Trevír (něm. Trier) je významným západoněmeckým městem nacházejícím se ve spolkové zemi Porýní-Falc. Je považován za nejstarší městské sídlo v Německu. Místní římské památky jsou součástí světového dědictví UNESCO.
Geografie
Trevír leží v rozšířené části údolí Mosely, kde větší část města leží na pravé straně řeky. Svahy porostlé lesy a částečně i vinohrady stoupají k plochým vrcholkům vrchoviny Hunsrück na jihu a na severu k vrchovině Eifel. Vzdálenost k hranicím Lucemburska je asi 15 km. Nejbližší větší města jsou Saarbrücken asi 80 km jihozápadně, Koblenz asi 100 km severovýchodně a Lucemburk asi 50 km západně od Trevíru.
Historie
Římská říše
model římského císařského města Augusta Treverorum ve 4. století n.l. (pohled od Porta Nigra)
Trevír byl podle doložených zdrojů založen římany v roce 16 př. n. l. s názvem Augusta Treverorum. Za císaře Claudia bylo k názvu města přidáno colonia.
Ve 2. polovině 3. století se Trevír stal sídelním městem biskupa; prvním biskupem byl Eucharius. Toto biskupství je nejstarší severně od Alp a vždy patřilo k nejvýznamnějším součástem církevní organisace v německých zemích. V letech 271 až 274 se stal sídlem proticísaře Tetricuse I.. V roce 275 byl Trevír zničen vpádem Alamanů. Trevír byl za Konstantina Velikého znovu postaven a stal se sídelním městem jedné ze čtyř prefektur Římské říše. V této době byly postaveny stavby jako jsou císařské lázně a aula paláce (současná Konstantinova bazilika – Konstantisbasilika). V letech 293 až 392 se Trevír stal sídlem západořímských císařů. S 80 000 až 100 000 obyvateli byl největším městem na sever od Alp.
V 5. století byl Trevír opakovaně dobyt Franky v letech 413 a 421 a roce 451 byl dobyt a vypálen Huny. Kolem roku 475 patřilo město s konečnou platností Frankům.
Středověk
„Dreikönigenhaus“, středověký obytný dům
Roku 870 se stal součástí Východofranské říše. Z počátku bylo město řízeno hrabětem, od roku 902, kdy přešla moc z hraběte na arcibiskupa bylo město řízeno fojtem. Arcibiskupové trevírští patřili k nejmocnějším západoněmeckým feudálům a byli počítáni mezi kurfiřty. Od 10. století se Trevír snažil dostat pod správu říše. Roku 1212 obdrželo město od císaře Oty IV. uvolňovací dopis, který byl potvrzen Konrádem IV. Roku 1309 se Trevír opět dostal pod jurisdikci arcibiskupa, kterým tehdy byl mocný Balduin Lucemburský. Status arcibiskupského města byl roku 1364 potvrzen císařem Karlem IV. a roku 1580 říšským komorním soudem. Roku 1473 byla v Trevíru založena vysoká škola, která byla roku 1797 pod Napoleonem zrušena.
Novověk až 2.světová válka
Roku 1512 se v Trevíru uskutečnil říšský sněm, na kterém byly pevně stanoveny říšské obvody. Během třicetileté války byl Trevír dvakrát dobyt, roku 1634 Španěly a 18. listopadu 1645 Francouzi.
Ve válce francouzského krále Ludvíka XIV. s Nizozemskem se snažil být trevírský kurfiřt neutrální, ale neúspěšně. Po měsíčním obléhání obsadily francouzské jednotky 8.září 1673 město. Počátkem následujícího roku se francouzské velení rozhodlo město opevnit a za tímto účelem byly zbourány osamoceně stojící budovy klášterů a jiných světských budov jako např. Barbarathermen (římské lázně). Roku 1675 se podařilo město od nenáviděných Francouzů osvobodit.
Další obsazení města Francouzi byla v letech 1684, 1688, 1702/1704 und 1705/1714.
Dne 9.srpna roku 1794 se stal součástí revoluční Francie, čímž skončila světská nadvláda církve. V mírové smlouvě z Campo Formio uznal František II. Rýn jako východní hranici Francie. Trevír získal po obsazení Francouzi přístup k francouzskému trhu. Po podepsání mírové smlouvy v Lunéville (1801) patřilo území na levém břehu Rýna i v oblasti občansko-právní k Francii. Po uskutečnění tohoto kroku obdrželi obyvatelé Tervíru francouzské státní občanství a s tím spojená práva. Po velkém útisku po obsazení roku 1794 nastalo období vnitřního míru a hospodářského vzestupu. Po porážce Napoleona 6. ledna roku 1814 přešel Trevír pod správu Pruska.
V 19. století se město rozšířilo za jeho středověké hradby. Krátkodobě měly hradby svůj význam, protože se u vstupních bran vybírala daň z obilí a řeznických výrobků. Tato daň byla zavedena roku 1820 a byla významným zdrojem peněz pro město. V roce 1875 byla tato neoblíbená daň nahrazena daní jinou, která nevyžadovala dovozní kontroly a to mělo za důsledek postupné bourání středověkých hradeb. Dne 3. prosince povolil ministr kultury zbourání hradeb – to požadovala velká část obyvatelstva. Do roku 1876/1877 byly zbourány 4 městské brány. Hradbami zůstaly před obyvatelstvem chráněny jen některá zařízení armády jako cvičiště (dnešní Palastgarten a Kaiserthermen – císařské lázně) s částmi Südalle a úřadu pro zásobování. Do konce 19. století zmizely všechny další zbytky hradeb. Tento krok umožnil další vývoj města. Po skončení první světové války v roce 1918 se z Trevíru stáhla pruská vojska. Byla nahrazena francouzskou posádkou, která se stáhla až v roce 1930.
2. světová válka
Národními socialisty zřízená kasárna na kopci Petrisberg byla přeměněna na známý zajatecký tábor STALAG XII ve kterém byli umístěni hlavně francouzští zajatci. Od září 1944 bylo město nedaleko fronty a bylo skoro denně ostřelováno spojeneckým dělostřelectvem. V prosinci 1944 byly na město provedeny 3 těžké nálety bombardovacích letadel. Při těchto náletech zahynulo asi 420 lidí a bylo poškozeno mnoho budov. Během války bylo 1 600 domů zcela zničeno. 2. března 1945 padlo město po slabém odporu do rukou spojenců.
Je rodištěm Karla Marxe.
