Tina s Elenou si dali sraz v jednom motorestu, kam chodí, když si chtějí spolu v klidu popovídat. Elena už seděla v motorestu a dopřávala si sladké – palačinky s ovocem a šlehačkou a k tomu si dala kafíčko. Po chvilce k Eleně přišla Tina.
TINA: “ Ahoj. To ani na mě nepočká.“ Posadila se židli naproti Eleně.
ELENA: “ Ahoj. To víš,…….“
TINA: “ Když jíš sladký tak se něco stalo.“
ELENA: “ Jenom bych uškrtila jednu ženskou. A ta si své moje nervy obaluji sladkým.“
TINA: “ Aha.“
ELENA: “ Dej si se mnou taky kalorickou bombu. Vždyť jsi větší tvigy než já a pak to vyběháš v terénu.“
TINA: “ Já a tvigy?“
ELENA: “ No jistě. A trochu tučného ti nezaškodí. A stejnak to je na mě.“ Přišla k nim servírka.
SERVÍRKA: “ Dáte si něco?“
TINA:
“ Dám si to samé.“
SERVÍRKA: “ Dobře.“ Odešla objednat Tinino přání.
TINA: “ A co je s tou ženskou, kterou bys zaškrtila?“
ELENA: “ Ale……. Nechceš jet místo ní do Keni asi tak na 2-3 měsíce?“
TINA: “ Ráda bych jela, ale myslím, že Engelhardtová s Tomem by nebyli moc nadšený. Tak si vem sebou Jana s dětmi.“
ELENA: “ To bych byla ještě radši.“
TINA: “ A co vlastně budeš dělat v Keni?“
ELENA: “ Víš, jak jsme spolu upravovali ten projekt o té škole v Africe, tak mi to šéf povolil a právě tam se mnou pojede jedna nová kolegyně. To všeho strká noc a dělá ze sebe důležitou.“
TINA: “ Dát si ještě nohy na stůl a ať to udělá za ně někdo jiný. Takovýhle lidi přímo miluju.“
ELENA: “ To mi povídej.“
TINA: “ To budete ten velký komplex školy.“
ELENA: “ Ano, budete stát skoro 10-20 mil€. A ty děti budou mít nějaké vzdělání.“
TINA: “ Někdy tyhle ty děti úplně lituji.“
ELENA: “ Tak můžeš přispívat nějakou určitou částkou. Každá koruna dobrá.“ Tina s Elenou se na sebe podívali a servírka přišla se sladkým obědem pro Tinu. A pak servírka zase odešla, když Tině dala její oběd. Tina s Elenou si pěkně popovídali.
Na dálničním odpočívadle……. Hote, Bonrát, Semir a Tom se pokoušeli vysvětlit jednomu starému páru z Itálie, kteří tak trochu zabloudili kvůli objížďkám a novým nájezdům a podjezdům. Hote s Bonrátem se pokoušeli vysvětlit cestu lámavou francouzštinou, ale italský pár nerozuměl. Semir mluvil pomalu anglicky, ale také ne.
HOTE: “ Tak chlapci, tak to jsme v háji.“
BONRÁT: “ A tyhle ti se asi jinou řečí neučili. Znají akorát italštinu.“
SEMIR: “ To jsi nemohl něco pochytit od Tiny?“
TOM: “ Semire, mě stačí ten základ. Ano, ne, děkuji a nahledanou, bohatě mi to stačí.“
SEMIR: “ To jde vidět.“
TOM: “ A navíc mám od toho lidi.“
BONRÁT: “ A nechtěli byste sehnat Tinu?“
HOTE: “ Nebo tu chcete, aby tu stáli do večera?“
SEMIR: “ Tome, je to na tobě.“ Hote, Bonrát se Semirem ještě zkoušeli překládat cestu Italům, ale marně. Tom odešel k mercedesu, kde volal Tině. Tinu právě zastihl, když se Tina s Elenou loučili.
