Na velvyslanectví……. Vínová Octavia přijela k budově velvyslanectví. Tinu uvítala ochranka v černých kvádrech. Tina jim předala svou služební zbraň a průkaz, věci se dostali do rukou Alberta Gimma (otec zesnulého Paula Gimma). Tina čekala v předsálí do Gimmovi kanceláře. V předsálí byli samé ocenění, obrazy, starodávný nábytek, na zdi nad dveřmi do Gimmovi kanceláře byli tři velké vlajky – německá, italská a Evropské unie, na velké komodě stála fotka italského prezidenta. Po chvilce přišel z Gimmovi kanceláře tajemník.
TAJEMNÍK: “ Pan Alberto Gimmo vás očekává.“ Tina vešla do kanceláře. Tajemník zavřel za Tinou dveře do kanceláře.
GIMMO: “ Velice vás vítám na italském velvyslanectví.“
TINA: “ Děkuji.“ Oba dva si podali ruce na přivítanou. Pak se posadili do pohodlných křesel u konferenčního stolku v rohu místnosti. Kancelář byla velká a velmi pěkně vybavená – starodávným nábytkem, dřevěné parkety na podlaze, na kterých byli položené koberce pod velkým psacím stolem Gimma. Na psacím stole nechyběla fotografie italského prezidenta ve stříbrném rámečku. V místnosti dominoval velký krb, nad kterým vyseli tři vlajky – německá, italská a Evropské unie.
GIMMO: “ Vrchní komisař Tina Kranichová, dálniční policie – to zní německy, ale původem vypadáte na Italku. A v tomto oboru se málo kdy vidí křehká stvoření, jako jste vy.“
TINA: “ Děkuji za kompliment, ale toto povolání jsem zdědila po mém otci. Vůbec se nemýlíte, mé rodné město je Miláno.“
GIMMO: “ Miláno je krásné město. Do Milána se moc rád podívám, i když to tam znám jako rodák. Tatínek musí být určitě pyšný na svou dceru…….“
TINA: “ To máte naprostou pravdu. Nebudeme se bavit o mě, ale o vás.“
GIMMO: “ Ale zajisté. Někdo snad jel moc rychle nebo špatně někdo zle zaparkoval.“
TINA: “ o toto nejde, ale hlavně se jedná o vašeho syna Paula. Dneska ráno měl nehodu na dálnici.“
GIMMO: “ A, a, a……. Jak mu je?“
TINA: “ Je mi to líto, ale váš syn při nehodě zemřel.“ Gimmo a chvíli ztratil řeč. Ze zprávy byl moc špatný, Paulo byl jeho jediný syn, jeho srdce dostalo silnou bolest, co se stalo.
GIMMO: “ A, a……. A jak se to stalo?“
TINA: “ Paulovo auto mělo závadu na brzdném systému a ve vysoké rychlosti narazil do kamionu. Už mu nebylo pomoci.“
GIMMO: “ Paulo byl vždy opatrný. A příčina?“
TINA: “ S případem jsme zatím na samém začátku. Ale jak jsem řekla, hlavní závada nehody – zavinilo to brzdové hadičky.“
GIMMO: “ To vypadá jako by mého syna úmyslně zabili.“
TINA: “ Přesnou příčinu nehody zjišťujeme, jestli Paulo něco věděl tak Paula umlčeli, ale aby si sám něco udělal s brzdovým systém, se mi moc nějak nelíbí.“
GIMMO: “ Ještě se s tím nemůžu vyrovnat. Paulo se vracel služebně z Říma……. A to chcete říct, že to byl někdo z našeho velvyslanectví! Vždyť máme diplomatickou imunitu.“
TINA: “ My zatím nikoho z vašeho velvyslanectví neobviňujeme za nehodu vašeho syna. Jsem zatím na samém začátku případu.“
GIMMO: “ Promiňte……. Paulova smrt na mě doléhá.“
TINA: “ Neomlouvejte se. My na takové chování jsme zvyklí.“ Gimmo vstal, zastavil se u svého stolu, kde se hluboce zamyslel. Tina přišla za ním „Něco se vám stalo?“
GIMMO: “ Ne……. Nic.“
TINA: “ Pokud je to něco k případu, mohlo by se nám to hodit, ale pokud je to rodinná záležitost, tak mi do toho nic není“
GIMMO: “ Zde mají stěny uši.“ odpověděl tichým hlasem. Tině došlo, že Gimmo něco velkého ví. Ozvalo se klepání na dveře, Gimmo dal pokyn, aby tajemník vešel do kanceláře. „Něco se děje?“
TAJEMNÍK: “ Máte telefon z Říma.“
GIMMO: “ Hned si ho převezmu.“
TINA: “ Můžete mi kdykoliv zavolat pro vyzvednutí věcí vaše syna.“ Předala Gimmovi svou vizitku.
