsme identifikovali pomocí portrétů, nám dal majitel vrakoviště – Storm, kde jste také pracoval. Werner Schwabinski a Marcel Oswald vám nic neříkají.“
FILIP: “ Ale já jsem žádnou banku nepřepadl. Ne.“
TINA: „Já si myslím něco jiného. Nevím, jestli tu banku udělali z vlastní vůle, ale když se na vás koukám, tak jste to pro někoho udělali, protože by vás to nenapadlo.“
JOACHIM: “ Já na tvém místě bych to vyklopil rovnou, protože by ti mohla komisařka Kranichová pomoct. Mně taky jednou pomohla a dostal jsem nízký trest za, co jsem udělal.“
TINA: “ S Joachimem musím jenom souhlasit. Mohli byste dostat nízký trest.“
FILIP: “ Jako puberťáci jsme ukradli jednu tašku, kde bylo asi 20mil tehdejších marek. Ty peníze jsme si ukryli na jedno místo a postupně jsme si je utratili. Majitel po nás šel, až si jednoho dne odchytl náš čtyři a řekl vám, že ty peníze musíme vrátit.“
TINA: “ A tak proto jste vyloupili tu banku?“
FILIP: “ Ano, ten dotyčný se ozval Heikovi. Pokud ty peníze mu nedáme tak nás…….“
TINA: “ Já vám plně rozumím, ale jestli vám mám s kolegou pomoct tak se musíte všichni čtyři přiznat. A znáte jeho jméno?“
FILIP: “ Já znám akorát příjmení Arens.“
JOACHIM: “ To jméno mi je nějaké povědomé. U policie se mu začalo říkat Vymahač dluhů.“
TINA: “ Takže si lidi u něho půjčili peníze a pak po nich vymáhal s většími úroky.“
JOACHIM: “ Tak to je. Myslím, že se jmenoval Patrik Arens.“
TINA: “ A kde jsou vaši kamarádi?“
FILIP: “ V jednom malém domku, kde jsou Werner a Heiko. A Marcel dělá manažera jedné cestovní kanceláře.“
TINA: “ Za Marcelem se rozjel můj kolega. „
FILIP: “ Nevím, jestli ostatní s vámi budou spolupracovat.“
TINA: “ Teď zajedeme do toho našeho úkrytu, kde se dohodneme, co dál.“
FILIP: “ Dojdu si pro bundu.“
TINA: “ Joachime, běž s ním a vrat s ním zpátky.“
FILIP: “ Vy si myslíte, že vám chci utéct.“
JOACHIM: “ Nenadávej pořád, paní komisařka s tebou to myslí dobře a ty bys ses mohl chovat slušně a pomoct ji.“ Joachim a Filip odešli do dílny. Tina mezitím zavolala Semirovi.
SEMIR: “ Ahoj Tino, jak jsi na tom?“
TINA: “ Ahoj šéfová, má Filipa Baumana zpracovaného a teď s ním jedu do jejich úkrytu.“
SEMIR: “ Dobře. Mě se mi taky na půl podařilo ho zpracovat, ale není to ještě to ono. A o co vlastně jde?“
TINA: “ Ukradli jednomu chlapovi prachy a teď je chce po nich vrátit. Tak proto vyloupili tu banku.“
SEMIR: “ Aby mu je mohli vrátit. Aby po nich nechtěl ještě větší úroky. Když se sejdeme v jejich úkrytu.“
TINA: “ Dobře.“ Oba dva společně zavěsili, přišel Filip s Joachimem, nasedli do Octavie, ale než odjeli tak Tina poděkovala Joachimovi za pomoc. Semir byl u Marcela doma.
MARCEL: “ O jakém úkrytu jste to mluvil?“
SEMIR: “ Kam teď moje kolegyně jede s Filipem Baumanem. Řekl jí to, co chtěla vědět k případu. Chceme vám pomoct.“
MARCEL: “ Tak já vás tam zavedu.“
SEMIR: “ Takhle se mi to líbí.“ Semir a Marcel odešli z bytu a odjeli do úkrytu v Kolíně-západ.
….pokráčko zas příště….