Pomalu Schneider se svým synem Alexem vyšli ven z domu, kde se odebrali k policejnímu autu. Ostatní kolegové odcházeli pryč. Schneider Alexe nasoukal do auta a sám si sedl na místo řidiče a rychle odjeli, až se jim kouřilo pneumatik. Semir s Tomem nasedli do auta a jeli Schneiderem, aby něco zase nevyvedl. Vyjeli na B33, kde se před nimi tvořila kolona aut, kde stala menší dopravní nehoda.
SEMIR: “ Co chce dělat?“
TOM: “ On snad zešílel.“ Schneider vjel do odstavného pruhu, který smějí používat jenom sanitky a policejní vozy. Schneider se v odstavném pruhu řítil více než 100km/h. Semir to bral z leva a postupně se dostal před Schneidera, až mu odřízl cestu. Tom jenom zavřel oči, nechtěl nic vidět. Schneider šlápl na plyn, Alex ztrhnul volant doprava a vjel do travnatého svahu, které přeletělo svah, očesalo pár stromů a keřů. Až policejní auto skončilo na velké louce, kde se převrátilo a zastavilo se. Semir s Tomem vyběhli do svahu a říkali si, že něco takového Schneider se synem nemohli přežít. Ale oba dva vylezli potlučení a živí. Alex si vzal do ruky zbraň a namířil ji na otce.
RENÉ: “ Co to mělo znamenat? Strhnout mi volant. Nejdřív svého otce podrazíš a teď mě chceš zastřelit.“ Alex jenom stál a mlčel. Přemýšlel, jestli mám vystřelit a nebo ne. “ No tak do toho, vystřel.“
TOM: “ Nedělej to.“ Vykřikl. Ale Alex pořád váhal. Semir s Tomem k němu pomalu šli.
RENÉ: “ Přeci nejsi srab.“
SEMIR: “ Až tohle to skončí, tvá matka tě bude potřebovat.“ Alexovi pomalu klesala ruka zbraní směrem dolů. Když mu klesla úplně, Semir vzal Alexovi zbraň z ruky a Tom dal pokyn kolegům, ať Schneidera zatknout a odvedou.
O pár dní později, co Hota propustili z nemocnice. Bonrát za vydělané peníze za květiny, které všechny prodali, tak si udělali malou slavnost před služebnou na parkovišti. Hote, byl už v plné síle a užíval si mexickou slávu. Všichni byli venku kromě Semira a Toma, který se koukal na fotky s Tinou v jejich a v její kanceláři. Semir přišel k němu.
SEMIR: “ Podívej se, kdo přijel.“ Na parkoviště na služebnu přijela vínová Octavia. Ostatní ví kromě Toma, že Tina neodchází od dálniční policie, ale……. Společně odešli ze služebny, Semir zůstal své manželky Andrey a Tom zašel za Tinou, která vystupovala z auta.
TOM: “ Teď doufám, že máš čas na malý rozhovor.“
TINA: “ Teď už ano.“
TOM: “ Tak, co se s tebou dělo?“
TINA: “ Trápila jsem se ohledně toho projektu. Na úplném začátku to vypadalo, že to půjde hladce, ale před týdny moje práce se hroutila jako domeček z karet. Nejdřív jsem myslela, že to je krátkodobé, ale když to trvalo dlouho…….“
TOM: “ Nevěděla jsi, co máš dělat. Mohla ses kdykoliv svěřit.“
TINA: “ Já vím, ale…….“
TOM: “ Jestli si myslíš, že jsi stejná jako já tak to se šeredně mýlíš. Pravý tvrdohlavci jsem já a Semir.“
TINA: “ Abychom vám to mohli vymluvit.“
TOM: “ Přesně. A jak jeto s tím odchodem?“
TINA: “ Řekla jsem to šéfové, ale než jsem ji to stačila vysvětlit, tak nás vyrušil důležitý telefonát. Ten odchod je projektu, už mě to pendlování z Kolína do Turína a pak zpátky, mě přestávalo bavit. A taky mi bylo smutno po Péťovi, Martinovi a hlavně po tobě……. A pak se objevily ty problémy……….“
TOM: “ Kdybys měla více času tak ses mohla svěřit.“
TINA: “ Tlačil mě čas. Musela jsem jezdit podle nějakého rozvrhu. A netušila jsem, že ty problémy budou tak veliký a že mi přerostou až hlavu.“
TOM: “ Do budoucna bychom měli více věřit.“
TINA: “ Člověk se chybami učí.“ Tom objal Tinu na usmířenou. Ostatní se na ně koukali jako na zamilovaný obrázek.
ANDREA: “ Bylo bych jich škoda, kdyby se rozpadli.“
HOTE: “ To máš naprostou pravdu.“ Tina s Tomem přišli k ostatním, kde se náramně bavili. Asi tak za půlhodinu přijelo další auto s italskou SPZ na parkoviště před služebnou.
BONRÁT: “ Kdo pak to je?“
SEMIR: “ To se doufám brzy dozvíme.“ Přišel k nim muž – Alberto Monti.
HOTE: “ Koho pak hledáte?“
MONTI: “ Vaši komisařku Tinu Kranichovou.“ Tina právě vycházela ze služebny, kde si byla opláchnout ruce a napít se čisté vody na žízeň.
TINA: “ Copak vás k nám přivádí.“
MONTI: “ Přišel jsem vám něco nabídnout…….“ Monti začal vyprávět, že je škoda, že Tina odstoupila od projektu. Monti ji nabízel, že by se mohla se svou rodinou přestěhovat do Itálie anebo by se ji mohli upravit podmínky projektu podle jejího přání. A že by postupem času, by se mohla dostat až na velitelské křeslo. Monti předal Tině papír, na kterém to bylo všechno napsáno a stačilo to jenom podepsat Tininou rukou. Tina si to tak napůl přečetla “ Co tomu říkáte? My už takového člověka nenajdeme…….“
TINA: “ Ale moje odpověď je ne. Určitě se někdo takový najde.“ Tina se rozhlížela po okolí. Hote, si hrál se zapalovačem. „Hote, půjčíš mi ten zapalovač.“
HOTE: “ Ale jistě.“ Předal Tině zapalovač. Monti pořád nechápal, co chce Tina dělat, ale ostatní už tišili a nenápadně se usmívali. Tina nad asfaltem zapálila papír od Montiho, aby žhavé kousky nepadly na dřevěný stůl a neměli po oslavě. Plameny krásně prokousávali papírem, když se plameny blížili k Tininým prstům, zbytek upustila na zem, kde to krásně dohořelo.
MONTI: “ To snad nemyslíte vážně.“
TINA: “ Snad vám to je teď jasnější.“
MONTI: “ Ale já to tak nenechám.“ Nasednul do svého auta a odjel ze služebny.
ŠÉFKA: “ Tino, je vám jasné, že budu mít problém.“
TINA: “ Já vím, za to se omlouvám, ale tohle to byla jediná cesta, jak se zbavit.“
ŠÉFKA: “ Já vám úplně rozumím.“
SEMIR: “ Nebylo by jednodušší to roztrhat.“
TINA: “ Bylo, ale měla jsem chuť to pěkně zapálit.“ Tina se Semirem se tak v dobrém vyměňovali názory, že by bylo lepší toto anebo toto. Ostatní se jenom koukali a seděli u stolu znudění. Tom vstal a šel za Tinou, a aby ji umlčel, tak si dali několik polibků a Andrea s velkou láskou udělala to samé Semirovi. Zbytek si užíval chvilku klidu od Tiny a Semira. Pak si jenom užívali mexickou slávu.
Konec!!!
Autorka: Tina11