GIMMO: “ Děkuji. Můj tajemník vás vyprovodí. Určitě se vám ozvu.“
TINA: “ Dobře. Budu se těšit na vaši další návštěvu.“ Gimmo předal Tině její služební zbraň a průkaz. Tina se odešla s tajemníkem z kanceláře. Tina nasedla do Octavie a vyrazila směrem na služebnu.
V Octavii……. Vysílačkou se ozval Tomův hlas.
TOM: “ Kobra11, Kobře1.“
TINA: “ Kobra1, slyší.“
TOM: “ Sejdeme se na benzínce A33 40,5 km, kde se Gimmo zastavil.“
TINA: “ Dobře.“ Tom Tině v krátkosti vysvětlil o, co jde.
Na benzínce……. Stříbrné BMW a Porsche byli na místě a obhlíželi si skvrnu na silnici. Během pár minut přijela vínová Octavia, Tina přišla ke skupince u skvrny, kde byl Semir, Tom a Hote. Tina přišla společně s Bonrátem.
SEMIR: “ To vypadá na brzdovou kapalinu.“
TOM: “ A co ta kamera?“
BONRÁT: “ Kamera je jeden týden mimo provoz, už od tohoto pondělka. Ale předtím byla také rozbitá, opravila a asi tak po dvouch dnech se opět rozbila.“
TINA: “ Aby si plán udělal/i dopředu to nemohl/i, protože nevěděl/i, kdy se Gimmo bude, vracet z Říma.“
TOM: “ A o rozbité kameře nemohli vědět, protože nevěděli, kde se Gimmo bude zastavovat.“
SEMIR: “ Když se vracel z Říma, tak si na ten jejich plán museli čekat 2-3 dny a bylo jim jedno, kde.“ Kdo přijel na pumpu, jeho oči skončili na dálniční policii. A lidí čím dál víc přibývalo a přibývalo, nutně potřebovali vědět, co tady chce policie. Tina šla směrem k houfu borovic v takovém malém záhonku. Tina vešla do borovic, kde byli vidět stopy pneumatik a bot.
TOM: “ Tak to je něco pro naše techniky.“ Na místě už byli technici od dálniční policie. Tina, Tom a Semir se usadili u vínové Octavie.
TOM: “ Jaký to bylo na velvyslanectví?“
TINA: “ Šlo to.“
SEMIR: “ A co jeho otec?“
TINA: “ Na otci byli vidět, že něco tuší.“
TOM: “ A něco naznačil?“
TINA: “ Vůbec nic. Ale budete to něco s jeho synem.“
O dva dny později……. V těchto dnech technici a patolog dodali své zprávy dálniční policii. Alberto Gimmo uvažoval nad tím, jestli to má všechno povědět vrchní komisařce Tině Kranichové od dálniční policie. Gimmo seděl ve své kanceláři u psacího stolu a hrál s vizitkou od Tiny. Tininou kanceláří se ozval telefon.
TINA: “ Dálniční policie, u telefonu Tina Kranichová.“
GIMMO: “ Dobrý den, Alberto Gimmo.“ Do jeho kanceláře vešel jeho tajemník.
TINA: “ Dobrý den. Něco máte na srdci?“
GIMMO: “ Chtěl jsem se zeptat na věci mého syna.“
TINA: “ Věci jsou vám k dispozici.“
GIMMO: “ A kdy bych si je mohl vyzvednout?“
TINA: “ Klidně ještě dneska, nebo jak se vám to bude hodit, my se vám přizpůsobíme.“
GIMMO: “ Já bych si pro ně ještě dneska dojel. A kam se mám pro ně zastavit?“
TINA: “ Na služebnu dálniční policie.“
GIMMO: “ Výborně. Během hodinky jsem u vás. Zatím nashledanou.“
TINA: “ Nashledanou.“ Oba dva součastně zavěsili.
TAJEMNÍK: “ Kam že pojedete?“
GIMMO: “ Na služebnu dálniční policie pro věci mého syna a dohodnout pohřeb.“
TAJEMNÍK: “ A nemá někdo s vámi jet?“
GIMMO: “ Pojedu tam sám.“
TAJEMNÍK: “ Dobře. Nechávám vám připravit vůz.“
GIMMO: “ Díky, za pár minutek jsem dole.“ Tajemník odešel z kanceláře, splnit přání Gimma.
Na služebně……. Hote, Bonrát, Tom a Semir byli v terénu. Tina s Andreou byli si v kuchyňce pro kafe. Už byli na odchodu z kuchyňky, když Tina si všimla Alberta Gimma.
TINA: “ Dobrý den.“
GIMMO: “ Dobrý den. Tak jsem tu.“
TIINA: “ Tak pojďte za mnou.“ Tina zavedla Gimma do Tomovi a Semirovi kanceláře. Gimmo vešel první do kanceláře a všimnul si rodinné fotografie Tiny a Toma na Tomově stole. Tina za sebou zavřela dveře.
GIMMO: “ Pěkná fotografie. Sluší vám to.“
TINA: “ Děkuji. Posaďte se, kam chcete.“ Gimmo se posadil do Tomova křesla. Tina si položila hrnek s kafem na stůl, a pak se posadila do Semirova křesla.