ELENA: “ Kdo tě tak shání?“
TINA: “ Hádej třikrát.“ Vzala mobil. „Ahoj, něco se snad děje?“
TOM: “ Miláčku, potřebujeme tvoji pomoct.“
TINA: “ To jste zase sešrotovali auto?“
TOM: “ Ne, to ne. Ale máme jiný problém. Už několik minut se tu pokoušíme vysvětlit italskému páru cestu, ale……….“
TINA: “ Nějak se vám to nedaří. A kde jste?“
TOM: “ Na A20 88km, směr Düsseldorf-sever.“
TINA: “ Pomoct je na cestě.“
TOM: “ Díky miláčku.“
TINA: “ Co bych pro vás neudělala.“
TOM: “ Já vím. Posílám pusu na cestu.“ Zavěsil.
ELENA: “ Tom se Semirem potřebují tvé síly?“
TINA: “ S jedním italským párem. Nějak jim nemůžou vysvětlit cestu.“
ELENA: “ Pomoct od Italky se vždy více šikne než jiná řeč. Tak pozdravuj doma.“
TINA: “ Neboj, vyřídím a ty taky pozdravuj doma.“
ELENA: “ Dobře, ahoj.“
TINA: “ Ahoj.“ Každá odešla ke svému autu a odjela příslušným směrem. Tina dorazila na odpočívadlo za Semire, Tomem, Hotem a Bonrátem.
SEMIR: “ Naše záchrana přijela.“
BONRÁT: “ Jsme zachráněni.“
TINA: “ Dostali jste z nich vůbec něco?“
HOTE: “ Na mapě nám ukázali, že se chtějí do Mnichova a odtud Neapole.“
SEMIR: “ Viděli, že se snažíme, ale nikam to nevedlo.“
TOM: “ A mapu mají trochu ze staršího data.“
BONRÁT: “ A v italštině. Tak jsme tomu prd rozuměli.“ Tina zašla za italským manželským párem. Zjistit, kam mají namířeno. Ostatní se koukali z povzdálí. Tina s manželským párem velice moc rozuměli, pak si zašla do svého služebního auta, kde si vzala svoji mapu, tužku a papír. Tina ukázala na mapě manželskému páru, jak se odtud vymotají a ještě jim to namalovala na papír. Když se domluvili, manželský pár odjeli podle Tinina návodu, Tina odešla za ostatními, kteří stáli u policejního Porsche.
HOTE: “ Proč tu byli?“
TINA: “ Byli za příbuznými. Jindy jezdí bez problému, ale když se překopávají dálnice, tak se tu zamotali.“
SEMIR: “ A natrefili na nás.“
TINA: “ Mám vám vyřídit díky, že jste snažili, trochu rozuměli, ale…….“ Bonrát skočil Tině do řeči.
BONRÁT: “ Pořád opakovali větu – Potresti disegnarlo?“ Ještě to Bonrát zkomolil a Tina ho opravila.
HOTE: “ Co to znamená?“
TINA: “ Ptali se vás, jestli byste jim nemohli nakreslit.“
TOM: “ Teď jste o trochu chytřejší.“
BONRÁT: “ Člověk se pořád učí.“
Ve večerních hodinách……. Na jedno malé parkoviště pod dálnicí A20 se setkali dvě auta – jeden kamion s chladírenským boxem a červený Ford tranzit. Z každého auta vystoupili dva lidé.
MARTIN: “ Kolik jich je?“
HEINZ: “ Celkem 4 kousky.“
MARTIN: “ Vždyť jich mělo být pět?“
ACHIM: “ To ano, ale jeden při cestě…….“
HEINZ: “ Zmrznul. Za pár dní tu máme další várku.“ Otevřel dveře od chladicího boxu, ze kterého vyšli čtyři rumunští příslušníci. Rumuni byli schováni mezi vepřovými půlkami na zpracováni do velko výrobny v Kolíně-západ. Takhle bylo přes hranice převezeno plno Rumunů a bylo jim namluveno, že v Německu dostanou práci a pak v pozdějším čase do Německa převezou i jejich rodiny. Martin si převzal Rumuny, odvedl je do tranzitu a Achim dal určitou částku peněz Heinzovi a Ludvikovi ta Rumuny. Nasedli do svých vozů a rozjeli se svými směry.
Následující den……. Policejní pásky uzavřeli malé parkoviště u silnice B34 směr na Solingen, kde se našla mrtvola zmrzlého Rumuna ze včerejší dodávky. Na místě činu už byla dálniční policie, technici a patolog, který právě ohledával tělo, kde se zastavili Tom se Semirem.