GIMMO: “ Víte, přišel jsem. O čem jste mluvil, pokud to patří do případu. Dlouho jsem nad tím přemýšlel.“
TINA: “ A o co teda jde?“
GIMMO: “ Jde o to, že mé lidi pašují miny z Ruska do Afriky, kde pak umírají nevinní lidí.“
TINA: “ A máte konkrétní jména? A v čem ty miny pašují?“
GIMMO: “ Miny pašují v obilí. Jsou to mé dva lidi – Jan Gebauer a Vincent Parini.“ Tina si napsala jména na kus papírku. „Společně vybudovali firmu, která dodává obilí do Afriky. Je to jejich taková továrna na peníze, aby do Afriky neposílali peníze, ale aby je dostávali.“
TINA: “ A to si můžou vlastnit firmu, když pracují na velvyslanectví?“
GIMMO: “ Ano, podnikají jako normální lidé.“
TINA: “ A jak se k těmto informacím dostal váš syn?“
GIMMO: “ Vyslechl si jeden rozhovor. A pak jeden den jsme společně prohrabali jejich věci. I kdybychom to předali policii, tak jsme všichni v diplomatické imunitě.“
TINA: “ I naše šéfová má svázané ruce kvůli tomu, že jsou v diplomatické imunitě. A tak se dost často radí se svými nadřízenými, jak máme dál postupovat v případu. A taky jim hrozně moc vadí, že se šťouráme na vysokých místech.“
GIMMO: “ To naprosto chápu.“
TINA: “ A v té Africe mají nějaké odběratele? A v Rusku také?“
GIMMO: “ Myslím, že ano. Jejich jména jsme nestačili zjistit.“
TINA: “ Co se dá dělat.“
GIMMO: “ A stane se ze mě svědek, který bude chráněn?“
TINA: “ To vám takhle nemůžu říct. Pokud se vás budou chtít zabít, tak se k tomu určitě přistoupí.“
GIMMO: “ Já se ptám, protože jak jste u nás byla tak mám takový divný pocit.“
TINA: „Já vás naprosto chápu. Ale jak jsem řekla, pokud se vás budou chtít zabít, tak půjdete do programu na ochranu svědků. Já vám dojdu pro ty věci.“ Tina odešla do své kanceláře pro věci. Během malé chvilky byla nazpět. Opět za sebou zavřela dveře. Krabici položila na stůl a společně věci procházeli, jestli něco nechybí. „Měli by tam všechny věci z Paulova auta. Mám vám vyřídit od našich techniků, že je škoda takového pěkného auta.“
GIMMO: “ Já vím. Syn byl na své auto velice opatrný. A co způsobilo tu nehodu? Mluvila jste něco o brzdových hadičkách.“
TINA: “ Na řízení měl Paulo krabičku, která způsobila neaktivnost celého řízení auta. Aby měli jistotu, že jejich krabička funguje, pohráli i s brzdovými hadičkami.“
GIMMO: „Takže neměl moc šancí na přežití.“ Na služebnu přišel Semir s Tomem, uviděli jak si Tinu s Gimmem, jak se spolu loučí. Gimmo odešel ze služebny i s věcmi. Semir s Tomem přišli za Tinou, která stála mezi dveřmi do jejich kanceláře.
TOM: “ Řekl něco?“
TINA: “ Budete se divit.“
SEMIR: “ A Engelhardtová u toho byla?“
TINA: “ Právě se za ní chystám jít.“ Všichni odešli za Engelhardtovou do její kanceláře.
ŠÉFKA: “ Mluvila jsem s policejním prezidentem, mi jasně řekl, že máte tento případ k vodě.“
TINA: “ Šéfová, tím bych si tak nebyla jistá.“
ŠÉFKA: “ A důvod?“
TINA: “ Před malou chvilkou odešel, Alberto Gimmo, který mi řekl, že jeho dva lidé pašují miny z Ruska do Afriky.“
ŠÉFKA: “ A ví, kdo to je?“
TINA: “ Jsou to jeho lidi z velvyslanectví. A dodavatele v Rusku nezná a ani odběratel v Africe.“
SEMIR: “ A v čem to pašují?“
TINA: “ V bednách v obilí. Dva zaměstnanci vlastní firmu, která se právě zabývá posíláním obilí do Afriky.“
TOM: “ Obchody moc nevynášeli, tak si peníze získávají tímto způsobem.“
SEMIR: “ Miny, které zabíjejí nevinné lidi na polích.“
TINA: “ Otec se synem to zjistili z papírů v jejich kanceláři.“
ŠÉFKA: “ Takže můžeme považovat, že Gimmo je v ohrožení života, když budeme brát, že se ho pokusí sprovodit ze světa. A ta jména?“ Tina šéfové předala lísteček se jmény.
TOM: “ Tak si teď uděláme leháro, než se policejní prezident vyjádří.“
Pokráčko zas příště….