TOM: “ Už něco máte?“
PATOLOG: “ Můžu vám říct, že jde o východního občana – Rumunsko, Ukrajina,……. Z států, kde se mluví rusky. A zemřel – je úplně zmrzlí.“
SEMIR: “ Zmrzlí? Teď na začátku jara?“
PATOLOG: “ Kde zmrznul, vám neřeknu, ale byl těmto chladným teplotám několik hodin. Po pitvě vám řeknu více.“
TOM: “ Jako vždycky.“ Tělo Rumuna dali do železné rakve, patolog odjel do svého království, kde se podívá na zmrzlého Rumuna. K místu činu přijela vínová Octavia a naproti ji běžel přivítat Johanes.
TINA: “ Ahoj Johanesi.“ Přivítala se s ním velkým pohlazením. Pak si všimla ukousaného vodítka. “ To se dělá utíkat Semirovi? A panička by neměla radost, kdybys jí utekl.“ Kousek vodítka Tina odepnula a položila ho na silnici. Ale Johanes měl jiné starosti. Johanes zavětřil stopu. Johanes tahal Tinu z místa činu úplně pryč. „Johanesi, kam běžíš?“ Tina se rozběhla za Johanesem. Semir si chtěl pohladit Johanese, že je hodný, ale…….
SEMIR: “ Kde je Johanes?“ Pak uviděl překousané vodítko. „Ten pes si dělá srandu.“
TOM: “ Už se mu u tebe nelíbilo.“
SEMIR: “ Ale Andreina kamarádka mě zabije.“
TOM: “ Třeba zavětřil stopu.“
SEMIR: “ To jako drogy?“
TOM: “ Třeba.“ Odešli se zeptat Hota a Bonráta.
SEMIR: “ Neviděli jste Johanese?“
HOTE: “ Proč?“
TOM: “ Semirovi utekl.“
BONRÁT: “ Jak ti mohl utéct.“ Semir jim ukázal překousané vodítko. Hote, sebral ze země odpojené vodítko, které sundala Tina.
HOTE: “ Umí si poradit.“
BONRÁT: “ Před chvilkou přijela Tina a někam za Johanesem běžela.“
SEMIR: “ A kam přesně?“
BONRÁT: “ Běžela na opačnou stranu, k přivaděči A20 po té staré silnici.“
SEMIR: “ To je ta tvoje stopa.“ Tom se Semirem nasedli do mercedesu a vyrazili za Tinou. Johanes běžel jako za mlada a Tina ho vůbec nestíhala. Tina se zastavila a vydýchávala se, Johanes se zastavil a běžel za Tinou a štěkal na ni, že musí běžet dál.
TINA: “ Johanesi, ty mi teda dáváš zabrat.“ Johanes běžel dál, a když Tina nabrala síly tak běžela za Johanesem. Johanes dovedl Tinu pod dálnici A20, kde se včera přivezli Rumuni. Johanes skákal kolem jedné kaluže z vody. Tina šáhla rukou do vody a čichla si k ní. „Chladicí kapalina.“ Tina pohladila Johanese a ještě se vydýchávala po běžeckém maratónu. Tina chtěla volat kolegům, ale když pak uslyšela přijíždět auto, tak uložila mobil do kapsy u kalhot.
SEMIR: “ Johanesi, to se dělá utíkat.“
TOM: “ A co náš Johanes vypátral.“
TINA: “ Chladicí kapalinu.“
SEMIR: “ Ta se používá skoro všude.“
TOM: “ Ale patolog říkal, že byl vystavěn chladu několik hodin.“
SEMIR: “ Kdyby ho strčili do mrazáku, tak tam není chladicí kapalina a pak by Johanes nenašel stopu.“
TINA: “ A co chladírenské boxy, ve kterých se převážejí potraviny – maso, nanuky,……. Tam je stála teplota.“
SEMIR: “ To je ono. Jak ses proběhla? Autem to by bylo lepší?“
TINA: “ Jednou člověk udělá něco pro svoje zdraví,…….“
SEMIR: “ Vždyť je to skoro pět kilometrů.“
TINA: “ Na škole jsem byla přebornice na dlouhé běhy.“ ¨
TOM: “ Tak to jde vidět. I Johanes se stal přeborníkem na dlouhé tratě.“ Místo pod dálnici pročesávali technici. Našli stopy pneumatik tranzitu a kamionu.
pokráčko zas příště…..